Nakladatelství Albatros, či přesněji řečeno Alicanto, se po delší době opět rozhoupalo a přineslo čtenářům další díly Thorgalových (zřejmě již jednou provždy) nekonečných dobrodružství. Nejedná se však o pokračování základní řady, ale o samostatně stojící 2 alba z projektu "Thorgalova sága", který začal ve Francii vycházet v roce 2023. Z hlediska chronologie (včetně bočních sérií) jsme tak přeskočili přibližně 40 alb. Není to ovšem nijak na škodu, protože na rozdíl od často kvalitativně dost pokulhávajících řadových alb se tentokrát co se týče kvality scénáře (nemluvě o kresbě) jedná o díly srovnatelné s tím nejlepším, co v sérii vyšlo - tedy klasická alba v rozmezí čísel 4 až 15. V prvním příběhu "Sbohem, Aaricie" Thorgal již v dost požehnaném věku padne do pasti nastražené Nidhoggem a opět jednou putuje časem, aby se pokusil vše zachránit. Výprava je to řádně napínavá a akční, včetně pečlivého charakterového modelování jednotlivých postav. Příběh nemá ku prospěchu věci úplný happyend a lehce posmutnělá, nostalgická atmosféra z něj jen čiší. Řekl bych, že víc se do Thorgalových pocitů dokážou vžít již starší čtenáři, mnohem snadněji budou rozumět rozpolcenosti hlavního hrdiny.
Druhý příběh "Wendigo" je vynikající akční fantasy od začátku až do konce, strhující jízda, ve které se Thorgal ocitá v mlýnském kole mezi dvěma znepřátelenými indiánskými kmeny a snaží se zase jednou zachránit své blízké. Je to vlastně takový "western" po Thorgalovsku, kde ovšem kromě potyček mezi smrtelníky dojde i na souboj mytických příšer a Thorgal v závěru prokáže svůj důvtip. Čte se to jedním dechem.
Oba příběhy mají přes sto stran, takže dohromady kniha rozsahem odpovídá přibližně 4 běžným albům. Cena není nejmenší, činí 999 Kč. Oproti francouzskému vydání v českém chybí komentář autorů ke tvorbě jednotlivých postav, což je trochu škoda. A s ohledem na grafickou úpravu u nás vydávaných knih je mi osobně líto, že ďábelská Thorgalova tvář pomalovaná válečnými barvami se na obálce smrskla na pouhý malý obrázek. Když se podaří takhle skvělá obálka, je hřích toho nevyužít.
Jinak ale Albatrosu dávám palec nahoru, že to poměrně rychle vydal, a nezbývá než doufat, že bude zdárně pokračovat. I když je potřeba uvést, že třetí díl Ságy (Šajgan) nesahá prvním dvěma ani po kolena, zejména proto, že ho dostali na starost tvůrci (Yann a Surzhenko), kteří mají na svědomí pro mne možná ta úplně nejslabší Thorgalova alba vůbec (celá řada Thorgalova mládí) a potenciál nové série zdárně utopili. Ale to už je zas na jiný příběh. Čtvrtá kniha nyní vzniká, tak uvidíme, zda se dalšího Thorgala v budoucnu dočkáme.
Byť jsem na této knize osobně zainteresován po stránce překladu, rozhodl jsem se o ní přece jen s odstupem času napsat pár slov. Dospěl jsem k názoru, že si to zaslouží. Jedná se o pokračování projektu, který scenárista Tiburce Oger zahájil již v předchozí knize "Go West, young man". Podařilo se mu oslovit řadu předních komiksových kreslířů, kteří vdechli život jeho krátkým příběhům z Divokého západu. Příběhy (někdy skutečně jen na pár stránek) na sebe vzájemně nenavazovaly, nicméně společným pojítkem byly zlaté hodinky, které v průběhu času a několika století postupně měnily majitele. Zajímavým způsobem se tak Ogerovi podařilo zmapovat historii dobývání Divokého západu. Žánrově šlo jednoznačně o western, ale poněkud jiného typu, než si pod tímto označením člověk na první dobrou představí.
Na tento princip autor navazuje i v knize Indiáni! - Temný stín bílého muže. Opět se jedná o soubor krátkých příběhů zaměřených převážně na původní obyvatele amerického kontinentu. Při prvním čtení se může zdát, že oproti předchozí knize chybí zmíněné pojítko putující napříč všemi příběhy. Každý z nich tak stojí sám o sobě. A v porovnání s předchozí knihou je jejich četba určitě méně zábavná, to je nesporný fakt. Toto konstatování ovšem platí jen pro čtenáře, který k této knize skutečně přistupuje jako k dobrodružnému westernu a oddechové zábavě - a pak musí být ve výsledku nepochybně zklamán.
Ač to tak na první pohled nevypadá, tato kniha si žádá mnohem pozornější četbu. Tiburce Oger své krátké scénáře jednotlivých příběhů postavil na základech skutečných historických událostí a faktů. Je nesmírně zajímavé, ba dokonce poučné, dohledávat k jednotlivým příběhům více podrobností (což lze v dnešní době více než snadno). Často se totiž jedná o události, jimiž se oficiální historie dobývání Ameriky příliš nechlubí. A taky nemá proč. Z dnešního pohledu se jedná o systematické vyvražďování a okrádání indiánů, prostě genocidu původních obyvatel. Při hlubším zamyšlení nad tím začíná člověka trochu mrazit, protože popisované časy zase nejsou tak daleko od naší současnosti. Amerika má za sebou temnou minulost, nad indiány se již navždy bude vznášet temný stín bílého muže, což je velice hezky ztvárněné i na obálce knihy (v základní verzi). A tento temný stín je zároveň i oním zdánlivě chybějícím pojítkem jednotlivých příběhů - příkoří ze strany bělochů je pro indiány každodenní zkušeností, a to jednotlivé příběhy ve výsledku spojuje do působivého celku.
Považuji tuto knihu za nesmírně zajímavé nahlédnutí do dějin Spojených států, které přímo vybízí k tomu, aby se čtenář v případě zájmu pokusil o popisovaných událostech zjistit víc. Pokud bych ji však chtěl posuzovat čistě jako dobrodružný western, v konkurenci jistě neobstojí - ale zcela určitě to ani nebylo autorským záměrem.
Co se týče kresby, byť se na výsledku podílela celá řada autorů, je to vysloveně potěcha pro oči. Po téhle stránce nelze albu nic vytknout. A jen na závěr malá reklama - pokud vše půjde dobře, příští rok se dočkáme třetí knihy z této řady, tentokrát přijdou na paškál slavní Pistolníci Divokého západu.
Na tuhle knihu jsem se vcelku těšil,a jak to tak bývá, nakonec byl vlastně celkem zklamán. Předpokládal jsem, že půjde o horor, ale jedním ze tří zásadních problémů díla je žánrová nevyhraněnost. Což samo o sobě nemusí být na škodu, žánrové prolínání může vést k zajímavému výsledku, ale zde od samého začátku létá scénář ode zdi ke zdi, chvíli se to tváří jako horor, aby to pak přešlo v jednoduchou akční vyvražďovačku, což se tu a tam prolíná s nějakým tím mysteriózním pozadím a světem duchů. Výsledek je skutečně neslaný nemastný. K tomu je třeba připočítat (problém číslo dva), že kreslíř sice skvěle pracuje s dynamickým rozložením panelů, ovšem vypadá to, že ho nikdo nekrotil, protože dost často vzniká těžko rozluštitelný chaos, který má čtenář problém rozklíčovat. Na tomto místě je ovšem nicméně třeba poznamenat, že jinak je v celkovém kontextu díla kresba asi to nejzajímavější na celé knize. A třetí problém, alespoň pro mne, tkví v tom, že k hlavním postavám (kladným či záporným) si čtenář nevytvoří žádný vztah - alespoň tedy já ne. Neměl jsem důvod nikomu fandit, držet palce, či alespoň přát to nejhorší. Postavy mi byly lhostejné. A to je vždy špatné znamení. Celkově to asi vyznívá hodně krutě, ale zas tak zlé to není. Je to akční příběh, který si člověk jednou přečte a už nikdy nemá důvod číst ho znovu. Až budu rozprodávat knihovnu, jasný adept na prodej. Zbývá jen podotknout, že Strašáky u nás vydalo nakladatelství Zanir, původní originální vydání ve dvou dílech se u nás vešlo do knihy jedné, takže si čtenáři mohou vybrat ze dvou variant obálek. Kniha je udělaná kvalitně, včetně překladu (Zuzana Lochmanová), takže je to radost číst.
Proč se občas neponořit do historie a nepřečíst si něco, co jsem kdysi četl jako malý kluk. Sledujeme příběh chlapce, který se čerstvě přistěhuje na klasické socialistické sídliště vybudované v těsné blízkosti staré zástavby a začíná novou etapu života, což obnáší hledání nových kamarádů a každodenní střety znepřátelených klukovských part. Zbyňkovým nejlepším přítelem je jeho pes, obrovská doga Cir. Klukovské potyčky se postupně přiostřují a nakonec to dost nešťastně odnese právě Zbyňkův pes, který se ocitne v bezprostředním ohrožení života. Ivo Pecharovi se podařilo dokonale vystihnout chladnou atmosféru sídlištního života tehdejší doby, včetně značně povrchních mezilidských vztahů v obou klukovských partách. Sílu příběhu dodává černobílá realistická kresba Vladimíra Krba. Protože jsem onu dobu zažil na vlastní kůži, mohu potvrdit, že atmosféra je skutečně autentická.
Pro mne osobně je to tedy zajímavé připomenutí dávno minulých dob, ale nejsem si vůbec jistý, zda tohle dílo může něčím zaujmout současného čtenáře. Osobně si myslím, že již nikoliv.
Jako doplněk je v knize obsažen kratší komiks Stopař, který dle Pecharova námětu nakreslil klasik českého klubového komiksu, tedy Jiří Petráček. Na rozdíl od Havraní dogy je tento příběh již barevný a je to takový klasický standard tehdejší doby (pochází z roku 1989), nijak se nevymykající linii vystavěné zejména komiksy ze Sedmičky, jako byly Třináctka a Mimozemšťané. Na jedno rychlé přečtení fajn, ale nic víc. A přiznám se, že závěr, v němž se lumpové polepší, mi příliš nesedí. Opět asi jen záležitost pro pamětníky.
Takže pro mne za 3 body z nostalgie, pro ostatní asi tak o půl bodu méně.
Zase jsem jednou zaslechl, jak bylo za komunistů dobře, a tak jsem dostal chuť si z té doby plné nechutných zvěrstev, kterou bohužel dobře pamatuji i osobně, něco přečíst. Sáhl jsem po nedávno vydané knize Akce Kámen, kterou na vánoční trh 2022 hodně v tichosti uvedlo nakladatelství Argo. Kniha je napsaná dle skutečných událostí z let 1948-1951, včetně medailonků vystupujících postav, a má nespornou faktografickou hodnotu. Popisuje jednu z klasických komunistických lumpáren, které po únorovém puči probíhaly. STB vybudovala na hranicích falešné celnice a úřadovny americké kontrarozvědky, do kterých nechávala vodit vytipované osoby vyprovokované k útěku z Československa. Celá akce byla pochopitelně přísně tajná a z hlediska práva také nezákonná. Příběh se odehrává ve Všerubech a Kdyni, kde byla jedna z těchto falešných celnic zřízena. Přestože se jedná o líčení historických událostí, příběh má spád a dobře odsýpá, čte se to vyloženě dobře, čemuž napomáhá i velice zdařilá kresba Michala Kociána. Kniha má velký formát, hezký přebal a myslím, že se celkově hodně vydařila. Výhradu mám k propagaci, protože přečíst si v anotaci, že jde o populárně naučný komiks zrovna moc čtenářů nepřiláká. Asi je to úlitba tomu, že kniha vyšla s přispěním Ministerstva kultury. Nicméně zejména v současné době, kdy lidé ochotně zapomínají, jak to tady ještě ne tak dávno vypadalo, její existenci chápu jako potřebnou, rozhodně stojí za přečtení.
Půjdu proti proudu a začnu rovnou koncem - pro mne poměrně silné zklamání. Těšil jsem se na základě ohlasů na pořádnou sci-fi, ale tohle je spíše jen kritika lidstva a jeho způsobu života, byť v kulisách vzdálené budoucnosti. Ovšem na lidské povaze se nic nemění, takže těžištěm příběhu je kritika lidské bezohlednosti a rasových předsudků, konzumního způsobu života, všeovládajících nadnárodních společností, slepě pro svou věc zapálených revolucionářů a tak by se dalo ještě chvíli pokračovat. Takže místo sci-fi by se v anotaci měl uvádět spíš dnes již zavedený termín dystopie. Hlavní postavou je Scott, zpočátku poslušné kolečko v systému, který se ale posléze díky svému bratrovi zaplete mezi revolucionáře a postupně zjišťuje, že věci nejsou tak růžové, jak se mu původně zdálo. Kladnou stránkou příběhu je rozhodně fakt, že autor ve své kritice nijak nešetří ani jednu stranu - všichni jsou pro dosažení svých cílů ochotní kráčet přes mrtvoly. Závěr tak ani nemůže překvapit, žádné zázračné vyústění příběhu se nekoná, jako varovný vztyčený prst se celou rozsáhlou knihou táhne varování: nevyhnutelně míříme jako živočišný druh ke své zkáze.
Po výtvarné stránce bych to rozdělil na dvě části. Hluboce smekám před vykreslením interiérů i exteriérů, parádní jsou scény ve vesmíru, záběry na vesmírné lodě a vesmír vůbec. Kniha má přes 200 stran, takže je možné si to dokonale vychutnat. Naopak vyloženě hnusné jsou lidské postavy a obličeje, jsou jakýmsi způsobem podivně zdeformované, vůbec se mi to nezamlouvalo. Nepochopil jsem autorův záměr, co tím chtěl říci. A stejně tak mi vadila i barevná paleta - v různě dlouhých intervalech jsou stránky laděné do jednotného odstínu, chvíli nažloutlé, pak zelené, pak třeba oranžové - a občas naštěstí tenhle barevný filtr chybí, což je jedině dobře. Nedokázal jsem vysledovat žádný důvod, proč k tomu autor přistoupil.
Samostatně je třeba se zastavit u překladu - za mne je jedním slovem špatný, nikoliv po stránce věcné, ale po stránce použité stylistiky. Překladatel se snažil často používat hovorovou a obecnou češtinu, ovšem nebyl v tomto svém záměru konzistentní, takže postavy mluví chvíli tak a pak zase onak, nepůsobí to dobře. Za tvary sloves "řek", "moh", přidávání písmena "v" před slova začínající na o (typ vokno, vosm apod.), vynechávání dlouhého "í" (zatim, vim, spim)... bych mistra překladatele nejraději pověsil do průvanu. Dobrou práci neodvedl ani tým redaktorů, protože v knize zůstalo dost překlepů či nepřesností.
Takže abych to shrnul - rozsáhlá vesmírná dystopie ze vzdálené budoucnosti s místy velice zajímavým a poutavým grafickým ztvárněním. Ačkoli to řada čtenářů vynáší do nebes, já osobně to již nikdy číst nebudu.
