Mazec! Atmosférou ještě lepší než první kniha.

Vypadá to jako manga, ale není to manga! Čte se to jako manga a přesto to není manga! Co je to? No přece nový Lovecraft! Lovecrafta mám moc ráda a tohle je další povedený kousek do sbírky a doposud pro mě asi nejlepší grafická adaptace. Jako jo, mohlo by to být ještě vizuálně děsivější (to kdyby se do toho pustil Ito), ale takhle to stačí. Stránky a dvojstránky, kde se nemluví a jen kompozice scén vytváří stísněnou atmosféru - to je na knize asi to nejlepší. Antarktida je prostě obrovská, pustá, zmrzlá a spolehlivě smrtící i sama o sobě a co teprv s Prastarými. Proti tomu všemu je člověk mrňavý, křehký a spolehlivě smrtelný... Už se těším na druhý svazek, to bude teprve jízda...

Oproti předchozí knize o trochu lepší, ale ne o moc. Kdyby tam byl jako hlavní hrdina kdokoliv jiný (jako maník s mečem, třeba Kull, Conan), tak ani záměnu nepoznám. Kresba je jako generická šablona k jakémukoliv fantasy dobrodružství jdi - najdi padoucha/poklad/krásku etc - zabij padoucha/přines poklad/zachraň krásku/etc. Pokud má být Elrik opravdu výjimečná postava ve fantasy žánru (jak je prezentováno), tak jeho grafická interpretace v této knize (a i té předchozí) tomu moc neodpovídá.

Tak toto podání Elrika mi tedy kresbou zrovna nesedlo.

Originální styl kresby, originální svět a doufejme že i začátek originálního příběhu (i když co je ve fantasy po Tolkienovi originální, že...). Povedený vstup do světa "dospělého" fantasy komiksu. Těsím se na pokračování...

Paradní akční jízda. Jen ten konec druhého příběhu je takový... otevřený :D Libí se mi zjevné i ne příliš zjevné narážky na různé prvky ať už z DC nebo Marvelu. Scénář skoro nikde neskřípe; pravda, ve Špatném vlivu je pár míst, které jsou trochu meh a konec je až příliš rychlý - vypadá to, jako by náhle došly přidělené stránky (a příběh byl ještě na pár dalších sešitů), ale nijak zásadně to nevadí. Kresba parádní. Vydání taky na jedničku - pevná vazba, bonusový materiál (zejména obálky, ty jsou fakt povedené).

Je to tedy pěkná büchle (a těžká k tomu), ale stojí to za to. Osamu Tezuka + 29 příběhů + 642 stran = pořádná porce zábavy na dlouhé zimní večery! Na příbězích semi líbí, že nejsou zbytečně natahované a i když jsou si, co se týče scénáře, podobné jako vejce vejci, rozhodně nejsou nudné a u řady z nich jsem se vesele usmívala, neboť i po 40 letech od vydání čtenář zjistí, že se toho ve světě zas tak moc nezměnilo a staré nešvary zde popsané jsou stále ... aktuální. Pravdou je, že hned první příběh, v němž se setkáme s Pinoko, by mohl leckoho velmi rychle odradit od dalšího čtení; naštěstí situaci zachrání překladatelská poznámka, která čtenáře dovede k doslovu, kde se vše uvede na pravou míru! Takže doporučuji toto nepřeskakovat :) Kresba je výborná a dokládá, že i manga může vypadat "naprosto normálně", se spoustou postav, kdy každá (nebo skoro každá) vypadá jinak (podobnost s jinými autorskými postavami či přímo autorem je pouze nádodná :D).

WOW! To je ale parádní finále! Sice ten [spoiler] si přímo říkal o [spoiler], ale je to napasané tak, že chytne a nepustí. Jako jo, teď už to dává celé smysl (myšleno jako celá série) a ano, tento poslední svazek se mi hodně líbil. Kresba, včetně barviček, výborná. Scénář dobrý, střih taky, takže suma sumárum "koukatelné béčkové scífko" :D

Tak pro mě asi nejhorší Kůstek. Čekala jsem nějaké zajímavé rozuzlení s Trnkou, Babčou a Locustem a ve výsledku dostala akční béčko s tragickými dialogy, tragickým scénářem a ještě tragičtějším střihem. Místy jsem si dokonce říkala, jestli mi v knížce nechybí nějaké ty stránky (např. to "finále" s dráčky, to jako vážně??). Až bude čas, dám si Kůstka ještě jednou komplet, ale obávám se, že ani tento způsob čtení nezmění tragičnost konce...

Ho ho ho! To už je jiné kafe oproti předchozím dvěma dílům! Akce pěkně šlape, žádná na první pohled viditelná vata a mnohem, mnohem lepší atmosféra space-dobrodružství! Dokonce jsem se musela podívat, jestli to napsal stejný autor! :D Tohle je dobrý příslib před velkým finále.
P.S. Nechci spoilovat, tak jenom řeknu, že naznačené neotřelé řešení onoho (censored) paradoxu jako by z oka vypadlo jednomu našemu filmovému projektu (censored). A to se mi líbí!

Tak v tomto třetím svazku jsem se už definitivně ztratila. Jako těch verzí realit už je tam fakt moc...

Paráda! Je tedy fakt, že na kresbu příběhů s Bufkinem jsem si musela zvyknout, ale nakonec celkem fajn. Jednohubky, které potěší a jako celek dají povedený příběh. A hlavní story o Sněhu je taky parádní. Už u předchozích Mláďat jsem měla pocit, že Mýty trochu potemněly a od pohádky se pomalu přes vážnou pohádku přesunuly do kategorie pohádkový thriller. Za mě jednoznačné plus.

Tohle bylo sakra dobrý!

Tak jsem z Universal War One taková trochu rozpačitá. Dva díly a moc se toho teda v nich nestane. Akorát se dozvíme kdo, co, kde a jak, případně s kým. Nápad s "jednotkou" postradatelných, co patří za katr, není nic nového ani objevného, jejich "zločiny" jsou taky klasika, některé stereotypy jsou jako pěst na oko a závěrečná akce ve stylu deus ex machina to celé tak nějak spolehlivě zabíjí. Kresba je fajn, ale to ladění do žlutohnědé v prvním dílu je teda hnus, welebnosti. Ať mi nikdo něříká, že na těch vesmírných lodích nemají i jinak barevný světýlka! Ve druhém dílu se to zlepší, ale jen trochu.

To. Bylo. Strašný.

Říká se, že méně jě někdy více a v případě páprdy to platí dvojnásob. Pamatuji si pár kousků z dřívějška a tehdy mi přišly vtipné. Ale přečíst některé další v téhle útlé knize bylo opravdu utrpení. Když už perverzní humor, tak musí být rychlý, úderný a - to především - opravdu vtipný, s excelentní pointou. Tady je pár povedených kousků, zbytek je natahované (až za limit) trapno.

Kurva, to bylo dobrý! Tak dobře napsanej a zrežírovanej příběh jsem už hodně dlouho nečetla. Začíná jako trochu mysteriózní detektivka, ale záhy se z něho stane parádní psychojízda, které skončí rychle, rázně a - trochu nečekaně. Zpočátku mě trochu děsila dlaždičtina, kterou Jessica vládne levou zadní, ale jakožto ex-sh, jejíž život je na tak trochu na sra*ky, na to má plný právo a je jí úplně šumák, co si o tom bude čtenář myslet! Kresba je sice místy trochu nepřehledná (ach ty noční scény...), sešit 10 je na čtení hotový peklo (kdo, ku*va, vymyslel ten bílej stín pod černými písmeny na světlým pozadí??? a co teprv na černým??? WTF??) a ta "retro" část v sešitu 22 je tedy fakt jako pěst na oko, ale jinak ke grafické stránce nemám výhrady. K čemu ale výhrady mám, je provedení knihy - jako chápu, omnibus, těžká büchle, ale po jednom přečtení (v křesle!, žádná divočina) mám dolní roh na předních deskách nadranc, odřenou spodní hranu a úplně zborcenou vazbu. Za tohle tedy jednoznačně palec dolů. Naštěstí je omnibus vázaný, tak snad z něj nebude po druhém přečtení (a že na něj brzy dojde!) salát.
Suma sumárum - jsem ráda, že jsem do Aliasu šla, protože je to komiks úplně jiný, než jaké tu vycházejí. Jako že ÚPLNĚ jiný. Setkáte se se superhrdinkou (no dobře, ex), která je ale normální člověk, co má život na sra*čky (tak trochu moc) a je to setkání, na které jen tak nezapomenete.
6*!

Kresba parádní, jen ten příběh jaksi není (ono taky na 6 stran se toho moc vymyslet nedá)

Paráda, prostě paráda. Dala jsem Aldebaran na jeden zátah, jinak to prostě nešlo. Poctivé klasické scífko s prima zápletkou, side-story á la BH 90210, zlobícími ale vlastně neškodnými padouchy a samozřejmě happy endem! A k tomu výborná kresba a živé barvičky! Co víc si přát? No přece další alba od Lea! Doufám, že se tu Aldebaran chytne a CREW bude s Leoversem pokračovat.

Jednička super, dvojka jakž takž a tady ve trojce už došla šťáva. Obzvláště "finále" mi přišlo hodně meh... Ale co, kresba stále fajn, takže to jako celek nakonec tak hrozné není.

Tak tady už jsem se trochu (dost) ztrácela v dějové lince. Ale kresba stále fajn.

Není to špatné, ale tento sedmý, apokalyptický, kůstek je na můj vkus strašně moc ukecaný. Jako jo, je třeba odhalit další dílky do skládačky příběhu, ale některé věci mi přišly nelogické a nedovysvětlené. Jako třeba ty přízračné kruhy. Nebo ty kousky locusty. Na druhou stranu, Podfa se zase rozjel (že by závislost na zlatě?), což slibuje, že následující díl bude stát za to :)

Sakra, to je dobrý! Žádné složité filozofování, žádný uhlazený jazyk, ale hned od prvních stránek parádní akčně-mysteriózní jízda. Holky se s tím, do čeho se dostaly, tedy moc nepářou. Vaughan napsal výborný scénář, kde co není řečeno naplno, vyplyne z kresby, které je příjmeně retro 80ky/90ky. Dokonce si poradil i s oblíbeným paradoxem/problémem cestovatelů v čase a i "deus ex machina" má vlastní dějovou linii (a fakt mě zajímá, co jsou zač a o co jim jde)!

Parádně nakreslené! Příběh více fikce než fakta – spíše taková conanovka, kde jde hlavně o akci (a že tady je na co koukat!) a příběh v pozadí je tak trochu z povinnosti. Každopádně, je to (zatím) výborně namíchané - akce (spousta), tajemno (zatím jen trocha), padouši (a padoušky?), výpravné scény jak z prvotřídního velkofilmu (spousta), spoře oděné bojovnice a nejen ty (taky spousta) a především - vynikající detailní kresba s parádními barvami (ten nádech do žlutých/oranžových/hnědých tónů tomu dává historickou atmosféru, jako by to bylo na pergamenu). Říkám si, jak by něco takového asi vypadalo v hodně velkém formátu? No jak asi - ještě famózněji!

Iznogud? No no no! Izgud!
Dost jiný MDEK (oproti předchozím, které jsem četla), který je prakticky celý postavený na slovních hříčkách a situačním humoru a kde kresba je spíše doplňkem, než hlavním nosným prvkem. Ano, příběhy se opakují, zápletka je vždy stejná (velkovezír se chce stát kalifem) a rozuzlení je očekávatelné, ale... Ale Goscinnyho studnice nápadů (jak se pokusit stát kalifem a jak selhat) je hodně hluboká, takže se čtenář rozhodně nenudí. Smekám před překladatelem, zejména pak nad tím, jak se mu nevtíravě a vtipně podařilo do posledního příběhu propašovat narážku na jednoho nejmenováného emzáka :D

No konečně zase jednou parádní díl. Příběh v zemi hraček je teda mazec (když se to vezme kolem a kolem) a už chápu, proč má kniha vzadu to nenápadné varování :D Ve druhém příběhu jsem se jaksi ztratila s postavami, ale zdá se, že je to jako v SW - začneme někde uprostřed nebo skoro na konci a pak k tomu někdy někde dolepíme začátek :) Kresba mi taky trochu nesedla (zejména proporce postav), ale celý příběh je vlastně jen takový apendix k hračkám, tak to nevadí (stejně jako ten apendix, taky normálně nevadí).

Bomba!

Na tento sborník jsem narazila čirou náhodou v týdnu v jednom nejmenovaném knihkupectví a majíc ho za novinku, neváhala jsem. Teprve doma po rozbalení jsem zjistila, že byl vydán už v roce 2004! A po přečtení musím uznat, že s ohledem na čas, je to vážně pecka! Jak svým zpracováním (ty reklamy jsou parádní!), tak především svým obsahem. Nejvíce se mi líbil Princip nepravděpodobnosti - scénář s excelentní pointou a k tomu výborná kresba. Na druhém místě se u mě umístily Vzlety a pády - tady je vizuální stránka dechberoucí, ale konec je tak moc otevřený, až to bolí. Godot spoutaný mi nevím proč připomněl Storma, ale je příliš krátký (a je to na něm bohužel vidět). Vana je spíš takový artový pokus a Maso - Maso je pro mě těžko uchopitelné. Scénář mi přijde šitý horkou jehlou (obzvláště konec) a kresba (tady spíš malba) má na můj vkus strašně moc modré. Jako jo, je to béčkové SF, ale i tak... Prostě moc modré...
Shrnuto podtrženo - sborník se zajímavým nápadem, výborným zpracováním a parádním obsahem - jak mě něco takového mohlo minout? Jo, aha, 2004... To jsem se vezla na vlně mangy :D

Tak jsem ještě dnes pročetla bonusový artbook a musím říct - naprostá paráda! Je za tím spousta práce na vizuálu a dokáži si představit, jak by asi vypadal třeba krátkometrážní animák/CGI. Když si to srovnám s některými projekty, co jsou k vidění na trubce, myslím, že Nanits má potenciál! :D
Co mě ale na artbooku vážně mrzí je jeho provedení - po čtvrthodině držení v dlaních a čtení z něj mám salát. Lepidlo teplem úplně rozměklo a jednotlivé části se prostě oddělily od sebe. Za tohle tedy palec dolů...

Parádní jízda! Takové lehce post-apo, ale především dystopické SF, s řadou klasikých béčkových propriet - zlá a prohnilá korporace, nevraživost mezi kolonií (Marsem) a mateřským světem (Zemí), hrdina, který si napřed musí projít peklem, a mnoho dalších - který ale skvěle funguje. Žádné složité filozofování, žádné úvahy nad (ne)smrtelností chrousta. Místo toho akce, akce a zase akce s hláškami, jadrným jazykem a spoustou mrtvých. Prostě béčková scifárna v komiksu. Líbí se mi, že jednotlivé kapitoly mají odlišný styl kresby a barevné podání, kdy obojí vhodně doplňuje "téma a příběh" dané kapitoly. Za mě jednoznačně palec nahoru. Zpracování knihy je parádní, jen ta hmotnost... Zkoušela jsem číst už v autobuse, ale prostě to nešlo.
P.S.: A další palec nahoru za popkulturní narážky v komiksu!
P.P.S: Doufám, že komiks bude mít pokračování. Já chci další nášup!

Čtvrtý svazek sebraných soudních spisů soudce Dredda je opět pořádným špalkem ke čtení. Na začátku čeká čtenáře osm krátkých příběhů - Policejních spisů, což jsou takové jednoduché dvouaktovky na rozehřátí. Po nich následuje propracovanější a delší pětiaktovka Soudce Smrt žije, krátká dvouaktovka Deník šíleného občana, dvouaktovka Útok na I-blok-4 a tříaktovka Vyjížďka frajírků! Jak Deník, tak Útok a vlastně i Vyjížďka notně přitápí pod dystopickým kotlem plným zmaru, šílenství a šílenosti v Mega-City 1 a je jasné, že jsou předehrou k něčemu opravdu velkému. A také že ano! Protože po Vyjížďce následuje devítidílná Blokmánie, kdy Mega-City 1 ovládne naprostý chaos a šílenství - ale to je jen předehra ke strhující Apokalyptické válce, pětadvacetidílné šílené bitvě mezi Mega-City 1 a East-Meg 1, v níž oblohu křižují atomové hlavice a anihilační rakety a na zemi svádí líté boje soudci obou znepřátelených stran a život obyvatelů Mega-City 1 často velmi rychle končí.
Za sebe musím přiznat, že jsem čtvrtou knihu přečetla naráz, protože jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Uspořádání příběhů a atmosféra postupné gradace zmaru v Mega-City 1 končící apokalypsou je magnet, který chytne a nepustí. Z dosud vydaných sebraných spisů je tento asi nejlépe uspořádaný a poprvé funguje jako celek, kdy krátké příběhy čtenáře patřičně rozehřejí před velkolepým finále. Kresba Apokalyptické války mi na prvních stránkách trochu neseděla k příběhu, ale s rozjezdem apokalypsy k němu dokonale sedla, podtrhujíc atmosféru zkázy. Je třeba říct, že zkáza v podání Briana Bollanda (Soudce Smrt) a v podání Carlose Ezquerry (Apokalypsa) jsou dvě naprosto odlišné zkázy :)

Dycky blok Maxe Jaffy!

Přesně podle mého gusta :) Výborná kresba, jednoduchý příběh, který jede kupředu sám od sebe - co víc chtít? Sice v tom trochu cítím narážky na současnou korektní dobu, ale proč ne. Taková aktuálně-moderní Farma zvířat. Jen ten háček na konci, ten mě tedy moc nepotěšil! Takhle okatě zaháčkovat ke druhému dílu... :)

Svět Ekhö nabízí spoustu zajímavých nápadů, ale přijde mi, že scénárista již vystřílel všechnu munici na začátku série a teď už jen jede setrvačností a vaří z vody. Naštěstí výsledný dojem z knihy zachraňuje parádní kresba, ale ani v prvním příběhu z Londýna nestačila na to, abych si po přečtení řekla: A to má být jako co? Variace na 007, Sherlocka a hippies? Druhý příběh z New Yorku už je o něco lepší (přímočařejší akce), ale zase ne o moc.

To teda bylo ... strašné. Nápad dobrý (sice stokrát ohraný a pointa průhledná jako křišťál), potenciál zápletky dobrý, ale vlastní realizace vpravdě tragická. Takřka 500 stran plných ubrečeného patosu, neschopnosti hlavního hrdiny jakkoliv vyrůst, nerozhodnosti a především neskutečné ukecanosti a ospravedlňování se, proč to či ono nejde. Kresba také nic moc (zejména u postav) a absence postav, které bych si alespoň trochu oblíbila celý dojem z knihy poslaly po poslední stránce k úlevnému zapomnění. A k poučení pro příště - brát oslavné ódy na obálce jako varování.

No konečně zase pořádný díl! V barvě prostě paráda.

Velké zklamání oproti předchozím dílům. Příliš mnoho vedlejších postav a konec, který tak nějak vyšuměl do prázdna... A kočičák nic moc (na to, že má být vládce východního pomezí). Naštěstí kresba a barvičky stále fajn, takže je alespoň na co koukat :)

Komiksy pro děti, které slupnete jako malinu a nad tou přemírou logických lapsů jen zavřete oči.

Asi nejpoutavější tištěný životopis, co jsem doposud četla.

Tak tohle se úplně nepovedlo... Začátek (příběh s Bufkinem) slibuje parádní rozjezd, ale pak přijde nejprve sestavování Supertýmu (!) a na jeho závěr přímo ukázkový deus ex machina, který to celé dokonale zabije. Když na scénu nastoupil pan S, představila jsem si právníka od konkurenčního vydavatelství, který jen ukazuje na postavy a říká: "máme licenci-ne, máme licenci-ne,....". Ve srovnání s tím, kolik prostoru bylo věnováno panu Temnému v předchozích příbězích, jak se postupně budoval jeho svět a jak byly Mýty nuceny ustupovat a hledat řešení, je konec v tomto stylu tragický. Závěrečný příběh z císařství s Šípkovou Řůženkou je jen slabou náplastí. I když mě tento díl Mýtů hodně zklamal, stále jsou Mýty sérií, kterou stojí za to číst - kvůli nepřebernému množství nápadů a také kvůli Buckinghamovi. Doufám, že slibně se rozvíjející dobroudružství Bufkina nedopadne stejně, jako dopadl Supertým...

Druhý omnibus je o trochu lepší než první, ale ne o moc. Lepší zejména v tom, že je tu více akcí ve vesmíru, více impéria (které též vrací úder!). Scénáře některých příběhů za moc nestojí, některé jsou vysloveně tragické a adaptace epizody pět je tak trochu zmatečná (ale zase nakreslená celkem obstojně). Osobně musím přiznat, že mi z ilustrátorů mnohm více sedí Al Wiliamson než Carmine Infantino. Stejně jako první omnibus je i tento vhodnou historickou exkurzí do světa SW, ale v hodnocení to na 4 prostě není.

Osmdesátkové Star Wars! Jasně, že jsem po něčem takovém musela sáhnout... Jenže - není to zas takové terno. Je to byproduct merchandisingu - a je to na něm bohužel vidět. Zejména s takovým odstupem času. Začíná adaptací epizody IV a pokračuje ve stylu "vyber náhodnou zápletku a přidej minimálně jenu známou SW postavu". Jak jinak si vysvětlit Sedm statečných v čele s Hanem? Nebo jakousi fanatsy splácaninu s piráty? Teprve, když se přiběhy odehrávají ve vesmíru a do věci se vloží impérium (a sám Darth Vader), konečně dostaneme alespoň trochu pořádnou akci ve stylu SW. Kresba není špatná, ale místy je dost těžké poznat, že se jedná o SW. Suma sumárum - jako exkurze do historie SW dobré, ale moc od příběhů nečekejte.

Tento omnibus je mixem dobrých a ne moc dobrých příběhů. Jak kresbou, tak příběhem se mi líbily Hon na Auru Sing, Zam Wesell a Nájemní lovci: Aura Sing. U Jango Fetta mi nejprve nesedla kresba, ale po pár stranách jsem jí přišla na chuť. Některé panely a scény jsou nakreslené výborně a pár stran opravdu stojí za to (např. dvojstrany 246-7, 266-7). Ze zbývajícíh příběhů mi utkvělo v mysli máloco a ty extrakrátké příběhy (jako např. Ohnivé srdce nebo Otrávený měsíc) mi připadaly spíše jako nějaké reklamní vložky než plnohodnotné příběhy. Po přečtení celého omnibusu jsem zjistila, že ze světa SW mám raději delší příběhy (třeba i s více dějovými liniemi a zápletkami), než takovéto krátké příběhy ve stylu "tu a tam něco vezmeme". Když už krátké, tak raději ve formě, jaká je v omnibusech Před dávnými časy (ale to je zase retro...).

První čtyři příběhy z epizody jedna jsou, bohužel, vycpávka a navíc ještě celkem nudná. Cizines se mi líbil jak kresbou, tak příběhem. Mrtvý jedi, který vlastně zas až tak mrtvý není, za to rozhdoně plus. I Vyslanci na Malastaru mají zajímavou zápletku a tady rozhodně plus za Sebulbu (a některá neočekávaná řešení problémů)! Jango Fett byl pro mě (po utrpení s Boba Fettem) příjemným překvapením, mimo jiné i proto, že jsem se v něm dozvěděla, jak to bylo s Mandaloriany a co je vlastně Boba zač. Jen ta kresba mohla být o něco lepší - stejně jako ve Vyslancích jsem si u některých panelů a scén říkala, jestli je nekreslil někdo jiný, neboť mi přijdou na první pohled odlišné (jak kdyby odbyté). Celkově jsem ale s omnibusem spokojená, kdyby nebylo toho vycpávkového úvodu, asi bych dala s odřenýma ušima plný počet. Takhle je to jen za čtyři (a taky s odřenýma ušima).

Jsem z flétny trochu rozpačitá. Bylo mi jasné, že jako prsten to nebude, ale že to bude až tak jiné, jsem nečekala. V knize je adaptováno 9 různých oper a jak je z přehledu patrné, tyto adaptace vznikly v rozmezí více jak pětadvaceti let! Což je patrné především na kresbě. A nejen díky tomu za mě prostě kniha jako celek dost dobře zhodnotit nejde. Přistoupila jsem k ní s takřka absolutní neznalostí předloh a spíše se soutředila na obrazovou stránku a vlastní příběhy brala jako doplněk. Z tohoto pohledu je jednoznačným tahounem Kouzelná flétna - kresba je podobná jako v prstenu, hravost kresby doplňují výborné drobnosti odlehčující děj (jako třeba detaily tváří a výrazů Paminy, Papagena a Papageny) a ač je zápletka dost průhledná, těch více jak 130 stran mi nepřišlo ani moc, ani málo. Salome má výbornou atmosféru, ale textu je v některých panelech až moc. Mahlerovy písně jsou spíše takovou experimentální tvorbou, ač Ztratil jsem se světu se mi po grafické stránce opravdu líbí. Pellas a Melisanda mě však neoslovila - a to ani kresbou, ani příběhem. U Parsifala mi k příběhu nesedla kresba - nevím proč, ale po prvních dvou stranách jsem očekávala pořádnou space operu a toto očekávaní se se mnou neslo až do konce. Ariana a Modrovous mě uchvátila především prací s barvami a kompozicí panelů. A po flétně je pro mě druhým tahounem knihy. Hrdinův sen beru opět jako experiment. Sedlák kavalír je druhou adaptací, která mě vůbec neoslovila. Prostředím, dialogy, kresbou... No a poslední adaptace - Komedianti - to je prostě majstrštyk. Černobílý, zběsile se řítící od začátku do naprosto excelentního finále, kde každý obraz a každý dialog je na tom správném místě.
Shrnuto a podtrženo - možná kdybych znala jednotlivé operní předlohy, měla bych z některých adaptací lepší pocit. Pokud mám knihu zhodnotit jako celek, musím nejprve říct, že se jedná o fenomenální dílo (že se těch adaptací vůbec někdo zhostil, že to trvalo tak dlouho a především, že máme možnost je mít v jedné knize všechny najednou). Ale také musím říct, že z pohledu čtenáře neznalého předloh jsou některé adaptace výrazně lepší než jiné a díky tomu celá kniha působí nevyváženě. Na druhou stranu, i kdybyste si v knize našli jen dvě, tři adaptace, které vás opravdu uchvátí, stále stojí za to přečíst si i ty ostatní.

První příběh mě nijak zvlášť neuchvátil (nevím proč, ale vadila mi přílišná barevnost), ovšem zbývající dva, to už byla parádní jízda. A to jak příběhovou linkou (zejména v Mara Jade: Císařovou rukou), postavami (jak Mara Jade, tak Guri mi připomínají Black Widow), tak i kresbou. Na obou příbězích se mi líbí, že jak Mara i Guri, jež jsou de facto "superhrdinky", mají poměrně podstatné slabiny a právě jich je využito v zápletce. Ano, dá se očekávat, jak to nakonec dopadne a ano, je to průhledné, ale všechno to dění okolo je právě to, co se mi na obou příbězích líbí nejvíce.

Boba Fett ve filmu je pro mě velmi nesympatická postava a komiks na tom bohužel nic nezměnil. Spíše naopak. Prokousat se omnibusem bylo utrpení a kolikrát jsem si při objevení se tohoto maníka s anténkou ve skrytu duše přála, aby ho o pár panelů dál (třeba na následující stránce) už někdo konečně sejmul. Leč nestalo se, neboť všechny příběhy jsou jako přes kopírák - nezastavitelný a nepřemožitelný SuperFett vyřeší cokoliv. A to že se při tom ve scénáři tu a tam přiohne logika (a že někdy opravdu pořádně), to přeci nevadí, ne? Při některých scénách jsem jen zírala... Navíc, příběhy nemají žádnou zajímavou pointu, která by utkvěla v mysli, žádné postavy hodné zapamatování či obdivu. V některých příbězích jsem vůbec netušila o co jde a proč je to tak důležitý příběh, aby byl v tomto omnibusu (namátkou Yavinská vasilika). Kresba (pozdní devadesátky) mi vůbec ke SW nesedí (např. opět vasilika - pokud postavy neznáte, nevadí! z kresby je prakticky nepoznáte).
Shrnuto podtrženo - pro mě zatím nejhorší ze SW omnibusů. Ta jedna hvězdička je i za to, že jsem se nedočkala příběhu, jenž jsem po Nepříteli Impéria tak nějak očekávala...

Dlouho jsem je tomuto vyhýbala, protože Wagnera zrovna nemusím, ale komiksová adaptace je tedy opravdu famózní. Dala jsem ji také na první dobrou a určitě se k ní ještě vrátím. Akorát z těch dodatků mám pocit, že kdyby byl tento komiks jen černobílý, byla by atmosféra celého díla ještě lepší.

Prostě paráda.

Pro dospělého jednohubka tak na deset minut. Ale fajn - a ze života (já tam našeho kočičáka viděla mnohokrát a zavzpomínala si a nasmála se až až). A ano, také jsem nedala škrábadlo na první dobrou :D

Sebrané soudní spisy soudce Dredda nám vstoupily do osmdesátých let šestadvacetidílným příběhem Soudce dítě. Ve třetím svazku sebraných spisů je to nejdelší soubor, ostatní v knize jsou většinou jedno či dvou až čtyřaktovky. A právě ve srovnání s těmito krátkými (a většinou údernými) příběhy je dobře patrné, jak je Soudce dítě nevyvážený - jsou v něm parádní díly (jako tříaktovka s Farem) i nicneříkající vycpávky (jako je např. Příběh mimozemšťana nebo Hladová planeta). Proto musím brát tvrzení ze zadní strany obálky o "nadčasové klasice" příběhu Soudce dítě s velkou rezervou. Ano, je to klasika a svým pojetím v Dreddversu možná určitým způsobem nadčasová, ale ze zpětného pohledu mám dojem, že především proto, že je tak dlouhá a díky té délce se v ní zápletka a zjevné rozuzlení tak nějak ztratí. Prostě 26 dílů se spoustou vycpávek je moc. Ve zbylých příbězích sebraných spisů také postrádám více příběhů s Dreddovským filozofováním, které jsem si tak oblíbila ve druhém svazku. Máme tu sice příběhy jako Měsíc šílenců, Klepání na dveře, Chcete se někdo přiznat nebo Neamerické graffiti, které se mi hodně líbily, ale zbytek je mnohdy průměrná akce. Kresba je opět černobílá pérovka, v některých příbězích se mi ovšem nelíbila (na McMahona jsem si prostě nezvykla).
Shrnuto a podtrženo: Třetí svazek sebraných spisů má nejvíce stránek z u nás doposud vydaných svazků, ale je bohužel také nejvíce nevyvážený. Ale i tak jsem se při jeho čtení bavila a užívala si Dreddovskou atmosféru dystopické budoucnosti.

A nezapomeňte - přiznání získané lstí obstojí u kteréhokoliv soudu v Mega-City.

Dotaz ke knize: ta černá dvojstrana 202-203 v kap. 8 Stav Nouze je záměr? Tady se přiznám, že mi smysl jaksi unikl. I pro přečtení příslušné pasáže v románu z toho nejsem moudrá...

Mno... jak to jen říct... Mám LoSH opravdu ráda, zejména staré příběhy, ale tento jsem prostě nedala. LoSH má bohužel tu zásadní nevýhodu, že potřebujete znát postavy, pozadí celého LoSH univerza a ideálně ještě vazby na jiné postavy jinde/jindy (např. linie Superman-Superboy), které jsou místy ... zvláštní. Mám z LoSH načteno hodně, zejména Levitze a pozdější věci z Legion, Reboot a New cont., ale zrovna The Great Darkness Saga mi přišla hodně meh. Tuším, kam asi Levitz mířil, ale v mém případě prostě úplně minul. Koncept vážně míněné SF ságy mi k Legii nesedí. Bohužel se obávám, že pro seznámení se s LoSH tohle není dobrá volba. To už jsou lepší jednoaktovky třeba se SM/SB nebo SG, případně s jinými postavami.
P.S. Hodnotit české vydání nemohu, četla (a nedočetla) jsem originál :)

Darth Raelchi: Přidávám se k Lennymu! Také já to četla v AJ!! Tady to, podle toho, jaké perličky našel cyboy, vypadá na "ne úplně povedený" český překlad. A koukám, že mám asi stejný vkus jako Lenny, neboť druhý (skoro stejně roven prvnímu) důvod pro koupi, byla Pérezova kresba (první od něj mám WW). A ano, je to ukecané. Hodně. Moc. Strašně moc. Ale taková holt byla doba. Já to mám ráda (stejně jako mnohasetstránkové romány a ságy).

Lidi, prosím, neberte to tak vážně :D Chápu, komiksy stojí peníze, ale uvědomte si, že je to, jako spousta jiných běžných věcí, spotřebka (až na pár výjimek). Cílem vydavatelů je vydat co nejvíce sešitů/knížek a vydělat co nejvíce peněz. A bylo tomu tak i v minulosti. Doba se mění a s tím se mění i vkus čtenářů a je tak pochopitelné, že co se jednomu líbí, se druhému nemusí vůbec líbit. Přiznejme si, že málokdo z nás je odborníkem na komiksy a tudíž, pokud sem napíšeme vlastní zhodnocení komiksu, který jsme právě přečetli, většinou se nejedná o recenzi v pravém slova smyslu. Je to prostě náš osobní názor, naše osobní zhodnocení – které však může být diametrálně odlišné od názoru kohokoliv jiného. Já osobně sem moc nepřispívám (protože většinu komiksů čtu v angličtině), ale když už něco napíši, není to recenze, je to můj „pocit z díla“, takže občas trochu ujedu (protože to prostě tak v danou chvíli cítím). Při čtení komiksů je pro mě na prvním místě právě ten pocit a proto je můj názor málokdy „objektivní“. A se stejným ohledem čtu vaše názory a komentáře. Cyboy má, dle mého názoru, tu „smůlu“, že většinu (neříkám, že všechny) komentářů píše „po vojensku“ – první míří, první střílí a první trefí. Občas mám z jeho příspěvků pocit, že spíše první střílí a až potom míří, ale proč ne. Je to jeho právo. Proto jsou jeho příspěvky takříkajíc na ráně a je jasné, že se nemusí zalíbit všem. Prosím, respektujte jeho přístup, stejně jako si přejete, aby byl respektován ten váš. Přiznám se, že i já občas dříve střílím než mířím (viz můj komentář k Mýtům 7, Sáze 1). Ale snažím se to omezovat, protože takové mé příspěvky jsou málokdy užitečné pro ostatní.
P.S. Jsem ráda, že komentáře a diskuze zde na comicsdb jsou stále velmi kultivované, věcné a užitečné (což je na internetu obecně spíše výjimka) a že se my, čtenáři a hodnotitelé, zde chováme jako dospělí a nikoliv jako malé děti na pískovišti, kteří si šlapou na bábovičky a mlátí se kyblíčky po hlavičkách. Věřím, že to tak i nadále zůstane.
Díky

Mně kniha nedrží na stole rozevřená a na to držet ji v klíně je na můj vkus moc těžká. A navíc je kresba až na doraz do lepené vazby (což je peklo).
Teď koukám, že těch omnibusů vyšlo víc. Já mám ten první "vázaný" (tedy ve skutečnosti lepený v pevných deskách) z 2011...

Lenny: taky máš ten strašný lepený omnibus? jak to čteš? Pro mě je to hrozně náročné, neb se bojím, že když to víc rozevřu, tak se to prostě rozloží...

Já to četla v originále a líbilo se mi to. Nicméně tady to vypadá, že překlad asi stojí za to...

Já hlavně nechápu, jak něco takového mohlo projít přes kontrolu. A rovnou celý náklad. To mi hlava nebere...

Cyboy: Reaguji na komentář ohledně citoslovcí. Nevím, jak je tomu nyní v současné manze (co do rozšíření a stylu), ale tebou zmiňované "bubliny" s "citoslovci" se v manze používají nejspíše již od počátků. Záměrně píši oboje v uvozovkách, protože ne vždy jsou to pravé bubliny a ne vždy pravá citoslovce. Ověřovala jsem si to v manze, kterou vlastním a je fakt, že v nich se podobnými prvky šetří a používají se střídmě k dokreslení atmosféry. A důsledně se dbá na grafické odlišení, což v ukázkách výše k této manze mi nepřijde. Právě ono grafické odlišení je důležité - např. ...! nebo !!, ??, !? a podobné je obvykle v jiném typu bubliny a značí v podstatě záblesk myšlenky. Takže např. klasický mluvený projev je v hladké bublině, souvislá myšlenka v graficky odlišné bublině (třeba dvojité) a ten záblesk myšlenky zase v jiné (třeba zubaté). A našla jsem i bubliny s citoslovci, ale většinou v případech, kdy je to pro příběh důležité (např. u strojů nebo vetřelců). Má to většinou čtenáře na něco upozornit. Je rozdíl, když přístroj vrčí (klasické vrrr v panelu) a zavrčí, i když je celá budova odpojená od proudu (třeba separátní panel s detailem přístroje a vrrrr v bublině u něj). Právě toto se mi na manze velmi líbí.
Ostatně i v Asterixovi se používala citoslovce v bublinách v podobě obrázků (vzpomínám si na blesky, spirály a podobně) k dokreslení atmosféry.

Cyboy to napsal hezky a má v mnohém pravdu, ale podle mě je u mangy problém především v tom, jak to vychází v originále - většinou na pokračování v nějkých obsáhlých periodikách jako SJ. Teprve když se to chytne, vyjde to uceleně v klasické svazkové podobě - a to může být poté problém, protože to, co předtím vyšlo během pár měsíců na pokračování, je najednou v booku a mohou "vyniknout" nelogičnosti, kterých si při "dlouhém čtení na pokračování" nevšimnete. U mangy je bohužel třeba vybírat, přebírat a posuzovat mnohem více, než u běžné komiksové produkce. Neplatí dvakrát vybírej, jednou kup, ale spíše desetkát (lépe dvacetkát) vybírej a jednou kup. Přiznávám, že nemám prakticky žádné zlušenosti s mangou, která zde vychází (vyjma GITS a AYNIK), protože mi nevyhovuje především žánrem ani rozsahem. Ale mohu říct, že ze sérií, které vlastním (namátkou Pet Shop of Horrors, Pet Shop of Horrors:Tokyo, Rozen Maiden, Chobits, Video Girl Ai, Maho Tsukai Kurohime, W Juliet, Rosario Vampire I a II nebo z novějších AI Ore! a From the New World) se mi nestalo, abych se takříkajíc netrefila vkusem, obsahem, délkou. Většinu mám přečtenou minimálně 2x, W Juliet asi 4x a VG Ai asi 5x a nelituji toho, že jsem se kdysi dávno do mangy pustila. Ale vděčím za to několika pravidlům, kterých se striktně držím: Vždy pořizuji uzavřenou sérii. Preferuji "historický" počet svazků (tj 8, 10, 14) nebo krátké uzavřené celky (jako mají třeba Girl Friends). Držím se žánru (ano, preferuji Shójo a romantiku). Mám ráda staré série (i když se nebráním novějším, jako třeba FTNW). A vybírám z osvědčených značek (třeja SJ advanced, Shójo a Action od WIZ).
Abych to shrnula: Manga není obecně špatná. Jen její výběr (vydavatelem, čtenářem) může být špatný, protože jí je moc. Strašně moc a díky tomu se prostě nedá strefit do vkusu všech.

Sháním (vše paperback):
Tinker Bell and the Legend of the NeverBeast (Disney Fairies Graphic Novel #17, Papercutz 2015)
Tinker Bell and her Magical Friends (Disney Fairies Graphic Novel #18, Papercutz 2016)
Tinker Bell and the Flying Monster (Disney Fairies Graphic Novel #19, Papercutz 2017)
Tinker Bell and the Not-Too-Secret Secret (Disney Fairies Graphic Novel #20, Papercutz 2017)
A Present for Tinker Bell (Disney Fairies Graphic Novel #6, Papercutz 2011)
Tinker Bell the Perfect Fairy (Disney Fairies Graphic Novel #7, Papercutz 2012)
Tinker Bell and Her Stories for a Rainy Day (Disney Fairies Graphic Novel #8, Papercutz 2012)

a ještě:
Dance in the Vampire Bund Omnibus 6 (The Memories of Sledgehammer 1-3), v rozumném stavu.
Before Watchmen: Comedian/Rorschach (deluxe edition, pevná vazba)