Epicky působící anotace vás uvádí do akčního příběhu, který má pro mě příjemný nádech Duny, za což může výrazná přítomnost rodů/rodin, jejich politikaření a intrik. S hlavní hrdinkou Forever se potkáváme ve chvíli, kdy je rozstřílená na kusy. Respektive měla by být... Lazarus udržuje čtenáře napjaté díky všudypřítomné atmosféře tajemna. Kresba Michaela Larka je skvělá. Všechno je furt jako kdyby ve stínu a vizuál celkově působí obrovsky „cool“ dojmem, to jinak nejde říct:)) Je to moderní, v něčem chladné, okamžitě bych si tenhle komiks představil jako filmový thriller nebo nový seriálový hit na Netflixu.
Forever je sympatická. Když odhlédneme od vnějších půvabů, tak si k ní čtenář snadno získává i emoční pouto. Budete kolem ní mít spoustu otázek. Plní svou roli ultimátní rodinné zbraně skutečně ráda a s hrdostí, nebo je spíš sžírána pochybnostmi? Je víc člověkem, nebo předmětem k použití? Záleží na ní vůbec někomu? Greg Rucka napsal perfektní úvod k větší sáze. Načrtává pravidla rozpadlého světa, kde hrstka boháčů hodlá udělat všechno proto, aby si zachovala svá privilegia. „Chamraď“, mnohonásobně početnější vrstva obyvatelstva, má být ráda, že je ráda. Snášet nejrůznější omezení, nechávat se trestat... Těch tikajících časovaných bomb je tu víc a soudě dle vysokých hodnocení by u nás Lazarus měl mít úspěch. Tak se můžeme těšit, co bude dál:)
Posledního rónina už v době jeho vzniku obklopovala aura něčeho legendárního, nadčasového. A výsledek nezklamal. Ponurá zápletka tu funguje jako nálož, která fanouškovi Želv ninja v duši soustavně odpaluje bouři emocí. Jedná se o nezapomenutelný komiks, a také pastvu pro oči. Na knize pracovalo vícero výtvarníků, takže se dočkáme několika kompletně odlišných stylů kresby. Velkoformátové vydání jim moc sluší a věřím, že se stejně jako já budete chvílemi zastavovat a kochat celostránkovými panely.
Vizuální pestrost se tu navzájem nijak netluče, styl má totiž souvislost s dějem. Takže nějak vypadá cyberpunkový New York, ale jiné jsou vzpomínky na dětství či flashbacky do období samoty po smrti většiny želváků. Mimochodem, kdo je tím posledním přeživším se odhalí na konci prvního sešitu, takže pokud to nevíte a chcete být překvapení, doporučuji se vyhýbat anotacím.
Obdivoval jsem i čistě vypravěčskou stránku Posledního rónina. Nikdy nesklouzává do patosu, ani nepřešlapuje na místě. Děj se neustále posouvá a rozvíjí, objevují se nové postavy i překážky. Co se mi obzvlášť líbilo – zatímco jinde mívají hrdinové štěstí, kterým si tvůrci pomáhají s řešením neřešitelného, tady má naopak rónin někdy vyloženě pech, čímž se mu situace ještě víc zkomplikuje.
Akce a drama si dělí pole působnosti zhruba 60:40. Zpočátku se kosí hlavně robotičtí nepřátelé, ale postupně se přitvrdí. Krve zde bude prolito nemálo, skutečně jde o dost temný příběh, byť přístupnost 15+ mi přijde možná až moc úzkostlivá, dal bych spíš 12+. Naštěstí to tedy celkově není až tak traumatický zážitek, čehož jsem se upřímně obával (protože kdo chce svoje hrdiny vidět umírat?). I ty nejdepresivnější scény jsou podány vkusně, žádná prvoplánová jatka nebo ždímání slz, a někde si autoři vystačí s jasně srozumitelnou symbolikou.
Samotný rónin vypadá parádně, ikonicky. Jeho zbraně i vzhled nemají chybu. Ať už se plíží ve stínech nebo stojí v plném světle, pokaždé je to momentka hodná zarámovaní. Často zuří, na srandičky většinou není prostor. Je samurajem bez pána, bez rodiny. Předsevzal si splnit jeden poslední úkol – ve jménu ztracených blízkých ukončit válku, jež je provázela celým životem. Tím hodlá uctít jejich památku. Tak se na tuhle brutální pouť vydejte s ním a dodávejte mu po cestě sílu. Bude ji potřebovat...
Úplným závěrem bych rád znovu zdůraznil, že velký formát knihy je krásně udělaný (a moc se mi líbí použitý font). Oproti běžným komiksům je to asi takový rozdíl, jako když srovnáte sledování filmu v kině a doma na TV. Barvy i kresba tak mnohem lépe vyniknou. Epickým příběhům prostě víc sluší obří plátno – a Poslední rónin mezi ně rozhodně patří.
Tahle knížka schytává povětšinou mizerné hodnocení a i já jsem se z více důvodů obával, že to bude slabota. Jenže! Nevím, jestli to bylo způsobeno nízkými očekáváními, ale nakonec jsem se u čtení dobře bavil a štvalo mě, že to není delší:))
Ke hře jsem se bohužel ještě nedostal (jsem lapen u remaků, remasterů a desítky let starých retro games:)) ), takže nemůžu soudit, jestli tu něco neodpovídá hlavní příběhové lince apod. Obecně jsem předpokládal spíše nudnější děj plný politikaření, bouchání do stolů, převržených číší atd.:)) Což se nestalo. Oceňuji rychlé a srozumitelné vysvětlení zápletky i různých podzápletek, díky nimž jsou motivace všech postav jasné. Čas se zde nemarní, ke středověkým masakrům a mučením to máme vždy co by kamenem do hlavy dohodil či šípem do zad dostřelil:P
To vše v kresbě Wilsona Gandolpha, která se mi v náhledech vůbec nelíbila. Nemám rád tenhle jednoduchý mainstreamový styl alá komiks W.I.T.C.H.:)) Navíc nechápu, proč tohle nedostali zadáno mistři concept artů ke Kingdom Come, jako je třeba Tomáš Duchek? To je jak když před Naganem Kanada nechala doma Messiera a radši místo něj vzala Roba Zamunera – taky to pak nedopadlo úplně nejslavněji:)) Nicméně, nakonec mi kresba nepřišla tak strašná. Je brutální, gore detaily nešetří, což jí ve finále přidává docela dost bodů.
Nevím, tohle mi prostě nějak sedlo. Škoda konce, který podle mě přichází moc brzy. Pokud je ale v plánu pokračování, tak super. Záporák Prcek je neskutečný šmejd a celkově se díky němu i této knize budu snažit k dílu českého Warhorse Studios dostat dřív než za dalších x let:)) Čili komiksová předehra plní účel. Spíš než za dodatek pro fanoušky ji považuji za lákadlo pro nové „pařany“, kterým se Kingdom Come takto připomíná skrz jiné médium.
Skrýš je uzavřený příběh odehrávající se během jedné noci, kde si mladý manželský pár vyrazí na dovolenou do tropického ráje. Zprvu se navenek jedná o snahu o nový začátek, ale rychle zjistíte, že tady půjde o něco jiného – Seiiči, hlavní mužská postava, chce totiž svoji ženu Miki zabít. Za tím účelem ji bere na vyjížďku do přírody, jenže pak jeho zvrácený plán dostává ještě mnohem hrůznější dějový twist.
Vyprávění je tíživé od první stránky. Napřed možná naivně doufáte, že se ti dva usmíří, ovšem brzy se ukáže, že mosty mezi nimi jsou spálené takovým způsobem, že už znovu postavit nepůjdou. Co se vlastně stalo, odkryje postupně dávkovaný flashback, vhodně dokreslující tenhle příběh tragédie a zoufalství, které nakonec přejde v čiré šílenství. Šiiči a Miki se ocitají v podzemní jeskyni, vedoucí kamsi do hlubin, do úplné tmy. Boj na život a na smrt vrcholí, jenže v tom pekelném labyrintu temnoty číhá něco horšího, než jsou oni dva a jejich vzájemná nenávist, pohrdání... I z toho důvodu je to chvílemi docela bolestivé čtení – když vidíte, v co se může změnit láska.
Masasumi Kakizaki Skrýš napsal i nakreslil. A nakreslil ji famózně, dojde také na de facto klasické „filmové“ lekačky, za což klobouk dolů. Scénář možná mohl být o něco hutnější, intenzivnější, ale i tak se jedná o parádní povídku, které nechybí nic, díky čemu je hororový žánr dodnes tolik populární. Ostatně moc pěkně vypadá celá knížka i zvenku, takže se jedná ve všech směrech o ideální kousek pro zpestření sbírky.
Emoční horská dráha od začátku až do konce. Ani 4. díl TR nezklamal, laťka kvality zůstává vysoko. Je to z velké části díky napětí, které čtenář neustále pociťuje. Ken Wakui se drastických situací nebojí, takže kdykoliv se proti sobě postaví bandy mladistvých psychopatů (včetně kumpánů hlavního hrdiny Takemičiho), víte, že nemají vůči svým protivníkům žádné slitování. „Na Zemi i v nebi – vždy jen já“ říká motto na bundě Tokio Mandžikai, gangu, kolem kterého se všechno točí. Nevyzpytatelnost těchto grázlů jsme poznali v minulých dílech, takže od nich čekáme jen to nehorší. No, a někdy se to skutečně naplní...
Chválím kresbu, noční pohledy na Tokio jsou moc pěkné. Také se dočkáme po menší pauze zase skoku v čase, což je vždy velmi zajímavé. Kolik se toho změnilo následkem Takemičiho činů, a bylo to k lepšímu, nebo k horšímu? I romantická linka funguje, takže je člověk do příběhu loosera, který se snaží zachránit svou lásku i přátele, celkově dost emočně ponořen. Baví mě, jak se Takemiči postupně vyvíjí. Sice fakt pomalu a po troškách, ale díky tomu to působí opravdověji.
Závěrem musím znovu zmínit, jakým překvapením pro mě tahle série je. Hodně se mi líbí obálky, ta kombinace bílé + druhé výrazné barvy. Na druhou stranu, kdybych viděl TR v obchodě a nic o něm nevěděl, budu si kvůli nim myslet, že jde o nějakou mangu popisující trable dospívajících hezounů nebo tak něco:)) I když... ono to tak vlastně je. Jen úplně na jiný způsob, než byste čekali. Takže se případně nenechte odradit;)
V žebříčku prodejnosti Crwe za leden 2023 byl tenhle simpsonovský počin na 1. místě a já bych řekl, že oprávněně. Fanouškům seriálu přináší další „giganticky“ nadupanou čtenářskou jízdu, kde si krom titulní rodinky užijete i spoustu jiných postav.
Najdete tu příběhy, kde jsou v hlavní roli:
- dospělí (Homer rozjíždí byznys s prodejem medu, což se nelíbí panu Burnsovi; Vočko prodává pivní donuty; Homer ukradne sirénu z práce a vyvolává tím paniku [jediný slabší kousek, kresba Sergia Aragonése mě moc nebaví])
- děti (za horkého letního dne se neobjeví zmrzlinářský vůz, takže Líza a spol. musí odhalit, co se stalo)
- Itchy & Scratchy (zajímavě nakreslená minibrutalita)
- celebrity (Kent Brockman se v kostýmu Supermana ocitá na ulici poté, co je okraden během natáčení, a snaží se dopadnout pachatele)
Dojde také na superhrdinské výstupy. Bart, Líza a Maggie se přemění na Elasťáka, Pěsťovku a Blinkací Bojové Batole; Homer předvede parodii na old school komiksárnu Spirit; a znovu Bart se v „Bartman budoucnosti“ setká s hodně drsně vypadajícím Bartmanem, který je jak mix Batmana, Banea a Spawna!:)
Výrazný prvek knihy tvoří speciální 100. číslo komiksu Radioaktivní Hugo z roku 1963. Se slzou v oku na něj vzpomíná Komiksák (mimochodem se o něm dozvíme, že mu v té době bylo 8 let, takže letos oslaví 68. narozeniny!:)) ). Tahle část obsahuje také spoustu vtipných dobových retro reklam, celkově je parádní. A to nejlepší na konec. V příběhu „Bart jako já“ se na springfieldské základce objeví nový kluk, který Barta napřed jen napodobuje, ale postupně zcela přebírá jeho identitu! Je to skvělé, napínavé a viděl bych to rád i jako epizodu TV seriálu.
Nechybí ani finální bonus - stejně jako v Kolosálním komiksovém kompendiu 1 (což by btw. měl být „label“ označující i tuto knihu, je 2. v sérii, ale Crew od něj z nějakého důvodu upustila) máte na úplném konci vystřihovánku, tentokrát Vočkův bar.
O Zázracích z roku 2022 od Crwe píšu jinde, sem dávám čistě porovnání s tímto prvním vydáním u nás, které vyšlo o 20 (!! Je to vůbec možný?:)) ) let dříve. Hned zaujme rozdíl ve velikosti formátu. Zázraky z roku 2002 jsou tedy sice menší, ale na působivosti komiksu to nic nemění – kresba i příběh mají stejnou sílu, proto hodnotím rovněž 10/10.
Verze 2002 má tmavší/sytější barvy a nedokážu říct, co vypadá lépe. Je to nádhera v obou případech. Logicky zde schází epilog, který vznikl až roku 2019, ale jinak tu máme stejně jako ve verzi od Crwe předmluvu Stana Leeho a skvělé bonusy, kde se blíže seznámíme se vznikem kreseb Alexe Rosse, což považuju za asi nejzajímavější extra přílohu, kterou jsem kdy viděl. Chybí tu skicy tužkou (bez problému oželíte) a taky galerie mnoha obálek a plakátů od Rosse (možná vznikly až později).
V něčem má tohle starší vydání nad novinkou navrch (krom klasické textilní záložky, která se u silnější knihy hodí). Obsahuje totiž předmluvy k jednotlivým kapitolám, kde vždy na dvoustraně postupně hovoří scenárista Kurt Busiek, Alex Ross (o tom, proč je 3. sešit jeho nejoblíbenější) a legendární John Romita sr. To jsou věci, které bych do „definitivní" edice Crwe určitě zařadil. Calibre přidalo také vysvětlení na úplném konci, z něhož se dozvíte, co že se to tam objevilo za malého kluka. I tohle bych v nějaké podobě ponechal, protože bylo jasné, že se nejedná o náhodnou „no name“ postavu a člověk si ji pak sám dohledával.
A ještě poznámka k ceně. Verze 2022 od Crwe stojí 849 Kč, což se může leckomu zdát hodně. Jenže verze z roku 2002 stála 999 Kč, takže když vezmete v úvahu inflaci, zaplatili byste za ni momentálně 1727 Kč!:)) Ještě si chce někdo stěžovat, jak jsou dneska komiksy drahý?;)) Ale abych to uzavřel - obě verze jsou super a za ty prachy stály Zázraky tenkrát, stejně jako dnes!:)
V první řadě si musíme posvítit na „slona v místnosti“ – bohužel se stalo, že v tomto vydání chybí jedna stránka, místo níž se zhruba v prostředku knihy zopakuje jiná strana z úvodní části. Je ta fail a nakladatelství Crew se tím nijak netají. Proto byly všechny výtisky staženy z prodeje a celý komiks se vytiskne znovu. Kdo už jej v mezičase stihl pořídit, nemusí zoufat, s Crwí spřízněná knihkupectví nabídnou výměnu za nový výtisk. Proto tenhle fakt do hodnocení nezapočítávám, navíc se naštěstí nejedná o nic dějově zásadního.
Zázraky jsou přesně tím typem mistrovského díla, které musí patřit do jakékoliv „definitivní“ edice Marvelu. Co ještě říct ke kresbě Alexe Rosse? Jaké nové superlativy přidat? Jeho máma byla módní návrhářka a myslím, že se to mohlo promítnout do způsobu, jakým vykresluje látku hrdinských kostýmů. Nejsou to žádné upnuté spandexy nebo moderní prodyšné materiály. Kdepak, krásně tam vidíte ohyby látky a úplně cítíte, jaké to musí být na dotyk. Ostatně u každého obrázku by se člověk mohl zastavit a dlouze obdivovat jak celek, tak nejrůznější drobnosti.
Příběh se odehrává v rozmezí 40.–70. let, takže si užijete snové americké retro, designy starých automobilů, reklam, interiérů. Pastva pro oči. A co teprve malba samotných postav! Když poprvé vzplane Human Torch, tak z něj krom žárů sálá i cosi nelidského, děsivého. Těžko se to popisuje, ale podobný pocit jsem měl i z Galactuse. Ten také vypadá jako člověk, ale zároveň nás ve všem přesahuje. Veškeré naše problémy, dovednosti, obavy i touhy jsou v porovnání s těmito bytostmi nicotné.
Proto obyčejným obyvatelům světa Zázraků nezbývá než doufat, že se jednoho dne nestanou položkou na pamětní desce, připomínající počet obětí nějaké katastrofy vyvolané půtkami mezi supersilnými hrdiny a záporáky. Což je příčinou mnoha společenských pnutí. Lidé Zázraky napřed oslavují, pak se jich děsí. Jednou jim přijdou cool, ale jakmile se něco pokazí, považují je za zrůdy, které se musí vyhubit. Strach vede k výbuchům násilí, nevděku, nespravedlnostem.
My to vše sledujeme zrakem obyčejného fotoreportéra, muže bez nadpřirozených schopností, od jeho mládí až do stáří. A díky němu vidíme, jaké reálné dopady všechny ty slavné události, které známe z komiksů, měly. Scenárista Kurt Busiek odvedl fantastickou práci, neustále čtenáři pokládá otázky, na něž existují jen složité odpovědi. Zajišťuje tím, že jsme do děje po celou dobu naplno ponořeni.
Tahle kniha je zkrátka zážitek, který si každý, kdo to myslí s komiksy vážně, musí aspoň jednou dopřát.
PS: Nový epilog z roku 2019 klasický příběh perfektně doplňuje. Má 16 stran, takže nejde o žádný dodatek z povinnosti. Co se týče bonusové přílohy, ta mi poslední dobou u řady komiksů přijde spíš zbytečná. Většinou se jedná o scénář toho, co už jsme četli, nebo zdlouhavé pasáže, kde se tvůrci plácají po zádech, jací jsou géniové. U Zázraků mě ale bonusy bavily tak moc, jako samotná kniha. Najdete v nich spoustu nádherných neviděných kreseb, skic a návrhů.
24 let od vydání v USA jsme se i u nás díky nakladatelství Crew dočkali tohoto úžasného příběhu. Legendy nelhaly, nedovedu si představit, jakou jinou knihu by ve své kolekci měl mít každý správný sběratel komiksů. Stejně jako u Batmanova Dlouhého Halloweenu zde spojili síly dva mistři, scenárista Jeph Loeb a kreslíř Tim Sale.
V novodobých superhrdinských komiksech se bohužel často setkáváme se spoustou textové vaty. Bývají to prázdné kecy odkazující k Bibli, Jungovi, Kabale apod. Nebo vás tvůrci otravují detailním popisem nějaké nesmyslné spásné vědomosti, se kterou se najednou postavy vytasí, protože scenárista chce ukázat, že je ve skutečnosti velký spisovatel a mistr šokujících zvratů. K ničemu takovému se Loeb nesnižuje. V jeho textu není ani slovo navíc. Všechno má svůj účel, myšlenky jsou jasně srozumitelné a od prvního do posledního písmene je scénář naplněn emocemi. Tleskám, byla radost to číst. A přál bych si, aby se Crew ve své edici „Legendy“ vracela do minulého tisíciletí častěji.
Kapitolu samu pro sebe představuje kresba Tima Salea. Geniální, nádherná, nostalgická. Jeho Superman vypadá jako něžný obr z nějaké karikatury. Zavalitý hromotluk, který se bude svými obrovskými prackami nešikovně snažit zachránit malého ptáčka, aby v zimě neumrznul. Clark Kent je tu mladý, teprve hledá místo ve světě; způsob, jak používat své výjimečné schopnosti. A když je mu nejhůř, ví, že se vždycky může vrátit zpátky k milujícím rodičům do Smallville, kde se cítí v bezpečí. Protože i tenhle nezničitelný muž z oceli je uvnitř nejistý zranitelný člověk.
Nad kresbou Tima Salea bych se mohl rozplývat donekonečna. Hlavně panely přes celou dvoustranu jsou pastvou pro oči. To samé platí o barvách. Já vážně nevím, jestli jsem někdy četl lepší komiks. Cynikové prominou, ale tahle kniha pohladí po duši. Je jako stará pohlednice z místa, kde jste to měli rádi. I proto se k ní hodlám vracet. V každé roční době... :)
„Je to v kartách“
Prodej laciného piva a focení baseballových kartiček na sportovním utkání se stane lákadlem pro malé i velké obyvatele Springfieldu. Homer s Lennym a Karlem kvůli tomu vymyslí, jak zmizet z práce a Bart s Milhousem jdou za školu. Homerovo flákačství vede k dodávce zkaženého jídla na springfieldskou základku, všichni kantoři jsou KO, proto musí být povoláni učitelé na suplování.
Tak poznáváme pana Somerseta a „slečnu“ Chaluhovou, což jsou postavy, které v seriálu myslím nebyly. U žáků se velké oblibě netěší a Líza krátce zavzpomíná na pana Bergstroma. Tenhle svobodomyslný umělecky založený učitel se objevil v epizodě Lízin let do nebe, což je 19. díl 2. řady Simpsonových. V originále ho daboval herec Dustin Hoffman (Rain Man, Tootsie či mnoho amerických klasik z 60. a 70. let).
Super příběh, dost vtipný, neztratil by se ani na TV obrazovce.
Busman
Aneb brutální báchorka z budoucnosti:)) Krátký halloweenský příběh, kde namakaný Otto projíždí se svým busem postapokalyptickou krajinou, nabírá stopaře, a hlavně se snaží vyhýbat zmutovaným upírům. Paráda, u jednoho fóru jsem se fakt hodně zasmál:))
Také třetí díl simpsonovské komiksové série se skládá ze dvou příběhů, přičemž k vyššímu hodnocení přispívá hlavně ten delší z nich.
Záhada zmizení springfieldské pumy
Detektivka, kde Líza plní roli Hercula Poirota. Ze základky zmizí maskot, Skinnerem zbožňovaná puma (která je v těchto prvních komiksech z let 93-94 obecně často zmiňována). Podezřelých se nabízí celá řada, a tak nakonec Líza všechny svolá na místo činu, aby triumfálně odhalila pachatele. Super příběh, klidně by mohl být epizodou v TV seriálu. A věřím, že by patřil k těm, na něž bychom rádi vzpomínali. Je to vtipné, nápadité, pestré, objeví se spousta postav. Kromě Lízy a Barta dostává hodně prostoru ještě můj nejoblíbenější šprt Martin Prince:))
Šáša, agent útvaru K.L.A.U.N.
Krátký příběh s Krustym, ale bohužel docela zklamání. Co mohlo být skvělou parodií na Mission Impossible a podobné špionážní hity je spíše sledem nesmyslných situací, které ani nevedou k nějaké zajímavé pointě.
Druhý díl téhle sešitové série je opět výborná simpsonovská zábava, kterou fanouškům seriálu vřele doporučuji.
Frajer Bart
V hlavním příběhu se nechává Bart ředitelem Skinnerem nalákat do pasti, kvůli čemuž skončí v nápravném programu pro prevenci kriminality. V jeho rámci musí spolu s dalšími sígry (a s Milhousem) strávit nějaký čas ve vězení. Ze známých postav si užijete ještě Wigguma, Haďáka (v komiksu bohužel zůstává jako „Snake“) a hlavně Leváka Boba! Ten chce v kulisách parodujících slavný film Frajer Luke zrealizovat plán pomsty vůči Bartovi... Co myslíte, bude úspěšný?;)
Zajímavost: Odhalí se, že je Skinner plešatý a nosí tupé! Ale jestli je tohle součástí simpsonovského kánonu, to netuším.
Moje sestra rozvratitelka
Dosti překvapivý a bizarní kratší příběh, kde Marge vypráví o hrůzné chvíli, kdy načapala Homera se svou sestrou Selmou, jak se vášnivě líbají! Své k tomu řekne také klasik z počátků žluté rodinky, dr. Marvin Monroe alias Minda Mour:)) A musím dodat, že pohled na duo Homer + Selma byl šokující i pro mě, protože na něco takového bych nikdy ani nepomyslel:))
První sešit simpsonovské série od Crwe vyšel v originále roku 1993, tzn. na přelomu čtvrté a páté řady TV seriálu. Obsahuje dva příběhy a listárnu. Do ní posílají obrázky malé děti, což může být pro drsného dospělého čtenáře komiksů poněkud znejišťující:)) Ale žádný strach, opravdu jde o čtivo určené pro všechny věkové kategorie, takže pokud jste fanoušek, doporučuji vyzkoušet.
Ohromný kolosální Homer
Tenhle příběh by měl být označený jako halloweenský. Pan Burns touží po nesmrtelnosti, proto hledá dobrovolníka, na kterém by vyzkoušel nové sérum. „Hledá“ v uvozovkách. Prostě přímo ze směny ukradne Homera, kterého pak zřejmě ex-nacistický vědec dr. Olberman zasáhne ne tak docela neškodným laserovým paprskem. Po něm se Homer zvětší do gigantických rozměrů a vydá se na demoliční procházku Springfieldem!:) Dost vtipná epizoda, kde má výraznou roli i starosta Quimby. Mihnou se také stálice z počátku Simpsonových, jako byl Troy McClure, Lionel Hutz, či psycholog Marvin Monroe (česky Minda Mour).
Sběratel
Tentokrát už oficiální halloweenský příběh, kde Bart vypráví strašidelnou historku o hrůzném osudu jednoho sběratele komiksů, který vypadá jako Homer. Tohle je kratší příběh (většinu sešitu zabírá Obří kolosální Homer) s velmi chytrou a zároveň zatraceně děsivou pointou!:)
První sešit je až překvapivě obsáhlý, má hodně textu, čili to není nic, co byste měli za 5 minut hotové. Taky se dozvíte pár upřesňujících čísel – např., že Homer váží 120 kilo, a že má pan Burns jmění v hodnotě 2,6 miliardy dolarů!:)) Dr. Olberman už se myslím nikde znovu neobjevil. Celkově jsem byl velmi spokojený a přesně tohle bych od komiksu se Simpsonovými chtěl - aby kvalitně doplňoval TV seriál a přinášel různé zajímavé detaily či postavy, na které v hlavní show není čas.
První Venom mě nadchnul, byla to hotová symfonie temnoty. Druhý mě vrátil zpátky na zem, šlo vesměs o konverzačku a víc než bitky monster se řešila rodinná pouta. Takže jsem byl zvědavý, jakým směrem se série vydá dál. A výsledek mě potěšil! Vlastně jsem si napřed myslel, že se Crew rozhodla v téhle řadě nepokračovat a třetí svazek tvoří prostě jen sbírka vybraných povídek. Při prolistování jsem viděl různé hlavní hrdiny a rozdílné výtvarné styly. Rychle se však ukáže, že vše souvisí s předchozími díly. Hodně se mi líbí obálka – je výrazná, jsou tam pěkné barvy, stoprocentně člověka zaujme na první pohled. Design symbiontů nemá chybu, je tedy dobře, že se jím můžeme kochat hned na titulu. A teď k povídkám:
Venomova Pavučina: Ve’Nam
Pro mě nejlepší příběh v celé knize. Flashback do války ve Vietnamu, kde se se symbiotickými monstry střetnul Wolverine! Po boku mu stojí old school NIck Fury, čili jeho „bělošská“ verze à la Hasselhoff;)) Jo a nelze si při čtení nevzpomenout na Predátora! 10/10
Zrození Carnage
Zpočátku velmi zajímavý příběh popisující narození Cletuse Kasadyho, nejstrašnějšího sériového vraha marvelovského universa. Jenže vše rychle přeroste v náboženské blábolení, což mě nebavilo. 4/10
Venom nespoutaný
Symbiont Eddieho Brocka na sebe bere podobu psa. Chrání svého páníčka, přičemž rozpoutá totální masakr. Vizuálně nejnabitější část knihy, chvílemi čiré šílenství připomínající legendární Masku!:)) Ovšem z některých detailů na odporné červy, vydávené či vytahované z lidských těl, se mi skutečně dělalo šoufl:)) 8/10
Pohřeb žehem
Mé první setkání s Andi Bentonovou, dívkou, kterou také posedl symbiont, čímž se z ní stala Mania. Tady dochází ke střetu Carnage a démonů z pekel, což zní i vypadá dost dobře. Ale čekal bych to ještě o něco zábavnější. 7/10
Suma sumárum – líbí se mi, jakým směrem série pokračuje (více monster, méně lidí:)) ), včetně náznaků toho, co se bude dít dál!:) Celkové hodnocení: 7,5/10
Série Tokyo Revengers patří k největším čtenářským překvapením mého života. Nikdy bych nečekal, že mě tolik chytne příběh o válce školních gangů někde v Tokiu, nebo že mě jednotliví sígři budou tak moc zajímat a některým budu i fandit.
Druhý díl skončil v hodně napínavém okamžiku, přičemž zvědavost spojená s obavami vás bude nonstop provázet i čtením „trojky“. Teď už totiž bezpečně víte, že se může kdykoliv stát cokoliv. Jednu chvíli se smějete nějaké bizarní scénce, a na další straně vám bude tuhnout krev v žilách. Krutost zdejších grázlů nemá žádné hranice. Jsou to zaslepení sociopati, pro které je násilí vším. Smyslem jejich mizerných životů je pouze to, že z nich jde strach, a že mohou někomu ublížit. A jediné, čemu se podvolí, je ještě větší násilí, horší než to jejich.
Hlavní hrdina Takemiči se marně snaží mírnit situaci. Jeho mise, v rámci níž se z nevysvětlitelných důvodů ocitl 12 let zpátky v čase, se zatím vůbec nedaří. Je to navíc docela smolař, takže dobré úmyslu a epické proslovy pro něj ne vždy končí důstojně (a japonský humor je tu chvílemi VELMI ujetý:)) ). Takemičiho odvaha zůstává nezměrná, stále je ochoten udělat cokoliv, aby změnil budoucnost a osudy svých přátel i své dávné lásky Hiny. Skvěle rozehrané jsou postavy Mikeyho a Drakena. U nich pořád nevíte, jestli to jsou ti nejhorší parchanti ze všech, anebo spíš kladnější týpci, vyznávající i některé sympatické principy a hodnoty. Možná skutečně nechtějí vést ostatní do pekel, i když tam neodvratně směřují...
Jediné mínus mě napadá - furt se trochu ztrácím v některých vedlejších postavách. Chtělo je to víc vizuálně odlišit. Ale jinak nemám co vytknout. Každým dílem TR člověk proletí a pak už nezbývá než čekat, až vyjde pokračování. I tentokrát končíme dost dramaticky, takže netrpělivě vyhlížím únor 2023!:)
V Aldebaranu se mísí dobrodružná nostalgie jak vystřižená z časů klukovských rodokapsů spolu s futuristickým optimismem, který museli cítit Američané v éře, kdy létali na Měsíc. Brazilský umělec Leo si vše napsal a nakreslil, přičemž z každého panelu na čtenáře sálá čirá radost z tvorby. Tolik detailů vyvedených krásnou čistou linkou se jen tak nevidí, a oči vám budou přecházet rovněž z barev. Azurově modrým mořem i zlatými plážemi Aldebaranu jsem se přímo kochal, stejně jako sytě zelenými džunglemi.
Leo je zabydlel pozoruhodnou, zcela realisticky působící faunou a florou. Budete žasnout při pohledu na majestátního mořského savce nestora, létající ptáky oštěpníky s jejich smrtícím bodcem, či stromy prorostlou obří masožravou eleuteru. Ale těch úžasných tvorů tu je mnohem víc a vždy mají i příjemně znějící jména, což je jak díky Leovi, tak českému překladu od Richarda Podaného. Jeho čeština je bohatá na zajímavé, netuctové výrazy. Některé z nich už dnes v běžné mluvě moc neslyšíte, proto výrazně přispívají k nostalgické atmosféře Aldebaranu a mimořádné kvalitě celé knihy.
Ani hlavní hrdinové Mark Sorensen a Kim Kellerová (slyšíte, jak jsou ta jména libozvučná?) rozhodně nebudou zahálet. Ať už na útěku, či, ehm, v posteli... Takže pokud chodíte demonstrovat za vyretušování ženské bradavky rýsující se pod trikem na filmovém plakátu, nebude Aldebaran úplně pro vás. Leo je v tomto směru velmi otevřený, ale pozor, nikoliv chlípný. Ano, pokud byste si dali panáka pokaždé, když uvidíte dívku v bílých kalhotkách a krátkém tílku, nedostanete se dál jak ke třetímu albu. Přesto zde odhalenost působí jen půvabně, čistě a dokresluje určitou nevinnost obyvatel nového světa, který je osídlen teprve jedno století.
I tady už však stihlo zakořenit to nejhorší, co v lidech je. Ta věčná snaha o ovládání a omezování druhých, ať už skrze politiku, nebo, ještě hůře, náboženství. Všudypřítomné vládnoucí instituce tuší, že se něco děje a také čtenářovu zvědavost bude od prvních stránek napínat, co způsobuje všechny ty tajemné události, k nimž na Aldebaranu dochází. Neprozradím vám z děje vůbec nic, abyste si ho mohli užívat stejně jako já. Přeci jen jde o něco úplně jiného, než co nabízí populární mainstreamová produkce zámořských gigantů DC a Marvel.
Kompletní vydání Aldebaranu obsahuje pětici alb, vycházejících mezi lety 1994–1998, a jedná se o první díl ságy, jež letos začala už svůj šestý příběhový cyklus. Doufám tedy, že Crew s Leem ani zdaleka nekončí!:)
Úvodem musím přiznat, že Doctor Strange mě celkově moc nebere. Benedict Cumberbatch mi do MCU pořád tak úplně nesedí (byl bych radši za Ewana McGregora, který měl k získání role údajně blízko) a oba jeho sólo filmy z mého pohledu vždy spíše zklamaly. Proto mě příjemně překvapil letošní start Strangeovy komiksové série s podtitulem Nejvyšší čaroděj, který byl parádním a v dobrém slova smyslu brakovým kosmickým dobrodružstvím, kde se mísilo scifi a fantasy.
V novinkovém pokračování jsem měl potíž s dozvukem tohoto příběhu, jenž se odehrává v sešitech 6–8. Ocitáme se zpátky na Zemi a přišlo mi to zbytečně složité, překombinované (byť čtenáři Strangeovy jiné série, kterou u nás vydává také Crew, možná byli v obraze). A ani se mi zde nelíbila kresba, vypadající jak z komiksů pro děti. Typický jednoduchý mainstream – sice neurazí, ale zároveň ani trochu nenadchne.
Velký obrat nastane u sešitů 9–10, kdy se kresby ujme Jesús Saiz, který dělal komplet předchozí díl (Napříč vesmírem). To je místy znovu pastva pro oči, jeho styl mě baví. Stejně tak příběh rázem ožil, byl zajímavější, napínavější a mnohem přehlednější. Sešit 11 už zase kreslí někdo jiný, ale celé se to uspokojivě dovypráví. Fajn bonusem jsou závěrečné tři krátké povídky a retro dvoustrana, vše k „desátému výročí“, jak se dozvíme z obsahu knihy. Jenže škoda, že k nim není žádné úvodní slovo, jsou tam prostě hozené jedna za druhou, takže netuším, o jaké desáté výročí šlo, ani žádné další informace.
Ale jo, asi je mi teď Strange o něco bližší, takže pokud příště dorazí ten, koho na konci slibují, budu chtít být u toho!:)
Hodnocení: 7/10
Někdy kolem roku 2006 jsem s úžasem zíral na informaci o chystané komiksové adaptaci Temné věže od mého v té době absolutně nejoblíbenějšího spisovatele. Snad jsem na ni narazil na božím webu www.stephenking.kbx.cz , možná i v nějakém časopise. Hlavně kresba mě uchvátila. „Tohle u nás nikdy nevyjde...“ věštil jsem s pochmurnou jistotou. Jenže jsem netušil, jaký neskutečný komiksový boom nás čeká (žil jsem ve sladké představě, že budu sbírat VŠECHNY komiksové knihy s Batmanem:)) ). A jistě by mě nenapadlo ani to, že právě famózní kresba Jae Leeho bude tím, co mě od série nakonec odradí.
Zrození pistolníka zachycuje události ze 4. dílu ságy, prequelu Čarodej a sklo, a dojde i na ikonický Rolandův souboj s Cortem, obávanou zkoušku dospělosti, na níž se vzpomíná v 1. dílu (Pistolník). Překlad komiksu obstarala Linda Bartošková, naše hlavní „kingovská“ překladatelka, takže si mistrovi fanoušci nemohou stěžovat, že by na ně a jejich čtenářské pohodlí nakladatelství Crew nemyslelo. Příběh je smutný, dramatický, romantický, akční. Má to všechno. Jen ta kresba...
Přál jsem si, aby přede mnou Gilead i další místa ožily. Aby se tam člověk přenesl, viděl všechny detaily, cítil je, pomyslně se jich dotýkal. Jenže Leeho kresbě vždy dominuje jedna hlavní barva na pozadí, a zbytek dotváří stíny. Celé to pak sice působí tak nějak zasněně, temně, ale rozhodně ne jako reálné prostředí. A to mě štve. Proto jsem se přes nesporné kvality "Zrození" rozhodl v sérii nepokračovat. V mojí fantazii je zkrátka "svět, který se hnul", mnohem hezčí a živější, takže si vystačím s původními knihami.
Mangy jsem v životě až tak moc nepřečetl, takže má pro mě pořád ten feeling něčeho nového, jiného. Postavy, zápletka, děj, všechno se rozvíjí a probíhá zcela odlišně než u západních komiksů. Chainsaw Man v tomto směru není výjimkou, naopak v lecčem zachází ještě dál. Příběh je naprosto šílený, brutální, ujetý. Zároveň ale i hodně temný, a veškerý humor je zde černočerný, s podtóny zoufalství, samoty, případně při hláškách hlavní hrdina Dendži plive krev.
Dendži má problém – dluhy, ve kterých je sám nevinně, ale musí je splácet, dosahují astronomických rozměrů. Živí se jako lovec ďáblů a je jedno, kolik jich zabije, vždycky to bude jen kapka v moři splátek. A ti, kterým dluží, s ním nakládají jako s odpadem. Žije v chatrči, sní o tom, že si někdy dá chleba, na němž bude i marmeláda, o holce, a to je všechno. Jediným společníkem mu je roztomilý Počito, v podstatě psí motorovka!:)
Tacuki Fudžimoto vymyslel hodně zajímavý svět, ve kterém se vyskytují škodící bytosti, ďáblové. Ti mohou být různého druhu, a tak se setkáte např. s rajčatovým ďáblem, zombie ďáblem, svalovým ďáblem, atd. Hodně cool je taky způsob, jakým se Dendži mění v Chainsaw Mana – jednoduchý, ale efektní, prostě se sám nastartuje:)) To jsou pasáže, které jsem měl nejradši – když Dendži vykosí klidně celé hordy nepřátel, protože když máte na obou rukách i na hlavě motorovku, není to zas tak složité!:)) Ale jinak šlo pro mě o místy dost smutnou knihu, s bezútěšným osudem Dendžiho a odpornými lidmi kolem něj, kteří ho chtějí jen využít.
Zkrátka jsem čekal větší porci akce a méně depky, respektive skoro žádnou depku, ale to může být čistě můj problém:)) Někdo jiný může být celkově nadšený, a i mně se ve výsledku tahle novinková manga líbila víc než dost!:)
V první řadě musím říct, že se mi kniha dostala do rukou čistě shodou okolností. Nejsem znalec Warcraftu, ani jsem nikdy nepařil „WoWko“. Jenom jsem kdysi dávno chvíli hrál Warcraft III, ale to bylo sotva pár dní a pamatuju si odtud pouze hrdinu jménem Arthas. Ten se v Pokrevní přísaze neobjeví (škoda, doufal jsem v něj:)) ), jinak tu však o klasické orky a další fantasy tvory všeho druhu není nouze. Vůbec nevadilo, že neznám spletitou historii znesvářených rodů a ras, tahle řezničina mě bavila i tak.
Je to dost akční, přímočaré čtení a věřím, že fandové Warcraftu si z příběhu odnesli i nějaké hlubší dojmy. Protože informací o postavách a jejich minulosti tu máme spoustu a jak už jsem zmiňoval, netuším, co všechno předcházelo zdejšímu drsnému střetu, ani jak velkým a zásadním vyvrcholením jsou některé události. Každopádně jsem se nenudil, takže tenhle kousek doporučuji i dalším úplným „warcraftím“ nováčkům, stejně jako fanouškům fantasy se spoustou obřích sekyr a magie obecně!:)
Hodnocení: 7/10
PS: Mé další recenze i na filmy a knihy najdete na Instagramu, profil instageek_cz
Druhý díl TR působí zpočátku téměř jako čistě humoristická záležitost. Jenže postupně začne přituhovat a dostaví se i moment, který vás najednou úplně zmrazí. Autor Ken Wakui nám dávno dospělým svým vypravěčským stylem připomíná jak bezstarostnost časů základky, tak skutečnost, že i tehdy kolem nás docházelo k velkým osobním tragédiím a neštěstím. Jenom jsme o nich většinou prostě nevěděli. Spolužačka možná přestala na delší čas chodit do školy, spolužák z předchozího ročníku už do dalšího nenastoupil, ale nikdo z nás to doopravdy neřešil, jelo se dál.
V TR 2 nahlédneme za oponu téhle temnoty, uvidíme následky i kruté odplaty, které rozpoutají řetězec násilí, na jehož konci má být smrt lásky hlavního hrdiny Takemičiho. Ten toho má na řešení stále až až. Zjišťuje, že svými činy v minulosti ovlivňuje i budoucnost, a že těch lidí nakonec bude muset zachránit asi víc, než si původně myslel... Děj se neustále vyvíjí a mění, takže napětí je všudypřítomné. Maličko začínám vnímat, že bych fakt rád věděl něco víc o tom, jak zdejší cestování v čase funguje. Zároveň jsou pro mě někde matoucí zcela odlišné vzhledy postav v minulosti a v budoucnosti, leckdy včetně barvy vlasů, takže se musím chvílemi dost soustředit, abych věděl, kdo je kdo.
Což je trochu otravný, ale jinak TR 2 zůstává pětihvězdičkovou zábavou. Líbí se mi kresba, celostránkové panely (nebo dvoustrany), „prostřihy“ s pohledem na celé Tokio, při nichž si člověk uvědomuje, že je Takemiči jen malou tečkou ztracenou v moři dalších existencí. (A čtenář ostatně taky). V celkovém hodnocení jsem přesně mezi 4 a 5 hvězdami. Zpětně mám pocit, že jsem první díl o půl bodu podhodnotil, tak ten druhý naopak možná nadhodnotím. TR je místy vtipná, místy brutální jízda plná překvapivých zvratů, kterou jsem dal na jeden zátah. A teď už zase netrpělivě vyhlížím pokračování!:)
Hodnocení: 9/10
PS: Mé další recenze nejen na komiksy najdete na Instagramu, profil instageek_cz
Začnu prohlášením tak kacířským, že bych kvůli němu nejspíš nedopadl úplně nejlépe, kdyby bylo upalování ještě v módě: Moc nemusím Neila Gaimana!:)) Kdysi jsem zkoušel číst Sandmana a nijak mě to nechytlo. Proto jsem obezřetně přistupoval i k jeho 1602, nejnovějšímu přírůstku do edice Legendy Marvel. Veškeré pochyby šly rychle stranou a já byl vtažen do alternativní reality, kde se ve stínech počínajícího 17. století řeší templářská tajemství, rozdíly mezi vědou a magií, i mezi božími dětmi a ďábelskými stvořeními.
Tehdy všemu vládli zrůdní inkvizitoři, hledající sebemenší záminku, aby vás mohli obvinit z čarodějnictví. A tak má moudrý učenec Carlos Javier co dělat, aby výjimečné jedince zvládal ukrývat ve své speciální škole. Přitom možná právě oni mohou být klíčem k odvrácení apokalypsy... Těch marveláckých hrdinů se tu vyskytuje spoustu, přičemž v centru dění stojí dvorní lékař královny Alžběty Stephen Strange a spolu s ním i královnin vrchní špion, mnoha bitvami ošlehaný a zjizvený Sir Nicholas Fury.
Tenhle mix reálných a fiktivních postav se povedl, čtenářskému zážitku dodává na určité dějepisné autenticitě. Nejvíc mě bavil slepý bard, pan Matthew Murdoch, a pak vše spojené s americkou kolonií Roanoke, jejíž zmizení patří k největším reálným záhadám všech dob.
Příběh je dlouhou dobu jasný, napínavý, přehledný. Jen ke konci se bohužel Gaiman už nějak neovládl a zabředl do zbytečných složitostí, které se snažil i detailně osvětlit. Mně by bohatě stačilo „magické“ vysvětlení toho všeho!:) Kresba je temná, zajímavá, hodí se k době, jíž znázorňuje. A i když práce s barvami Richarda Isanovea jinak není mým šálkem Mountain Dew, sem mi pasuje skvěle!:)
Celkově se jedná o další kousek, který bude dělat edici Legendy Marvel i vaší komiksové sbírce čest.
Hodnocení: 8,5/10
PS: Mé další nejen komiksové recenze najdete na Instagramu, profil instageek_cz.
Přiznám se, že jsem Tokyo Revengers napřed bral jen jako takové zpestření. S domněním, že to prostě zkusím, bude to ok, ale nic, co by mě uchvátilo, tak to zas pošlu dál. Jenže se stalo něco, co jsem nečekal – mně se to fakt k*revsky líbilo!:)) V příběhu se mísí spousta prvků, které mám rád. Hlavní hrdina Takemiči je looser. Kdysi možná míval potenciál, ale teď ho v práci komanduje mladší šéfová a jemu nezbývá než se neustále omlouvat. Jednoho dne se dozví, že jeho láska ze základky zemřela, stala se náhodnou obětí útoku gangu. Když se pak večer vrací domů, honí se mu to hlavou a... spadne do kolejiště metra!
Vlaková souprava se blíží, Takemiči čeká, že jde o konec jeho mizerného života... aby najednou zjistil, že se přemístil o několik let zpátky v čase! Co to znamená? Druhou šanci. Pro něj i pro jeho holku Hinu. Může zařídit, aby v osudný den nebyla na místě, kde jí zabili... Takže v sázce je hodně, což zaručuje čtenářovo napětí. Takemiči má před sebou šíleně těžký úkol. Musí se potýkat se spoustou brutálních, nevyzpytatelných psychopatů, kteří se teprve dávají dohromady, aby vytvořili pozdější vraždící gang. Nezbývá mu, než se dostat mezi ně a tím změnit i jejich budoucnost. Za každou cenu. Jeho odvaha a odhodlání vám budou sympatické.
Hina je moc milá, kurážná holka. Také mají kamarády, kteří vás stihnou i na nevelkém prostoru zajímat. A záporáci jsou tady násilničtí hajzlové nejhoršího kalibru. Takže jo, tenhle příběh o lásce, bojích gangů mladistvých a cestování v čase mě fakt zaujal. Odehrává se v reálném prostředí, nejsou tam žádné nadpřirozené postavy ani hi-tech vychytávky, čili o to víc vyniká atmosféra běžného Japonska. Super a už aby byl druhý díl!
V první řadě musím pochválit knihu samotnou jakožto předmět, artefakt. To je prostě nádhera. Je velká, těžká, ale zároveň vám tak nějak perfektně padne do ruky, snadno se s ní manipuluje a příjemně se čte. Špičková je také zvolená obálka, působící patřičně majestátně.
Komiks mi svou atmosférou a některými motivy připomínal legendární fantasy Barbar Conan s Arnoldem Schwarzeneggerem. Rodiče umírají před zraky dětí, otroctví, ukřižování... Zapomeňte na hravého MCU Thora, tenhle příběh je zatraceně ponurý. Zároveň je také celistvý, uzavřený, odvyprávěný od začátku zápletky až do úplného konce. Ani nevím, kdy jsem naposledy četl superhrdinský komiks, kde jsem nepotřeboval mít sebemenší ponětí o různých předchozích událostech. Zkrátka všechno, co potřebujete vědět, je v této knize.
Zabiják bohů nadhazuje spoustu nepříjemných a v každé době platných otázek směrem k náboženství. Chvílemi byste měli tendenci Gorrovi skoro až držet palce. Naštěstí se vždy stihne rychle projevit jako psychopat a vy si uvědomíte, že není v ničem lepší než ti, které tolik nenávidí. Děj se odehrává ve více časových rovinách, což pro mě v úvodu bylo trochu matoucí, protože ne všude je jasně řečeno, kde se na časové ose zrovna nacházíme. Ale jakmile člověk pochopí, jak to funguje, nemá s tím problém.
Přiznávám, že jsem nebyl odvázaný z kresby. Je na mě příliš monotónní, 270 stran tlumených barev s mnohdy nerozeznatelným pozadím tvořeným temnými odstíny. Jen výjimečně se objeví např. celostránkový panel, kde má něco větší šanci vyniknout. To nemám rád, líbí se mi živěji působící komiksové světy. Chápu souznění s temnotou celého příběhu, ale mě to moc neoslovilo, byť někdo jiný může být nadšený.
Každopádně, navzdory mým stížnostem na kresbu se jedná o povedený přírůstek do edice Legendy Marvel od nakladatelství Crew a o kousek, který by sběratelům doma neměl chybět!:)
Hodnocení: 8/10
PS: Mé další recenze, např. na nového filmového Thora, najdete na Instagramu, profil instageek_cz.
Superhrdinové spoustu lidí štvou. Jsou moc silní, moc rychlí, moc perfektní. Ano, také oni řeší svoje problémy, ale ruku na srdce – co vás může doopravdy trápit, když si prostě kdykoliv zaletíte vyčistit hlavu na opačný konec kosmu? Nebo se na truc zavřete v nejvyšším patře mrakodrapu, který vlastníte, případně se zajdete uklidnit do stájí k obřím mořským koníkům, protože jste králem Atlantidy. Vyprávějte Green Lanternovi, že vám zdražili plyn. Že jediné, co s tím můžete dělat, je dát pěstí do zdi a dosáhnout leda toho, že si navíc zlomíte ruku. Jo, zkrátka se s nimi v ničem moc nepotkáváme. Až na jedinou výjimku – naše nejbližší. Ty, na nichž nám nejvíc záleží, a o které se i nejvíc bojíme.
Přesně tenhle reálný, hnusný, plíživý strach zde budeme s hrdiny zažívat. Proč moje žena najednou zavěsila a co to bylo za výkřik v telefonu? Kde je moje dítě? Pořád se nevrací domů, nestalo se mu nic? Otázky, při kterých se roztřesou svaly i největším tvrďákům. Odpovědi na některé z nich se vám nebudou líbit. A možná budete i zavírat oči... Scenárista Brad Meltzer nám servíruje detektivní příběh o hledání vraha, který se rozhodl nezatápět hrdinům skrze megalomanské proslovy na náměstích a vyhrožováním chodícími bombami ve tvaru tučňáků. Místo toho se ze stínů natahuje po životech jejich rodinných příslušníků.
PROČ to dělá? KDO to je? KDE a KDY udeří příště? Přes těch 288 stran Krize identity se budete hnát vpřed stejně rychle jako Flash, jen abyste odhalili zákeřného zabijáka za každou cenu! Když mluvím o postavách – připravte se, že jich tu je spoustu, a že není čas každou z nich představovat. Ale věřím, že se i úplní komiksoví nováčci dokážou chytit díky skutečnosti, že to, čím si zde hrdinové prochází, by se klidně mohlo dít i v nějaké běžné kriminálce. Záhadná úmrtí přibývají, temná tajemství minulosti vyplouvají na povrch a zkoumá se, kde leží hranice, za níž všechny morální kodexy hasnou, zatímco neúprosná realita cení zuby do tmy.
Kdybych měl Krizi identity něco vytknout, bude to možná až příliš rychlé završení. Celému příběhu by slušel jeden díl navíc, abychom hrůzu finále mohli patřičně procítit, nechat v sobě doznít. Dost se mi líbila práce kreslíře Ralpha Moralese. Jeho styl je mixem úhledné, nadčasové klasiky (ale pozor, nikoliv tuctové) á la brazilský machr Ivan Reis, plné velkých výrazných postav, a osobitějších tónů tvůrců, jako je např. Glenn Fabry (hlavně pokud jde o obličeje a grimasy). Třešničkou na dortu téhle objemné bichle jsou rozsáhlé bonusy, kde vám tým tvůrců okomentuje nejdůležitější pasáže, následované KOMPLETNÍM scénářem první kapitoly, čili původně samostatného sešitu. To už budou ti největší komiksoví nadšenci fakt jako v ráji! Ale jak říkám, nudit by se neměli ani svátečnější čtenáři komiksu.
Krizi identity u nás vydalo nakladatelství Crew v rámci výběrové edice Legendy DC, kam po právu náleží.
Hodnocení: 9/10
PS: Komentář je zkrácenou verzí textu, který vyšel v magazínu Lógr. Mé další recenze a články najdete na Instagramu, profil instageek_cz.
Z prvního Venoma jsem byl dost nadšený. Líbila se mi ta přímočarost vyprávění, kdy šlo v podstatě o nonstop hororovou akci plnou skvělých monster a přestřelek. Bohužel dvojka v tomto směru výrazně ubrala plyn. Už za mě nepříliš povedená obálka naznačovala, že pokračování bude o něco slabší. Vždyť málokterá komiksová postava má tak skvělý a drsný design jako Venom, tak proč dávat na přebal de facto jen detail ksichtu Eddieho Brocka?:))
A nepotěšil mě ani pohled na oficiální anotaci. Draci, božští hostitelé, nonstop akce, to je prostě nuda, řekl si Danny Cates, a radši tentokrát vymyslel zápletku jak z venezuelské telenovely. Takže se připravte na hodně zamračených/uslzených pohledů, daddy issues, „šokujících“ odhalení z minulosti, a taky na dost podivného Reeda Richardse, který zřejmě přišel z dimenze, kde je cool vypadat jako vetřelčí cosplayer...
Po akční smršti v jedničce se tvůrci rozhodli ve dvojce odpálit nálož emocí, ale to prostě málokdy dopadá dobře. Na druhou stranu, Venom 2 není průšvih a najdete na něj řadu velmi pozitivních hodnocení. Možná je potíž v tom, že jsem čekal něco úplně jiného, a že osobně k Eddiemu Brockovi nemám takový vztah, abych s ním tuhle cestu dokázal naplno prožívat. Každopádně doufám, že u další knihy s Venomem bude méně řečí a více činů, a že tahle pomalejší dvojka nakonec ještě celé sérii dobře poslouží (podobně jako Karate Kid II celé sáze Karate Kid/Cobra Kai!:)) ).
PS: Mé další recenze nejen na komiksy najdete na IG profilu instageek_cz
Když jsem se dozvěděl název, v němž stojí slovo KOLOSÁLNÍ, oči se mi rozzářily podobně jako Homerovi při pohledu na donuty. Představil jsem si krásnou pevnou vazbu, pořádnou bichli s tvrdším lesklým papírem, zkrátka něco jako byly Propletené lapálie Simpsonových a Futuramy. Bohužel, v tomto směru se žádná revoluce nekoná, komiks má stejné rozměry i celkový formát jako předchozí sebrané „spisy“ žluté rodinky.
Což je škoda, tohle kompendium mohlo být aspoň o trochu větší, podobně jako halloweenské speciály, které kdysi Crew také vydávala. Já vím, ono to slovo KOLOSÁLNÍ bude souviset s počtem knih, které jsou v sérii v plánu. Jenže to je mi fuk!:)) Když bych si objednal ve fast foodu KOLOSÁLNÍ burger, tak budu chtít jeden gigantický, a ne tisíc malých, ze kterých si ho pak poskládám:))
No, takže to byla taková technická poznámka na úvod a nyní už k samotnému komiksu. Jedná se o u nás dosud nevydané příběhy, pokud tedy vlastníte předchozí knihy, nemusíte se bát, že by se vám něco sešlo dvakrát. A teď to hlavní – z obsahu prvního kompendia jsem přímo nadšený! Po vizuální stránce jsem dlouho neviděl hezčí a pestřejší simpsonovská dobrodružství.
Chválím překlad Filipa Škáby, na některých místech jsou fakt skvělé vtipy, a člověk úplně slyší všechny ty známé postavičky. Takže se nelze nesmát, když se Milhouse nesměle ptá školníka Willyho, jestli by si v tom kiltu nemohl stoupnout kousek dál od okraje pódia, a on ho za to nazve „čtyřvokým cimprle v kalhotách“:))) A jaké příběhy v kompendiu najdete?
Zhořklé sladkosti
Školník Willy se zlobí na děti za to, jak moc jsou z formy. Do školy je vyslán speciální inspektor dohlížející na zdravou stravu a Bart s Homerem rozjíždí byznys s pašováním hot dogů skrytých v banánových slupkách apod.! Super vtipná epizoda, mohla by být i v TV seriálu!
10/10
Mocný hněv hráčů MMORPG
Dvoudílný příběh, kde se s Bartem, Skinnerem a komiksákem vydáváme do světa parodií na online pařby Warcraft či Halo. A dorazí i sexy elfka pan Smithers!:)) Další kvalitka!
9/10
Radioaktivní Hugo
Aneb „Oficiální filmová adaptace slavného komiksu!“ Možná nejlepší příběh z celé knihy. Krásně nakreslený, vizuálním stylem a pestrostí tvarů i velikostí panelů si v ničem nezadá s komiksy od DC či Marvelu.
10/10
Magor Kombat
Bartovi hrozí nakládačka od Kearneyho, naštěstí si uvědomí, že má v podvědomí naučená bojová komba z videoher, takže ho Milhouse takto může při boji ovládat!:)) Opět není moc co vytknout.
9/10
Liga výjimečných Bartů
Simpsonovský multiverse, kde se setkává více Bartů s různými superschopnostmi. Dokážou porazit své zlé alterego? Je to fajn, ale trochu tuctovka, nic moc vás tu nepřekvapí.
7/10
Jak Simpsonovi zachránili svět
Vydejte se do světa roku 2194 a navštivte muzeum Simpsonových, kde se dozvíte, jak kdysi zachránili svět. Anebo je to trochu jinak? Opět jeden z těch vizuálně nabušenějších příběhů, pohybující se na hraně halloweenských a klasických simpsonovských „what if“ epizod.
8,5/10
Těšit se můžete ještě na dva minipříběhy (Apu vs. Haďák a The Amazing Spider-Pig;)) ), a taky moc pěknou vystřihovánku komiksákova obchodu. Takže suma sumárum, za mě jde o povinnost pro fanoušky Simpsonových:)
Hodnocení: 9,5/10
PS: Mé další (nejen) komiksové recenze najdete na Instagramu, profil instageek_cz :)
Svižně odsýpající kosmické dobrodružství. Svým způsobem má trochu retro feeling, protože se v něm mísí scifi a fantasy ve stylu dávných brakových příběhů. Strange se stává zajatcem civilizace nepřátelské vůči němu i magii, seznamuje se s mimozemšťankou, putuje s ní vesmírem z planety na planetu, a zjišťuje, že jeho trápení je maličkostí oproti tomu, co hrozí Zemi...
Z mé dosavadní čtenářské zkušenosti mám dojem, že scenárista Mark Waid je vždy zárukou kvality (byť tady při seznámení obou hlavních postav možná až moc okatě spoléhá na gigantickou náhodu), a líbila se mi i kresba Jesúse Saize. Sice jako celek představuje spíše takový střední proud, čili nic, nad čím byste zírali v němém úžasu, ale zachovává si určitou osobitost. Výjimečně se objeví i panel, kterým se člověk vyloženě pokochá.
Tenhle komiks se ze sebe nesnaží dělat víc, než čím doopravdy je a možná i díky tomu budete stejně jako já zvědaví, co se stane dál!:)
Hodnocení: 8/10
PS: Mé další recenze nejen na komiksy či komiksové filmy najdete na Instagramu, profil instageek_cz , díky:)
Nedávno se ke mně dostaly komiksy, které bych si běžně sám nekoupil, a díky tomu jsem mohl omrknout Spider-Mana pro děti z edice Crew Kids. V první řadě musím pochválit nádhernou obálku. Ta je veselá, roztomilá, plná jasných barev (stejně jako všechny v CK), takže bych po ní coby rodič okamžitě sáhl. Čekal jsem, že ve stejném duchu bude provedený i vnitřek, to jsem se ale docela mýlil!:))
Zdejší kresba by mohla být klidně v komiksech pro dospělé, je detailní a místy až překvapivě temná. Což za sebe nevidím v knize pro malé děti úplně jako plus. Na druhou stranu, doba se posunula, takže je možná mojí chybou, že jsem očekával Marvel variaci na Kačera Donalda:))
„Proti přesile“ se nebojí ponuřejších odstínů i témat, o čemž svědčí úvodní příběh „Přichází-Spider-Man“, klasický origin pavoučího superhrdiny. Ten mi přišel pro děti asi nejméně vhodný. Strýček Ben umírá, Peter Parker brečí, předtím je šikanován a ignorován spolužáky, chodí se rvát za peníze s dospělými chlapy... Inu, po takové „pohádce“ před spaním by asi vaše dítě ještě dlouho hledělo do tmy!:)) 6/10
Následuje dvoudílný příběh se Sinister Six, a to už je lepší. Spoustu akce, zajímavých postav, vše je odlehčenější, pořád se něco děje. Takže tady se vaše dítko nudit nebude, byť bych opět čekal pestřejší barevný a celkový vizuální styl. 7,5/10
Toho jsem se dočkal v závěrečném příběhu „Goom válí“! Tak bych si představoval všechny tyhle příběhy pro děti. Krásné jasné barvy, vtipné hlášky, výrazné postavy i momenty. Spidey tu spojí síly s Human Torchem z Fantastic Four a společně jdou proti mimozemšťanovi, který se o světě učil skrze sledování MTV a reality show:)) Paráda! 10/10
Ve finále myslím, že ten věk 7+ odpovídá, a že děti od 2. třídy výš si čtení užijí.
Celkové hodnocení knihy: 7,5/10
PS: Mé další recenze nejen na komiksy najdete na Instagramu, profil instageek_cz :)
Tohle je v dobrém slova smyslu asi ten nejhnusnější Batman, kterého jsem kdy četl. Mladý Bruce Wayne má pod maskou neustále ulepený obličej od vlastní krve, kůže mu praská, nové jizvy přibývají, kosti se lámou. Brutální, syrový, extrémně ponurý – takový Gotham tu poznáváme, a takoví jsou i jeho hrdinové a záporáci.
Z knihy čiší také obrovská samota, v níž Temný rytíř existuje. Tahle jeho verze nemá Alfréda ani Gordona, takže je odkázán pouze sám na sebe. Na své schopnosti i bohatství, které zde ale rovněž má nečekané limity. Rozzuřený mladík těžko hledá spřízněnou duši, a tak prostě den za dnem pokračuje v sebezničující misi.
Ten pocit osamění a hnusu vydatně podporuje neobvyklá kresba. Jako kdyby přímo ilustrovala rozpadající se duši Batmana, Gothamu. Jednotlivé panely jsou různě rozházené, rozostřené. Většinu děje jsme lapeni v odstínech černé a červené, jen občas se objeví i jiné barvy. Herní fanoušci se pak jistě pousmějí při pohledu na Mortal Kombat „x-ray“ detaily praskajících lebek apod.
Před přečtením jsem zaznamenal spekulace, že se jedná možná až o prequel k současnému filmovému Batmanovi. Tak to není, byť najdeme několik podobností. Černočervená stylizace, svižný pohyb po Gothamu na motorce, černé líčení kolem očí. Také se shodují v zobrazení té bolestivě realistické temnoty, zvrácenosti některých jedinců a utrpení druhých.
Mám jen pocit, že identitu hlavního záporáka, titulního „Dvojníka“, si tu čtenář domyslí dřív, než by bylo záhodno, ale jinak není moc co knize či jejím tvůrcům vyčítat. Možná nemusí sednout méně zkušeným komiksovým čtenářům, protože tou svou temnotou vás skoro až vysává. Celkově jde ale o ve všech směrech kvalitní, výrazný počin, který by měl najít místo ve sbírce každého fanouška Batmana.
Hodnocení: 8,5/10
PS: Různé bonusové příspěvky nejen k tomuto komiksu najdete na mém IG profilu instageek_cz
Dvojka Akiry je snad ještě akčnější než jednička. Najdete tu spoustu scén, které vám nedají vydechnout. Děj se řítí přes stránky kupředu úplně stejně jako hlavní hrdinové na těch speedery ze Star Wars připomínajících vznášedlech. I kdybyste chtěli přestat číst, mistr Katsuhiro Otomo vám většinou nedá na výběr, protože skončit uprostřed napínavé honičky prostě nejde! (Věřte mi, zkoušel jsem to:)) ).
Kniha je oproti své předchůdkyni o 60 stran útlejší, a jelikož Otomo chápe, že hlavní síla komiksu spočívá ve vizuálu a nikoliv v nekonečném přívalu slov (zdravím Scotta Snydera), můžete ji zvládnout přečíst klidně na jedno (delší) posezení. Zároveň je ale fakt, že vstřebat naráz tu neskutečnou akční nálož, to asi ani není možné. Takže doporučuji v těch vzácných momentech, kdy se situace zklidní, Akiru odložit a trochu si orazit, zpracovat to.
Zajímavě se zde rozvíjí postavy. U plukovníka nevíte, jestli je vyloženě záporákem, jak by jeho vzhled i společenská role napovídaly, nebo má v mnoha věcech pravdu. Kaneda se dál profiluje coby hlavní hrdina. Už je to výrazně menší spratek než v jedničce a víc začíná připomínat toho borce z anime adaptace.
Kapitolu sama pro sebe tvoří Tecuo. Tenhle kluk s podivně velkou hlavou by byl znepokojivý sám o sobě, ale když mu ještě dodáte schopnost masakrovat nepřátele silou mysli a nasadíte bundičku s kožíškem, to se teprve rozpoutá peklo!:)) Tecuo neposlouchá vůbec nikoho, dělá si absolutně, co chce, s neustále zlomyslným výrazem. Za mě je symbolickým ztělesněním noční můry řady starších lidí – že se objeví někdo mladší, silnější, kdo je nebude respektovat a bude chtít zničit jejich zažité pořádky. Aniž by na ně bral sebemenší ohledy...
No nic, těšme se, co bude dál! Hodnocení: 9/10.
PS: Další příspěvky k sérii Akira najdete na mém IG profilu instageek_cz.
Vítejte v daleké budoucnosti, vítejte v roce... 2019!:) Přesně tam je totiž děj Akiry zasazen. Je to cyberpunková vize polorozpadlé společnosti obnoveného Tokia, které bylo jako jedna z mnoha globálních metropolí znovu postaveno po zvěrstvech 3. světové války a finální zkáze atomových bomb.
Jenže postavit nové zdi domů je o něco snazší, než napravit zdevastované lidské duše... A ačkoliv by už mělo být po všem, ve skrytu ulicí Neo Tokia se dál bojuje. Motorkářské gangy o území, tajemná skupina vzbouřenců proti represivní vládnoucí vrstvě, a obyčejní občané v tom chaosu prostě jen doufají, že se k ničemu nepřimotají.
To vše v neuvěřitelně detailních kulisách. Člověk by nejradši do každého panelu vlezl, jak živoucím dojmem to působí. Tahle manga je zároveň v neustálém pohybu. Je nabušená akcí od začátku až do konce a před vašima očima se bude odvíjet skoro až filmový zážitek. Přidávání plynu, skřípění kol motorek, dunění výstřelů z pistolí, exploze, trhání asfaltu – snadno všechny ty rychlé střihy „uvidíte“ i uslyšíte.
Kniha, kterou u nás vydalo nakladatelství Crew, je jako celek nádherná. Strašně příjemně se drží, čte, brožovaná vazba je poddajná, papír má takový správný old school feeling. Kresba je klasicky černobílá, pouze několik prvních stránek je barevných (a na jiném druhu papíru). Myslel jsem, že mě bude trochu štvát, že ty barvy už dál chybí (přeci jen i filmová adaptace je hotovým festivalem barev), ale vůbec, ani jsem si na ně během četby nevzpomněl.
Pokud jste viděli film, tak tahle manga z něj zachycuje zhruba 30–50 minut. Těžko říct přesně, protože několik věcí je zde jinak, něco ve filmu není vůbec, něco má jiný timing, apod. Každopádně nesouhlasím s tím, že by první Akira byla jen nějakou představovačkou a úvodem. Už tady je to hutný a velmi napínavý příběh, na jehož konci budete chtít víc!:)
Hodnocení: 9/10
PS: Jestli jste anime Akira neviděli, tak vám doporučuji, ať si ho pustíte spíš až po přečtení mangy. I když to bude nejspíš trvat ještě několik let, než u nás vyjde komplet:)) Přeci jen, v knize se vše odvíjí a odhaluje pomaleji. A tím, že budete vědět, jak to všechno je už předem, se připravíte o výraznou část té úžasné atmosféry obklopující každou cestu za odhalením velkého tajemství.
PPS: Ale pokud by vás i tak zajímalo, najdete na něj NESPOILEROIDNÍ recenzi na mém IG profilu instageek_cz :)
Mangy jsem v životě moc nepřečetl, tak se omlouvám, pokud budu nadšený z věcí, které jsou pro znalce běžnou rutinou:))
V první řadě mě baví ta zvláštní atmosféra, tolik odlišná od západních komiksů. Postavy mluví a jednají jinak, chovají se nevypočitatelněji. Nikdy nevíte, jestli bude následovat nějaká vtipná vsuvka, nebo vážná reakce. Také vizuál je jak z jiného světa, logicky, a na krásnou kresbu zachycující architekturu Japonska jsem se nemohl vynadívat.
Celým příběhem silně prostupuje téma smrti. Sympatický hlavní hrdina Júdži Itadori se s ní setká v mnoha jejích děsivých podobách. Sám sice umřít nechce, ale když už to musí být, tak při tom hodlá zachránit co nejvíc lidí. Jeho odvaha a určitá smířenost s průšvihem, ve kterém se ocitl, jsou fajn, stejně jako to, s jakou lhostejností pojídá odporné prokleté prsty (!!), kterých ho čeká celkem 20...
Cool jsou i jeho společníci. Fušiguro si díky stínovému divadlu dokáže přivolat strážné psy a jiné tvory, Kugisaki je vyzbrojena kladivem (na němž má vyryté srdíčko) a hřebíky, které jím dokáže vpálit do těl nepřátel, respektive oživlých kleteb!
Celkově se mi líbí, že se v Jujutsu Kaisen střídají momenty komické s těmi opravdu hodně hororovými. Zároveň je to akční čtení, kde se zajímavý děj neustále řítí dopředu a z každé stránky je jasně patrné nadšení a tvůrčí svoboda autora knihy. Takže seznámení super a těším se na další díl!:)
Hodnocení: 8,5/10
PS: Mé další recenze na komiksy, filmy, hry a další geekoviny najdete na Instagramu, profil instageek_cz
Komiksová estráda má hezkou, jednoduchou, pestrobarevnou kresbu, ze které mě přepadala skoro až nostalgie. Jako kdybych se přenesl zpět v čase a byl zase tím malým klukem, který v 90. letech každý týden netrpělivě čekal, až bude na ČT nový díl!:)) A jakých epizod se zde dočkáte?
25
Parodie na seriál 24 hodin a docela napínavé čtení, kde se pan Burns předvádí jako záporák nejvyšší kategorie! Rozhodne se odpálit jadernou elektrárnu, bez slitování se Springfielďany. A fakt, že ho k tomu svou leností a stupiditou popostrčí Homer, se nedá brát jako polehčující okolnost!:))
7/10
Robinsonáda rodiny Simpsonových
Homer doma předčítá rodince knihu, v níž pak Simpsonovi vystupují jako hlavní hrdinové, ztroskotanci na pustém ostrově někdy v 18. století. Zábavný příběh, který se mi zalíbil natolik, že jsem si hned musel objednat Pána much!:))
8/10
Lemrochod ti přijde vhod
Nejslabší kousek, kde se nic moc neděje, akorát Homer se na svém vozítku pro „lemry“ chová jako totální svině!:))
5/10
Zbrusu nový Burns (část první a druhá)
To nejlepší a nejvtipnější na konec! Špičkový příběh rozdělený na dva díly, který by se neztratil ani v seriálu. Pan Burns dostane lákavou nabídku na omlazovací pobyt, jenže místo toho je unesen a musí i s dalšími miliardáři pracovat v ilegální mexické montovně, zatímco v reálném životě je nahradí jejich dvojníci.
10/10
Komiksová estráda je hodnotným příspěvkem do simpsonovských kronik. Zaslouží si pochválit ještě za celkový humor (párkrát jsem se fakt „uchechtl“, což se u podobných knih cení), camea celebrit, a také za krásnou obálku, která vás okamžitě naladí na tu správnou springfieldskou notu!
Hodnocení: 7,5/10
PS: Mé další recenze na filmy, knihy či hry (např. The Simpsons Game) si můžete přečíst na Instagramu, profil instageek_cz , díky:)
Duší jsem spíš stará škola, takže mě nijak neuráží dějové šablony ve stylu amerických filmových hitů z 80. let. Hrdina je drsný a odvážný, záporák zlý a zákeřný, a svět... jednoduchý. V bouři explozí, výstřelů a pamětihodných hlášek se nejhlubší úvahy týkají leda otázek typu, jestli je nutné nosit sluneční brýle i v noci, a jestli by se na porcování pizzy nenašlo něco lepšího než nůžky.
Proto mě občas u novodobých komiksů irituje ta neustálá snaha o šílený přesah a hloubku. Filozofie, náboženství, Jung, Shakespeare, to všechno si dnešní autoři berou s sebou na pískoviště, aby se před ostatními předvedli. Přitom dostali od Ježíška supercool monstra, se kterými by jim stačilo jen mlátit o sebe!:))
Z příběhu, kde má Venom čelit jakémusi „pradávnému prvotnímu zlu, které ho přinutí vzdát se všeho, na čem mu záleží“, jsem měl tedy lehké obavy. Zavánělo mi to zase tou přehnaností, spoustou pseudo-mouder o povaze naší existence apod. Nakonec mám pocit, že se tam víc řešilo, jak to s tímhle mají u našich oblíbených mimozemských symbiontů, ale jistý si nejsem – protože mě zkrátka zcela pohltila vizuální stránka!
Fanynky erotické literatury prominou, ale tomuhle se říká odstíny temnoty!:)) Hororová atmosféra čiší z každého panelu, a já jsem po dlouhé době četl komiks, u kterého jsem si říkal: „Sakra, to by byl tak skvělý film!“ Klidně s Tomem Hardym, nechat ho, ať si i jeho Eddie Brock musí sáhnout na úplné dno, ať se zahledí do spirály hrůzy, za kterou by se nestyděl ani mistr Itó. Čili dojem z kresby u mě převálcoval příběh natolik, že si ho sotva vybavuju, což ale není špatně.
Pochvalu si zaslouží překlad, čte se to dobře, plynule. Proto Venomovu sólovku bez váhání doporučuji všem, kteří chtějí pauzu od pestrých barev a rádi nějaký čas pobudou jen ve společnosti dvou: černé jako tma v rakvi a krvavě rudé!
Hodnocení: 8/10
PS: Další moje recenze nejen na komiksy najdete na Instagramu, profil instageek_cz
Gonovy příběhy vypráví jeho tvůrce Masashi Tanaka pouze prostřednictvím obrázků. Sám k tomu říká, že by mu přišlo zvláštní dát zvířatům lidskou řeč, a že chtěl u Gona nakreslit něco, co bude mnohem zajímavější než cokoliv, co se dá vyjádřit slovy. A to se mu podle mě povedlo.
Gon je naprostý svéráz s gigantickou silou v čelistech (nemá problém do nich vzít celý kmen obrovského stromu) a kůží tak tvrdou, že si na něm vyláme zuby jakýkoliv predátor. Kniha se skládá ze čtyř povídek a jednoho prologu, přičemž vše slouží jako skvělá představovačka hlavního hrdiny a jeho povahy.
Tenhle dinosauří trpaslík je absolutně nebojácný a z nikoho si nic nedělá. Proto když dostane chuť na lososy, neváhá je sebrat přímo největšímu medvědovi v okolí. Jindy si zas osedlá lva a vyrazí na lov pakoňů, rozhodne se postavit lepší hráz než bobři, nebo se se svýma malýma ručkama nechá „adoptovat“ do rodinky orlů skalních!:))
Je to zkrátka velmi originální, milé a vtipné čtení, či spíše prohlížení, takže tuhle raritku vřele doporučuji! Pokud se vám tedy povede ji někde sehnat. Proto doufám, že u nás ještě někdy dostane další šanci, a ideálně i v barvě!:)
Hodnocení: 8/10
PS: Další recenze nejen na komiksy a mangu najdete na mém Instagramu, profil instageek_cz , díky!:)
Ačkoliv je celá kniha opravdu „jen“ v černých a bílých barvách, jedná se o neskutečně pestrou sbírku komiksových povídek. Je jich celkem 40, každá má plus/mínus 10 stran a nikdy nevíte, co přijde příště. Jestli to bude epizoda ponurá nebo humorná, kreslená klasicky nebo experimentálně.
Na jednotlivých kouscích je znát, že pro autory (většinou velikány v oboru) šlo často o osobní záležitost, o jejich vlastní malý příběh, který si s Batmanem v hlavní roli přáli odvyprávět. Samozřejmě ne všechno jsou to úplné skvosty a některé povídky vyzní do ztracena. Jenže jiné ve vás budou rezonovat ještě dlouho.
V mém případě to tak bylo např. hned u té úplně první, nazvané Věčné truchlení, kde Batman na pitevně odhaluje smutný osud jedné zavražděné ženy... V knize zkrátka najdete momenty bláznivě ujeté i bolestivě realistické. Celkově jde o úžasnou přehlídku nadání mnoha komiksových tvůrců a já jsem se těšil na každou další povídku, v očekávání, že to bude zase něco úplně jiného, nového.
Parádním bonusem jsou i galerie překrásných obálek, které k těmhle Black nad White sešitům zřejmě původně byly. Takže ono není moc co vytýkat, pro fandy Batmana se jedná o vydatnou nálož gothamské temnoty, a někdy i jejích jasnějších odstínů!
Hodnocení: 10/10
PS: Další nejen komiksové tipy a recenze čtěte na Instagramu, profil instageek_cz , díky!:)
Wolverine havaruje s letadlem kdesi v pustině, a když se probere, zjistí, že má společnost – holčičku jménem Po. Netuší, jestli se mu zdá nebo ne, ale její prosby o pomoc nedokáže odmítnout. Dívenka navíc vykazuje podivuhodné schopnosti… a také má jednoho velmi nerudného a velmi zeleného strýčka – Hulka!!
Dokáže tahle "príma dvojka" choleriků spolupracovat? Spojí síly, aby zachránili dost možná umírající malou holku i s jejím tátou? A je vůbec koho zachraňovat? Tyhle otázky se po celou dobu honí hlavou jak Wolverinovi, tak čtenáři. Odpověď najdete na stránkách plných hodně neobvyklé, ale podle mě nádherné kresby.
Kiethův 'Wolverine a Hulk' umí být úsměvný i smutný, dokonce bych řekl, že mi atmosférou a některými motivy připomíná Malého prince. Ztroskotaný letec, osamělé dítě na místě, kde by rozhodně být nemělo, váhání, jestli je skutečné, nebo jen halucinací…
Jo, celý tenhle komiks vypadá jako horečný sen, kdy se člověk nachází na hranici spánku a bdělosti, kdy snové vize a realita splývají v jedno a vy už je nedokážete rozlišit. Doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit marvelovské obzory!
PS: Překlad Viktora Janiše výborný, i on přispívá k celkové melancholii téhle komiksové povídky.
PPS: Další recenze a zajímavosti nejen ze světa Marvelu čtěte na Instagramu, profil instageek_cz , díky!:)
V době pro ČR komiksově stále spíše pravěké šlo od Calibre Publishing o parádní vydavatelský počin.
Z knihy dnes čiší nostalgie už na první pohled, když si na titulní straně všimnete log herních společností Eidos a Core, kdysi gigantů v oboru. Skvělá je i zadní strana, zvoucí v těch nevinných, de facto před-internetových časech čtenáře, ať „se stanou členy Clubu Comics!“
Bohužel lepená vazba v měkkých deskách se mnoha výtiskům stala osudnou. Majitel s knihou musí zacházet opatrně a za žádnou cenu ji naplno nerozevírat, je-li mu její život milý. Jinak se prostě rozsype. V současnosti jde tedy hlavně o sběratelskou raritku, tím spíš, pokud je ve skvělém stavu.
Kdo ji nestihl, nemusí příliš smutnit, protože ten samý příběh se nachází v souborném vázaném vydání Tomb Raider (Archivy S.1) od Comics Centrum. To verzi z roku 2000 samozřejmě drtí nejen vahou. Krásně se tu ukazují výhody obřího rozměru knihy od CC. Je to jako porovnávat sledování filmu v kině a v televizi, prostě hodně rozdílný zážitek.
Zarážející je snad jen naprosto odlišný překlad v úvodu obou verzí Medusiny masky, dál jsem to moc detailně nezkoumal. Těžko říct, jestli se i v originále text měnil, nebo byl někdo z dua překladatelů až příliš kreativní. Ale je to fuk, tak jako tak se jedná o zábavné čtení a i takto sólově vydaná Medusina maska, akční příběh plný nečekaných zvratů, stojí za přečtení!
Hodnocení: 7/10 (body dolů kvůli mizerné vazbě)
Pro více článků nejen o komiksech a neohrožených kráskách z 90. let čtěte na Instagramu profil instageek_cz !:)
Musím říct, že jsem vůči nejrůznějším rozměrově kolosálním knihám a komiksům býval skeptický, ale tohle nádherné vydání Tomb Raideru mi otevřelo oči a vlastně i vyrazilo dech. Takže to bylo, jako by mě tou těžkou knihou někdo napálil do hrudi!:))
To přirovnání sedí, skutečně to byl zásah do srdce. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy při čtení komiksu pociťoval takové skoro až dětinské nadšení. Akce, napětí, atraktivní lokace, dějové zvraty, to vše se tu na vás sype jako kulky střílené z pistolí obouruč! A samozřejmě i půvab neohrožené Lary Croft hraje roli, na velkých stránkách vyniká natolik, že by se takto neztratila ani v Playboyi!:)) Kresba je špičková a člověk si jasně uvědomí, proč že to vlastně Lara byla ke konci 90. let takovým fenoménem a sexsymbolem.
Každopádně žádný strach, nejde jen o vizuální hody pro zastydlé huberťáky, Laře Croft budou určitě fandit i holky. Přeci jen, tak ikonických hrdinek příliš není a Lara se hravě vyrovná všem mužským dobrodruhům. Je drsná, vtipná, odvážná (natolik, že to hraničí až s šílenstvím, zkrátka adrenalinový junkie). Zároveň si ale uchovává i křehkost, něžnost a celkovou ženskost, která se negativně projevuje jen při setkáních s pro mě nesnesitelných Chasem Carverem, pro něhož má z nějakého důvodu Lara slabost. Ale možná ze mě mluví jen žárlivost…;))
Samotné příběhy obsažené v knize jsou až překvapivě kvalitní. Ať už Lara čelí dinosaurům, nemrtvým konkvistadorům nebo podlým rivalům; na Mount Everestu, v hlubinách moří nebo v africké džungli, vždy jsem se skvěle bavil. Po dlouhé době se mi také stalo, že mě nějaký twist totálně zaskočil. Zkrátka, celé jsem to dost emocionálně prožíval. I to je důkazem fantastické práce scénáristy Dana Jurgense a kreslíře Andyho Parka. A stejně tak nakladatelství Comics Centrum , před kterým se za tenhle skvostný vydavatelský počin zaslouží smeknout!
Hodnocení: 10/10
Pro více článků nejen o komiksech a neohrožených kráskách z 90. let čtěte na Instagramu profil instageek_cz !:)
Recenze mangy Pokémon: Red a Blue 1, aneb jako kdybyste se přenesli do Game Boye!
První díl pokémonní mangy, vydaný už v dávném roce 1997 pod názvem Pocket Monsters Special, přinese veteránům z té éry tunu nostalgie a co říct má i nováčkům. Hidenori Kusaka hned v úvodu slibuje: „Při psaní scénáře se vždycky snažím zachytit ten úžas a emoce, které zažívám při hraní her.“ A svá slova dodrží.
Pokud jste kdysi hráli Pokémony na Game Boyi, půjdete v této manze stejnou cestou, ale mnohem víc do hloubky. Pokémoni tu nejsou jen bojové nástroje, naopak je k nim přistupováno jako k reálným zvířatům, která mají své obavy, nálady. Jsou odvážná, když si to zasloužíte, zranění je bolí a mohou i umřít.
To je asi nejdrsnější změna oproti tomu, jak si vzpomínám na hru i seriál (kde také byly dramatické momenty). Ale vyloženě přeseknutého nebo probodnutého pokémona jsem viděl až nyní a… no, je to pro mě skoro traumatický zážitek!:)) Ale co se dá dělat, funguje to prostě jako v reálném světě.
Hlavní hrdina Red je postava typu Ashe Ketchuma, tzn. trochu blázen, ale se srdcem na pravém místě a obrovským citem pro pokémony. Na začátku má Poliwhirla, který mě nikdy moc nebral, ovšem tady se předvádí ve skvělé formě. Dalšími oporami pro Reda se stanou „klasici“ Bulbasaur a Pikachu. Společně prochází pestrými městy i krajinami, přesně jak si je pamatujeme z her, v každé kapitole dojde k nějakému většímu souboji a celkově je to putování akční i vtipné.
Brock v Pewter City, Misty a vodní Cerulean City, loď St. Anne a na ní Lt. Surge se svým elektrickým komandem, duchové v ponurém Lavender Town, to všechno tady je! Jo a připravte se i na vcelku brutální vsuvku se zombie pokémony!! Zkrátka, jedná se o nabušenou mangu od první do poslední stránky a já se těším na další díl!
Hodnocení: 9/10
Pro více zajímavostí nejen ze světa mangy, komiksů a pokémonů sledujte na Instagramu profil instageek_cz !:)
