Politiku nechám stranou úplně. Je mi s podivem, proč ve stejný rok vyšly dvě prakticky shodné publikace, nicméně tuto "černou" hodnotím o dost výše, než "červenou" neboť obsahuje i "poslední případ majora Zemana". Přiznejme si, že major k mistrovým zásadním dílům rozhodně nepatří. Prvních pět příběhů až na výjimky postrádá Saudkův smysl pro detail, u často statických výjevů absentuje pozadí úplně, někdy je jen vyšrafováno. Výjimkou je v tomto pouze poslední díl, na nějž už měl zřejmě Kája dostatek času, nicméně je to na druhou stranu již poměrně pozdní dílo. Pro odpůrce Zemana však přináší příjemnou relativizaci předchozích příběhů se slušnou kocovinou.
Hodnotím obě knihy najednou. V roce 2003 jsem si koupil první díl a odložil ho po pár stranách. Nějak mě nezaujal a nemohl jsem se tím prokousat. V dalších letech následovalo několik dalších pokusů, ale bohužel s naprosto stejným výsledkem. Nakonec jsem se smířil s tím, nepřekonaje první kapitolu, že si nejsme s TOPTEN souzeni. Až na sklonku letošního roku jsem se k zaprášené knížečce naposledy vrátil a opravdu nechápu svou slepotu v uplynulých sedmi letech. Přichystanou hostinu jsem zhltnul na posezení a s úlevou zjistil, že 2. díl je ještě bežně dostupný. Top ten má snad všechno a já se opět klaním královi Alanovi.
Hodnotím obě knihy najednou. V roce 2003 jsem si koupil první díl a odložil ho po pár stranách. Nějak mě nezaujal a nemohl jsem se tím prokousat. V dalších letech následovalo několik dalších pokusů, ale bohužel s naprosto stejným výsledkem. Nakonec jsem se smířil s tím, nepřekonaje první kapitolu, že si nejsme s TOPTEN souzeni. Až na sklonku letošního roku jsem se k zaprášené knížečce naposledy vrátil a opravdu nechápu svou slepotu v uplynulých sedmi letech. Přichystanou hostinu jsem zhltnul na posezení a s úlevou zjistil, že 2. díl je ještě bežně dostupný. Top ten má snad všechno a já se opět klaním královi Alanovi.
Udělím absolutorium, byť je to trochu nespravedlivé vůči publikacím, které jsou i scénáristicky bezkonkurenční. Lips je přeci jen "pouze" brakovým dobrodružstvím. Nemá zde již cenu rozebírat dále Káju, je někdy až neskutečný a opět jsem si při četbě Lipse povzdechl nad tím, kde asi mohl být, kdyby mohl publikovat v zahraničí. Skládám hold vydavateli za to, že složil hold Kájovi touto nádhernou publikací a navíc za rozumnou cenu. Knihu jsem zhltnul prakticky naráz a pak se asi na dva dny nakazil archaickým jazykem, kterého užívá. A mimochodem, chtěl bych poděkovati za epizodku z rodného Chomutova.
Zdaleka ne takový kult jako Obrázky z českých dějin, ale stále hodně slušné dílko. Kresba je v tomto případě mnohem realističtější, na druhou stranu kniha postrádá oproti první jmenované vtip a smysl pro různé zajímavé detaily. Pro mě osobně také téma zámořských objevů není zdaleka tak zajímavé jako české dějiny a neposkytuje také takovu pestrost příběhů. Nepřijde mi, že by se kvalita kresby nějak měnila a hodnotím jí poměrně vysoko. Stále také samozřejmě platí, že je to pro děti nesmírně zábavná forma poučení.
Ubírám pár procent za jistou dobovou tendenčnost, nicméně skvěle nakreslené, nadmíru poučné, navíc vtipné, vypiplané do nejmenších detailů a jak se sluší na starověk a středověk někdy i temné a krvavé. Jen těch několik bodnutí do zad či pověst o Durynkovi, jejíž o dost měkčí verze vyšla v magazínu Stopa. Zajímavostí je, že v příběhu Jan Žižka je na str. 78 součástí vozové hradby i podivná babice v oranžovém šátku a zelených hadrech. V jiných verzích je obrázek stejný, ale bez babice. Že by ubírala na glorifikaci našich chrabrých husitů ? Jedno ze zásadních dílek mého dětství, kategoricky odmítám být objektivní.
Souhlas, že provedení trochu pokulhává, ale mě Conan stejně jen tak nezklame a tohle byla další příjemná jednohubka. Mimochodem šťavnatá povídka s Rudou Sonjou "The curse of the un-dead man" vyšla už v Conanovi č. 4 od Semicu pod názvem "Prokletí muže, který nezemřel" (Zde jako "Kletba mrtvého muže"). V Semicu nás pak ochudili o dvoustranu ze souboje Conana s čarodějem (str. 144-145). Obálka k povídce "Noc temného boha" byla použita na Semicovské č. 13.
Za řeč stojí tradičně asi jen Hlavsa, nicméně zde je k dispozici docela slabý scénář. Krutá legenda o Durynkovi byla nesrovnatelně lépe zpracována v Obrázkách z dějin českých zemí.
Duck Tales mi přišlo ze všech Disneyovských sérií asi nejlepší. Nevím, jestli to bylo paralelně bežícími příběhy z Kačerova a spol., ale i tak byli ty storky asi trochu barvitější, než u takovýho Mickeyho. Mimochodem jsem měl komplex z trafikantek, které nikdy nechápali, co to je "DAG TEJLS", což jsem zase jako škvrně nechápal já a zanedlouho jsem musel vyžadovat "ten časopis s kačerem".
Gotická záležitost o nadstandardním přátelství mezi muži s opakovanou návštěvou smrti. Mimochodem příběh v příběhu až nápadně připomíná Příběhy černé lodě :) Barevné v kometě to bylo asi přeci jen lepší, ale jsem rád, že to mám samostatně, esenciální Foglarovka.
Tichý hřbitůvek, sněhem zapadlý, však zatím marně čekal na nového obyvatele. -- Jen ale pořád tvrdil, že tam udělal kříž, aby ho v noci nechodil strašit. -- Opravdu je to tak, někdo bere zvenčí za kliku! V noci !! -- Tam nahoře cosi nevýslovně ohyzdného se šklebí na něj dolů-a teď se to začíná s kočičí rychlostí pohybovat dolů k němu ! K němu !! -- Mistr boxu Zeman právě zemřel na srdeční mrtvici.
Kdysi se ke mě dostala jedno německé číslo a speciál Tom Tiger + Co, které jsem "četl" pořád dokola. Tedy četl, nerozuměl jsem ani slovo, ale gagy mluvily samy za sebe. Jediné české vydání jsem zaznamenal až jako dospělej a to už přeci jen nebylo úplně ono, nicméně nařachané je to pořádně.
Divnost. Bohumil Gemrot je hodně svůj, nicméně jeho O bozích a lidech v Kometě bylo v pohodě. Tady je to horší a scénář je kulantně řečeno prazvláštní. Překvapuje rozsah v jakym to bylo vydaný, formát je sice menší, ale 80 stran je celkem kupa, takže to i stihne nudit. Navíc jak tady čtu vydáno v nákladu 80.000 výtisků, ambiciózní projekt. Na závěr publicistika: reportáž o vicemistrovi světa v závěsném létání Tomáši Suchánkovi a kratičký článek Vždyť létat je tak snadné s ukázkami létajících komiksových postav (Thor, Alf, Astroboy aj.).
Gustava Kruma můžu od skvělého Kapitána Blooda, který vyšel v ABC. Král Madagaskaru je na tom co se týče kresby jen o chlup hůře. Nicméně docela děsivá je obálka, jejíž autorem je podle všeho taky Krum, což mi hlava nebere. Pro mě do té doby neznámý příběh Beňovského si o dobrodružné komiksové či filmové zpracování přímo říká, ale hlavně druhá půlka je už vyprávěná neskutečně překotně s tím, že v závěru se džber převrhne a konec jsem tedy moc nepochopil a postrádal logiku (SPOILER-guvernérovi vojáci jej tedy zastřelili ? A jak mohl pak napsat tu knihu ? A proč jí manželka dostala v Londýně, když s ním byla na ostrově v den jeho smrti ?). Jak jsem si vzápětí dohledal, oproti skutečnosti bylo vynecháno několik celkem zajímavých epizod a celá madagaskarská mise došla značného zjednodušení i černobílého vidění věcí. Jinak klasika, 1. číslo slibované nové edice ROMtika A Napětí, další skvělé seriály budou následovat !
vasek: Četl jsem ho před místním hodnocením znovu a je pravdou, že mi nedošlo, že už přeci jen nějaký ten pátek existuje a rozhodně jsem se nechtěl nikoho dotknout. Slovy jsem nehodnotil kvalitu příspěvků, ale celkovou náladu, pokud to vyznělo, tak příkře, jak Ty píšeš (ubohý skuhrání), tak to jsem zas neměl v úmyslu, na druhou stranu ubrečenost v tomhle směru prostě nemám rád. Docela peču na to, kdy a kdo dal podnět, když budu mít doma v šuplíku 15 let CD svojí grunge kapely, který vydám v roce 2010, tak už to holt nebude taková bomba. Byť je dnes situace samozřejmě mnohem lepší, tenkrát to už rozhodně žádná mizérie nebyla, namátkou: Aargh, Crew, Bedeman, Pot, Zkrat, Sorrel, Inseminátor, O nemrtvých + miriáda zahraniční kvality (třeba skoro komplet zásadní díla od Moora) a spousta dalších věcí musela být nastartována. Přirovnání k filmařům jsem nepoužil náhodou, lkají podobně (finance, hloupá veřejnost, temná minulost), ale málo padá otázka, kolik zajímavých tvůrců tu opravdu máme, kolik děl opravdu stojí za vydání a kolik z nich snese srovnání se zahraničím. Aby nedošlo k mejlce, tím se jen otírám o to lkaní, jsem tradičním podporovatelem a pachatelem lokální kultury. Navíc já se čistě osobně cítím v undergroundu výborně, naprosto chápu, že si to v případě komiksu jako fanoušek narozdíl od autorů či vydavatelů můžu dovolit, ale tlačení se do mainstreamu štěstí nepřinese, krátkodobý efekt to má a umožní to pár lidem obživu, což je fajn, ale za chvíli už všichni znudění profesionálové jen vzpomínají, jaký to bylo krásný, když jsme se tenkrát museli poloamatérsky protloukat a chtěli by to zpět. Taky rozhodně nepotřebuju vedlejší efekt spočívající v tom, že si pak mou oblíbenou záležitost (v tomto případě komiks) bere do huby každej druhej jouda. Rozloučil bych se asi větou z Tvého profilu :)
Připomíná to ubrečenost českých filmařů, kteří nemohou pochopit, že 30 celovečeráků ročně je na naší zemičku až dost. Je pak taky rozpor mezi lkaním, jak většinová společnost komiks nebere a holedbáním tou naší androš kultůrou. A já osobně jsem v tomto ohledu spíš na to holedbání, už takhle se za poslední léta komiks nebývale zpopularizoval, vychází toho mraky a i původně českého. Kde jsou ty časy, kdy člověk mohl koupit vše co vyšlo, dnes by na to musel být buď psychopat nebo milionář. Regály s komiksy se v každém knihkupectví povážlivě zvětšují atp. Tolik asi k té náladě. Co se týče jednotlivých fragmentů publikace, vše podstatné zde již zaznělo u kolegů.
Polchova kresba je super, na druhou stranu jsem se pak neubránil srovnání se skvělým Funky Kovalem, které Lidé a netvoři nemohou ustát. Vadila mi hlavně zkratkovitost a místy nelogičnost scénáře. Svět Funkyho byl taky samozřejmě mnohem rozmanitější a svými přesahi do jiných podřadných žánrů mně bližší. Každopádně další čísla by mi proti srsti rozhodně nebyla, vyhrál někdo to horské kolo ? :)
Ony na zadní straně inzerované Podivuhodné cesty vyšly, ale u jiného vydavatele. Zapůjčil jsem si kdysi v dětském oddělení městské knihovny, pročež překvapila erotika a vůbec dospělejší ladění věci. Ach ty naštěstí stále méně se ozývající časy, kdy cokoliv s obrázky bylo jednoznačně pro děti.
Když už jsme u těch želv, vzpomeňme ony hitové turecké nepoživatelné žvýkačky s bankovkou (marky, dolary, turecké liry) a atraktivním obrázkem (bruce lee, švajcik, rocky apod.) jako bonusem.
A to ta obálka vypadala tak slibně...Danglár dobrej. Na poslední straně inzerován ZUKO, to počítám asi nikdy nevyšlo, že ? (anotace: postkatastrofický svět, krásné ženy, rafinovaný sex, násilní gayové, bezprizorní žoldáci a celá řada dalších ztroskotanců přežívajících na troskách zničeného světa - což by šlo).
