Máme tu další komiksovou knihu o Lobovi – a opět je to přesně ten typ komiksu, který člověk potřebuje, když mu v žilách koluje nostalgie pubertálních časů. Poprvé jsem Loba v češtině držel v ruce ještě jako dítě, a od té doby se naštěstí nic nezměnilo: Lobo je pořád nekompromisní hovado s hromadou hlášek, u kterých se jde na hranu i daleko za ní. Žádní Šmoulové ani Rychlé šípy. Tohle je brutální, parodický, nihilistický americký komiks, jak má být.
Tahle kniha obsahuje sešity 45–50 "druhé" Lobovy série, a už od první stránky je jasné, že o akci nebude nouze. Intergalaktický masakrátor Lobo se tentokrát připlete do bitky, která má Velkej brajgl přímo v názvu. Následně se vydá do provozu planety, na níž jsou jenom silnice. Stane se číšníkem, který by si s klidným svědomím vytřel zadek i se Zdeňkem Pohlreichem ... a pak se zcela absurdně ocitne coby vedlejší figurka v příběhu o drsných tučňácích. A finále? To je prostě Lobo – totální, bezuzdná řežba se všemi DC hrdiny, kteří mají tu smůlu, že mu zkříží cestu.
Někdo by mohl říct, že sérii ke konci dochází dech (zbývá nám asi 14 čísel). Jenže to není pravda. Alan Grant hláškuje jako bůh, s chutí a neustálou touhou posunout laťku absurdity ještě výš. Potěší i to, jak Grant v závěru knihy přátelsky pomrkává směrem ke svému dlouholetému parťákovi Keithovi Giffenovi, který Lobovi vtiskl jeho ikonické rysy. A český překlad Darka Šmída? Ten působí přesně tak, jak má – jako kdyby překladatel držel v ruce čtvrté pivo, v druhé flašku rumu a někdo mu dal 20 minut na to, aby byl vtipnější než originál.
Musím přiznat, že i když mám s Lobem nejvíce spojenou kresbu Vala Semeikse, tak Carl Critchlow mu v této knize naprosto poctivě sekunduje. A Rafa Garres se svým špinavým expresivním stylem dává „Baladě pro tučňáka“ tu správnou dávku chaosu, nadsázky a vizuální agrese, kterou jsme už dřív měli možnost ochutnat v CREW na druhou. Co tu funguje napříč celou knihou je především neustálé přehánění — pořád se něco děje. Vtipy, výbuchy, pády, krev, chaos. Přesně tak má Lobo vypadat.
LOBO: VELKEJ BRAJGL A DALŠÍ PŘÍBĚHY nabízí přímočaré, brutální a naprosto šílené epizody, které přesně naplňují to, co od Loba chceme. Nepotřebujeme sofistikované filozofické roviny. Chceme pohodu, nadsázku, hlášky a pořádnou řežbu. A tahle kniha nám to servíruje v naprosto luxusní porci.
Pokud milujete Loba, je to povinnost. Pokud ho neznáte, je na čase zjistit, proč se tenhle vesmírný bastard stal legendou.
Od mládí miluju humoristické komiksy. Člověk vlastně ani neměl moc na výběr — četl jsem Ohníček a v něm Seku a Zulu od Neprakty, Odysseova dobrodružství v trojské válce od Filcíka a samozřejmě i Čoláka a Doláče od Jana Tatarky, což jsou v podstatě takoví Clever & Smart po česku. Ano, jsem prostě starší ročník a vůbec se za to nestydím.
Španělská komiksová série Francisca Ibáñeze známá v originále jako Mortadelo y Filemón se u nás proslavila už během totality, právě díky tisku německého vydání, která neslo název Clever & Smart. Pod tímto názvem také v roce 1992 vyšlo první a na velmi dlouho jediné české album — Clever & Smart: V tajném poslání. Bylo tedy logické, že nakladatelství CREW, které konečně získalo práva na vydávání této série, zachovalo tento dobře známý titul. A dnes tu díky tomu máme už třetí a čtvrtý díl: CLEVER & SMART #03: POULIČNÍ SAFARI a CLEVER & SMART #04: KDOPAK BY SE BÝKA BÁL.
Co považuji za naprosto neuvěřitelné, je fakt, že i v originále jde o opravdu rané Ibáñezovy dlouhé příběhy, které původně vycházely na pokračování v letech 1969–1970. A přesto v nich dodnes najdete ohromnou dávku nadčasového humoru. Premisy jako lov speciálně upravených zvířat v ulicích města nebo hon za nebezpečným býkem kvůli záchraně země a supertajných plánů jsou na první pohled šílené… ale ve výsledku fungují skvěle. Ibáñez vždy najde v příběhu někoho, kdo se stane obětí všech vylomenin ústřední dvojice — a je radost sledovat, jak systematicky ho ničí. A mimochodem, Clever a Smart ne vždy úplně dostojí svému jménu, což je další zdroj humoru.
Kresba je pro sérii typická: přehnané grimasy, protáhlé končetiny a deformované obličeje při každé emoci. Všechno je stylizované tak, aby maximalizovalo humor a absurditu. Každý panel působí dojmem, že se svět právě rozpadá, nafukuje nebo exploduje, a pozadí není nikdy prázdné — všude najdete drobné detaily, gagy a vizuální vtípky. Kresba cíleně porušuje logiku: hlavy se natahují, těla kroutí, perspektiva je záměrně přehnaná. Čistá, dynamická linka a výrazné barvy dodávají celé sérii nezaměnitelný šmrnc.
Osobně jsem nadšený, že u nás konečně tyto dlouhé, plnohodnotné příběhy, doprovází také krátké epizody z let 1958 až 1969. Rovnou říkám, že se nemůžu dočkat chvíle, kdy skočím do dalšího ztřeštěného alba, které už brzy vyjde v češtině jako Clever a Smart #05: Samá voda. Pokud máte rádi humor a komiks, těmto dvou agentům dejte šanci - Clever & Smart jsou tu — a v té nejlepší formě.
Od mládí miluju humoristické komiksy. Člověk vlastně ani neměl moc na výběr — četl jsem Ohníček a v něm Seku a Zulu od Neprakty, Odysseova dobrodružství v trojské válce od Filcíka a samozřejmě i Čoláka a Doláče od Jana Tatarky, což jsou v podstatě takoví Clever & Smart po česku. Ano, jsem prostě starší ročník a vůbec se za to nestydím.
Španělská komiksová série Francisca Ibáñeze známá v originále jako Mortadelo y Filemón se u nás proslavila už během totality, právě díky tisku německého vydání, která neslo název Clever & Smart. Pod tímto názvem také v roce 1992 vyšlo první a na velmi dlouho jediné české album — Clever & Smart: V tajném poslání. Bylo tedy logické, že nakladatelství CREW, které konečně získalo práva na vydávání této série, zachovalo tento dobře známý titul. A dnes tu díky tomu máme už třetí a čtvrtý díl: CLEVER & SMART #03: POULIČNÍ SAFARI a CLEVER & SMART #04: KDOPAK BY SE BÝKA BÁL.
Co považuji za naprosto neuvěřitelné, je fakt, že i v originále jde o opravdu rané Ibáñezovy dlouhé příběhy, které původně vycházely na pokračování v letech 1969–1970. A přesto v nich dodnes najdete ohromnou dávku nadčasového humoru. Premisy jako lov speciálně upravených zvířat v ulicích města nebo hon za nebezpečným býkem kvůli záchraně země a supertajných plánů jsou na první pohled šílené… ale ve výsledku fungují skvěle. Ibáñez vždy najde v příběhu někoho, kdo se stane obětí všech vylomenin ústřední dvojice — a je radost sledovat, jak systematicky ho ničí. A mimochodem, Clever a Smart ne vždy úplně dostojí svému jménu, což je další zdroj humoru.
Kresba je pro sérii typická: přehnané grimasy, protáhlé končetiny a deformované obličeje při každé emoci. Všechno je stylizované tak, aby maximalizovalo humor a absurditu. Každý panel působí dojmem, že se svět právě rozpadá, nafukuje nebo exploduje, a pozadí není nikdy prázdné — všude najdete drobné detaily, gagy a vizuální vtípky. Kresba cíleně porušuje logiku: hlavy se natahují, těla kroutí, perspektiva je záměrně přehnaná. Čistá, dynamická linka a výrazné barvy dodávají celé sérii nezaměnitelný šmrnc.
Osobně jsem nadšený, že u nás konečně tyto dlouhé, plnohodnotné příběhy, doprovází také krátké epizody z let 1958 až 1969. Rovnou říkám, že se nemůžu dočkat chvíle, kdy skočím do dalšího ztřeštěného alba, které už brzy vyjde v češtině jako Clever a Smart #05: Samá voda. Pokud máte rádi humor a komiks, těmto dvou agentům dejte šanci - Clever & Smart jsou tu — a v té nejlepší formě.
Twisted Wonderland je fenomén, který má poměrně zajímavý vývoj. Nejprve roku 2020 vznikla původní mobilní hra, poté její manga adaptace a letos i anime pro platformu Disney+. Čtenář mangy TWISTED WONDERLAND: PŘÍBĚH Z HEARTSLABYULU 1 tak vstupuje do světa, který už má vybudovaný silný základ a charakteristické prostředí.
Jako úvodní manga ze čtyř (manga knih Twisted Wonderland je více, ale první čtyři uzavírají "Příběh z Heartslabyulu") působí trošku zmateně. Čtenáře téměř bez okolků vrhá do zvláštního světa, kde jsou Disney záporáci oslavovanými ikonami a kde existuje elitní škola Night Raven. Premisa školy, v níž jsou jednotlivé koleje inspirované disneyovskými padouchy, není sice vyloženě odvážná, ale prostředí je příjemné, uvolněné a poměrně zábavné. Naštěstí se odkazy na Disney neomezují jen na tento koncept — například sympatickým detailem jsou duchové, kteří odkazují na krátký animovaný film Osamělí duchové z roku 1937.
Júken Enma, uvězněný ve světě Twisted Wonderlandu, musí čelit nástrahám čarodějné školy plné duchů, příšer a nespolupracujících studentů! Jú se ocitá na tajuplné akademii Night Raven ve světě Twisted Wonderlandu. Dokud nenajde způsob, jak se vrátit domů, zůstává na pozemcích magické akademie, byť sám kouzlit neumí. Brzy se však vinou svých nových přátel dostane do problémů a jeho budoucnost tak závisí na tom, zda dokáže přimět ke spolupráci hádavé prváky a tvora plivajícího oheň v podobě kočky...
Co se týče kresby — ta je z počátku velmi přehledná a příjemná, ale jakmile se děj přesune do magického světa a začne se pracovat s větším množstvím postav, určení pohlaví nebo identity některých postav je často možné jen díky textu. Naopak akční scény, souboje a dynamické panely jsou opravdu povedené a patří k tomu nejlepšímu, co manga nabízí.
Celkově na mě první díl nepůsobil nijak výjimečně. Je cítit, že cílí spíše na mladší publikum nebo fanoušky původní hry. Nicméně celý svět Twisted Wonderland má potenciál a jsem zvědavý, kam se příběh v dalších knihách posune — obzvlášť teď, když žije zároveň i v anime zpracování.
Zdá se to neuvěřitelné, ale "muž, který střílí rychleji než vlastní stín" baví komiksové čtenáře už od roku 1947. Řeč samozřejmě není o nikom jiném než o Lucky Lukovi, jehož další příběh se nedávno ocitnul na pultech českých knihkupectví a díky CREW také v mých rukou.
Komiksové album LUCKY LUKE: 20. KAVALERIE (v originále Le 20e de cavalerie) vytvořili roku 1965 scénárista René Goscinny a výtvarník Morris. Tentokrát je mise Luckyho Luka velice delikátní. Musí se vypořádat s Čejeny, kteří obviňují bledé tváře ze zabíjení bizonů v jejich rezervaci, a to by mohlo vést k porušení křehkého příměří. Lucky Luke přijíždí do Fort Cheyenne jako zvěd, aby zjistil, kdo bizony zabíjí, a pomohl plukovníkovi Macu Stragglovi, jenž je sice přísným a poctivým vojákem, ale diplomacie mezi jeho silné stránky nepatří.
Samotná premisa příběhu mi přišla neuvěřitelně poutavá, protože vyloženě nabízela množství humoru založeného na střetu reálného světa a vojenské mysli. Bohužel, humorná stránka příběhu je smrsknuta na opakující se vtip ohledně jedné odporné indiánské dýmky míru, prodejce klobouků a situací, kdy jsou vojáci nuceni čelit vojenské disciplíně a tvrdým pravidlům, což má sloužit jako hlavní zdroj humoru. Humor, který čerpá z vojenské šikany a ponižování, mi připadal spíše nucený a nepřirozený, a i to dle mého názoru v konečném důsledku snižuje čtenářský zážitek. Osobně vojenskou šikanu (a to i na vlastním potomstvu) neshledávám jakkoli humornou nebo k pobavení.
Nenechme se ale zmást minimalistickou obálkou, kresba zůstává věrná tradičnímu stylu série. Morris byl původně animátor, a to se ve všech stránkách jeho práce silně odráží. Každý panel působí dynamicky, postavy mají živou mimiku a výrazný pohyb, často připomínající animovaný film. Scény jsou kompozičně jasné, čitelné, s důrazem na rytmus vyprávění – nikdy nepůsobí přeplácaně.
V konečném důsledku je Lucky Luke: 20. kavalerie spíše průměrným příběhem, který bude pro fanoušky série zajímavý sám o sobě jako sběratelský kousek, ale jako čtenářský zážitek zábavu příliš nenabízí.
U Nakladatelství CREW se opravdu nezahálí. Když před pár týdny přišli s jedním z největších komiksových odhalení letošního roku, tedy získáním práv na Disney komiksové tituly (namátkou Star Wars manga, Predátor, Vetřelec i klasické Disney tituly), málokdo asi čekal, že první ovoce tohoto snažení se na pulty dostane tak brzo. Ale je to tak, už dnes můžeme v knihkupectvích šáhnout po komiksové knize STRÝČEK SKRBLÍK – LEGENDÁRNÍ KAČEŘÍ DOBRODRUŽSTVÍ: PASTI PLNÉ ZLATA.
Pokud bychom hledali původní název této komiksové knihy, tak se ničeho nedopátráme – protože se jedná o unikátní výběr pro české čtenáře, který sestavil jeden z nejpovolanějších, Disney komiksový scénárista a výtvarník Dan Černý komiks. Dan jakožto milovník klasických příběhů Carla Barkse zvolil do tohoto prvního výběru příhody, které inspirovaly George Lucase a Stevena Spielberga při tvorbě snímků s Indianou Jonesem. Ano, možná se to někomu bude zdát podivné, ale oba slavní režiséři se k těmto inspiracím hrdě a veřejně hlásí.
Jako první zde máme příběh z roku 1954, Sedm zlatých měst (The Seven Cities of Cibola). Ve zkratce Skrblík s pomocí Donalda a Dulíka, Bubíka a Kulíka objeví indiánskou stezku a společně se vydají pátrat po bájné Cíbole. V patách jsou jim ovšem Rafani, kteří se rozhodně s nikým o největší poklad na světě nehodlají dělit. V grandiózním finále dojde na pasti, sochu na podstavci i valící se kouli. Pro nikoho nebude překvapením, že Barks zde čerpal ze skutečného objevu indiánské stezky v blízkosti Tisíc palem, o kterém mu pověděl jeho přítel Al Koch (kterého v tom příběhu taky nakreslil). Pomalý rozjezd hlavní dějové linie je vykoupen poutavým stavěním příběhu, který přirozeně mění lokace a působí o to více dynamicky. Značnou vadou na kráse je samotné ukončení, které už kritizovali čtenáři při prvním vydání – Barks očividně neví, jak elegantně celou zápletku ukončit, tak celé vyprávění skrze poslední dvě strany posílá do ztracena. Ohledně výtvarné stránky ovšem není co vytknout – Barks se v tomto období pomalu ale jistě blíží k vrcholu své tvorby – je sice už vykreslený autor, ale přesto je zde vidět jeho maximální soustředění na jednotlivé postavy a hrátky s jejich stíny a siluetami. To mu ale v samotném závěru nijak nebrání více imponovat komplikovanou strukturou prostředí, hlavně budov.
Země pod zemí (Land Beneath the Ground!) z roku 1956 je sice ukázkou Barksovy ještě pozdější práce, ale zde narážíme na zásadní problém takových retrospektivních sbírek. Optikou půlky padesátých let se jednalo jistě o velmi zajímavé dílo, ale z pohledu dnešní doby zde již máme díla, která z tohoto příběhu vychází a zároveň jej překonávají. V tomto konkrétním případě jde o 29. díl Kačeřích příběhů (1987) s názvem Kachnotřesení. Zápletka je jednoduchá - pod Skrblíkovou pokladnicí vznikají otřesy a při jejich zkoumání dojde na objev podzemního světa a živých bytostí tzv. Koulíků. Chápu zařazení do tohoto výběru s ohledem na sekvenci s důlními vozíky, ale nenechme se mýlit, nejedná se o žádné epické Barksovo dobrodružství s hledáním pokladu. Přestože od předchozího příběhu uběhly pouhé dva roky, kresba protagonistů působí detailněji a čistěji. Zároveň se Barks více věnuje kreslení prostředí a dalších detailů v panelech. Co mne při četbě asi nejvíce rušilo, byla změna barev/coloringu oproti předchozímu, staršímu příběhu.
Tuto komiksovou sbírku uzavírá Pizzarovo zlato (The Prize of Pizarro). Děj z roku 1956 nás opět vrhá do epického dobrodružství, kde hlavním cílem jsou utajené zlaté doly inckých vládců. Barks zde opravdu ví, co dělá, když příběh nechává krásně gradovat a zároveň servíruje vtipy v místech, kde by nás to ani nenapadlo – ano, třeba u sekvence s pastmi. Krásné a logické zakončení je jen třešničkou na dortu a přesně ukazuje, o co jsme u Sedmi zlatých měst přišli. Co mne osobně velmi mile překvapilo, byla samotná práce s panely a prostředím převážně v části zdolávání pohoří And. Opět se mění coloring, ale dle mého osobního názoru v tomto případě k přívětivějším světlejším odstínům.
Tato unikátní komiksová sbírka se svou neuvěřitelně přívětivou cenovkou (a formátem) na jednu stranu představuje konečně vypovídající vzorek Barksovy tvorby z poloviny padesátých let (a ne, rozhodně se do toho nepočítá kniha Carl Barks a auta v Kačerově), ale zároveň nás odkazuje na už trošku přežité příběhy (viz. Země pod zemí). Útěchu můžeme nalézat v bezchybné kresbě postav, což ovšem nemění nic na tom, že z pohledu dospělého čtenáře si tuto knihu nejvíce užije někdo plný nostalgie. Mladší generaci ji však s plnou chutí můžete také naservírovat. Osobně se moc těším a jsem zvědavý, kam tato řada bude směřovat a snad se časem dočkáme dalších výběrů, klidně i od žijících evropských Disney autorů. Kniha STRÝČEK SKRBLÍK – LEGENDÁRNÍ KAČEŘÍ DOBRODRUŽSTVÍ: PASTI PLNÉ ZLATA je sice povinnost, ale musí se k ní přistupovat s nadhledem.
Konečně jsem našel chvilku času, pustil se do svých komiksových restů a rád bych se s vámi několika odstavci podělil o názor na české vydání komiksového alba Lucky Luke: Jak se Daltonovi polepšili.
Šťastný Luke, komiksová série od René Goscinnyho (ano, toho pána od Asterixe) a Morrise, je v mé hlavě zažraná už od doby, kdy jsme v devadesátých letech při cestě na dovolenou do Itálie zastavili na benzince v Rakousku, kde měli obrovské množství komiksů s Asterixem a právě Lucky Lukem. Ano, mám tuto sérii zkreslenou dětskou nostalgií, což ale nemění nic na faktu, že Lucky Luke u nás aktuálně chytnul druhý dech (poté co jej přestal vydávat Albatros) a jeho příběhy vydává CREW.
Jak už název napovídá, příběh se spíš točí kolem bratrů Daltonových, kteří jsou arch-nemesis nejrychlejšího pistolníka na divokém západě a ústředního hrdiny celé série. Příběh není nikterak složitý - je potřeba otestovat zákon o podmínečném propuštění, ale než bude zákon předložen Senátu, je potřeba ho vyzkoušet. A aby zkouška byla průkazná, padne rozhodnutí prověřit jeho fungování na těch nejhorších lotrech, jaké kdy americká země nosila – bratrech Daltonových! Můžete hádat, který šťastlivec (střílející rychleji než jeho stín) dostane za úkol na propuštěné trestance dohlídnout.
Jednoduchá zápletka, která vznikla přesně před 60 lety, a přesto zde humor funguje na 1000 %. Máme tu hromadu opakujících se vtípků, které neustále gradují a přetvářejí se v další. Co skvěle funguje, je čerpání z pověstné smůly bratrů Daltonů. Dalším elementem v příběhu je pes Tramtabum, který přestože patří ke klasickým postavám série, já jej opravdu nemusím. Co ale není třeba dodávat, že ten kdo ve finále triumfuje, je opět Lucky Luke - odjíždí do slunce západu.
Má smysl se vůbec nějak vyjadřovat k Morrisově kresbě? Jednou větou precizní práce s panely, precizní práce s postavami, precizní práce s pozadím a celkovou dynamikou. Tento nezaměnitelný cartoonový styl definoval nejednu generaci komiksových tvůrců a máme neskonalé štěstí, že si tyto malby můžeme užít v původním formátu.
Lucky Luke: Jak se Daltonovi polepšili je sice původně dvacáté šesté album, ale užít si ho dokáže i naprostý nováček, který v životě o těchto komiksech neslyšel a nebo se bál, že jsou jen pro děti. Rovnou přiznám, že jsem nečekal, že se budu takto bavit, jelikož předchozí alba byla více dějově rozvleklá a obsahovala daleko méně vtípků. Tohle je album série Lucky Luke, kde Goscinny a Morris v plné síle předkládají jednoduchý, ale naprosto výživný příběh o tom, že není snadné se polepšit, i když o to sami usilujete.
Ano, jsem zaujaty, protoze jsem na tehle "serii" vyrustal a neustale cetl dokola a dokola jedine dve cisla, ktere vysly. Byl jsem neskonale nadseny, kdyz Jan Tatarka nejenom vydal "slibovane album" Čolák & Doláč #02: To je ale smůla, ale ze hodla pokracovat tam, kde on scenaristicky skoncil. Čolák a Doláč Návrat hukanů ukazuje, ze humoristicky komiks ma u nas misto, a ze Tatarka dokaze nejenom skvele pracovat s postavami ktere milujeme, ale zaroven dokaze predstavit i postavy nove ... pokud patrite k fanouskum Čolák & Doláč: Na stopě, tak Čolák & Doláč: Návrat hukanů je naprosta povinnost!
První komiks s Čolákem a Doláčem se mi dostal do rukou ještě v 90letech na základní škole - nemusím snad říkat, že tahle doba se naprosto nedá srovnat s komiksovým trhem, který tu máme teď. Čolák a Doláč jsou pro mne totální kultovka a jsem neskutečně rád, že jsme se po několika dekádách dočkali slibovaného pokračování. Příběh je poplatný době, ale nadčasová kresba Jana Tatarky pro mne toto vytoužené album staví do nadprůměru. Nedosahuje kvalitou humoru albu které sám psal i Jan Tatarka, ale je příjemné uzavřít tuto kapitolu českého komiksu a zároveň otevřít novou ... Čolák a Doláč se totiž vrátí v albu Návrat hukanů! ;)
Rozhodne vymazlena edice! (krasny leskly papir, uvod do deje, vlozene obalky, slovo o puvodu postavy, stranka o scenaristovi, o kresliri a v neposledni rade galerie Spider-Mana, zaporaku a skikak) I pokud mate uz doma "Navrat" v nektere z predchozich edic, tak tuhle si rozhodne nenechejte ujit!
Silena Marvelovska adaptace Star Wars Ep IV. Vnimajici ctenari mohou narazit na uplne vystrizene a nebo i na pozdeji pridavane sceny (Special Edition). Uz jen kvuli tomu se da odpustit strasny a neuplny lettering. Barvy a papir je trosku jeste vice kvalitnejsi nez puvodni sesity - takze tam kde nic neni, tam ani smrt nebere. Dnes se z tohoto booku (ktery se prodaval za par kacek) stala tezka sberatelska zalezitost. Pokud nejste fanousci, odeberte 10% a pokud jste "hodne znali" fanousci odeberte 20% za sileny preklad.
Skvela ukazka souzneni Jima Leeho a Jepha Loeba. Loeb prichazi s uzasnym pribehem, ktery obstoji jak samostatne, tak v rozlehlem batmanovskem universu. Nema cenu tu psat, jake nasledky pak prichazeji. Snad jen to, ze tento pribeh ma opravdu sve legendarni misto tam, kam se jen temny rytir muze vydat.
Od 100% me odradila kvalita papiru, vadny prebal a hlavne nevkladane obalky mezi sesity, ale az nekde na konci.
Takze strucne. Kdyz jsem to poprve otevrel, tak jsem se nestacil divit. Skvely papir. Promenliva kvalita pribehu. Skvela cena. Proste bomba. Vrele doporucuju. A nerikam to jen proto, ze mam podepsane vydani, ale treba i proto, ze pritelkyne to doslova zhltla (jeste ted se to zni snazim dostat).
