Závěr prvního cyklu nabídne dost cestování a intriky kvůli kterým neustále vznikají a zanikají různé spojenectví, překvapivě to není nijak překombinované. Rámci žánru to je poctivě dobrodružství u kterého člověk může vypnout.
Tohle tady bylo už mnohokrát. Tři mušketýři Indiana Jones Flynn Carsen nebo Lara Croft, čte se to prakticky samo. Není to nic převratného, ale rámci žánru se jedná o ryzí dobrodružství.
Po artové a grafické stránce bezchybný výkon. Pokud jde o scénář, tak to nejde jednoduše shrnout pár slovy, Chris Ware čtenáři představuje několik fází života, prostřednictvím několika postav. Jejich životy jsou tak pečlivě zmapované že si čtenář může na malou chvíli připadat, jak voyeur. Komiks čtenáři vlastně ukazuje že lidi jsou prostě destruktivní zmrdi, kteří si neustále hledají záminku jak někomu ublížit, ale i přes všechnu ošklivost a utrpení komiks ukazuje radost a krásu života. Problém je v tom, že to je moc lidské, fikce ať komiks literatura nebo film by měli být únikem od skutečnosti to Rusty Brown není.
Roztomilá ptákovina, asi by se z toho dalo vytřískat mnohem víc, ale i tak to má něco do sebe. Hodně se mi líbily různé odkazy na sci-fi popkulturu atd, stejně tak všechny princezniny citáty.
Pánové Rick Remender James Harren a Jerome Opeña vytvořili hodně pestrobarevný svět, plný skřítků, skřetů a různých fantaskních postaviček. Čtenář dostane, to na co je zvyklý z agenta strachu, místy dej může působit nepřehledné a zmateně ale to jsou drobné vády. Scénář se prostřednictvím deníku a vnitřního monologu hlavní postavy snaží o nějaký hlubší význam, ale v podstatě to jsou jen jednoduché kecy které jen omílají známé pravdy o lidech a životě. Celkem zábavná oddychovka.
No ono k tomu není co říct, kakegurui je svým způsobem novodobá legenda a ta nejlepší manga co Dobrovský nabízí, jestli hledáte nějaké rafinované zápletky tak budete zklamáni, ale jestli chcete intriky, blafování a přehnaně emoce, zběsile tempo extrovertní a svým způsobem infantilní postavy, a prostě takový ten poctiví mainstream tak neváhejte. Jediné co mi vadí je tempo jakým to Dobrovský vydává.
Tak tohle je poprvé kdy jsem měl dojem že čtu něco s prvkem hororu, mám na mysli hned první povídku která měla opravdu hororový nádech. No a zbytek je zase roztomilost sama, je asi jedno jestli je postava kladná či záporná stejně je sympatická, čtvrtá povídka je okouzlující po výtvarné stránce a art Hannah Christenson k Harrow County pasuje. Jinak obsahově je to spíš pohádka než horor.
Mysteriózní psycho thriller který se rychle promění v scifi které čtenáře konfrontuje s konstatováním, absurdity celého domu u jezera ale hlavně postavy Waltera. Celej děj je protkán flešbeky jednotlivých postav stejně tak i mnoha cliffhangery kterými Tynion rozhodně nešetří, což udržuje čtenáře v neustálém napětí ke konci děj začne plynout na setrvačnosti ale i tak je konec svým způsobem uspokojivý. Po výtvarné stránce naprosté orgie kterým nemám co vytknout, jenom z pokračování mám menší obavy.
Je to pořád dobrý. Ale spíš než honbě za prokletím drahokamem, dávám přednost milostným pletkám v předchozích dvou knížkách. Jinak jsem si tuhle připitomělou sérii dost oblíbil.
Lobo je prostě pubertální kravina pro zasmání. Hlavní příběh Mobydyk spíš průměr, ale třetí příběh P.Ř.Á.T.E.L.É je bezva sranda v old school kresbě s dementním humorem, no a zbytek srandy kopec. Celkově překvápko, pět hvězdiček.
Ksakru tohle je tak strašně roztomilý, nejen obrázky ale i styl vyprávění. Nevím proč ale připomíná mi to čaroděj ze země Oz, což je asi dost divný :) přesně takhle by měl vypadat komiks který můžou jak malý tak velcí. Na konci na čtenáře čekají bonusy které jsou opravdu bonusy.
Hm, je to pořád dokola, africký dobrodružství je spíš jen výplň o ničem. Čína klasický Ekhö jak v předchozích dílech, jako oddechovka na zkrácení času dobrý.
Jean Dufaux mi prostě sedí, Conquistador je příjemná oddechovka u které člověk nemusí přemýšlet. Příjemný poměr dobrodružství násilí a lásky, není to nic co by člověka odrovnalo, ale je to solidní béčko.
Wow tak takový úpadek kvality jsem ještě nikdy neviděl, přeplácaný zmatený děj a neskutečně ukecaný. Vyznění příběhu mizí v naprosté prázdnotě, původně jsem chtěl dát tři hvězdy ale za tu ubohou hlášku (Otče! Proč jsi mě opustil?) dávám dvě hvězdičky, a to je víc než dost.
Začátek je poměrně nic říkající. Člověk se do toho musí začíst, bohužel to jde dost ztuha hlavně kvůli kresbě která mi přišla toporná hlavně pohyb postav. Ale po pár stránkách mně to chytlo a bavil jsem se, mírní nadprůměr.
Neskutečné! Phoebe Gloecknerová je důkazem že pořád existuje underground comix, kam se na ni hrabe Burns, Daniel Clowes a všichni ostatní. Deník pubertacky je brilantní roman, který boří hranice mezi obětí a predátorem. Hlavni postava patnáctiletá Minnie Goetze je v jednu chvíli představena jako sexu chtivá lolita která udržuje poměr s přítelem své matky, jen aby o pár stran Gloecknerová ukázala Minnieninu dětinskost a celkovou zranitelnost. Minnie je prostě, jen malá holka ztracená ve světě dospělých. Další zajímavostí je pak fyzická podoba autorky s postavou takže je vlastně na čtenáři jak si to všechno vyloží, buď jako fikcí nebo upřímnou zpověď autorčina traumatu z dětství. Rozhodně je to úžasná knížka, bohužel nevím jestli za to může časová a kulturní bariéra, ale i přes velmi složité téma to ve mně vyvolalo jen pramálo emocí. To ale není vada knihy ale mé osoby, celkem jistě to ve spoustě čtenářů vzbudí mnoho emocí. Další problém je kam tohle zařadit, jestli do komiksů nebo literatury, jestli je to komiks tak se jedná o velmi kvalitní dílo. Jestli knížka bez obrázků, tak se jedná o sakra dobrou knihu která patří k těm lepším dílům. Každopádně se jedná o dobré a zábavné čtení které rozhodně nebude nudit.
No rozhodně je to dobrá knížka a Bryan umí psát, hlavně dialogy postav, které jsou přímé a bez zbytečně vaty. Dobrodružství Luthera Arkwrighta je po grafické stránce nádherné, hezký je to vidět na celostránkových ilustracích, bohužel pokud jde o scénář tak ten je krapet kostrbaté neohrabaný. Hlavně části obsahující meta fyzické psycho kecy, kterým Talbot prostě neumí dát takový ten hlubokomyslný nádech, jako Jodorowsky. Na druhou stranu vnitřní rozpoložení jeho postav, mi přišlo uvěřitelné hezký je do vidět u Cromwella. Srdce Impéria je rozhodně svět barev, který může působit lacině až ošklivě a přitom hezký. Scénář je mnohem přímočařejší a zábavnější. Čtení jsem si užil a rád si to zase přečtu, jenom jsem od toho měl až moc velké očekávání tak nějak jsem doufal že to bude můj Everest. Což o to počtem stran a velikosti to odpovídá jen to prostě není nejlepší komiks co jsem přečetl.
Autoři si dali za cíl zmapovat vývoj domácí komiksové tvorby, a rozhodně uspěli. Obsahově zajímavé, nicméně v některých případech se čtenář může ztrácet, v množství poznámkách pod čarou. Celkově jsem měl stejní problém jako Darth Raelchi. Nejsem si zcela jist, ale na straně 97 je špatně popsána karikatura A opět Darwin, v textu je popsána jako proměna pštrosice měnící se na vyšňořenou paničku, ale vzhledem k době se spíše jedná o husu měnící se na sufražetku.
Tady člověk musí přijmout fakt, že Corben je tak špatný až je dobrý. Šerosvět je žánrově Weird Tales, náš hlavní hrdina je jen prostoduchá figurka. Která je mučená osudem, čistě pro čtenářovu zábavu, za doprovodu baby Nagy která je klasická vypravěčka všech Creepy komiksů. Není to nic složitého prostě jen zábava.
Když jsem poprvé viděl tvorbu Mizukiho hned sem jeho obrázkům propadl. Jeho osobitý styl groteskních figurek zasažených do nádherných krajin, a měst je prostě geniální, v tomhle případě kde pracuje s historickými reáliemi je jeho genialita nezpochybnitelná. Celkově miluju i jeho styl vyprávění který se nese v jakémsi pochmurném humoru.
Tady si na své přijdou milovníci krajinných scenérii, zvířat a starověkých civilizací a různých mýtů. Kvalitní fantasy s starověkými kulisy, jestli čtenář miluje různé politické pletichaření tak tady si přijde na své. Dalo by se to shrnout že je to jen o kozách, ale to by nebylo fér. Celkově jednoduché čtení které si člověk užívá, jen škoda že tohle nevyšlo ve větším formátu.
Nejlepší ekhö které jsem četl. Tajemství Prikónů se mi líbilo, jen ten konec který odhaluje vznik světa je takový...
Hluboko na jihu Bylo takové WTF kdy si člověk říká co to vlastně čte, na druhou stranu to zachraňuje jižanský gentleman, který se inkarnuje do slečny Draapulové. Ještě musím pochválit obálku která je nádherná.
No rozhodně tady název dostál svému jménu (zrcadlový svět). Líbily se mi všechny ty odkazy na filmový Hollywood a jeho historii, stejně jako Sagrada Família, a Salvador Dalí a jeho ocelot Babou který si střihl roli schrodingerovy kočky. Ale přes všechny ty odkazy a hezké obrázky, z toho nejsem moc nadšený. Autoři se vážně snaží, ale prostě jen průměr.
Taková moderní fantasy všehochuť, která neurazí ale ani ňák extra nepotěší, jestli mi na tom ještě něco víc vadilo než nablblý a místy sexistický humor. Tak font písma který mi přijde neskutečně iritující. Celkově hezký nakreslená oddechovka.
Z obrázku Alexe Rosse se mi nikdy nepodlamovala kolena, ale velký formát jim sluší. Scénáři někdo může vyčítat jalovost, ale to je celkem nefér, když se jedná o superhrdinský Mainstrem. Navíc to putování se Spectrem který si střihl roli Vergilia, a k tomu biblické citáty z toho dělaj fajn čtení. Velká nevýhoda je, že tohle ocení především fanoušek který zná tu nepřehlednou plejádu všech postav.
Velkolepé zakončení které by se dalo shrnout člověk proti člověku, i když v tomhle případě spíš proti robotů. Kvalitní Space opera která se zabývá úzkým spojení člověka s technologií, stejné tak problémy s tím spojené. Ale Lemire v tomhle případě nato jde z opačného úhlu pohledu než je běžné, neříkám že je to nějaké převratné veledílo, ale rozhodně je to zábavnější a nápaditější nez Jodorowskeho universum. Všem doporučuji rozhodně to stojí za přečtení!
Lemire nám představí svou vlastní verzi filmu A.I. Umělá inteligence, zasaženou do daleké budoucnosti s Timem 21 což je vlastně Astro Boy. Nechci tvrdit že se jedná o neoriginální dílo, oni se už v dnešní době všechny nápady recyklují. Děj naprosto nenuceně plyne, a art Dustina Nguyena v kolosálním formátu z toho dělá Artbook, který by se neměl jen tak prolétnout. Rozhodně si to zaslouží pět hvězdiček.
Líbilo se mi to stejně jak film, a stejně jak ve filmu tak i v půlce komiksu se něco stane a celé to začne ztrácet atmosféru a tempo. Vlastně mě překvapilo že je to stejně vyumělkované. Myslím si že coloring tomu dost uškodil.
Atomový postřik se mi líbil o něco víc, ale i druhý díl je pořád stejně dobrý, je to vlastně plné dětských vtipů. Ale ta kadence vtipů kdy jeden vtípek druhý třetí, a pak se najednou objeví Kameňák u kterýho člověk vyprskne smíchy. Jen některé věci by dnes už neprošli kvůli rasovým stereotypům, ano i mě přišel ten šišlající Číňan na hraně ale nemyslím si že by se jednalo o rasismus, prostě jen humorná karikatura.
Tenhle komiks by si neměl nechat ujít žádný cynik, který přišel o všechny ideály. Už dlouho jsem nečetl něco tak plně emocí, že i slza malém ukápla, ale Císař Atlantidy aneb Stávkující smrt není žádný laciný sentiment, je to spíš nádherná černá komedie. Oceňuji jak předmluvu tak i bonusy na konci.
Tak tohle je vážně úžasné zběsilý komiks který má spád! Na jednu stranu to je jedno velké anime klišé ale tvůrci s tím umí nádherné pracovat. Takže člověk si to prostě užívá hlavně bojové scény kde je nádherná dynamika pohybu už se těším na příští book.
Rozhodně lepší jak předchozí kniha ale ne o moc, příběh dostál svižnější tempo ale i tak je to pořád jen lepší průměr. Největší kámen úrazu je ten že to celé působí jak propagace Woke culture no jo Francouzi ty musejí do všeho návrat svoji politickou uvědomělost.
No je to vážně hezký nakreslené, ale děj je takový nic moc. Začátek je fajn ale postupně se to celé začne zbytečně natahovat, no je to prostě hezký nakreslená pohádka nic víc nic míň.
Chyby z prvního dílu vyřešení a čtenáři je naservírovaná úžasné zběsilá akční jízda s prvky komedie a erotiky. Rozhodně druhý díl je to nejlepší co tahle série může nabídnout.
Šógunův popravčí splňuje mé požadavky definice komiks pro dospělé (jasně manga). Konečně střízlivý a uvěřitelný děj, jasně nás hlavní hrdina je možná až moc romatický hrdina, se smyslem pro čest a humanismus, ale člověk chce někoho komu může fandit. Čtenáři je představeno jedenáct uzavřených příběhu různorodého vyznění. Praktický tomu není co vytknout až na jednu drobnost a to že většina hlavních ženských postav má jeden a ten samý typ obličeje.
Nic jsem od toho nečekal. O to bylo větší moje překvapení, Clever a Smart jsou prostě boží! Praktický na každé straně nějaký gag nebo vtip, u kterých jsem se smál jak malý harant, upřímně doufám že tahle série bude mít úspěch.
Tak po dlouhé době zase další Ito, musím říct že milostné strasti nebožtíků jsou práva duchařina jak má být. Prapodivný sourozenci jsou zase taková japonská Addams Family, která mě pěkně rozesmála. No a pak tu máme tři krátké povídky, kterým kraluje právě poslední povídka s poetickým názvem vzpomínka na realistický hovno :-)
Pozor akce nekonečno! No po přečtení jsem měl chuť si to přečíst pozpátku. Pokud jde o příběh tak si přečtěte anotaci. Protože tady člověk bude jen kroutit hlavou, na první mangu od shintara jsem narazil náhodou na netu, název už přesně nevím asi Mongolska invaze nebo tak nějak díky tomu jsem objevil žánr Ero Guro, který mně zaujal svou bizarnosti, no jestli je to umění tak já mu nerozum. Ano ty obrázky jsou provokativní, ale více méně nic říkající. Prostě jen různé odporné výjevy a uchylarny, někdo může tvrdit že je to plne kritiky symboliky a surrealismu ale to já nežeru za mně, Kago má talent na vystihnutí různých fetišů. Jako pobavilo ale celkově nic moc, ksakru to i životní lapálie Frankieho od Jima Woodringa jsou nápaditější a jestli si chcete přečíst nějakou pěknou mangu tak doporučuji myšlenky smyšlenky. Celkově blbost na jedno přečtení.
Půjdu proti proudu za mně nejslabší Usagi jakého jsem četl, Sakai se rozhodl pro velkou hru na velké ploše, se spoustou postav které horko těžko drží pohromadě.
