Po dvou kvalitních úvodních dílech tak trošku zaškobrtnutí - nicméně se objevují nové důležité postavy Preacherovského světa a děj se posouvá kupředu. Přesto mi už tady začíná připadat, že bizarnost některých osob i scén je jaksi příliš strojená.
První Preacher byl opravdu zjevení. Klasická Ennisovka se spoustou bizarních postav, plná šílených hlášek a černého humoru. Navíc dokonce nechyběl i nějaký děj. Dobrý start úspěšné série.
Ze všech Ennisovských hrdinů mám Tommy Monaghana nejraději. Je ještě jakž takž normální, má celkem docela normální kamarády, prostě docela pohodový týpek. Navíc, na rozdíl od Preachera, jsou jeho příběhy díl od dílu lepší. Čtyřka se superzabijáky SAS na misi pomsty byla super a tahleta africká mise není o mnoho horší. Hitman rules!
Moderní verze Conana stojí na perfektní kresbě: k atmosféře howardovských fantasy příběhů sedne perfektně. Příběhy se drží tradičního Conanovského kánonu, mají spád, nechybí tradiční motivy zrady a pomsty, Conan jako vždycky vyhraje, i když někdy je to opravdu o fous. Osobně se mi líbí, že v tomto pojetí není Conan jen hora masa, ale myslící, mnohými drsnými zkušenostmi poučený borec. Co se týká celkového hodnocení, dal bych Conanovi aspoň 90 procent, ale sere mě vydavatelská politika Comics Centra - z celé série vydají jediný díl, zbytek ať si čtenář shání v originále, kde chce... Takže za nedokončenou sérii strhávám na 50.
Díky bohu za dospělejší mainstreamové komiksy jako je například 100 nábojů. Samotná třetí epizoda je zatím jedna z nejlepších v celé sérii: má perfektně vystavěný děj s poměrně překvapivým koncem. Samozřejmě nechybí, pro sérii 100 nábojů už typické, dobře vystavěné a uvěřitelné postavy (takové by mohl Frank Miller se svým Sin City jen závidět), úplně skvělá je i kresba. Dokážu si naprosto perfektně představit, že bych tohle s chutí sledoval i jako film. Pozadí hrátek agenta Gravese je dosud zcela nesrozumitelné, ale zatím na to tak nezáleží: samotné příběhy jsou prostě super.
Herbertův bojový výcvik je boží, hlavně ta událost v kleci, je super že přibyly různé další postavičky jako Tlustá Soňa nebo goblini. Ve druhém díle se začínají lépe více prokreslovat charaktery hrdinů, takže vidíme, že Herbert je opravdu neschopný trouba a Marvin zase skutečně věrný kamarád:) A hlavně je to pořád velká legrace a krásnými obrázky se dá kochat znovu a znovu.
Ze všech maskovaných hrdinů, co nosí slipy na kalhotech (nebo jsou to punčochy?), je mi Batman nejsympatičtější. Je to sice vážný a zarputilý chlapík, až se člověk nediví, že vlastně nemá žádné pořádne kamarády, ale má i své temné stránky, takže to není tak plochá a jednostranná postava jako například Superman. Vážnost a potemnělost Batmanovým příběhům sluší, a to platí i o tomhle promakaném noirovém příběhu. Temnému příběhu odpovídá i kresba, která je přece jen o stupínek výše než samotný scénář.
Ostří trav tentokrát není jen sledem krátkých volně na sebe navazujících samurajských historek, ale jediným sevřeným příběhem. Že Stan Sakai komiksové řemeslo zná, o tom tady asi není třeba debatovat: jako vždy využívá možnosti tohoto média maximálním způsobem. Právě fakt, že se jedná o jeden dlouhý příběh znamená, že se na začátku začtete a knihu položíte až po jejím dočtení. Ale ostatně: to se mi s tímhle ušatým bojovníkem stává vždycky. Velké plus vidím v tom, že v této knize dostává velký prostor nesmiřitelný boj Usagiho s démonickým Jeiem, což je podle mne jeden z nejzajímavějších motivů celé série.
Pro mě velké zklamání: pravda má to příjemnou kresbu, ale hlavní potíž je v chabém příběhu, který plyne odnikud nikam a je plný nelogičností. Přišlo mi to, jakoby se autoři rozhodli udělat komiks, ale celou dobu nevěděli, o čem to má být.
Jéje, to byla slabota, to si snad ani Hobit nezasloužilo takhle nemastné a neslané zpracování bez špetky fantazie. O kolik by byl asi lepší (podle zveřejněných ukázek) Hobit od Tomáše Jirků?
Ať příběhy Donžonu dopadnou, jak chtějí, pro mne je již teď vítězem hravá fantazie obou autorů. Už dlouho jsem nečetl takový komiks, u kterého bych žasl téměř nad každým obrázkem a každou větou. Tohle byla opravdu radost ze čtení, a celou dobu se ve mně cosi poťouchle usmívalo (a někdy chechtalo na celé kolo). Koupil jsem si sice Donžon s velkým zpožděním, ale nelituji toho, nemusím teď aspoň celé roky čekat na nové díly.
Velmi příjemný komiks, který mi strašně připomíná nezávislé americké filmy z 90. let. Prostý a přitom zajímavý a jímavý příběh mladých lidí na cestě za poznáním sebe sama. Je v tom láska, její nalezení i zklamání, vše pojaté civilně a bez velkých efektů a rozmáchlých gest. Asi se to Craigu Danielsovi opravdu moc povedlo, když se nad tím dojímají všichni místní komiksoví nerdi.
Moje srdcovka. Hlavně první, nesmírně vtipný a zábavný příběh o podivných tvorečcích hledajících svého boha je velmi kouzelný. Strohá kresba ke trefným hláškám dobře sedí. Apokalyptické příběhy taky nejsou špatné, ale na první půlku knihy prostě nemají.
Temný, neuchopitelný, místy zvrácený a bezvýchodný, takový je komiks Jako sametová rukavice odlitá ze železa. Nedivím se, že některým zde přítomným to připomnělo Lynchovy filmy, mně totiž také. Není to veselé čtení, ale je to komiks, ke kterému se musíte vracet, protože vám to nedá a chcete k tomu najít nějaký klíč. Je jen velká škoda, že kvůli jistým osobním problémům činnost nakladatelství Al Dente skončila stejně rychle jako začala. Pokud vím, v plánu byly další zajímavé dílka z intelektuálněji zaměřeného amerického nakladatelství Fantagraphics. Škoda, přeškoda.
Komiksová tvorba jako forma sebereflexe a sebeočisty - je fajn, že u nás vycházejí i tyhle vážné grafické romány, tedy dílka, nad kterými si nedovolí ohrnovat nos ani intelektuálové. Je to opravdové a upřímné, ale bez toho by tahle autorčina umělecká autoterapie neměla smysl.
Co se asi stane, když se setkají dva stejně tvrdohlaví bojovníci proti zločinu jako jsou Soudce Dredd a chlápek s netopýří ušatou čepicí? Pěkně tvrdě do sebe narazí, ale nakonec jim stejně oběma dojde, že cíl mají společný. Příběhovou linii bych hodnotil jako takový běžný mainstream, ale co dělá tenhle komiks něčím lepším, to je kresba Simona Bisleyho. Ta je skvěle ujetá, ale hlavně nesmírně dynamická, a jen kvůli ní se k tomuhle sešitku občas vrátím.
Jedna z mý oblbíbených starších "Krví". Hlavně asi kvůli Hitmanovi. Ten chlapík, co si na límec kabátu připíná plíšky z levných zapalovačů, má smysl pro humor, proto mi padl hnedka do oka. Krátší příběhy jsou taky v pohodě, hlavně jsem rád, že nebydlím v jednom domě s Mlíkem a Sejrem. Jejich eruptivní blitka, to není nic, co bych chtěl na vlastní kůži zažít. Ale musím končit, v květináči mi cosi šramotí...
Řekl bych, že celé číslo je vlastně o Hellblazerovi. Krátké příběhy pobaví, ale vyklouznou z paměti stejně rychle jako myšky ze spíže. A ten Hellblazer? John Constantine je prostě člověk, který nemá štěstí na příjemné zážitky, spíše naopak. Ale i s tím se dá žít...
DMZ: takže tohle je ta občanská válka na Manhattanu? Trochu slabý čaj, když to třeba srovnáme s Goražde, při kterém člověku běhal mráz po zádech. Kresba je sice moc pěkná, ale příběh asi nestál za moc, když už si z něj dva týdny po přečtení nepamatuji ani ň.
Hele, tenhle týpek vypadá jako J. X. Doležal a taky se tak někdy chová. A i když je to pořádný cynik a nic mu není svaté, je s ními pořádná zábava. Rozjezd je sice pomalejší, ale ke konci už to mělo pořádné grády, takže osobně už se těším na další díl.
Warren Ellisi, četl jsem všechny díly Hellblazera, které jsi napsal, a ty byly moc dobré. Tušil jsem proto, že jsi talentovaný hoch, ale, že jsi génius, jsem poznal, až když jsem si přečetl Fell. To, že jsi si vzal k ruce Bena Templesmitha, byl moc dobrý tah. Klape vám to spolu báječně. Stačí vám málo, abyste vykouzlili ponurou atmosféru, umíte perfektně zhustit a vypointovat krátký kriminální příběh, a ještě schováte mezi řádky něco, co pak čtenáři vrtá hlavou. Že by nějaké poselství nebo něco takového? Člověk pak nemusí ani chvíli přemýšlet nad tím, co byl nejlepší překladový komiks roku 2009. Díky.
Je to trošku jako moderní americký televizní seriál: scénář i kresba jsou na úrovni odvedená profesionální práce, hlavním smyslem všeho je udržet čtenářovu pozornost tak, aby si koupil i další díly. Jakožto fanouška zombie žánru mě to sice dobře pobavilo, ale že by mne to nadchlo se říct nedá. Děj je totiž trošku řídký, dá se vytušit, že autoři nechtěli vyplýtvat dobré nápady hned na začátku. Sám ale nevím, jestli do druhého dílu půjdu nebo ne...
Ježto krom komiksů miluji i psy, musel jsem několikrát zamačkávat slzy dojetí. Ale příběh to byl dobrý, moc pěkně napsaný a nakreslený. Úplně mě napadlo, že někdo šikovný z toho mohl udělat oskarový film:)
O třídu lepší, propracovanější a psychologičtější Punisher. Ostatně jako většina ze série Punisher MAX. Každopádně obdivuji scénáristu Gartha Ennise, který dokáže do poměrně úzkého nastaveného rámce - zabiják nelítostně kosící aktéry světa zločinu - zasadit tak zajímavé a neotřelé příběhy.
Jediný komiksový Jodorowsky na našem trhu - bohužel, a jediný díl zajímavé série - bohužel. Nevím, jestli nebylo na takovou sérii v roce 2003 v Česku moc brzy, přece jen styl vyprávění se blíží klasickým sci-fi ságám, s místy až mystickým pozadím, na které český komiksový čtenář jaksi není zvyklý. Velký formát Gimenezově kresbě skvěle svědčí. Pokud někoho zajímá, jak příběhy pokračují, může si je buď objednat ze zahraničí a pocvičit si při nich cizí jazyk, nebo najít na internetu. Jenže číst to v počítači už není tak úplně ono :(
Aargh! Toť nejen pozdrav člověka jeskynního, ale i vlajková loď umělečtěji laděného komiksu v naší zemi. Tradičně pestře namíchanému koktejlu krátkých komiksů (někdy vydařenějších, někdy slabších) a publicistiky tentokrát vévodí jeden příběh delší, a to Saudkův Atentát. V jeho podání je to superhrdinské mytické drama s nesmírně silným závěrem. Karel rulez! Aaaaargh!!!
Kája Saudek je král českého komiksu, a nebýt komunistů, možná by byl i jedním z králů komiksu světového. Tenhle sešit je první, co jsem od něj pořádně četl, ještě teď mi leží 20 roků starý ohmataný výtisk doma. Nejlepší je samozřejmě Arnal, samozřejmě proto, že má nejlepší scénář, ale božský Kája (teď nemyslím Gotta) dokázal svou kresbou perfektně vyšperkovat i ostatní dva příběhy. Sto procent nedávám jen proto, že tohle hodnocení patří slavné Muriel.
První příběh je opravdu takový méně povedený odvar Sandmana, ale druhý příběh je hodně podobný Hellblazerovi, což jsem při nedostatku jeho příběhů na našem trhu velmi přivítal. I závěrečný příběh o tom, jak malé děvče hledá vraha své kamarádky, je podařený, i když taky tak trochu jakoby ze Sandmanovského ranku.
Hodnotím hlavně příběh Lobo vs. Hitman. Lobo konečně dostane od někoho na svůj arogantní zabijácký frňák a k tomu si utrží pořádnou ostudu. A kdo že se o to postaral? No přece sympaťák Tommy Monaghan a parta jeho vydařených kamarádů s v čele s Šestipívem. Takovéhle superhrdiny, abyste na světě pohledali:)
Ještě za našich klukovských let vládly naší fantazii knihy Julese Vernea. Dnes leží v knihovnách nedotčené mladým čtenářstvem a stejně zapomenuté jsou i dobrodružné šestákové romány z přelomu 19. a 20. století plné podivných zloduchů a tajemných situací, které musejí jejich hrdinové řešit. Alan Moore si ale jejich poetiku pamatuje velmi dobře a přetvořil ji v podivuhodná dobrodružství neméně podivuhodných hrdinů. Jeho příběh podpořila krásná kresba plná drobných vychytávek, ostatně těch je dost i v samotném textu. Skutečně výjimečná Liga výjimečných.
Kresba Vala Semeikse prostě k Lobovi sedí. Celá ta galerie ujetých postaviček dodává příběhu barvitosti. Tenhle čtyřdílný příběh je zároveň možná tím nejzábavnějším, co u nás z Lobových historek vyšlo. Děj pěkně odsýpá kupředu, máme tady spoustu zvratů, kdy Bulík přechází z rukou do rukou, a taky podařenou atmosféru mafiánské planety. Jen nečekejte žádné filozofické poučení, tohle je čirá zábava.
Nemám rád tenhle styl hyperdokonalé kresby. Je studená jak úsměv Britney Spears, a lze jen těžko tušit, zda to kreslil člověk nebo počítač. Když i příběh je nudný a bez chuti jako ožvýkaná žvýkačka, rýsuje se nám jedno z největších komiksových zklamání posledních let.
Jóó Punisher, pokud jde o mafiány a zločince, nikdo nemá tak rád jejich zabíjení jako tenhle pošahaný chlápek. Nejpřekvapivější na tom všem je, jaká je to vlastně vydařená zábava.
První setkání s ušatým králičím samurajem a hned láska na celý život. Už jen první stránka je krásným důkazem jednoduchosti a zároveň výpovědních schopností komiksu. Těžko hodnotit, která kniha s Usagi Yojimbem je lepší a která horší. Pro mne jsou všechny na téměř stejné úrovni. Ale tuhle, protože jsem ji četl první, budu mít asi nejraději. Myslím, že Crew udělala dobrý krok tím, že pro start celé série vybrala tenhle díl. Dlouhý příběh o putování za ukradenými meči skvěle vystihuje postavu Usagi Yojimba, který je jedním z mála opravdu pozitivních hrdinů komiksového světa.
Hellboy má pravda zajímavou kresbu, ale ta bohužel zůstává po celou dobu neměnná, takže po těch letech ani příliš neuchvacuje. Ani chabší příběh téhle knížce nepřidává. Už se těším, až u nás vyjde Pokřivený muž. Tam je skvělý jak příběh, tak i Corbenova kresba.
Ne tak dobrý díl jako Těžké časy, ale přesto pořád hodně zábavný Hellblazer. Řekl bych, že Constantinovi svědčí spíše temné příběhy z pera Warena Ellisa, Briana Azzarella či Mika Careyho než hláškující Garth Ennis. Ale i tak dobré komiksové čtení.
Ze všech komiksových hrdinů, jejichž knihy v češtině vycházejí, je Hellblazer čili John Constantine můj nejoblíbenější. Brian Azzarello se blýskl perfektním scénářem, atmosféru věznice podal skvěle. Constantine je antihrdina skoro jako ze spagetti westernů Sergia Leoneho: kope sice za tu správnou stranu, ale jinak je to docela vychcaný cynický hajzlík:) Je fascinující sledovat, jak obdivuhodně a s málem si dokáže poradit se všemi vězeňskými patáliemi. Kresba od Corbena je úžasná, dokáže dát všem postavám vlastní výraz a vystihnout drobné psychologické nuance příběhu, což bývá u Hellblazera důležité. Jen nevím, jestli se Hellblazerovské příběhy u nás málo prodávají, protože na další pokračování už marně čekáme několik let. A že jsou další díly (celkem ještě čtyři knihy) neméně povedené...
Příjemně civilní komiks o tom, jaké to je být "cizincem v cizí zemi". Nejvíce se mi líbilo začlenění mýtického Opičího krále do příběhu dospívajícího chlapce. Kresba vhodně koresponduje s tím, co se na stránkách komiksu děje. Milá jednohubka:)
Taky musím hodnotit jako celek, ostatně jedna kniha bez druhé nemají smysl. Podle mého názoru, jeden z nejlepších překladových komiksů, co zatím u nás vyšly. Četl jsem to už asi pětkrát a pokaždé nacházím něco nového. Perfektní je, že Alan Moore nabízí skutečné dospělé postavy s propracovanou psychologií, což je u superhrdinského komiksu, kterým TOP 10 vlastně je, výjimkou. Děj je napínavý, místy neuvěřitelně propletený, opravdu připomíná nějaký hodně povedený televizní krimi seriál (i když vlastně žádný tak dobrý neznám:). Korunu všemu nasazuje propracovaná kresba se spoustou detailů, přičemž překladatelům patří dík, že si pohráli se všemi billboardy, nápisy na zdech, atd... A k tomu ty různé drobnosti a vtípky: například šmoulové či kačer Donald schovávající se na okrajích kreseb, činnost různých postav mimo hlavní plán jednotlivých panelů... Bez váhání dávám 100%.
Taky musím hodnotit jako celek, ostatně jedna kniha bez druhé nemají smysl. Podle mého názoru, jeden z nejlepších překladových komiksů, co zatím u nás vyšly. Četl jsem to už asi pětkrát a pokaždé nacházím něco nového. Perfektní je, že Alan Moore nabízí skutečné dospělé postavy s propracovanou psychologií, což je u superhrdinského komiksu, kterým TOP 10 vlastně je, výjimkou. Děj je napínavý, místy neuvěřitelně propletený, opravdu připomíná nějaký hodně povedený televizní krimi seriál (i když vlastně žádný tak dobrý neznám:). Korunu všemu nasazuje propracovaná kresba se spoustou detailů, přičemž překladatelům patří dík, že si pohráli se všemi billboardy, nápisy na zdech, atd... A k tomu ty různé drobnosti a vtípky: například šmoulové či kačer Donald schovávající se na okrajích kreseb, činnost různých postav mimo hlavní plán jednotlivých panelů... Bez váhání dávám 100%.
