Tohle je naprosto boží... srdcovka.. Americké vydání od Dark Horse je menšího formátu, má kvalitnější desky a křídovej papír, ale i tak jsem Argu hrozně vděčnej za české vydání.. :)
Tak nějak jsem od toho nic konkrétního neočekával a možná jsem jen myslel, že tam bude více erotiky, ale.. mě se to líbí.. Je to jiný a řekl bych dost... francouzský. Prostě Moebius s Jodorowskym tady přednesli zajímavej příběh, kde mají své místo jak vážnější myšlenky, tak i totální satira a ohromně vtipné scény. Jak níže zmiňuje Kazumaki, Moebius v závěru knihy kreslil o dost jinak, než je asi většina z nás zvyklá a je to na jeho poměry řekl bych tak karikaturní, že mě to až zarazilo. Nicméně mi to nevadí... Jen bych nikdy neřekl, že si při prohlížení Giraudových obrázků vzpomenu na Delafovu kresbu v Pupících... :D
Kresba od Jae Leeho mi přirostla k srdci nejen v této sérii, takže po zjištění, že tuhle knihu už nekreslil, jsem zklamanej.. Pokud někdo nevidí rozdíl v kresbě Richarda Isanovea, ať si zajde k očaři....
Prostý fakt – tato přehlídka poutavých sekvencí panelů je ideální i pro ty, kteří mangu dosud neokusili a neví, z jakého konce japonské komiksy uchopit.
Nemá smysl chodit kolem horké kaše. Tohle je klasika nejen v Japonsku. Těším se na film. http://kulturio.cz/recenze-komiks-bojovy-andel-alita-1/
Jednoduchý příběh? Spíš přímočarý. Myslím, že čtenáři mignolovek jasně poznají, že Christopher Golden byl pod dohledem Mignoly celou dobu a opravdu na libretu k příběhu aktivně spolupracoval. Kresba Bena Stenbecka je také silně ovlivněna Mignolou, ale stejně tak i starou školou Richarda Corbena. Více na http://kulturio.cz/recenze-komiks-baltimore-morove-lode/
Přestože jsem ortodoxní milovník Jodorowskeho a většiny věcí, co udělal, tady mi přišlo, že vizuál překonává ścénář. Od první do poslední stránky jsem čekal na nějakej zvrat, čin nebo myšlenku, která mě přinutí zahloubat v sobě samém a přijde mi, že jsem tam nic takového neobjevil. Přesto je to asi napsané dobře. Hlavně obdivuhodně vystavěné prostředí Tibetu, kde magie opravdu funguje, nicméně na komunistickou okupací Čínou ani ta nestačí... Ocenil jsem taky Jodorowskym dlouhodobě propagovanou tezi o tom, že i člověk s nízkou úrovní vědomí může svým vlastním urputným úsilím dojít nějaké formy osvícení či alespoň vyššího stupně vědomí. Teď jsem objednal dotisknutej Incal a těším se doslova jak malej capart...
Přestože jsem ortodoxní milovník Jodorowskeho a většiny věcí, co udělal, tady mi přišlo, že vizuál překonává ścénář. Od první do poslední stránky jsem čekal na nějakej zvrat, čin nebo myšlenku, která mě přinutí zahloubat v sobě samém a přijde mi, že jsem tam nic takového neobjevil. Přesto je to asi napsané dobře. Hlavně obdivuhodně vystavěné prostředí Tibetu, kde magie opravdu funguje, nicméně na komunistickou okupací Čínou ani ta nestačí... Ocenil jsem taky Jodorowskym dlouhodobě propagovanou tezi o tom, že i člověk s nízkou úrovní vědomí může svým vlastním urputným úsilím dojít nějaké formy osvícení či alespoň vyššího stupně vědomí. Teď jsem objednal dotisknutej Incal a těším se doslova jak malej capart...
Přečetl jsem si jí až teď více než rok po zařazení do sbírky, večer pod lampou v posteli a dokonce se mi u toho zastesklo po dětství. Přemýšlel jsem proč mi to taky něčím připomnělo filmy Hayao Miyazakiho a myslím, že víc než kresbou a vyprávěním je to asi barvama.. Lahodný, vizuálně uspokojující čtení.. těším se až budem Hildou listovat s prckem. A mezi tím... už na mně čekají další dvě knihy.. to čekání se vyplácí u takto tenkých svazků.. můžete si pak dopřát hutnější sousto z několika knih po sobě.. :)
Scénář na Waida spíš průměrnej, ale výtvarně naprostej strop... akorát jsem netušil, že to Dell'Ottovi někdo předkresluje tužkou a on to vymalovává... Myslel jsem že je to jeho gesamtkunstwerk...
Taky děkuju Michalovi za předání na Crweconu, zhltnul jsem to hnedle venku u pivka a musím říct, že je to opravdu famozní zábavná věc a je v tom fakt cítit scénáristickej talent a velkej potenciál do budoucna. Tohle bych bral místo Zázraka a pak si to pěkně svázat do omnibusu.. :D No tak uvidíme, jestli se mu časem podaří i další podobně vydařené kousky..
Od závěrečných scén jsem možná čekal, že opravdu někdo umře, takže jsem byl lehce zklamanej, ale jinak se teda Snyder po Sovách opět předvedl a vytvořil novodobou klasiku. Zmínit je třeba i geniální ztvárnění Gothamu, Jokera i Baťi a jeho famílie od Grega Capulla.. Parádička, za mě 90 %.
Od závěrečných scén jsem možná čekal, že opravdu někdo umře, takže jsem byl lehce zklamanej, ale jinak se teda Snyder po Sovách opět předvedl a vytvořil novodobou klasiku. Zmínit je třeba i geniální ztvárnění Gothamu, Jokera i Baťi a jeho famílie od Grega Capulla.. Parádička, za mě 90 %.
Opět hrozně skvělý pokračování indiánský kriminálky. Aaron tady po pozvolnějším vyprávění z pátého dílu sešlápl plynovej pedál na podlahu a děj šestky se na vás hrne stránku po stránce jako krupobití. Super je i předmluva od Matta Fractiona, kterej vypráví historku o Aaronovi jako o ve své době nejdrsnějším týpkovi okresu Shelby v Alabamě, kde se sám stavěl proti gangům agresivních metodistů. :D Mínusem je tedy snad pouze to, že během 45 min. je komiks přečtenej a teď je před námi další půl rok čekání.. :-/
Nádherná a kvalitní komiksová knížka, lepená vazba drží perfektně. Ticho - dnes už ikonickej batmanovskej příběh - jsem si užil po všech stránkách. Doslova lahůdkami jsou scény Batmana a Catwoman (potažmo Bruce a Seliny), skoroumlácení Jokera a tak bych mohl pokračovat, protože jeden skvělý panel střídá druhý. Akvarelem malované flashbacky vizuální stránku příběhu parádně obohacujou. Velkej palec nahoru... rád si to někdy přečtu podruhé...
První díl týhle série mě až tak do kolen nedostal kvůli extrémnímu a zbytečnýmu nadbytku skoků v časové ose děje. Přesto jsem po vydání dalšího booku vždycky šel a koupil si to. Teď jsem to dal všechno v podstatě na jeden zátah během dvou večerů a nemůžu to dostat z hlavy. Pro mne opravdový komiksový labůžo. Jediný co bych já osobně vytknul, je kresba Furnoa - respektive, líbí se mi a obdivuju jí, ale má tak odlišnej styl od R.M. Guéry, že od třetího dílu mi trochu vadí ty přechody z kresby Guéry na Furnoa a naopak. Já bych si to dal klidně celý jen od Guéry. Jinak za mě pět hvězd jasných...
Tak jsme se po letech dočkali. I když jsem vždycky byl toho názoru, že k Sandmanovi se perfektně hodí i černobílé provedení, barva mu sluší úplně stejně, o barevných obálkách McKeana ani nemluvě. Díky Crwi se můžem k tomuhle starému dobrému komiksu vrátit a prožít ty příběhy znovu a díky pěknému koloringu zase trošičku jinak... palec nahoru..
Někdo už tady zmínil syrovej jižanskej příběh a geniálního spisovatele C. McCarthyho. Já knížky od McCarthyho řadím obvykle do svého TOP 10 žebříčku. A komiks Muži hněvu? Ano je to krátké, přečtené ani ne za hodinu, ale atmosféra je skvělá. Příběh je prostý, ale tady jde spíš o krvavou historií utvořenou postavu, jejíž existence v komiksu je inspirovaná rodinnou historií Jasona Aarona. Mě se to líbilo.
Pro tenhle komiks bych jako metaforu vybral "překrásné idiotství". Je v tom dokonalá zábavná primitivnost, která mě prostě i jako 27 letýho nastávajícho otce neskutečně baví. Zároveň je to i díky neustále rozkuchané nebo rozstřílené a znovu živé (regenerované) vlastně takovej vtipnej surrealismus. Co si budeme povídat. Jasně, že je to brak... ale překlad je opravdu skvostnej (klobouk dolu před panem Šmídem) a když se člověk naladí na deadpoolovské vlny, zapadne to do sebe jako kostky dětské stavebnice pro dospělé. Kaluž mluví o tom, že to těm dětskám nebere, ale nechápe, jak to může bavit dospělýho chlapa. Tam bych možná doporučil jen maličkost - najít v sobě aspoň na chvíli zase trochu z toho puberťáka, zkusit to s touhle knížkou znova a užít si to, tak jak to kolektiv amerických autorů stvořil.
Dvě slova - OPRAVDOVÉ PSYCHO... psycho kresba, psycho příběh. Nevím jestli a jaký drogy McKean konzumuje, ale nad tím co pod jeho rukama už dlouhá léta vzniká, mi zůstává rozum stát. Klobouk dolu a respekt...
Pro mne absolutní lahůdka jak po výtvarné tak po scénáristické stránce. Rezonovalo to ve mně ještě několik dní po dočtení a určitě se k tomuhle parádnímu netopýřímu noir komiksu ještě někdy vrátím. Tím myslím oba dva díly. Čestné místo v knihovně a téměř nulová šance, že bych to chtěl někdy prodat...
Klasa. Tak od poloviny už jsem u toho byl jak paralyzovanej až do konce. Černobílé provedení mi vyhovuje, ale těším se i na nové kolorované vydání, který Crew už přislíbila..
Velkolepost, líbeznost, magie. Čtení jsem si užíval více než sledování jakéhokoli dobrého filmu z poslední doby, který si vybavím.. Pro mě jako skalního fanouška Daredevila / Matta Murdocka je slast listovat takovýma tlustýma špalkama.. I kvalita vazby je na špičkové úrovni...
Oba příběhy - Komediant i Rorschach - se mi líbily po výtvarné stránce. Grácie kresby Lee Bermeja vede. A příběh s Rorschachem jednoznačně vede i scénářem. Šlape to jak má. Je to rychlý, přečtený za chvíli, ale má to spád a má to koule. Přesně tak měl vypadat i Komediant.. škoda.. Rorschach jako postava A. Moora je naprosto geniální a Azzarello tady dokázal držet tu správnou atmosféru. Maskovanej absolutista, kterej vidí černobíle, ale přesto je inteligentní a jeho 70 kilo umí nekompromisně rozbít všechno. Bavilo mě to.
Oba příběhy - Komediant i Rorschach - se mi líbily po výtvarné stránce. Grácie kresby Lee Bermeja vede. A příběh s Rorschachem jednoznačně vede i scénářem. Šlape to jak má. Je to rychlý, přečtený za chvíli, ale má to spád a má to koule. Přesně tak měl vypadat i Komediant.. škoda.. Rorschach jako postava A. Moora je naprosto geniální a Azzarello tady dokázal držet tu správnou atmosféru. Maskovanej absolutista, kterej vidí černobíle, ale přesto je inteligentní a jeho 70 kilo umí nekompromisně rozbít všechno. Bavilo mě to.
Nechávám si daredevilovské omnibusy v knihovně jako opravdovou třešničku na dortu. Tento první jsem přečetl až rok potom, co jsem je všechny čtyři zařadil do sbírky, takže to na mně v knihovně čekalo opravdu dlouho. Myslím, že ke scénáři není moc co dodat. Bendis skutečně dokáže vystavět příběhy s Daredevilem podobně geniálně jako bigboss F. Miller. Úvodní věc ve výtvarném podání Davida Macka se někomu může líbit a někdo nad ní možná jen kroutil hlavou, ale mě naprosto uchvátila. Mackovo umění miluji podobně jako věci od Billa Sienkiewicze nebo Dava Mckeana. Následuje příběh s pořádnou náloží nádherných panelů od Alexe Maleeva, jejichž zvětšeninami bych si bez váhání klidně zaplnil celej obejvák. Na závěr se dočkají i příznivci pro komiksy klasičtější a cartoonovější kresby. Celkově vzato je to opravdu skvělej Daredevil. Ortodoxní milovníci DD nad tím budou doslova trilkovat štěstím a líbit se to bude i řadovým fandům Marvelu nebo prostě promyšlenějších, ukecanějších a temnějších superhrdinských příběhů. I za zpracování knihy s vazbou v imitaci černé kůže a červenou ražbou dávám sto procent.
Je to takovej opravdu prapodivnej mix všeho možného, ale funguje to vskutku geniálně a jste chyceni už po prvních pár stranách. Místy se mi nelíbilo zřejmě v počítačovém programu dělané pozadí (krajina, architektura), ale kresba postav je naopak velmi originální a neokoukaná. Komiks se přečte bez problému na jeden zátah, u čehož ale v poslední době čím dál víc váhám, zda to brát jako pozitivum nebo negativum. Ať tak či onak, já jsem si Ságu dal po částech na třikrát aby mi vydržela alespoň o něco déle, protože čekání na druhý díl v češtině bude a vlastně už nyní je hodně prudérní... Zřejmě právě tohle bude jeden z prvních komiksů, u kterých čekat nevydržím a objednám pokračování v angličtině. Každopádně se modlím, aby se knížka dobře prodávala, protože bych považoval za hodně velkej průser, kdyby to BB art zatrhnul třeba po třetí knize. Doufejme, že příští rok vydaj třeba postupně dvojku i trojku. Verdikt je tak 95 %. Je to osvěžující, vtipné, napínavé a inspirativní.
Jak už bylo řečeno níže. Je to noir jak prase, takže paráda. Věci co mě osobně na tomhle komiksu nejvíce uspokojují? Za prvé kresba, za druhé hlavní postava Dashe 'Zlého koně', za třetí prostředí rezervace Prérijní růže. O Skalpech jsem nevěděl, dokud u nás nevyšly a tak je to pro mě celé úplně nové a teprve jsem se s tím seznámil. Ale druhej díl už čeká jen na vytažení z knihovny, takže se těším co přinese příběh dále. Především ten otevřený konec mě zajímá..
Mý Watchmeni po půl roce v knihovně konečně uzráli a začal jsem je číst. V zájmu navození předvánočního duševního komiksového klidu jsem se rozhodl, že to nebudu lámat přes koleno a nebudu se je pokoušet přečíst naráz během jednoho dne a zároveň je nebudu rozkouskovávat třeba na několik týdnů. Tak si čtu každý večer před spaním jednu kapitolu. Kouřim u toho, piju čaj, hraje Bob Dylan a je to geniální. Jsem u třetí kapitoly. A říkám si... Nic není víc... Můj mozek prostě nepochopí, jak je možný, že někdo dokáže stvořit něco tak zatraceně dokonalýho... Definitivně. Moore je Bůh.
Určitě tento komiks není "chabě nakreslen" jak pode mnou píše Choze. Také jsem čekal o dost lepší vyprávění. A také mi vadí, že je to tak krátké. Ale když už nic jiného, ta kresba je podle mě skvělá. Ale stejně se neubráním pocitu, že kdyby to kreslil sám O'Barr, bylo by to lepší i vzhledem k odkazu původní Vrány. Původní Vránu si přece většina z nás definuje jako ten nejosobnější komiks všech dob. Tak proč se ten člověk rozhodl udělat tohle a přizvat k tomu jiného kreslíře? A důkazem toho, že by to opravdu bylo lepší s O'Barrovou kresbou leží v této knize na samotném konci, kde jsou hned tři obrázky od něj....
Supráci jsou v tomhle komiksu nejčastěji označováni jako.. ehm.. píčusové :D A je to můj první přečtený komiks od Ennise a já jsem se bavil od první do poslední stránky. Superhrdiny mám rád, takže je třeba tuhle věc brát hlavně s nadhledem a humorem. Nejlepší na celém komiksu jsou opravdu pěkně propracované postavy (hodně mě zajímá minulost Ženský) a skvělá kresba. A pokud jde o Řezníka, myslíte si, že to s tím znásilněním a smrtí jeho ženy, byla jen manipulace s Hughiem nebo mluvil pravdu?? :D Já myslím, že kecal... :D
Úvodník v této knize je možná až děsivě nudný a jak už tady někdo trefně zmínil, Max Allan Collins v něm měl dát prostor i výbornému kreslíři R.P. Raynerovi. U tohoto komiksu se nedá jednoznačně říct, jestli stojí na scénáři nebo na výtvarném ztvárnění. Řekl bych, že je to tak půl na půl. Na zajímavosti rozhodně přidává fakt, že komiks částečně vypráví příběh, který se údajně skutečně stal. Je to opravdu klasická dobrá gangsterka, kterou bude nadšený každý milovník Godfathera a podobných knih. Rayner to prý kreslil čtyři roky a já jeho práci maximálně oceňuji. Inker? Co to je? Rayner to nakreslil komplet se vším všudy a já se při čtení kolikrát přistihl, že listuji i stránkami nazpět jen abych si znovu pomalu a pořádně vychutnal tu atmosféru Ameriky 30. let. Cestu do pekel mohu rozhodně doporučit i začátečníkům, protože se opravdu čte jedním dechem, má jednoduchý systém panelů a přehlednou černobílou kresbu. Ta podle mě k dílu jako takovému pasuje opravdu skvěle a jsem rád, že není barevná. Já knihu přečetl během odpoledne a jde v pořadí teprve o můj sedmý přečtený komiks. A něco přímo k ději... Je to příběh vztahu syna a otce, kteří jsou spolu na cestě msty poté co zbytek rodiny zavraždil syn bosse nechvalně proslulého Looneyho klanu z Rock Islandu. Je to příběh Michaela o'Sullivana, může s přezdívkou "Archanděl smrti". A je to zkrátka o staré dobré mafii z doby Al Caponeho. Jako katolíka mě třeba hrozně bavilo, že "Anděl" směřuje jako správný Irčan po akci vždy do katolického kostela, kde zapálí svíčku za ty parchanty, který voddělal a následně jde taky ke zpovědi. "Pak zašel do zpovědnice, a já jenom předpokládám, že se faráři vyzpovídal ze svých hříchů. Jsem si celkem jistej, že táta si nebral žádný servítky. Bůh stvořil Iry bledé, ale ne tak bledé, jako byli faráři, když vycházeli ze zpovědnice poté, co si jim táta vylil srdce."
A ještě něco nakonec - já mám mafii ze třicátých let opravdu jako to dobro odvrácené strany. Tehdy se pašoval chlast a vraždilo se. Ale nejelo se v drogách a o rodiny mrtvých mafiánů se "rodina" často starala až do jejich smrti. Bylo to o úctě a závazcích k zemřelým přátelům. A pokud by se snad někdo pohoršoval nad způsobem života "Anděla" O'Sullivana, přidávám na závěr citát Dona Vita Corleoneho: "Muž, který nedokáže být svým dětem otcem, nikdy nedokáže být opravdovým mužem". Někdo mi řekl, že obdivovat jednání mafiánského zločince je projevem morální zaostalosti. Pak jsem skutečně velmi morálně zaostalý. Co už....
Asi to mám naopak než většina zde komentujících. Já znal Daredevila v podstatě pouze z filmu a tak jsem si darevilovské omnibusy od Bendise zatím nečetl, protože jsem si chtěl vychutnat origin, když už to je k dispozici. No přečetl jsem to jako zatím většinu slabších knih na jeden zátah a doslova mě to vtáhlo. Miller tenhle komiks odvyprávěl naprosto geniálně. Scénář s velkým S. Kresba asi bude otázkou subjektivního vkusu, ale mě k tomu sedla jako "prdel na hrnec" a opravdu jsem z tohoto celku nadšený. Určitě se k tomu za čas ještě vrátím. No a jelikož postava Daredevila jako taková je mi díky přečtení tohoto komiksu velmi blízká, určitě se brzy pustím i do těch omnibusů... Komiksu Daredevil: Rok jedna dávám každopádně 95%.
Stejně jako Rooty jsem se nejprve trochu bál jednoduché kresby, ale koupil jsem to, týden nechal uležet, pak jsem to zběžně prolistoval a prohlédl si bonusy a kreslený doslov no a.. pak jsem to na jeden zátah během odpoledne přečetl. Je to výtečně napsané a kresba má vskutku tu správnou temnou patinu, která k tomu dokonale sedí. Výběr barev je opravdu hodně specifický a zároveň jednotvárný, jenže právě ta jednotvárnost barev dává tomuto komiksu tu správnou chuť. Chuť tak dobrou, že je fajn u komiksu usrkávat vychlazenej gin s tonicem a pokuřovat červená marlborka - cigára co hulí Gordon. No a po dočtení se budete olizovat až za ušima, zapálíte si ještě jedno a ještě minimálně jednou si celou knihu prolistujete a pokocháte se stránkami, které vás nejvíce zaujaly. Ano, číst Batmanův rok jedna je požitek a zaryje se vám to do paměti. A k té vazbě, já jsem zatím žádný problém nezaznamenal, takže to bude holt asi rozdílné kus od kusu... to ale není u paperbacků žádná novinka. Holt pevná vazba je pevná vazba a tahle kniha by si ji bývala zasloužila...
Jak už napsala řada lidí přede mnou, také jsem dnes po přečtení (asi půl hodina čistého času) cítil zklamání. Franka Millera miluji a kresba mě na první dojem také zaujala, protože je hrubiánská stejně jako atmosféra a scénář celého komiksu. Pasuje to k sobě to ano. Ale po přečtení jsem nemohl uvěřit, že to je konec a že tento komiks nemá pokračování. Opravdu to působí jako nějaký "víkendový" projekt Franka Milerra a týdenní projekt Simona Bisleyho. To nejlepší z komiksu je asi mluvící kocour Adolf a dvě prsaté dámy. Ale i tyto dvě postavy mohly být nakresleny svůdněji. Takže vítězí kocour. Jedna věčná pravda tam samozřejmě je: "Jakékoli osvobození člověka od něčeho znamená pro to něco zákaz." Jsem sám kdo v tom vidí paralelu na nechutnou byrokracii EU?
Tenhle sympatický paperback je mým teprve čtvrtým přečteným komiksem a zanechal ve mně vcelku uspokojivý dojem. Měl jsem to přečtené zhruba během hodiny a půl čistého času což je na 176 stran hodně velký spád podle mě. Skoro jako bych to otevřel a bum, najednou byl konec. Je to přehledné a na čtenáře komiksů nenáročné. Vlastně bych řekl nenáročné po všech stránkách. Green Lantern jako takový je určitě jednou z nejzajíměvějších postav DC, ale na jeho charakteru mi přeci jen něco nesedí. Mnohem raději mám temnější pozadí příběhů s Batmanem. Nicméně tenhle komiks slouží opravdu jen k seznámení. Je to slušně udělaný origin s líbivou kresbou, který krásně hraje barvami. Někdo psal, že kresba Ivana Reise se v průběhu knihy závratně mění. Podle mě to tak není. Hodně zkreslují proměny barev a možná i oken, ale styl kresby je podle mě stejný od začátku do konce. Dvě negativa? Za prvé absence pevné vazby. Bude to jeden z těch kvalitněji slepených paperbacků, ale přesto se člověk tak nějak bojí to pořádně rozevřít aby se kniha nerozlepila. Za druhé - chybělo mi nějaké obsáhlé úvodní slovo nebo předmluva někoho fundovaného z DC o historii Green Lanterna. Bonusy mám u komiksů rád a tady není ani stránka navíc. Pokud vím, tento superhrdina má už také nějaký ten rok za sebou, takže by se něco určitě šiklo. Nevím jak je to u dalších českých vydání Green Lanterna - "Pomsta Green Lanternů" a "Žádný strach". Snad se něčeho dočkám.
Od čeho začít. Není to ani tři týdny, co jsem dorazil do světa komiksů. Spěl jsem ke komiksům celej život, ale teprve teď (je mi 25) nastala ta správná chvíle. Po české komiksové knize Ještě jsme ve válce, kterou jsem si dopřál k Vánocům jsem v březnu šel do knihkupectví, poprvé jsem na nic nečekal a rovnou se zeptal, kde mají kout s komiksy a šel jsem na věc. V malém lokálním knihkupectví toho na výběr moc nebylo, avšak dvě věci mě přesto okamžitě upoutaly. V první řadě encyklopedie '1000 komiksů, které musíte přečíst než zemřete' a v druhé řadě právě kniha Batman: Kameňák a další příběhy. Ta obálka je ikonická a legendární, stejně jako samotný komiks Kameňák od Moora a Bollanda. Ani jsem to nevybaloval z folie a rovnou jsem to odnesl domů i se zmíněnou encyklopedií. Zatím jsem knihu důkladně prolistoval, přečetl předmluvy a doslovy a přečetl jsem první příběh Muž, který se směje a ten bonus v podobě geniálně děsivého krátkého komiksu Dobrý člověk ještě žije. Ten už dále nebudu rozebírat. Prostě nemá jedinou chybu a musíte ho vstřebat na vlastní kůži. Tečka. První komiks od Eda Brubakera zde byl přijat spíše chladněji, ale já jej hodnotím na čtyři hvězdičky, protože to bylo vlastně mé první komiksové setkání s Batmanem. Animovaného Batmana z dětství a filmy nepočítám. Možná ten konec mohl být trochu více cool, ale i tak se mi komiks líbí. Potemnělá atmosféra, jednoduchá struktura panelů a oken, kresba.. všechno super.. dialogy mohly být někdy delší a propracovanější a možná méně předvídatelné, ale jinak prostě věc, kterou stejně přečtete a prohlédnete jedním dechem. Ani si na to není třeba vyhrazovat více času. A teď k té lahůdce... Na Kameňák si chci vyhradit minimálně hodinu a půl. Má asi 46 stran, ale je to Alan Moore a kresba i s novým kolloringem od Bollanda, to je opravdová třešnička na dortu. Spíše velká šťavnatá třešeň, kterou nechcete jen tak spolknout. Chcete jí přežvýkat alespoň čtyřikrát a vychutnat si každý detail. Kameňák je klasika. Na závěr ke knize jako takové: 500,-Kč není za tak slabý svazek málo a v knihkupectví mě to překvapilo. Ale po rozbalení a prolistování musí uznat snad každý milovník komiksu, že tohle stojí za každou utracenou korunu navíc. Přebal s geniální podobiznou Jokera by se vyjímal i v prosklenné vytríně a pod ním je kvalitní tvrdá, temně zelená vazba se stříbrným písmem přední straně i na hřbetu. Takže shrnutí: HOT OR NOT? Za mně rozhodně HOT.
Měkké vazba zde bude nejspíš opravdu na škodu, protože ať zacházíte s knihou jakkoli šetrně, jde o těžkou bichli, která se bude vždycky kroutit a měkké desky tomu skutečně nepřidaj. 100 % ale hodnotím designovou stránku knihy a myslím, že i obsahově jde stále o výjimečný počin. Zejména když člověk alespoň tuší, jak těžkou práci s tím Helena Diesing měla.