Pozvolnější rozjezd a i první dva příběhy o spících městech a námořníkovi jsem si říkal, že si možná Gaiman vybral slabší chvilku. Příběh o USA prezidentovi a la Jára Cimrman, a hlavně vyprávění o Nekropoli, ale zase moc bavily.
Pří závěrečné bouři a smutečním procesí se dostavily i emoce, takže zase skvělý Sandman.
Pokračování příběhu na ostrově Zahrádka. Je tu spoustu menších soubojů se záporáky s více či méně bizarními schopnostmi.
Ze slamáků už je docela sehraná parta, ani Usop už není jen pro smích.
Trochu to začíná ztrácet to tajemno, a pocit nebezpečí jakým si hlavní hrdina procházel. Teď už je opravdu přesílený a už by bylo potřeba mu dát do cesty nějakou větší hrozbu. Uvidíme kam se scénář vyvine, ale můj zájem bohužel mírně opadá.
Nevím jestli je to jen můj problém ale ztrácím se i v postavách. A to hlavně ve všech těch prezidentech, asistentech a i lovcích třídy S z různých zemí.
Pravděpodobně ještě lepší než výborný první díl. Scott Snyder tyhle temné příběhy plné násilí a slizkých monster umí (doporučuju jeho run Bažináče z new 52).
Co tady prostě funguje tak je Bane. Batmanova noční můra, jako jeden z mála ho překonává fyzicky, je tady zobrazený jako nestvůra rostoucí do absurdních rozměrů. S ním to je záruka, že si Batman sáhne na absolutní dno svých sil. Já mám radši Banea takto jako stvůru, než jak ho například civilně napsal T.king.
Snyder tu taky dál rozvíjí (tragické) linky Brucových přátel, kde už tak nějak vidíme kam to spěje... Ale těším se na to.
Dojemně odvyprávěný návrat do dob dospívání, ve kterém se spousta z nás možná najde.
Tuhle knížku si asi ponesu v hlavě ještě dlouho.
Taniguči v několika melancholických kapitolách vypráví o tom co bylo, a o tom co mohlo být jinak. Díky Hostu za vydání.
Intimní a upovídaná kniha, ve které se Sen vydává s Deliriem na cestu ke Zkáze. A jak nakonec podotkne Touha, nelze nalézt Zkázu a vyváznout bez úhony.
Jeden ucelený příběh, během putování Věčných opět představí klasické Gaimanovské postavy a vede je ke smrti, zoufalství nebo k šílenství.
Mě se občas čtení táhlo, ale závěrečné shledání se Zkázou je tak hezky rodinně civilní a dialogy té trojice skvěle napsané, že jsem zase zíral jak to dal Gaiman dohromady a rozehrál motiv do závěrečného dílu ságy.
PS: ze všech sidekicků ze Sandmanova světa beru Barnabáše.
Co se mi na One piece líbí jsou hlavně ty chvíle mimo souboje, kdy Oda buduje svět a po kouscích odkrývá karty. Jde z toho taková zvláštní pohodka a já při čtení vypnu. Má to i dobře postavené, že na každém ostrově Velkého pásu může přijít s jakoukoliv absurditou, jako Zahrádka, a stejně to do loru pěkně zapadne.
Jsou tu zase i vtipné momenty, jako třeba přežraný Luffy zjišťující, že Zoro vysekal celou vesnici.
Další tři skvělé povídky. Nutno číst společně s první knihou. Gaiman vytahuje náměty jako králíky z klobouku. Jednou po svém převypráví antický epos, potom se zase vrátí do své říše snění... Vždy je to zábava.
Nevím jakému jinému svazku dát 5* než tomuto. Slamáci konečně proplují do Velkého pásu, kde se setkají s velrybou Laboonem, tyhle kapitoly jsou mimochodem výborně napsané. Zábava od začátku do konce.
Arlong dostane na budku a konečně se začne zase vyprávět, v čem je tahle série silná. Fungují tu emoce a hlavně i humor (výborný Luffy hledající meloun, nebo Luffy na popravčím špalku). One piece je jednoduše čím dál lepší.
Na mě to pořád funguje, i když by bylo fajn už poodhalit o co vlastně s bránami jde, proč jsou některá monstra inteligentní a jaký je jejich plán (jestli nějaký je).
Máme tu zase více vedlejších postav, a to hlavně spoustu lovců třídy S. Na to abych se snažil si je nějak zapamatovat, nebo dokonce si je spojit se jménem jsem rezignoval. Proto je kapitola jejich společného tréninku trošku utrpení.
Jinak ale dobrý, Činu zase vylevelil - co ho teď vlastně ještě může ohrozit?
Ke konci se otevírá pravděpodobně větší zápletka na mravenčím ostrově.
Do nové Batmaní série bych nejspíš nešel, nebýt všeobecné chvály. No a musím říct, že hype je zasloužený. DC udělalo s Batmanem to nejlepší co mohlo - rádoby restart (i když jde o paralelní vesmír), ve kterém Bruce vytahuje nože, bodáky a sekeru tam, kde by jinak sáhl po forenzní chemii, nebo hi-tech vychytávce.
Snyder nešlápl vedle a zase mě utvrdil, že je prostě mistr na velké akční superhrdinské příběhy. Tady skvěle mísí akci s komornějšími scénami z Brucova dětství, které zároveň slouží jako origin. Opravdu krásně rozjetá série se zajímavými nápady udělat z Riddlera, Two face nebo Catwoman kamarády z dětství.. no kam to asi povede?
Značně to zestárlo a co bylo možná před lety cool a revoluční, je dnes klišé a přehnaně emo. Alespoň takový mám pocit po přečtení prvního svazku a tuším že u toho taky zůstane. Oceňuju dynamickou detailní kresbu a pár brutálních scén.. jinak mám z toho v hlavě jen páru a ke konci už jsem vyloženě ztratil zájem. Tohle mi nesedlo a tři hvězdy jsou spíše z respektu k tvůrcům.
Série krátkých povídek, ze kterých bych za mě vypíchnul Thermidor a Augustus. Příběhy jsou hezky vypointované jak je u Gaimana zvykem, s tím že samozřejme nechává čtenáři prostor pro představivost. Kdyby to vyšlo hezky komplet s druhým dílem, asi by to působilo ještě líp.
Detektivní thriller se zvířátkama, který vyšumí tak nějak do ztracena a má pro mě teda hodně neuspokojivý závěr. Bez spoilerů asi nejsem schopný napsat niž bližšího k ději, ale hlavní postava vyloženě pro mě odpudivá už od prvního sešitu a scény ve městě. Odvyprávěné je to ale poutavě a kresba umí vykouzlit pár šokantních scén.
I když nejsem Mignolův obdivovatel, a jeho styl mě moc neoslovuje, v Hellboyovi se jeho vizuál krásně skloubil s jedinečnými, nahláškovanými charaktery a to i vedlejšími.
Čteno po x letech, pořád to hezky šlape a vlastně to moc nezestárlo. V prvním díle dostaneme kratší a docela jednoduchý příběh o pokusu znovuzrození starobylého Lovecraftem mázlého božstva. Na to je hezky navázaný Hellboyův origin.
Do Lemirových knih se mi většinou moc nechce, ale jak začnu, už knihu neodložím z ruky před dočtením. Komiks Bludiště je stejně tak poutavý, a příběh otce hledajícího v bludišti (ať už je to cokoliv) svou zesnulou dceru, je opět depresivní, ale také plný naděje jako například níže několikrát zmíněný Potápěč - ten mi však přišel ucelenější a mě zkrátka bližší.
Bludiště je takovou snovou básní, spíše popis vzpomínek a pocitů, před neodvratným novým začátkem.
Graficky se komiks povedl moc, originální panelování a už klasická kresba. Kulisy Toronta a bytových domu tomu hezký sedí, Jeff Lemire tohle mimo jiné popisuje na konci knihy, že chtěl podobný příběh zasadit do velkoměsta.
Celý tento díl je bitva v Arlongově parku. Zoro, Sanji i Usopp se každý utkají s jedním z Arlongových důstojníků. Vtipné momenty se střídají s vážnějšími. Taky by mi nevadilo tyhle pasáže krátit, to by ale série neměla 100xx knih že. Jako taková odreagovačka je One Piece dobrej. Mě zajímá kdy se promění v ten propracovaný monstrózní příběh o boji proti diktatuře s přesahem, jako se dočítám v diskuzích.
Mě baví jak Kieran Gillen píše. Třeba jen v náznacích popíše minulé události, formující vztahy mezi postavami, aby po pár dialozích přišel s drtivou pointou. Kostky mi pořád připadají hrozně cool, ať už je to v tomhle díle scéna s Truhlíkem, rytíři radosti, nebo titán. Věřím, že to celé spěje k epickému konci. Kresba opět nádhera s pár výjimečnými celostránkami.
V tomhle díle se hraje na vážnější notu a musím říct, že to funguje. V Arlongovi dostáváme záporáka, který jen naprázdno nežvaní, ale rozpoutává okolo sebe skutečný teror. Motivace Nami je konečně jasnější a flashback s Bellemere je pěkně napsaný. Oda dává postavám hloubku, a série je pořád ještě na začátku.
Děj se oproti minulé knize zase trochu posunul a je to pořád svižná akční zábava. Možná je to jen můj problém, ale zorientovat se ve vedlejších postavách, které se ještě jmenují velice podobně, je trošku peklo. Kromě drobných nelogičností ve fungování světa vlastně jinak není moc co vytknout. Skvělá série.
Nejprve k edici KKK - formát je dostačující a poměr cena výkon je prostě skvělý. Já preferuju u většiny komiksů brož, která je jednoduše vhodnější ke čtení. Jen více titulů v této edici prosím.
K Supermanovi, fajn příběh a hezká propracovaná kresba. Celkově mě to neohromilo, protože zkrátka ani zdaleka nemám Morrison-level znalosti postavy a googlil jsem proč se např. Jimmy chová jak se chová, proč je tam tolik Bizzarů, nebo všechny ty Supermany z budoucnosti. Celkově je to ale dobrý a rozhodně stojí za přečtení.
Už je to skoro 20 let co jsem Bažináče četl poprvé, a hlavně kvůli téhle Moorově sérii jsem si vlastně komiksy zamiloval.
První kniha v černobílé je dosti syrová, ale perfektně navozuje hororovou atmosféru a téměř dokonalý scénář, spolu s perfektní kresbou vtahuje do děje.
Máme tu dva dějové oblouky motající se kolem šíleného floraína Woodruea (ze kterého se později stane jeden z hlavních nemesis ve všech pozdějších sériích) a Opičího krále, kde se mihne i můj oblíbený Etrigan.
Vše tu teprve začíná a Moore se zatím nevytasí s tak geniálními momenty hororu jako v pozdějších knihách, ale už tady je vidět jaký úkaz ve své době Bažináč byl a jak se Moorovi povedlo povýšit a charakterově rozvést klasickou postavu.
Dobrý, posouváme se z Baratie zase dál. Krieg byl "překvapivě" další kdo dostal od Luffyho na budku a posádka se rozrostla o Sanjiho, což je sympatický pohodář. Co mám na One Piece rád, je že je tu ve srovnání třeba s Narutem více textu a člověk si tak počte o chvíli déle. Jinak jde stále o to samé, uvidíme jak se to bude vyvíjet.
Tak mám do-omnibusováno a i když jsem měl s ubývajícími stránkami strach, jak to chce Ennis stihnout odvyprávět, nakonec je závěr uspokojivý a dojemný. Omni obsahuje poslední tři knihy, které bych možná samostatně na plno neohodnotil, ale takto dohromady to prostě skvěle funguje. Úvodní dění ve Spáse je klasická jižanská rubanice, kdy se Jesse jako šerif pokouší narušit zavedené pořádky ve městě. Bavil mě humor i záporák. Potom dostaneme pár flashbacků s Tulip a taky příběh o krádeži koní, tahle část mi přišla slabší, ale pořád je to Preacher a kvalita je prostě vysoko. Závěr sleduje taky Cassidyho a Grál (Starr už je spíše karikaturní figurkou, ale mě bavil). Ennis myslel opravdu na všechny postavy, které Jesse potkal a snažil se jejich linky dovyprávět což cením.
Svižná, napínavá a akční záležitost, kterou jsem si dal na dvě posezení. Z Ranařů jsou po letech politováníhodné postavičky, kterým už nepřejete nic špatného, vydávají se ale na poslední akci, která zákonitě nemůže přinést nic dobrého. První část knihy je skvělá. Tým se dává dohromady a vypadá to že jde o samé sympaťáky. Captain Cold čtenáře ale rychle vyvede z omylu když urazí hlavu policajtovi, kterého před chvíli zalil do ledu - je to pořád parchant. Pak to trochu zvolní, vidíme i pozadí fungování Gorilla city a plánování akce. Poslední část už je hodně zběsilá a dojde i k vícero překvapení. K mému překvapení mě závěr i docela dojal, takže celkově velká spokojenost. Black label zase sbírá body.
No, tak vysoké hodnocení tohoto dílu moc nepobírám. Asi na mě ale nezafungovaly emoce, protože kromě vedlejší postavy (Čijo) se o hrdiny prostě bát nemusíte. Postava Sasoriho je nakonec zklamání, protože o jeho motivaci přidat se k akatsuki se nedovíme nic, kromě toho, že neměl rodiče.
Skoro celou knihu zabírá souboj mezi loukaři Čijo/Sakurou a Sasorim, což je vlastně první z mnoha fightů hlavních hrdinů s Akatsuki. Má to rychlé tempo, ale moje oblíbené kapitoly tohle nejsou.
Už tu byly zajímavější a napínavější díly. V tomhle volume se spíše recykluje děj předešlého svazku. Skupina je opět v raidu ze kterého nemůžou ven, z jednoho člena se vyklube záporák a následuje souboj s bossem. Alespoň že jsou nám představeni další lovci třídy S a vypadá to že se v pozadí rýsuje nějaká velká hrozba.
Zajímavý mix fantasy a sci-fi, s pár skvělými nápady a ojedinělou poetikou. Přesto jsem si na pár místech říkal, že tohle už jsem někde viděl. Velké množství postav vyžaduje po čtenáři pozornost a pro mě nebylo lehké se na začátku dostat do děje. Remender se nezdržuje s vysvětlováním zákonitostí světa, kdo jsou (byli) Mosakové, nebo co je to Studnice. Vám tak nezbývá než postupně tyto věci rozkrývat a chápat, a nebo se aspoň domnívat že to chápete tak jak to autor zamýšlel. Cením rozhodně kresbu, a hlavně šokující závěr. V dohledné době si to dám určitě podruhé a třeba už mi vše zapadne na plnou palbu.
Je tam Kisame takže je to dobrý (jen mě napadlo že je v souboji s Gayem logická díra? Kisame použije tělo ninji z Písečné na techniku převtělení, ve skutečnosti ale sedí s Itačim na skále a zapečeťují Gaaru. V souboji ale vidíme že jeho Samehada bojuje s Gayem a je tedy na dvou místech zároveň? )... začátek Shipuudenu se nese ve znamení akce, nabušených postav a další akce.
Po všech stránkách lepší volume než minule a konečně tu máme přesílený charakter co naším hrdinům ukáže, že je ještě čeká dlouhá cesta. Mihawk co sám potopil flotilu o padesáti lodích - přesně takové over the top postavy od téhle série očekávám. Nové postavy všechny zajímavé a prostředí Baratie a kuchařů celkově moc fajn.
Skvělá dialogovka s tísnivou atmosférou, které sice trošku v druhé půlce dochází dech, ale i tak jde o výjimečnou záležitost. Množství postav je ze začátku zmatečné a je třeba se na čtení soustředit, na konci knihy je naštěstí seznam postav s popisy a grafickým znázorněním. Když se ale v postavách zorientujete, příběh vás odmění propletenými vztahy charakterů, skvělou retrospektivou, proplétáním se současností a hlavně, udrží čtenáře v napětí až do konce. Na kresbu jsem si zvykal, postupně se mi
ale zejména s výrazným kolorováním vryla pod kůži a pár stránek je tu opravdu krásných. Co bych ještě zmínil, tak výjímečnou práci s panely a pár dobrých cliffhangerů. Jestli bude pokračování, jdu do něj.
Průměr to nějak drží, ale taky jsem rád že se zase posuneme, protože vedlejší dětské postavy s Usoppem už mi byly trochu protivné. Na Baratii očekávám o něco poutavější zápletku a postavy.
Boj ve věži odsouzení vrcholí a Casca se Gutsovi opět vzdaluje (jak jinak). Kvalita nepadá, klidně by to mohlo být i za 5*, ale Berserk mě většinou něčím dostane, šokuje, dojme a toho se, mám pocit dočkáme v příští knize.
Začátek, můžeme říct, druhé části série. Uplynuly dva roky a jak hrdinové trochu povyrostli, příběh bude vážnější a temnější. V tomhle díle se děj posune o významný skok dopředu a kniha hezky odsýpá. Dva noví záporáci jsou skvěle nadesignovaní, což byl pro mě trošku problém u padouchů s prokletou pečetí, kteří působili nudně. To ale vlastně nehrozí u žádného člena Akatsuki.
Tahle kniha je prostě kvalitní úvodní díl do Shipuudenu.
Convinction arc se chýlí ke konci, ale příběhu nedochází dech. Guts seká vše co mu stojí v cestě aby se dostal k Casce, ta mu ale přičiněním osudu pořád uniká. Opět krásně detailní kresba, kde vyniknou veškeré fatality a ponurá atmosféra Albionu. Ke konci i delší dialogy takže se čtení aspoň malinko protáhne.
"Uvidíme se na svaté půdě, kde se sešly slepé ovce". Osmnáctý díl Berserka posouvá figurky na šachovnici směrem k Věži odsouzení, kde se asi opět odehrají krvavá jatka. Miura představuje další šílené, ale fascinující figurky, přitvrzuje s násilím a erotikou (pokud to ještě šlo) a do toho na pár stránkách nezapomíná na roztomilý humor. Skvělé.
Už je tady řečeno vše. Jen bych dodal, jak kresba tuší Góseki Kodžimy nádherně navozuje atmosféru a jak perfektně (přestože je poměrně minimalistická) vystihuje různá roční období nebo počasí v jednotlivých povídkách. To si tak otáčíte stránky a jen se kocháte. Jeden z nejlepších čtenářských zážitků za poslední dobu. Zvlášť kredit dávám za překlad a hromadu poznámek.
Jak Kakaši k Šaringanu přišel. V anime se mi tahle kapitola hodně líbila. V manze na mě tak nezapůsobila, ale tak roky se na mě podepisují. Pořád mě ale baví tyhlety prequelové díly, ve kterých se o postavách dozvíme něco navíc.
Po dočtení, řekněme první části Naruta, se nemůžu ubránit pocitu, že by prozatím série působila lépe kdyby se mírně smrskla na dejme tomu 23-24 knih.
Skvostně nakreslená, inspirativní a unikátní "fantasy". První dva sešity jsou svou atmosférou tajemna a epičností dokonalé, zbývající tři už mě tak nedostaly. Plné hodnocení si tak asi nechám na pokračování, které je po překvapivém závěru nutnost. Doporučuju přečíst i eseje na konci, autor tu jde docela do hloubky světa, postav a motivace se do téhle látky pustit.
První dojem po dočtení druhého omnibusu je, že z toho nejsem tak rozsekanej jako po první knize. Možná proto, že mě z děje trochu vytrhávaly samostatné příběhy (v některých případech originy) vedlejších postav (až na Casse samozřejmě, toho bych si nedovolil nazvat cedlejší postavou). Abych nebyl špatně pochopen, i tyhle intermezza jsou skvělé a baví. Až na Hochy z jihu, tahle kapitolka byla za mě nejslabší. Vypíchl bych úvodní Zabijákův surový western (peklo v téhle části si píšu na seznam pekel kde bych nechtěl skončit vedle pekla Moora (Bažináč) a Gaimana (Sandman). A dále Prdelmanův origin, který je krásně tragikomický. Zároveň mě ale nenapadá jak uspořádání knihy vymyslet líp, a nakonec jsem rád že tyhle příběhy přišly ve druhém díle a ne v tom závěrečném.
K hlavnímu příběhu, po prvním přečtení mám dojem, že se tu více "žvaní" ale tohle mi nevadilo, protože dialogy jsou jednoduše parádně napsané a milostný trojúhelník ustřední trojice je prostě zábava sledovat a číst. K tomu jistě dopomáhá kvalitní překlad který si musel poradit s množstvím slangů a lahůdek jako Prdelmanova mluva.
Když už dojde k akci, je to zase nekompromisní násilí a kresba tu neuhne před utrhanými končetinami, hlavami atd. atd.
K ději, podíváme se do New Orleans a Arizonské pouště. U obou prostředí se na stránkách podařilo vystihnout zajímavou atmosféru, ať už jsou to cool ulice plné zábavy v New Orleansu, tísnivá bažina v jeho okolí, nebo obrovská pustina s pár skalami v Arizoně. V první časti knihy poznáme zase trochu víc Cassidyho - zřejmě to není vyloženě klaďas, ale trochu hajzlík a potom zase trochu Jesseho. Garth Ennis samozřejmě představí další nové perverzáky, military úchyly, nebo jen podivíny.
Shrnuto, opět za 5*, kniha krásná (na konci opět Fabryho úžasné obálky), už aby tu byl třetí díl a trilogie se hezky vyjímala v knihovně :).
Ve třetí knize dostáváme více stále stejného. Hlavní postava opět prochází akčními scénami (které jsou někdy mírně nepřehledné, ale dynamické a pořád perfektní), ze kterých si odnáší nové schopnosti a předměty. Důležité však je, že je to pořád zábavné. Autorovi se daří ždímat emoce a přichází se zajímavou linkou i mimo dungeony. Činu zjišťuje, že neustálé levelování má svou cenu a příběh tím potemňuje a získává vážnější motiv. Začíná se taky klást větší důraz na "classy" jednotlivých postav, čím jde příběh ještě do většího důrazu na rpg prvky které známe z deskovek nebo pc her. Za mě moc dobrá série, která působí dobře i jen tak na prolistování minulých dílů, kde je už krásně vidět jak se hlavní hrdina změnil. Na tom má samozřejmě podíl kresba, která třeba nevykresluje do detailu okolní prostředí, ale co se týče postav je precizní.
První polovinou jsem se spíše pronudil a občas tady tahají za oči hloupoučké dialogy. Je tu pár světlých momentů, jako Batman zachraňující Power ring, ale zase to sráží otřesná kresba ve čtvrtém sešitu. Druhá půlka už je ucelenější a působí líp, i když opět variace na mnohokrát viděnou epidemii. Alespoň, že vyniknou souboje, které se podařilo dynamicky prokreslit, a to i na pár dvoustránkách. Celkově hodnotím průměrně. Do Darkseid war už asi půjdu do kompletního EN vydání, protože ze sbírání této série se pro českého čtenáře stalo utrpení.
Touhle knihou dostává série více vážnosti a osudovosti. Kišimotovi se podařilo hezky prohloubit lore okolo Učihů a Šaringanu, a Sasukeho motivace pomstít se bratrovi je tak jasnější. i když celou pravdu o vyvraždění klanu dostaneme později.
Mám to tak na 4 a půl. Je to skvěle napsaný, například úvod kdy Wanda prochází činžák, aby Barbie sehnala smetanu do kávy mi přijde naprosto skvělý, jakým způsobem tady Gaiman poprvé představí postavy. První dva sešity teda paráda a pak přijde zádrhel, a to kresba ve třetím sešitu. Možná mi něco uniká, ale mě to docela rušilo a k tak skvělýmu scénáři mi to přijde nedůstojný. Naštěstí se potom vše vrací do normálu a Barbie vyrazí na cestu Zemí. Čtvrtý sešit je pro mě vrchol knihy, kdy se pěkně mísí emoce. Bohužel, když se objeví Samdman, je vyústění příběhu takové uspěchané a pro mě ne moc uspokojivé. Věřím ale, že někomu to sedne a přijde mu to celé geniální. Závěr na pohřbu už je hezky civilní a tady to Gaiman vkusně a i dojemně zakončil.
