Z původně nesourodého startu – a to jak graficky tak dějově – kdy duo Babán Mašek využívalo své rezidenční stripy z A2 a různě roubovali kresbu na fotky a celé to působilo kapku chaoticky (což ale dobře sedělo k úvodu do téhle tajemné a magické trilogie) - se utřásl jednotně a čistě kreslený, dobře promýšlený, originálně vyprávěný příběh, který se sám v sobě geniálně prolíná a zamotává jako dlouhý chobot. Ke konci to bylo možná až moc překombinované, ale ve světě Mostrkabaretu Freda Brunolda není nic nemožného. Taky je dobře, že aspoň nějaké prachy od státu šly na dobrou a kvalitní uměleckou věc;) Toto je asi nejvýraznější a nejzajímavější autorský počin u nás.
Příběh si udržuje všechny své paramatry, je to zábavné, napínavé, vtipné, temné a čte se to jedním dechem. Tak doufám, že mě závěr nezklame, už se na něj docela dost těším. Škoda, že to nebylo dohromady v této jedné knize.
Opět výborné, za mně stále a pořád jednoznačně nejlepší stripová série u nás. Nejvíc mě potěšila hláška ze strany 91, kdy chce Dilbert přidat, protože jeho patent přinese firmě 50 miliónů dolarů a šéf mu řekne, že nádoba zisku není spojena s nádobou rozpočtu, takže nic nebude:D Dogbert je naprosto dokonalý ve všech pozicích a hodně dobré jsou i manažerské zombie, jako bych četl D-FENSův seriál o Zmrdech. Už tam chybělo jen to strašné "vykomunikovat" ale to v roce 1993 snad ještě neexistovalo. Takže znova veliká spokojenost a děkuji Crwi, že to vydává pro radost, je krásné vědět, že nevše v tomto světě je poháněno jediným posvátným neoliberálním kritériem - a to ziskem. A co zisk negeneruje, nemá nárok, takže díky, díky a ještě raz díky (hlavně za to, že máte práci a tohle je vedlejšák, jinak bychom Dilberta neměli). Takže lidi kupujte to ať Dilbert vychází i dál!! Modlím se za další díly.
Není to čtení banální, Fred není jen zvrhlý, alkoholem nalitý principál a celou tuto znepokojující fabulózní mystifikaci a kruté divadlo se bývalé zednářské lóži Tichý sindikát, jež jen taktak nezdobí prostorovou výstavu v Louvru, povedlo uklohnit velmi vyařeně. Líbí se mi, že je to více kreslené, než foto-kolážové, styl se ujednotil a dostalo to celé takový jednotící smysl. Jsem moc zvědav co za divočiny mě čekají v posledním díle.
GWB: Aha, ano, už to chápu - pražáčtina pro borce a normální čeština pro balíky a nuly, mnohé to vyjasňuje ;)
No a o tom opaku si nejsem stále jist, vzhledem k tvému postoji a názorům. Btw a úplně, úplně mimo takový soukromý dotaz: není to nějaký tvůj kolega ze študií? http://vasevec.parlamentnilisty.cz/uzivatel/kosina Ten jeho poslední článek je úžasný, od "politika" až nečekaný.
Tak stálo mě to 80 kaček v mojem antiku a nelituju. Když pominu to vykání od Dogberta, není to vůbec špatné, možná už proto, že byla vyselektována docela dobrá a kontinuální část z roku 89. A nebyla tam Elbonie, abych mohl vztahovačně levičákovat;)
Jedno z těch už raritnějších čísel, které si postupně začínám zpětně znovu pročítat. Trocha nostalgie při otevírání, známé příběhy. Tento Lobo, a to jsem si myslel, že už jsem z něj vyrostl, je určitě jeden z nejlepších co jsem četl, takový malý životopis, Kameňák je klasika, dočetl jsem si to hned v následujících dvou číslech, Hombré průměr a Péráka radši nekomentuju, ale odpusťme autorům i jejich nostalgii;)
GWB: nene, ve vydáních od Crwe už si normálně tykají - a je to přirozenější. Koupil jsem tadytoto před nedávnem v antiku a právě to vykání mě strašně rušilo. Zkusím to zhltnout celé a uvidíme;)
Úžasná kniha, která je schopna bortit zažité stereotypy, ohledně obyvatel muslimských zemí, kterými je “naše západní“ společnost uměle naočkována a zaslepená. Musím přiznat, že jsem jí byl ovlivněn, když jsem včera psal koment k tomu poblbanému kokosovi Amerikovi, jež opravdu mocně kontrastuje s tímto očitým svědectvím. Moc by mě jako úplně základní věc zajímalo, (a taky si na to trochu posvítím) jak až nezávislí ti “Lékaři bez hranic“ jsou, nicméně tady tito pěšáci v první lajně, kteří takhle riskují své životy ve válečných konfliktech, si nezaslouží nic jiného než totální respekt, obdiv a úctu. A tu si taky zaslouží obyčejní Afghánci, kteří měli a stále mají tu strašnou smůlu, že si v jejich nádherné zemi vybíjejí bezohledné velmoci své světovládné ambice už po několik desítek let. A jestli si dobře pamatuju z prvních Falloutů: War never changes. Jak je i na obálce knihy, nejvíc to samozřejmě odnášejí chudáčci děti, které jsou okradeny nejen o své dětství, ale asi i o budoucnost.
Byl jsem v Himalájích a byl to nejdelší a nejnáročnější pochod mého života, ale nejsem si jist, jestli bych si (bez minimálně půlročního tréninku) troufl a jestli bych zvládl pochod, který urazila karavana, kterou hlavní hrdina doprovázel jako fotograf. Nejvíce mě fascinovala krajina, tak nádherné nekonečné hory, to by byla vysokohorská turistika. To by tam ale musel být mír. První a třetí část knihy, tedy pochod horami, jsem prožíval nejintenzivněji, i když pasáž s tříletým mrtvým chlapečkem nebo o týpkovi co mu uhnila ruka byly také velmi silné. Ona vlastně celá kniha je plná silných momentů. Mentalita Afghánců a jejich nezdolná houževnatost je zde dokonale vykreslena.
Forma knihy je pak kapitolou samou pro sebe, protože nic takového jsem zatím neviděl. Autorovi kompozice se nádherně povedlo promísit fotky různých velikostí i celé filmy, se strohou, ale pěknou kresbou, která je např. v noci až kapku noirová. Kdybych uměl kreslit aspoň takto, byl bych šťastný. Četlo se to parádně.
Jak jsem psal jinde, Bůh žehnej Afghánistánu, když už porazili jedny imperialisty, přeji této nebohé zemi, ať vyženou i ty druhé imperialisty, kteří je před tím cvičili proti těm prvním imperialistům a mají tam konečně trochu klid. Ale obávám se, že ani ten nenastane, začnou se mlít mezi sebou, co jiného se ale dá očekávat v zemi, kde už tři generace nepoznaly nic jiného než zkurvenou válku. Plně se ztotožňuji s Hemingwayem, který napsal: Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.
Kniha je opravdu silný zážitek a utvrdila mě ještě více v mém pacifismu. To se fakt povedlo. Více takových!
Tak přednostně děkuji drahému kolegovi Kakubimanovi, kterého jsem nikdy neviděl, že mě upozornil na tento, po Novém údělu, další povedený kousek z pera ministerstva války a propagandy USA. Rambo byl a je kultovní sranda a zábava, z tadytéto sračky kype hloupý, černobílý a slepý patetický patriotismus až hanba a zábavně se to netváří vůbec. A právě proto jsem se u toho báječně bavil a koutky mi neustále škubaly do ironických zakřivení. Oceňuji, že aspoň někteří jiní kolegové zde, kterým se to líbilo (a je jich drtivá většina), jsou schopni rozpoznat, že to je otřesně propagandistický pamflet. Ze začátku jsem si nebyl jist, zda čtu náborový leták do hodné armády strýčka Sama nebo reklamu na nějakou tu moderní střílečku o těch dobrých a těch zlých. Trochu mě pak děsí, že to čtou děcka a takovýmto nechutným způsobem je jim křiveno povědomí o světových událostech a vymýván mozek.
Už jen ta na lživá první věta na zadní straně. “Captain Amerika (čti: Spojené státy Americké) byl více než půl století symbolem svobody a boje s tyranií, kdekoliv zvedla svou ošklivou hlavu.“ Vypomůžu si citátem neznámého autora, kterým toto tvrzení trochu opravím. Citát zní: “Vládce, který nepronajme bohatství země cizím monopolům, nenechá zdevastovat hospodářství země a nezatíží občany nesplatitelnými státními dluhy při důkladném „šetření“, se tím stává diktátorem, má být svržen a nahrazen někým tržním zájmům vstřícnějším a nejlépe ihned zabit, aby případný soud s ním nevzbuzoval zbytečnou pozornost.“ Určitě každý svéprávný člověk najde sdostatek případů z nedávné minulosti – a nemusí jít ani víc jak 10-15 let zpátky, aby našel aspoň pár takových proti-“diktátorských“ krvavých importů tzv. demokracie. Takže vzadu mělo být “Captain Amerika (dtto) byl více než půl stoletím symbolem nátlaku na suverénní státy, aby se bezpodmínečně podřídili zahraniční politice USA a jejím zájmům, poskytli jim své nerostné bohatství, prostor pro vojenské základny a přijali veškeré návazné, pro obyvatelstvo značně davastující, podmínky. Jinak tuto ošklivou tyranskou hlavu zničili, dosadili jinou ošklivou tyranskou, mnohem více zkorumpovanou, diktátorskou hlavu, vstřícnější tržním zájmům a uvrhli tuto zemi do chaosu občanských válek, bídy a zoufalství.“ To se mi zas povedlo;-) ale to by samosebou odporovalo základnímu poslání podobného díla. By mě moc zajímalo, jak by byl přijat komiks s Kapitánem Rudou hvězdou, který by v Afghánistánu chránil ty správné (komunistickou vládu) a zabíjel ty špatné, tedy mudžahedíny. Juj, to bych si rád přečetl ty pobouřené reakce ze všech stran.
No nic, největší sranda gadžopádně je jak každý nacista, i voják v poli a tajný špion, nosí na ruce červenou pásku se svastikou a vrcholem bylo jak židé mají stejnou pásku, akorát modrobílou s hvězdou. Autor by se měl podívat aspoň na nějaký historický dokument, ale ten se zdá je zaslepen totálně a počítám, že každé ráno co se probudí odříká přísahu vlajce, nejí french fries a jí pouze ten správný kečup od rodiny bušů.
Když se ještě tak zamyslím nad tím Afghánistánem a zkusím se vžít do těch chudáků, co tam žijí. Napadnou vás Sověti pod záminkou které nerozumíte, CIA vybuduje výcvikové tábory, udělá z vás mudžahídy, financuje a cvičí vás, dodává vám zbraně a techniku, ale co nevidíte je, že ne pro vás, pro obyčejné lidi, ale jen pro své studenoválečnické zájmy. Sověti jsou po dlouhých letech války vyhnáni a teď do vás pro změnu pod jinou vylhanou záminkou, které nerozumíte, střílejí a bombardují vás bezpilotními letouny ti samí “Otcové zakladatelé“, kteří vás tak moc podporovali. Musíte mít pocit, že svět se zbláznil, když chcete jen v klidu žít, pracovat na svém poli a vychovávat děti. A trvá to už desítky let. Když se podívám na svou malou v její nevinnosti a bezstarostnosti a představím si, že bychom žili v zemi, kde se hegemonické velmoci střídají ve vraždění a okupaci, je mi moc smutno a těch lidí, co jsou tohle nuceni snášet, opravdu líto. Ono pak pokrytecké blábolení nějakého kašparoidního pičusa s křidýlkama na ušach odvaha, čest, věrnost a obětavost vyznívá víc než směšně.
Celkové hodnocení: odpad! Pokud to ještě nemáte v hlavě srovnáno nebo jste slabomyslní, vřele doporučuji, abyste se této strašlivé srágoře vyhli. Bůh žehnej nebohému Afghánistánu, přeju tamním statečným lidem ať už mají pokoj od těch strašných válek;-)
I ZADULA POLNICE BOŽÍ MOCI, by i poslední zbloudilá ovečka našla správnou cestu k našemu jedinému správnému a nejvýše milosrdnému trojjedinému Pánu na klikatých božích cestách života a vymanila se z temnoty modlářství a pohanství. Maminka vždycky říkává: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání“ s čímž nelze jinak než zbožně souhlasit a tady jsem poprvé v životě dostal Boží požehnání i přímo na faktuře, což teda oceňuji pěti růženci z pěti!
No a co se nám to dostává z Judova nakladatelství do rukou? Celkem hezky pastelem kreslený rychlovýcuc z života Slovanů ze Soluně, jejich cestu životem až na Velkou Moravu. Číší z toho amatérismus, který je však vyvážen o to větším nadšením a neotřesitelnou vírou pana Mrázka. Chtělo by to trochu rozvrh stránek a čistotu do textů, také to mohlo být psáno trochu méně katolicky upjatě a oslavně. Když se nad tím člověk zamyslí....mezi modlou a křížem....a oprostí se trochu od dogmat, musí mu být jasné, že ten kříž je také pouze modla, záleží jen na úhlu pohledu. Jaký je rozdíl, jestli má někde sochu Peruna nebo tam visí na kříži Ježuch, když žijete život podle správných morálních zásad? Žádný, pokud ovšem nejste fundamentální katolík. O tom co je a co není modla rozhodoval vždy jen a jen člověk, ovládaný strachem z přírody a zblbnutý jednou takovým a podruhé makovým učením. Lidi by se hlavně měli k sobě chovat normálně, tolerantně ať si každý věří čemu chce a mohl by si každý stavět modly jaké by chtěl nebo by vůbec nebyly třeba. Takže celkově jde vidět, že autor tomu věnoval dost času a nadšení, ale je to ryze amatérský, celkem dobře nakreslený suchopárný bigotní exkurz do historie jak to asi zhruba bylo před tím tisíciletím a páru stovkama let. Opráski tohle téma nezpracovaly sice tak komplexně, ale líbilo se mi to více. Za mě dva otčenáše a zdrávasy z pěti možných!
Zase skvělí;) díl!! A ke konci to chytlo ještě na gradaci. Oproti takovému Garfieldovi, mám pocit, se Watterson tak nevykrádá - aspoň to není patrné v rámci jedné knihy. Rozhodně nejlépe kreslený a se Snoopym nejmetafyzičtější strip. Asi bych měl pomalu zvažovat dokoupení dalších tří dílů co už jsou venku...
Další várka neobvyklého, citlivého, melancholického a úplně neevropského stripu (to poznáte především podle absence nedělních velkopanelů;)) Jsem rád, že tu vychází něco tak výrazně odlišného, asi to odráží mentalitu země, ve které to vychází. Je to tak jemné a citlivé jak po stránce obsahu, tak kresby, že jsem propadl stejnému pocitu jako u prvního dílu a jsem přesvědčen, že Riccardo je ženská - nebo minimálně se na ni chce předělat! Spokojenost na plné čáře a dávám kolem těch 90% bludišťáků. Jo a víte, že v Patagonii, kterou tak romanticky kreslí Linierska, a není to ani tak závratně dávno, se vyplácel jeden doalr za pár indiánských uší - když se zjistilo, že se venku pohybuje příliš živých indiánů bez uší, vyplácel se jeden dolar pouze za celou hlavu. Tož tak k dokreslení části mozaiky.
Další dávka komiksové osvěty v té temné nekomiksové době. Hellboy se vytáhl s výbornou povídkou, v barvě je to samosebou nesrovatelné, ale vždy se musí nějak začít. Dredda rád nemám, ani Bisley to moc nezachránil, ještě, že to byly jen takové jednohubky - předvidatelné. Další sběratelský kousek, který si pečlivě schovávám...obešel jsem už tři papírnictví, abych se mohl nepokrytě opičit po invapeovi a nikde nemají tyhle průhledné boxy...grrrr....
Jeden z kousků, který sběratel prostě mít musí, naprostá nutnost, koupil jsem za 15kil asi před dvěma roky a o víkendu jsem zjistil, že jsem ji vlastně nikdy nečetl. V roce 97 jsem se sice ke Crwím dostal, četl jsem je nadšeně, ale měl jsem jiné starosti a radosti než kupovat komiksy. V té době to byla samosebou bomba, komiksy zde uvedené byly v té době jako zjevení, teď už jsme kapku starší, takže už si z toho asi nikdo nenasere do trenek, ale s trochu sentimentem svlženým a přivřeným okem furt dost dobré. + jedna hvězda za sběratelskou hodnotu. Je to přece Crew jednička ne?
Tak jsem si dal po dlouhé době tuhle bláznivou dvojku a s pocitem křupající dětské páteře pevně sevřené pod mými prsty, ale i s plavbou na nekonečné dětské představivosti jsem se perfektně pobavil.
Zapnout Tiger Lillies, otevřít a už jen sát tu zvláštně surrealistickou náladu, kterou Gorey vměstnal do svých obrázků. Západní křídlo je vyloženě pocitová záležitost, na ten obrázek se sloupanou tapetou jsem čuměl dobrých deset minut. Zbytek knihy je taky výborný, chudáčci děti, obzvlášť Káťa;) Knihy od Goreye mají své nepopsatelné specifické kouzlo, stačí mít tu správnou náladu a otevřít na kterékoli stránce a ponořit se, člověk si nemůže být jist ničím, ani tím jestli jsou postavy živé či ne, podle toho jak všichni skoro levitují na špičkách to fakt poznat nejde a účel jejich konání je zcela zastřen. Tleskám a Čerstvě deflorovanou dívku posouvám trochu výše na svém seznamu "chci".
Ten John Difool je horší než Megasyfilis.....a já si říkal, že se nikdy nebudu opičit po Kalužovi v jeho "úvodníkovém" stylu
No...kdo by řekl, že kniha, která je nacpaná bizarními názvy jako Technopapež s psychobřichem a technotechnika může být tak zábavná. Veškerou tu symboliku, dualitu, koloběh života atd.. která je v tom narvaná jsem asi nepobral, ale to nebrání tomu abych si tuto legendu naplno neužil. Přečetl jsem si pár recenzí, jestli náhodou někdo trochu celé dílo trochu neosvětlí, ale narazil jsem povětšinou na přechytřelé, nicneříkající, kecy nebo oslavné převyprávění děje. Já sám nemám žádné ambice se pouštět do nějakého rozboru, řeknu ale jen, že mě to dost bavilo, kresba úžasná, ze začátku kupodivu detailnější, špinavější, propracovanější, ke konci je už moc uhlazená. Tuny skělých nápadů, do detailů propracovaná sociální struktura světa, skvělé do nejmenších podrobností promyšlené bokovky a důsledky hlavní dějové linie, úžasná kresba, jo to už jsem říkal a skvělý, sympatický John Difool s betonovým Deepem, kteří zajišťují odlehčení přílišné vážnosti ostatních postav a povedený humor. Moc se mi nelíbil použitý lettering, především, když byli písmo dvojité a S se ztrácelo v sobě. Pár věcí mi přišlo nelogických, časovými souvstažnostmi jsem si taky nebyl jist a místy se to trochu omílalo dokola, nudit jsem se ale nestihl, protože příběh sviští bez hluchých míst.
Nedařilo se mi to ani pořádně dostat z hlavy, budil jsem se v horečnatých snech a propocen jsem se snažil vyslovit to nevyslovitelné zasrané Imperoratrix. Ke konci jsem si tipoval jak to dopadne a "jestli neumřeli, budou žít šťastně až doteď" a svým způsobem to tak asi je. Takže celkově šílená zábavná a hodně propracovaná jízda, která funguje perfektně. Za mě poctivých 95%. A těším se na Metabarony.
Tak paperback jsem prodal a pořídil si tento klenůtek v pevné vazbě a jako skoro největší egoistický narcistický sebestředný onanista bez sebereflexe naseru svůj koment i tady a máte to!!
Knihu jsem zatím nečetl, takže nemám srovnání s psanou verzí, ale komiks se moc vyvedl. Skoro nikdy nečtu předmluvy, zde se jedná spíš o takový prolog přímo od autora a ani nevím jak, najednou jsem ho četl a ten mě okamžitě probral a na další čtení dostatečně naladil. A to dvěma nenápadnými postřehy v textu.
Prvním je to, že snad poprvé není Vietnam popsán pouze jako pohřebiště nebohých Američanů, kteří zachraňovali svět před komunismem, ale jako malá ubohá země, které je vnucovaná vůle USA a která trpí pod nesmyslnou agresí několika válkychtivých jestřábů proti většinové vůli amerického lidu.
Ještě větším a příjemným překvapením pak bylo suché autorovo oznámení, že stejně jako v jeho příběhu, tak i ve Vietnamu válka začíná jako reakce na útok, ke kterému nikdy nedošlo. Zde Haldeman naráží na falešnou záminku k válce, která se udála v Tonkinském zálivu a na jejichž základě Amíci rozpoutali konvenční i chemická jatka, za která se nikdy neomluvili a u kterých zahynuly asi čtyři miliony lidí a tři země byly zabombardované do doby kamenné. Ostatně tato “taktika“ vylhané zámiky k válce je s velkým úspěchem používaná dodnes. A i když tupá lůza v ulicích nemá s těmito dobyvačnými dobrodružstvími americké administrativy na cizích územích pochopení, je taky zřejmé, že neví nic o geopolitické a surovinové strategii. Tak ať si klidně řve! Zdá se, že od Vietnamu k Iráku a dále se toho v podstatě moc nezměnilo. Vojáci byli do profesionalizace armád samozřejmě a bez debat nedobrovolní chudáci v takových podnicích, ale snad veškerá literatura a kinematografie okolo Vietnamské války se točí pouze ohledně traumat amerických vojáků, kterých tam umřelo cca 60 000 oproti milionům asiatů. Napsal nebo natočil někdo někdy něco z pohledu utrpení Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů? O těch milionech litrů chemických zbraní, které jim nasypali do džungle? O tom, že dodnes se potýkají s následky toho barbarského bombardování nejen chemickými zbraněmi, že i po padesáti letech se stále rodí postižené děti atd, atd..? Nejsem si jist. Kdo by si chtěl trochu podrobněji počíst o nezcela známých skutečnostech této války, nechť zadá do vyhledávače “Válka, která neskončila“, což ve finále velmi vtipně koresponduje s názvem tohoto komiksu, ač se o vtipné čtení vůbec nejedná. Tak snad jsem trochu podráždil jednoho zdejšího kolegu, který rád čte moje komenty;) a můžeme jít dál.
Od této chvíle jsem byl zajatcem této výborné knihy. Myslím, ač jsem to naštěstí nikdy nezažil, že realitu války a navíc v kosmu popisuje Haldeman skvěle. Ta bezmoc a odstřihnutí od života, tupé poslouchání hloupých rozkazů, buzerace, smrt, nekonečné temné prázdno, temno a deprese. Nevím, jestli to bylo záměrně, ale emoce ve tvářích jsem zde jaksi nenašel, odosobnění člověka od sebe samého a okolí je ztvárněno dokonalé. Návraty jsou pak stejné jak to pospal Lem ve svém “Návratu z hvězd“ – lidé se už nejsou schopni zařadit do úplně cizí společnosti s jinými hodnotami a čím z delší cesty se vracejí, tím je to hlubší. Ideální homosexuální klonovaná společnost oddávající se nekonečným rozkoším a zábavě mi pak trochu evokovala Huxleyho “Konec civilizace“. Nevím proč, ale z té kresby na mě dýchala sentimentalita dětství, asi jsem někde jako děcko shlédl tuto osmdesátkovou kresbu, hodně vzdáleně jsem viděl Kobíkovu Galaxii. Vzhledem k tomu jaký záhul měli všechny hlavní i vedlejší postavy, ten happy end na konci bych vůbec nečekal, ale přece jenom je zasloužený, aspoň v komiksu něco dopadlo dobře. Já jsem moooc spokojený, potvrzuje se mi, že MDEK je jednou z nejzdařilejších sérií co tu vychází. Už jsem to dočetl asi před třemi týdny a furt to ve mne rezonuje, byl to zážitek. Fakt!
Od Faltové znám až Barbánka, Kocour Vavřinec mě v dětství minul, ale jelikož si je všechny moje malá milovaná dvacetiměsíční zabavila do svoji knihovničky (která je už teď obsáhlejší než u kdekterého kámoše) a furt si v nich listuje a vysvětluje mi co se tam děje, napravil jsem to na prahu svého sedmého půlkřížku. Příběhy to jsou povětšinou jednoduché bez větších point, ale najdou se i příběhy poučné jako že třeba pokud nemůžeš vyhrát vlastními silami, je povoleno si pomoct jakkoli, že škodolibost a pomstychtivost je dobrá a že když kradeš tak se můžeš najíst;) Na druhou stranu zvířátka vždy pomohou potřebným a v nouzi opuštěným. Jak mi moje malá říkala „děti plakají, nemají penízky na kolotoč“ tak zvířátka pohotově udělají kolotočové atrakce sami ze sebe a penízky nemají ani na vánoce, což také vyřeší, je pěkné, že v sedmdesátých letech děti připravovali na realitu dospělosti;) Největším vrcholem je pak hrubé nepochopení kina pašátkem a jeho první poluční sen (sen o louce). Takže jo, je to docela dobré z celkového pohledu. Malou jsme naučili se ke knížkám chovat pěkně, takže je netrhá, neničí, ale stejně to občas nechtěně natrhne nebo pokrčí, takže si budu asi muset koupit někde v antiku vlastní sbírkový kus, tenhle je tak jako tak trochu počmáraný.
Knihu jsem zatím nečetl, takže nemám srovnání s psanou verzí, ale komiks se moc vyvedl. Skoro nikdy nečtu předmluvy, zde se jedná spíš o takový prolog přímo od autora a ani nevím jak, najednou jsem ho četl a ten mě okamžitě probral a na další čtení dostatečně naladil. A to dvěma nenápadnými postřehy v textu.
Prvním je to, že snad poprvé není Vietnam popsán pouze jako pohřebiště nebohých Američanů, kteří zachraňovali svět před komunismem, ale jako malá ubohá země, které je vnucovaná vůle USA a která trpí pod nesmyslnou agresí několika válkychtivých jestřábů proti většinové vůli amerického lidu.
Ještě větším a příjemným překvapením pak bylo suché autorovo oznámení, že stejně jako v jeho příběhu, tak i ve Vietnamu válka začíná jako reakce na útok, ke kterému nikdy nedošlo. Zde Haldeman naráží na falešnou záminku k válce, která se udála v Tonkinském zálivu a na jejichž základě Amíci rozpoutali konvenční i chemická jatka, za která se nikdy neomluvili a u kterých zahynuly asi čtyři miliony lidí a tři země byly zabombardované do doby kamenné. Ostatně tato “taktika“ vylhané zámiky k válce je s velkým úspěchem používaná dodnes. A i když tupá lůza v ulicích nemá s těmito dobyvačnými dobrodružstvími americké administrativy na cizích územích pochopení, je taky zřejmé, že neví nic o geopolitické a surovinové strategii. Tak ať si klidně řve! Zdá se, že od Vietnamu k Iráku a dále se toho v podstatě moc nezměnilo. Vojáci byli do profesionalizace armád samozřejmě a bez debat nedobrovolní chudáci v takových podnicích, ale snad veškerá literatura a kinematografie okolo Vietnamské války se točí pouze ohledně traumat amerických vojáků, kterých tam umřelo cca 60 000 oproti milionům asiatů. Napsal nebo natočil někdo někdy něco z pohledu utrpení Vietnamců, Kambodžanů a Laosanů? O těch milionech litrů chemických zbraní, které jim nasypali do džungle? O tom, že dodnes se potýkají s následky toho barbarského bombardování nejen chemickými zbraněmi, že i po padesáti letech se stále rodí postižené děti atd, atd..? Nejsem si jist. Kdo by si chtěl trochu podrobněji počíst o nezcela známých skutečnostech této války, nechť zadá do vyhledávače “Válka, která neskončila“, což ve finále velmi vtipně koresponduje s názvem tohoto komiksu, ač se o vtipné čtení vůbec nejedná. Tak snad jsem trochu podráždil jednoho zdejšího kolegu, který rád čte moje komenty;) a můžeme jít dál.
Od této chvíle jsem byl zajatcem této výborné knihy. Myslím, ač jsem to naštěstí nikdy nezažil, že realitu války a navíc v kosmu popisuje Haldeman skvěle. Ta bezmoc a odstřihnutí od života, tupé poslouchání hloupých rozkazů, buzerace, smrt, nekonečné temné prázdno, temno a deprese. Nevím, jestli to bylo záměrně, ale emoce ve tvářích jsem zde jaksi nenašel, odosobnění člověka od sebe samého a okolí je ztvárněno dokonalé. Návraty jsou pak stejné jak to pospal Lem ve svém “Návratu z hvězd“ – lidé se už nejsou schopni zařadit do úplně cizí společnosti s jinými hodnotami a čím z delší cesty se vracejí, tím je to hlubší. Ideální homosexuální klonovaná společnost oddávající se nekonečným rozkoším a zábavě mi pak trochu evokovala Huxleyho “Konec civilizace“. Nevím proč, ale z té kresby na mě dýchala sentimentalita dětství, asi jsem někde jako děcko shlédl tuto osmdesátkovou kresbu, hodně vzdáleně jsem viděl Kobíkovu Galaxii. Vzhledem k tomu jaký záhul měli všechny hlavní i vedlejší postavy, ten happy end na konci bych vůbec nečekal, ale přece jenom je zasloužený, aspoň v komiksu něco dopadlo dobře. Já jsem moooc spokojený, potvrzuje se mi, že MDEK je jednou z nejzdařilejších sérií co tu vychází. Už jsem to dočetl asi před třemi týdny a furt to ve mne rezonuje, byl to zážitek. Fakt!
Nevím proč ji mám v paperbacku, musím ho prodat a koupit si ještě rychle vázanou verzi, dokavaď je k sehnání.
Jak já to tak čtu, tak asi jebat. Že by to mělo být ve stejné velikosti jako Oranžová smrt je snad jasné i idiotovi po lobotomii a za 990? První vydání mám a to mi asi bude stačit. Jak to někde uvidím za 4 kila, tak budu uvažovat.
Ježkovy voči, Pahejle, to mě zase při čtení hele vomejvali ty kráso, jsem mejslel, že mě vodvezou hele houkavým auťákem. Dobře, že aspoň představitelé nejvyšších rodů nemluví jak podavač reklamních novin zadara na Můstku, ale čekal bych to i od minutemanů, prvotřídních zabijáků, chlapech v luxusních oblecích na úrovni. Přijde mi toto přetavování jednoho z nezměrných amerických slangů do toho jediného, co tu zdejší překladatelé umí – a to do otřesné obecné češtiny – hodně nešťastné a čtení takhle mrzačené češtiny fakt bolí. Chtělo by to trochu invence, neříkám, že by hantec a ostravština byly nutně řešení ale takovýhle vomrdávání je vopřesdržku!!
Kniha Roberta Merleho “Smrt je mým řemeslem“ o Rudolfu Hössem patří k jedné z těch nejzásadnějších, co jsem během svého dospívání četl. Doporučil ji na střední učitel a já ji zhltal jak malinu. Pak, u maturity, jelikož jsem v seznamu přečtené literatury měl věci, které jsem skutečně četl a ne jako moji spolužáci fikaně např. Vojnu a mír, jsem o ní mohl i něco povyprávět. Komiks téma nacistického pohlavára nijak neodráží, ale krvavá a drsná je víc než kdy jindy. K tomu se vysvětluje zase kousek z pozadí celého příběhu a dost věcí se spojí a pohne se kupředu. Všechno začíná nabírat tempo, krom vydavatele, takže další díl nejdříve za rok, to zase spoustu věcí zapomenu a budu v příběhu tápat. Škoda, věřím, že se to dovydá do konce, nerad bych to dočítal v originále, i když třeba se v něm nevaří tolik rejže ve vejtahu na vejletě a mě by nemuseli vomejvat zase.
Promakaností příběhu a dokonalým kolorovaným noirem patří série ke komiksové špičce, věřím, že sklady BBArtu se brzy trochu vyprázdní a sevřu v ruce desátý díl co nejdříve.
Kresba pánů Grosse a Kellyho se stala nosnou pro tuto sérii a už jsem si na to zvykl, není to prachsprostý mainstream, je tam trochu více, je taková trochu "špinavější" a to mi vyhovuje. Hostující kreslíř se pak svého úkolu zhostil více než výborně a o kvalitě Ormstonovy kresby zbytečně mluvit. Ty vsuvky, které kreslí a které jsou mimo momentální hlavní linii příběhu mají obrovskou sílu. Je jasné, že "děťatko" bude hrát ještě velkou roli. Nemohu se ale ubránit dojmu, že nejen tímto Carey už tak trochu vykrádá Sandmana i sám sebe, takové "Peklo" bylo zcela předvidatelné jak dopadne, ale pár překvapení tam měl zaplaťsatan Carey vždy v rukávu do poslední chvíle. Je to tudíž pořád hodně nadprůměrně zpracovaný scénář s důmyslně propleteným a košatým dějem, kde je třeba sledovat každý detail a na první pohled nedůležitou poznámku. Několikrát jsem se třeba vracel k úplněmu začátku Pekla, kde vyprávění začíná. Krom zmíněné vsuvky jsou všechny příběhy vyprávěny v první osobě a fantastické na tom je, že člověk neví hned, kdo je vlastně vypravěčem. Sám Světlonoš je pak stále vznešený, důstojný, chladně kalkulující, slovo držící a nic neodpouštějící frajer. Čte se to výborně, i překlad a použitá čeština je skvělá, jednotlivé postavy se dají odlišit už jen použitým stylem mluvy, což není standardem a obecná čeština figuruje vyloženě jen v částech, kde jako hovorová sedí přímo báječně, dobrá práce! Já jsem opět hooodně spokojen, pod 5 hvězd jít nemohu a už vyhlížím pokračování. Jo a tá obálka je úúúúžasnááá a tvoří s tím nádherně světle modrým hřbetem smrtící kombinaci - nemohl jsem od toho odtrhnout oči - ta modrá se fak povedla!!!
V této knize je převaha mainstreamové kresby Groos+Kelly, Ormston má pouze dva sešity (a v tom posledním mu Crew dokonce nepřiznala autorství v úvodních titulcích...chybička se vloudila). Ormston je kresebně rozhodně mnohem zajímavější, myslím, že by mohl kreslit i Hellboye, jím kreslená vsuvka s kentauří čarodějnicí byla úžasná a taková všeříkající, tolik snahy a celý život obětovaný Jitřnímu knížeti a nic z toho.. Lucifer je opět sebevědomý, arogantní, pyšný, bezohledný a neústupně důstojný...a takového pána pekel já žeru. Rozhodně si nemá cenu ho proti sobě popudit, někteří to však vidí jinak, zacož dřív nebo později zaplatí. Příběhy jsou stavěny s rozmyslem a různé detaily a drobnosti vždy najdou časem svůj smysl v košatém příběhu. Neskutečně mě to baví, i možná proto, že je to náročnější čtení s důrazem na pozornost čtenáře a je to rozhodně důstojné pokračování ze Sandmanova světa, s perfektní atmosférou a propracovaným příběhem. Tak a jdu otevřít další díl.
No pěkné, pěkné panu Filipovi Konečnému se jistě ten velký objem práce, které prý vrhl do tohoto projektu snad už zaplatil, tak by to mohl vydat teď v edici pro normální lidi ne? Třeba včechny ty gragické listy v jedné knize za nějakou normální cenu do 500-1000 Kč. Vrcholní sběratelé si přišli na své, tohle krutě limitované bibliofilské vydání jim nikdo nevezme a jak je tak znám, koupili by si i souhrnné vydání, FK by na tom cosi zarobil a k nám by se dostaly tyto Saudkovy věci, ke kterým se jinak nemáme šanci dostat. Číší z toho celková spokojenost na všechny strany, no ni;)?
Jj, Conan byl vždycky super a zjevení se těchto sešitů na pultech PNS se dalo srovnat se sestoupením Mesiáše mezi nás bídné červy. Byl jsem sotva puboš a komisů bylo tehdá tak strašně málo, mám přečtené x- krát, kde x = (10,40) V té době Semic Slovart opravdu kraloval a Conan se Spideyem patřili k špičce. Škoda, že Semic dál nepokračoval.
Jj, Conan byl vždycky super a zjevení se těchto sešitů na pultech PNS se dalo srovnat se sestoupením Mesiáše mezi nás bídné červy. Byl jsem sotva puboš a komisů bylo tehdá tak strašně málo, mám přečtené x- krát, kde x = (10,40) V té době Semic Slovart opravdu kraloval a Conan se Spideyem patřili k špičce.
Jj, Conan byl vždycky super a zjevení se těchto sešitů na pultech PNS se dalo srovnat se sestoupením Mesiáše mezi nás bídné červy. Byl jsem sotva puboš a komisů bylo tehdá tak strašně málo, mám přečtené x- krát, kde x = (10,40) V té době Semic Slovart opravdu kraloval a Conan se Spideyem patřili k špičce.
Jj, Conan byl vždycky super a zjevení se těchto sešitů na pultech PNS se dalo srovnat se sestoupením Mesiáše mezi nás bídné červy. Byl jsem sotva puboš a komisů bylo tehdá tak strašně málo, mám přečtené x- krát, kde x = (10,40) V té době Semic Slovart opravdu kraloval a Conan se Spideyem patřili k špičce.
Jj, Conan byl vždycky super a zjevení se těchto sešitů na pultech PNS se dalo srovnat se sestoupením Mesiáše mezi nás bídné červy. Byl jsem sotva puboš a komisů bylo tehdá tak strašně málo, mám přečtené x- krát, kde x = (10,40) V té době Semic Slovart opravdu kraloval a Conan se Spideyem patřili k špičce.
Jj, Conan byl vždycky super a zjevení se těchto sešitů na pultech PNS se dalo srovnat se sestoupením Mesiáše mezi nás bídné červy. Byl jsem sotva puboš a komisů bylo tehdá tak strašně málo, mám přečtené x- krát, kde x = (10,40) V té době Semic Slovart opravdu kraloval a Conan se Spideyem patřili k špičce.
Jj, Conan byl vždycky super a zjevení se těchto sešitů na pultech PNS se dalo srovnat se sestoupením Mesiáše mezi nás bídné červy. Byl jsem sotva puboš a komisů bylo tehdá tak strašně málo, mám přečtené x- krát, kde x = (10,40) V té době Semic Slovart opravdu kraloval a Conan se Spideyem patřili k špičce.
Myslím kluci, že je to marné, do tohohle už nikdo nepůjde, po tom jak dopadl Donžon a i zmiňovaný Throgal:-( Zjistil jsem, že se taky začínám víc a víc přiklánět k Evropě, co už...aspoň si tady po páně Connorů komentu doseženu zbytek těch Stryg a přečtu si aspoň ty první 4.díly;)
Krásná pohádka, zhltl jsem to, bez většího spěchu, v rámci rýmičkového domácího polehávání a odpočívání, za jedno odpoledne. U Russellovy kresby mi nejdřív chyběla hrubší obrysová linka, ale to by už celé vyznělo tak nějak moderněji a pečlivost s kterou je to nakresleno vše vynahradila. Je to snad jediná kniha, kde je překladatel napsán na obálce, ale od Comicscentra jsem se už dočkal větších šíleností, takže se nedivím ničemu. Předlohu jsem nečetl, film jsem viděl dřív, ale tohle se mi líbilo více.
Tak dlouho jsme o knihu škrábali na dveře Crwe a prosili ať se vydá, tak dlouho se po ní toužilo, že to natěšené očekávání pak nebylo u všech naplněno. To je až samozřejmé. Já jsem spokojen na 90% a dávám 5 hvězd, protože jsem si to perfektně užil. Očekával jsem nesourodou směsici příběhů i stylů a dostalo se mi toho plnými doušky. I když nemám moc rád kolážovité věci a takové to strašně samoúčelné rádoby umění, které nemá hlavu ani patu, a tudíž mě ze začátku Závist a Delírium nebavily, líbily se mi nakonec i ty, protože dokonale daly smysl v celém kontextu knihy.
Příběh Smrti je docela standardní v rámci Sandmanova univerza, jak příběhem tak kresbou, zamilovat se do smrti může asi fakt jen vrah v zelené uniformě, vzhledem k tomu, že "Smrt má času dost" a nakonec k ní dojde každý, postrádá jeho počínání smyslu, ale co, každý má své koníčky, no ne;)
Touhu jsem už četl kdysi v Crwi a příběh je to silný až praští, opravdu úžasná záležitost, Manara je mistr smyslné kresby, a co dokáže s klobáskami! Mám jen malinkou výhradičku - když je synovi náčelníka oznámeno, že mu zavraždili otce, použije slovo "TÁTA". Nepochybně by se tam, s ohledem na dobu a vážnost celé povíkdy, hodilo mnohem více slovo "OTEC". Až mě to praštilo přes oči.
Sen je asi nejlépe kreslená povídka a taky s Gaimanovou předmluvou velice lehce vysvětluje spoustu věcí a přidává další hladiny příběhu - takové mladé Slunce s planetama zatím bez života je prostě lahůdka.
Styl Zoufalství není můj hrnek kafe, jak už jsem psal, ale ty psané příběhy tomu dávají šťávu a taková výtvárná změna knize jen prospěla.
Stejně tak u Delíria, které jsem nejdřív myslel, že nedočtu, ale to bych byl blázen, nejsem si zcela jist, jestli je to TEN okamžik, kdy se z Radosti přeměnila na Delírium, ale dává to dokonale smysl...
...na to navazující povídka o Zkáze není až zas tak o Zkáze, ale taky moc dobrá.
A nakonec takové krátké potoulání s Osudem jako třešínka na dortu.
Já jsem spokojený, líbilo se mi to moc, překlad proveden pěknou češtinou, velice důstojné završení celé ságy. Pevná vazba byla možná zbytečná, když celý Sandman je v paperbacku, čímž by i cena byla níže, ale zase je to o to krásnější kniha. Fakt jsem si to užil, super!
kakubiman: Už jsem to chtěl napsat u "Nového údělu", ale vrozený stud mi to nedovolil, že jsi mi čím dál sympatičtější;) Bez jakýchkoli homokládních asociací;)
Opravdu výborné, kdo by řekl co všechno mohou zažívat pohádkové bytosti. Poslední hrad je kreslený naprosto úchvatně, radost si to prohlížet, zbytek knihy zaběhlý vysoký standard. Překlad a čeština na úrovni - ukázka jak by se mělo překládat mnohem více komiksových titulů, díky Turloghu, fakt! Po posledním Transmetropolitanu jste mě plně zhojil. Já dávám 98%, jako Toe ještě den po té chrochtám blahem a už se třepu na další díl.
Souhlasím proti všem!! Kluci pode mnou napsali vše tak moudře a výstižně, že už nemám moc co dodat, abych se neopakoval. Především pak souhlasím proti J.Connorovi s Vondráčkovou nebo "Natoč to" apod., to mě vždycky všude sralo a klidně to mohlo být řešeno jako ostatní odkazy na u nás neznámé postavy - hvězdičkou a dole krátkou poznámkou. Moc se mí líbilo autorovo zamyšlení - zcela ze života - nad tím, jak je Buddy znechucen, když někdo mluví o něčem co už sám zavrhl - v tomto případě Stouni myslím.... je to přemýšlivé, zábavné, životem poznamenané, obecná čeština, která mě jinde nadzvedává je tady naprosto přirozená a sedící k textu. Dávám dobrých 95% a jak tady bude další díl, hned ho kupuju, takže pokračování prosím. RYCHLE!!! :-)
Transmetropolitan ne že můžu, ale musím. Samosebou tu nejsou vůbec žádné paralely s naší současností, jak píše u sedmého dílu této vynikající série G.Bush a kdo by si to myslel, tak je pošukaný blázen. ÁÁááno, přesně tak, a drogy jsou špááátnéé... Díl je to dobrý, vše směřuje k finále, kterého se doufám dočkáme příští rok a nečeká nás dlouhá pauza, to by byla škoda.
Co mi kazilo dojem z výborného Ellisova scénáře a neměné výborné Robertsonovy kresby je otřesný, přímo hrůzostrašný překlad pana Šmída. Měl by zvednout prdel a zajet se podívat za Černý most, možná až za Kolín nebo Českou Třebovou, kolik lidí takhle mluví. Ale budiž, ať si každý mluví jak mu zobák narost, to je v naprostém pořádku, ale proč takhle dělat psaný text, který bohužel pak, pro svátečního čtenáře, celé dílo sráží do úrovně braku? Vopravdu hele moje voko, který není pod brejlema bylo skoro uplakaný ty krabe. FUJ, jen tu buzíkovskou poslední větu po sobě čtu a zase mně otřepává přetlakovým šokem.
Jo a abych jen nehanil, na závěr pozitivněji, strašně mě pobavila, až ke smíchu, reklama umístěna na baráku, kterou lze najít na straně 82, nevšiml jsem si ji hned, ale ta je naprostým odrazem dnešní doby.
Jsem rád, že jsem BBAart podpořil a koupil jsem omnibus v plné palbě, když tehdá vyšel a teď si to kupuju ještě znova:-) Když už jsem na to dvacet roků čekal, tak je to třeba vzít od podlahy no ne? Jelikož jsem se za vydání v patnácti modlil nejeden růženec a mým zádům jsem nechal v skromné klášterní cele poznat devítiocasý středověk, navíc je to docelá vtipná cypovina, i když přes průměr své doby nepřešla ani náhodou, holt nemohu dát míň než čtyři hvězdy. Upřímně, divil bych se, kdyby zrovna tohle v UKK nebylo.
A mě to zase bavilo jak cyp! Zhltl jsem to jako malinu, furt se tam něco děje, konečně zase trochu vraždění chodících mrtvol, které se objevují každou chvíli, dobrá kresba zdobená otřesnou češtinou, že jsem nevěděl, jestli to nejsou blbý fóry (UFF, tohle snad nikdo starší deseti let přece ve skutečnosti nemůže používat) až jsem měl chuť zajet si na suprovej vejlet. Pane Antoníne Martine D., nešlo by ten překlad dělat trochu blíže spisovné češtině? Kirkman stále nezpomaluje, je to s podivem, ale daří se mu přikovat mě vždy k ději až do konce a četl bych nejradši hned dál. Něco tak napínavého, kdy jsem nedočkavě otáčel stránky co bude dál, u nás moc nevychází a Živí mrtví tomu málu spolehlivě kralují.
Cyanide & Happines je docela fenomén, ale nikdy jsem ho nesledoval kompletně kontinuálně, jen sem tam jsem si zobl, když někdo něco poslal, proto neznám stripy tak dobře, abych zaznamenal nějakou újmu překladem. Vtípky jsou ostré jako břitva, smíchem jsem se neklátil, ale tato sbírka stripů potěšila. Spokojenost.
Mě to tentokrát přišlo slabší. Je tu až příliš neuvěřitelných souher, s naším "nezkušeným novinářem" mluví vysoké velení všech zainteresovaných stran a i "ulice" ho žere, všichni se z něj můžou posrat a to mi kazí poměrně realistický dojem, který se komiksu jinak daří celkem dobře navodit. Jsem zvědav, kdy se po mamě Rothové objeví ještě šest Mattyho sourozenců a dva strejdové starající se o prababičku, jako nejmocnější a nejzásadnější postavy v pozadí. Dále tu je strašně málo poukazování na zištné odsouzeníhodné nemorální pokrytecké lživé konspiračně-manipulativní zlé chování všech těch nahoře, které je jinak samosebou naší denní realitou, v které musíme žít, že;-)? Proto je dobře, že komiks otevřeně na něj poukazující vychází, i když nic nezmění. Úvaha, že je ho v komiksu tohohle typu hodně je jako stěžování si, že v pohádce o Karkulce je hodně vlka;-) No a kresbu Burchielli vyloženě ojebal. Schválně jsem si prolistoval předchozí booky a je to fakt viditelný rozdíl k horšímu. Dokonce Delgada dovezou do zázračné nemocnice, kde po svlíknutí oblečení a napojení na přístroje jeho kůže zbělá jako Majklovi. Málokdy jsem viděl tolik neklamných známek toho, jak autoří honili termíny. A to je škoda, protože DMZ mám jinak moc rád.
Bylo by fajn, kdyby BBArt trochu změnil plány a vydal v roce 2014 aspoň jeden díl. Jinak tedy, co zbývá? Těším se na sedmý díl snad aspoň v roce 2015.
Musel jsem si opět trochu zopáknout aspoň konec předchozí knihy a pak jsem to přečetl na jeden zátah. Přituhlo opravdu pořádně a už i z těch srandovních krysáků jde strach. Je poodhalena zase část historie, postavy se chovají konzistentně a už se to celé blíží k vyvrcholení, které bude určitě fantastické. A proto mě docelá štve, že Crew posunula vydání konce, který měl být naráz v jedné knize letos na vánoce a teď už to plánují rozdělit na dvakrát s tím, že poslední díl vyjde někdy za rok...to mě neštve, ale spíš dost sere, radši měli vydat jednoho Naruta a Bleache o měsíc později!! Jdu bečet na stránky Crwe, ať s tím něco udělají;-)
