18

Tak jsem se k tomu konečně dostal. Další kolosálka letos. Hvězdy mě nechytly, Darkness a Witchblade mě nezajímají. Tak jsem měl trochu obavy, že budu zase zklamaný, ale nějak jsem věřil. Nedal jsem na názory ostatních a řekl jsem si, DeMatteise znáš, máš od něj pár nesupráckých komiksů a ty tě bavily. Takže takhle jsem do toho šel. Včera jsem to dočetl a jediné co z toho mám, je hlava plná otázek a nestálého přemýšlení. Ne, o tom, o čem to bylo, ale spíš, jak to uchopit a co tím chtěl autor říct. Strašně moc vjemů a pocitů. Jsem nadšený, potěšený, ale zároveň v rozpacích. Tohle se opravdu špatně hodnotí, zvlášť na první dobrou. Tohle si dám někdy znovu. Samotného mě bude zajímat, jak to budu vidět třeba za rok. Co mě obzvlášť potěšilo, byl ten fiktivní svět, celý ten fiktivní příběh. Fakt jsem čekal příběh odehrávající se na Zemi a ono ne! Cítil jsem z Měsíčního Stínu Kafku, Malého prince, Malého Nema od Winsora McCaye a podobně laděné příběhy. Z nevinného kluka se stává muž a ta odysea je příjemně dávkovaná. Občas mi vadila ukecanost a spíš bych se zde přikláněl k označení tohoto díla románem, než komiksem. I grafický román mi už přestává dostačovat. Ale to je jen pro mě. Takhle mi to přišlo. Vše v dobrém pochopitelně. Dodatkový příběh mi nevadil, ale obešel bych se bez něj. Nicméně to tak autoři cítili a já to respektuji, pořád jsem dostal další rozměr a i vlastně konec jako takový, ne jen pomyslný. Mám rozpaky, ale zároveň radost. Příběh je pohádkový, temný, smutný, veselý, jako proměnlivost dítěte. Názornost je komiksu vlastní a symbolika a podobenství hrají velký prim, občas jsem si říkal, jakou paralelu to má v našem světě. Hodně přemýšlivé na mozkové závity. Opravdu si myslím, že tohle by mohl být komiks roku. Měsíční stín můžu vřele doporučit, ale není to lehké čtení, není to rychlé čtení a vůbec to není tuctové a o ničem. Prostě se tomu musí věřit a skočit rovnýma nohama dovnitř, jako když Bastian Bux skočil do vodopádů na konci.

Chtěl jsem jen dát hvězdičky, všichni už to maj a nikoho k nákupu nepřiměju, ani ho od něj neodradím. Ale koukám, že tu moc reakcí není a já půjdu spíš proti proudu. Tak na vysvětlení přihazuji pár vět komentáře.
Namalovaný je to úchvatně. To nezpochybňuji ani omylem. Často jsem otočil na novou dvoustránku a chvíli se kochal jen obrázky, než jsem se pustil do čtení textu.
To, s čím mám problém, je příběh. Nevím, jestli autor při psaní požíval nějaké drogy, nebo se jen rozhodl plout absolutně na vlnách své fantazie. Úplně nejvíc mi to připomínalo proudy volných asociací (viz například Vítězslav Nezval a další básníci poetismu ve 20. letech 20. století).
Trošku jsem čekal (ale to je moje chyba) mnohem civilnější příběh a dostal jsem velkolepou space operu. Mnou očekávaný příběh byl až v bonusu Sbohem, Stíne.
Navíc jsem si opět ověřil, že obří publikace opravdu nejsou můj šálek čaje. Nedá se to vzít na cestu do vlaku a při čtení večer v posteli není několikakilová kniha také příliš vhodná.
Jsem rád, že jsem si knihu přečetl, ale asi se k ní už nikdy nevrátím. 60%

Četlo se to moc příjemně, takové fantastické scifi cestování různými světy. V tomhle mi to dost připomínalo malého prince. Provedení k vizuálu sedí opravdu skvěle. Celkově je to opravdu pěkná kniha. Obsahem i formou.

Měsíční stín je podivuhodná záležitost. Na komiks je moc ukecaný, na klasický román moc obrázkový. Navíc je celý psaný poetickým jazykem a nejde v něm ani tolik o děj jako o filosofické rozjímání. Ale ono to celkem funguje. Příběh se točí okolo dospívání a poznávání světa, a to především jeho stinných stránek. Kniha je navíc doplněna i o povídku, která rozvíjí příběh dospělého Stína. Většina děje je vyprávěna nepřímou řečí, bublin je tu pomálu (což na první pohled nevypadá jako takový rozdíl oproti dalším osmdesátkovým komiksům), ale kresba (respektive malba) není jen "pouhou" ilustrací, ale rozvíjí děj vlastním způsobem (a je mimochodem nádherná). Vzhledem ke svému ději-neději, kupě filosofie a trochu nekomiksovému způsobu vyprávění to tak asi není komiks úplně pro každého, ale mně osobně se líbil velmi.