První dva příběhy nic moc, ale Návrat domů s kresbou Billa Sienkiewicze je skvělý. Parádní drsný špionážní komiks, ve kterém kresba skvěle podtrhuje děj. Byl v něm sice kladen důraz feminismus a ukazování žen jako obětí světa módy nebo čeho, ale nijak to nevadilo.
Takový ten styl sci-fi, který je v tak daleké budoucnosti a tak vzdálené galaxii, že tam všichni chodí oblečení jako ve starověku a technologie má design ze středověku. OK, s těmito pravidly hry nemám problém :-) Kresba, která je vychválená v úvodu, je skvělá. Příběh se rozjíždí slibně, ale není je úplná bomba. Škoda že tomu čtenáři nedali šanci anebo že to vydavatel více nezpropagoval. Ale Thorgal je lepší a taky se nechytil, bohům žel. Lov velryby je naprosto geniální!
"V New Yorku dnes prší..." Další z důkazů, že Alan Moore je geniální. Nečetl jsem nic z toho, co bylo před Moorem, ale jeho nápad, jak Bažináče pojmout, mi přišel zcela revoluční. Alan Moore umí skvěle vybudovat atmosféru a když šel Bažináč svou bažinou a byl šťastný, tak jsem by takřka šťastný s ním. Alan Moore zároveň fantasticky pracuje s panelama, což zase přidává na již zmíněné atmosféře. Například začátek a konec sešitu Hodina anatomie - to je prostě a jednoduše geniální. Ruku v ruce se scénářem jde i kresba. Je na ni vidět doba, kdy vznikla, ale i tak je nadprůměrná. Je v ní něco z Joe Kuberta i z Jima Sterlanka a zároveň něco, co mi připomínalo Černou orchidej. Bažináč je po všech stránkách povedená kniha!
Vzhledem k formátu, což jsou jednostránkové komiksy v časopise pro puberťáky, je to hodně povedené. Postavy jsou sympatické a "chemie" mezi nimi funguje. Dobře jsem se bavil.
Oproti prvnímu dílu přidal Petr Kopl na hororové atmosféře. Rozšiřují se i pravidla daného světa. Shrnutí předchozího děje se mi tam zdálo tak nějak navíc. Ale třeba to někomu, kdo nečetl první díl, pomůže. Hlavní hrdina zde poměrně často bourá čtvrtou zeď a to až tak, že zatahuje čtenáře do děje. Kopl změnil i kresbu, která si zachovává jeho typické rysy, ale přidal na detailech a "realističnosti". Celkově změna kresby komiksu spíše uškodila, ale krvavé a hnusné věci jsou teď opravdu hnusné.
Petr Kopl přišel se svým vlastním originálním světem a s vlastními pravidly. Tento hororově laděný příběh pěkně odsýpá a je zpestřen skákáním mezi časovými rovinami. Kresba je typicky koplovská a k tomuto příběhu příjemně sedí. Obličeje nemá cenu řešit, ty Petr prostě neumí. Celkově dobrý dojem.
"V New Yorku dnes prší..." Další z důkazů, že Alan Moore je geniální. Nečetl jsem nic z toho, co bylo před Moorem, ale jeho nápad, jak Bažináče pojmout, mi přišel zcela revoluční. Alan Moore umí skvěle vybudovat atmosféru a když šel Bažináč svou bažinou a byl šťastný, tak jsem by takřka šťastný s ním. Alan Moore zároveň fantasticky pracuje s panelama, což zase přidává na již zmíněné atmosféře. Například začátek a konec sešitu Hodina anatomie - to je prostě a jednoduše geniální. Ruku v ruce se scénářem jde i kresba. Je na ni vidět doba, kdy vznikla, ale i tak je nadprůměrná. Je v ní něco z Joe Kuberta i z Jima Sterlanka a zároveň něco, co mi připomínalo Černou orchidej. Bažináč je po všech stránkách povedená kniha!
2017:
Série “Mezi řádky” není pro každého. Je to běh na dlouhou trať. Musíte počítat s tím, že jednotlivé knihy nejsou uzavřené a vysvětlení, kterého se zoufale dožadujete, hned tak nedostanete. Přečtete tu knihu poprvé, řeknete si, že vám asi něco uteklo, tak si ji přečtete podruhé a pak se smíříte s tím, že tam to vysvětlení prostě není a musíte si počkat na další knihu. Třetí kniha je dobrým pokračováním série. Zajímavým prvkem je gamebook o minulosti Lizzie. Ale právě gamebook ukazuje, jak je čtení série “Mezi řádky” náročné a zrádné. Je jasné, že se nespokojíte s jejím prvním životním osudem, který Líze přiřadíte. Budete chtít znát všechny možné kombinace, ale výsledkem bude, že stejně nebudete vědět, která je ta správná. Po předlouhém zběsilém listování desítkami stránek tam a zpátky zjistíte, že vlastně nevíte, kdo Lizzie ve skutečnosti je. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1060-mezi-radky3
2022:
Jednotlivé knihy nejsou samostatné příběhy. Samostatně by nedávaly smysl. Nejdou proto samostatně hodnotit. Je potřeba spíše hodnotit to, jak rozvíjí příběh. V této knize se toho poměrně hodně stane a vyprávění nepřešlapuje na místě, což je dobře. Zároveň je tento příběh spíše akčnější než filozofičtější, jak tomu bylo u předchozích dvou knih. Pořád je to ale hodně chytré a zábavné. Gamebook v této knize mi připadal stejně iritující, jako když jsem to četl poprvé, a přesto jsem si poctivě prošel všechny možnosti příběhu.
Kniha Hilda se vrací má jednu obrovskou chybu. Je příliš krátká a její čtení utíká až příliš rychle. Na druhou stranu její výhodou je to, že se dá číst znova a znova. Zajímalo by mě, jestli by se moment, kdy by Hilda začala nudit, počítal na stovky stran anebo na hodiny. Hildu si zamilují děti i dospělí. Dospělí se pak navíc můžou zamyslet nad tím, nakolik jsou Hildina dobrodružství skutečná a nakolik jsou imaginární. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1056-hilda2
Už na první pohled jsem si tento komiks zamiloval a on si mě naprosto podmanil. Jak samotným provedením knihy, tak výtvarnou stránkou, příběhem a tempem vyprávění. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co u nás v loňském roce vyšlo. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1054-fantomas-se-zlobi
Zajímavý příběh a skvělá kresba. Jenom mám trošku strach, jestli je nebude opakovat stále stejná zápletka. Je dobře, že se nakladatelství Crew podařilo najít platformu, na které může vydávat podobné věci. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1044-modra-crew
Nečekal jsem nic a přesto jsem byl překvapený. Špatné dialogy, nefungující vysvětlování, absence humoru. Aspoň ta kresba je celkem dobrá.
Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1041-assassins-creed
Je to takový kříženec knihy pro děti a pro dospělé. Ono to totiž nepůsobí na děti moc dobře, když na prvních čtyřech obrázcích je zakrvavený nůž, mrtvý táta, podřízlá máma a podřízlé dítě. Zbytek už je taková hřbitovní lehárko pro trošku větší děti. Příběhy jsou to zajímavé a postavy dobře napsané. V knize je několik příběhů a pod každým je podepsaný jiný kreslíř. A všichni odvedli výbornou práci. Neposadil jsem se z té knihy sice na prdel, ale na druhý díl se těším.
Je věčným a přesto i on může pocítit strach a obavy. A hledá svoje hračky. O nové barvy se postaral Daniel Vozzo a je radost se na to dívat. Stránky nehýří sytými barvami. Barevnost je spíše decentní a skvěle zpřehledňuje kresbu. Chápu, že pro někoho mělo původní černobílé vydání své kouzlo a mnozí ho budou z nostalgie i nadále preferovat, ale až s barvami je Sandman kompletní. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1017-sandman-preludia
EDIT 2022: Sandman je velmi zvláštní dílo. Nadčasové a velmi pečlivě vybalancované. Je to chytré, osudové a napínavé. Není to ale nijak moc akční a “rozjuchané”, ale spíše zamyšlené. Velmi slušně položený základ nového mýtu a legendy mezi komiksy.
Pokaždé, když se do Ságy začtete, tak je to jako kdybyste přišli do hospody za známými a klábosili s nimi celý večer. Po zavíračce odcházíte domů s tím, že se sice nic moc nevyřešilo, ale skvěle jste se pobavili a jste spokojení. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1012-saga3
Celkový dojem z knihy je skvělý. Povídky a interpretované básně mají atmosféru a poetiku gotických románů. Přináší archetypy děsivých zločinů a ještě děsivějších odplat ze záhrobí, strach z pekla i předčasného pohřbu. Jednotlivé příběhy jsou krátké a vypointované. Corbenova kresba k jeho vyprávění dokonale sedí. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1009-duchove-mrtvych
Deadpool a Crew to zase dokázali. „Mrtvé prezidenty“ jsem si opravdu užíval a sousedi ze mě asi neměli radost, když jsem se v jednu ráno chechtal u otevřeného okna. Vzhledem k úspěchu první knihy lze i u „Mrtvých prezidentů“ očekávat, že půjdou na dračku. Prostě je to pecka a jediné co se knize dá vytknout je její délka. Se 136 stranami je o třetinu kratší než „Drákulova výzva“. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/1005-deadpool-mrtvi-prezidenti
Já jsem odkojený seriálovým Arrowem a byl jsem zvědavý na tento komiksový origin. Největší problém této knihy je podle mě uspěchanost. Všechno se tam odehraje moc rychle a lovem oběda se z Olivera stal neuvěřitelný střelec. Taky to celkem iritovalo, jak vůbec nezabíjel...taková hloupost když po vás jde kartel se zbraněmi a vy jste sám. Kresba není špatná.
Velkej šéf není pro každého. Cílovka jsou stávající fanoušci Loba a Masky a potom mlaďoši, kteří mají rádi všechny ty hustokrutopřísné hlášky a dokáže je rozesmát prst vražený do oka. Jednu hvězdičku jsem přidal ve snaze být objektivní. Věřím, že cílovka bude nadšená. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/999-lobovsmaska
Ukecané až běda. I ty příběhy jsou celkem zběsilé, ale pobavily mě. Hodně jsem si užíval kresbu a říkal jsem si, že ve své době musel Steranko působit jako zjevení. To jak se snažil vytěžit maximum z různých zrcadlení a odrazů, to jak dokázal nakreslit celostránkové nebo dvojstránkové ilustrace, paráda! Jasně, je to staré, ale líbilo se mi to. Akorát se to při tom množství textu dlouho čte...
Ukecané až běda. I ty příběhy jsou celkem zběsilé, ale pobavily mě. Hodně jsem si užíval kresbu a říkal jsem si, že ve své době musel Steranko působit jako zjevení. To jak se snažil vytěžit maximum z různých zrcadlení a odrazů, to jak dokázal nakreslit celostránkové nebo dvojstránkové ilustrace, paráda! Jasně, je to staré, ale líbilo se mi to. Akorát se to při tom množství textu dlouho čte...
Můj první Sandman. Už úvodní scéna s rostlinama byla skvělá. Potom jsem se v tom začal ztrácet, ale na konci to všechno dostalo nějaký smysl. Je tam hrozně moc nápadů. Jak ve scénáři, tak v kresbě. Především v kresbě! Stránky přicházely s novými a novými nápady na rozmístění a tvar panelů, na perspektivu, na práci s barvami. Už jenom kvůli té kresbě a barvám musím dát plný počet bodů. V doslovu je hodně často zmiňovaný Jim Steranko. To mě pobavilo hlavně proto, že jsem začal Sandmana číst hned po zavření Nicka Furyho právě od Steranka, ve kterém jsem se stejně jako v tomto Sandmanovi rozplýval nad kresbou.
Nejhorší na téhle knize je to, že je to všechno pravda. “Fax ze Sarajeva” není odpočinkové čtení. Bude vás z toho mrazit, budete se divit a na konci si možná na internetu vyhledáte heslo “Válka v Jugoslávii”. Kresba má skvělou dynamiku, takže například rychlá jízda vypadá fakt skvěle. Úžasně nakreslené jsou výbuchy, které však trhají na kusy lidi, kteří třeba stojí ve frontě na humanitární pomoc. Dokonalé jsou detaily zoufalých tváří. Skvělé jsou skupinové scény, u kterých má čtenář pocit, že je pozoruje z okna ve druhém patře. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/986-fax-ze-sarajeva
Prostě a jednoduše – To chcete! Lovec je tak krásně udělaná kniha, že ji chcete mít v knihovně a při čtení ji držet v ruce. Druhým silným důvodem ke koupi je originální styl kresby. Na první pohled vás možná nezaujme, ale během čtení tomu přijdete na chuť. Příběh není úplně originální, komiksy s drsnými zločinci už na trhu máme, ale překvapí vás jeho syrovost a Parkerova zarputilost. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/981-parker-lovec
Největší slabinou českého vydání je fakt, že u nás kniha nevyšla před rokem 2013, kdy do kin přišel film “Muž z oceli”, který se Zemí jedna volně inspiroval. Výborná kresba. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/977-superman-zeme-jedna
Lips Tullian a jeho trable s ženskýma. Úžasné dílo! U každé stránky jsem si říkal, jak takový skvost plný detailů dokázal každý týden nakreslit. Ačkoliv mám velké formáty rád, tak jediné co tomu můžu vytknout je formát. Otevřená kniha je příliš široká a tak se kolem ní špatně pokládají ruce na stůl. A maličké písmenka na horním okraji jsou při položení na stůl dost daleko. Ale jinak je to pecka.
Je vidět, že u nás to komiksové/mangové podhoubí existuje a to je dobře. Doufejme, že se autoři vypracují a v budoucnu se s chutí začteme do příběhu mnohem delšího, než je těch pár stran ve sborníků. Některé povídky překvapily, nejčastěji kresbou. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/974-vejir8
Ty hlášky a komolení slov, to je smrtící :-) Hodně mě to pobavilo. Má to skvělou atmosféru a je to parádně nakreslené. Jen občas jsem měl pocit, že je ta kresba o řád horší.
Ty hlášky a komolení slov, to je smrtící :-) Hodně mě to pobavilo. Má to skvělou atmosféru a je to parádně nakreslené. Jen občas jsem měl pocit, že je ta kresba o řád horší.
Celá kniha na mě dýchla nostalgií starých „ábíček“ a jejich dobrodružných komiksů na pokračování. Ačkoliv příběhy nejsou špatné, je to forma, která této knize dominuje. Kvůli té se budete ke knize vracet. Navíc kniha obsahuje výborný doslov Milana Krejčího, ve kterém obsáhle popisuje okolnosti vzniku obou komiksů. To jak zásadní tyto dva komiksy pro Rosinský byly, poznáme podle toho, že u kresby barvami zůstal. To je dobře vidět, když se zalistujeme do jednotlivých alb Thorgala. Od 29. alba „Le Sacrifice“ (2006) se kresba dramatické změnila a byla to samozřejmě změna k lepšímu. Pokud tedy máte rádi krásně kreslené dobrodružné komiksy, pak nad Temnými cestami neváhejte. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/972-temnymi-cestami
Celá kniha na mě dýchla nostalgií starých „ábíček“ a jejich dobrodružných komiksů na pokračování. Ačkoliv příběhy nejsou špatné, je to forma, která této knize dominuje. Kvůli té se budete ke knize vracet. Navíc kniha obsahuje výborný doslov Milana Krejčího, ve kterém obsáhle popisuje okolnosti vzniku obou komiksů. To jak zásadní tyto dva komiksy pro Rosinský byly, poznáme podle toho, že u kresby barvami zůstal. To je dobře vidět, když se zalistujeme do jednotlivých alb Thorgala. Od 29. alba „Le Sacrifice“ (2006) se kresba dramatické změnila a byla to samozřejmě změna k lepšímu. Pokud tedy máte rádi krásně kreslené dobrodružné komiksy, pak nad Temnými cestami neváhejte. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/972-temnymi-cestami
2016:
Dopady Tomova společenského pádu jsou jedním z ústředních témat druhého dílu. Silné příběhy totiž mají moc formovat společnost a měnit kolektivní nevědomí. Mike Carey to v úvodu vysvětluje téměř fyzikálně. Tak jako gravitace ohýbá prostor, tak i síla fantaskních příběhů ohýbá naši realitu. Události donutí Toma smířit se s tím, že svět je jiný, než si myslel a že toho má s literárním čarodějem společného víc, než si kdy dokázal představit.
Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/958-mezi-radky2
2022:
Oproti první knize přibylo novinových a internetových článků, které jsou docela obsáhlé. Pokud je nepřeskakujete a čtěte si je, tak to dost kazí tempo vyprávění. Pravidla světa Mezi řádky zde dostávají jasnější obrysy, ale pořád jsme ještě na začátku. Mimochodem, v dnešním světě plným konspirací a propagandy, které na nás útočí ze všech stran, je téma této série naprosto geniální. Nechci říct, že dříve příběhy neohýbaly realitu, ale pokusy o takové úmyslné ohnutí nebyly tak časté a tak zřejmé.
Sága není čistá sci-fi a ani klasická fantasy. Je to geniální kombinace obou. Druhý díl je stejně čtivý a poutavý jako díl první. Jakmile ho začnete číst, tak vás nepustí. S poslední stránkou zjistíte, že jste se zapomněli napít whisky, kterou jste si ke čtení nalili. Zavíráte knihu a v duchu řvete, že chcete víc. Takže milý BBarte, děkuji za recenzní výtisk a prosím, per to do nás s větší kadencí. Tohle je žrádlo, které chceme!
Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/950
Příběhy eskadry jsou dobré, ale dle mého nedosahují na kvalit některých jiných Star Wars omnibusů. Jako spousta jiných příběhů i zde události vyvrcholí přestřelkou mezi dobrými a zlými, v tomto případě mezi X-wingy a TIE stíhačkami. Tím ale nechci říct, že je ta kniha špatná, ale po přečtení několika Star Wars omnibusů mám pocit, že jsou ty příběhy až příliš často podle stejného schématu.
Zklamání. Jedna z prvních knih v mé sbírce a dlouho jsem se těšil, až se do ní začtu. Začátek se mi zdál hrozně zmatený, šílené skákání v čase. Děj za Zemi zdál mnohem horší a zmatenější, než děj na planetě Khera. Tam se to celkem pěkně rozjede. Postavy se Moorovi povedly. Z kresby jsem byl místy nadšený a místy lehce zklamaný. Největším zklamáním pro mě bylo řešení některých panelů, které ukazovaly detail. Ty byly řešeny tak, že se prostě zvětšil výřez předchozího obrázku a výsledkem byla rozrastrovaná sračka. To jsem u Image nečekal.
Sochař je román o smyslu života, o touhách a o umění. A o pomíjivostí toho všeho. To, po čem dnes toužíte a co považujete za důležité, může být zítra marginální. Je důležitá okamžitá sláva, či trvalejší odkaz budoucnosti? Svůj čas ztrácíte úsilím, kterého můžete ve výsledku litovat, protože jste jej je vyvíjeli špatným směrem. Je to román o smiřování se se smrtí. Se smrtí svou a jejími dopady na ty, které máme rádi a kteří mají rádi nás. O nedokončených příbězích. Je to kniha, která se vám zakousne do podvědomí a v myšlenkách se k ní budete stále vracet a možná vám budou postupně docházet některé souvislosti. Třeba jako mě druhý den po dočtení došel skrytý vtípek s jedním z Davidových striktních pravidel - Už nikdy nepůjde na film režírovaný nějakým Švédem.
Moje první setkání s Flashem. Na můj vkus tam bylo příliš mnoho Flashů a mytologie kolem zdroje rychlosti mi taky úplně nesedí. Ale možná je to proto, že to asi bude cílené na mladší ročníky. Hodně mi taky vrtal hlavou ten oblek v prstenu. Oblíkal si to přes civilní hadry a stejně měl vyrýsované svaly. Kresba je parádní.
