4

Na zadní straně je napsáno ,,Tato sbírka příběhů o lásce mezi mladými muži", přitom té lásky tam zas tak moc nebylo...ale ušlo to. Některé povídky byly takové o ničem, jiné byly lepší. :-)

Text může obsahovat spoiler!
Padlý měsíc - Tahle povídka byla celkem dobrá, pointa byla zajímavá...a...incestní... O__O * *
Portrét vzpomínek - Tohle se mi líbilo. Padlý anděl Michael, který poslal Johanku z Arku do boje za Francii, přitom ji tajně miloval a stále se trápí její smrtí... * * *
Sklíčenost princezny Barvello - Povídka mi moc nedávala smysl, nejspíš to byl odkaz na povídku Padlý měsíc, objevila se tam jedna z postav. *
Trnitá zahrada - Tak ta se mi líbila. Možná to byla tím, že byla nejdelší, takže se mohl nejvíc rozvinout děj...ale bylo to zajímavé. S postavou čaroděje Navia jsem na konci dost soucítila. * * *
Mozaika - Tady jsem se trošku ztratila...co se to stalo s jeho okem? Ale když pominu to, že hlavní zápletka povídky mi není příliš jasná, líbilo se mi povolání hlavních postav...dostávat odměny za lovení démonů je dobrý a určitě by se s tím dalo pracovat. * *
Kouzelný kocour z Pekelného vrchu - Jedna z těch lepších povídek. Do domu kouzelníka, žijícího na Pekelném vrchu se svojí služtičkou, se zatoulá jakýsi člověko-kocour Kinka, jež hledá svou paničku Riifu, která ho chtěla pustit na svobodu. Ta už je ale mrtvá...nakonec se s ní setká skrz dveře v kouzelníkově domě, které vedou do prázdna...odtud za ním Riifa na chvíli vystoupí a nakonec odejdou spolu. * * *
Requiem - No, tohle byla spíš lyrická záležitost. Takové krátké poslední přání před smrtí...není k tomu moc co říct vlastně. *

Bavily mě jen některé povídky a některé bych vlastně ani neoznačila za povídky. Na konci jsem si přečetla, že jde o představy autorky, což tomu celkem odpovídalo. Nerada příliš kritizuju, ale tahle manga mi bohužel přišla taková slabší. K některým povídkám bych se možná i někdy vrátila, ale těch je jen pár. Ale abych taky řekla něco pozitivního, líbí se mi vlasy dívčích postav. :3 A styl kresby mi místy hrozně připomíná jinou mangaku, jejíž díla mám ve sbírce a to Maki Murakami, autorku Gravitation. Ta podoba tam není neustále, ale v některých místech, pohledech, tvarech obličeje, výrazech...no prostě něco tam je. ;-)

Pozor! Text může obsahovat spoilery! (I když spíš ne) Musím dohnat, co jsem zameškal, sáhl jsem tedy po „poslední" jednodílné manze v mé knihovničce... A udělal jsem dobře? Tááákže...
Ne, neudělal jsem správně. Mangu jsem vyhrabal někde ze zadní poličky a už je mi jasné, proč byla manga tak vzadu. Manga vypráví sedm povídek o jakýchsi démonech, andělech, padlých andělech, mázích a všelijaké havěti. Ne, že by to byl špatný nápad, ale nic závratného se tam nestalo. V každé povídce se spároval anděl s démonem, nebo anděl s padlým andělem, nebo démon s padlým andělem, nebo mág s obyčejným králem... Postav v každé povídce minimum, tudíž neexistovala možnost, že by se snad mohl hlavní (anděl, démon, padlý anděl, mág, - nehodící se škrtněte) zamilovat do někoho jiného... Některé povídky byly dlouhé a o ničem, některé byly (v tom lepším případě) krátké a o ničem a některé byly (v tom úplně nejlepším případě) krátké a bez milostného vztahu mezi andělem, padlým andělem (mně už se ta havěť nechce znova vypisovat). Mojí nejoblíbenější povídkou je Kouzelný kocour z Pekelného vrchu, kde vystupovala služtička v hezkém oblečku ^_^ a její pán, který se zabýval magií a vyvolával všemožné duchy. Jednou se mu povedlo nevědomky vyvolat kočičího ducha, který svým vzhledem připomínal psího polodémona Inuyashu ze stejnojmenné mangy. Jeho přítomnost vycítili jakýsi lidé v čele s Riifou, ženou, kterou se kočičí duch Kinka snažil najít. Už to však nebyla ta Riifa, kterou Kinka miloval, ale prázdná schránka bez života a pocitů. Ta skutečná Riifa byla již mrtvá. Služtička pomohla Kinkovi projít jakýmsi pokojem plným magie a on mohl v klidu odejít do světa, kde přetrvává duše jeho milované Riify... K zahození taky nebyla povídka Mozaika. Tu jsem tedy příliš nepochopil, ale byla taková nejdrsnější, byla tam krev, střílelo se, poznávalo se démony a hlavní hrdina se svým nejlepším přítelem chodili po světě a likvidovali démony. Hlavní hrdina se poté dovídá, že jeho nejlepší přítel je také démon a že mu ukradl oko, aniž by si toho všiml... Jo, to je na prd, to se mi stává pořád... Lidi mi kradou oči, uši, nohy, aniž bych si toho všiml... Je to na kopr...
O ostatních povídkách se nebudu rozepisovat, protože pro mě nebyli záživné, některé jsem díky své průměrné inteligenci ani nepochopil, anebo je možná nepochopila ani sama autorka... Bůhví... Padlý anděl ví... Démon ví... Všechny ty potvory z téhle mangy to snad ví... Já teda ne...
Každopádně kresba byla u každé povídky trošku jiná. Nejvíce se mi líbila právě u Mozaiky i příběh byl celkem poutavý a skončil tak nějak... přijatelně.
Sečteno a podtrženo, chápu, proč se Padlý měsíc krčí až v zadní řadě. Kromě dvou povídek jde o vcelku promrhaný čas a k téhle manze se jen tak nevrátím...
20%