Podle mého názoru trochu neprávem opomíjená záležitost a především jedna z nejlepších knih v řadě Comicsové legendy. Slušná akce a příběh, který odsejpá bez hluchých míst a s jedinečnou atmosférou starších akčních filmů. Jako velké plus bych také rád uvedl, že tu nikdo nežvaní o moci a odpovědnosti nebo svědomí. Jednoznačně líbilo.
Na tuhle knížku jsem byl opravdu hodně zvědavý, dalo by se dokonce říci, že jsem se těšil... a proč se tím příliš dlouho tajit, byl jsem zklamán. Příběh nevybočuje z průměru a připadá mi docela chaotický, navíc jsem tam nenašel, možná až na jednu výjimku (a ne, není to hlavní hrdinka), žádnou sympatickou nebo aspoň trochu plastičtější postavu. Dialogy taky skoro nestojí za zmínku, jde spíš o několik strohých prohlášení a nadávek než o smysluplný text, který by nějak dokázal posunout příběh. Navíc se mi to celé zdalo takové nějaké naivní. Jako by autor považoval princip deus ex machina za svůj vynález a pořád si to nějak usnadňoval, havně ke konci.
Co se kresby (malby?) týče (protože samotný příběh by podle mého názoru tuhle knihu neutáhl), ani ta to nezachraňuje. První dvě části jsou malovány velmi zajímavě (záměrně se vyhýbám slovu hezky) a z výtvarné stránky zde jasně sálá atmosféra. Dokonce bych se odvážil říci, že i samotný příběh je zde trochu vyspělejší. Templesmith zkrátka zabodoval. Zbylé tři části se však mění v postmoderní galerii se skrytou hrou "najdi smysl červeno-hnědé skvrny". Neříkám, že tu nebyly i pěkné panely, ale zcela převládá znechucení. Šimpanz s pastelkami by dost možná předvedl explicitnější popis děje než to v tomto případě zvládl Aadi Salman. Pokud však preferujete knihy, které chvilku "vydrží", jednotlivé skvrny můžete studovat celé hodiny, aniž byste pochopili jejich smysl. Celkově tedy dílko zajímavé, ale (pro mě) nikoli dobré.
Asi je to tak... Kdyby byl Lynch ještě trochu perverznější a dělal místo do filmů do komiksů, byla by jeho tvorba asi jen o trochu mírnější, než je tato kniha. Jinak ale kladení nezodpověditelných (nebo široce interpretativních) otázek a vytváření slepých vedlejších zápletek, které mají jen splést nebohého čtenáře, jako by z jeho režisérské stoličky vypadlo. Nebo spolu opravdu všechno souvisí a můj ubohý mozek to nebyl schopen pochopit? Bylo to groteskně smutné, nebo šíleně veselé? Nebo jen šíleně groteskní? Groteskně šílené?... Každopádně se mi to líbilo! A pokud jste si nedejbože :) otevřeli tuhle stránku, abyste zjistili, jestli budou doporučení zdejších přispěvatelů dost silná na to, abyste tenhle titul vyzkoušeli, pak se vás ptám: Jak jen jste mohli uvažovat, že minete pravděpodobně tu nejúchylnější věc, která u nás vyšlla?!?
Vše tady již víceméně padlo. Lobo celkem nuda a já osobně se řadím spíš k těm, kteří Bisleyho kresbu považují za vyblitou (i když fantasticky). Nicméně, masakr trpaslíků spojený se zprzněnými koledami a úchylným vypravěčem to trochu zachraňují. Kyklop se mi naopak nelíbil jak co se příběhu týče (celkem naivní a navíc ta předvídatelná "ohromující" pointa), ani kresba mě nijak nezasáhla (neosobitá, umělá). Naštěstí dost krátké. Azzarelova gangsterka s hororovými prvky je sice jen slabší nadprůměr, ale díky osobitě temné kresbě a celkem fajn pointě (i když taky žádné velké překvapení se nekoná) je (kromě Garfielda) asi nejlepším komiksem čísla. Jinak publicistika je zatím nejlepší, jakou jsem v Crwi četl. Hlavně ta reportáž z Comics salonu mě úplně dostala, svěží a zábavný styl spojený s ironickým nadhledem u mě vždycky boduje.
Teď už si začínám připadat jako grafoman, takže končím a hodnotím (víceméně) kladně.
BTW.: Všimli jste si někdy tiráže? Jen málokterý magazín je zábavný od začátku až do konce:).
Pokud milujete neobvyklé dějové zvraty, mistrovskou práci s jazykem a propracovanou psychologii hrdinů, nebo si snad nedejbože myslíte, že komiks musí mít bezpodmínečně nějaký příběh, radši se na to vykašlete...
Pokud jste ale příznivci nelítostné, vymazleně syrové kresby a temné atmosféry budované nezávisle na slovech, jste srdečně vítáni! Mně se to líbilo, proto lehce nadhodnocuji...
