U estetiky Stanislava Holého se nelze při vyrůstání u Studia Kamarád ubránit pozitivnímu sentimentu. Navíc dvě knihy s Panem Pipem jsou kvalitou i při dnešní optice a mají své nesporné místo v komiksové poušti 70. a 80. let. Bohužel tahle publikace kvalit předchozích nedosahuje. Problém je již v tom, že velká část knihy je černobílá a Holému, jak známo, barvy velmi svědčí. Navíc i některé linky působí jako šité horkou jehlou. Poezie zůstává, ale spousta "fórů" má kadenci obrazového doprovodu Dikobrazu a nedosahuje síly pana Pipa. Na druhou stranu je znát doba vydání a mnohem tvrdší přístup k tématům jako je šeď všedního dne a ekologie.
