Tady to prostě nejde jinak, než na plný počet. Jeden z nejlepších, ne-li nejlepší, Elseword příběh, který snad kdy vyšel a je to opravdu jen voláním osudu, že se pod svitem úplňku sešli dva géniové, kteří společnými silami vytvořili tento upíří epos. Doug Moench a Kelley Jones. Scénárista a kreslíř. Jeden napsal geniální příběh, ve kterém se naprosto přirozeně mísí Batmanovo universum s tím Vlada Napichovače, a ten druhý tomu dal naprosto vymazlený gotický vizuál, bez kterého by tato trilogie měla jen poloviční sílu. Každá část přichází s něčím novým a rudý déšť je hustší a hustší. Neváhejte, a jděte do toho, než vás smete rudá přílivová vlna...
Čitvé a zabavné, hlavně díky účelné překombinovanosti a hravé kresby, která, ačkoliv jsem tento komiks jako dítě nečetl, ve mě vyvolává vlny nostalgie. Velká škoda, že vyšla jen jedna kniha, co jsem tak pochopil, série má pouhých deset svazků, čili zbývajících sedm by se vlezlo do pouhých dvou knih stejného formátu. Vzhledem k faktu, že kniha vyšla před šestnácti lety se dalších dílů už asi nedočkáme. Naštěstí má tato kniha poměrně uzavřený děj, takže čtenář si po dočtení nepřipadá až tak "ošizen".
V posledních dnech mě "dětská" tvorba překvapuje (pozitivně). Začalo to parádním Lightfallem, poté komiksové adaptace Vlkochodců a Písně Moře, povedená Můrodějka a teď i Runy: Stvůra tisíce tváří. Příběh sám o sobě moc originální není - dvě šikanované děti se dostanou do kouzelného světa, ve kterém najdou své místo. "Je to prastarý příběh. Android potká androida z něhož se stane chameleon. Android ztratí chameleona, jenž se změní na slizku. Android získá slizku, slizka potká slizku s níž odejde a android ztratí slizku, chameleona i androida. Kolikrát jsme už viděli tenhle příběh?" Je ale rozhodně zábavný, čtivý, plný sympatických postav a (alespoň za mě osobně) zajímavě/pěkně nakreslený (ano, vizuál mi připomíná zmiňované Adventure Times), což ale je hlavně otázka vkusu a chápu, že někomu se zvolený styl nemusí líbit. Konec si nechal otevřenou cestičku k druhému dílu a já pevně doufám, že se nám jej dostane.
Za mě osobně naprostá spokojenost. Jak po kresební, tak po příběhové stránce nemám co vytknout. Příběh je nadupaný jak akcí, tak i emocemi a scény, kdy k sobě bráchové opět nacházejí cestu vyloudily i nějakou tu slzičku v koutku oka. Jistou formou výhody je i to, že ačkoliv má kniha lehce otevřený konec, hlavní dějová linka z první knihy je zde uzavřena. Tím ale rozhodně nechci říct, že by série měla skončit!! Právě naopak! Jen víc téhle lahodné pizzy!!
I druhý díl si udržuje vysoce nasazenou laťku co se kresby týče, ale do jásavě barevného spektra se přimíchávají temné tóny jak v kresbě, tak v příběhu. Ten nabírá na vážnosti a epičnosti a s pomalu pohasínajícími světly se vkrádá temnota i do duší. Ale příběhu není ještě konec a na zoufalství není čas! A jak se tak hezky říká, největší tma je před úsvitem. Příběh mi (i díky drakovi) vyvolával v mysli vzpomínku na další nádhernou literární klasiku - Nekonečný příběh. Už se těším na třetí díl...
Přirovnání k Miyazakiho filmům není vůbec zavádějící. Příjemná, pohodová fantasy, jenž dává vzpomenout na Kůstka, je zabalená do úchvatného vizuálu ze kterého ta pohoda úplně čiší. Oku lahodící kresba, ve které převládá zelená, oranžová a žlutá je jako polštář pro duši a nad některými stránkami jsem strávil dlouhé minuty jen při představě jaké by to bylo v takovém prostředí žít a na snídani si skočit na vaječnou omeletu U Bungy....
Tak tohle je komixový punk jaxviň, který u nás ale vyšel ve špatnou dobu. Nesedne to všem, to je jasné, ale vyjít to tady v 90. letech, je z toho pecka. Ovšem ani zpoždění 30+ let mi nezabránilo, abych si čtení kurevsky užil a hýkal nadšením, protože toho punku je občas zapotřebí ;-) Teď si jdu pořídit kostým klokana, tank a hurá za chlastem do Austrálie!!
Za mě velice povedené jak po stránce kresební, příběhové či čistě kreativní. Nenašel jsem snad jediný nudný příběh a jednostránkové "stripy" dokázaly rozesmát. Skvělá byla za mě osobně Básnička, ujeté, ale povedené Máslové sušenky :-D Nelze nezmínit Whaam! který zahřálk u srdíčka :-) Celkově jde o skvělou knihu, jenž ukazuje chuť a energii experimentovat. Příběhy jsou doplněné o skvělou kresbu a spousty vtipů se ukrývá i v jednotlivých panelech (například plyšová žabička pozorující Červenou vylézající z kanálu :-D). Za mě osobně to chce víc!!! :-D Knihu doplňují vydatné a místy vtipně okomentované bonusy a pevná vazba tomuhle postapo punku krásně sedne.
V druhé části Spidey navštíví Kvantovou Říši, kam ho zavede pátrání po Namorově delfíním talismanu a Atlantidě. V tomto pátrání asistuje Fantastické Čtyřce (ze které se v průběhu děje stane Trapná Trojka, Debilní Dvojka a nakonec i Jalová Jednička). a cestou potká i mnoho dalších superhrdinů, jako jsou Ant-Man, Shang Chi, She-Hulk a další. Opět jde o velmi zábavné a místy i interaktivní dílo (pasáž se She-hulk, která pomáha Spideymu "otočit" realitu), které hojně pomrkává i na dospělého čtenáře ať už chybějící čtvrtou stěnou, či drobnostmi ukrytými v pozadí (Quantum realm plné Q, Lockjaw, který se sem prokýchal z předešlé knihy). A opět nechybí "potitulková scéna". Pro děti naprosto suprové a zároveň dostatečně zábavné i pro dospělé.
Z velkou mocí přichází schopnost dělat úžasný přemety. A ty v tomhle komikse dělá skoro každý - od Spideyho, přes holuba Marka až po Iron Manovu rybičku Jarvise. První díl Maihackovy trilogie je odlehčená zábavná jízda, která je ideální jak pro děti, tak pro dospělé čtenáře s dětskou dušičkou. Postupně jsou nám představování i nejznámější Avengeři a jejijch mazlíčci ("Tohle je moje žába, jmenuje se Thorg, což je spojení slov thor a frog.") a Spidey se tak stává jejich lehce nedobrovolným hlídačem, zatímco Nejmocnější superhrdinové světa míří do Central Parku aby čelili nebezpečné superzáporácké hrozbě. Za pozornost stojí i Maihackova kresba, která sice působí takovým hrubozrnným dojmem, ale navzdory tomu ukrývá spousty pomrknutí na čtenáře (například Ultronova hlava v koši na odpadky). Ve výsledku je Zvěřinec přesně tím, co slibuje a ještě něco navíc.
Já si tuhle sérii snad začnu kupovat! Kosmická Kalamita je, jak jsem se na konci dočetl, třetí část série Mikea Maihacka (1. díl Zvěřinec Zasahuje! 2. díl Miniaturní Mela!), takže jsem nastoupil do rozjetého vlaku před cílovou stanicí, ale vůbec to nevadilo. Spider-man zde za pomoci magického amuletu z cornflakeů poskakuje z jedné strany vesmíru na druhou. Silver Surferovi vrátí jeho prkno, pak navštíví Galactuse, odskočí si na Ego a nakonec čelí i sběratelské vášni samotného Collectora. To vše za asistence Strážců Galaxie. Jde o příběh zábavný, odlehčený a v příjemné kresbě, který dokáže pozvednout náladu. Takže pokud potřebujete něco PŘÁTELSKÉHO a SOUSEDSKÉHO, tak tenhle komiks můžu jen doporučit. A já mažu do knihovny pro předešlé díly :D
Inu tady se připojím k té spokojené části čtenářského publika. Peacemaker je buran. Jenže jak už prozrazuje název, tak se fakt snaží. Snaží se nebýt jen tupý nástroj, snaží se nebýt jen vraždící hovado, snaží se nebýt tím, co z něj chtěl mít jeho otec. A to se kurva cení. Ne vždycky mu to ale vychází, jeho "kolegové" ho nesnášejí a Wallerová ho vysílá do akce jen na ty nejtupější mlátičky. Ale i navzdory tomu si svým upřímným přístupem dokáže získat přátele i mezi nepřáteli. A tím nejlepším se stane dokonce i Bruce Wayne!
Zpracování a bonusy vytahují (alespoň pro mě) tuto knihu do lehkého nadprůměru. Stejně tak i kresba, ačkoliv musím uznat, že navzdory kvalitám McFarlaneovy kresby mi nesedla k příběhu "ze světa návratu Temného Rytíře". V případě prvního příběhu nelze kresbě nic vytknout, Greg Capullo je za mě osobně sázka na jistotu, navíc prostě patří k příběhům Sovího Tribunálu. Jenže příběh samotný působí dojmem jednoho sešitu vytrženého z kontextu, což je docela škoda, protože i tento fragment naznačuje, že celek může být působivý. Druhý příběh Alana Granta, Douga Moenche a Chucka Dixona s kresbou Klause Jansona mi sedl asi nejvíce. Já prostě na tyhle čtyři jména slyším a navíc devadesátkový Batman je prostě srdcovka. A ani ten Miller s McFarlaneem nebyli špatní, jen mi prostě nesedlo to zasazení do světa Temného Rytíře. Celkově jde o nadprůměrný kousek, který doplňují v pravdě vydatné bonusy.
Tak v tomto případě se jednalo (bohužel) převážně o zklamání. Scénář Steva Nilese (30 dní dlouhá noc) má dobrý začátek a konec, ale ta hlavní část je poměrně zmatený galimatyáš, který vyzdvihuje kresba Glenna Fabryho (obálky k sérii Preacher). A i v jeho případě to vypadá, že jede tak na půl plynu. Abych jen nekřivdil tak v komikse se objeví pár dobrých nápadů a již zmiňovaný vizuál je v těch pravých chvílích správně "nechutný", ale jinak Parcela 13 připomíná laciné devadesátkové hororoy, které běžívaly po půlnoci na TV Nova. Takové Osvícení od studia Asylum.
Tak tady asi půjdu proti proudu, ale...
Brutální thriller odehrávající se v roztomilém prostředí. Kniha má velice příjemnou kresbu, ve které o to více kontrastují a šokují brutálnější scény. Příběh je také čtivý, ale... Chybí hlavní hrdina. Ano, medvědice Sam je hlavní postava, které někdo začal lézt do písečku, ale chybí ji jakákoliv pozitivní vlastnost, která by ji vykoupila v očích čtenáře a umožnila se s ní aspoň trochu ztotožnit (i ten Dexter vraždí vrahy). Jasně, je hodná, nevraždí ve své komunitě, ale jen proto, aby se na ni nepřišlo. Oběti ve velkoměstě si vybírá naprosto náhodně, takže to není ani tak, že by si například vybírala třeba pedofily, nebo neusvědčené zločince. Dokonce i během pohřbu polemizuje, že pozůstalí jejího konkurenta aspoň mají jistý pocit uzavření, kdežto její oběti nikdy nikdo nenašel. Čili jejími činy trpí mnohem více lidí, než jen její oběti. A finální čin vedoucí k očištění jejího jména? Inu nebudu spoilerovat, ale ve výsledku její "konkurent" vychází ve srovnání těchto dvou psychopatů jako ta kladnější postava. Takže i když je komiks parádně nakreslený a i se celkem dobře čte, čtenář nedostává moc možnost vcítit se do hlavní postavy pro nedostatek jejích pozitivních vlastností. Někdo by mohl říct, že chrání svoji komunitu (Woodbrook), ale i to dělá z čistě zjištných důvodů. Tedy za mě osobně zklamání, ačkoliv autorův potenciál je slibný. A docela by mě zajímal jeho komiks Free for all ve kterém musí bilionáři a trilionáři jednou za rok odevzdat polovinu svého majetku pro dobročinné účely, nebo si jej obhájit v souboji na život a na smrt. Což by se klidně mohlo převést do reálu :-D
Skvělý zážitek! Ať už jde o temný a depresivní příběh který je podpořen hrubou, téměř neurvalou kresbou (která ale perfektně doplňuje scénář), nebo o celkové zpracování knihy. Z toho jsem měl téměř orgasmický zážitek. Přebal s vystouplým textem a parciálním lakem (jehož kouzlo odhalíte hned poté, co knihu vyprostíte z objetí plastu), luxusní křídový papír a desky s textilním potahem, které rozšiřují kresbu z přebalu. Lahůdka po všech stránkách. A to doslova.
Kdo hledá, najde a kdo nehledá, tak si aspoň užije příběh. Má sice své pády, ale i vrcholy, které ale perfektně vystihuje skvělá kresba. Za sebe osobně přidávám jednu hvězdu za ten závěr. Věřím, že spoustě lidem nesedne, ale pro mě byl parádní. V rámci česky vydaných věcí mají Vzlety a pády stylově blíže k Synovi člověka (který ale nadále zůstává nepřekonán), než k Azzarellově runu.
Tak jsem pro dnešek odložil emerycké superhrdiny a mrknul se, co se vaří u nás. A nutno uznat, že jsem byl poměrně spokojen. Fanouškem nejen Rychlých šípů, ale i jiné Foglarovy tvorby jsem už od dětství, takže jsem byl přirozeně zvědav, jak se s Jestřábovým odkazem poprali současní tvůrci. Kniha je v základu rozdělena do tří (čtyř, ale o tom později) částí - jindy, která se odehrává v různých věkových období našich hrdinů, jinde - kdy se Šípáci dostanou například do vesmíru, a tehdy - kde se tvůrci snaží co nejlépe navázat na originální tvorbu. Zmiňovaná čtvrtá část se věnuje historii a vývoji nejen Rychlých šípů, ale "klubového" komiksu u nás. Po obsahové stránce se kvalita střídá. Jde o sborník, takže ne vždy musí daný tvůrce svým příspěvkem sednout do noty, ale nenarazil jsem na vyloženě špatný kousek. Pravda, některé příběhy (Červenáček v odboji, parodie na To) by zasloužily více prostoru, jiné možná méně. Co se týče provedení, tak to je na výbornou. Pevná vazba a její zpracování je perfektní a zvolený papír pro knižní blok je také příjemný na omak. Nejde sice o žádnou křídu, ale vůbec to nevadí. Celkově tak nakladatelství Akropolis připravilo pro čtenáře a fanoušky Šípáků skvělý dárek k jejich osmdesátinám :-)
Superman: Poslední syn není žádným převratným dílem v životě amerického Mirka Dušína, ale je nadmíru povedeným, čtivým a zábavným mainstreamem v tom nejlepším slova smyslu a, dle mého názoru, je přesně takovým, jakým by si ho Richard Donner přál na plátně.
Pokud máte rádi akci, u které nemusíte moc přemýšlet, ale o to víc se pobavíte, a která vás vtáhne do děje tak, že bez knihy nemůžete ani na záchod, tohle je jasná volba. Po prázdninách nás čeká Liga Spravedlnosti 2: Zrození zla. Už se nemůžu dočkat ;-)
Tajné Války jsem si zamiloval od prvního přečtení, ještě v dobách, kdy omnibusy byly snem budoucnosti a český komiksofil, který uměl anglicky stěží pozdravit si musel pokoutně shánět překlady jinde :-) Od té doby uteklo hodně vody, anglicky už umím i nadávat a Tajné Války mám doma už dvakrát (omnibus a UKK) a nelituju toho. Je to sice oldschool jak prase, ale právě to činí tenhle Marvelovský Opus Magnum pro mě tak úžasným. Scénář je poplatný reklamní snaze prodávat figurky, ale i tak se tam scénáristi snaží přidat i "něco navíc". Kresba je perfektní a Keramův a Ninjerův překlad jsou taky skvělé. České vydání s bonusy a v pevné vazbě si tenhle přelomový kousek rozhodně zasloužil a je teď ozdobou mé knihovničky. Varování závěrem: Tenhle komiks není pro každého, pokud očekáváte Bendisovsky propracovaný scénář doprovázený realistickou Gary Frankovskou kresbou, tak hold máte smůlu a tenhle dortík si vůbec nevychutnáte. Pokud vás oldschoolová kresba a příběh dokáží i po letech vtáhnout do kouzelného světa, kde je možné i nemožné, nevadí vám sem tam (docela často popravdě) nějaká ta rekapitulace a máte rádi své oblíbené super -hrdiny -záporáky po kupě, pak tohle je jasná volba. Howg!
Gantz vystrkuje růžky a ukazuje, že s ním není žádná sranda. Padají další oběti, některé i trochu nečekané. Nikdo nemá své místo ve smrti jisté. Díl opět zakončený cliffhangerem, který slibuje velké věci (rozhodně větší, než kindervajíčko). Musím (chcačky, nechcačky) souhlasit s Fryem v jistém náznaku roztahanosti, kdy se dlouho "nic neděje", ale to je IMO způsobeno i jiným vydavatelským tempem oproti originálu. Jinak se velkému Gé nedánic vytknoun. A věřte mi, kdo vytrvá, bude po zásluze odměněn. Howg!
Asi nejzbytečnější komiks, který jsem kdy četl :-/ Jediné co stálo za to, byly filmové "bonusy" na konci. Jinak tvořit komiksovou adaptaci filmu který je původně podle komiksu mi příjde trošičku jako nosit dřevo do lesa a tam z něj zase slepovat stromy :-P
A pomalu se blížíme do finiše s jednou z nejúžasnějších stripových sérií. Calvin a Hobbes, kteří dokázali nejen pobavit, ale i oživit vzpomínky na dětské dobrodružství a zážitky budou na pultech citelně chybět. Velký dík Crwi, že nám tuhle perfektní sérii přinesla :-)
Vzhledem k tomu, že nejslavnější rodina Marvelu u nás moc zastoupení nemá, jsem vděčný za každý kousek. Jen škoda, že se u nás neuchytila Ultimate verze.
Ano, jak už je psáno níže, jde o standartní mainstream, ale já jsem za něj rád, protože toho u nás pořád nevychází dost na to, aby byl standart opravdu standart. Český čtenář je až příliš rozmlsaný lahůdkami.
Meh... no... první část byla super, takové to - teď, když už jsme best buddies, tak ti tady vybleju svůj životní příběh. Tahle část je fajn, příjemně se četla, rychle to odsejpalo, takže pohoda. Jenže potom dojde na červenou knihovnu a tam už jsou některé dialogy opravové utrpení. Částečně to zachraňuje Prdelman, Jesseho vzpomínání a závěr, ale jinak asi zatím nejslabší článek řetězu :-/
Tak tady jsem nejspíš úplně mimo mísu, protože tyhlety "OPrasKI" (Opravdu Prasečí KakánÍ) jsem opravdu moc nepobral.
1.) Zpracování - útlý sešítek velikostí připomínající aršík poštovních známek za cenu jednoho dílu UKK či Dilberta nebo Calvina a Hobbese? Ne, díky.
2.) Obsah - 2a - kresba: no, na základce v "malování" jsem zvládal podobné kresbičky
2b - text: beru, že ony "fťipné" chyby v textu jsou tak nějak součástí onoho "humotu", ale opravdu je zapotřebí v dnešní (skoro až) analfabetické době valit do hlav mladším generacím ještě i tohle? Nejsem žádný gramma nazi, nebo tak něco. Uvědomuju si sám u sebe své češtinářské nedostatky, ale nepotřebuju v době, kdy se všichni LooVíÍssSSkuJou MocCiNky MuCK takové věci číst pro zábavu (zhruba po třech minutách mě z toho rozbolela hlava).
3.) Jediné pozitivum jsou snad jen ty vtipy a jejich pointy, ty by snad ještě šly a za to je taky ta jediná hvězda. Zbytek bych spolu s Tylerem Perrym uzavřel do velké ocelové koule, zalil betonem a spustil do Mariánského příkopu. Akward!!!
Toť můj názor a komu se to nelíbí, ať mi řiťku políbí.
Dějově o něco slabší, než minulý díl. Akce s mimozemšťany v podstatě žádná, ale pro změnu máme větší možnost nahlédnout do soukromého života hlavních hrdinů a tak trochu si dotvořit obrázek ohledně toho, co jsou vlastně zač. Místy mi to přišlo lehce nepřehledné (ale to je možná proto, že jsem to zatím četl poměrně na rychlo), přesto si kresba drží svoji úroveň. To, co Hiroya Oku ošidil na brutalitě ale tentokráte bohatě vynahradí erotičnem :-) a opět se na scéně ukáže Kundolíz :-)
Pomalé, atmosférické či nedejbože nějak alternativní či "staré" filmy mě zajmají a baví (což neznamená, že zavrhuju rychlé nealternativní nové filmy), mladá Taylorka byla curva cool and hot, a jedna z mých nejoblíbenějších věcí jsou Tajné Války Jima Shootera, takže Dark Phoenix (v barvách a pevná vazbě) jsem si užil asi jako Cleopatru na BR v HD při 5.1... A občas i kakám :-P
Goona sem si načetl už kdysi díky kocogelu a to že u nás začal vycházet pro mě bylo velice milým překavapením. Takže už mi zabírá místo v poličce vedle Goona 1 (a Gona 1, kterého u nás bohužel víc nevyšlo :-/).
