Jak Kakaši k Šaringanu přišel. V anime se mi tahle kapitola hodně líbila. V manze na mě tak nezapůsobila, ale tak roky se na mě podepisují. Pořád mě ale baví tyhlety prequelové díly, ve kterých se o postavách dozvíme něco navíc.
Po dočtení, řekněme první části Naruta, se nemůžu ubránit pocitu, že by prozatím série působila lépe kdyby se mírně smrskla na dejme tomu 23-24 knih.
Skvostně nakreslená, inspirativní a unikátní "fantasy". První dva sešity jsou svou atmosférou tajemna a epičností dokonalé, zbývající tři už mě tak nedostaly. Plné hodnocení si tak asi nechám na pokračování, které je po překvapivém závěru nutnost. Doporučuju přečíst i eseje na konci, autor tu jde docela do hloubky světa, postav a motivace se do téhle látky pustit.
První dojem po dočtení druhého omnibusu je, že z toho nejsem tak rozsekanej jako po první knize. Možná proto, že mě z děje trochu vytrhávaly samostatné příběhy (v některých případech originy) vedlejších postav (až na Casse samozřejmě, toho bych si nedovolil nazvat cedlejší postavou). Abych nebyl špatně pochopen, i tyhle intermezza jsou skvělé a baví. Až na Hochy z jihu, tahle kapitolka byla za mě nejslabší. Vypíchl bych úvodní Zabijákův surový western (peklo v téhle části si píšu na seznam pekel kde bych nechtěl skončit vedle pekla Moora (Bažináč) a Gaimana (Sandman). A dále Prdelmanův origin, který je krásně tragikomický. Zároveň mě ale nenapadá jak uspořádání knihy vymyslet líp, a nakonec jsem rád že tyhle příběhy přišly ve druhém díle a ne v tom závěrečném.
K hlavnímu příběhu, po prvním přečtení mám dojem, že se tu více "žvaní" ale tohle mi nevadilo, protože dialogy jsou jednoduše parádně napsané a milostný trojúhelník ustřední trojice je prostě zábava sledovat a číst. K tomu jistě dopomáhá kvalitní překlad který si musel poradit s množstvím slangů a lahůdek jako Prdelmanova mluva.
Když už dojde k akci, je to zase nekompromisní násilí a kresba tu neuhne před utrhanými končetinami, hlavami atd. atd.
K ději, podíváme se do New Orleans a Arizonské pouště. U obou prostředí se na stránkách podařilo vystihnout zajímavou atmosféru, ať už jsou to cool ulice plné zábavy v New Orleansu, tísnivá bažina v jeho okolí, nebo obrovská pustina s pár skalami v Arizoně. V první časti knihy poznáme zase trochu víc Cassidyho - zřejmě to není vyloženě klaďas, ale trochu hajzlík a potom zase trochu Jesseho. Garth Ennis samozřejmě představí další nové perverzáky, military úchyly, nebo jen podivíny.
Shrnuto, opět za 5*, kniha krásná (na konci opět Fabryho úžasné obálky), už aby tu byl třetí díl a trilogie se hezky vyjímala v knihovně :).
Ve třetí knize dostáváme více stále stejného. Hlavní postava opět prochází akčními scénami (které jsou někdy mírně nepřehledné, ale dynamické a pořád perfektní), ze kterých si odnáší nové schopnosti a předměty. Důležité však je, že je to pořád zábavné. Autorovi se daří ždímat emoce a přichází se zajímavou linkou i mimo dungeony. Činu zjišťuje, že neustálé levelování má svou cenu a příběh tím potemňuje a získává vážnější motiv. Začíná se taky klást větší důraz na "classy" jednotlivých postav, čím jde příběh ještě do většího důrazu na rpg prvky které známe z deskovek nebo pc her. Za mě moc dobrá série, která působí dobře i jen tak na prolistování minulých dílů, kde je už krásně vidět jak se hlavní hrdina změnil. Na tom má samozřejmě podíl kresba, která třeba nevykresluje do detailu okolní prostředí, ale co se týče postav je precizní.
První polovinou jsem se spíše pronudil a občas tady tahají za oči hloupoučké dialogy. Je tu pár světlých momentů, jako Batman zachraňující Power ring, ale zase to sráží otřesná kresba ve čtvrtém sešitu. Druhá půlka už je ucelenější a působí líp, i když opět variace na mnohokrát viděnou epidemii. Alespoň, že vyniknou souboje, které se podařilo dynamicky prokreslit, a to i na pár dvoustránkách. Celkově hodnotím průměrně. Do Darkseid war už asi půjdu do kompletního EN vydání, protože ze sbírání této série se pro českého čtenáře stalo utrpení.
Touhle knihou dostává série více vážnosti a osudovosti. Kišimotovi se podařilo hezky prohloubit lore okolo Učihů a Šaringanu, a Sasukeho motivace pomstít se bratrovi je tak jasnější. i když celou pravdu o vyvraždění klanu dostaneme později.
Mám to tak na 4 a půl. Je to skvěle napsaný, například úvod kdy Wanda prochází činžák, aby Barbie sehnala smetanu do kávy mi přijde naprosto skvělý, jakým způsobem tady Gaiman poprvé představí postavy. První dva sešity teda paráda a pak přijde zádrhel, a to kresba ve třetím sešitu. Možná mi něco uniká, ale mě to docela rušilo a k tak skvělýmu scénáři mi to přijde nedůstojný. Naštěstí se potom vše vrací do normálu a Barbie vyrazí na cestu Zemí. Čtvrtý sešit je pro mě vrchol knihy, kdy se pěkně mísí emoce. Bohužel, když se objeví Samdman, je vyústění příběhu takové uspěchané a pro mě ne moc uspokojivé. Věřím ale, že někomu to sedne a přijde mu to celé geniální. Závěr na pohřbu už je hezky civilní a tady to Gaiman vkusně a i dojemně zakončil.
Když už se zdá, že Miura nemá v Berserkovi čím překvapit, vytasí se s další bizarností, skvělou akční scénou, extrémním násilím, nebo jen dojemným momentem. Všeho je v tomhle díle vrchovatě.
Opět nekompromisní akce a Guts co jde přes mrtvoly, aby se prosekal hejnem víl tentokrát konečně až k jejich královně. V poslední cca třetině ukáže skupině náboženských fanatiků, že je dokáže naporcovat i s pár šípy v těle. Na závěr oceňuji jak krásně odignoruje velitelku Farnesse přestože se ho snaží zpovídat pomocí bičíku. Miura prostě stále ukazuje obrovský cit pro vytváření charakterů, kdy je každá nová vedlejší postava zajímavá, a i když je to někdy jen derivát xkrát viděného, nebo klišé (zneužívaná/bitá dívka), v Berserkovi bude prostě skvěle napsaná a čtenáři ne lhostejná. Navíc, dřív mi to nepřišlo, je tu taky místo pro humor, za který je zodpovědný Puk a jeho interakce s Gutsem. Pokud je kreslený tou zjednodušenou formou, působí to na mě docela vtipně takže palec nahoru za tyhle odlehčení děje.
Asi po roce návrat k Berserkovi, protože mám pár nepřečtených dílů a tenhle rest mi nikdy nevadí dohánět. Pokračuje linka s elfy/vílami v mlžném údolí, kdy taky více sledujeme Puka (nebo Puk?), který se postará o pár opravdu vtipných momentů (kresba naštvané vrány které Puk vytrhává peří z hlavy je geniální). No jinak tu máme opět skvělé akční scény a hlavního hrdinu, který stále více ztrácí svou lidskost. Ještě mě napadá, že tenhle díl si úplně neužijí entomofobici, protože přerostlých hmyzáků je tu opravdu hodně.
Je to hlavně o akci, ale atmosféra by se dala krájet. Mám rád příběhy odehrávající se na moři a tady se podařilo vystihnout tíseň blížících se příšer, jak vypadlých z Berserka. Uvidíme kam se to vyvine, mě se zamlouvala myšlenka osamocených sourozenců na moři svojí jedoduchostí. Snad se to s více postavami nerozpadne.
Čteno po, nevím, deseti letech? Pořád pravděpodobně ten nejepičtější, nejdospělejší a jednoduše nejlepší DC supehrdinský komiks co v češtině vyšel. Navíc s nádhernou, anatomicky vyšperkovanou kresbou Alexe Rosse. Natěšenost na absolutní vydání Crwe je veliká.
Čteno se čtyřletým synem a ten byl nadšenej, takže účel splněn. Pár nelogičností tu je, ale zase to vyváží několik vtípků a pomrknutí na starší/rodiče. Je tu i origin postavy, takže pro děti co třeba neviděly úvod seriálu je tohle fajn. Oceňuju pevnou vazbu - kniha tak něco přežije.
No padouchy ze zvučné jsme mohli mít klidně dva + Kimimaro, a nic by se nestalo, ale zřejmě musel mít každý v Šikamarově týmu svého záporáka. Souboje tentokrát přeskakují z jednoho na druhý, což trošku ruší ale nevadí. Co mi ale trochu vadí je někdy nepřehledná kresba při akci. Často je to ale i tím, že se autor snaží nacpat kresbu do malinkého panelu. Jinak ale dobrý díl, jen jsem se přistihl že čtu rychle a už prostě vyhlížím Shipuuden.
Dobrý. U One Piece se dá vypnout mozek a moc nad ničím nepřemýšlet, což je momentálně to co od komiksů chci. Děj hezky odsýpá a Oda tady zase přišel s pár dobrými nápady na nové záporáky. Luffy je zase klasicky mimo, ale zatím mě to jeho ňoumovství baví. Zase více do hloubky poznáme hlavní charaktery, a o to jde v těchhle prvních dílech především. V tomhle díle za mě zatím nejkrásnější obálka!
V rámci žánru musím dát za 5, protože jsem se jednoduše skvěle bavil. Akční nářez se skvělou dynamickou a hlavně přehlednou kresbou, kde se s tím autor vůbec nemaže. Ani druhý díl neuhýbá před násilím a ostrou mluvou. Líbí se mi že hlavní postava se s tím nemaže a vykydlí všechny kdo si to zaslouží. Na konci dostaneme nástin, kam se bude dále příběh ubírat a vypadá to prostě parádně. Tohle tu vydat byla trefa do černého.
Bavilo. Tentokrát se více vypráví než bojuje - retrospektiva vztahu Shankse a Buggyho. Gaimon na pustém ostrově. A poznáme taky poprvé Usoppa. One Piece se skvěle rozjíždí.
Trochu natahovaná část děje, která toho oproti první knize nestihne příliš odvyprávět. Highlightem je tedy asi pouze pejsek co hlídá obchod svého pána, který už se nevrátí. Neškodilo by tedy větší tempo, ale to by série taky neměla přes sto dílů že.
Tady už by to chtělo výraznější posun v ději. Tenhle díl už mírně nudil a působí jako nastavovaná kaše. Na konci už se objeví Kimimaro, takže se blýská na lepší časy.
Tohle stavím na svůj osobní piedestal česky vydaných komiksů s Moorovým Bažináčem a Jodorovskyho Metabarony. První book tohohle omnibusu je taková klasická řezničina plná násilí, se skvěle napsanými charaktery (a to prosím i vedlejšími), který ještě trochu působí jako nadsázka, že tu půjde hlavně o hektolitry krve, sprostou mluvu a badass hlášky - což by i samo o sobě stačilo a nabízelo by víc než většina ostatních sérií.
Jenže potom přichází Angelville a jde se více do hloubky. Vidíme proč je Jesse tak nasranej, a že si prožil peklo, které se najednou vrací. Tady bych vypíchnul postavu Jodyho, protože takhle si představuju zlo, které při čtení prostě nenávidíte a jen doufáte že Jesseho pomsta bude sladká. Tohle se Ennisovi prostě povedlo a popis všech těch hrůz a i závěrečná katarze na konci téhle části jsou prostě parádní.
Co mi utkvělo, když táta říká Jessemu: "Musíš bejt dobrej člověk, Jesse. Musíš bejt jako John Wayne, nenechat si srát na hlavu od blbců a posuzovat lidi podle toho jaký jsou, ne podle toho jak vypadaj. Buď jedním z klaďáků synku". Tohle za mě Jesseho nejvíc vystihuje. Je to prostě klaďas, ale způsobem jak to chápe on. Pokud považuje za přijatelný trest někoho nechat počítat zrnka písku do tří milionů, tak to kurva udělá a nepřemýšlí nad následky. Samozřejmě že svět, který Ennis vytvořil je obrovsky krutý a tohle vše sem zapadá, ale vyobrazené násilí působí i tak trošku vtipně a (většinou) se děje lidem co si to sakra zaslouží.
Co je fajn, že postavy si tu často jen tak povídají, rozhovory Jesseho s Tulip, nebo s Cassidym mě osobně hodně bavily, i když jsem se dočetl, že někomu je Tulip protivná. Mě osobně její postava nevadí a líbí se mi naopak její historie s Jessem, a celkově myšlenka toulat se svobodně po amerických motelech (a sem tam ukrást nějaký to auto že).
Druhá půlka knihy s Grálem je skvělá, ale vrchol je pro mě prostě Angelville. Cassidyho historie skvěle zakončuje poslední book, a tak nějak završí o čem vlastně Ennis v té sérii psal a je nějakým společným tématem všech archů, což je pro mě svoboda. Dělat si co chceme, s kým chceme, odpoutat se od rodinného odkazu a jejich představách o nás (zde samozřejmě hnáno do extrému) a taky o cestě za ultimátní svobodou - zde New York, Cassidyho věčný život, jen zábava, a na konci přebrání zodpovědnosti za přátele, slib a konec sobectví.
Ennis prostě chytne a nepustí dokud to nedočtete.
Nakonec tak nějak ze soucitu a lásky k fotbalu ty tři hvězdy dám. Bavilo mě to ale asi míň než minulý díl. Pořád doufám, že mě to nějak zaháčkuje, ale postavy jsou mi zatím více méně nesympatické a hlášky co vypouští jsou přinejmenším hloupoučké. Ale co taky vymýšlet za dialogy během fotbalového zápasu že.
Nultá kapitola Incalu. Autorům se podařilo důstojně "navázat" na staré známé z Jodorovskyho díla. Jakkoliv mi zápletka o psyho/materioverzu přišla u popisu komiksu uhozená, vše překvapivě dává smysl a drží hezky pohromadě. Deepo hláškuje, Bergové jsou překvapivě vtipní, John je přesně ten ňouma jak si pamatuju, a Metabaron se zase postará o pár mrtvol - vše jak má být.
První půlka je trošku nuda než se šikamaru se skupinou vydá na novou misi. Čodžiho souboj to vytáhne alespoň na průměr. Už tu byly lepší díly a tenhle byl zezačátku zbytečně roztahaný. Taky je škoda, že tu Kišimoto po kapitolách nepřidává svoje glosy a historky, jako tomu bylo v minulých dílech.
Tak jsme se dočkali a začíná tu vycházet japonská monster série One piece. Prvních pár svazků mám načteno v EN a musím říct, že vydání od Crwe je kvalitou jinde, co se týče papíru a perfektním překladem (tady by pár jedinců na sockách zasloužilo proplesknout), takže velká spokojenost. Samotná manga je samozřejmě legendární, zpočátku trochu infantilnější, ale postupně začne nabírat i vážnější témata přičemž si zachová super humor. Samozřejmě nemusí sednout každému, ale já jsem na palubě a vyhlížím další díly.
Sasuke má pocit, že když zůstane ve vesnici, tak mu ujede vlak a zůstane v Narutově stínu - tak nám začíná další dějový arch. Mezitím se Lee rozhoduje jestli podstoupit operaci, která by mu umožnila pokračovat jako ninja. Tenhle díl je takové intermezzo mezi další misí, kdy se Naruto vydá na první pokus přivést Sasukeho zpět. Skvělé je jak Kišimoto dál rozvíjí vedlejší chraktery jako je třeba Gai, a ukazuje jeho rivalství a soutěžení s Kakašim. To pak dále používá v dialozích a pro čtenáře je motivace postav snáze uvěřitelná. Tohle mi na Narutovi vždycky přišlo výjimečné, postavy prostě nejsou zaměnitelné a na stránkách ožívají s každým dílem.
Tenhle díl pokrývá pouze jeden souboj mezi třemi sanniny. Samozřejmě se k tomu přichomýtne Naruto a předvede poprvé Rasengan. Kišimoto se snaží hrát na emoce, ale moc to nefunguje protože Dan a bratr Tsunade nám byli představeni pouze v pár rychlých flashbacích.
Dost dobrý. Humor a násilí jsou tady dost přepálený ale je to prostě Constantine. Každá kapitola šlape a Ennis zvládl perfektně ukočírovat někdy až absurdní zápletku. Skvělý komiks z té temnější části DC univerza, který mi před lety nepochopitelně unikl.
Máme tu opět hlavního hrdinu, outsidera který je přiřazen do nejhoršího týmu v projektu který má vytvořit útočníka pro japonskou repre. Bavily mě reálné odkazy na fotbal a fajn překlad s pár peprnými výrazy. Zajímavá je postava trenéra Ega. Na první svazek dobrý, tohle téma mě zajímá, protože komiksů (mang jestli chcete) moc není.
Trochu nastavovaná kaše a spíše se navozuje atmosféra před setkáním legendární trojky. Moc se tu toho nestane, ale stejně postava Tsunade je dostatečně zajímavá aby tenhle díl bavil až do konce.
V tomhle díle se konečně série dostává do trochu temnějších vod, jak se na scéně poprvé objevují Akatsuki. Přesto je tu stále i pár vtipných a roztomilých přestřelek mezi Narutem a Jiraiyou. V rámci Shonen žánru je tohle prostě skvělé dílko, i když vím jak vše dopadne, stejně mě série pořád baví.
Pro mě je Tomie po Spirále spíše zklamání. Úvod je fajn, dobrý vidět, že pan Itó taky nebyl dokonalý kreslíř odjakživa a musel se zdokonalovat. První dvě části, ale mají atmosféru a nejsou ještě tak Itóovsky přestřelené. Další čtyři kapitoly až po povídku Vila, jsou za mě vrchol knihy. A taky jediné kapitoly, které na sebe navazují. Tady jsem měl při čtení opravdu takový nepříjemný pocit a cítil tu hororovou atmosféru, a to hlavně v kapitolách Fotky a Polibek, ty jsou výborné. No dále už jsem bohužel tak nadšený nebyl. Některým kapitolám chyběla lepší pointa nebo je více rozvést, jiné jsou vyloženě úsměvné. Celkově jsem se nenudil, jen je škoda že to nejlepší přijde vlastně zezačátku a zbytek už pouze tak prošumí.
Popis Gaarovy historie a vysvětlení jeho motivace je dobrý. Souboj s ním/Šikakuem je ale zbytečně natahovaný a klidně by stačil třetinový prostor v téhle knize.. Trošku nuda
Kišimoto jde poprvé více do hloubky lore a nastiňuje proč je celá série tak moc světově oblíbená. Konečně vidíme potenciál světa a jaké šílenosti autor vymýšlí s barvitými postavami a jejich technikami. Koho by teď nezajímala minulost Prvního, Druhého nebo legendárních saninů? Pecka, a Sarutobi s Enmou jsou naprosto skvěle napsané postavy.
Zase dobrý díl, který víc než předtím naláká na další knihu - souboj Hokageho s Orochimaru. Jen pár věcí mi v překladu trhá uši (oči), a to hláška: chci si s tebou zabojovat, která se v tomhle díle opakuje vícekrát a šla by nahradit třeba "chci se s tebou utkat" a taky české překlady technik. Když tu máme Chidori a překlad dole pod panelem s hvězdičkou, proč nejsou takto řešené překlady ostatních technik, jako třeba Kuchiyose? Je to detail, ale tohle je pro mě věc, která docela kazí atmosféru a bere něco ze skvělého japonského originálu.
Casca je pořád pomatená po Zatmění a tak se Guts konečně vydává na cestu během které rozpoutá pro něj klasická jatka. Tempo příběhu nedochází, a je fajn že po lince s jestřáby začíná něco nového. Dostaneme taky krátký příběh Berserk prototype který napsal Mr. Miura při studiích, a je vidět jak extrémně byl talentovaný a vykreslený už v mladém věku.
Nevím jestli ta pauza autorů úplně příběhu prospěla. Ale na konec devátého dílu se prostě navazuje těžce (a za mě to nebyl pro další děj dobrý krok). No co, život jde dál, posunuli jsme se o tři roky. Z Alany je dealer, z Vůle kretén atd. atd. Čte se to pořád dobře, ale pokud by si měla série zachovat nějakou výjimečnost, asi bych ji důstojně ukončil.
Poslední díl před pauzou autorů. Ságu jsem si dal celou znova kvůli vydání desátého dílu. Takhle celkově musím říct, že začátek série je kouzelný, jak objevujete ten svět a je tu prostě sposta dobrých nápadů a napsaných postav. Vrchol podle mě prichází v sedmé knize, ale každý díl je minimálně nadprůměrný. V tomto pokračování pár postav přijde o život a napodruhé už to tedy není tak šokující. Mě trochu zklamalo jak autoři zatočili s Vůlí, mojí oblíbenou postavou. Tady už je prostě úplně ztracený a kydlí všechny kolem sebe. Já pořád tak nějak doufal v rozhřešení a happy end, ale třeba se ještě dočkám v desátém dílu.
Osmá Sága opět řeší vážná témata, převyprávěné do podoby stylizovaného vesmíru sci-fi/fantasy. Tentokrát hrdinové přistanou na planetě, kde většina návštěvníků jezdí pro potrat. I Alana se sem vydává zbavit se svého mrtvého nenarozeného dítěte. Prostřednictvím magické projekce se však přesto se svým synem setká, což je poměrně originální námět, a nepamatuju si, že bych někde jinde něco podobného viděl. Četl jsem podruhé po pár letech a stále je to silné, se skvělým tempem vyprávění. Cliffhangerů tu tentokrát tolik není, což ale vůbec nevadí.
Trochu drsné fanstasy řízlé steampunkem, trochu klasická pohádka. I když ke scénáři mám pár výhrad, kresba je naprosto úžasná a tuhle knihu by si asi neměl odepřít nikdo kdo má rád klasické fantasy, nebo se jen rád kochá nádhernými obrazy.
Oživil jsem si vzpomínky na dětství, kdy jsem někde na půdě objevil černobílý sešit Chata v jezerní kotlině. I po letech mě čtení bavilo i když už se na tom podepisuje zub času. Jde ale o pěkné vyprávění o klučičím přátelství, období bezstarostnosti a době kdy zažíváte tajemná dobrodružství o kterých v dospělosti pohybujete, zda se vůbec staly. Vyprávění je rychlé, někdy až zkratkovité a jazyk prostě původní. Pěkná je klasická kresba Marka Čermáka,dnes už v barvě, kterou většina lidí bude znát z pozdějších komiksových příběhů Rychlých šípů.
Neuvěřitelné jak bravurně Miura vypráví obrazem (textu tu moc není). Závěrečná katarze kdy Guts pádí lesem a vzpomíná na jestřáby je něco neskutečného.
I když se pořád bavím a tohle univerzum má pravděpodobně stále co říct, zdá se mi, že autorům dochází dech. Táhne to hlavně kresba, zejména v první polovině knihy. Scénář ale stále dokola omílá ty samá témata, která jsme viděli už v Kastě, nebo prvním dílu Metabarona. Dát tři hvězdy mi ale připadá málo, pořád jde o nadprůměrné dospělé sci-fi a možná mi ke štěstí stačí málo. Třeba i to, že tu opět vypráví můj oblíbený Tonto, i když už není tak nahláškovaný. Ohledně příběhu bych ale sám nevěděl kam ještě děj posunout. Máte neporazitelného válečníka, který už dokázal zachránit celý vesmír. Možná by měl Metabaron vypnout metašifrátor, zalézt do metabunkru a užít si zasloužený metaodpočinek.
Jedenáctý díl Naruta mě zase hodně bavil, a to hlavně protože se konečně objevuje ero senin Jiraiya, což je asi moje nejoblíbenější postava série. Naruto se učí vyvolávací techniku a jde o takový pomalejší díl, kde si hlavní postavy trochu oddechnou před závěrečným kolem chuuninských zkoušek. Děj se celkově prohlubuje, objeví se Kurama a ostatní Kage plánují jak napadnout listovou. I po letech je Naruto pořád zábavný, vtipný, ale občas překvapí vážností a silnou myšlenkou.
Nakonec jsem spokojený. Elrikův svět plný magie, bohů, obětin a krvavých bitev je fascinující, přesto že hlavní hrdina není moc sympatický. Melniboné mi možná v něčem připomíná metabarony a jejich krutost i když na Jodorowského megadílo se nechytá. Rozsah okolo 100 stran je tak akorát abych se bavil, i když ten konec není úplně uspokojující.
Moje další budoucí nedotčená série? Nečekal jsem, že mě to bude až tak bavit. I když je hlavní postava - Vlk, takovou noire klišé postavou, což nesnáším, zároveň je to tak trochu John Constantine, kterýho zbožňuju.
První díl splnil účel a seznámí čtenáře se světem mýtů a jeho zánitostmi. Scénář je chytrý jak nám postupně autor rozkrývá další důkazy a nápovědy, ale pěkně odsýpá, přesto že textu je tu hodně. Budu číst a kupovat dál, tenhle příběh mě zajímá.
