Kniha o komiksu pro mladší čtenáře, kterou napsali dva velikáni současného komiksu Scott McCloud a Raina Telgemeier, zní jako naprostá pecka a zaručená trefa do černého. Ale je to trochu složitější. Nápad se mi líbí a ty části, kdy hrdinové ukazují specifika komiksu pro své čtenáře, jsou skvělé, názorné a jasně pochopitelné. Horší už to je v příběhu našich hrdinů. Nejenže jsou mezi postavami všechna etnika i pohlaví rovnoměrně zastoupena, je tu také nebinární postava (mluvící ve středním rodu), které (!!!) navíc píše komiks s nebinární(m) hrdin(k)ou, o kterých (!!!) se vyjadřuje tak divně množným číslem, že jsem si nejdřív myslel, že je to chyba překladu. Mnohem horší ale je chování dětských hrdinů - vše je totiž strašně "po srsti", všechno jde strašně snadno, nikde není žádná komplikace. Pochopil bych, že se jim dospělí snaží vždy pomoci, ale že spolu děti navzájem vždy ve všem souhlasí, podporují se a upřednostňují názory ostatních před svými, tomu nelze uvěřit. I Scott ve svém rozhovoru na konci knihy říká, že se s kamarádem Kurtem Bursiekem ve škole o komiksech hádali.
Takže to shrnu - slibný titul, který vázne na neuvěřitelnosti jednání svých hrdinů. Jeho cíl je ale jinak naplněn, pořád solidní tři hvězdy.
Zajímalo by mě, kdo má být cílovka. Mně se to v podstatě líbilo, protože to nastiňuje novým způsobem to, co znám z klasické dramatické hry, kterou jsem dvakrát četl. Zároveň mi to nedalo nic moc navíc.
Ale jestli to pochopí čtenáři, kteří jsou předlohou nepolíbeni, to je... oč tu běží.
Cítím to dost podobně jako faster86 a je to velké zklamání. Předchozí dva Poslední roninové byli určitě nadprůměr, tohle je výrazný podprůměr. Autoři neví, jestli kreslit stránky na výšku, nebo na šířku, panelování je celkově zmatečné, člověk občas musí luštit, co na co navazuje. Děj nic moc neřeší, jen se tam pořád někdo mlátí, rádoby cool akce ale brzy nudí. A končí to tak, že to vlastně nekončí. Jména želv si sice pamatuji, jen nevím, jestli opravdu chtějí autoři ukazovat jejich odlišné vlastnosti jen pomocí odlišných superschopností. Chaos, bezcílnost, nuda.
Před lety jsem četl Planetary a přišlo mi to fajn, tak jsem šel i do tohohle. Ale to je slátanina na kvadrát. Asi dva týdny jsem se přemlouval k tomu, abych to vůbec dočetl. Totální chaos a nuda. Na druhou stranu to má docela pěknou kresbu s hezkými celostránkovými ilustracemi a celkově zajímavé panelování. Ale na tři hvězdy to u mě není, musím zde dát zatím nejnižší hodnocení.
Mighty boys vydali Vyvrhele jako dvě knihy a tak je tu i ohodnotím.
První knih nemá chybu: je to naprosto uchvacující a napínavý příběh, ve kterém člověk listuje stránku za stránkou, nemůže se odtrhnout, snaží se věcem přijít na kloub a sleduje činnost zajímavých postav.
V druhé knize přijde hned na začátku vysvětlení některých nejasností o dobrých a zlých entitách, ale pak příběhu spadne řetěz. Děj je náhle rozvláčný, kaše se nastavuje a tempo téměř zamrzá. Pak přijde finále a pak ještě epilog, jak se hlavním postavám vedlo po tomto finále. Úplný závěr je fajn.
První knize bych dal pět hvězd, druhé tři, dělám tedy průměr a uvedu čtyři...
Tak tady úplně nevím, jak hodnotit. On to totiž není komiks, jak ho chápeme, jen je tu veškerý text souvisle doprovázen obrázky. V knize je převyprávěn obsah básní RK dnešním jazykem, ale moc velká zábava to číst to není. Nicméně jsem rád že mám tuto zajímavost ve sbírce.
Tak tohle bylo hodně slabé. Kratší povídky zklamaly výstavbou zápletky a jejím rozuzlením, ten nejdelší příběh je už čirá fantasmagorie s godzilou, megarobotem a atomovkou. Jediný příběh, který vykukuje z hlubokého podprůměru je o strašidelném vlaku, ten bych si vytrženě někde jinde užil.
Takhle jsem se jen pronudil knížkou a říkal jsem si, o kolik víc teď docením (už tam milovaného) Usagiho...
Pac a pussy je (většinou) fajn, Terapie masem k tomu navíc dodává lepší kresebné zpracování, ale tohle je konečně komiks, který mě zasáhl v plné síle, neboť má příběhovou strukturu. Parádička!
Mám rád regionální komiksy, mám jich ve sbírce spoustu. Většinou jsou ale průměrné až podprůměrné, nejsou zpracované moc profesionálně a lidé, kteří na nich pracují, nerozumí příliš komiksovému médiu. Tohle však není ani v jednom bodě případ Doubraveckých příběhů.
V této knize jsou příběhy z plzeňské části Doubravka dobře napsané Janem Hajšmanem a způsob jejich vyprávění ctí komiksové médium. Autory výtvarného pojetí jsou studenti plzeňské Sutnarky a myslím, že o mnohých z nich ještě uslyšíme. Tři z příběhů jsou dokonce malovány tak precizně, že jsem nechtěl číst dál a jen jsem se kochal prohlížením detailů malby. Příběhy nejsou nijak dlouhé, ale je v nich odvyprávěno to, co měli autoři v plánu. Každý příběh je pak doplněn stránkovým textem, který vysvětluje další okolnosti příběhů a uvádí na pravou míru některé fabulace.
Na knize mi vadilo jen to, že je poměrně krátká. Nejsem si také jist, zda bude stoprocentně sedět lidem, kteří nenavštívili místa, o kterých kniha pojednává. Mně však sedla stoprocentně, přeji jí mnoho spokojených čtenářů a doufám, že někdy vznikne v hlavě autora Jana Hajšmana pokračování s dalšími plzeňskými příběhy.
Tak tohle je opravdu povedené dílko s atmosférou, která se dá krájet, a civilními kulisami a postavami. Několikrát jsem se při čtení přistihl, že napětím, jak to asi bude pokračovat, ani nedýchám.
Koukám, že půjdu proti obecnému vkusu, ale za mě je to čistý průměr. Příběhy byly zábavné, ale děj celkově byl takový galimatyáš a cestu k hlavní postavě jsem si také nenašel. A o originalitě díla se nedá hovořit už vůbec, je to jedno velké klišé.
Ale druhou stranu zase nemohu říct, že bych se u čtení úplně nudil.
Komiks se mi moc líbil, jediným negativem pro mě bylo, že znám perfektně předlohu (četl jsem ji už asi třikrát a pak ji ještě slyšel coby audioknihu) a tady je to převedeno jedna k jedné.
Oproti D.R. se mi nejvíce líbily právě příběhy od Mignoly a ten poslední (kolik toho dokáže vyjádřit i jen malý obrázek bez textu!).
A informace pro Pána rostlin - David Rubín je Španěl.
Za mně první kniha a půl = velký chaos a zbytečná krutost (což ovšem mohl být záměr). V druhé půlce druhé knihy jsem se konečně začínal trochu bavit, ale ten závěr mě tedy teprve natřel. Rovnou jdu na Modrou crew 28, jestli to bude mít podobně vzestupnou tendenci.
Příběh je plný poučných detailů, ale objevil jsem i pár chybek (tak třeba v době konání mnichovské konference nebyl Eduard Beneš ve vedlejší místnosti). Pojetí příběhu se mi líbilo, jen mě vadilo groteskní pojetí postaviček, ve kterém postavy neustále šilhají, vychází jim z nosu obláčky páry apod.
Drobné filozofické epizodky má snad každé náboženství, napadají mně příběhy konfuciánské či židovské anekdoty. Tady máme náhled raných křesťanů. Nejsou všechny úplná paráda, ale mnohé pobaví a vedou k zamyšlení.
Jak by řekla klasička: "Tady vidím velký dobrý!" První kniha se jeví jako čisté fantasy, ale zbylé tři jsou už žánrově i atmosférou dost jinde. Příběh je neuvěřitelně vyvážený - civilní a zároveň epický. Dal jsem to na jeden zátah, vtáhlo si mě to a nepustilo. Už aby tu byla druhá polovina a snad bude stejně strhující!
Graficky je to opravdu vymazlená záležitost.
Ale příběhově to pro mě vůbec nefunguje. Snažil jsem se, ale prostě jsem to nepobral. Komik se tak rozpadá do série zajímavých obrazů a scének, ale děj absolutně nechápu. Mrzí mě to, ale prostě ne.
Tak tohle hodnocení je těžké.
Pokud se na publikaci podívám jako na celek a budu sledovat její cíl, musím uznat, že ho dosáhla na 100%. Průvodní texty, komiksy, rozhovory a soupisy kontaktů na patřičná místa jsou v dokonalé symbióze a čtenář z vězeňského prostředí se jistě snadno zorientuje a ví, co by měl dělat a koho v případě obtíží kontaktovat. Publikace je v tomto smyslu opravdu dobře udělaná.
Pokud se však na ni podívám z pohledu někoho, koho zajímají jen komiksy, bude tu spousta výhrad. Scénáře příběhů jsou jednoduché, většinou se snaží poučovat a vést přes zaškobrtnutí hrdinů k jejich záchraně a celkově ke šťastnému konci. Kresba je poměrně přehledná, ale také velmi jednoduchá a o nějakém uměleckém zážitku tu nemůže být ani řeč.
Celkově se mi kniha líbila především proto, že se o danou problematiku zajímám, ale nejsem si jist, zda nadchne větší množství čtenářů komiksů.
Opět skvělý tandem a opět pecka. Včera jsem kvůli tomu téměř nešel spát, jak mě to chytlo a nepustilo. První příběh mi přišel vynikající, druhý už byl o fousek slabší. 95%
Martinu Trchovou znám jako muzikantku a zpěvačku a zde ukazuje, že výborně zvládá i komiksové médium. Surreálné příběhy beze slov jsou zcela uhrančivé a při jejich prohlížení přestává člověk dýchat. V knihovně zařazuji vedle Kytiček z ulice od Sydneho Smitha (na jejich inspirační úlohu autorka upozorňuje), ale hodnotím mnohem výše.
Tak tohle je opravdu příjemné překvapení! Moc jsem si od toho nesliboval, ale vtáhlo mě to a už nepustilo. Když jsem si komiks předplácel, říkal jsem si, že ta kresba je taková nedodělaná. Ale jak jsem se pletl! Kresba je úžasně dynamická, panelování bezmála geniální. A ty dvoustrany! Něco takového jsem čekal od Petera Pana, ale dostal jsem to až tady. Příběh krásně odsýpá, jen je to opravdu až pro dospělejší čtenáře, je tu pár krvavých scén (věkové doporučení od vydavatele je od 14 let). Od Zaniru jsem četl několik komiksů a vše je spíše průměr nebo podprůměr. Ale tohle mě dostalo. Jen houšť a větší kapky! V knize byl navíc vložen obrázek bojovného jezevce Greye s dvěma šavlemi, nevím, jestli v jiných výtiscích jsou vloženi jiní hrdinové příběhu...
Letos v zimě dvě komiksové výstavy - jedna v MZM v Brně a druhá v Západočeské galerii v Plzni. Obě hezké a s hezkými katalogy. Ale v Brně přece jen širší záběr a katalog zajímavější .
Devět krátkých příběhů z východních Krkonoš a pár drobných úkolů navíc. Nic světoborného, zároveň ale zajímavé a poučné. Malíř mění v každém příběhu styl, což je velmi osvěžující. Naopak by si ale měl dát více záležet na letteringu.
Vizuálně paráda a to nejen v českých luzích a hájích. Horší už je to se sdělování obsahu. Hned několik povídek jsem vůbec nepochopil. Nejsem čtenář mangy a jen průměrný znalec japonských reálií, možná tedy nejsem cílovka - za mě tak 75%.
V Plzni teď ke sborníku probíhá výstava, zvažuji, zda má cenu ji navštívit.
To zpracování příběhu je hrozně zmatené a nepomáhá tomu ani překlad plný chyb. Koupil jsem přímo v muzeu Auschwitz, měli tam komiks v mnoha jazykových mutacích, v některých měli až čtyři díly. V češtině jen tenhle. Asi o to nebyl moc zájem...
Tak se mi zdá, že tahle série jde dost do kopru. Dnes 50% a je to stejně jako minulý díl scénáristicky dost WTF. Jen ta malba je pořád nádherná... Ach jo...
Před čtyřmi měsíci jsem četl Příběhy z Krkonoš v komiksech, teď došlo i na Šumavu. Mám k ní blíže, nějaký čas jsem bydlel v Srní a často na ni jezdím. Témata komiksů jsou dobře vybrána, scénáristicky je to docela dobré a příběhy jsou vyprávěny přehledně. Také je to plné drobných vtípků, díky čemuž si komiks užijí nejen děti, ale i dospělí. Kresba a volba barev mi ale trochu vadí. Oproti kresbě Tomáše Chluda mně zde především vadilo, jak jsou nakresleny postavičky a hlavně jejich obličeje. Přesto je vidět, že ilustrátor je jinak schopný - zvlášť pěkné jsou třeba jeho obrázky měst. S lehce přimhouřenýma očima však nakonec můžu dát opět čtyři hvězdy.
