Velascova kresba je nádherná (i když pro chlapečka z pekla poněkud netypická) a pohádka o zlaté armádě taky ujde. Na dvanácti stránkách příběh rozhodně má čím zaujmout. Podle lidí z Comics Centra prý tenhle speciál vyšel kromě USA jen u nás. Ještě k němu dávali zadarmo plakát k filmu. Za to darmo je to výborný :-)
Citlivě napsaný a nakreslený psychologický komiks o vyrovnávání se se sexuálním zneužíváním. Je sice přizpůsobený tak, aby ho snadno mohli číst i komiksu neznalí čtenáři (většina stránek vychází z klasických devíti panelů, výrazné obrysy, přehledně uspořádané bubliny…), ale pod povrchem Talbot velmi experimentuje. Přednáška na Komiksfestu 2008 byla skvělá. V příběhu se prolínají osudy Heleny, zlobivé krysy a v anglicky hovořících zemích velmi známé autorky knížek pro děti Beatrix Potterové. Za zmínku stojí i výborná práce Comics Centra. Pevná vazba je po všech stránkách kvalitnější než originál. Vydáno krátce poté, co jsem si v jedné chovatelské stanici zamluvil dva potkánky :-)
Zašpuntuj si díru, vano. Ty nevíš, co to je být alkoholik. Kontejner je něco naprosto neuvěřitelnýho! Nejvíc mě rozsekala jedna Smrťova hláška (Mám nápad! Půjdem do ZOO! To nás všechny rozveselí a k tomu se ještě nadýcháme čerstvého vzduchu.) a Lovci hluků 2 ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ. Lolita taky byla fajn (hlavně poslední políčko). Zabijáci automobilů a Auťáčkova zahrádka mi přišli trošku slabší, ale Johny bouchačka boduje nejen u dívek. Johny bouchačko si našel děvče. – Ach promiň. Bouráček fetující lepidlo, první mučedník v Dejmitě, hračkové doly… Santa zhebnul! – Hurrááá! Poprvé jsem se setkal s Kontejnerem v knihovně a po přečtení jsem si ho při první příležitosti pořídil.
Zajímavá a inteligentní kniha o judaizmu a zároveň jeho kritika, která spáchala masivní útok na moji bránici. Každé políčko je velmi výstižné, děj pěkně odsýpá a kresbu jsem si po pár stránkách docela oblíbil. Když jsem objevil tenhle komiks v knihovně, tak jsem si myslel, že jde o nějaké čtení pro děti. Naštěstí mě knihovnice vyvedla z omylu. První díl vyšel minulý rok, tak se snad dočkáme pokračování.
Většinou brali děti. Některým byly jen 2 nebo 3 roky. Některé děti křičely a křičely. Nedaly se utišit. Tak je Němci rozhoupali za nohy a praštili s nimi o zeď… Pak už přestaly křičet. Hra na kočku a myš. Strhující, drsné, realistické. Jednoduchá minimalistická kresba na první pohled nezaujme, ale dokonale vtáhne do děje a navodí tu správnou atmosféru. Docela mě zaujaly masky Poláků, protože postavy se samozřejmě neviděly jako zvířata. BTW to je asi komiks s nejvyšším průměrným počtem písmenek na stránku. Člověk si u Mause fakt počte.
Moje první setkání s Gaimanem dopadlo docela dobře. Příběh je jednodušší, ale kniha má skvělou atmosféru. Animace podle mě nepatří mezi nejlepší, ale z dokonalých obrázků Smrti jsem byl vždy úplně vedle sebe a s úšklebkem na ciferníku :-) Měl jsem pocit, jako kdyby Smrt kreslil úplně někdo jinej. V některých políčkách mi dost připomínala Vránu. Obálka a úvodní stránky kapitol se opravdu povedly. Zajímalo by mě, jestli to je realistická kresba nebo upravené fotografie. Každopádně je to skvělá oddechovka.
Úžasný. Knihy #1 a #3 se mi sice líbily o něco víc, ale je to kvalitka. Jen mě na***li se dvěma logy Hellboye přímo v komiksu (str. 91 a 136). Název je lepší a obálka vypadá bez kolečka s logem Sin City a odkazu na film líp. Prý jsem byl druhý, kdo si druhé vydání koupil ;-)
Po Persepolis jsem neodolal a rozhodně ta investice stála za to. Marjane Satrapi je skvělá vypravěčka, její kresba se mi moc líbí a příběhy z nám evropanům neznámého prostředí jsou inteligentně napsané. Úchvatný komorní příběh.
Pane jo! Můj první Usagi Yojimbo mě fakt dostal! Opravdu. Otevřel jsem, zavřel jsem a přečetl ho znovu. Jo přečetl jsem ho během dne dvakrát. Nějakou dobu totiž trvalo, než jsem si zvyknul na autorův styl kresby. Při zběžném nahlédnutí v knihkupectví mě moc neoslnila. Spíš mi připadala průměrná. Po pár prvních stránkách se mi začala líbit (nádherně prokreslené detaily, využití šrafování, vzorů, černých a bílých ploch). zamiloval jsem si ji ale až na straně 26. Všimněte si políček se znázorněním pohybu meče v čase. Navíc sousední políčka (nejen) u akčních scén navazují takovým způsobem, že při pečlivějším prohlédnutí zjistíte, jak se postavy pohybovaly a jak vedly meč. Prostě fascinující. Schválně kdo z vás se po shlédnutí 5. políčka na straně 72 vrátil k prvním třem políčkům na straně 69 a dlouho nemohl najít to co hledal? Prostě při druhém přečtení jsem si konečně vychutnal návaznost obrázků a dynamiku pohybu. Co se děje týče, tak ten je na první pohled jednoduchý, s výborně prokreslenými charaktery postav a drží se historických faktů. Pro Evropana je ale velmi složité pochopit jednání postav. Já mám naštěstí nakoukáno hodně japonských filmů a něco jsem si nastudoval, takže tolik netápu. Asijská kultura a vše okolo umění z Asie je mi velmi blízké.
