Normálně moc žebříčkový nejsem, ale některé vaše přehledy mě donutily něco si vyhledat a zařadil do seznamu na pozdější bližší seznámení. Tak jsem udělal i svůj. Seriál jsem viděl jen jeden, tedy jej považuji za nejlepší a z každé kategorie jsem se pokusil urvat pouze jednoho zástupce.
SERIÁL: Vince Gilligan/Peter Gould: Volejte Saulovi. Jediný, který jsem viděl, takže i nejhorší. Tahle kolonka má možná zcela nulovou informační hodnotu; na druhou stranu se seriálům kvůli časové náročnosti běžně vyhýbám, a tohle mě alespoň donutilo k té obrazovce sednout.
FILM: Věra Chytilová: Sedmikrásky. Je to trochu podvod, protože je ten film z roku 1966, ale vloni byla do kin uvedená nově zrestaurovaná verze a musím říct, že je to obrazově nesrovnatelné s tou, kterou jsem měl už zažitou. Předbíhá všechny ostatní filmy, které jsem v kinech vloni viděl.
ALBUM: The Young Gods - Play Terry Riley In C. Kapelu mám velice rád, kompozice si cením jako jedné z nejdůležitějších, které byly v historii hudby sepsány.
KONCERT: Fred Frith Trio - Levontin, Tel Aviv. To bylo velké překvapení, protože jakkoli mám Fritha rád, tak jeho alba v Triu mne nikdy moc neoslovila. Koncert jsem dlouho zvažoval, pak mne ale úplně zničil a ukázal mi, jak špatné může být uvažovat o improvizované hudbě na základě nahrávky. Aspiruje na nejlepší koncert nejen za loňský rok, ale za delší období. Navíc jsem objevil klub Levontin, který jsem od té doby začal navštěvovat častěji.
KNIHA: Ladislav Klíma - Sebrané spisy V. - "Bel"letrie. Nevěřil jsem, že to někdy Torst vydá, ale nakonec to zabralo jen pět let. Ta edice je úžasná a opět musím ocenit mravenčí ediční práci Eriky Abrams. Bere to dech. A taky to bere a) energii, protože ten více než tisícistránkový špalek je jak vražedná zbraň, a b) čas, protože polovina stran je tištěna petitem. Strávil jsem s Klímou dlouhou dobu. Ale těch pět až deset let do vydání závěrečného svazku mi na oddych více než stačí.
DIVADLO: Divadlo v Dlouhé - Lidská tragikomedie. Opět Ladislav Klíma, ale naživo. Hru samotnou mám v oblibě, ale moc jsem si ji nedovedl představit naživo. Divadlo v Dlouhé si poradilo se všemi podivnostmi a technickými zhůvěřilostmi, které se v ní vyskytují. Běhal z toho mráz po zádech a v příhodných momentech se sál otřásal smíchy. A nikdy jsem neviděl Vondráčka hrát tak jako v téhle hře.
VÝSTAVA: Sandarmoch - Kde stromy mají tváře. Výstav jsem v loňském roce viděl jen minimum a přinesla nejvíce. Mrzí mne, že jsem nestihl Basquiata ve Vídni - jsem si jist, že ten by to byl vyhrál.
V Praze budu a teoreticky bych mohl stihnout neděli. Ale nejsem si jist, zda mne ta neděle vůbec láká, takže spíš jen v případě, že by se pak šlo někam na pivo (byť počítám, že slavnostní afterparty bude v sobotu).
Gmork: Ptal jsem se, protože mne to zajímalo. A tebe, protože jsi Vybíralovou hlásnou troubou, tak jsem se domníval, že bys to mohl vědět.
Nic bych z toho o tobě nevyvozoval. Stejně jako o Vybíralovi; jeho produkce mne míjí natolik, že mi je jako vydavatel úplně lhostejný. Jen jsem chtěl pochopit, zda za tím je něco víc. Třeba když Vybíral kdysi prosil fanoušky, ať jeho komiks podpoří v předprodeji, aby jej vůbec mohl vydat, a pak jej v běžném prodeji nabízel za nižší cenu, tak jsem to - jakkoli by mi to hnulo žlučí, kdybych si jeho produkty kupoval - svým způsobem chápal. Může mi být něco či někdo proti srsti, může mi být ukradený, ale zároveň může být obohacující znát jeho motivaci. Nebo to alespoň upokojí mou všetečnou zvědavost.
Gmork: Můžu se zeptat, jaký smysl má dát doporučenou cenu limitky na 1999 Kč, ale nabízet její prodej výhradně přes své stránky za 1399 Kč? Je za tím něco, co nevidím, nebo jen touha lákat kupující na neexistující slevu? (a proč se pak držet tak zkrátka a nedat doporučenou cenu na 4999 Kč?)
faster86: Když jsem naposledy viděl Lubora Maťu, myslím, že zaznělo, že by jej chtěl stihnout do konce roku. Samozřejmě, vezmeme-li v potaz, že totéž tvrdí o Gainsbourgovi už osm let, tak těžko říct, konec jakého roku to bude.
Mimochodem, když už jsem vkročil do tohohle vlákna - u vlastní sbírky lze nastavit, aby se mi ne/zobrazovala záložka s obálkami (psáno "obálkama"). Nešlo by něco podobného nastavit i u vyhledávání? Případně alespoň preferovanou výchozí záložku (obálky/přehled)? Jakožto zástupce menšiny, která považuje přehled za přehlednější, musím vždy učinit jeden klik navíc - běžný uživatel dávající přednost přehledům tak stráví za celý život zhruba dva týdny klikáním, zatímco by místo toho mohl lyžovat.
Aha, dobře. To to vysvětluje. Musím ovšem podotknout, že to pro kolemjdoucího bez zákulisních informací vypadá jako chyba.
Ale vrací to navíc zajímavý údaj, a to ten, že jsem neměl asi ty černobílé Sandmany darem posílat dál - ve všech čtyřech případech se černobílá verze umisťuje hodnocením nad barevnou. (a taky že bych si někdy měl projít sbírku a doklikat ty věci do kolonky "Četl jsem")
Když teď Sandman brázdí seriálové vody, nevyhnul jsem se diskusi o tom, jakou jeho knihu považujeme subjektivně za nejlepší. Napadlo nás učinit i křížové porovnání našeho osobního dobrozdání s objektivnějším na comicsdb; a všiml jsem si, že jsou výsledky řazení podle hodnocení (hvězdička) nějak podivné. Co způsobuje to, co vidím níže na snímku obrazovky?
Neklame-li mne paměť, tak to ani v tom druhém díle nemá šanci udělat padesát procent. Mám jej doma, mohu se později kdyžtak kouknout a přepočítat, jestli o to stojíte. I ten první Průvodce to podle mě splnil jen s odřenýma ušima. (ale nevím, jestli se vám chce po čtyřech letech něco radikálně mazat)
Třetí díl bohužel zatím nemám. Chystám se pořídit si jej, až půjdu příště nějaké knížky kupovat, ale to se k tomu asi GWB nebo někdo jiný z adminů dostane rychleji.
Alfi: Já mám dojem, že u nás tehdy Meander dohnal původní sebrané Macanudo, a proto to přestalo. Ale koukám-li se nyní na internet, vypadá to, že nějaké svazky od té doby ještě vyšly. A jakkoli mně taková Jindřiška bavila, další Macanudo bych si dopřál rád.
A řekl bych, že sice knižní produkce Meanderu směřuje hlavně na děti, ale v té komiksové už to je minimálně půl na půl pro dospělejší věci: de Crécy, Guibert... Jen vydávají skoro stejnou rychlostí jako Fryovo Trystero - za sebe ale musím říci, že se mě to i přes mou slabost vůči de Crécymu až tolik nedotýká, protože trpím stejným komplexem jako Draco, GWB a jiní, totiž že komínky nepřečtených knih dohánějí komínky těch přečtených.
Protože se mi nechtělo míchat knihy skladem a skladem u dodavatele s předobjednávkami, tak jsem si tam Zákopovku nekupoval. Ale míchal jsem knihy skladem s knihami skladem u dodavatele, a tam pořád ještě čekám na doručení stejně jako na vrácení peněz za ty, které skladem nakonec nebyly. Takže to asi není jen případ Zákopovky.
A já si zrovna o víkendu připomněl Hrabalovu Perličku na dně, protože jsem zjistil, že si po nějakých patnácti letech pamatuji tak čtvrtinu těch povídek. Hezká náhoda. A za mne z Hrabalů vítězí Obsluhoval jsem anglického krále - první jeho kniha, kteoru jsem četl, a dosud má nejoblíbenější. Výhoda je, že se dá sehnat i v angličtině, tak anglickou verzí čas od času obdarovávám své zahraniční známé.
Menzelovy filmy naopak nemusím. Ale já celkově nikdy nenarazil na zfilmovaného Hrabala, který by mi sednul podobně jako jeho knihy.
Ten booktook, je super akce, nechal jsem tam při tom prvním kole nějaký ten peníz. Jen se mi asi třetina toho penízu zase vrátí, protože zásilky pořád nemám doma, a třetinu těch věcí nemají; poučení pro ty, kteří se chystají tohohle kola dnes využít - když objednáte něco, co mají inzerováno jako "Skladem u dodavatele", tak vám to podle mé poslední objednávky z osmdesáti procent nepřijde, protože to prý dodavatel skladem nakonec vlastně nemá. Takže jsem skončil jen s druhým dílem Husserlových Idejí k čisté fenomenologii stejně jako pouze s druhým svazkem Nietzscheho Pozdní pozůstalosti. Pokud vůbec alespoň ty přijdou. Sakra práce.
Já si z Kulhánka srandu nedělám, právě protože jej prostě nečtu. Nemám o jeho kvalitách v rámci tzv. braku tušení, protože mne takováhle literatura obloukem míjí; ze zvědavosti do těch vod zabrousím vždy tak jednou za pět let, a uvědomím si, proč jsem vlastně nic takového takovou dobu nečetl. Nečetl jsem Kulhánka, nečetl jsem Kopřivu (knižního, komiksové povídky v antologiích i Nitro jsem četl), nečetl jsem Kotletu. Nevím, jestli někdo další letí jako tihle zmiňovaní, ale asi mnou takový autor taky zůstal nepovšimnut.
Z téhož důvodu jsem zmínil ty autory, které jsem zmínil. Protože ačkoli nemám se sci-fi nebo fantasy nějak extra velký problém, jejich ryzí podoba ve formě "trpaslíci mydlej elfy na dvou stech stranách" nebo "chlap loví upíry a hláškuje v Praze, v New Yorku, a nakonec i na odvrácené straně Měsíce" mne nechává chladným. Nějaká jména z tuzemské scény mi sice z nějakých podivných důvodů utkvěla v paměti (Bronec, Lukačovičová, taková ta malá hnědovlasá paní), ale ta jsou asi spíše potvrzení lokálnosti písečku, kde se čtou všichni navzájem, než nějakého úspěchu.
A závěrem bych chtěl říci, že přestože si z nečteného Kulhánka u nás doma srandu neděláme, Paolo Coelho to schytává v jednom kuse. Ani jeho, ani jiné motivační příručky nikdo v naší domácnosti nečetl, ale přesto nás takové útoky baví, dělají nám dobře na čuráka a pipinu a dávají nám pocit výjimečnosti. A ne, necítíme se vinni. Prosím, neber nám to. Jinak bychom se mohli třeba vyjadřovat ke covidu, aniž bychom měli jakékoli zdání o něm samotném nebo o medicíně všeobecně - tady člověk zná alespoň ten kontext, a když se ve světě literatury pohybuje dostatečně dlouho, nějaký ten názor si asi udělá ze znalosti žánru i z ohlasů kolem.
soulbringer: Jen pár "lokálních autorů který považuju za dobrý a maj úspěch i mimo hardcore komunitu"
Patrik Ouředník? Ten je báječný, a tuším, že jeho Europeana je nejpřekládanější českou knihou za posledních cca třicet let, a za další knihy získal mnoho mezinárodních ocenění.
Michal Ajvaz? Francouzská kamarádka, která ví, že pro něho mám slabost, mi posílala zprávu z nějaké přednášky o fenomenologii, kde o něm mluvili. U nás se dočkal Magnesie Litery, Seifertovky i takového toho úchylného národního ocenění za literaturu.
Jáchym Topol taky i přes jeho undergroundové kořeny ani náhodou není jen komunitní záležitostí.
J. H. Krchovský je nejprodávanějším současným českým básníkem.
Úspěch Jaroslava Rudiše - ať zmíním někoho, kdo přičichl i ke komiksu - taky překračuje nejen nějakou komunitu, ale i naši zemi.
Na závěr se připojuji mezi ty, kteří vlastně Kulhánka nikdy nečetli. Ale zajímá mne jedna věc: Čte ještě Kulhánka vůbec někdo, kdo vyrůstal po roce 2000? Nečtou ho vlastně jen páprdové 35+?
(i přes směřování otázky na Draco odpovídám za sebe, ne za Draco, která může mít zcela jiný vkus, a nejspíš toho bude mít víc, protože mám dojem, že sleduje současnou tuzemskou scénu více než já)
Já u polic Billy vyřešil prohýbání před několika lety zdvojením (dvě police na sobě). To unese bez prohýbání (zatím) i dlouhou polici omnibusů. Police vybírala má milá a polohovatelnost byla jedním ze zásadních kritérií; komiksy mají občas opravdu nepraktické formáty, a takhle to můžeme skládat podle toho, co v té polici zrovna máme.
Zack: To je jen přirozené, z toho důvodu jsem tam nedával šestý Aargh!, přestože jsem ho kdesi v antikvariátu viděl za pakatel. Uvidíme, zda se, až nás bude vícero, nějak rozumněji shodneme, nebo zda se rozhádáme a obviníme se vzájemně z toho, že se snažíme nadhodnocovat naše sbírky, nebo naopak že se snažíme uměle snižovat ceny kousků, které sháníme.
PS: Nevím, jestli je ten naprosto úchylný font nezvládající českou diakritiku (z bezpatkového na patkové písmo) u názvů titulů v tom sheetu jen u mě, nebo u každého, ale je to fakt hnus. Ale zrovna u tohohle je to asi zatím úplně jedno.
Jářku, tak mne zdejší přehledy donutily uvědomit si, že jsem za rok 2021 viděl asi tolik (nových) filmů, že by výběr tří těch nejlepších vypovídal spíš o mém vkusu než o tom, co v jeho hledáčku vyčnívá nad ostatním. A seriál jsem viděl jen jeden, nadto více než deset let starý. Pokusím se letos polepšit a neodkládat nové filmy na další roky.
Ale poslechl jsem si celkem dost nových alb, tak aspoň tady nejsem snad úplný neandrtálec (jakž takž). Tři doporučeníhodná alba, která mi jako první přišla na mysl:
- Nurse With Wound: 3 Lesbian Sardines
- Merzbow/Prurient: Black Crows Cyborg
- Edward Ka-Spel: The Prints of Darkness
DR: Protože dotisk, ve kterém uvedeš, že se jedná o dotisk, se, nemýlím-li se, nepovažuje za dotisk, ale za nový titul (mělo by mu být přiřazeno unikátní ISBN).
MindReader: Nemýlím-li se, pak ne. Tentýž problém mám třeba se Sandmanem - dokupoval jsem si ty barevné, aby mi seděly hřbety, ale pětka nikdy se standardizovaným hřbetem nevyšla, protože byla s tím odlišným už barevná. Kruci.
Asi bych měl začít chodit dřív spát, má chyba. Přehledy jsou pro to ideální, pokud vám oči slouží lépe než mně. Přepínač pro M/S/Ch by byl taky - alespoň z mého pohledu - ideální.
Zack: Zajímavý a překvapující žebříček. Bylo by teď snadné udělat něco podobného i pro "Mám", ať vidíme, co čeští komiskáci vlastní nejvíce? (a možná by mě osobně zajímalo i "Chci" a "Sháním" zvlášť, ale nemusím mít vše)
PS: Možná jestli si na to hodíš odkaz někam na hlavní stránku či jinam, tak ti na to párkrát do roka i někdo klikne, bude-li se to dynamicky aktualizovat; tady ve fóru se to tři dny po zveřejnění dostane někam na dno bažiny internetu.
deefha: Ke mně Paper Girls dorazily v pořádku, ale přídával jsem k tomu i druhý svazek Husserlových Logických zkoumání (II/1), a ten má obálku potřísněnou něčím mezi žvýkačkou a papírovým kapesníkem zapomenutým při praní v kapse.
Milo: Ale na reklamace bývám zpravidla příliš líný. Špatné zkušenosti s obchody řeším většinou jednoduše tak, že u nich znovu nenakoupím - nevidím ten poměr obíhání/pár korun (u Paper Girls navíc jen díky tomu, že měli špatně zadanou cenu v systému, což už opravili) jako výhodný.
Mot svým způsobem předběhl trh. Tehdy prostě čeští komiksoví fanoušci na Anderssona, Otta a de Crécyho nebyli vůbec připravení. Ale tuhle scénu svým způsobem otevřeli; některé "jejich" autory pak po letech převzali jiní nakladatelé (Meander, Labyrint, ...). A taky měli většinou strašlivě přepálený náklad.
Je to škoda, trefovali se mi do vkusu jako málokterý jiný dóm.
Mikei: Většina z toho mě naprosto a zcela míjí, ale nový Sacco mi dělá vážně radost. Už jsem tak nějak žil s tím, že se od něj ničeho dalšího nedočkáme a pokukoval po jeho novince spolu s několika staršími věcmi v zahraničí, ale takhle si určitě rád počkám na češtinu.
Z pekla mi stačí ve dvou vydáních v původně zamýšlené černobílé. Takže kromě Sacca popřemýšlím jen o Criminalu, ale i tak jsem vlastně více než spokojený.
nejakdivne: The Big Gundown je super. Ale říkám to možná trochu nekriticky, protože jsem v Zornových předělávkách asi nikdy nenarazil na nic, co by se mi nelíbilo. Kdysi jsem trpěl obsesí pouštět každému fanouškovi Jamese Bonda znělku, kterou nahrál spolu s Naked City (součástí i Yamatsuka Eye).
O spolupráci Pattona a Zorna vím, ale znal jsem dosud jen Moonchild: Songs Without Words. Koukám, že už to dohromady dává nějakých osm alb, tak díky za tip, mrknu na to.
Johna Zorna mám také rád, ale platí o něm totéž, co o některých níže zmiňovaných - sledovat veškerou jeho produkci je úkol na celý život. Snažím se ještě víceméně věnovat tomu, co sám hraje, ale v posledních letech už je na většině nahrávek jen jako skladatel a nikoli muzikant, tak z toho si vybírám jen tak jedno album ročně, pokud mě nezaujme přímo ansámbl.
Na Zornovu je krásný jeho rozsah. Od toho zmiňovaného jazz metalu přes freejazz a jazz hard/grindcore po klezmer noise. Dost často vydává alba v sériích (různé knihy Masady, Filmworks), tak se podle série nebo kapely dá odpíchnout k tomu, na co máš zrovna chuť.
"co není vůbec o kvalitě ale o počtu sledovanosti": Asi by se dalo namítat, že je mezi tím nějaká úměra. Ne přesná, protože marketing samozřejmě dělá hodně, ale malá asi bude. Protože ačkoli se pohybuju v jiném spektru než yogi, souhlasím s tím, že hodnotit kvalitativně hudbu (jako jakékoli jiné umění), je většinou dost ošemetné. Fimi, co bereš jako kvalitu? Jak přesně se zvládnou trefit do rytmu? Kolikrát hráč na bicí udeří do kopáku za vteřinu? Jak moc je píseň chytlavá? Jestli ti dvouminutová písnička v textu vysvětlí Wittgensteinův Tractatus logico-philosophicus, nebo stačí hezký příběh o lásce? A co na to písně beze slov? Často se kvalitou mává nad sterilním jazzíkem, který, přestože se rád poválím ve freejazzu, nedovedu vystát.
A za mě: Mainstreamový sračky u mě šanci mají. Ve valné většině proplují vedle mě a vyignoruji je, ale nijak mě nerozčilují. Ach ty generace odchované vzájemnou tolerancí. Ale o vidlákrocku teda doufám, že už si konečně někdy tu vlastní smrt přizná, protože když se mě někdo zeptá, jaká je moje oblíbená písnička Kabátů nebo Guns N Roses, tak je mi stydno, že se mě na to vůbec někdo ptá.
(a popíchnutí: Nezahrnovat teda věci jako Dream Theater nebo Slayer do terminu technicu mainstreamová sračka jen ukazuje, nakolik si pod tím každý představí něco jiného tak, aby do toho jeho vlastní výběr nikdy nezapadal)
nejakdivne: Ghedalia je na Stapletonově Chance Meeting seznamu, ale nikdy jsem se nedostal k tomu, abych jej začal nějak systematicky sbírat. Spousty kapel z toho seznamu si velice vážím a leccos už dlouho sháním na vinylu, ale nechce se mi za to dávat tak velké pálky. Těch přidružených projektů k NWW, kam třeba Coil možná trochu spadají, je milion, takže kdybych následoval všechno, nestíhám objevovat nové kapely. Tempo vydávání alb Andrewa Lilese předčí i Stapletona, do toho se objeví nějaký ten Potter, Tibet, Bog atd. U většiny z toho si dost vybírám, co si chci pořídit fyzicky. Posbírat diskografii Merzbow je taky nadlidský úkol, to podle mě nemůže mít ani Akita sám.
nejakdivne: Nikdy bych neřekl, že se tady zapojím do metalem prolezlé hudební konverzace, ale teď musím. Nurse With Wound je/jsou moji miláčci. A jak říkáš, jak po stránce vizuální, tak (samozřejmě především) po stránce hudební. Rozhodně jedna z pěti kapel, které jsou mému srdci nejblíže.
Padesát vinylů bohužel nemám, ale dám-li dohromady to, co mám na LP, a to, co jsem zakoupil virtuálně, napočítal jsem osmdesát šest nahrávek. To vůbec není špatné, ale něco z toho, co mám virtuálně, bych do těch vinylů ještě chtěl překlopit. Jen teda test pressings SS a podobně nechávám jiným, to už se pohybuje ve sférách, které jdou finančně mimo nějaké mé stanovené hranice, přestože výtvarně je považuji za ty nejlepší kousky.
Ty kapitoly byly totiž vynechány i v některých (většině, nemýlím-li se) zahraničních vydáních - byly cenzurovány, protože v nich vystupovaly postavy jako Ronald McDonald a řetězec Burger King. A dotčeným se to nelíbilo.
Mimochodem, u těchhle starých 2000AD to - vyházet polovinu kapitol - udělat docela často, a na tom, jestli chápeš příběh, to nic neměn, protože většinou jde o cestu z A do B, na kterých hrdina zažívá nějaká epizodní dobrodružství.
Dobře, když o tom přemýšlím, tak jsem si to o těch streamech myslel jenom jako člověk, který jimi víceméně moc není dotknutý. Setkávám se s nimi asi jen tak, že někdo někde pustí stream, a ten je samozřejmě nějak vyhraněný (žánr, nálada, párty/práce, původ, něčí fav list, ...), takže o jejich lepších funkcích nemám vůbec žádné ponětí. Možná až mi dojde ta hromada neposlechnutých desek, měl bych to taky vyzkoušet.
A ještě se občas dá orientovat podle nějakých menších hudebních vydavatelství (labelů). Akorát to vám většinou pro nějaké jejich zaměření taky neotevře dveře někam úplně jinam, ale pomůže objevit nové kousky podobné tomu, co už posloucháte.
A jo, asi většina tištěných magazínů uhynula, a ten přechod na digitál je rozumnější a dává smysl. Analog a tisk už jsou mrtvý jak kalhoty do zvonu s kapsama na kolenou. Pořád něco odebírám i tištěně, ale sleduji stejně tak i magazíny internetové - často míváš hned po ruce tu ukázku a o novém albu svého oblíbence se dozvíš mnohem dříve.
Jasně že člověk z toho nezjistí úplně do akordu, co dotyčná kapela hraje, ale většinou si udělá nějaký obrázek. Zjistí něco o přístupu, který může být dost definující, a podle nějakých zmínek o žánrech a podobných interpretech tak nějak tuší. Přístup k melodiím, rytmům, délce písní, nástrojům, instrumentálnosti/zpěvu taky pro někoho může být určující. Dokopne ho to k tomu, aby si zkusil někde něco sehnat nebo poslechnout. Streamy tě většinou nehodí někam na úplně odlišnou stranu spektra, než ve které se běžně vyskytuješ (zpravidla protože to bývají nějakým způsobem tematické streamy).
A i ty pocity můžeš tak nějak popsat, nebo alespoň naznačit. Zvládneš i slovně odlišit nějakou zasněnou náladovku od hlukového pekla.
