U Jeffa Smitha blbne vyhledávání. Když napíšu Jeff Smith, tak to nenajde nic. A když jenom Jeff, tak akorát ukáže Lemirea (nebo jak se to himbajs skloňuje).
Ono je to stejně jedno. Když něco chci (komiksy, materiály na bakalářku apod.), tak si to prostě pořídím ze svého. Jsem svobodný a do hospody nechodím. Peněz je dost.
Gmork: Vzhledem k tomu, kolik toho celkově kupuješ, by už to mělo dávno vypadávat z polic. Aspoň, co se týče tvých příspěvků v Co jste si naposled koupili na Kocogelu.
Po menší přestávce jsem zpátky s novými kousky. Dneska tu máme kresbu ze hry Epic Mickey od Disneyho. Já vím, je to ze hry, ale má to i komiksovou adaptaci, takže se to počítá.
Franta z Čokolády: První tři díly Young Justice už jsou venku a nutno dodat, že se se zabíjením nemažou.
V blízké době má také vyjít Reign of the Supermen, který navazuje na Smrt Supermana. Mezitím také vyšel vyborný R-ový kresleňák s Constantinem.
Tak dneska tu máme scénu z komiksu Shazam (2018). Autorkou je Mayo "SEN" Naito. SEN je obří fanynkou Captaina Marvela, takže práce na této sérii je jejím splněným snem.
Fimi: X-Meni jsou takoví neslaní nemastní. Na Alitu se těším (Rodriguez a Cameron), u Hellboye nevím co si mám myslet a v případě Marvelky u mě slavila největší úspěch scéna Furyho s kočkou. Já si nemůžu pomoct, ale Brie Larson mi prostě nesedne.
P.G.: Menší historická perla. Paul Dini, scénárista spolupracující na kresleňácích s Brucem Timmem, je OBŘÍ fanoušek Zatanny. Dosáhlo to takové úrovně, že si z něj jeho spolupracovníci utahovali a začali tvrdit, že je Paul do Zatanny zabouchnutej. Nejvtipnější na tom je, že to není tak daleko od pravdy.
Jednoho večera si Paul zašel do kabaretu na představení populární kouzelnice a iluzionistky Misty Lee. Jak můžeš na přiložených fotografiích vidět, vůbec není žádným překvapením, že se nám Paulík zamiloval. Nevím jak se mu to sakra povedlo, ale v roce 2005 měli svatbu a žijí spolu šťastně dodnes.
U mangy US komiksu to není žádné překvapení. Hlavně u mangy je celý ten proces nehorázně brutální. Paul Gravett o tom výborně píše v Mangatopii. Výborná kniha, která se věnuje nejenom Japonsku, ale i okolním zemím včetně Číny, Indie a dalším.
Pro úkázku. V padesátých letech to vydavatelé řešili tak, že autora zavřeli na několik dní do hotelu a hlídali je,aby pracovali. Gravett popisuje situaci, kdy právě takhle byla v jednom hostinci zavřená skupinka autorů. Aby mohli pracovat déle beze spánku, začali brát metamfetaminy. Celá skupina potom trpěla nehorázným syndromem vyhoření a jeden z nich se dokonce v záchvatu šílenství vrhnul z útesu.
U amíků akorát umírají kompletním vyčerpáním a nebo "náhodným" infarktem v metru. Ach, to krásné, překrásné impérium radosti. Měl bych se radši vrátit k čtení fikce.
Před osmi lety jsem si ze zbytkem rodiny zavedl tradici "suvenýrů" (k čemu je vám klíčenka, když sbíráte komiksy :D).
Následkem toho mám komiksy v češtině, angličtině, slovenštině, němčině, francouzštině, řečtině, turečtině, polštině, malajštině, thajštině a v italštině.
Co se týče znalosti jazyka: Umím anglicky, základy němčiny a lámavou ruštinu.
Ono obecně v těch profilech je nehorázný bordel. Perlou je profil Arakawy, kde si autor ani nedal tu práci napsat dvě tři věty popisku a akorát tam fláknul odkaz na anglickou Wikipedii. To, že ne všichni umí anglicky, mu asi nedocvaklo.
U profilů japonských autorů (např. Kišimoto a Yamazaki) je jejich jméno a zatím je závorka narvaná všemožnýma klikihákama. Asi databáze nebere japonské znaky.
/cdn.vox-cdn.com/uploads/chorus_image/image/54604363/FullSizeRender_2.0.jpg)
