Parádní nářez, vše, co se nastínilo v prvním díle, se konečně rozjelo, charaktery se prokreslily, drápy nabrousily, zuby zablýskaly! Z druhého dílu je konečně vidět o jak originální a scénáristicky dobře zvládnuté dílo jde, nemohla jsem se odtrhnout od příběhu, dokud jsem nedočetla a nemůžu se dočkat toho, jak to vygraduje dál (tak zase ahoj za 4 roky?). Mikuláš Podprocký je rozhodně na české poměry nadprůměrný scénárista a kresebně si od prvního dílu dost zvedl laťku. Barva všem zvířecím aktérům prospěla a barevná paleta je okulibá, decentní a neřve, narozdíl od hlavních hrdinů. Celkově - Epos jak má být, pěkně od srdíčka, srovnat do řady a šlapem za Enkiduem a Odysseem.

Kresebně trochu odfláknutá jednohubka, která je poměrně zajímavým úvodem do uto/dystopické buducnosti lidstva.

To je tak blbý, že se ani nedivím, že to furt ještě není po jedenácti letech vyprodaný... Proč Crew vydala takovou cypovinu bez bublin? Celý příběh je úplně zahozená šance na zajimavou jednohubku. Příběh nula, postavy placatější než ploštěnky, motivace na úrovni Bizárů...

Zlá? Spíš přemoudřelá velice zlehka a opatrně literárně sarkastická knihomolka s feministickým nádechem (fakt jsem měla pocit, že to píše ženská!). Pár vtipů ujde.

Božansky nakreslená existenciální bída.

Úplně na první dobrou jsem si pomyslela, že se i Gaiman chce svést na harrypotterovské vlně. Nemohla jsem se víc mýlit. Gaiman si jako vždy hraje s "dospělou" magií slova, mýtů, příběhů, magií lidského kolektivního nevědomí a jako obvykle válí. A je to naprosto úchvatně nakreslený. Vess je miláček. A Paul Johnsson je boží i v pouhé zkratce návrhu stránky. Je to voňavé, chutné a slibné.

Doufám, že je to jen začátek.

Totální dada. S pohádkovou pointou.
Měrka je úchyl, musím to vědět, mám všechny jeho knihy.

Dvě hvězdičky za Boží kozy a jednu za Pivo, který může být i kámoš. Bránici to netrhá, ale uchechtla jsem se. Semo tamo.

Zvrat na zvrat na zvrat, který zvrátíme zvratem zvratu. Teen-Bat klišé. Ale fajn. Alfred si to dává, úchvatný hlášky, zasmála jsem se i nahlas. Moh by rapovat.

Nejvíc nejpřehnanější Batman ever, měla jsem co dělat, abych se nerozesmála nad tou mrňavou hlavičkou na olbřímím svalonově (sval plus balon) nafouklém těle. Ale jinak fajn a i na nasvaloně jsem si zvykla. A obálka je nejkrásnější. V galerii jsou jiný hrůzy...

Miluju Michelangela.

Neil Gaiman je tajnosnubný tajnosnubák. Taky bych věřila, že jen poupravil Japonskou báji. Oni tam v tom Kjótu tak žijou. Sem to viděla. Nekecám. Na vlastní oči. A oko není piča, oko vidí. Aby bylo jasno. Polo. AspoŇ.

Tohle je ta nejdokonalejší ouvertura jakou si čtenář může přát a panebože je to tak nádherně nakreslený a já se v tom úplně ztratila a ty rozkládací strany a konečně místo debilních předmluv skvělé rozhovory s výtvarníky o jejich práci a ty byly tak strašně zajímavý a já se z toho vůbec nemohla vymanit a přečetla jsem 13 Sandmanů za méně jak týden a asi mě to trochu poznamenalo no možná dokonce dost mě to poznamenalo jo přesně tak i mě může něco poznamenat to byste chtěli vědět co žejo a já vám to taky řeknu - Zdálo se mi dnes nad ránem, že randím s panem Morfeem.

Tak a je to venku. ZeSandmanovala jsem se. Nebo USandmanila?

Některé jsem znala už dlouho, nekteré poznala až teď.

A ona hořela jako lesní požár, když se nechala zasednout slonem na malém řeckém ostrově plném maličkých motýlků a žabiček zjevujících se v zrcadle. Nebo knize? Leda ve snu.

Já si teda jako ehm a tak a vůbec myslim, že ten mladej není takovej sekáč jako ten starej. No štěně je to.

Příběh je úžasnej jako byl starý dobrý kníže příběhů.

Jako je to super a boží a tak, ale taky je to hroooozně dlouhý, žejo? Nitka sem, nitka tam, já si tě koberečku snů utkáááám... tralalí, tralalá

A navíc všichni víme už dávno, že on CHCE umřít.

Tohle je tak strašně boží díl jak filmy od Hitchcocka. Miluju to stoupající napětí a ten pocit, že je něco zásadně špatně se všehomírem a že se na to vše připravuje už dlouho, och, tak lepkavě dlouho.

A Klaproth je masér!

A tady máme tu oddechovku aneb nekonečno stran rodinných tlachů. Jsou tam hezký detaily, ale bejt JÁ producent tohodle filmu, tak to prostříhám. Nejpomalejší Sandman ze všech, ale odpouštím mu to, neb se schyluje ke konci...

Nebylo by mnohem vtipnější, kdyby se to jmenovalo "Bájo a odplesky"? Ne? Ne?! Vážně ne? A proč ne?

Achjo.

Už po třetí knize jsem úvody přestala číst. A tady už jsem ho ani nepřejížděla očima. Umím si vysvětlit příběh sama.
Báječné povídky, které nám rozšiřují plejádu postav a usměrní se do jednotného proudu v dalších dílech.

Cogito ergo sum, oddechovka před nabráním dechu.

A už se nám začíná zvolňovat tempo, které nabereme opět až v předposlední knize. Spousta báječných postav v báječném světě, které by měly jen báječně popíjet Chateauneuf du pap... anebo ne. A umřít. Hodně lidí by mělo zase umřít. I těch, co jsme si oblíbili.

A nejen já si zamilovala Thesálii, toho Sheldona v sukních starořecké čarodějky. Leť, Kukačko, leť!

Tohle je tak nádherně báječný díl. Kupříkladu Sandman tady není tak děsný píčus jako většinou, konečně se s ním člověk může ztotožnit. A pořád je to tak strašlivě nádherně černobílé. Lucifer jako vždy k sežrání.

A tak i já jsem... Breschau, co vyřezal nenarozené syny z lůna žen mých nepřátel... Susanoo Mikoto, nehodný syn své matky... Bastet, ztrácejí věrné v Bubastisu... jsem ve svém malém pekle, které si nosíme všichni sebou.

Osvoboďte svou Nadu.

Pár let můj vůbec nejoblíbenější Sandman. Kraťasy mám prostě ráda. A to i v těch "velkých" eposech.

Jeden z prvních komiksů, které jsem si koupila, a to za peníze, co jsem ukradla mámě (spolu s Bažináčem, takže se nezvládnu odsoudit ani sama - po čtrnácti letech se to pořád ukazuje jako nejlepší možná investice, kterou může puberťák udělat). Jeden z komiksů, které jsem četla nejvíckrát. A pořád je to pochodeň ve tmě a příběhy v něm lahodné jak čerstvě rozkousnuté očíčko. Komiks, který bych si klidně vzala s sebou na pustý ostrov.

V mojí paměti už nebyl Sandman zas až tak super a převratný jako jsem ho vnímala před pár lety... což byl dobrý důvod přelouskat celou sérii znovu.

A je pořád převratný a nadkomiksový.
Až teď mi došlo, že se v prvním díle vystřídají dva kreslíři s krapet odlišným přístupem (Sam Kieth kreslí realistické tváře a karikuje celou postavu, Dringenberg karikuje tvář a postavu má realistickou) a proč jsou démoni tak ujetí (jo, ti Kiethe bavili). S ním až do konce by Sandman nebyl zdaleka tak sexy indie rockový hošan jak ho mají puberťačky rády, mrň vrň. A pořád miluju tu černobílou, vlastně víc než kdy dřív! Intelektuálům barva škodí!
A kolik postav, které potkáme až v dalších dílech, se tu pomalu připravuje na svůj triumfální nástup na scénu! Některé se objeví až za hodně dlouho (viď, Donno), fascinuje mě, že základní syžet celé série musel mít rozvržený od samého začátku. Boreček Gaiman.

P.S.- Zas tak moc ho nežeru.

Duchové... aneb jak mě to vůbec nebavilo. Ostatní česky vyšlá díla Rainy Telgemeierové jsou autobiografické vzpomínky teenagerky, tohle je knížka pro děti s vadami knížek pro děti. Tohle není jak to chodí v dětské hlavě, tohle je idealizovaný pohled dospělého zvenčí na dětství a dospívání a drobné problémy (smrt, láska, láska a smrt atakdále) okolo. Čte se to svižně, rychle, postavy jsou fajn, příběh je fajn, štastný Ent na konci je taky fajn a ne úplně křečovitý a stejně je to slabota. Slabá jako díííítě... Ale pro děcka dobrý. Lepší než jim dávat herák. A levnější než uherák!

Jako adaptace je to výrazný nadstandart. Ale chybí roooooozvleeeeeeeklooooooooost originálu, vždyť hlemýždí tempo vyprávění je to, co dělá z Mocha Dicka Mobyho. A Nantucketský dialekt je sakra kde?!

Chutná jednohubka.
Komiks je o dost lepší než původní povídka. Rychle, stručně, bez nějakých psychologických sračiček okolo to na čtenáře vyblejeme a ať si s tím poradí jak umí.
V části ve Vietnamu je jen jedna dobrá věc a to ten Čaroděj. Zbytek zachraňuje kresba.
Hodí se při nepříliš úporné zácpě, bez kochanie by se tahle tlustobichle dala přelouskat i za půlhodinku.

Čtyři čuráčci z pěti!

Školometská nuda a dětinský vtipy.
Část o pravěku/starověku (až na to Řecko, to má zmáklý), hodnotím jako celkem mizerné, srdce etologa pláče (kurnik slyšeli někdy o fission-fusion societách?!). Je to patriarchalistické a patriarchacentralistické, ani slovo o matriarchálních společnostech (nejblíž k tomu má šimpanzí exogamie). Lži o lidském incestu a tom, že se ho doupouštme častěji než zvířata (hahahahahaha!!!)
V novověku už lepší a jistější zdroje. Ale je to dílo Francouzů pro Francouze, totálně frankotypizované, i Británie tam úpí pod jhem francouzských stereotypů.
Přečtěte si radši něco od Umberta Eca.

Není to ani trochu masturbační!

A je to fakt hustej nářez. Něco jako Jungova Červená kniha.

Dávám pět čuráčků z pěti a srdíčko a olympijský kruhy navrch!

Mno... Z komiksu mám rozpačité pocity. Líbí se mi, že je zpracovaný více výtvarníky, jejichž styly do sebe přecházejí a prolínají se a ti UMÍ, ale...

To zatracené ALE! Pracovat s kolektivním hrdinou umí málokdo, Lope de Vega by mohl vyprávět. A tady to nefunguje. Hrdinou je v podstatě celá vesnice, se kterou se nedovedu ztotožnit. Příběhem nás nemá kdo vést, vše je jakési zaobalené, plytké, nejasné, v mlze, kontury chybí. Já osobně jsem opravdu hledala někoho, s kým se ztotožnit a jako nejvýraznější postava vychází ta zdánlivě nejvíce negativní a ani ta moc nekoná a nakonec vlastně ani negativní není. No a ten konec? To je co? Žádná pointa, nic se nedozvíme, umřeli všichni nebo budovali Nový Zéland až dodnes? Žádný textový dodatek či vysvětlivky, jen literoprázdno.

A to nejhorší? Že mě to nezaujalo ani natolik, abych si osud Stodských zkusila vygooglit, což je to nejmenší k čemu má otevřený konec skutečného příběhu ponoukat.

Před třemi lety jsem dostala za úkol tuhle knihu zrecenzovat. Rychle jsem ji přečetla, moc mě neuchvátila, nepobavila, odložila jsem ji do knihovny a myšlenku na nové přečtení, po kterém bych ji zvládla zrecenzovat, stále odsouvala (aneb nerecenzuji, dokud to nepřečtu aspoň dvakrát!).
Když jsem se k ní konečně vrátila (díky příslibu recenzentských výtisků jiných knih a pocitu vnitřní hanby a dluhu), držela jsem v ruce jinou knihu. A nebo ji držela jiná osoba.

Karel Franta je Bůh. Jeho kresba je nezaměnitelná s jiným autorem u nás, není vyumělkovaná a přitom netrpí prostotou či chudostí výrazu. Obrázky vyloženě hladí oči a sytí duši. Tak citlivé použití barev a stínování mi chybí u dnešních komiksů pro děti víc než cokoliv jiného.
Dospělý se nepobaví nad každým dílem, zvláště u Malého Vinnetoua, ale některé skryté vtipy a ironické narážky jsou naprosto neuvěřitelné, často jsem si musela text přečíst i třikrát za sebou, abych se ujistila, že co je dáno, to je psáno a mohla se dosyta bavit.
Jen je škoda, že uvedených obrázkových seriálů nevyšlo víc. Takhle mi Franta došel moc brzo.
Recenzi psala: Kateřina
Redakční úprava a krácení: Kopcová

Woody Allen (osoba) mě celý život nudil. Když jsem tuhle knížku četla poprvé, krátce po vydání, ještě pořád mě nudil. Předevčírem jsem ale zažila mohutnou salvu překvapení, erupce na pupku světa, kavalkádu úžasu!
Ono mě to baví! Jak? Proč? Proč já? Proč ne někdo jiný? Proč jsem tu knihu otevírala? Myriády otázek se mi hmyzily lebkou, můj ležérní životní postoj "Woody Allen, to prostě není pro mě, toho nechápu, nebaví mě" se otřásl ve druhém podsklepení a já se vcelku obstojně pobavila.

Dávám tímto naději i dalším, kteří nemají pro W.A. pochopení. Bratři a sestry v komiksu, na konci tunelu je šance k pochopení! A já jsem jejím důkazem!

Jo a z tý knížky je stejně nejlepší ten úvod o tom, jak a proč strip vznikal a jak to ve vydávání stripů v USA funguje/valo.

Velice příjemně zpracovaná "malá" monografie, celá tvorba Pavla Čecha je v ní pěkně zaokrouhlena a obalena, díky textu ve formě rozhovoru se báječně čte a jeden se u toho ani trochu nenudí, sama se teď divím, že jsem ji tu měla odloženou tak dlouho, než jsem se odhodlala do ní zavrtat.

Podle mě má jen dvě chyby. Tou první je, že toho neukáže víc (víc, šíř, tlustěji a macatěji), tou druhou, že ve mně vyvolává akutní potřebu nakupovat díla Pavla Čecha.

LANDAUER: Že by sis taky nechal líbit takovou monografičku?

Po letech podruhé přečteno a po letech znovu nepobavena, Kapis to vyjádřil i za mě. Nuda, nuda, šeď, šeď, bez nápadu, jiskry, leda se na to pěkně kouká.

A toho infantilního kačera bych začala nenávidět, nebýt jezevčíka Oskara.

Mno... jak začít. Nedivím se, že si autorka musela knihu vytisknout a svázat sama. Svázané je to pěkně, což o to. Papír docela fajn, vysoká gramáž, příjemná textura. Ale doprdele nešlo to naskenovat slušně? Některé stránky jsou tak rozpixelované, že na postavách jsou hrbolky! Takhle nízké rozlišení nemá snad ani fejsbůk. Oči mě bolely a trpěla jsem.

K příběhu... dalo by se říct, že na vcelku klasickém pohádkovém syžetu se nedá co zkazit. Dá. Příběh je zmatený a i když si na konci vlastně domyslíte, jak to celé bylo, tak v průběhu nechápete obvykle o čem se mluví, jakou mají jednotlivé postavy motivaci a proč dělají to, co zrovna dělají.

Kresba je pohledná, tlustá kulaťoučká linka, obzvlášť raraši jsou kouzelní, některé obrázky jsou nádherně ornamentální. A ta pěkná tlustá linka trpí jako zvíře tím zkurveně nízkým rozlišením, ze kterého bylo tištěno. Doprdele, ta linka je úplně rozpixelovaná!!! Navíc na každý straně trochu jinak... Infarktově.

Mno a ještě by tu byl anboksink (díky Walome za tento výraz). Poprvé v životě jsem litovala, že jsem si nenatočila rozbalování komiksu. Přišel mi balík o hranách cca 30x30x10 cm, ze kterého se po odmotání dvaceti vrstev igelitové folie, papíru a kartonu (různě prostřídaných) vyloupla kniha zvící 15x15x3 cm. Tomu říkám nedůvěra v Českou poštu.

Slovo na závěr - nekupujte si to. Tohle by neprošlo ani redakcí uměleckého nakladatelství, které vede šimpanz po lobotomii.

Bože to byl horor. A já si myslela, že to je čtení pro děti. Klišé na klišé a stejně to furt funguje.

Walome: Mně přijdou její vtipy o menzesu vtipný všechny. Furt. I ty nenapsaný. Ty stejně jenom závidíš, že nevíš vo co gou. A tu její prokrastinaci, který se taky dost věnuje, bych zrovna u úzkostný osoby neviděla. Taky to vnímám jako prostou introvertnost a nechuť k lidem.

kristovanoho, už sedm let tu píšu takový kydy... Sakra, tenhle příběh vystřeluje až na Mars!

Strašnej nářez, až jsem si z toho musela znovu přečíst původní trilogii. Doufám, že se za pár let dočkáme ještě dalších Edů.

Fajn, ale nenadchne a to mám psy ráda a všechny popsané situace důvěrně znám.

Kvalitní melodrama. Viktor Ýgo hadr.

Myslela jsem si, že to bude sračka, ale je to kurevsky dobrý.

Kresba placatá, což u sochařiny celkem překáží, všechny postavy nesympatický, do nikoho se jeden nevžije, ale drží to pohromadě a vy si na začátku myslíte, jak bude všecko jen lepší a lepší a pak happyend a ono to jde všechno jen do větších a větších sraček... Dost mi to časovým plynutím připomínalo Felliniho filmy a zhltla jsem to na jeden záraz mezi kojeníma.

A ta cena!!! V přepočtu na strany bezkonkurenční.

Chtěla jen v klidu sedět v galerii, ale chodili jí tam lidi.

Je to hrozně krátký. Škoda, že tam není škvor, co leze do ucha.

Slabší odvar Aldissova Nonstop, ale všechno funguje a má svoji logiku a i nějakou hlubší myšlenku (loni jsem si přečetla celý zbytek série a věřte mi, je to hustší a hustší), což se nedá říct o poslední knize či dvou Borgiů...

Kresba mi přijde nejskvostnější v prvním díle, vždycky jsem na tom milovala, že mám prdel, pas a břicho jako Druuna, jen ty kozy trochu menší a nohy kratší, ale teď už jsem to kozama dohnala!!! ééé, co to zas píšu, chtěla jsem říct, že v prvním díle je kresba postav perfektně konzistentní. Holka, co je na jednom obrázku je totožná s holkou na druhým, navíc je proporcionálně zdaleka nejrealističtější a nejmíň pózuje. Což se ovšem v druhým díle posere, např. srovnáním stran 116 a 119 zjistíme že se jí nějak záhadně prodloužily a zeštíhlily nohy během dvou stran, strana 124, tady už je má o půlku delší než v prvním díle a ani jeden z panelů co míním, není kreslený z podhledu.

S tím jak se alba přibližují k současnosti, tak se zkvalitňují barvy, hlavně jejich jas, což ale zase ruší onu "temnou atmosféru" dystopického světa. Jo a nevím jak vám, ale mně se zdá že strana 184 není tištěná z originálu, ale z nějaké kopie a neprošla grafickou úpravou, ty linie jsou rozmatlaný jak kdyby to maloval pastelem.

No a obálka se tedy líp povedla u starýho Morbus Gravis, proč je tady ksakru uříznatá prdel?!

Jo a rejpalové, Druuna není blbá, Druuna je ryzí oportunistka aneb "Tohle si promyslím zítra..."

Celkem to jde. Za mě nej Jerie.

Tohle asi nikdy nebude můj šálek čaje.
Kresba je na můj vkus až moc mainstreamová, tzn., klobouk dolů, že téhle "řemeslné" úrovně tady někdo dosahuje, ale pro mě nebetyčná nuda, navíc mi mnoho scén přišlo jaksi "zamrzlých", chyběla mi dynamičnost pohybu (bezdomovci v první povídce např.). Druhá věc, co mi hodně vadila, že u holek jsem měla pocit takového toho Dillonovského nešvaru, kdy všechny ksichty vypadají stejně.
Neff... je Neff. Nikdy mě jeho sci-fi nebavily a očividně už nezačnou, halt Strugačtí a Lem jsou moji mistři a na Clarkovi jsem vyrostla, komediální sci-fi mě obvykle míjí (a jo, i ten slavnej Průvodce je literárně dost nuda, víc jak první díl jsem nepřelouskala). Navíc ty pointy tady... to jsou vtipy z prvního stupně základní školy.
A když už dojde na nějaký to masení, který by mohlo přitáhnout moji pozornost, nikdy se to nezvrhne k žádnému ultranásilí (Viva la Nitro!). Sex je taky učesanej a schovanej... Buď jsem moc vybíravá nebo moc stará, radost ze čtení týhle věci jsem nenašla. Za mě "jen" řemeslo.

Komiks, u kterýho se směju jako zamlada u Jacka B. Quicka a Lobáka v překladech Pavla Dorta. Nahlas. Víc. Řehtám se. Prohýbám se smíchy. Válím se po zemi.

Rudo vám pomůže odpovědět na všechny otázky života, vesmíru a tak vůbec. Rudo je paradigma. Rudo je dogma. Rudo je stigma. A vůbec, Rudo je i smegma, nejspíš. A když ne Rudo, tak Salman Rushdie!

(A ano, jednou budu mít prdel jako moje matka)

Dávám čtyři čuráčky z pěti. Ale jen že seš to ty, Kapis a že mám ráda Gonicka. Vyvolalo to ve mně lásku k drobným podnikatelům a ještě hlubší nenávist k Babišovi, zmetkovi jednomu korporačnímu. A konečně chápu, proč je francouzský zdanění bohatých dobrá věc! Jenže já byla socan a bolšán dycky... ach to Švédsko! Ale co, i Bavorsko by mi stačilo!

Tohle je nejhorší komiks, co jsem si kdy koupila. Dost pravděpodobně, to nejhorší, co jsem kdy četla. Slátanina slátanin, jeden velký scénáristický kiks, fotky slabozrakého bez fantazie a na černých listech bílá mrdka z ořezu stránek. Uáááá, zlatý Spidermani!!!!

Je celkem jasné, proč je stále nezadaná.Fajn sonda do duše náročné, úspěšné romantičky...