Jeden citát: "Kupodivu jsem v historii nenašla žádného badatele nebo lékaře, který by dospěl k názoru, že se ženy kvůli nebezpečným hormonálním výkyvům nehodí například k péči o děti."
Při čtení Faxu jsem si mnohokrát vzpomněla na knihu Edo Jaganjace Sarajevská princezna, kterou jsem si koupila, přečetla a dala do knihobudky (myslím, že to byla ta soví v Poděbradech), aby ji četli další a další a pokud možno další.. lidi.
"Francois Mitterand přijel před několika měsíci přesvědčit svět, že se v Sarajevu nic neděje a že není nutné bombardovat srbské pozice. Den před jeho příletem bombardování Sarajeva utichlo. Jen několik raněných. Nás, co jsme neměli televizi ani rozhlas, ani čas je sledovat, malá pauza potěšila; věděli jsme, že k nám zase někdo přijíždí na safari. Když dorazil do nemocnice, ještě jsme operovali raněné ze včerejška. Jednoho odváželi ze sálu v přízemí chodbou spojenou s velkou ordinací. Dveře chodby byly otevřené. Byl jsem ve velké ordinaci a najednou u vchodu stanul Mitterand. Nikdy jsem neviděl tak dokonalý oblek jako na něm. Francouzský prezident byl neuvěřitelně elegantní a autoritativní. Nemluvil a ani se na mne nepodíval. Pro něho jsem byl vzduch. Arogance v akci. Jen tázavě pohlédl na pacienta, kterého zrovna vezli ze sálu. 'Ten je od včerejška,' vysvětlil Nale a vedl hosta přes ambulanci za pacientem. Za pár hodin to začalo zase bouchat a pálit z nebe i ze země a věděli jsme, že francouzský prezident odletěl. Nevěděli jsme, že oznámí světu, že v Sarajevu je všude klid; on, hrdina, tam byl, a nic se nedělo. Nikdo nestřílí. Srby není třeba bombardovat."
Jak si tak zjišťuju, jestli Jindřiška je opravdu Jindřiška (trochu mi mě připomíná - pořád čte a občas si povídá se svým kocourkem) a jestli její kocour se jmenuje Fellini, a jsem teprve na str. 50-51, zdá se, že mě asi už brzo čeká narážka na Miloše Zemana a Michala Davida! Tak to se těším. Mám na ně asi podobný názor, jako Markéta Pilátová, tak mě to nejspíš nepohorší... :D
Jindřiška: DOUFÁM, ŽE MIMOZEMŠŤANI NEEXISTUJOU...
Jindřiška: STYDĚLA BYCH SE, KDYBY VIDĚLI TELEVIZNÍ ZPRÁVY TÉHLE PLANETY.
Fellini: MOŽNÁ SE DÍVAJÍ, A PROTO NEPŘILETÍ.
Jsou to vlastně návody. Příručka. Jak žít. Jak přežít. Jak myslet. Jak rozumět životu. Jeho smyslu. A konečně - i nekonečnu...
Jon: Sním o velkých věcech!
Garfield: Já nechávám mysl bezcílně bloumat, přičemž zírám do prázdna... s prakticky stejným výsledkem, řekl bych.
POZOR ZLÝ PES s.r.o. (totéž platí o pavoucích... - apropo - už jste viděli Garfielda v tropické přilbě, kterak s kolečkovým krájítkem v ruce - ano, ruce - jako pravá hbitá šelma kočkovitá lstivě stopuje divokou pizzu?)
Je vám smutno? Pociťujete akutní nebo snad nedej bože už chronickou sklíčenost? Máte právě svou miliontou migrénu (a jste právě v polovině všech svých migrén, předurčených vaším kismetem)? Honem běžte ke své lékárničce nebo na záchod (nebo kde máte uloženy sešity s Garfieldem) a čtěte - např. jak Garfield vstane (už to mu naprosto zkazí náladu a je to na něm vidět) a jde (další osudová rána pro nebohého kocourka!) a myslí si (přece jste nečekali, že kočky umějí mluvit...) ACH JO ... jde dál a zase si myslí - MŮJ ŽIVOT STOJÍ ZA PRD ... jde dál a potká pochmurného Jona, jak sedí s hrnkem černé kávy a myslí si (Garfield, Jon si očividně nemyslí nic - jako obvykle) - JONŮV ŽIVOT STOJÍ ZA PRD ... jde dál a potká (nadšeně se šklebícího, s vyplazeným jazykem vesele mávajícího ocáskem) Odieho a myslí si - ODIEHO... - na dalším obrázku není vidět nic kromě nápisů: BLÍÍÍZ - SLINT - SLINT - SLINT - (celkem 6 X je to tam) - na dalším, posledním obrázku stojí v kaluži Garfield, ještě z něj cosi odkapává a je celý zmáčený a myslí si (a je to pokračování jeho myšlenky z předminulého obrázku): ...ŽIVOT SE BLÍŽÍ KE KONCI
- a budete se hlasitě chechtat a bude vám fajn!
Nejraději mám Garfielda před prvním ranním kafem (jeho) - když je ještě po vydatném spánku vydatně rozcuchaný a pomačkaný a podmračeně kouká na podobně vyhlížejícího Iona - navíc - když je pondělí. Tento smutný obrázek mi vždy vylepší náladu! (dokonce i v podnělí)
Ion (zasněně filozofuje): "Domov je tam, kde můžeš chodit ve spodním prádle. ... Domov je tam, kde můžeš pít mléko přímo z krabice. ... Domov je tam, kde se můžeš poškrábat, kde tě svědí..."
Garfield (si pomyslí): "Domov je dost nechutný..."
Existenciální, nudné, smutné, zpravidla tříobrázkové "příhody" Iona a jeho páníčka Garfielda - do každé rodiny! Na každý záchod! Na recept pro každého chronického sebevraha nebo depresistu! Garfield - to je lék!
Že KNIHY JSOU VELMI DŮLEŽITÉ, víme všichni zde. A ví to i kocour Garfield. Myslí si to (v bublině), když se placatí ve svém (dříve Jonově) křesle před televizí. Pak chvíli zírá na obrazovku (tupě). Načež zvedne nohy (ano! Garfield má dvě nohy... a dvě ruce... je to Garfield), abychom to viděli - a vidíme - a bublinovitě nám ještě vysvětlí: NA JEDNÉ SEDÍM, ABYCH LÉPE VIDĚL NA TELEVIZI
----------
Garfield rozvalený v křesle před televizí, v pacce ovladač a přepíná programy: ...LÉKAŘI NEDOPORUČUJÍ... - cvak - ...STUDIE UKÁZALA ŠKODLIVOST... - cvak - ...HLAVNÍ JE SLANINA... - "konečně rozumná řeč!"
Garfield nejen problém vidí a trefně pojmenuje, ale on rozumí jeho podstatě a dokáže vše jednoduše a srozumitelně vysvětlit. To je vzácné i mezi lidmi.
Ukázka - Garfield, polomrtvý ještě spánkem a značně rozcuchaný a pomačkaný leží ve svém pelíšku, jedno oko už otevřené, bručí: "NESNÁŠÍM RÁNO. ZAČÍNÁ MOC BRZY."
