Poměrně rozpačíté finále, podobně jako v případě pátého dílu poněkud ústup ze slávy. Přečte se to rychle, je to zábava, ale pokud měl být souboj s Gideonem vrcholem série, tak se to moc nepovedlo.
Zklamání. Měl jsem pocit, jako by celý (tedy ne už tak úplně skvělý, ale pořád dost dobrý a velmi čtivý) díl byl dělán tak nějak narychlo, kresba se ještě zjednodušila a ubylo pozadí. Příbeh se taky změnil, jako by od té doby, co "se Ramona chová divně" zvážněl, posmutněl, ubylo vtípků a už se nechechtám na každé druhé stránce. Autor na poslední stránce píše, že "tohle je první kniha, kterou stihl v termínu". Ani mě to nepřekvapilo.
Queeni byli, proč to nepřiznat, na střední škole moje zřejmě vůbec nejoblíbenější kapela. Poslouchat jsem je přestal někdy po Mercuryho smrti, nejspíš proto, že začali být najednou děsně in a hráli je najednou úplně všude (podobný zážitek znechucení prožil také autor knihy). Takže k tomuto komiksu nemůžu přistupovat nezaujatě, nýbrž s notnou dávkou nostalgie. Hudbu této kapely jsem kdysi poslouchal z kazet (někdy i originálních), takže jsem si z Ulozto stáhl několik posledních alb (nutno dodat, že se necítím nijak provinile, dokonce ani nemám pocit, že bych něco ukradl, když si chci jednou nebo dvakrát poslechnout nějaké album) a při poslechu Freddieho božského hlasu jsem se dal do čtení. A teď k samotnému komiksu. Přiznejme si to, existují i zábavnější a zajímavější životopisné komiksy (třeba Pod dekou) a první půlka je poměrně nudná, druhá už ale ubíhá celkem svižně. Kresba je celkem fajn. Celkově příjemný zážitek. Pro komiksáky netknuté hudbou Queen ale spíš nedoporučeníhodná záležitost.
Těžko se to hodnotí, když člověk nepatří zrovna do cílové skupiny čtenářů, ale je to dobře nakreslený a ani nedá moc práce dočíst tuhle mangu do konce, protože se to dá stihnout za půl hodiny. Ona je to teoreticky manhua, protože Yishan Li je Čínanka a Lisi Harrison je pravděpodobně pouze autorkou předlohy (údajně velmi populární romány pro teenagerky).
Kam se hrabe Garth Ennis. Humoru, který píše život (zejména život v takovéhle šílené zemi), se prostě nic nevyrovná. No, možná Scott Pilgrim. Každopádně mě knížka bavila ještě víc než autorovy dvě předchozí. Navíc si nedokážu představit pro tento typ knížky lepší kresbu (viz kniha Jak rozumět komiksu). Číně ani Severní Koreji jsem stovku nedal, ale tady neváhám. Skutečně úzžasné svědectví o tom, co všechno je ještě v dnešní době možné. A třeba se Guy příště pojede podívat i do našeho Kocourkova a my se nebudem stačit divit...
Kvůli ztrátě jednoho z hlavních hrdinů lehce ubylo interaktivity a vtípků, ovšem zase poněkud zhoustla atmosféra a víc se vypráví beze slov. První díl se mi líbil malinko víc, ale je to pořád skvělý komiks a doufám, že pokračování bude brzo..
Skvělé. Frederik Peeters umí vyprávět velmi poutavě, to dokázal už v případě Modrých pilulek, ale zatímco ty jsou takový drsný komiks ze života, tohle je lehce úchylná space opera, kterýžto žánr fakt můžu. Ne nadarmo tu K-Os vzpomněl Cowboye Bebopa. Kresba asi nesedne každému, ale doporučuju se přes ni přenést. Chtěl jsem si přečíst včera před spaním pár stránek, no a to jsem neměl dělat, protože jsem nemohl přestat, dokud jsem to celé nedočetl.. ;-)
Obálka na první pohled zaujme. Myslím, že je velmi podařená. Člověk se akorát nesmí koukat té paní na ruce.
Kazumakiho kresba na první stránce je skvělá. Ruce tentokrát nejsou vidět.. ~_~ Povídky:
Křupaní - zajímavá pocta mecha žánru, vyznívá ale trošku do ztracena. Nicméně čtivá povídka.
smalltalk - tak tohle šlo mimo mě
Chuďas z Nippuru - celkem pěkně nakresleno, ale příběh mě nezaujal
Anémie a Benjamin - celkem vtipné čtyřpanelové stripy.
Preach - ambiciózní, ale souhlasím se slečnou na předposlední stránce: "To byl ale pitomej příběh."
Superschopnost - svěží a vtipné
Ďábelská škola - he?
Plavba - perfektní bezeslovná manga
Rolničkové requiem - kresba trošku skřípe, ale příběh je fajn
Kdo vchází do tvých snů - zajímavý nápad, ale moc nebavilo
Kill HIMe - nečitelná emo ptákovina ala Loveless
Prostě úžasná - velmi dobré, akorát ten konec je podpásovka, ale o to asi šlo
A vzali se - fajn povídka se zajímavým nápadem
O panenkovi - pobavilo
Perný den - myslím, ze by povídce prospěl text v originále, takhle to vyznívá kapku banálně
Čarodějčin mlýn - žádná pecka, ale dalo seˇ
Čokoláda - na mě trošku moc holčičí záležitost
Konec světa v úterý čtrnáctého - zajímavý nápad + dobrá kresba = skvělá tečka na závěr
Celkově se dá říct, že Vějíř opět potěšil a nezbývá než se těšit na další číslo.
Zase skvělý díl! Vážně, vtípky z úvodního dílu jdou stranou, protože se vyráží na první misi, kde se objevuje dvojice Zabuza - Haku, kteří, ač se vyskytují pouze na začátku série, jsou neustále jedněmi z nejpopulárnějších postav. A že těch zajímavých postav v Narutovi je. Ale to je hudba budoucnosti, zatím známe pořád v podstatě jenom Narutův tým. Pravda, poněkud zaražení by mohli být čtenáři, kteří očekávají, že se manga ponese ve stále stejném duchu a zjistí, že je to trošku jinak. Také souboje jsou zde místy poněkud nepřehledné, ale to je trošku o zvyku, Kišimoto sensei kreslí skvěle, má osobitý a okamžitě rozpoznatelný styl (čímž se v Japonsku vyznačují pouze ti nejlepší z nejlepších). Rozhodně se nejedná o žádené "omalovánky".. ;-) Jinak není co vytknout, a to se jedna z nejlepších manga sérií pořád ještě jenom rozjíždí. Ale už teď se to hodně těžko odkládá a pokud je možnost, ihned se sahá po dalším díle.. ;-)
willis: Jakej úlet? Prostě obšlehl Plastic Mana z DCčka.. ;-) A Morrison je borec, bohužel se to projevuje spíš až v pozdějších dílech, který u nás už asi nevyjdou..
Po prvním díle poněkud zklamání. Několik počátečních příběhů se ještě povedlo moc, ale pak jako by autorovi poněkud došla inspirace, protože jsm začal mít pocit, že už to jaksi "není ono". Přesto ale určitě stojí za přečtení..
Tuto knihu by si měli přečíst všichni, kdo se domnívají, že knihy by měly být zatíženy stejnou daní jako všechny ostatní věci. Třeba by se pak nad lecčíms zamysleli. Výborná adaptace.
Po velmi dobrém a dle mého názoru poněkud nedoceněném komiksovém albu "Anna chce skočit" nám předkládá autorka výsledek své tříleté práce a je to výsledek, který opravdu stojí za to. Tenhle komiks má světové parametry a hravě strčí do kapsy většinu u nás vydaných komiksů evropských autorů.
Naruto je skvělá manga, o tom není pochyb. Ono prosadit se v Japonsku není žádná prdel a Narutovi se to povedlo tak, jako žejmě žádné jiné sérii od dob Dragonballu, případně One Piece. V první knize je ještě příběh poněkud rozháraný, je zde zřejmá snaha zaujmout čtenáře různými vtípky. Ovšem už od druhé knihy se Naruto rozjede opravdu neuvěřitelným způsobem a tempo poklesne snad až někde kolem 30. dílu.
Partičku andílků pronásleduje partička démonů a všichni dohromady jsou zapletení do jakési tajné organizace. Příběh prvního dílu poměrně jednoduchoučký a nenáročný, kresba na OEL mangu poměrně solidní a srovnatelná s podobnými japonskými výtvory určenými pro narozené kolem roku 2000. Proč se tato manga umísťuje pravidelně v žebříčku nejprodávanějších mang v USA podle NY Times je mi trošku záhadou, ale třeba jsou další díly mnohem zajímavější. Ovšem nevím nevím, jestli budu mít chuť to zjistit..
Pro mě je první díl jasná stovka, perfektní kresba i příběh, jedna z nejlepších mang, kterou jsem kdy četl. Navíc tenhle skvost vznikl v roce 1986. Nedávno jsem četl X-meny z téhle doby a i když X-meny miluju, tak Crying Freeman je o galaxii dál..
Takový thorgalovský průměr (což ovšem pořád znamená značný nadstandard), za půl hodinky je hotovo a v člověku z toho mnoho nezůstane. Kdyby tak Thorgal vycházel v nějakém souborném vydání, jako třeba Výprava za ptákem času nebo Incal...
Ellis sám přiznává, že Marvel není zrovna jeho parketa, přesto je vidět, že se snažil. Snažil se i kreslíř Yu, přesto mám z toho Wolverina pocit, že to jaksi není ono, že tomu něco chybí. Přečíst se to ale dá a ani to moc nebolí. Rozhodně ne tolik jako kulky z adamantia.
Hnán masochistickými sklony a škodolibou zvědavostí, zda bude druhý díl stejně špatný jako první, začetl jsem se a... asi v půlce skončil a knihu odhodil do sběrného kontejneru na papíry. Mám příliš mnoho dobré mangy v knihovničce a nějakou další mám objednanou (například Gunslinger Girl nebo Cross Game), takže není žádný důvod, aby mi tam tenhle "skvost" zabíral místo...
Těžko říct, proč vydává Zoner takovéhle věci, když má na víc (Spirála). Tahle manga je dokonce ještě horší než Temné metro. Podprůměrná, narychlo stvořená kresba bez nějakých přílišných detailů, stokrát omletý a ničím nepřekvapující příběh o paranormálních vyšetřovatelích a ošklivý fanservis, kvůli kterému je tahle věc v angličtině od 18ti, což staví na hlavu očividné zaměření na dospívající čtenáře. Myslím, že recenzenti z FantasyPlanet a TopZine v životě moc mangy nepřečetli, tohle je jedna z nejhorších věcí, která se mi dostala do ruky. A zaujmout může čtenáře snad jenom v zemi mangou nepolíbené, jako je ta naše.
Určitě to není špatný komiks, ale čekal jsem od tohoto "nástupce Sandmana", jak jsem někde četl, poněkud víc. Možná se série rozjíždí pomaleji, no uvidíme. Ambiciozní kniha, ale do mistrů žánru jakými jsou Alan Moore nebo Neil Gaiman má Willingham pořádně daleko.
Typický DC mainstream s precizní, ale poněkud sterilní kresbou, a s příběhem, který se bere přiliš vážně a přitom působí občas velmi hloupoučky. Zejména celá ta záležitost se žlutou barvou a hlavně jedním americkým buranem, který je chytřejší než "miliardy let staří" střážcové vesmíru dohromady. Přesto hodnotím poměrně vysokým číslem, protože přes všechny chyby je to zábavné čtení. Jinak ale, co se týká amerického mainstreamu, zůstávám věrný Marvelu.
A je to za mnou a byla to rozhodně skvělá jízda. Jelikož jsem v poslední době četl hodně z claremontovské ukecané klasiky, působila na mě téměř bezeslovná X-Menovská kapitola jako balzám na duši. Morrison vzal z historie X-Menů v podstatě ty nejzajímavější postavy, i když to je samozřejmě lehce diskutabilní, ale s čím mám trošku problém jsou studenti, čili jeho vlastní originální nápady. Ti jsou většinou nezajímaví, a taky Morrisona pokud vím moc nepřežili. Co se kresby týká, nebyl jsem se začátku nadšen Quitelyho stylem, ale zvykl jsem si. Navíc zde je ještě hůř. Kordeyova kresba je vyloženě ošklivá a působí strašně uspěchaným dojmem.
Musím se této knize omluvit za své předchozí hodnocení zhruba před půl rokem (60%). V té době jsem ještě o X-Menech nevěděl skoro nic a nepřipravený člověk musí mít z toho všeho nutně zmatek. Asi jako když se začne koukat na seriál v půlce. Teď už mám podstatně víc načteno z minulosti jednotlivých postav a člověk pak může ocenit různé vstahové nuance. Ani Quitelyho kresba už mi nepříjde tak hrozná, dokonce jsem jí přišel na chuť, i když Jean mu opravdu nejde. Claremont nebyl nikdy příliš dobrý vypravěč, jeho příběhy jsou jeden nekonečný souboj proti záporákům, a tak nelze neocenit Morrisonovu snahu o poněkud dospělejší, vyzrálejší a epičtější příběh. I když tohle všechno je vlastně jen předkrm před druhým, podstatně tlustším dílem.
Oproti prvnímu dílu, který je v podstatě totožný s filmem a nic moc navíc nenabízí, nehledě na celkem nudný závěrečný souboj, je druhý díl po všech stránkách perfektní. Mnohem detailnější než film, spousta hlášek, odkazů a vychytávek, proměna Kudlanky v Rogue (uáááááááá) a skoro na každé stránce něco, co člověka nutí k hlasitému smíchu. Přemýšlel jsem i o stovce, ale tu si ještě schovám na další díly, nehledě k tomu, že kresba, ač příjemně nezávislá, by mohla být malinko lepší, aspoň aby se nepletly dohromady jednotlivé postavy. Někdy je v té spletí bývalých holek a bývalých kluků trošku nepřehledno.
Tenhle komiks je zásah do černýho. Aspoň pro mě. Hodně mě překvapilo, jaký má tady mízký hodnocení. Možná je to tím, že osoba Furyho se u nás v zas tak mnoha komiksech neobjevila. Nevím. Pro mě lepší než Punisher, kterej je jenom prdel. Fury je ale něco víc.
Dobrý to je. Punisher prostě kydlí, dokud všechny nevykydlí. Stará dobrá drsná škola, ovšem na rozdíl třeba od Batmana KGBeasta tomu chybí něco trošku navíc. Možná ten Batman. Můj oblíbenec Romita Jr. se od dob X-menů z 80. let dost zlepšil, už se to skoro podobá jeho nejlepším věcem. Tak sa kresbu 10 procent přidám.
Po poněkud slabší trojce pro mě příjemné překvapení. Akorát mám pocit, že si Ennis spletl Wolverina s Lobem. Takovouhle nakládačku by určitě nerozdejchaly ani jeho zlepšený léčivý schopnosti. A samozřejmě z něho Ennis udělal totálního debila, ale to se dalo čekat.. ;-)
