Tady mě pobavil nejvíc ten poslední bonusový příběh. Stejně se mi líbilo jako ten hlavní příběh "Atomového postřiku". Plno dynamiky, větší než u všech jiných komiksů, co jsem četl. Což ale jsou všichni Cleverové a Smartové. U takových příběhů si při čtení představuji zvuky tak jako z Flintstonových, Médi Bédi, trochu kombinované se zvuky ze starých Looney Tunes.
Kdyz někdy vznikl nějaký komiks s Looney Tunes, tak jsou dva typy. První je buď sice věrný televizním dílům, ale má velmi umělou, strojovou kresbu, jako kdyby to kreslil robot (myšleno z doby před AI), a nebo je kresba přirozená, lidská, ale zase má příběhy jen víc podle hlavního děje a o zápletkách a ne věrný televizním dílům, jako ty první časopisy Králík a spol., atd. Tato kniha je první případ. Což se mi do toho moc nechtělo, ale když už mě lákaly ty ukázky a příběhy jako z televizních dílů, tak jsem dal šanci. Ano, je to, jak jsem čekal. Za tu věrnost starým dílům a promyšlenost zápletek a nové příběhy, a ne adaptace, bych dal čtyři hvězdy. Ale za tu umělou kresbu a barvy, které díky lesklému papíru ještě víc vynikají, srazím jednu hvězdu.
Četl jsem několik čísel před pár lety, ale žádný z těchto komiksů mě nebavilo. Zdály se mi takové pohodové a bez pointy. A to jsou přitom komiksy typově jako ty od Harveyho Eisenberga z pozdějších Tomů a Jerryů z roku 2012 a pozdější. Ty byly také víc o zápletkách, ale aspoň byly vtipné i měly pointu. Jediné ze Super Tom a Jerry, které se mi trochu líbilo, bylo jen Medvěd Barney s oslíkem. A ty ostatní postavy, jako Flip či Kojot Kája, byly ještě míň zajímavé. To už jsem si přál, abych to dočetl a měl to za sebou.
Ty stripy z první půlky devadesátých let mě bavily stylem méně než ty z osmdesátých let, natož ty z pozdních devadesátkách či nultých let. Kresba byla taková moc hutná. Ale z této knihy byly stripy přesně to, ze kterých se směju.
Třeba to "Pane sníme deset krabic na jedno posezení. Nebo pane Nacpěte to do mě než prasknu"
"Hlavně mi neříkej Pane Špekoune".
Či ten strip "Následující záběry jsou nevhodné pro kočky"
V televizi "Haf!"
Garfield přepne: "Kam se ten svět řítí?!"
Takové typy stripů mi připomínají tím stylem debat a reakcí můj osobní život v dětství.
Ono ty stripy už nejsou ono od doby, co už ta jedna dvoustrana, neboli jeden kalendářní týden s Garfieldem už nemá sled gagů na jedno téma, či jeden příběh na pokračování. Pro mě osobně nejvíce vtipné byly ty z pozdních devadesátých a celých nultých let. Buď jednoduché vtipy, u kterých puknu smíchy z reakcí Jona či Garfielda, nebo ty velmi promyšlené.
Garfield jsem vždy četl, až na pár let. Pravidelně sháním je v knihovně, v některých letech i kupuji. Toto číslo konečně po mnoha číslech už mělo spoustu vtipů, ze kterých jsem puknul smíchy. A to nejsou ty s údernými vtipy, ale ty s emočními reakcemi či kschtěními postav. Třeba výraz Jona u prozření včely, či Garfieldovo pohoršení se nad zaujatými postoji psů v TV.
Kresbou to připomínalo disneyovskou kresbu, dějově to sice bylo groteska, ale podaná jako hodný seriál pro mladší děti. Děj mě tolik nebavil, ale jeden strip se schovaním se před nepřítelem a následným výlezem oklikou a přepadnutím zezadu byl gag stejný jako v seriálech typu Datel Woody či Bugs Bunny. Jediný dějově pro mě zajímavým byl jen Bugr Bill.
Jedno z mála Šmoulích časopisů, co vlastním. Sice ty příběhy jsou roztomilé, dobrodružné a bez pointy, ale dlouho jsem je preferoval víc než ty dlouhé z Albatrosu. Já prostě jsem dlouhé komiksy, poslední roky i dlouhé hrané pomalé filmy, neměl rád kvůli délce. Natož klasické textové knihy. Dlouhé Šmouly jsem četl naplno, nejen prohlížel, teprve před pěti lety. Dneska ale ani tyto krátké Šmouly nemusím. Šmoulové jako starší televizní seriál jsem měl mezi nejoblíbenější, hned po komiksových Kačerech. Péťu a lampu bych ale chtěl přečíst víc.
V tomto ročníku nám hodně často tiskli dlouhé příběhy Carla Barkse, a to byli jedny z mála klasických příběhů v tom ročníku. Dlouhé komiky obecně nevyhledávám, ale když už to přišlo do běžného sešitu, tak jsem si je přečetl. Ten příběh "Tajemství močálu", o kterém tu píšu, je výborný. Ty Barksovy díly z čtyřicátých let jsou víc vtipné, víc o konfliktech, a tady ještě jsou krásné barvy. Plné přechodů a pastelových odstínů.
Příběh "Podnos až pod nos" je výborný příběh. Ten námět, ta ztřeštěnost a i to podání vztahu Skrblíka s jeho detektivy. Kresba Dona Rosy taková jako z toho příběhů je má oblíbená.
Rexík je po Sedmikráskovu můj nejoblíbenější ze Čtyřlístku. Takové řešení problémů, ty vtipné scény i úderné konce. Škoda, že nevyšly další souborná vydání, tak jsem seriál sháněl ze samostatných čísel Čtyřlístku, včetně ty se Sedmikráskovem.
Skeče jsou málokdy úderné, jak by to mělo být u takových stripů. Ty stripy se slavením Mikuláše je pořád to samé dokolečka. Ale zajímavý byl ten strip s vyfocením zloděje jídla z lednice. Přesně takovou pointu jsem viděl i ve stripu Kačera Donalda z roku 1938, který ale u nás nevyšel
Příběhy mají úderný vtip, kresba není umělá, sterilní, strojová, jak je to občas u komiksů podle kreslených filmů. Ale stačilo mi to. Nejsou to příběhy plné gagů v každé scéně a to ještě úderné samy o sobě, tak jak je to běžné u televizního Spongeboba. Ale chápu, to by museli tvůrci komiksové verze to napsat mnohodesítkových stran.
Když jsem před pár lety dozvěděl, co vůbec jsou Clever a Smart, a viděl ukázky v češtině, němčině i španělštině, tak jsem si moc přál, aby to u nás vycházelo. Já prostě zbožňuji žánr groteska, i hrane i animované i komiksové. Ještě roky předtím, než tato kniha vyšla, a já to měl vůbec možnost přečíst, jsem na ten seriál vzpomínal a myslel na to, jako kdyby to byla moje srdcovka.
Před pár dny už jsem si to přečetl. A musel si to prohlížet mnohokrát poté. Fakt velmi ztřeštěné. Takovou divokost komiksu jsem málokdy viděl. Když nepočítám komiksy Toma a Jerryho od Oscara Martina, či Čoláka a Doláče. I ta detailnost a propracovanost i styl kresby toho čísla Clevera a Smarta se mi líbilo. A to jsem donedávna nikdy neprožíval klasický francouzský styl kresby. Ale kvůli tomuto komiksu se mi to už líbí. Ani velmi dlouhé komiksy o desítkách stran mě obvykle nebaví. Ty krátké skeče po dlouhém příběhů jsou zajímavé, ale takové pořád opakující se šablona o nešikovnosti Clevera a naštvanosti a smůle Smarta. Ale jsem rád, že to taky vydali, a chci další. A ty doprovodné texty o tomto seriálu i jejich autorovi krásně napsali. Sám jsem si to zjistil to vše už dříve na internetu.
Půlka příběhu výborná. Hlavně ten díl o Frantovi v hlavní roli. Ten měl spoustu originálních vtipů i ten konec. Dále pak Miliardář číslo jedna, díl o Neviditelném Šikulovi. Díl o uložení fyzických věcí tak jako počítačové soubory do cloudu byl originální podobně jako staré Superkomiksy z devadesátých let.
Ale další půlka byla vážně nudná. Díl o žábě a zlodějích byl jen obyčejná detektivka z mnohých dětských komiksů. Bez pointy a zajímavých střetů. i ten díl se Superkačerem byl úplně bez dramatu a další napětí. Jenom pouhé vyřešení problémů. Ano, tyto scénáře od Carla Panara byly od vydání z 2012 vždycky nejnudnější a to přitom v devadesátých letech měl ty nejzábavnější příběhy. A ten hodně dlouhý Mickey... já nemám rád dělat z klasických groteskních postav moderní akční komiksy. Málem jsem to nepřečetl.
Po sedmi letech vydaný Superkomiks. A aspoň půlka příběhu se mi líbila stejně, jako ty z první série Superkomiksu. Nejvíc ten díl o Šikulovi a oživlých botách, a ten šedesátistránkový Mickey. Ten měl zajímavý nápad o přebujelé byrokracii a ten komiks z Mickeyho udělal ne úplně dokonalého a to je na tom zajímavého. Ten poslední díl byl pro mě námětem nezajímavé a nasládlé, ale ty scénky s Baptistem/Albertem o sekačce na trávník či Daisy a zahrádkaření a Ferdyšem jako bodyguardem.
A jsem rád, že zde se překlad drží jmen postav aspoň na verze z druhé série Superkomiksu, narozdíl od současným sešitovým Kačerům, kde Gustu už rok jmenují jako Štístko, stejně tak Moulase/Želíska, Krakoráka, Frantu. A Barnabáš/Bernard nemá nyní žádné jméno, i když už se objevil vícekrát poslední rok.
Superkomiksy první série byly výborné. Každý příběh v každém čísle byl dost zajímavý a z toho některé byly ještě víc. Dějově byly příběhy velmi promyšlené, ještě víc než ty sešitové, a i ty byly vždy promyšlené. Superkomiksy byly dějově víc rozvětvené, rozvrstvené, plno gagů a to i kamenitých, které by mohly některé fungovat i samostatně. Zajímavé náměty a nápady. Líbily se mi i barvy v některých dílů, třeba ten zdejší o přestěhování do Švýcarska či ten poslední s Jonášem. Ty měly hodně přechodů a pastelové barvy. Ale líbily se mi i ty jednolité barvy v těch prostředních dílů s Mickeym, že dávaly atmosféru, jako by byly starší a ručně vybarvené. Kresba je tu zde hodně moderní, expresívní, až hodně ne typicky Disneyovská. Některé byly i nepřehledné, ale převažuje je zde ta úroveň scénáře. Některé kresby se mi ale líbily, nejvíc ty od Flemminga Andersena, ty byly velmi trojrozměrné a přehnaně dynamické, až ty postavy byly pružné jak z gumy. Ale i dalších kreslířů, jako Antoniho Bancellse, Joaquina, Romana Scarpy, Giulia Chierchiniho, Sandra Dossiho, Santiaga Barriery, Ceasara Ferioliho a dalších. Tuto sérii si často čtu a o to víc vzpomínám
Moje první číslo Toma a Jerryho sehnaný v antikvariátu, později jsem sehnal desítky čísel i přes Aukro. Právě ten díl "Kouzelná kostka" je to, proč jsem si to koupil. Takovéhle komiksy v tomto stylu mám nejraději ze všech komiksů, hned po Kačeru Donaldovi. Jsou krásně nakreslené, promyšlené příběhy, vše po duchu původním televizním dílům. Čísla s takovými příběhy si rád koupím, i kdyby to byl jen jediný takový v čísle, zatímco zbytek by se mi nelíbil. Akorát mě štve, že často se hodně těch příběhů znovu otisklo po pár letech. A ročníky 2016 a 2017 byly pro mně nejslabší z celého časopisu. Už tam nebyly ty předtím zmíněné styly komiksů. Buď tam byly výrazně moderní kresby se slabým dějem, a nebo byly tradičně nakreslené, ale obsahově moc roztomilé.
Když už něco mám rád z komiksů Rosy, tak spíš ty kratší a nejstarší, jako třeba ty v téhle knize, a dále ty některé relativně delší, třeba ten díl "Mimořádně přitažlivá záležitost", "Rafani vs Trezor", "Útok" (mělo to mít víc stejných písmen).
Já osobně nemám rád dlouhé a dobrodružné komiksy i seriály. Právě proto mám raději komiksy Kačera Donalda, ty krátké, že ty jsou krátké a ztreštěné. Proto z televizních Disneyovek mám raději Medvídka Pú, či Goofyho tlupu, než Kačeří příběhy či Letohrátky. Z francouzských a belgických komiksů mám raději Leonarda než Asterixe či Lucky Lukea. Z klasických českých komiksů mám raději některé seriály Čtyřlístku a Ohníčku, než Rychlé šípy či Káju Saudka, atd.
Zkrátka, tahle kniha se mi líbí spíš kvůli krátkým humorným dílům.
Já mám osobně z Barksových komiksů nejraději ty z čtyřicátých let, třeba ten díl o školním inspektorovi či ten o pouštění draků. Kresbou i dějem. Zde je takových dílů jen pár, myslím z těch delších. Krátké nepočítám, neboť mě u Kačerů, až na výjimky, málo bavily ty jednostránkové, neboť byly celé jenom o tom, jak šikovně si něco zařídit. To téma auta ani neřeším, mě tolik nevadí zařazovat příběhy jenom o jednom tématu, protože samotné příběhy jsou i tak výborné, vždyť nám něco z toho už kdysi tiskly.
Pro mě jsou komiksy od Vicara ty moje nejoblíbenější ze všech komiksů Kačera Donalda, myslím jeho období z let 1986 - 2003, třeba jako ty několik posledních dílů v této knize. Zde pořád popisují, že jeho kresba je dynamická. Mě se to dříve tak nezdálo, neboť při těch pohybech nedávali čáry znázorňující pohyby, zvláště při obyčejném utíkání. Ale u Vicara mi to nevadilo, já na jeho kresbě zbožňuji ten styl výrazů postav, i ten styl připomínající Disneyovky třicátých let. Ta výrazná trojrozměrnost, až úplně vystupují z papíru. To panorama města a krajiny. Ty různé perspektivy postav a jejich stínů jak ve 3D. Tyto věci jsem zbožňoval už ve svých třech letech, když jsem poprvé četl Kačery. A obsah, to zbožňuju u většiny autorů Kačerů, i těch nejznámějších, i těch málo známých.
Díl Chubby na návštěvě je pro mě nejlepší z nejlepších z komiksů Toma a Jerryho. Kromě scénáře, i kresba je nejvěrnější k původním televizním dílů. Velmi na tom zbožňuju kresbu výrazů a grimasů postav, hrubé obočí Toma, záře při ránách. Některé z nich přímo obkreslené z televizních dílů. Slzím a rozplývám se z té kresby. Takových dílů znám jen několik, zatímco jich mělo být nakresleno desítky. Ale i některé další styly kreseb tohoto kreslíře Oscara Martina zbožňuju a je to přesně důvod, proč sháním tento časopis, i kdyby to byl jen jediný příběh v daném čísle
To je poprvé za třicet let, co nám otiskli na výročí disneyovské postavy nějakou knihu komiksů a to navíc kromě sešitů. Váhal jsem, zda to koupit, neboť podle ukázek před vydáním bylo sice kresbou a formátem jako ze Superkomiksu, ale ty barvy mi něco říkaly, že to nebude tvořené přímo pro italská vydání (kód I TL...), ale spíš kód na X, které ty díly italských stylů dělají ještě více moderní dějově než ty obvyklé italské ze Superkomiksu. A podle nekompletního indexu tohohle příběhu na Inducks má to být jeden dlouhý příběh, tak jsem to nechtěl koupit, ale jen půjčit si v knihovně. Dnes jsem ale neplánovaně dostal do knihkupectví, kde tam měli tohleto. Tak jsem to koupil, abych nečekal měsíc na rezervaci v knihovně.
A teď ke knize. Dějově je to ten klasický Kačer Donald, jak ho znám, na poměry komiksů typu Superkomiks ne tolik sršící gagy, ale hlavně, že to nebylo málo vtipné, či hodně dojemné (jako ty Superkomiksy druhé série od 9 do 40), a už vůbec ne dějově výrazně moderní, jako ty zahraniční vydání Young Donald Duck, Spookyzone, Double Duck, atd. Takže tato kniha je tak, jak to mám rád
Skoro každý příběh v každém čísle Kačera Donalda zbožňuju. A tady příběh "Kámoši" je nejoblíbenější scénář Dona Marksteina, kde se řeší neprávem stíhání za drobnosti, ale jiné věci se neřeší. A kresba Ceasara Ferioliho je z jeho tvorby mezi moje nejoblíbenější. Kresba postav připomínající Disneyovky pozdních třicátých let, ty tvary očí, vzhled postav, vzhled Petea, je mezi oblíbenými z komiksů Mickeyho Mouse či Kačera Donalda.
Taky bych rád sbíral čísla jen podle seznamu autorů a určitých období jejich kresby, scénáře, délky, pro jakou zemi to tvořili. Ale teď si to nemůžu přečíst v knihovně, nemají to tam. Tak kupuji každé číslo, abych to vůbec přečetl a proto jsem si poprvé v životě zařídil předplatné, jinak by to bylo o mnohem dražší.
A ty příběhy, i když jsem u nich předpokládal ty pointy, protože to je typické pro ty postavy, tak i tak jsem spokojen se všemi, zvláště to s tím detektorem lži.
Pro mě nejvíce oblíbené letošní číslo. Konečně tam byl ten typický holandský díl Kacera Donalda, na který jsem čekal už roky. A to díl Umíněná slepice. Dále ty dva předešlé delší příběhy, Husté vlasy a Nová podoba. Tyhlety holandské díly byly vždycky mezi nejoblíbenější z těch "řadových, obyčejných" dílů. Dále ale i ty jednostránkové byly dobré. A to zrovna ty nebyly nikdy moc dobré. Vždycky měly stejný typ pointy, tedy až na ty od Talliaferra či Manuela Gonzáleze, ale teď už mají víc promyšlené.
PS.: Četl jsem na stránkách polských fanoušků Kačerů, že od tohoto čísla se má skladba příběhů opravdu měnit. Že už mají dávat víc od méně známých tvůrců či takové víc "obyčejné"
V tomhle čísle byly pro mě zajímavé spíš ty kratší vtipné příběhy, než ty delší. Ani jeden delší příběh nebyl pro mě dost na to, abych na ně často vzpomínal. Neměly vtipnou zápletku ani pointu, spíš dojemnou, pohádkovou či dobrodružnou. A ten díl s Rafany byl ten nejnudnější, co jsem kdy u Kačerů četl. To bylo jen o krádeži a následnému chycení. Nic víc mezitím. A já se na to těšil, protože holandské delší příběhy u nás nevycházely už deset let, a ty jsou dějově zajímavější než dánské. A ten překlad u Magiky... Já bych si toho nevšiml, ale překlady od Litváka a Weigla byly výborné. Já si na překladu u komiksů i filmů obecně nelpím, ale tito překladatelé uměli si pohrávat s překladem. Líbí se mi na tom ty slovní hříčky, názvy titulů Mladých Svišťů, názvy jmen dílů i jmén postav byl ze všech zemích nejvěrnější anglickým, holandským i italským originálům. Jména postav v podstatě vždy velmi česká a ne ponechána v originále. Texty příběhu byly také nejvěrnější originálů a zachoval se tam styl psaní scenáristů. Výborné hlášky u komiksů Williama van Horna.
Ale i tak jsem rád, že Kačeři znovu vycházejí, takže dávám plných pět hvězd.
Komiksy Kačera Donalda jsou moje nejoblíbenější ze všech komiksů i filmů obecně. Jsem rád, že se po pěti letech vrátilo. Dokonce je to, až na přibalený dárek, tři strany vtipů a obálky, vsechno ale fakt všechno komiksy, včetně zadní a vnitřní obálky. Je to opět, jako za celou dobu vydávání těchto komiksů v ČR, skoro mutace polských vydání, až na pár stránek komiksů navíc, konkrétně číslo Kaczor Donald 2022-03. Koupil jsem si to hlavně kvůli komiksů Brancy, o zlatém kohoutovi. Po deseti letech nám konečně vycházejí i holandské díly komiksů, třeba ten Goofy na druhé stránce, a díl Na koberci. Akorát mě nejvíc mrzí změna překladu Housera Gusty na Štístko, vím že to je změnou překladatele, ale taková změna, u Gusty, nebyla ani u dřívějších vydání v historii, a to tehdy ten zmatek s překladem jmen postav, i u těch výrazných, byl hodně.
To je první Zlatá Klasika, co jsem koupil. Jsem rád, že tisknou takové náročné sešity, na které jsem čekal celé roky, najednou od doby, co u mně vychladla obliba Kačerů po 10 letech. Málokdy nám tiskly staré italské, téměř vůbec.
Pokud jsou takové kritické komentáře i k světově oblíbených dílů oblíbených autorů jako zde, tak co si budou myslet o komiksech od Vicara či holandských autorů (co mají vyjít) - vždyť to byly ve své době běžné sešitové příběhy i z naších sešitů. Ano, komiksy Barkse a Rosy jsou i ve světě nejoblíbenější, ale tam v cizině aspoň mají v oblibě i ostatní autory ze Zlaté klasiky. Tady u nás, když Kačer Donald, tak jen ty dlouhé dobrodružné příběhy a ještě ty dokonce vážně podané akční série typu Double Duck apod. (což už to poslední už nepatří do KD) Já osobně mám rád hlavně krátké a úderné příběhy (krátké myslím i ty na poměry italských verzí KD).
Zvláště to "Výlet vlakem" a "Paměť jako slon" jsou dějově moje druhé nejoblíbenější druh kresby a obsahu komiksy Toma a Jerryho, ačkoli tyto kresby nám celá léta (do 2013) netiskly. "Koláčová bitva" taky ten styl kresby nám nikdy netiskly, ale ta kresba Tina Santanacha (co kreslil také před léty Kačera Donalda) se mu to líbí jako nejvíc z málo známých španělských kreslířů Donaldů a Toma.
Ty první dva komiksy jsou kresbou přesně to, co na merchandisingu komerčně úspěšných postav nemám rád a takovou věc bych nekoupil. Koupil jsem to pouze kvůli "Otravě domácí", jejichž kresba mě oslní. "Tulení dohoda" je oproti předešlému příběhu nic moc, ale kresbou stále snesitelnější oproti prvním dvoum.
Díl "Myšák Robin" je na poměry Toma a Jerryho dlouhý, ale mě opět kresbou moc dojal. Dokonce se tu objevila i Mammy Two Shoes (páníčka ze starších filmů).
Kvůli obsahu a kresbě zde, jsem to poprvé po čtyřech letech ani nekoupil, protože tam nebyl ani komiks Oscara Martina (ty co tiskly do vždy do 2014, právě s kresbou z této obálky), ani od Harveyho Eisenberga (ty, kde se spíš řeší zápletky než rvačky).
Díl "Jako kočky a psi" je můj jeden z vůbec nejoblíbenějších dílů z komiksů Toma a Jerryho. Hustý obsah, krásný klasický styl kresby i barvy, dějově ztřeštěné. Už jen si představit při čtení zvuky z televizních Hanna-Barbera seriálů. Na poměry TJ dost dlouhé, ale krásně se to čte, jako krátký televizní díl. Díl "Opět oklamán" opět u nás vydán po roce, okatý přetisk.
Ta "Válka robotů", taková kresba vůbec nepatří do Toma a Jerryho, jednoduché, umělé, max. úsměvné vtipy. Koupil jsem to jen kvůli dílu "Malé Káčátko", který jako jedna z mála příběhů TJ z posledních dvou let líbí. Sice to ani o rvačkách, jak typický Tom a Jerry, ale stále úderné a vtipné. Po kresbách Oscara Martina moje nejoblíbenější z té série.
Koupeno jen kvůli Bugsovi Bunnymu, jehož příběhy jsou vzácné u nás. Ale ani zde se mi nelíbí to rozvržení okének (layout), které jsou pro mně moderní, nepřehledné a dějově jen trochu úsměvné.
Jeden z mých úplně prvních Superkomiksů, které jsem vůbec četl či dostal, v tý době jsem takové knihy nerad četl, že jsou dlouhé a s příšernou kresbou, zjistil jsem, že to jsou jen předsudky. Dost mně pobavilo tato série, hlavně ta kresba Flemminga Andersena z "Bratr Kačer" a "Zachránář s párky". Takové nadýchané, výrazy emoční, dynamické. Rozhodně lepší díly než ty od čísla 9 a pozdější.
První díl, kde už to není vůbec vtipné, natož tak úderné a husté (jako hustota) jak předtím. Takových dílů jsem koupil dost, ale po letech jsem 8 z nich šel darovat knihovně a nechal si jen ty s tradiční kresbou či aspoň s jedním úderným příběhem. Kdyby Kačeři byly u nás dost populární, tak by vycházely i 500 stránkové knihy (polské Mega Giga a Gigant Mamut) s příběhy dějově na úrovni 90. let Superkomiksu.
Konečně po letech vůbec nějaké příběhy, kde jsou vtipné jak z doby starých Superkomiksů a ještě v takové míře oproti posledním létům (od 2012). Najednou od doby, co mi vychladla silná obliba Kačerů, které jsem měl za posledních 10 letech to nejradši ze všeho. Přesto jsem to koupil jako sběratel pro dobu, kdy by mě to zase chytlo.
- "Tajemství Šápuru" je pro mně nezajímavý druh dílu. Samé dobrodružné cestování a vždy dobrý konec. Právě kvůli tomu jsem nemusel TV sérii "My z Kačerova" a spíš měl rád ty komiksové (co dodnes vycházejí), ty jsou aspoň krátké, groteskní a ze života.
- "Večeře s hrou na zločin" se mi líbily hlášky.
- " Národ Slunce", přesně takovéhle podání příběhů jsou posledních 5 let v SK vždy, kvůli kterým už moc to nekupuji - málo vtipné, jen úsměvné.
- Hlavně jsem z radostí po čtení vzpomínal na díl "Magika a její marní ctitelé", který jsem v duchu citoval ty hlášky a scény.
- "Vzpoura na večírku" - na poměry italských Kačerů (právě většina dílů Superkomiksu) dost krátké, ale vtipné.
- "Zlodějská genialita" - jednostránkové příběhy v SK jsou jen otřepané, málo vtipné
- "V souboji s divokou přírodou" - další příběh ve stylu těch z 90. let. I klasická kresba, přesně takové jsem měl rád.
- "Zdokonalovací kurz" - konečně díl Peta, který je úderný
- "Doubleduck... Časozločin" - akční dobrodružné fantasy a dlouhé vůbec nepatří do běžných komiksů Kačerů.
Dějově se mi líbilo jen "Tanec s orly", kde je to stále vtipnější než ostatní příběhy ze Superkomiksu II. Zbytek čísla se mi líbil jen kvůli vzpomínce, že je to z doby, kdy jsem ležel zraněný v nemocnici.
Koupeno jen kvůli dílu "Skrblíkem na jeden den", kde je styl kresby klasický a ne moderní, sterilní až nepřehledný. Jinak dějově se mi nelíbil žádný z toho čísla, snad jedině kvůli onomu zmíňovanému dílu, kde jen konec byl zajimavý, typický Kačerovský.
Koupeno hlavně kvůli dílu "družina malého faraona", který je kresbou tradiční, i když už dějově ne tak vtipný, jak ze starých sérií. Také u dílu "Výměna domu" jsem se divil, proč je to tak hustotě vtipné, a zjistil jsem, že je to z 90. let, z doby starých sérií. Díl "Mimo", ty scénáře Laury a Mark Shawových u knížních dílů se mi vždycky líbily.
Ten díl "Dálkové sledování" byl dějově zajímavý, i když kresba Flemminga Andersena už není tak dynamická a nadýchaná jak ze Superkomisku I. až do 7. dílu Superkomiksu II. Můj nejoblíbenější díl z ročníku 2016 této série.
