ze začátku jsem se vůbec nechytal. přeci jen už je to nějáká doba, co jsem četl první dva díly. pak jsem se ale začetl a začalo mě to bavit. příběhu by rozhodně prospělo, kdyby informace o světě dávkoval pomaleji. už je to třetí kniha a pořád máme přednášky pana kocoura. snad z toho nebude v dalším díle písemka. jinak v tomhle díle bylo zase hodně brutálně zabitých ženských. chápu, že autorky vytvořili svět, kde jsou u moci ženy a mají i většinové zastoupení v armádě, ale takhle ke čtení jejich komiksu nalákají i muže, kterým se líbí kreslené(nebo i reálné) násilí na ženách. stačí se podívat na Devianart. nevím, jestli by zrovna chtěli takové čtenáře :D.
čekal jsem podle komentářů, že to bude průser, ale nakonec jsem s posledním dílem spokojený. navnadil mě na další sérii. vyjádření šílenství jde Išidovi celkem obstojně a pokud se člověk naučí orientovat v jeho kresbě, tak i ty souboje dávají smysl. doufám, že v RE nebude příliš mnoho nových postav. už takhle je dost těžké se orientovat v tom, kdo je kdo. nepomohlo ani to, že v tomhle díle nebyl na začátku seznam postav jako v dílech minulých.
páni. části s poezií byly tak špatné. něco tak sračkového a nevtipného jsem už dlouho nečetl. co se týče samotného děje, tak už mi začíná lézt na nervy. pokud se tomu vůbec dá říkat děj. hlavní hrdina mění své cíle a rozhodnutí jak spoďáry. má dost síly a informací, aby mohl pro sebe a své přátele udělat něco hodnotného. udělat pro ně něco, aby se už nemuseli bát Aogiri nebo Holubic, ale ne. místo toho si řekne "seru na všechno, budu pracovat v kavárně a možná mi ho pak Tóka jednoho dne pohoní". nesnáším, když hlavní hrdinové nepřevezmou iniciativu a jenom pak reagují na všechno špatné, co se jim přihodí. to není jak Luffy z mangy One Piece. i když ho spousta lidí nemusí, tak jedno se mu musí nechat. on vždycky ví přesně, co má dělat. nenechá si od nikoho srát na hlavu a když mu stojíš v cestě nebo ohrožuješ jeho posádku, tak ti rozmlátí držku tím nejlepším možným způsobem. chtělo by to více takových hrdinů.
jako sorry, ale tohle to nejhorší, co tady od Sakaie vyšlo. což zároveň vypovídá o jeho talentu, když tomu dávám stejně tři hvězdy. ve skutečnosti je to ale spíš dvě a půl. působí to na mě jako rychle převyprávěný známý příběh. něco jako ty komiksové adaptace klasických literárních děl od Grada Publishing. příběhů o samurajích, kteří jsou pro čest udělat cokoliv, je hromada. jistě, pro někoho, kdo nezná tyhle příběhy, to může působit exoticky a zajímavě. přeci jen to je úplně jiná kultura. jenže já jsem takových příběhů četl už dost v manze, komiksu a literatuře. je vidět, že Richardson si reálie a samotnou historickou událost dobře nastudoval. ale to je asi tak všechno, co s tím udělal. na rozdíl od Sakaie nepřinesl prakticky nic zajímavého do samurajského žánru. kdyby scénář dělal Sakai, bylo by to mnohem lepší. dal by do toho více emocí, což je něco, co tomuhle komiksu hrozně chybělo.
velmi slibný začátek sci-fi manga série, o které jsem toho dost slyšel, ale nikdy jsem se k ní nedostal. ani se nedivím, že chce z toho Cameron udělat film. tohle je příběh stravitelný pro většinu lidí a ne jen pro mangisty. akorát jsem měl pocit, že některé situace v příběhu se mohli vyřešit rychleji a účelněji. vypadalo to, jako kdyby autor natahoval scény, aby zaplnil počet stran v časopise. trochu se obávám druhé knížky, protože jestli má Alita soutěžit celé dva díly ve sportovním turnaji, tak to pro spoustu lidí asi nebude zrovna moc zajímavé. ale kdo ví? Motorball vypadá zajímavě podle těch ukázek, co jsem viděl :D
hned jak jsem v prvním sešitě přečetl Volt Buzney, tak jsem se začal nekontrolovatelně smát :D. škoda, že jsem Loba začal číst teprve nedávno. když jsem ještě byl edgy teenager, tak přesně na takových hovadinách jsem ujížděl. dát tolik skvělých hlášek do jednoho komiksu, tak to se jen tak nevidí :D.
šup sem s pokračováním. nečekal jsem od toho nic a dostal jsem steampunkový akční příběh se svižným tempem a úžasnou kresbou. velký formát komiksu hodně sluší. je potřeba vyzdvihnout oblečení hlavní hrdinky, které je velmi stylové :D. jediné, co mé hodnocení sráží, jsou naprosto dementní dialogy mezi Lady Mechanikou a Katherine. autor se snažil do těch dialogů narvat co nejvíce backstory a už ho nezajímalo, jestli to zní vůbec přirozeně. takhle spolu prostě normální lidé nemluví :D.
série má rozhodně vzestupnou tendenci. objevil se nový záporák, který je hodně creepy. akorát škoda, že je to pořád hodně povědomý záporák, kterého jsme už viděli mnohokrát v jiných příbězích. byly nastíněn i směr, kam se děj bude zhruba ubírat. svět ghúlů je více komplikovaný, než se na první pohled zdá. vzhledem k tomu, že se jedná o mangu, tak bude trvat dlouho, než se něco zásadního stane, ale já si rád počkám. zatím mě to baví. často se stává, že populární mangy, o kterých se hodně mluví, nejsou ve skutečnosti tak kvalitní(viz. Útok titánů). to ovšem není případ Tokijského ghúla. pro mě rozhodně největší překvapení, co se týče manga produkce Crwe.
myslím, že Ghost in the Shell proslavily ve světě hlavně anime adaptace. obzvláště anime film z roku 1995, který je jednou z největších klasik animovaného filmu a kyberpunkového žánru. pokud bych měl srovnat mangu s adaptacemi, tak předloha se nebere zas tak moc vážně a vyskytují se tam typické manga karikatury. filmy a seriály naopak berou příběh smrtelně vážně. tudíž adaptace jsou pro mnoho lidí více stravitelné. i pro takového weaboo, jako jsem já :D. je pěkné si přečíst, jak vlastně celý tenhle fenomén Ghost in the Shell začal, ale těžko můžu autorovi existenciální myšlenky brát příliš vážně, když skoro na každé stránce jsou typické manga gagy a většina žen se obléká jako prostitutky. hvězdu navíc dávám za historický přínos, ale rozhodně jsem také čekal více. v tomhle případě jsou adaptace holt lepší. zajímalo by mě, jestli se někdy pokusí Hollywood udělat filmovou adaptaci a zda bude úspěšná. předpokládám, že by to mohlo být něco podobného, jako ten sci-fi film se Scarlett Johansson, ale nebyla by to určitě taková sračka. jak že se ten film jmenoval?
kabukiman: možná kdyby měly evropské komiksy úspěšné seriálové, filmové a herní adaptace, tak by také byly populární. v tomhle ohledu se není co divit, že i manga je populárnější.
ten krátký příběh na konci ilustruje to, v čem je Itou nejlepší a to jsou krátké hororové povídky. příběh o rybách a smradu je hrůzostrašný a naprosto ujetý, ale po nějáké době to už přestává být zajímavé. myslím, že za to můžou naprosto ploché charaktery jeho příběhů. u delšího příběhu prostě potřebuji postavy, které se nějákým způsobem vyvíjejí a jsou více proaktivní. hororová atmosféra podle mě nemůže táhnout celý příběh, který má více jak šedesát stránek. doufám, že příště vydá crew spíše kolekci autorových krátkých příběhů, pokud budou mít Ryby úspěch. pak bych neměl problém dát plný počet.
konečně se tahle série začíná zajímavě vyvíjet. příběh a celkové morální dilema není nic originálního. nicméně postavy mi začínají přirůstat k srdci. navíc je evidentní, že tohle je série, která postupně graduje. jestli čekáte, že každá manga, která má víc jak deset dílů, bude od prvního dílu skvělá, tak to jste na omylu. z mých zkušeností vím, že dobrá manga série zraje jako víno. očekávám, že poslední díly ghúla budou něco velkolepého. nemůžu s dočkat.
luky.kuky: já mám načteno hodně komiksů s Daredevilem a ti ninjové tam byly vždycky jen do počtu. pokud nějáký ninja z Hand nemá náhodou jméno, tak tam jsou jen záminkou pro akční scény. superhrdinové s nima většinou nemají problém.
pro mě osobně má tenhle díl nejlépe nakreslenou akci. aspoň z těch dílů, které jsem zatím četl. je také dobře, že tahle kniha na rozdíl od těch třech předešlých už nemá lehce rozmazanou linku. proč to tak vůbec je? dostali snad v crew špatné podklady nebo něco podělali oni? díval jsem se v různých knihkupectvích a není to jen v mých výtiscích. no nic. doufám, že se to už v dalších dílech neopakuje. ušáka chci jen v té nejlepší kvalitě :D
tohle je rozhodně nejlepší český komiks, který jsem kdy četl. trošku to sráží ta poslední kapitola, která se mi zdála trošku zbytečná(i když vím co tím autorka chtěla říci). úžasné vyobrazení lidí, které společnost dost často zbytečně kriminalizuje.
občas se setkám s názorem, že český komiks je moc umělecký a intoušský a že by více brakových zábavných komiksů neuškodilo. pokud by vyšlo třeba deset Fanoušů na úkor tohodle, tak by to českému komiksu akorát uškodilo. taková díla tu potřebujeme více.
jestli mám číst mangu o divokém západě, tak jedině Steel Ball Run. kovbojové nalíčení jako levné děvky prostě nemají chybu :D.
o Taniguchim jsem slyšel, že jeho silnou stránkou jsou příběhy z normálního života. v to doufám. jeho akční příběhy rozhodně nevyčnívají. nicméně je to nakreslené lépe, než většina dnešní mainstream mangy. na to, že to je pro "dospělé", bych ale čekal více rozvinuté postavy a ne nudný stereotypy. kdo vůbec určuje v Japonsku ty věkové kategorie? brutálnější scény jsem viděl i v mnohých shounenech a ty jsou určeny hlavně puberťákům :D
asi jsem to jenom já, ale samotná postava Snoopyho mi připadá z Peanuts nejméně vtipná. tudíž mi trochu vadí, že se tenhle komiks pokoušejí prodat hlavně na něm(viz. obálka). to nemluvím ani o předešlých vydáních toho nejlepšího. i tak jsem se skvěle bavil. humor Peanuts mi je blízký. tohle je vlastně jediná stripová série, která se mi líbí.
tohle je díl, u kterého jsem si uvědomil, jak moc je Usagi Yojimbo kvalitní komiks. do teď jsem bral Usagiho spíše jako oddechový komiks s kvalitními kratšími příběhy a ne příliš propracovanýma postavama. ale tenhle díl spolu s minulým mi vyrazil dech. ty postavy mají skutečně hloubku a nejsou to jen další stereotypy. skutečně se vyvíjejí. i samotný hlavní hrdina mě stále více překvapuje. když jsem si přečetl Ronina, tak jsem se trochu zhrozil. Usagi na mě ze začátku působil jako nějáký vraždící psychopat, který nikomu neodpouští. prostě já jsem klaďas a ty jsi jen špinavej bandita. tak prostě chcípni. chyběla tam jakási lidskost. to už není ale problém knížek, které momentálně čtu. taky jsem rád, že autor konečně začíná ukazovat stinné stránky života samurajů, bušida a slepého pronásledování pána(viz. Murakami). celý ten koncept samuraje má i své chyby. musí se na to pohlížet i kriticky, což Stan Sakai dokáže.
tohle je jednoznačně nejlepší americký komiks jaký jsem kdy četl(jsem spíše mangista). jestli to takhle bude pokračovat dále, tak nebudu mít problém dát 5 hvězdiček i budoucím dílům :D
jsem rád, že se Město světel lidem líbí stejně jako mně, je ale třeba si uvědomit, že tohle není ani zdaleka nejlepší manga od Inia Asana. kdyby tu jen vyšel Solanin. to je jeden z mála komiksů, který dokázal ve mě vyvolat silné emoce. vážně škoda, že to Hanami s mangou u nás zabalilo.
GWB: to že se v mangách toho málo stane je naprosto normální. například v manze Hajime no Ippo(manga o boxu) trvá jeden zápas průměrně tři knížky,přičemž jedna knížka je zhruba stejně dlouhá jako knížka Naruta. tam je autor schopen vyplítvat na jeden úder i dvacet stránek :D
