Tenhle komiks krásně ukazuje, jak Malý princ dokáže vstoupit do lidského života a zatřást člověku jeho světem. Myslím, že komiksová série je vhodná k tomu, aby zatřásla dětským světem a aby si touhle zajímavou, zábavnou a poučnou cestou uvědomily, jak to mezi námi vlastně funguje. Někdy to není taková sranda. Někdy je to hodně těžké. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/183-maly-princ-nefritova-planeta-70.html
Yu Aikawa dokázala druhým dílem vzbudit ještě více pozornosti než prvním dílem. Příběhy jsou skvěle promyšlené a to je velmi silná stránka tohoto komiksu. Nedostáváte jen nějaký polotovar, který vaří z vody, ale každý příběh má svůj smysl a má dobrou pointu. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/181-motylek-2-85.html
Novinkou pro třetí sešit je skutečnost, že se o kresbu starala jiná autorka, nutno ale říct, že tvůrci série se rozhodli pro určitou uniformitu všech sešitů a kreslíře (nebo zatím kreslířky), přiměli k tomu, aby zachovávali určitý styl, který je poměrně neměnný. Svůj vlastní styl, ten ať si prezentují autoři v krátkém komiksu, ale hlavní příběh, ten ať si drží určitý jednotný standard. Zachován je i určitý standard animovaných sérií, kdy hlavní jsou postavy, ty musejí být výrazné a v popředí, to, co je za nimi, není vždy tak podstatné a nemusí se na to klást až takový důraz. Přesto ale autorce nelze vytknout, že kreslit umí, například strany 42 a 43 na mě dýchly skutečnou velkolepostí bitvy. Částečně je to určitě dáno tím, že jeden panel zasahuje na obě strany, ale i o ten správný efekt se musí postarat kreslířka. "Malý princ" mě nadále překvapuje, v tomto případě velmi příjemně. Nadprůměrná úroveň celého komiksu je nadále zachována. Vzhledem k původní předloze je to skutečně nutné ocenit! Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/175-maly-princ-planeta-hudby-75.html
I když jsou planety větší, než jaké je navrhoval de Saint-Exupéry, neznamená to, že by neměly své kouzlo, to vůbec ne. Tahle je plná Asiatů a k tomu je volen i příběh. Jako kdyby s ním šla ruku v ruce moudrost čínských příběhů. Na druhou stranu ale morality, které z příběhů vyplývají, nejsou podávány tak jemně a lehce, jako v případě první knihy. Najednou to není tak nezištné, ale ta morality z toho úplně čiší. Škoda, kdyby si s tímhle trochu tvůrci pohráli, příběh by mohl být zajímavý. Ale chybí zde i trochu víc té fantazie, kterou měla první kniha. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/169-maly-princ-planeta-ohniveho-ptaka-65.html
"Spider-Man: Utrpení" tak nakonec doplácí na příběh, který je zpočátku dobře rozjetý, ale jeho rozuzlení je veliké zklamání. Navíc má čtenář pocit, že se McFarlane snažil napodobit J. M. DeMatteise, ale neměl při tom tolik údernosti a tolik umu, aby se mu skutečně podařilo zabřednout do hlubin psychiky hrdiny i jeho protivníků. Některé bubliny, především ty vypravěčské, pak snižují celkový dojem, protože jsou stylově vhodné spíše ke Spider-Manovi pro mladší čtenáře.
Krásný příběh, kde závěr, ač moralizující, rozhodně neurazí, naopak, uvědomíte si, že tohle je způsob, jak psát a kreslit komiksy pro mladé lidi. Spolu s "Pozemšťanem!", který může být ještě pro trochu mladší, rozhodně jedny z nejlepších komiksů pro mládež, které u nás vznikly. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/167-anin-duch-90.html
Morální příběh je poměrně důležitý, pokud se jedná o dětský příběh a pokud je podáván dostatečně snesitelně a zajímavě. V tomhle případě to platí. Přesto jsem měl pocit, že se celá série teprve rozjíždí a že je ještě třeba jí dát šanci, aby se scénárista skutečně zapracoval. O kreslířce se tohle říct nedá, ta jede na plné obrátky rovnou od začátku. Když to srovnáte s tím, jak byl animován kreslený seriál, je to příjemné, protože ta 3D animace prostě není něco, co by mi do komiksu moc sedělo a popravdě, Malý princ v ní nevypadá zase až tak dobře. I když není kresba Diane Fayolle zrovna podobná té, kterou použil de Saint-Exupéry ve své knize, pořád je to ten trochu naivní, ale silný chlapec, který miluje svou Růži a chce pomáhat. Čiší z něj ta správná energie, kterou příběh potřebuje. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/07/165-maly-princ-vetrna-planeta-75.html
Hlavní problém je ale příběh. John Ney Rieber není úplně neznámý scénárista (např. "The Books of Magic"), ale "Novým údělem" rozhodně nedokázal, že je velkým autorem, který by zvládl komplikovanou látku převést do uměleckého díla, které by bylo schopno akcentovat kontroverzi a hloubku tématu. Trochu pohladil hladinu problému, ale aby rozčeřil hladinu, to se neodvážil. Sice nevznikl vlastenecký blábol, ale ani příběh, který by se dal označit za dobrý.
Příběh je plný cti a pravdy, ale stejně ta i lží a intrik, jsou zde hrdinové, krásné ženy, podlí zlosynové a intrikánky, nechybí magie, bájná zvířata, souboje individuální i válečné. Tohle je prostě krásný epos o tom, jak se Británie sjednocovala a jak jednoduché to nebylo. Petr Kopl tohle byl schopen do své komiksové adaptace všechno vložit, ač se to zdá celkem neuvěřitelné, navíc se mu povedlo vše prodchnout svým osobitým humorem. Některé vtipy jsou nápadné, jiné jsou nápadné méně, ale ani v jednom případě se mi nestalo, že bych si řekl, tohle je trapný vtip. U "Třech mušketýrů" tam jeden moment byl, ale to je jediný na celkem čtyři knihy, co jsem od Petra četl. To je dobré skóre na člověka, který vkládá humor do snad každé své knihy. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/150-kral-artus-85.html
"Elegie pro ovečku 2" ukazuje, jak se dokážeme odcizovat, jak jsme schopni a neschopni žít. Právě v tomhle vidím sílu komiksu. Není to čtení pro ty, co milují "Naruta". Tady to není narvané akcí a vtipem. Jako kdyby se vtip vytratil. Je to depresivní, ale příjemně depresivní. Někdy mám pocit, že přesně něco takového potřebuji. Ne proto, abych sám dostal depku, ale proto, abych trochu přemýšlel o sobě, citech, pocitech a vůbec o tom, kam jako lidé patříme a jak k sobě patříme. Pokud vás tohle odradí, je to škoda, protože "Elegie pro ovečku" si šanci zaslouží. Je to přemýšlivý komiks a takové mám rád. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/155-elegie-pro-ovecku-2-75.html
No, tu otázku jsem samozřejmě napsal blbě. To je tak, když člověk píše a nemyslí u toho. Tou otázkou jsem myslel, co bylo dřív, jestli pavouk anebo radiace.
erik: Nechtěl jsem tu otázku psát, ale je to ta, která se vztahuje k tomu, co bylo dřív. Pavouk, nebo Spider-Man? I když vypadá banálně, tak je to něco, co hrdinovi zamotá hlavu.
Spider-Man je zase tím hláškujícím frajírkem, co se snaží z boje vykecat, ale když už dojde na pěsti, rozhodně nezaostává. Ovšem i Spider-Man má slabiny, i on je jen z masa a kostí. Dostává rány, které není schopen jen tak přijmout. Ale síla Straczynského je i jinde – doslova hýbe universem, který byl za téměř 35 let, než k sérii přišel, vytvořen. Hned na konci této sbírky zjišťujeme, že nezůstane kámen na kameni. Doslova. Série už u nás nějaký čas vychází. S každým dalším dílem jen dokazuje, že Straczynski měl skutečně co říct a že Spider-Man rozhodně nebyl mrtvým hrdinou. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/151-ultimatni-komiksovy-komplet-21.html
Zbytečně moc se používá vypravěčská zkratka. Tohle je to, co vidím jako hlavní problém. Kromě toho, že se na prvních stranách děje strašně moc, je to i v tom, že některé důležité události mají neúměrně prostoru. Scéna vytahování syna z jámy, která je skutečně rozpracována podrobně, téměř jako dokonalý návod, je v bláznivém kontrastu s válkou, která hrozila pod Rozpolcenou horou. Ta se, najednou a zničehonic, vyřeší na jednom panelu. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/144-rahan-jeho-synove-65.html
Dracula - ale obecně všechny komiksy v sérii Victoria Regina - patří k vypravěčsky nejlepšímu, co u nás vzniklo. I když je kresba hodně otázkou vkusu a místy zjednodušuje až moc, tohle je komiks, který neničí předlohu, ale ukazuje ji modernímu čtenáři v podobě, kterou si zaslouží. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/142-dracula-90.html ;)
"DMZ" není série, která sedne každému. Nejsou tu skvělé hlášky, ani hrdinové, kteří vás dostanou svou ctí a spravedlností. tohle je mainstream. Je zde jenom odhalování pravdy. Podívejte se na náš svět a řekněte si, jestli všechno tohle není možné. Neříkám, že vznikne válka, která bude mít své jádro na Manhattanu, ale je tak těžké uvěřit, že korporace ovládají náš svět, že spravedlnost umírá anebo už dávno hnije někde hluboko zakopaná a nikdo neví kde?
Brian Wood přizval k vytvoření další kreslíře, nikoli pouze Riccarda Burchielliho. Je to na komiksu znát a možná je to někdy i na škodu. Přece jen, osobně mám rád, když se kresba nemění, což mi velmi sedělo třeba na sérii "Preacher". Vedlejší příběhy, které jsou ve sbírce "Preacher: Pradávná historie" a jež kreslili jiní autoři, nejsou špatné, ale chybí tam Dillon. Nejpatrnější je rozdíl na páté kapitole, kde Riccardo neměl žádný podíl. Kristian Donaldson nebude špatný kreslíř, ale známé postavy v jeho provedení vypadají jednoduše divně. Komiks se tím sice trochu ozvláštnil, ale ne až tak moc pozitivně. Na příběhu se to však rozhodně nijak neprojevilo a Brian Wood stále přesně ví, jak zápletku podat.
Nejsou zde žádné hlášky, žádné komické situace, všechno je vážné, jako kdyby si neměl čtenář ani na chvíli oddechnout a prostě pořád musel přijímat skutečnost, že demilitarizovaná zóna je pořádně drsné místo pro život. Je takovým, ale pořád je zde naděje, radost, láska, ale prostě pro humor není místo. Svět tohohle místa má být drsný a je takový, proč ho zkrášlovat? Ten výsledný efekt je pak přesně takový, jaký Brian Wood zamýšlel. Drsný, depresivní, ale stále se zlomky naděje. Atmosféra stále dobrá, ale přece jenom, víc se děje v dalších dílech a je to zajímavější!
"DMZ: Válečná zóna" není žádným nadupaným akčním komiksem. Brian Wood je spíše člověk, který se zamýšlí nad tím, co by mohlo být, kdyby... Není to jen kritika Američanů, je to sociální kritika obecně. Co jsme schopni udělat pro to, abychom přežili? Jak daleko zajdeme? Zbavíme se všech hodnot, které nás společnost učí? Mají ty hodnoty vůbec nějaký smysl? Tenhle komiks donutí přemýšlet, navíc kresba, která je propojením Burchielliho a místy i Woodových vlastních panelů, je naprosto dokonalá pro vizi poměrně depresivního světa, vlastně jen jednoho města.
Komiks vytváří dojem, že se jedná o něco naivního, a to i stylem, ale skutečnost je trochu jiná. Postavy jsou dobře napsané, chovají se lidsky i nelidsky a nakonec je tím, kdo je nejvíce naivní, sám hlavní hrdina, který ve své lásce neustoupí za žádnou cenu a neustále se snaží získat svou milovanou, anebo alespoň cítit její vůni. "Donžon" rozhodně není komiksem pro děti. Je zde poměrně názorné násilí, erotické scény, sprostá mluva. Není toho mnoho. Vše je dávkováno s rozmyslem. Lewis Trondheim vytvořil svět, na němž se vyřádil Joann Sfar a ten vytvořil zajímavou dějovou linii, která baví. Je to určitě překvapení, jsou zde momenty, které vás ohromí, hlavně, když si budete připomínat ten první dojem, který jste z komiksu měli. "Donžon" je ale přece jen něco víc. Je to další ukázka toho, jak jiný může evropský komiks být, jak je zábavný a hlavně promyšlený. Tenhle příběh rozhodně není hloupý.
Jestli někdy někoho uslyšíte říkat, že "Thorgal" je jedním z nejlepších evropských komiksů, tak zrovna "Thorgal: Vlčice" je příběhem, který to dokonale dokazuje.
"Arzach" je nádherný imaginativní komiks, který vypráví příběhy, i když to tak na první pohled nevypadá. Musíte k němu přistoupit s otevřenou myslí a pak si ho užijete. Nesnažte se vnímat příběhy hned, vnímejte atmosféru, metafory, obrazy. Ono se to pak samo poskládá.
Draco: Ono to spíš bude technikou, jakou se kreslilo - autor použil nestandardní papír, myslím, že to snad byla tapeta, nebo něco podobného, aby měly panely takovou zvláštní zrnitost, což se projevilo hlavně tím, že byly nanášeny práškové barvy, které se přece jen na takovém papíře zachytávaly různě. Myslím, že celá kresba, jak je, byl jeden záměr.
Proč jsem dal čtyři hvězdičky:
Komiks má kresbu, která je propracovaná, je jiná, je zajímavá a sexy, ale stejně tak studená a kovová. Dokonale zobrazuje svět i atmosféru.
Musel jsem u komiksu přemýšlet. Nebylo to jen o jednom přečtení, ale musel jsem si ho přečíst dvakrát, abych začal chápat. Bylo to osvěžující.
Je plný sociální kritiky, která je velmi dobře mířená a myslím, že poměrně snadno pochopitelná.
Je to sci-fi, což osobně mám prostě rád.
No a zapáté, není to jednoduché čtení, je to něco jiného na našem trhu, kde se k nám překladově dostává hlavně celkem přímočarý mainstream, kde se moc myslet nemusí. Odvážné, a proto rozporuplné, ale dobré.
Je to rozporuplné dílo a jsem si naprosto jistý, že nebude vyhovovat všem. Ne proto, že by bylo celkem kontroverzní, i když některé názory jsou zde rozhodně hodně kritické, ale především proto, jaký byl zvolen styl vyprávění. Nestává se mi příliš často, abych musel komiks číst dvakrát, protože poprvé jsem prostě nepochopil, o čem to celé je. Dal jsem ale komiksu druhou šanci, kterou si dle mého názoru zasloužil. Začal jsem se v příběhu trochu lépe orientovat a ono to najednou začalo dávat větší smysl. Jenže stejně jsem nebyl schopen pochopit všechny návaznosti a především smysl všech postav. Je jich zde - na poměrně malém prostoru - skutečně hodně. Až zbytečně hodně. Některé přestávají dávat smysl, některé prostě nevypovídají čtenáři to, co říct měly. A jsem si celkem jistý, že tady není na vině čtenář, ale autor. Nejsou zde dostatečná přemostění mezi jednotlivými scénami, což vede k tomu, že se čtenář bude ztrácet a nebude se chytat toho, co co zde vlastně jde. Bojím se, že tak 20 až 30 % myšlenek, které měly něco povědět, mu zůstane skryto. Není to málo.
Na příběhu jsou jednoznačně vidět nešvary, které komiks má, především pak v sérii, která má již tak dlouhou tradici. Hodně ale zachraňuje André Chéret a jeho jemná linka. I když jeho ženy nejsou nějak zásadně vyvinuté, i když nemají pozadí, za nímž by mohla Rahan hledat Sluneční doupě, jeho ženy jsou velmi sexy a nikoli cudné. Jednoduše evropsky krásné, nikoli sexisticky rozbujelé. Někdy mám sice hlavně u obličejů pocit, že rysy ve tváři se měn, a Rahan, který má neandrtálské rysy, je najednou Evropanem francouzského ražení, ale to se dá díky dobré mimice odpustit. co ale André zvládá nejlépe, to jsou zvířata a potvory. Jeho obrovský ještěr je prostě nádherný, takový by se skvěle hodil na velký plakát na stěnu. Klidně i s tím jezdcem. Místy jsou sice jeho postavy statické a mají divné polohy, přece jen je to však komiks pro děti a je mi jasné, že panel s rozkousnutou hlavou by Výboru pro dětskou nevinnost neudělal radost. Nebo vlastně udělal, protože by měli o čem mluvit.
Philippe a Li dokázali skvěle zachytit okamžiky běžného života, silné propagandistické momenty a stejně tak i utrpení lidí. Tohle všechno ve směsi, která vám dá necenzurovaný pohled na Čínu a její moderní historii. Autoři se nevyhýbají žádnému tématu, snad i proto, že si uvědomují, jak režim a jeho ideologie fungovaly jako geniální (a opravdu to nemyslím v tom dobrém smyslu slova) vymývání mozků. V době, kdy se příběh odehrává, Čína ani zdaleka neměla miliardu obyvatel, ale postupně se k ní blížila. Přesto zde žily stovky miliónů obyvatel, všichni oddaní režimu, protože mu nerozuměli, ale protože byli schopni pochopit cílená slova o tom, jak dobře se budou mít. Věřili tomu. I když se brodili místy ve vlastních výkalech, věřili tomu. Člověk uvěří všemu, když se mu dá naděje.
"Sin City: Rodinný hodnoty" je jednou ze sbírek, která je mírně pod úrovní, mírně pod průměrem série, ale skutečně se nejedná o nijak špatný komiks, který by celou sérii srážel do kolen.
První díl z nové série "Batman" je rozhodně tím nejlepším, co s tímto superhrdinou u nás vyšlo. I když má Scott Snyder sem tam nějakou tu berličku, kterou si pomůže, aby nenatahoval děj, stejně dokáže díky Gregově kresbě docílit tu potřebnou atmosféru. Tvůrci se navíc nebáli experimentovat. Za to Crew vsadila na prověřenou strategii a rozhodla se vydat komiks v paperbacku i v pevné vazbě. Já mám v ruce paperback a musím říct, že i tak je to celkem luxusní. Ty desky jsou tak příjemně lesklé a pevné, že doslova zvou k tomu, abyste komiks otevřely.
Síla "Sin City: Ten žlutej parchant" je ve scénáři, který nabízí dostatečné množství zvratů a stěžejních momentů, kdy mnohé vám uvíznou v paměti. "Vzal jsem mu jeho zbraně. Obě dvě." Tohle je prostě Frank Miller v plné síle, což ukazuje i na dvoustránkovém panelu, kde se objevuje pouze SFX "BOOM". Ukažte mi jiného komiksového autora, který by tohle dokázal, aniž by to vypadalo hloupě a samoúčelně, ukažte mi autora, který by si tohle dovolil ke čtenáři a neodradil ho tím. Možná nejlepší díl série "Sin City", i když je pravda, že moje slabost pro "Sin City: Drsný sbohem" staví "Sin City: Ten žlutej parchant" až na druhé místo.
Obálka mi ke Crwi také sedí a nemyslím to nijak pejorativně. co mě osobně pak z obou příběhů víc potěšilo, to je Rex Mundi. I když je to skutečně jen rozjezd, mám takové pomalejší navození atmosféry, světa a příběhu celkem rád a jsem zvědavý na to, jak se to vyvine dál. doufám, že správně pochybuji o tom, že se to zvrtne do patetického blábolu jako filmová adaptace Šifry. No a Lobo to prostě není můj šálek čaje. I když mě kresba místy dostala, některé detaily jsou vážně neskutečné, tak ten konec mi celý komiks úplně zabil.
Takhle vypadá romantika pro chlapy. Drsná, nesmlouvavá, svinská a má podobu ženské, kterou prostě nejde nemilovat. Frank Miller vytvořil svět, kde by nikdo z nás nepřežil, ale stejně bychom tam chtěli žít.
Jean Van Hamme dokázal vytvořit časové smyčky, aniž by narušil kauzalitu, což oceňuji. Napsal napínavý příběh, který má smysl, což je v případě cestování v čase skutečně poměrně náročné. Takový příběh je pak možné nazvat chytrým. Jsou zde celkem promyšlené i detaily, navíc, když se nad tím zamyslíte, je to skutečně skvěle fungující. Změníte minulost, aby se změnila minulost a nastala přesně taková přítomnost, kterou prožíváte. Je to dokonalé.
erik: Když jsem si rozklikl sekci komentáře a uviděl, kolik je tam mých komentářů s odkazy, opravdu jsem měl pocit, že začínám spamovat. Ale díky za názor, myslím si však, že ten, koho ty moje recenze zajímají, si na můj web cestu už snad najde. Pokud by vám odkazy chyběly, není problém dodat ;-)
I když je hlavní příběh přerušen samostatnými povídkami, jsou to právě tyhle povídky, které ukazují tu hnusnou holou pravdu. Ellis je prostě skvělý kritik společnosti a dokáže syrově říct to, co my ani nevidíme. (Pozn.: Ne, na odkaz jsem nezapomněl, a myslím, že se asi mnohým uleví, že už to tu odkazy nebudu spamovat. Pokud jsme tím někomu narušil vývoj, rozzuřil ho k nepříčetnosti, že roztrhal svůj oblíbený komiks, a teď mě proklíná, snad se mu tímhle trochu uleví.)
"Dítě s hvězdičkou" je útlá knížka, je to na první pohled pro děti, ale v komiksu prostě nemá vždy smysl hodnotit na první pohled. Je to jako s jakoukoli jinou knihou. Hodnotíme často podle prvního dojmu. Ten by nás však vždy neměl odradit. Ten druhý dojem v nás totiž může zanechat velmi silný prožitek. V případě komiksu "Dítě s hvězdičkou" vás to čeká. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/124-dite-s-hvezdickou-85.html
"Transmetropolitan: Někdy příště" je komiksem o tom, co dokáže jeden člověk. Je jeden člověk schopen ovlivňovat nejen veřejné mínění, ale rovnou celé politické dění? Může jeden člověk změnit přítomnost i budoucnost? Je možné, že Spider Jerusalem je přesně tím novodobým Mesiášem, kterého bychom tolik potřebovali? Jestli ano, tak to teda potěš koště. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/123-transmetropolitan-6-nekdy-priste-85.html
"Tři úkoly pro Klytoru" prostě stojí za to. Užívejte si ty Fanoušovy vytočené výrazy, užívejte si Klytořinu pohodovost a také krásu. Vydání dobré, snad jen v tom malém formátu zamrzí bonusová galerie, kde by si každý obrázek zasloužil vlastní stranu, přece jen, formát už je takhle poměrně malý. Nic to však nemění na kvalitách tohoto možná trochu kontroverzního, ale hlavně černohumorného, zábavného a vypravěčsky uceleného díla. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/122-fanous-tri-ukoly-pro-klytoru-85.html
"Superman: Rudá hvězda" je prostě dobrý komiks, což vám v úvodníku potvrdí i Tom DeSanto, dlouholetý komiksový fanoušek, a jen tak mimochodem i filmový scénárista. Mark Millar vytvořil úžasnou vizi, kterou bortí jen její konec, který je překvapivý, ale možná až zbytečně moc. Tahle smyčka není úplně pěkná, i když rozhodně jsou zde zajímavé nápady, kterými k ní došel. Obecně celý komiks je prodchnut skvělými nápady a narážkami, kdy některé si přece jen užijete při hlubší znalosti DC universa. Požitek z komiksu však budete mít i jako začátečníci, i když je pravda, že číst ho tak po dvacítce je asi přínosnější než v mladším věku. Na závěr ještě dodám, že na konci knihy je i skvělá bonusová galerie, kde jsou i výborné nepoužité návrhy Dava Johnsona, Kiliana Plunketta, ale také skvělého Alexe Rosse. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/120-superman-ruda-hvezda-85.html
Příběh se točí kolem voleb, kolem vlivu Spidera Jerusalema na svět a také kolem toho, že v politice je vlastně jedno, koho si vybereme, protože oba dva kandidáti, které máte na výběr, jsou stejní šmejdi, jen každý má trochu jiný postup. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/119-transmetropolitan-4-nova-luza-75.html
Kniha "Líbání zakázáno 2", stejně jako první kniha, je jednoduše dobrá. Tak to prostě je. Jsou zde dobré vtipy, kterým se jde smát, hlavně proto, že jsou podány s lehkostí, která v humoru mnohdy velmi chybí. Netlačí se na pilu. Navíc dochází k tomu, že humorný pohled obrušuje romantiku jen na základ. I když je to pořád romantika, je snesitelná i pro ty, kteří ji prvoplánově nevyhledávají. Vždycky jsem byl zastáncem toho, že by si člověk neměl vyhrazovat jeden žánr, který ho zajímá. Ochuzuje se tak o jiné, také dobré příběhy. Já jsem rád, že jsem se k Líbání zakázáno" dostal, protože mě komiks jednoduše pobavil. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/118-libani-zakazano-2-75.html
Kniha je – jako obě předchozí – rozdělena do šesti sešitů, kdy v tomto případě jsou všechny propojeny do jednoho celku, který nese titulní název „Rok parchanta“. Jedná se vlastně o první polovinu komplexnějšího příběhu, kdy jeho druhou část tvoří "Transmetropolitan: Nová lůza", což je sbírka, která bude představena příště. Sérii se v případě "Transmetropolitan: Rok parchanta" daří ukázat Spidera v různých světlech, dokonce i jako člověka, který může mít city. Ellis pak dodává příběhu neskutečně tíživou logiku, která na vás dopadne se závěrem, kde si skutečně řeknete, že se vůbec nejedná o sci-fi. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/117-transmetropolitan-3-rok-parchanta-80.html
Rozhodně se nejedná o něco, do čeho bych se musel nutit. Příběh jsem přečetl a užíval jsem si ho, ale přesto jsem měl pocit, že tomu něco malinko chybí. Snad trochu lepší zápletka, i když tenhle příběh kresbě docela seděl. Nešlo jen o akci, ale také o vztahy lidí, ty jsou možná o něco důležitější, než sama akce, která však také rozhodně nezklame. Bohužel je její většina v prvních několika stranách, kde se shrnují některé Rahanovy příběhy. Jak jsem psal výše, na seznámení to stačí, ale na nadšení bude potřeba ještě jedna zkouška, jeden díl. Přesto si komiks mohou užít nejen staromilci. Evropské komiksy vás dokážou vtáhnout do míst, kam se to americkému komiksu nepovede. Dělá to ta evropská škola a André Chéret je jejím skvělým zástupcem (hned úžasná první stránka to dokazuje) a své jméno si udělal právě na Rahanovi. Zaslouženě. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/116-rahan-slunecni-doupe-65.html
Podobně jako první sbírka, i druhá je souborem sestaveným z šesti sešitů, které původně vycházely měsíčně ve Spojených státech. První tři kapitoly sbírky jsou samostatné příběhy, které jsou propojeny jen postavou Spidera Jerusalema, zbylé tři kapitoly pak tvoří jeden delší příběh, který se soustředí sice stále na Spidera Jerusalema, ale především na důsledky, které měl jeho odchod před pěti lety a opětovný návrat do města. Tenhle novinář je totiž chlápek, který za sebou nechal hodně zlého. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/115-transmetropolitan-2-zivot-je-pes-85.html
Krátké povídky Thorgalovi sluší, o tom žádná. Skvěle dokreslují to, co se nám snaží říct hlavní příběh Thorgalovy dospělosti. Poznáváme, kde vznikala láska, poznáváme, kde vznikala nenávist. Každá z povídek si zaslouží pozornost a nejen proto, že má nějaký význam pro celou sérii, ale hlavně proto, že se jedná o povídky dobré. Jsou vystavěny na fungujícím světě, na pevných základech a je vidět, že Jean Van Hamme měl o čem vyprávět a že se Grzegorz Rosiński kresbou bavil a zbytečně se ji nesnažil ošidit. I když jsou některé panely prázdné, například v prvním příběhu je to kvůli efektu, nikoli proto, že by se Grzegorz rozhodl, že bude kreslit jen postavy. Nadšení z téhle série u mě neopadá a je mi až líto, že jsem se o ní nedověděl dřív. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/114-thorgal-14-aaricie-80.html
Ellis tnul komiksem do živého a myslím, že se mu skvěle podařilo napsat moderní společenskou sci-fi kritiku, které nechybí hlášky, černý humor a už vůbec ne skvělá, detailní a dokonale padnoucí kresba, jež mnohé momenty ještě umocňuje. Ne nadarmo je Darick Robertson uváděn jako spolutvůrce. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/113-transmetropolitan-1-zpatky-v.html
"Líbání zakázáno 1" není mangou, která nadchne všechny. Nejedná se o příběh, který bude tím pravým, co mají rádi fanoušci supermanů a drsných komiksů od Ennise, propracovaných od Allana Moora. Přesto se k nám tahle manga dostává a já si myslím, že si zaslouží pozornost. Není to umění, ale je to zábava. Jestliže si zvyknete, můžete se skutečně pobavit. Více: http://www.comics-blog.cz/2013/06/112-libani-zakazano-1-65.html
