Z nějakého důvodu mám vnitřní problém dávat "superhrdinským" věcem plný počet, ale tohle si to rozhodně zaslouží, je to vlastně Criminal jen z jiného prostředí lehce šmrncnuté dannyho parťákama s filmových střihem, black label je hodně podařená věc
Nejsem fanoušek Corbena, ale tady je dobrý. Jsem fanoušek Hellboyovských povídek a tady je jich strašná hromada. A stejně jako u jedničky ..... by člověk nevěřil, že zrovna hellboyovi ten velký formát dopomůže aby byl ještě lepší.
Dobrý nápad, dobře zpracovaný. Hodně se mi líbí počítání obyvatel a přání s postupem času, stejně tak jaký typ lidí si kdy vyplýpvá přání. S dopisem a kletbou to spadá do jednoho světa, jen mi přijde, že se to tam časově nějak uspokojivě všechno nepotkává jak by mělo.
Rychlé, akční, barevné. Rozjezdová kniha dobrá, žadné složité čtení. Čaroděj se vzepře svému šéfovi, toho to sere tak na něj posílá své bosse (v tomto dílu 2). Na konci cliffhanger jako svině.
4⭐️
2. Explosion town (6-10 + Curse Words Holiday Special)
Ono se tu asi vlastně nic nedělo, ne? Nebo jako Čarod má dceru, kdo je ptakopysk? Ale nějak mě to nechalo chladným. Co bych vypíchnul jako zajímavou věc, ukáže se prezident z dopisu 44. Holiday special je nějak zbytečný.
3⭐️
3. The hole damned world (11-15)
Už druhá část kde to vypadá že se nic neděje. Ono se děje, jen je to tak rychlé, že to člověk nějak nestihne pobrat. Začínám si myslet, že tu od Soulea nevidím žádnou tvorbu charakteru. Cliffhanger na konci asi nikoho nepřekvapil.
3⭐️
4. Queen Margaret (16-20 + Summer swimsuit special)
Tempo zůstává pořád stejné, děj je pořád stejné cliché (což mi přijde jako záměr autora). Nicméně jde o předposlední knihu takže se dozvíme jak vznikl Dutosvět (s čímž je spojena moje otázka, jak to jako je časově možné????). Snad mi v poslední knize řeknou co má Mstgareth s norskem, kdo je pan Mlhavý a jak teda časově vysvětlí Dutosvět.
3⭐️
5. Fairy-tale ending (21-25 + Sping has sprung special
Spousta akce, sem tam vtipná narážka, Doslov vlastně nevím co a proč se stal, ne všechno mi byli zodpovězeno. Ukončení takové jaké by se dalo čekat, nic převratného ani hloupého.
3⭐️
Komplet (1-25 + speciály)
Rychlé, nenáročné, oddychové béčko s fajn nápadama (čerpání síly na zemi). Pro běžné čtení je kresba ok, ale při detailním prohlížení panelů mi to přijde jakoby odfláklé. Nějak mi přijde že si to MB vydalo aby byl kompletní svět s dopisem a přáním, než že vy to byla kdo ví jaká pecka
Zakončení série Carey zvládl o tom žádná, ale jedním dechem musím taky říct, že mě to nechalo chladným.
Celá série má výborný nápad a je dobře napsaná i když ne vždy se mi autor trefil do vkusu, vypíchnout musím čísla 1,2 a 7. čísla které jsou horší jsou 9 a 10. Pokud čtete mýty tak do toho klidně běžte, pokud chcete urban fantasy ve stylu Sandmana, tak bohužel ten je o 2 ligy výš.
Nebyl tento díl tak trochu zbytečný? Po tomovi jdou všechny armády světa, ale nic velkého nečekejte vlastně nic nečekejte. Poslední sešit je ok protože králíček je můj oblíbenec, ale i tak je to nejslabší díl série (jako o hodně slabší než ostatní).
napřed jsem se malinko ztrácel (přece jen hrimada postav), ale ona kniha vás nenásilně nechá rozpomenout. kvalitou bych to hodně přirovnal jedničce, jen mi přijde, že se tu míň pletichaří, kdy v jedničce to byl každý s každým za zády každého
pokud hellboye nemáte rádi, nemáte ani tuhle knihu, pokud ho máte rádi a máte tuto knihu tak si ho ještě víc zamilujete, ten velký formát tomu fakt sluší
Opět kniha která se dá rozdělit na dvě hlavní dějové linky, kdy v jedné se ukazuje dopad zranění laviatana na běžný svět - což je boží. Pak je tu linka ze zásvětí/pekla, která je slabší, ale vybalancovává to můj oblíbený králík a děti šéfa věznice (u kterých si pořád myslím že jejich počínání v druhé (možná třetí) knize je to nejlepší, co nám série zatím dala).
Hlavní dějová linka se hezky i když nijal rychle posunula kupředu. Musím uznat, že ji rozkouskovat bočníma příběhama byla skvělá volba a hlavně ten poslední je výborný. I když mám pořád pocit, že sérii chybí něco co mě chytne za koule a nepustí.
mé nadšení z námětu pomalinku upadá, pořád je to dobré, ale nejsu z toho nadšený jak z prvních dvou knih, nevím jestli je to tempem, nebo tím, že mi Carey dává jen střípky toho co bych chtěl vědět, ale něco ki k úplné spokojenosti chyní
akce i děj se oproti začátku zpomalují, ke konci dojdeme k dalšímu velkému vodítku o fungování světa Toma Taylora. A jako krásný bonus se na konci vrací králíček (mám takový pocit, že se z něj inspiroval Young u pohádkova)
první komentář jsem psal před oěti lety a můj náhled se dost změnil.... (faster 2018: Po tom co Tommy pozvedne hůlku a vyřkne zaklínadlo jsem se nesnášel za to že jsem si půjčil takovou píčovinu. Na silu dočtená knížka, ale už to nikdy v životě nechcu vidět ani o tom slyšet. Nikdy. A nezachránil to ani nápad s tim sešitem kde sami určujete průběh děje) děje se tu spousta věcí, ale i přes to mě to nedostalo jako první dvě knížky ale pořád hodně dobré
Je to fajn, první část je o bezútěšném sexu, a "chci co nemám a nechci co mám". Pak přijde atomovka, a na závěr poradna. Je to vlastně trochu taková terapie komiksem. Jen mi přijde že to má v hodnocení o hvězdu navíc "protože je to české".
Jenom sem se utvrdil že "staré", popřípadě vydávající se za staré komiksy mě strašně nebaví. Jako ona tam je v každém sešitu ta myšlenka, ale zpracování a podání čtenáři je katastrofa.
Rozdělil bych to podle prostředí - v Londýně to sedí na komentáře podemnou "naivita", "beznaděj", tato část se mi líbí velmi a zakomponování postavy z Londýnského folkloru to jen podtrhuje. Cokoliv co se pak děje na ostrově je nuda, nic víc nic míň. Vyjímka potvrzující pravidlo je posttraumatický syndrom toho kluka co měl sestru (už si nepamatuju ani jméno). Plottwist celé knihy je úplně debilní a úplně mě to až znechutilo k dalšímu čtení. Suma sumárum, ostrovem sem se pronudil těšíc se na Londýn, při přechodu z Londýna na ostrov pak doufal v brzký návrat. Hodnocení na 3 hvězdy odpovídá aritmetickému průměru mezi londýnem a ostrovem.
Tak nějak znázornění toho co se dělo v Argentine v druhé polovině 20. století, nejlepší je druhá kapitola, kdy se prochází městem a hledají symboly. Pokud ste ten typ člověka co nosí Che guevaru na triku (kvůli přesvědčení, ne kvůli módě) tak se vám to bude líbit, pro široké publikum to asi není. Kresba je tak umělecká, že na první dobrou často nejde vidět na co se díváte, takže to musíte trochu prostudovat což celkem ničí tempo.
Kresbu tu každý chválí, ale to nevadí, že na každém třetím panelu naprosto nechápu na co se dívám? První dva sešity máte pocit, že vám někdo sebral každou druhou stránku a nějak se ztrácíte, což se na konci dá tak nějak všechno do pořádku, takže dejme toku že ok. Třetí sešit je epilog, který mi přijde jakoby psal někdo jiný, nevím jestli se Andreas během té doby tak změnil, nebo změnil styl ale bylo to nějak nudné.
Věřím že velikost tohoto komiksu člověk ocení když ho bude číst zároveň s hlavní řadou (přiznám že si to už moc nepamatuju), kdy začne bizár tak nějak dávat smysl. Je to takový doktor Manhaton světa černé palice, kdy je v jeden moment ve všech částech svého života zároveň.
Kresba je tak nějak evropsky hezká, práce s antropomorfismem jedna z nejlepších co jsem v komiksu četl. První sešit je k uzoufání nudný, ve druhém a třetím už se něco začne dít, ale není to nic světoborného.
Hodně mi to připomínalo pletichaření v seriálu Spartakus. Většinou nejsem fanoušek nějakých politických machinací, protože se v nich rychle ztrácím, ale tady jsem udržel krok celou knížku. V čem jsem se ztrácel, byla kresba tmavovlasých mužů, kde jsem často nebyl schopný poznat kdo je kdo. Plynulost/tempo děje se mi přesně trefilo do vkusu. Moc povedená věc.
Napřed mě to bavilo, ale čím víc se rozvíjel příběh, tím víc mě Spirála začala ztrácet. Ale musím uznat že první dva sešity společně s hlemýžděm a komárama byly mrazivé.
No Jodo je pro mě neřízená střela, něco je dobré a něco je odpadové. A tohle není vůbec špatné... symbolika a náboženství je mi v komiksu u prdele a samotný příběh ve své jednoduchosti je napsaný dobře.
Digglovo psaní je fajn, Jockova kresba je super. Je tu pár věcí ne uplně se držících nejen fyzikálních zákonů, ale je to superhero takže přimhouřím oko. Fajn čtení, které se skládá vesměs z monologů v hlavě hrdiny. Co m usím vyzdvihnout tak je celý ten background proč je Oliver nový Robin Hood, to se Digglovi povedlo moc pěkně. Příjemně průměrný superhrdinský origin.
Tillie mi po Piruetách potvrdila, že má dar vyprávět příběh s minimem slov a jednoduchou kresbou a zvládne to poutavě. Váhal jsem nad NA PAPRSKU, ale 2 knihy od autorky byly moc fajn, takže tomu dám šanci. I když tady musím uznat že kolem strany 250 jdeme do jakési symboliky kterou jste úplně nepobral, ale vůbec mi to nevadilo.
Klasické fantasy s ničím co by mě oslovilo aby se vymanilo z šedého průměru. První dvě kapitoli někam pro něco hlavni hrdinové jdou, ve třetí je lov s celkem příjemným překvapením, poslední sešit je ukončení, žádný velký zvrat, nic nečekaného. Prostě průměr od začátku do konce.
Co si budeme, Superman většinou stojí za starou belu. Jednou za čas si ho veme někdo schopný do rukou aby uplatnil "výjimku potvrzující pravidlo". Loeb a Sale jsou boží pár, to prokázali nejednou v batmanovi, v celé barevné tetralogii u marvelu (idealní pro crew vydat jako komplet v legendách marvelu) a teď to stejné udělali se supermanem. Je to fakt hodně, hodně dobré. Zmapování jednoho roku Clarka Kenta a vlastně od určité doby i Supermana. I když ano.... musím uznat, že poslední čtvrtrok už mě moc nebavil.
