Pozor! Může obsahovat spoilery!!Předposlední díl Ve službách nuly je tu. Šestý díl je spíše odpočinkový. Zatímco na Albionu padla královská rodina a zlotřilý císař Cromwell osnuje plány na dobytí celého světa, v Tristainské akademii vyhodí Louisa po nedorozumění Saita ze svých služeb. Ten se nechá zlákat Kirche a vydávají se hledat poklad do Siestina rodného městečka. Tím pokladem není nic jiného, než Dračí perutě, což je další vymoženost z našeho světa. Konkrétně japonská stíhačka typu Zero. Stíhačka kdysi patřila pradědečkovi Siesty, která ji Saitovi dá, neboť on jako jediný dokázal přečíst epitaf na jeho hrobě (aby ne, když byl napsán v japonštině ^_^). I se stíhačkou se tedy vrací zpátky do akademie, kde se Louisa se Saitem usmíří a Saito poskytne panu Colbertovi vzorek benzínu, který zůstal ve stíhačce a pan Colbert slibuje, že díky vzorku dokáže vyrobit větší množství benzínu. Díky tomu by se tedy Saito mohl konečně vrátit domů, což se Louise příliš nezamlouvá. Sice to stále nechce přiznat, ale čím dál více vyplouvají na povrch její city k němu. Posledních 40 stran pak zabírají jakési mini-příběhy. V prvním příběhu si Louisa rozhodne se Siestou na jeden den vyměnit role, protože si myslí, že Saito bude milejší k ní jako služce, než k Siestě, jakožto paničce. Naneštěstí pro Saita tomu tak ale není, a tak Saito utrží pěkných pár ran. Další příběh je o tom, že Louise se snaží vydělat ve městě peníze na brigádě, aby mohla Saita pozvat na rande. Utká se v hostinci s prsatou Tiffanie o to, kdo za večer získá větší dýško. Louise se ze začátku nedaří, protože Tiffanie je kozatá a nechá si leccos líbit. Louise však využije svých sado-maso sklonů (nevědomky) a soutěž vyhraje. Když si pak chce se Saitem užít klidné a nerušené rande, jsou její plány zmařeny Siestou, Kirche, princeznou Henriettou a já nevím kým vším ještě... Poslední příběh je pak o uspořádání soutěže o nejhezčí kostýmek. Její vítěz pak stráví celý den se Saitem a on si ten den nesmí všímat žádné jiné dívky. Když chce Kirche a Siesta donutit Saita vypít nápoj lásky, vypije jej místo něj Louisa a stává se z ní nekontrolovatelná pohroma. Dva nápoje lásky z ní dělají člověka dychtící po jakékoliv dívce (k Saitově smůle však nikoliv chlapci).
Na to, že se jedná o předposlední díl se příliš dějem vpřed neposouvá. Naopak je tu jen příhoda o získání stíhačky a pár stránek v Albionu. Zbytek je čistě fanservis. Kresba je stále ňuňu (oči jsou neskutečně skvělé, ostatně jako ve všech předchozích dílech), Saito je sice stále na hov*o, ale v tomto díle se prakticky nebojuje, tudíž to tu ani není tolik znát (upřímně nechápu, proč se na takového neschopu lepí tolik dívek). V tomto díle se mi však naprosto zhnusila Siesta. Postava, která se neustále se*e mezi Louisu a Saita a neustále narušuje jejich vztah. Díky ní, byl Saito dočasně vyhozen z Louisiných služeb, jelikož došlo k nedorozumění a ona se ani neobtěžovala to vysvětlit a prostě si utekla. Pořád si myslí, že ačkoliv není šlechtična, má stále u Saita šanci, jakožto obyčejná dívka a snaží se ho všemožným způsobem sbalit...! Potvora!
Vzhledem k téměř nulovému posunutí v příběhu, přítomností otravné Siesty a „vyplýtvání“ 40 stran na fanservis se chystám udělit nízké hodnocení. Jakžtakž to zachraňují barevné stránky na začátku a poslední vcelku vtipný fanservisový příběh, ale na to, že se blíží vyvrcholení série je to pěkně slabé. 40%

Pozor! Text může obsahovat spoilery (ačkoliv je to tak notoricky známá hra, že zápletku zná snad každý) K vánocům mi Ježíšek (fu*k you, Santa) nadělil Hamleta (díky, brácha), a tak jsem se již dnes pustil do jeho čtení. A musím říct, že to bylo moc fajn. Zápletka je známá, takže ji snad ani nemusím říkat, přesto se jedná o to, že dánskému princi Hamletovi se jedné noci zjeví duch jeho mrtvého otce, který Hamletovi sdělí, že byl zavražděn vlastním bratrem, který nyní sedí na trůně společně s Hamletovou matkou. Hamlet tedy předstírajíc šílenství z odmítnutí jeho lásky Ofelie, nechá sehrát před králem divadelní hru, která přesně popisuje události vraždy Hamletova otce. Hamlet je pevně rozhodnut se bratrovrahovy pomstít a jak už to u tragédií bývá, konec je hořko-sladký (ačkoliv je smrt Hamletova otce pomstěna, umírá i Hamletova matka a nakonec i sám dánský princ Hamlet).
Kresba se mi moc líbila, ačkoliv je manga zasazena do budoucnosti, přesněji do roku 2107, má neobvyklou a přesto moc zajímavou kresbu. Hamlet je nakreslen naprosto dokonale, stejně tak překrásná Ofelie, její bratr Laertes a všichni ostatní. Možná si mohla autorka (spíše ilustrátorka) dát větší práci a udělat menší a více panelů na jednu stránku, přesto byly však velké panely pastvou pro oči. Jediné, co bych mohl vytknout je zasazení do budoucnosti, což podle mě moc nesedí (na rozdíl od moderního pojetí mangy Romea Julie, jejíž téma je tak nadčasové, že jej prakticky zasadit do kterékoliv doby). Tady to dle mého názoru příliš nefunguje (přeci jen si příliš nedokáži představit, že v roce 2107 mohou posílat zprávy zapojením kabelu do zdířky, které máme na těle, ale bojují meči a vraždí otráveným vínem)... Každopádně se mi manga četla docela dobře, jen myslím, že taková (vzdálená) budoucnost do příběhu příliš nesedí. 60%.

Pozor! Text může obsahovat spoilery! V dalším pokračování Ve službách nuly nás čeká několik pořádných zvratů.
Hned prvním zvratem je svatba Louise s Wardesem, která neskončí zrovna šťastně. Louise si uvědomuje, že to možná není Wardes, ke komu chová své city, a tak na poslední chvíli u oltáře (vážně si nemohla najít lepší chvíli) couvne. Čímž zhatí Wardesovy plány. Ukáže se totiž, že Wardes je jeden z Reconquistů a chce se zmocnit Louise, zmocnit se dopisu, který získala od prince Walese a zabít ho. Povede se mu bohužel/bohudík (nehodící se škrtněte) jen to poslední. Louise je pak zachráněna před jistou smrtí jejím fámulem, který vše sledoval díky jakémusi propojení mezi fámulem a jeho pánem, který se neohroženě vrhl do okna (protože na nic jiného se nezmůže, jelikož je naprosto k ničemu). Nyní však přijde naprosto neočekávaně očekávaný šok! Saito porazí Wardese, elitního velitele královské čarodějné letky, či co. jelikož je Saito však naprosto k ničemu, tak ho přece nemohl zabít. Pouze Wardesovi v záchvatu zuřivosti usekne ruku a Wardes je nucen prchnout. Po boji se k nim připojí zbytek skupiny - Tabitha, Kirche a Guiche se svým úchylným krtečkem a vrací se společně zpátky do Tristainské akademie, kde je uvítá princezna Henrietta. Po předání dopisu a pár stránkách sentimentálních žvástů se vracíme pohledem zpět do Albionu. Wardes přišel pouze o ruku (I to je však výhra, vzhledem k tomu, že se o to zasloužil jinak neschopný Saito), zato se však seznámíme s člověkem, který stojí za společenstvím Reconquista - bývalý biskup Oliver Cromwell. Ten pomocí magie nicoty dokáže oživit mrtvé a přesně to provedl s padlým princem Walesem. Zdá se tedy, že se ještě nezbavíme ani Wardese, ani Walese ani sympatické Hlínodrťky Fouqet, která leze za Wardesem jak ocásek. Poslední dvě kapitoly jsou pak spíše odpočinkové.
Oproti minulému dílu, který byl prostě špičkou mezi všemi díly (ještě nevím, jak dopadne 6. a 7. díl) je tento díl o něco horší. Dočkáme se sice rozuzlení Albionské mise, zjistíme, kdo stál za útokem na Louise v minulém díle, dočkáme se prohloubení vztahu mezi Louise a Saitem (ačkoliv nikterak výrazné) a vrátíme se zpět do prostředí akademie. V první třetině knihy nechyběla akce, ani spád, v třetí třetině knihy zase vtipné situace (narážka na Mordor byla skvělá :D ). Kresba očí (nečekaně) opět skvělá, Saito (naprosto nepřekvapivě) opět neschopný chlapík, který však dokázal ufiknout svému nepříteli ruku! (Potlesk, prosím). Ale kdoví? Třeba v příštím díle usekne další části těla a v 7. díle už někoho i zabije! (Ačkoliv bych na to příliš nesázel). Hodnocení však musím trošku poupravit, protože předchozímu dílu se kvalitou rozhodně nevyrovná. 70%

Pozor! Text může obsahovat spoilery! Jelikož předchozí díl Ve službách nuly skončil tak otevřeně a já si už ani nepamatuji, kdy jsem čtvrtý díl četl naposledy (bylo to pro mne tedy téměř to samé, jako číst jej poprvé), pustil jsem se do dalšího dílu ještě dnes (jeho hodnocení však zapsal až zítra :D ).
Louise, Saito, Vikomt, Guiche, Kirche a Tabitha dorazili do La Rochelle - přístavního města, ze kterého se měli vydat lodí do Albionu. Před cestou na Albion však žárlivý Saito vyzývá Vikomta na souboj, v němž oba bojují o přízeň Louise. Saito ze souboje vychází („překvapivě“) poražen a upadá do depresí, že Louise nedokáže takhle slabý ochránit a že se o něj po svatbě s Vikomtem nebude již tolik zajímat. Později večer je přepadne stará známá Fouqet i s tajemným maskovaným týpkem, který ji vysvobodil z vězení a donutí skupinu roztrhnout se na dvě poloviny. Kirche, Tabitha a Guiche slouží jako návnada v hostinci, kde se pokouší zbavit nepřátel, zatímco Lousie se Saitem a Vikomtem utíkají napřed k přístavu, aby se rychle dostali do Albionu. Po střetu s maskovaným mužem vychází Saito (opět) zraněn a prchají všichni tři do Albionu. (Prchají mimochodem lodí, která létá, ale to je přeci normální ne? Ne, počkat, spletl jsem si světy, promiňte. U nás to normální není...) Každopádně hned po příjezdu do Albionu jsou přepadeni „piráty“, nebo spíše samotným princem Walesem. Získají tedy dopis, předmět jejich mise a Louise se má hned další den vdát za Vikomta.
Tenhle díl byl podle mne zatím nejlepší a bude tomu odpovídat i hodnocení. Jak jsem na minulém díle zkritizoval nudu, tento díl jsem přečetl takřka jedním dechem. Opět (což už vás pravděpodobně nepřekvapí) mě uchvátila kresba očí, ale i celkově postav. Příběh nabral opravdu spád a v jedné chvíli bojovali v hostinci, v druhé se rozdělili, o pár stránek dál již letěli k Albionu a za chvíli byli již přepadeni piráty. Začíná mi ale celkem vadit, že Saito je naprostá lama a slaboch a od prvního dílu se nedočkal žádného zlepšení. Naruto je od začátku úplný blbeček, ale postupně se zlepšuje (taky na to má o něco více prostoru, asi o 60 svazků více, ale uvádím ho prostě jako příklad), zatímco Saito je od začátku slaboch, v polovině série je stále stejný slaboch a jestli bude slaboch i ke konci mangy, budu velmi rozladěný... (A to není dobře). Každopádně byl čtvrtý díl zatím asi nejlepší, jediné, co mi brání dát plné hodnocení je Saitova neschopnost (která však v tomto díle na rozdíl od jiných více byla do očí), přesto však uděluji 80%.

Pozor! Text může obsahovat spoilery! Jakmile se opět našlo trošku času a hlavně nálady, dal jsem se do čtení třetího dílu Ve službách nuly. Ačkoliv jsem jej už dříve přečetl, rozhodl jsem se si celou sérii osvěžit, možná si všimnout nějakých chybiček a zhodnotit díl, jak se mi celkově líbil/nelíbil. Tristainskou akademii navštíví princezna Henrietta, nejlepší Lousina kamarádka z dětství. Pro uzavření míru s Germánií se musí princezna provdat za jejich šlechtice, což se však Albionským povstalcům nebude zamlouvat. Navíc existuje jakýsi dopis, který kdysi napsala Albionskému princi a který může nadcházející válku obrátit v jejich neprospěch. Lousia je proto poslána spolu se Saitem a Guichem do Albionu předat princi jiný dopis a získat zpět ten první, který může vše zničit. Na cestu se k nim připojí i neodbytná kozatá Kirche s neodbytnou tichou Tabithou a záhadný a tajemný Vikomt de Wardes - Louisin snoubenec, na kterého Saito od samého začátku neskutečně žárlí, ačkoliv si to pořád nechce připustit.
Třetí díl byl o něco slabší než ten předchozí. Prvních 85 stran bylo víceméně nezajímavých, pouze prokecaných v Lousině pokoji. I na těchto prvních stranách jsem se však nejednou zasmál. Například když měl Saito políbit princeznu na ruku a on místo toho raději zvolil polibek na rty... Lousin výraz byl naprosto skvělý! :D V druhé polovině se tedy již vydávají do Albionu, do kterého mají v plánu odplout lodí z hor... Absurdní? To teprve uvidíme. Druhá polovina dílu byla tedy o mnoho zajímavější, než ta první a ani chvíli jsem se u ní nenudil. Opět zůstávají ony skvělé oči, které se mi líbí již od prvního dílu a myslím, že je budu vychvalovat až do sedmého. První dvě barevné dvojstránky byly taktéž nádherné a kresbě nemůžu víceméně vytknout nic, protože takovýhle styl se mi prostě líbí. Avšak vzhledem k tomu, že první polovina dílu pro mě byla nezáživná, nemohu jinak, než snížit mé původní hodnocení. Snížil bych jej o 2 hvězdy (tedy z původních 4 na pouhé dvě), ale vzhledem k brilantnímu konci a k tomu, že druhá polovina knihy mě fakt bavila, snížím hodnocení jen o 1 hvězdu. Tak tedy 60% a vzhůru na čtvrtý díl!

Pozor! Text může obsahovat spoilery!! Do dalšího dílu „Ve službách nuly“ jsem se pustil s chutí, protože mě vždycky uchvátí barevné stránky na začátku a ty úžasně nakreslené oči. Ale zpátky k příběhu. Ve druhém díle se Louise podaří po nepovedeném kouzlu narušit magickou ochranu pokladnice akademie, čehož využila Hlínodrť Fouquet a odcizila hůl zkázy. Louise se posléze se Saitem, Tabithou a Kirche vydávají za doprovodu slečny Longueville Hlínodrťe dopadnout a získat hůl zpět. Cesta se samozřejmě neobejde bez nějakých těch ran, které už tradičně schytá Saito, o vtipné situace není nouze a když konečně najdou hůl zkázy a vrací se domů, přepadne je obrovský golem vyvolaný Fouquet. Když už to vypadá, že je to Saitův konec, snese se k němu Louise a pokusí se golema zastavit holí zkázy... Vlastně, moment! Hůl zkázy je ve skutečnosti raketomet?! „Myslím, že se jí říká raketomet typu M72 nebo tak nějak.“ Saito se tedy jak díky schopnostem Gandarfa umět zacházet s každou zbraní v ruce, tak díky tomu, že je raketomet zbraň z jeho (našeho) světa dokázal s golemem vypořádat. Pak nastává šokující odhalení. Hlínodrť Fouquet není nikdo jiný, než naše sympatická sekretářka slečna Longueville. Ta jim prozradí, že netušila, jak s holí zacházet a proto je vzala s sebou, aby na to přišli oni. Netušila však (já tedy také ne), že je raketomet pouze jednoranný, proto její pokus všechny zlikvidovat nevyšel. Saito bleskurychle využil momentu překvapení a omráčil Longueville tupou stranou meče. Tak se tedy všichni vrací zpátky do akademie jako hrdinové. Louise, Tabithe a Kirche je udělen rytířský řád a Saito se dovídá něco málo o tom, jak se dostal raketomet do tohoto světa. Informace mu však nejsou příliš platné, a proto se musí prozatím spokojit s životem tady. Mezitím je Longueville, skutečným jménem Matylda Sasko-gothajská, osvobozena z vězení členem společenství Reconquista, které má v plánu svrhnout královský rod Albionu. V pozadí se nám tedy rýsuje další příběh, který bude pravděpodobně jakousi hlavní dějovou linkou i v nadcházejících dílech. Díl je završen tím, že se Tristainskou akademii chystá navštívit princezna Henrietta, která už se nemůže dočkat, až se setká se svojí nejlepší kamarádkou Louise.
Druhý díl byl o poznání lepší, než ten první, tedy alespoň co se týče příběhu. Kresba se mi pořád hrozně líbí, zejména ty oči, ty jsou prostě senzační. Jestli mi však na druhém díle něco výrazněji vadilo, byly to některé bubliny, ve kterých chyběl text. Konkrétně se jedná třeba o stranu 51, vlevo nahoře, kde je bublina nad Kirche, kde však není žádný text. Pravděpodobně se nejednalo o nějakou zásadní informaci, spíše o nějaký štěk, ale i tak si myslím, že by tam buď ta bublina být vůbec neměla, nebo by v ní měl být text. To je však jen drobná chybka a může jít třeba i o špatný výtisk, každopádně mi to trošku vadilo.
Mé předchozí hodnocení byly tři hvězdy, já si však dovoluji jednu hvězdu přihodit, protože Louise v plesových šatech a Kirche v šatech s výstřihem byly prostě úžasné. Taková třešnička na dortu :3 80%

Pozor! Text může obsahovat spoilery! Jak tedy pokračuji ve znovupročítání mé manga knihovničky, dalším titulem, do kterého se pouštím je právě Ve službách nuly Manga sleduje příběh jedné nešikovné čarodějky Louise Françoise Le Blanc de La Vallière (jméno téměř dlouhé jako telefonní seznam, co?), zkráceně Louise. Louise je naprosté dřevo co se týče kouzlení a magie, tudíž nemá na kouzelnické akademii život právě jednoduchý. Její život nabere na obrátkách v den, kdy zpacká kouzlo povolání fámula a místo baziliška, draka, salamandra, či jiného kouzelného tvora přivolá prachobyčejného japonského středoškoláka Saita Hiragu. Co si chudák Saito počne ve světě plném kouzel, žádného internetu a s holčinou, která ho namísto jménem nazývá „psiskem"?
Na manze se mi moc libí kresba, která je strašně roztomilá :3. Moc se mi také líbí vykreslení očí, které jsou přesně takové, jaké si představím, když se řekne „anime očka“. Velké bulvy zářící všemi barvami. Co se mi na manze naopak moc nelíbí je povaha Louise, která je protivná, uječená a dokáže změnit náladu z nadšené rozkošné dívenky na brutální vraždící stroj ve zlomku sekundy. Ale vzhledem k tomu, že se jedná o typickou tsundere (dívka, která se zpočátku chová chladně, náladově a nepřístupně, ale postupem času ukazuje i svoji vřelou stránku) není moc co řešit. Jen nemám takové typy hrdinek zrovna v lásce... Dál jsem si také všiml jedné malé chybky. Možná jsem se jen špatně podíval, ale když na straně 81 Saito přijímá výzvu k souboji, rozkošná služtička se rozkřikne, zakráká něco o tom, že Saita Guiche zabije a veme nohy na ramena. V tu chvíli na ni Saito křikne: „Siesto?!“ Nejsem si však vědom toho, že by se mu Siesta kdy představila, a proto nechápu, jak je možné, že zná její jméno. (To jen taková drobná chybička, které jsem si mohl jen špatně všimnout, přeci jen jsem strašný hnidopich :D ). Každopádně se mi manga celkem líbila a již brzy se pustím do čtení druhého dílu. Mé předchozí hodnocení 3 hvězdičky je podle mě odpovídající, proto jej ani měnit nebudu. 75%

Pozor! Text může obsahovat spoilery!
Tak jsem se rozhodl pročíst si všechny své mangy pěkně od začátku, připomenout si pár příběhů, najít nové souvislosti, které mi při dřívějších čteních unikly a jakožto o rok ( v některých případech klidně i o dva, někdy třeba jen o měsíc) moudřejší chlapec si všímat i věcí, kterých jsem si nevšiml předtím.
A máme tu poslední díl mangy Každá jsme jiná... Pro mě to byl určitě nejlepší díl ze všech tří. Juka se pomalu, ale jistě probojovává až do samotného finále, kde musí čelit doposud té nejsilnější soupeřce, se kterou se kdy setkala. Juka kvůli bojovému sportu zůstala sama, zato její rivalka díky bojovému sportu získala fanoušky a přátele. A co se v tomto díle stane s mojí neoblíbenou módní návrhářkou? Konečně se začne slušně oblékat, jak se na takovou módní návrhářku sluší a patří, ale možná hadříky, které jsou nad její finanční možnosti... Ono utratit jen tak 500 000 jenů (zhruba 125 000,- Kč) není žádná sranda... A aby to naše drahá Maju dokázala splatit, musí si půjčit od svých přátel. Jak jim ale říci, že se zadlužila kvůli oblečení? Jako by to neměla už tak dost domrvený (řečeno slušně), musela ještě svému Torískovi v posteli říct, že s ním chce mít dítě. Uplatnilo se však ono známé kouzlo - objeví se miminko, zmizí tatínek. V tomto případě se miminko ani objevit nestihlo a tatínek už byl fuč, a tak Maju zůstane sama, stejně jako na začátku mangy... Ale dobře jí, tak... :D Když pak dostane Maju konečně rozum (až za polovinou poslední kapitoly, ale lepší pozdě, než-li později, že?) vydá se fandit Juce do finále. Ta je už od začátku zápasu v nevýhodě, a tak i přes veškerá překvapení a všemožné zvraty v souboji prohrává. Není ale všem dnům konec, oběma dívkám začíná nový život, Juka se nevzdává snu šampióna a Maju pomalu, ale jistě splácí své dluhy.
Jako poslední tečka to bylo celkem fajn, ani jsem tu nevnímal onu nenáviděnou linku, jenž mi připomíná knírek, ba dokonce jsem byl vážně překvapen konečným výsledkem zápasu (když čtete rádi Naruta a Bleache, tak prostě pořád čekáte na nějakej super zvrat, díky kterému se boj na poslední chvíli otočí v prospěch hlavní hrdinky, tady však žádný takový zvrat nenastal). Co se mi však nelíbilo bylo nedořešení některých věcí. Jak já chtěl vidět scénu, kdy Juka pošle toho zlatokopa do prdele, jak já se těšil, až to dá dohromady s Šionem, jak já se těšil, až dostane Maju konečně rozum a dá šanci Garuovi... Ale ono nic. Konec to byl fajn, ale na můj vkus příliš otevřený a otevřené konce to já ne-e... To však nic nemění na tom, že se jedná o nejlepší díl série a proto mu náleží i následující, relativně vysoké, hodnocení. 75%

Pozor! Může obsahovat spoilery! Druhý díl série „Každá jsme jiná“, který se z větší části točí kolem Juky a toho, jak se vlastně dostala k MMA. V první kapitole se Maju setká se svým idolem „Torískem?“, se kterým si rovnou stihne v nemocnici i vrznout a... Dostat jeho telefonní číslo. Celá rozzářená o tom pak žvatlá Juce a Gakuovi, který je do ní zamilovaný, a proto žvásty o úžasném Torískovi neposlouchá zrovna nejraději. Každopádně pak už do konce knihy nadějnou návrhářku Maju chodící ve stále stejných hadrech radši nikdo neřeší a šup se věnovat Juce a jejímu prvnímu profidebutu v MMA. Juka vstupuje do ringu proti své první soupeřce, ale zápas raději ani nezapočne. Místo toho si raději poslechneme (přečteme) příběh o tom, proč vlastně Juku chytlo MMA, jak se k němu dostala a proč se mu stále věnuje. Díl byl trošku slabší, než ten první, opět se tu objevuje mnou nenáviděná linka mezi ústy a obličejem, která nápadně připomíná knír, má neoblíbená postava Maju je tentokrát naštěstí v ústraní, ale když už se těším na Juku a její souboj, tak zase kulový a musím vydržet do posledního dílu... Ještěže mi taktéž leží v knihovničce, a tak se do něj mohu s vervou pustit... ^_^ 50%

Pozor! Text může obsahovat spoilery!
Tak jsem se rozhodl pročíst si všechny své mangy pěkně od začátku, připomenout si pár příběhů, najít nové souvislosti, které mi při dřívějších čteních unikly a jakožto o rok ( v některých případech klidně i o dva, někdy třeba jen o měsíc) moudřejší chlapec si všímat i věcí, kterých jsem si nevšiml předtím. Nejdříve, jsem se tedy pustil do „Každá jsme jiná“. Mé původní hodnocení byly 4 hvězdičky, což je celkem vysoké, ale jak to dopadlo teď?
Jednadvacetiletá začínající módní návrhářka Maju se poté, co ji odkopne její přítel, nastěhuje do nového domu, který sdílí s jakousi Jukou Šimizu, která se věnuje ženskému bojovému sportu MMA. Když Juka jednou vytáhne Maju na svůj zápas, je jím Maju naprosto unešená a zrodí se tak nové přátelství. Musím říct, že manga se čte poměrně dobře a rychle, jelikož má velké obrázky a poměrně málo textu. Líbí se mi také, že (jak už napovídá název mangy) je každá z dívek výjimečná a jiná, než ta druhá. Moc postav se v manze neobjevuje, tudíž se nemusím obtěžovat se zapamatováním velkého počtu jmen. Co mi však na manze vadí je částečně kresba hlavních hrdinek (mezi nosem a ústy se objevuje linka, která mi nápadně připomíná nepovedený knírek) a také chování hlavní postavy, která pracuje sice jako návrhářka, ale téměř celý první díl nosí jeden škaredý svetr, zástěru s kytičkami nebo se tedy převlékne do poněkud slibnějšího outfitu, ale přesto bych od módní návrhářky očekával trochu bohatší šatník. :D Každopádně si moc nepamatuji, jak se bude příběh vyvíjet dál, tak jsem na to celkem zvědavý a bez dalších keců jdu na druhý díl... ^_^
Hodnocení jsem však nucen snížit na 3 hvězdičky, tedy 60%

Pro mě naopak jedna z nejlepších mang, která se mi dostala do ruky. Asi mám poněkud pokřivený vkus, nebo možná vkus odpovídající patnáctiletému fakanovi, který nedokáže ocenit pecky typu „Crying Freeman“... Každopádně mě příběh naprosto vtáhl, mangu jsem přečetl jedním dechem, stejně jako zbývající tři díly. Kéž by se manga dočkala i anime adaptace... :) Ano, tenhle kousek mi prostě sedl a ačkoliv jsem jej přečetl už bezmála pětkrát, rozhodně se k němu ještě několikrát vrátím :)