"Donžon - Úsvit (-99): Košile noci" je další skvělou ukázkou toho, jak je možné napsat komiks, který je možné dát číst i dětem, více méně, ale má význam i pro dospělé a pro ně především. Jasně, že někoho odradí styl kresby, ale to jsou prostě jenom předsudky. Příběh, který sledujeme, je v tomto případě trochu ekologický, což také každému nesedne, a ty morální a moralizující myšlenky jsou tady podávány na zlatém podnose, stejně je to fantasy, které jen tak číst nebudete. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/281-donzon-usvit-99-kosile-noci-85.html
Chvílemi se díváte na neskutečně temné záběry, jindy zase na kluka, který jako kdyby vypadl z holčičích šódžo příběhů. Chvílemi je to jasná linka, jindy zase malba. K hororové náladě to přidává jen místy, hlavně scéna s otcem je naprosto skvělá. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/279-kannonina-ruka-1-80.html
Kresba Sylvaina Savoii rozhodně není slabinou, naopak, mám pocit, že to je nejsilnější stránka komiksu. Scénář je naopak neskutečně monotónní, téměř dokumentaristický a jaksi bezkrevný. Savoia dokáže skvěle zachytit mimiku a gestikulaci, ale Marzena Sowa jede jako kolovrátek, nezastavuje se, nechce prozrazovat žádné emoce. To zůstává na vizuální stránce. Vzhledem k tomu, že je komiks osobní zpovědí, čekal bych i trochu větší zásah a vcítění se autorky jako scénáristky. Bohužel, to opravdu silně postrádám. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/278-marzi-1984-1987-55.html
"Návrat do údolí stínů" je tím komiksem, který na českém trhu chybí. Toho hororového je zde strašně málo. Když se k tomu navíc ještě přidá dobrý, ač zamotaný příběh, najednou zjistíte, že ona se ta mezera českého komiksu docela dobře zaplňuje. Je zde však jeden problém. Komiks se asi moc dobře neprodává. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/277-navrat-do-udoli-stinu-90.html
"Pupíky" nejsou překvapivě tak laskavým komiksem, ale jdou na dřeň lidského vztahového chování a dělají si z nás srandu. Poznáme se v tom, jak se chovají holky, nebo kluci v komiksu. Jsme prostě takoví. A já jsem rád, že se sami sobě dovedeme zasmát. Scénáře jednotlivých epizod jsou trefné, ale nejsou jen vtipné, ony jsou i k zamyšlení. Textu ale dodává to správné kouzlo kresba, skvěle stylizovaná, skvěle barevně zvládnutá. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/275-pupiky-1-nejses-nejaka-namyslena-75.html
Superman je patetický sám o sobě, a čím víc jsou mu do úst vkládána patetická slova, tím hůře. Geoff Johns jimi nešetřil. Vytvořil tak komiks, který je předvídatelný, místy nudný, ale celkem dost popisný. Sem tam si sice vybral události, které nám mohou být celkem ukradené (velký fialový žrout) anebo jsou prostě protivné (cestování v čase), ale když nic jiného, poznáme počátky téhle legendy. Pro fanoušky superhrdinského komiksu je to tak trochu povinnost (pro seznámení se s postavou), ale jako celek je to hlavně produkt komerce. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/274-superman-utajeny-pocatek-50.html
Komiks "Jeruzalém: Rok v rozděleném městě" je ukázkou toho, jak skvěle je možné propojit životopisný a cestopisný komiks, podat dostatek informací o místě i o sobě a zároveň pobavit i se zamyslet nad tím, jaký to vlastně všechno má smysl. Nemá, ale lidská nenávist, lidské předsudky jsou tak hluboké, křivdy neustále otevřené, že prostě není možné najít kompromis. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/272-jeruzalem-rok-v-rozdelenem-meste-90.html
Komiksová adaptace "Tisíc a jedna noc" je tak zatím nejvyváženějším kouskem v rámci edice "Skvělá díla světové literatury". Kresba je v souladu se scénářem, ač i ten má určité nedostatky. Například úvodní pasáž se Šeherezádou, respektive se Šahrazád, jak je zde uváděno, je sice pro klasické pohádky "Tisíce a jedné noci" důležitá, ale zde má význam jen ten, aby se čtenář seznámil se základem klasických arabských pohádek. Dovětek je zde jen už v podobě textu, nikoli v podobě komiksu, ten se k Šahrazád už nevrací. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/276-tisic-jedna-noc-70.html
Oceňuji knihu hlavně proto, že dokáže současným tvůrcům otevřít oči. Komiks nejsou jen stripy, není to jen americký mainstream, je to svébytná forma uměleckého i faktografického vyjádření. Navíc jsou jeho možnosti neomezené, snad jen vašimi dovednostmi a fantazií. Není to film pro chudé, je to umění, je to zábava, má to smysl. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/271-generace-nula-cesky-komiks-2000.html
"Banda 2: Nakládačka" mě rozhodně nezklamala, i když musím říct, že po prvním díle, který mi doslova vyrazil dech, už jsem tak nějak věděl, co čekat. A přesně to jsem dostal. Tohle je ten pravý ennisovský nářez, není to úplně nepodobné jeho předchozím věcem, ale je to dostatečně jiné na to, abyste si neříkali, že se Ennis zase vykrádá. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/269-banda-2-nakladacka-80.html
Mike Mignola vytvořil něco neskutečného. Je viditelně očarován mýty, pohádkami, starými mistry literatury a nacisty. Ale kdo by nechtěl ve fantastické knize bojovat proti nacistům? Jeho kresba, která je tak specifická, že si jí nespletete, oplývá panely, které na první pohled nic neřeknou, ale na druhý jsou to právě ony, které vytváří až téměř gotickou hororovou atmosféru, která se vznáší všude kolem. "Hellboy" není komiks, který by se četl snadno, respektive tak, abyste pochopili všechny detaily, ale pokud se do něj začtete, je to jedna z věcí, která si vás získá. "Hellboy" je ale neskutečný svět, tolik jiný od klasického mainstreamu, že je snad nejvhodnější alternativou pro ty, kteří už jsou Marvelem a DC a jejich častou neoriginalitou a vyčpělostí unaveni. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/268-hellboy-2-probuzeni-dabla-100.html
Joann Sfar ke knize, co se týká textu, příběhu, vyznění, nic zásadního nepřidal. V podstatě se dá říct, že udělal knihu velmi bohatě ilustrovanou. Už na začátku bylo jasné, že si vzal hodně velké sousto. "Malý princ" by se dal nesprávným zacházením zničit. Jeho kouzlo je v tom, že je přístupný dětem, ale i dospělým. Tohle je však i doména Sfarovy tvorby. A tak nakonec dokázal to, že vzal milovaný příběh a převedl ho do komiksu s láskou, aniž by ho zdevastoval. A aniž by ho měnil. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/266-maly-princ-95.html
Mark Millar pokračuje v zajímavé sérii a v závěru zde má docela dobré poselství. Nechává umírat a mučit postavy, které by v mainstreamu takhle nikdy trpět nemohly. A je to dobré, dobře se to čte, je to nové, ale zase to není taková pecka, jak by se dalo čekat. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/265-kick-ass-2-narez-2-75.html
Zamotaný příběh, klišovité postavy, fantastické prvky, všechno tohle jsou aspekty brakové literatury, navíc pochybuji, že sám autor ví, kam ho další dobrodružství zavede. Každá kniha končí otevřeně s tím, že přijde něco dalšího. Nikdy se všechno nevyřeší. Přesto si - nejen pokud jste milovníky brakové produkce - užijete tenhle svižný a komplexní příběh, kde na vás čekají šílení vědci, okultisté, tajemné příšery z pravěku, neandrtálci, děsivé stroje a pitomí policisté, užijete. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/264-neobycejna-dobrodruzstvi-adely.html
Warren Ellis je jedním z těch scénáristů, kteří nacházejí se svými kreslíři specifické, autorské propojení. Darick Robertson by mohl mluvit. Cassadayova kresba není stejná pro každý komiks, ale je přizpůsobována. Někde je více šrafury, jinde je zase jasnější linka, anebo ta je naopak širší. Všechno je to ve prospěch příběhu a dojmu, který má která kapitola ve čtenáři vytvářet. Tohle jsou atributy skvělého kreslíře. A to ještě nemluvím o obálkách. Nad nimi se ale rozplývá i Whedon v úvodu, tak to nechám na něm. Podívejte se ale na obálku poslední kapitoly této knihy. Naprosto unikátní nápad, který sám o sobě naznačuje, že vás čeká kapitola, která nebude jen tak ledajaká. Nechte se uchvátit podivným a zároveň docela blízkým světem "Planetary". Tohle je jeden z nejoriginálnějších a nejzvláštnějších komiksů, které budete číst. A to stejně budete mít pocit, že tohle - asi podvědomě - znáte. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/263-planetary-2-ctvrty-muz-90.html
Gaston je ťulpas, je to trouba a zároveň trochu rebel. Není to úplný pitomec, sem tam něco vynalezne, jen je docela flegmatický. Dokáže se naštvat, ale spíš jen tak blbne. I když je zaměstnancem redakce "Spirou" stejně jako Fantasio a Spirou sám, je spíš přítěží. A z toho samozřejmě vyplývá většina komických situací, které v komiksu najdete. Vzhledem k tomu, že nám první sešit představuje hlavně jeho příchod na scénu, těch stripů zde zase tolik není, vlastně se nacházejí na méně jak polovině stran, ale to nic nemění na tom, že i předchozí obsah je zábavný. Ukazuje hlavně na to, že časopis "Spirou", který vychází týdně, má hodně zajímavý obsah, nebo alespoň měl, hodně se dalo na to, aby byl zábavný. Něco takového by u nás nejspíš nikdy nefungovalo. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/262-gaston-1-z-packalskych-archivu-70.html
Eric Powell mě napodruhé naplno přesvědčil, že jeho autorská série rozhodně stojí za pozornost většiny komiksových fandů. I když je zombíků trochu méně, rozhodně o ně nepřijdeme, a já si jsem jistý, že třetí díl (předpokládám a doufám, že vyjde) nás nadchne stejně, jako tyto dva aktuální. Jakékoli ocenění pro tuhle specifickou a vyloženě autorskou sérii je na místě. Mimochodem, Eric Powell si hodně nedovolí pouze po slovní stránce, ale myslím, že budete překvapeni i tím, jak dokáže pojmout kresbu a jaké prvky do panelů vkládá. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/09/260-goon-2-me-vrazedne-detstvi-90.html
Co zase musím vyzdvihnout, to je závěrečná část knihy, textová část, kde se dozvíme všechny základní informace o Danielu Defoovi, velmi zajímavý člověk, a o jeho díle. Je zde představení jeho románu a následně i historický kontext. Tohle je skutečně přínosné, přiznám se, že já jsem si autora představoval trochu jinak. Až tady jsem si uvědomil, že jsem o něm vlastně pořádně nic nevěděl. Z krátkého životopisu pak můžete poznat, že se částečně, hlavní v první části knihy, inspiroval vlastním životem. Textová část však nevyváží trochu smutný dojem ze samotného příběhu, který se vám dostal v provedení lepším, než je čtenářský deník, ale větší přidaná hodnota než kresba v tom skutečně bohužel není. Bohužel o to asi ani nešlo. A je to škoda. Když vzniká nové umělecké dílo, i když je derivátem staršího, mělo by se pořád chápat jako nové umělecké dílo. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/259-robinson-cruseo-55.html
Powellovy příběhy jsou plné černého humoru, situační i konverzační komiky, ale nechybí drsná mluva, stejně jako drsné jednání. Goon je vlastně tak trochu Hellboyem, který si bere ještě méně servítek a jeho metody jsou ještě méně ortodoxní. Co musím vyzdvihnout, to jsou stránky, na kterých jsou fiktivní reklamy nebo fiktivní upoutávky. Eric Powell se na nich vyřádil. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/258-goon-1-nic-nez-utrpeni-85.html
Příběh nemá špatnou premisu, chce se na válku dívat jinak, navíc si Bendis dovolil udělat salto s postavou Nicka Furyho, ale pořád si myslím, že to není tak zásadní komiks, který by si zasloužil tak luxusní kresbu, stejně jako vydání u nás. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/256-ultimatni-komiksovy-komplet-29.html
Komiks není pouze o kresbě, ale je také o tom, že někdo napíše scénář. A to se stalo i v tomhle případě. O kvalitách předlohy se asi pochybovat nemusí, i když samozřejmě ne každému sedne. Marc Bourgne však na základě předlohy nenapsal až tak dobrý scénář. A to je strašná škoda, protože ta krásná kresba by si ho zasloužila. Bohužel scénář je zkratkovitý a zmatečný, přeskakuje místy trochu méně pochopitelně a člověk se celkem rychle začneme ztrácet v tom, co se v příběhu vlastně děje. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/255-posledni-mohykan-60.html
Joann Sfar mě pořád nepřesvědčil, že vlastně víc, co chce "Malým Upírkem" říct. Zabývá se podobnými tématy jako v celé své tvorbě, jen to dal do jiného prostředí. U prvního příběhu hororovost prostředí nevyužil vůbec, u druhého se mu podařilo dát ději ten správný, surrealistický, děsivě snový nádech, který by měl dobře zapůsobit i na dospělé čtenáře. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/253-maly-upirek-2-70.html
Proti kresbě v podstatě není co moc namítat. I postava inženýra Prokopa je tak zvláštně nepřátelská, že dojmy z příběhu jsou spíše depresivní. Jenže komiks není pouze o kresbě, ale o celkové kompozici, tedy také o propojení textu s kresbou. A tohle prostě nefunguje. Rozdělení panelů je atmosféricky dobré, trochu chaotické, ale z hlediska vypravěčského se jedná o pořádný problém, protože čtenář se v tom bude jednoduše ztrácet. Každý se minimálně jednou ztratí, ale spíše víckrát. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/246-krakatit-65.html
Grant Morrison se rád předvádí a na komiksu "G jako Genocida" je to celkem znát. Najel si vesmír X-Menů a pak nám ho představil v podobě, která je více jak přístupná. Jenže rozhodně nečekejte tak zásadní příběh jako třeba "Dark Phoenix". Grant se toho chopil po svém, rozprostřel příběh, který by mohl být velký, ale je spíše velikášský, epický, jen částečně uzavřený a přehnaný. Dává na odiv svoje ambice, dává na odiv svoje možnosti a vytahuje se. A vy, když dočtete "G jako Genocida", budete mít pocit, že jste o něco ochuzeni, že tohle je jen taková předváděčka toho, co by mohlo přijít. I když jsou zde skutečně epické momenty, skoro se vám na rty krade: "No a co?" Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/245-ultimatni-komiksovy-komplet-18-new.html
Petr má hlavně vypravěčský dar. Přejímá postavy, nechává jim jejich základní vlastnosti, pro které je milujeme, ale podává je po svém, aniž by je tím ničil. Tohle je schopnost, kterou se skutečně nemůže pyšnit každý spisovatel. Tak trochu o tom něco vím, protože tohle psát není jednoduché. Navíc v takovém množství, v jakém Petr tvoří. Doufám, že se jeho komiksům bude dařit, protože my si tyhle komiksy zasloužíme. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/241-pes-baskervillsky-95.html
Joann Sfar napsal a nakreslil příběh, který není špatný, postavy jsou velmi dobře napsané, což bylo patrné i na "Donžonu", ale myslím si, že tenhle komiks vás zrovna nejspíš nevytrhne. Příběhy nejsou přímo nudné, ony mají nápad, ale stejně budete mít pocit, že to zase nic tak geniálního není. Komiks si určitě může najít své čtenáře a nejspíš je nezklame, ale přiznám se, že v mém případě to není něco, k čemu bych se někdy měl vracet. Trochu mě pak překvapilo, že v některých případech není komiks zvládnut po stránce letteringu - hlavně na straně 26 je to patrné, protože tmavé písmo na tmavě fialovém pozadí není úplně nejlepší řešení. Jako hororový fanoušek však oceňuji právě hororovost některých scén. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/237-maly-upirek-65.html
Tak trochu je to klasika a jede se podle jednoho schématu, ale tohle je případ všech předchozích knih v této sérii pro děti. Alespoň víte, co čekat, Co je na téhle knize skutečně krásné, to je opět fantazie, s jakou byl svět karapoxů vytvořen. Trochu má něco z Duny Franka Herberta, ale především je to svět, který je plně soběstačný a funkční. I pro jeden krátký příběh je vytvořen neskutečně komplexní svět, který by jiným autorům vydržel klidně na celou ságu, ale tvůrci série se spokojí s krátkým komiksem. To je dobře. Je potom vidět, že se skutečně nikdo nesnažil zbytečně o komerci a výsledný produkt je tak hodnotnější. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/229-maly-princ-planeta-karapoxu-80.html
Co bych chtěl hodně vyzdvihnout, to je kresba. Neskutečně se k románu a jeho pojetí hodí, není sama o sobě statická, i když se vlastně zase tolik neděje. Navíc v některých momentech naprosto skvěle dokresluje atmosféru, která je sem tam téměř hororová. Trochu se tak alespoň vylepšuje dojem, který je narušen unylým scénářem, jemuž chybí náboj. Musím říct, že provedení komiksu "Únos" se mi přece jen zamlouvalo trochu víc, ale hodně je to dáno tím, že u "Hrabě Monte Christa" si tvůrci ukousli trochu o velké sousto. Na zpracování komiksové adaptace by bylo třeba trochu více prostoru a trochu lepší zaujetí pro příběh. Nejen jeho shrnutí, ale jeho dramatizace. Kresba by to zvládla, ale chtělo by to jiný scénář. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/227-hrabe-monte-christo-55.html
Yu Aikawa poslední knihou rozhodně nezklamala a uzavřela tak se ctí, více jak se ctí, svou zajímavou sérii, která opět jen dokazuje, jak originální Japonci při tvorbě mangy jsou. Jen se jim musí dát šance. Nakladatelství Talpress sérii zvládlo skvěle i po stránce českého vydání a překlad se mi líbil. Humor se rozhodně neztrácel, naopak, celou sérii jsem se velmi příjemně bavil. Humor se nevytratil ani s posledním dílem, i když přece jen tahle kniha jela na vlně nostalgičtější. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/08/225-motylek-5-100.html
Mark Millar ukázal, že i mainstreamový superhrdinský komiks může být pořádně drsný, a to i ve chvíli, kdy zůstane vtipný. Hláškuje se zde naprosto skvěle a několikrát se člověk prostě musí zasmát nahlas. Mark Millar je popkulturní král, a to v tom nejlepším smyslu slova. Jsou zde narážky na moderní kulturu, na komiksy jako takové, ale v konečném důsledku je Millar originální a dokáže překvapit, protože klasická schémata přetavuje do nových příběhů, takových, na které komiksoví fanoušci v rámci daného universa nebyli zvyklí. A tohle je pro mnohdy celkem vyčpělý mainstreamový komiks neskutečně důležité. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/219-ultimatni-komiksovy-komplet-16.html
Když jsem otevíral poslední knihu série "Elegie pro ovečku", říkal jsem si, jestli skutečně naplní moje očekávání, anebo to skončí... nenaplňujícím způsobem. Nakonec musím říct, že se Kei Toume podařilo sérii uzavřít v takovém duchu, jak byla psána. Manga si tak udržuje celkem dobrou kvalitu po celou dobu, i když střední část byla přece jen trochu moc pomalá, nakonec byla zakončena obstojně a vy si můžete až do konce vychutnat tenhle depresivní příběh, který přece jen skončil celkem obstojně. Tohle si zasloužil, protože ten začátek byl velmi dobrý. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/223-elegie-pro-ovecku-7-75.html
Když se blížíme k rozuzlení, scénář končí. Tintin je ve smrtelném nebezpečí a my ho v něm zanecháváme. Tak to asi mělo být. Tintin byl ve smrtelném nebezpečí celou svou kariéru, ale pokaždé se dostal ven. Dostal by se i tentokrát, ale je trochu symbolické, že nevíme jak. Tintin skončil, ale ty příběhy zde jsou stále. A to je důležité. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/218-tintinova-dobrodruzstvi-24-tintin.html
Hergé se v tomto posledním sešitu vrací ještě k některým postavám, které jsme mohli potkat například v Bordurii při "Případu Hluchavka". Kruh s postavami se pomyslně uzavírá. Hergé ale stále měl plány. Dokonce začal trochu rozvíjet postavy. Haddock jako člověk, který nesnese alkohol, mimochodem se zde ukáže, jak silná závislost může být. Tintin dostal nové kalhoty a také nějaké koníčky - doma cvičí a venku jezdí na motorce. Příběh je pak poměrně velikášský a navazuje na to, jak si Hergé dělal legraci z revoluce v komiksu "Ulomené ucho". Jedná se jednoznačně o skvělé rozloučení se sérií. Sešit "Tintin a Los Pícaros" sice obsahuje politická témat, ale zaměřeno je především na zábavu, a to je dobře. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/216-tintinova-dobrodruzstvi-23-tintin.html
"Flash: Znovuzrození" je velmi rozporuplnou knihou, ale hlavně proto, že mi prostě DC universe moc neznáme. Chtěli by to komiksy, které nám všechny superhrdiny představí, komiksy jako "Green Lantern: Tajemství původu". Potřebujeme se v tomhle směru vzdělávat, ale DC universe a jeho podvesmíry jsou tak komplikované, že je nejlepší sáhnout po wikipedii či podobných stránkách a dovědět se více sami. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/215-flash-znovuzrozeni-60.html
Hergé vytvořil napínavý, akční příběh, kde nechybí silné emoce, skvělý smysl pro humor a samozřejmě i zmiňované výdobytky technologie skutečné i pouze fantaskní. Realita se zde spojuje s naprostou fikcí v zajímavém příběhu, který může trochu zklamat tím, že se nesnaží vysvětlovat. Na jednu stranu je to škoda, na stranu druhou i v Tintinových příbězích tak mohou být nějaká ta tajemství, která zůstanou nerozluštěna. Zase příběh, který jsem si užíval od začátku do koncem, i když druhá polovina má přece jen větší grády. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/214-tintinova-dobrodruzstvi-22-let-714.html
"Malý princ a Planeta slova" je příběh, který je zaměřen na to, co to znamená být vyděděncem a jaké to může mít následky v případě, že vyděděnec je osobou, která je nadaná v něčem, co ostatní neumí. Příběh mi trochu připomínal takové klasické příběhy jako "Zvoník u Matky Boží" anebo "Fantom opery", ale samozřejmě nemůžeme čekat podobně tragický konec, to zase ne. Přesto je zde Sahara, postava mladíka, který nezapadá do společnosti, ale až pozdě si společnost uvědomí, jak moc ho potřebuje a jak moc jejich předsudky a nesnášenlivost způsobují jejich vlastní zkázu. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/213-maly-princ-planeta-slova-75.html
Yu Aikawa je silná v momentech, kdy se nic neděje, protože baví. Především je ale silná, když dojde na momenty hororové. Má promyšlené fungování toho, jak svět v téhle manze pracuje, ale zároveň zvládá v tu pravou chvíli vytvořit tu správnou atmosféru a svá pravidla využít k tomu, aby čtenář jen těžce polknul. Manga neubírá na tempu a to je dobře. Ne každý si tohle může a umí dovolit. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/211-motylek-4-90.html
Série "Malý princ" mě dostává tím, jak dokáže dospělá témata přednést takovým stylem, aby je pochopily i děti, které ještě nemají potuchy o tom, jak je ten náš svět komplikovaný, nepřátelský a někdy doslova svinský. "Malý princ a Planeta globů" je příběh, který se zaměřuje na manipulaci, podvodné chování pro vlastní zisk, a nakonec i na předsudky a xenofobii, která z nich vzniká. Když příběh čtete, možná o tom takhle nepřemýšlíte, ale jakmile se nad tím, co je v příběhu "Malý princ a Planeta globů" popisováno, uvědomíte si, jak jsou ta témata závažná a že je vhodné, aby se o nich děti dovídaly již v útlém věku. A věřte mi, že tohle je forma, která je pro děti skutečně vhodná, protože je zajímavá a zábavná. Když se jim budou dělat různé přednášky ve škole, nebude to tak zajímavé a poutavé. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/209-maly-princ-planeta-globu-80.html
Díky specifické kresbě jsme svědky prozkoumávání různých krajin, které dobře dokreslují prostředí, v němž David putuje za svým cílem - dědictvím a hlavně odhalením pravdy o vztahu jeho otce a strýce. Pravda, ten cíl není až tak důležitý, jako kdyby šlo především o tu cestu, která je vcelku zajímavá a strastiplná. Jako kdyby byly jednotlivé panely složeny z krátkých tahů a čárek, které nakonec dohromady dávají postavu a celé její okolí. Sem tam to vypadá trochu diletantsky, ale přesto jsou postavy většinou rozeznatelné. Bohužel k jejich podobnosti se přece jen sem tam pletou. Komiks má pak i přes dramatičnost celkem pomalé tempo, což je dáno zejména tím, že je zde trochu moc textu. Autor adaptace se snažil knihu převést co nejvěrněji (přesto jsme místy svědky výrazné vypravěčské zkratky), a tak vkládal text vypravěče i do míst, kde to vůbec nebylo potřeba. Adaptace klasického díla je komplikovaná, ale autoři se jí zhostili se ctí a výsledek je přece jen více než jen průměrný. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/203-unos-65.html
Především kresba ukazuje, jak zajímavý je svět "Darebáka". Ti, co po Jasonovi jdou, vypadají jako zombie náckové, nemluvě pak o kočce Adolfovi s knírkem. I když je Simon Bisley ve své kresbě celkem umírněný a není tak rozvášněný, jako například u Loba, jeho kresba rozhodně není špatná. Naopak. Stále má svůj mírně karikaturní styl, což komiksu prospělo. Jason vypadá naprosto nevinně, což je ve skvělém kontrastu s tím, jak přemýšlí a jak mluví. Komiks má tak ten správný efekt již od prvního panelu. Simon Bisley komiksu dodává potřebnou šťávu, což je patrné na celkem absurdních postavách, anebo jejich absurdním chování. Frank a Simon tvořili "Darebáka" nejspíš v nějakém symbiotickém propojení, protože je vidět, že kresbě dokonale koresponduje s textem. Více:http://www.comics-blog.cz/2013/07/199-darebak-95.html
I když se vám třeba nebude zamlouvat kresba, anebo vám bude vadit scénář, přesto si myslím, že si v komiksu najdete něco, co vás uchvátí. Je to poměrně jednoduché. Tohle není komiks, který by ve vás nic nezanechal. To je jeho síla. V roce 1994 se jednalo o zjevení, ale krásné na tom je to, že se jedná o zjevení i dnes. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/197-ultimatni-komiksovy-komplet-23.html
Zajímavé postavy jsou doplněny i zajímavým prostředím, hlavně pak skvělým planetáriem a sběrem hvězd. Opět se ukazuje, jak skvělou fantazii tvůrci mají a jaké možnosti tato série přináší. Dítěti musejí oči skutečně přecházet a také já, jako dospělý, musím obdivovat, co všechno dokáží tvůrci vymyslet. Vytváří se zde skutečně nádherný svět, kde je všechno možné. Takový příběh si zaslouží vysoké hodnocení, navíc jsou opět potlačeny morality a nevyznívají tak násilně. Rozhodně jeden z nejlepších příběhů, jaké jsem v sérii prozatím četl. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/195-maly-princ-astronomova-planeta-80.html
Petr Kopl vytvořil komiks, jímž ukázal, že je mu skutečně jedno, jestli adaptuje dílo někoho jiného, anebo se pustí do vlastního příběhu. Když je člověk dobrým vypravěčem, vlastně ani moc nesejde na tom, co píše, důležité je, aby ho to bavilo, aby do toho dával něco ze sebe. To Petr udělal. Je zde cítit jistá fascinace smrtí, silné ovlivnění místem, kde sám žil a žije, a nakonec i ovlivnění vlastní tvorbou. Narážek na jiné knihy a příběhy Petra Kopla v komiksu najdete hned několik. Je to potěšující, že si Petr vytváří svůj vlastní komiksový svět. Mně se ten jeho svět zamlouvá. Navíc ona interakce se čtenářem je skutečně něco, co není tak jednoduché používat. "Procitnutí" je zakončeno velmi otevřeně a dá se předpokládat druhý díl. Je teď otázkou, zda se ho skutečně dočkáme. Já za sebe doufám, že ano, protože to, co může Petr vytvořit, to je naprosto nový moderní mýtus. Fantasy propojené s hororem ve velmi čtivé a kvalitní podobě. více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/193-procitnuti-95.html
Warren Ellis napsal skvělý scénář. Co tenhle komiks trochu kazí, to je kresba. Adi Granov není špatný kreslíř, ale ani to, že si ho Jon Favreau vybral jako designéra pro své filmy s Iron Manem, neznamená, že je jeho kresba dokonalá. Má zvláštní styl, který je v knize popsán, styl, který je velmi náročný. Jenže právě díky tomuto stylu místy vznikají velmi statické panely a postavy na nich vypadají jako neživé, jako voskové. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/191-ukk-43-iron-man-extremis-80.html
Vzhledem k tomu, že čtu komiks ve stejné době jako mangu "Elegie pro ovečku", neubráním se srovnání. A "Motýlek" z toho vychází rozhodně lépe, protože neztrácí tempo, stále má čím překvapit a spíše s dalším dílem roste. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/189-motylek-3-85.html
Děj, který může čtenáře výrazně odradit, protože už je skutečně zpomalen na minimum a zdá se, že se na tom nic nezmění. A pokud už jsou zde náznaky změny, většinou dojde k tomu, že zůstane u náznaků a k faktické změně nedojde. Přesto dokáže komiks svým existenciálním pojetím zaujmout a přimět vás, abyste vydrželi až do konce. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/187-elegie-pro-ovecku-5-60.html
Rozhodně nechci tvrdit, že je "Wetemaa" špatný komiks, to ani omylem. To, co může přijít, by mohlo být vskutku parádní. Jenže já hodnotím první knihu a ta je bohužel jen začátkem. Je to jako přečíst si úvod k rozsáhlému románu, a pak čekat, až ten román skutečně vyjde. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/185-wetemaa-1-60.html
