4

Poslední díl, co vyšel v češtině (a mám takový dojem, že ani v Japonsku série už nepokračovala). Celé volume tak troch balancuje na hranici přehlednosti, ale pořád se to dá. Kresba je fajn, od minulého dílu se už nijak moc neliší. Jen mi "trochu" vadilo, že hned na začátku Mizerii a Giselle chybí levé oko. -_- Ano, já vím, že je jakoby schované za nosem, ale stejně nejsou až tak otočené, aby to oko vůbec nebylo vidět...mělo by tam být nebo aspoň nějaký jeho kousek! -_____-
Text může obsahovat spoiler! Děj se ve třetím díle trochu posune. Mizerie se nešťastně oddělí od Giselle, ještě předtím se od ní ovšem dozví, že ona i Clarissa v sobě mají krev čarodějnice Zeracheciel, která byla již párkrát zmiňována. Zeracheciel je nejspíš jejich matka (což tam není přímo řečeno, ale mně to tak nějak vyplývá z textu). Mizerii potom chytí jakési temné stíny a, lapená jimi, vzpomíná ve snech na zamčenou zahradu. Zelfa se mezitím setkává s dalšími členy Jishouinu...a tak se dozvídáme, že Gisella k nim nepatří, je to spojenkyně Rikhtera a chce pro něj získat frázi zavírajícího klíče...
Mizerie se znovu setká se Zelfou, který ji vede k dalším dveřím, aby je zavřela. Tam se potká i s Clarissou, ta s nimi ovšem odmítne odejít. Začínají se trochu projevovat city, které Mizerie začíná chovat k Zelfovi. Nakonec se dozvídáme více o Zeracheciel a jejím spojení s Mizerií a Clarissou.

Zůstává tu mnoho nejasností, které, vzhledem k tomu, že série je utnutá, už nikdy nebudou vysvětleny. Popravdě mě ale Dveře chaosu nějak extra nebavily...nevím proč, ten nápad je dobrý, ale dalo by se z něj dostat víc. Ale vezmu-li v potaz, že je to autorčina prvotina, tak to není tak špatné. :-) Mně se líbily třeba vzpomínky na dětství v zamčené zahradě. A vždycky se mi taky líbilo, jak se Mizerie a Zelfa začínají mít pomalu rádi. ^_^