1

Několik slov k téhle knížečce a několika bodům, co si z ní ještě pamatuji.
‚Comics‘ jsem sehnal vlastně jen náhodou zhruba ve stejnou dobu, co nedávno vyšlá ‚Studia komiksu: Možnosti a perspektivy,‘ což se mi tematicky hodilo ke čtení, navíc obě knihy jsou si strukturálně podobné – v první části je předkládán teoretický text René Claira a Jaroslava Tichého (dohromady jenom cca 40 svižných stran), a po něm následuje obrazová příloha.

Text R. Claira je hezkou sondou do reflexe bezduché kritiky komiksu tehdejší doby (vyšlo 1967) a když se nad tím zamyslím, tak stejné hloupě kritické názory vymezující se vůči komiksu se daly/dají najít i dnes. Chvályhodná uvědomělost autora však uhodila na hřebíček nesmyslné kritiky a přivádí čtenáře zpět za použití poutavých postřehů – dnes už samozřejmě víme, že komiks není brakové čtivo pro děti, nezpůsobuje úpadek kultury a ani se nejedná o kýčovitou náhražku literatury nebo filmu.
Dále se Clair odebírá bádat odkazy komiksu ve světové historii, takže se dočteme o dnes už stokrát omílaných památkách typu - jeskynní malby, Trajánův sloup, tapisérie z Bayeux, chrámová okna, apod. (vážně by mě zajímalo, kdo a kde dal všechny tyto komiksové artefakty k sobě poprvé.) Ale alespoň je to podáno stručně a zajímavě. Clair tady označuje sekvenci (tuším) jako montáž.

J. Tichý se zaobírá úvahami o termínech, které se vztahují k formě a stavbě komiksu (schéma, umění, kýč, zábava ad.) a rovněž reaguje na kritiku doby – zde především staví vedle sebe dvě slova: prostota a prostoduchost, přičemž prostotu označuje jakožto pozitivní vztah čtenáře a jeho jednoduše fantaskního/přirozeného vcítění se do komiksu (v textu: comics; seriál), a prostoduchost dává do kontextu s komiksy, které jsou vystaveny především na základech morální instruktáže (konkrétní příklad Rychlé šípy) a jsou zbaveny vší komiksové esenciální fantaskní komiky a mechanismů, které odrážejí ‚totalitu‘ života.
Text se ovšem netýká pouze těchto formálních analýz, naopak se mi to četlo spíše jako zábavná detektivka. Oba autoři dovedou zaujmout a sem tam přihodit něco k zamyšlení. Kromě komiksových úvah nám rovněž představují povětšinou známé a zajímavé autory i jejich hrdiny z celého světa a k nim přikládají na závěr hodnotné ukázky (Outcalt, franc. Christophe, fin. Alho, Disney atd.) Objevuje se tu i japonský (škoda, že jen jeden, ale aspoň něco) autor Batten Nagasaki a jeho Donča, příběhy dvou malých kluků. Jeho jméno mi bylo neznámé a internet mi taky moc nepomohl, takže se patrně jedná o umělce nepřesahujícího svou dobu(?).

Sečteno a podtrženo, Comics je hodnotné číst i dnes, z pohledu člověka, který je už komiksově vyzrálý, dokáže se ohlédnout na tu dobu komiksového hladu a uvědomit si, že se od těch neandrtálců moc nelišíme :)
Na závěr sem vložím úryvek z textu R. Claira, co se mi zalíbil: „Není o nic nerozumnější přikládat lidské vlastnosti kresleným postavičkám, než třeba připisovat ideální ctnosti politikovi, kterého známe jenom z fotografie.“