Když se pokusím odmyslit si předlohu, a představím si, že jde o originální scénář, mám tendence hodnotit tohodle "francouzskýho Kafku" hodně vysoko - kresba přesně šlape s příběhem, nevyčnívá, občas trefně podtrhuje absurditu Josefova údělu, a ani (Kafkův) humor nechybí. Ale to už jsem zpět u předlohy, a - jako už poněkolikátý na comicsdb - se musím vysvěřit s pochybností, proč se do geniální beletrie vůbec "komiksově" pouštět. Na autory při tvorbě možná dopadne cípek stínu Velkých Mistrů, na jejich adaptace - už z principu (všichni srovnáváme) - většinou ani ten ne. Nicméně: Tento "Proces" - si dovolím hádat - nikoho nenaštve, ale ani neohromí svým novátorským pojetím. Je to JEN hezká kniha.
Pravda, barvy a kresba jsou tak trochu "retro" - ale retro jsem já celej, takže JÁ si nestěžuju :---). A to ani na scénář - děly se věci, dávalo to smysl, a i krapet tý mystiky v závěru mi do toho chytlavýho příběhu krásně zapad´. Spokojenost po dočtení mi zkrátka nastala - a např. Batmanovský "Modrý Crwe" U MĚ za "Temným městem" tak tak škobrtaj...
Pravda, barvy a kresba jsou tak trochu "retro" - ale retro jsem já celej, takže JÁ si nestěžuju :---). A to ani na scénář - děly se věci, dávalo to smysl, a i krapet tý mystiky v závěru mi do toho chytlavýho příběhu krásně zapad´. Spokojenost po dočtení mi zkrátka nastala - a např. Batmanovský "Modrý Crwe" U MĚ za "Temným městem" tak tak škobrtaj...
Pravda, barvy a kresba jsou tak trochu "retro" - ale retro jsem já celej, takže JÁ si nestěžuju :---). A to ani na scénář - děly se věci, dávalo to smysl, a i krapet tý mystiky v závěru mi do toho chytlavýho příběhu krásně zapad´. Spokojenost po dočtení mi zkrátka nastala - a např. Batmanovský "Modrý Crwe" U MĚ za "Temným městem" tak tak škobrtaj...
Přečetl jsem oba díly na jeden zátah - a i to budiž vlastně hodnocením. Obdržel jsem každopádně víc než jsem čekal: Já chtěl Batmana, a dostal jsem navíc skvělej zážitek z povedenýho napínavýho scénáře (snad až na poněkud krkolomný úplný závěr) a ze strhující kresby ("černobílý vraždění" mi např. uďálo radost). Že já vůl dal "Roku jedna" jen 90 - pak bych moh´ tady přitlačit... :---)
Přečetl jsem oba díly na jeden zátah - a i to budiž vlastně hodnocením. Obdržel jsem každopádně víc než jsem čekal: Já chtěl Batmana, a dostal jsem navíc skvělej zážitek z povedenýho napínavýho scénáře (snad až na poněkud krkolomný úplný závěr) a ze strhující kresby ("černobílý vraždění" mi např. uďálo radost). Že já vůl dal "Roku jedna" jen 90 - pak bych moh´ tady přitlačit... :---)
Trocha peozije nikoho nezabije - a ve spojení s rytím do lina, kterým ponurost ponuré balady K. Skalbeho UMÍ Jiří Vydra (z Liberce ! :---)) umocnit , dokonce potěší. Ba navíc - u některých studentových promluv jsem se neubránil ne nepříjemným asociacím s Kafkovým Josefem K.. Bohužel "nedílnou součást" v podobě CD a karet jsem neobdržel, a proto snad (a pro skutečnost, že komiks sám obnáší pouhých 14 stran) se mi až tak nepodařilo tu slibně temnou atmosféru zachytit.
"Zpráva o 11. září" je vpravdě důstojným zástupcem "komiksu faktu". Pokud pominu zastánce všech těch divokých teorií o americkým "automasakru", všem ostatním, koho odkrytí jistých souvislostí spojených s 11.zářím zajímá, mohu tuhle kresebně velice zdařilou knihu doporučit.
Sacco si sám "zavařil" svojí předchozí tvorbou - "Palestina" i "Goražde" jsou ve svý výpovědi mnohem silnější díla, nic to ale nemění na tom, že i v "Šíbrovi" měl o čem vyprávět. Bývalý odstřelovač Neven je mu - tu více, tu méně - věrohodným průvodcem především v často prapodivné hierarchii velení "obránců" Sarajeva, jimž ty uvozovky přisoudil fakt, že ani civilní obyvatelstvo si před nimi nebylo jisté životem. Je to.... zajímavé, přinejmenším - a o kresbě už snad ani třeba nemluvit: Skvělá.
Oproštěn od všech souvislostí s filmem musím zajíkavě vyjeknout: Výborná kniha ! Ať je to její luxusní provedení, ať scénáře, proložené deníkem J.D., ať výtvarno, všechno to - i přes autorskou rozmanitost - funguje jako celek, u kterýho jsem prostě nepotřeboval záložku. Snad jen "Lenost" mě až tak výtvarně nenadchla - fotokomiksy v dceřině Bravíčku mě kdysi vyrobily těžkou fóbii. Když se ale KRESLÍ, je to lahoda - ať už se hřeší "Obžerstvím", "Pýchou", "Lakotou" nebo "Závistí".
Snad je to tím, že mi "Výlet do Severní Koreje" přišel první do ruky, snad je to tím, že mi "Výlet do Severní Koreje" přišel prostě zajímavější, i já ale Delislovu "reportáž" z Pchjongjangu považuju za zdařilejší. Důvod, řek´ bych, tkví mimojiný v rozdílnosti obou režimů - díky svý totální uzavřenosti dala Korea Delislemu přeci jen trochu větší prostor se s ní konfrontovat, a to se odrazilo i v knize. To ale neznamená, že by "Šen-čen" byl suchopárným cestopisem, založeným na pouhým popisu podivuhodností, jež uvádějí kanadského animátora co stránku do úžasu - kdepak; opět se jedná o čtivý chytrý dílko, plný vtipných postřehů, a - to budiž autorovi k dobru - i postřehů né až tak vtipných ("...Opravdu jsem nepochopil, co provedli. ....Chápu ale, že škrtnutí jsou ti, kteří již byli popraveni." - poznamenal si Delisle u tabule na ulici s policejními fotkami zadržených).
A je tu další příležitost utrousit na adresu vydavatele malé jízlivé "PROČ ?". Proč ? Protože úplně nerozumím potřebě převyprávět Fitzgeraldovu povídku formou obrázkové knihy. A ne, že by byla nepovedená - jedná se o hezký předmět: pevná vazba, příjemné pastelové barvy, vhodně zvolený a čitelný font, kresba vkusně doprovázející text.... A to je vše.
A to je málo.
Mám rád "Kvíny", mám rád beletristickej komiks - měl bych jásat. Nejásám. O "Queen" tahle kniha není (což až tak nevadí - muzika se "čte" líp ušima), a života běh pana Dawsona - jakkoli popsanej i nakreslenej vkusně, vtipně a s nadsázkou - není prostě látkou na 300 stran. Ono se na nich totiž NIC NEDĚJE. Nejen fakticky, ale ani autorovo nitro nám neodhaluje žádná zaznamenáníhodná hnutí. Je to ZÁBAVNÝ - a to v dobrým slova smyslu. K tomu ale musím dodat: Bohužel taky trochu nuda...
Ačkoli komiksů plných antropomorfních hrdinů byla již vytvořena mračna, "Čajovna" si svou nezvyklou, duchem chvílemi až asijsou poetikou čtenáře pomalu omotá kolem Sigfridovy tlapy, a.... - ...a ten pocit není vůbec nepříjemný. Jen veselo se nějak nekoná. Hodnotit jednotlivé příběhy by nebylo až tak od věci (jsou tu světlejší - a i ty druhé chvilky), ale zůstanu u Woffceho, a toho jednoznačně nejvíc (=nejhloub) dostaly "Brambory", a především "Anton v plamenech".
Co dodat po Kapisovi...? Ta dráždivě temná atmosféra, docílená nevídanou kompaktností kresby a scénářů jednotlivých příběhů, je prostě neodolatelná -a zároveň těžce návyková (bohužel - ano, andre, bohužel).
Dám osumdesát . Zhruba v tom roce jsem na Sex Pistols narazil poprvý, a už se jich nikdy nezbavil. I proto dávám osumdesát - nostalgie dělá svý; komiks samotnej je vskutku "pěkně našlapanou a svižnou biografií legendárních zakladatelů punku", ovšem to je tak vše, přidaná hodnota takřka žádná. Samozřejmě s výjimkou kresby - ta je vážně zdařilá. I proto dávám osumdesát :---). Podobných osumdesát, jakých ode mě obdržel svýho času Cobain ("Spánembohem" a "Sex Pistols-grafický román" jsou - co se žánru týká - z jednoho vrhu).
Výborná jízda - Batman neinfantilní, Batman neatmosférický, Batman nefilozofující - jen prostě Batman, a dobře vystavěný příběhy s přímým tahem na bránu. Sám jsem překvapen, jak jsem spokojen :---).
Další důkaz, jak blízko má dobrej komiks k filmu - a v tomhle případě jde fakt o "skvělej biják": Nosnej příběh, věrný reálie a uvěřitelný, propracovaný charaktery. "La Perdida" není srdceryvná báchorka o hledající (se) amerikánské dívence, ale setsakramentsky plnokrevnej příběh holky, co se v tom plácá - a pak už jen o něco míň... Jděte na to - nebudete litovat.
Budu asi za podivína, ale mě atmosféra "Devětačtyřicátníků" - a ano, především díky excelentní kresbě - dostala o něco víc než původní "topdesítka". Snad je to tím, že mi příběh mi přijde jaksi sevřenější, bez toho, abych lovil souvislosti a věčně se v ulicích Neopole ptal na cestu... :---) A možná ani né podivín - já mám zkrátka jen Mistra raději "Zpeklaidního" či "Greyshirtujícího"...
No toto... Toto jsem od pana Alana věru nečekal. A, vlastně, tím líp - o to víc mě jeho nadsázka, hravost a vtip překvapily. Já jsem z rodu těch, co "Top 10" nechají ještě dlouho ležet ve skříni, ale do Smaxova rodiště se budou rádi často vracet...
Musím se přiznat, že na č. 2 byl pro mě dlouho nejzajímavější fakt, že jsem ho konečně sehnal. Obsahově bylo sice (celkem logicky) dalšími čísly tak trochu převálcováno, ale perlu z dvojky ani náhodou nedělá jen její cena na Aukru; o to se vtipně i poeticky postarali pánové Čech, Grus, Tučapský a Kučerovský. A Igor Baranko, samozřejmě... :---) K tomu fůra zajímavýho počteního, a poslední slza za čtyřmístnou platbu na Aukru zatlačena...
Reví jak víno: Hned zkraje tůze zajímavá "Dischputace", následovaná objevnou "Válkou knírů" (která mě NA CHVÍLI donutila zamyslet se nad koupí holících propriet) mě ani trochu nepřipravila na Crumbovu niternou zpověď - jeho "Moje trable se ženami" se těm mým naštěstí ani neblíží. Jeho smysl pro humor zato ale velice - podobně jako ten páně Fernandesův. A k potvrzení toho, že jsem hned zkraje nekecal, přidám eště 2 ks chváleního: První pro pana Kerschla za "Z éry Severního moře", druhý pánoj Nilsenoj za "Sysifa".
Fajn nápad, kterýho se - dle mého - nejlíp zhostili pánové Nikkarin, Jan Gemrot, Jiří Grus a Tomáš Kučerovský. Hned po nich musím ale zmínit i obě "Tajemství" - jak Václav Šlajch, tak Tomáš Chlud mě pobavili.
Musím přiznat, že jsem po přečtení "Kolébky" - vzhledem k mýmu očekávání - zrovna radostí nemetal kozelce. O to jsem ale radši, že jsem s tím svým pindáním tady chvíli počkal: Stačilo si ten příběh nechat ještě jednou projít prejtem v lebce - a smek´ jsem i tu lebku. Je to lišák, ten Ellis... :---)
Příjemně temnej dojem z třiadvacítky Ted McKeever s K. Jonesem už jen umocnili, aby ho svýma vtipnejma hláškama Smrťák-senior moh´ zas krapet odmocnit. A když jsem u "Smrťáka juniora", netušíte někdo, kde seženu lístky na muzikál "Knight Rider", na kterej láká plakát v posledním panelu ? Ať už hraje hlavní roli Hůlka nebo Landa, esli to napsal Michal David, zaplatím cokoli ! :---)
Hezký číslo. Garfield mi sice opět ani koutkem nehnul, ale kocour je to tak věrohodně protivnej, že naprosto chápu, proč se ocit´ v oblibě. Vůbec jsem byl tentokrát chápavej: "Hodina šermu" mě nahlodala k přehodnocení mýho neúmyslu zakoupit si "Mýty", Ivo Skolek mi připomněl, co znamená mít talent na vystavění atmosféry, a ochutnávka "Nikdykde" mi naznačila důvody, proč mně je nákup tohodle dílka tak vehementně doporučován (a já už asi neodolám). Takže jediný, co jsem asi né úplně správně pobral, je "Kago no Tori" - pokud tedy nešlo opravdu o parodii (především tu kreslířovu); parodii se slabou pointou k tomu - a to asi nešlo.
Sto nedám jen proto, že až na "Mučírnu" mě v publicistice nic nezaujalo (I Should Like, ale jsem hyper-laik - publicisté jsou v tom nevinně... :---)). Tentokrát komornější příběh přerostlýho kocoura mě nadchnul přinejmenším tak, jako oba předchozí - a o Guarnidově kresbě už snad ani netřeba psát; "Blacksad" mi, inu, opět způsobil blaženost. Z "upírovin" se to nejvíc podařilo skvělý "Boží práci". "Někdo to rád horké" za ní ovšem daleko nepajdá, a "Otec" má jen smůlu, že se ocit´ v tomhle čísle - ve slabším by kraloval.
Výborný číslo: Všechno, co nedosahuje dokonalosti "Blacksada", je buď SLUŠNÝ ("Dívka a květina" - jen trochu násilná fabulace), DOBRÝ ("Život je krátký" - šikula O´Neill) nebo VÝBORNÝ ("Kód, který se Japoncům nikdy nepodařilo rozluštit" a "Pryč"). Co dodat...
Tož, celkem fajně do teho stréček Truman se stréčkem Lansdalem šlápli - špica zvonek, ty "Zaječí úmysle", je to klap. "Hoši z Jihu" (už ne Moravy) jsou ale betélnější - přes všechny moje výhrady k Ennisově invenci musím přiznat, že mě jeho řádění za určitých okolností hodně baví. Určité okolnosti (a jednou z nich je Carlos Ezquerra) nastaly. "Garfield" fajn, "Usagi" asi taky, ale naprosto mimo můj záběr. O co míň mě ale bavil ušatej samuraj, o to spokojenější jsem byl s publicistikou. Je old, tahle Crew. Konečná - razim.
Scénáristicky mě, musím přiznat, F. Miller v obou případech trochu zklamal - přišla proto vhod radost z nápadu Briana Bollanda. Kresebně ovšem není desítce co vytknout. Z čeho jsem byl ale tentokrát vykulenej je publicistika: Z rozhovoru s Martinem Němcem zjem AŽ TEĎ zjistil, že "mučič" M. Němec je totožný s muzikantem M. Němcem, se kterým se už dobrých 15 let osobně znám. Jasný - to tady všechny asi děsně zajímá, že ?,....,no jo, no,...,jasný,...ehm,...no..., ...když já ale byl fakt vykulenej ! :---)
U ničeho jsem neřval smíchy - ani děsem...., "Pervers Pépére" měl ale k tomu prvnímu celkem nakročíno. Proč ale taky při četbě několika komorních příběhů v navýsost seriózním literárním magazínu hlučet ? Hezky potichu jsem vzal zavděk především "Dívkou v červeném" a tím hochem od Nemů, ani "Masosaurus" nebyl odbyt nevděkem. Snad jen strany 27 - 56, okupované panem Dreddem, jsem otáčel s mírným nenadšením... Ale celkově ano - zdařilé je číslo 8, včetně zajímavých článků.
Já především nepovažuju Sfarův nápad "udělat si "Malého prince"" za příliš invenční. Po přečtení jeho - výtvarně jednoznačně úchvatného - dílka už vím, že budu-li mít pnutí připomenout si s "malým ufounem" ty krásně jednoduché pravdy, sáhnu do police s beletrií pro originál. Sfarův "Malý princ" je bez chyby, dokonalý vlastně - ale tak nějak zbytečný... Co takhle nějakého dalšího "Pascina", mistře ?
Vzhledem ke svému věku jsem tuto knihu, ověnčenou Eisnerovou cenou v kategorii PRO DOSPÍVAJÍCÍ, neměl v úmyslu si pořídit. S nastupující infantilitou (vzhledem k mému věku) jsem se ovšem začal této kategorii opět přibližovat - a své rozhodnutí přehodnotil, koupil a přečetl. Vyslání fenky z té velké nevyzpytatelné země v kosmos v listopadu roku 1957 jest dozajista tématem komiksuhodným - a já nejen, že jsem nelitoval svého přehodnocení, ale i vcelku pochopil udělovače "Eisnera". "Lajka" je čtivá, v kulisách své doby a země nabízí příběh štěkajícího kosmonauta i prostor k hlubšímu zadumání (s RUDÝM vykřičníkem na konci), já jsem se ovšem zároveň nemohl zbavit dojmu autorovy snahy DOJMOUT. Bylo by to v pořádku v míře přirozené, nenásilně se přihodivší v intensích smutného konce nedobrovolné psí výletnice - já ale nabyl během četby nepříjemného pocitu, že jsem opakovaně tlačen do uvědomění si ZBYTEČNÉHO OBĚTOVÁNÍ NEVINNÉ BYTOSTI, a že se očekává, že "ten čtenář už, sakra, musí uronit !". Woffce neuronil, ale napsal na comicsdb komentář, který končí větou:
"I přesto, že by možná knize neuškodilo více lakonické nepopisnosti, rád ji zase po čase popadnu - a totéž doporučuju ostatním. :---)"
Už samotnej nápad věnovat trojku výhradně dámám je fajn. Pestrost a různorodost tvorby vybraných autorek je velice fajn. Chvíle nad komiksy "Talent", "Vikev", "Hokus pokus s Tippi a Totem" a hlavně "Propast" byly víc než fajn. "BubbleGun #3" je fajnzin.
Může za to Heath Ledger. Může za to, že mě v biografu navnadil popátrat trochu víc, co von je ten ušatec vlastně zač... A k tomu jsem si nemoh´ lepší odbornou literaturu pořídit - "Rok jedna" je Millerův majstrštyk, dle mě i majstrštykovatší než "Návrat TR", a samotnýho mě překvapilo, jak lehko - a jak rád - jsem atmosféře příběhu a způsobu jeho předestření během četby podleh´. Na tom má zásluhu určitě i David Mazzucchelli, kterej víc než držel s Millerovým scénářem krok - až mě napadlo, že kdyby mu FM přenechal i kresbu "NTR", měl by to u mě tenhle "zásadní komiks" zcela jistě lepší (než těch ušmudlaných 80 %)... No nic - tuhle šanci už Frankie propás´ ... :---)
Jo, a: Díky, Ledgere ! :---)
Už u "Slonů" jsem uzavřel s "Monstrkabaretem" tichý syndikát. Jsem tudíž až trestuhodně nesoudným fanouškem dua Mašek + Baban - jejich kýbl čaje s recepturou "přiměřeně Sofistikoniny, přiměřeně Filozoftipu" jest i mým kýblem. Jen doufám, že ačkoli TENTO již dopit, staví už paní Kokešová nebo pan Hermann na další....
Hamlet (2009)
POPIS:
Černobílý komiksový přepis klasické divadelní hry.
DŮVOD VYDÁNÍ:
Woffcemu neznámý.
(Napadli ho jen študáci, kteří se takto rychle a jasně - ale hlavně rychle - dovědí, o co Willimu šlo. A šup s tím do čtenářského deníku - a hurá na "Mackbetha" třeba...)
AUTOŘI:
...to podivné zadání zvládli DOBŘE.
Jsem rád, že rabín Sfar zůstává rabínem. Jsem rád, že rabínův kocour zůstává žárlivým neotesancem, kterej když mluví, ví co mluví ("...Abys vedl modlitbu v hebrejštině před Židy, co mluví arabsky, chtějí po tobě, abys psal francouzsky. Podle mě jsou cvoci."). Proto velice rád kdykoli znovu Sfárám do hlubin Joannovy zadumané fantazie.
Nevím přesně proč, ale Mega-City i sám Soudce Dredd mi nějak nejdou pod vousy - možná proto, že obé je tak nějak moc MEGA, a prosto espritu. Přesto ale musím přiznat, že mě Jokerovy neplechy, zprostředkované parádní kresbou pana Fabryho (ta mi padla do oka dokonce hloub než ta páně Bisleyho), bavily tůze - a ještě víc potěšily toho vykulenýho holobrádka ve mně. Po "Rozsudku nad Gothamem" už asi podruhý nesáhnu - ale "umírat smíchy" budu, hádám, ještě párkrát.
Jo a: Díky, pane Ledgere... :---) (viz "Rozsudek...")
Nevím přesně proč, ale Mega-City i sám Soudce Dredd mi nějak nejdou pod vousy - možná proto, že obé je tak nějak moc MEGA, a prosto espritu. Přesto ale musím přiznat, že mě Jokerovy neplechy, zprostředkované parádní kresbou pana Fabryho (ta mi padla do oka dokonce hloub než ta páně Bisleyho), bavily tůze - a ještě víc potěšily toho vykulenýho holobrádka ve mně. Po "Rozsudku nad Gothamem" už asi podruhý nesáhnu - ale "umírat smíchy" budu, hádám, ještě párkrát.
Jo a: Díky, pane Ledgere... :---) (viz "Rozsudek...")
Může za to Heath Ledger. Může za to, že jsem navzdory své nechuti zabývat se spletitostí superživotů a supervztahů všech těch ...manů včetně Batmana ((jelikož moje anterográdní amnézie mi prostě brání se v nich orientovat :---)), podlehl chuti znát souvislosti všech peripetií a rošád kolem pana Waynea - a pořídil si nedávno vše, co tu vyšlo. Tak i toto. A toto mě svým scénářem posunulo zase kousek zpět do mého "nebatmanového období". Je to proto, že pro mě potřebná dávka temna a mysteria je tu nahrazena akcí plnou nakládaček (a nemyslím okurky) a nedobrovolných odběrů krve. Nicméně: Hloupé to není, občas i vtipné - a především se kresby ujal Simon Bisley. A to stačí na verdikt DOBREJ, ZÁBAVNEJ KOMIKS.
(
WOFFCEHO SEZNAM POSTŘEHŮ:
Torpedo: Tic-tac - uchichtnutí, a takový to "Ale jó..."
Tomb Raider/Witchblade: Vendeta - 2 hezký baby
Read Meat - "To je ale hezký brouček, mlékaři Dane. Proč si ho nechceš nechat ?" Kupte si #11 - a dozvíte se proč.
Objav - mile naivní (když budu chtít bejt hodnej :---))
Poetický a plytce nementorující "Vrboví válečníci" dávaj spolu s prozaickým dementorujícím "Read Meatem" smysl číslu 9. A na tom mu neubírají ani poněkud kuriózní kreace Káji Saudka - řek´ bych, že překvapivě Crwi sluší. Sice subtilnější, ale né nezajímavý (a tak trochu JINÝ) číslo je # 09. Proč ne...
Johnny Nemo mě opět pobavil, podobně jako skvěle nakreslenej "Ukradený bůh". Skvělý "Čekání na Kokota" mě rozbilo, podobně jako se to pokaždý daří Maxu Cannonovi. Pervers Pépére zase nezklamal, stejně jako nikdy nezklamou Neil Gaiman a Simon Bisley: černobílý "Černý a bílý svět" je nad všechny Loby ("Totální fašírka..." - a to mi nestačí) a soudce Dreddy (tentokrát NUDA).
Články jsem tentorkát přelousk´ všechny - takže musely bejt dobrý... :---) Osumdesát.
Tank Girl - nevím, nechápu, nebaví, nechci...:---)
Pervers Pépére -mile přiblblý
Johnny Nemo: Hodný, zlý a Nemo - vtipná ptákovina
Sláine: Poklady Británie, část 2 - ač nejsem zrovna zavilým sláinofilem, musím napsat: P. Mills a D. Power jsou čarodějové.
Burton a Cyb: Velká ryba - celkem vtipná ptákovina
Hellboy: Vlci ze Svatého Anastasia, část 1 - část 2 už mám taky za sebou a: Lehké zklamání ze scénáře se mi udělalo.
D.R. & Quinch si užívají na Zemi - mooře srandy; ze všech "šestkových" ptákovin ta nejvtipnější
Publicistika bez výjimky zajímavá.
