Precet sem prvnich tusim 6 booku, casu tim ztravenyho nelituju, ale ze bych mel potrebu cist dal, to taky nemam. Je to dobre napsany, ale je to asi na me moc remeslny, nejaky drobny presah by tomu neuskodil. U Sagy mi prijde, ze si hodne povolil oteze, samozrejme fantasmagoricka fantasy je jeviste, ktery ti dovoli hodne :)
Budu upřímný. Když se mi doneslo, ze Vaughan chystá novou comicsovou sérii, nezrychlil se mi tep, neměl jsem erekci, nezpotily se mi ruce, vlastně jsem si lehce zívl, ale zato může spíš děsivě ranní hodina a kafe teprve v konvici. Ve chvíli, kdy to začal s úsměvem uvádět jako "Star Wars meets Game of Thrones", tak jsem ale zbystřil. Kolik znáte kvalitních sci-fi fantasy? Ať už k Vaughanovým fanouškům patříte nebo ne, určité scénáristické kvality se mu upřít nedají. Fiona Staples taky není úplný střevo, místama kresbu trochu omrdává (žijeme v takové době, na nějaký piplání není čas, ale zas to dává kresbě dynamiku, kterou comics často potřebuje víc než vykreslený detaily), ale má minimálně zajímavý a relativně (na poměry amerického comicsu) svěží styl. A tak jsem teda koupil první sešit (víc jich neni, to aby to nevypadalo, že jsem srab). A hned první, co vidíte, je rodící ženská s zakrnělými křídly, která řve "Neposrala sem se? Mam pocit, že seru." Oukeeej, tak to by asi šlo. Nepochopte mě špatně, nejde o tu vulgaritu ani o ukojení nějaké mé perverzní choutky na vylučujícího vorvaně. Jakkoliv chápu, že to je jeden z nejstarších triků, jak nastartovat čtenáře, omlatit mu něco nezvyklého či šokujícího o hubu (obrazně, kdo si představil hovno pleskající o jeho tvář, si laskavě dojde na vyšetření), tady to prostě funguje. Během prvních několik panelů máte jasno v jakém tónu se tahle Saga ponese. A to mi přijde přinejmenším fér.
Premisa je jednoduchá. Máme tu dvě válčící strany a dva zamilovany hrdiny (opačného pohlaví a jiné galaktické rasy), po jednom z každé z válčících stran. Protože nejsou úplně vypatlaný, tak nespáchají sebevraždu (tímto pozdravuju do Anglie), ale spáchají politicky a společensky odporný čin: sex a následného potomka. Což se nelíbí hned několika skupinám a začíná hon.
V prvním sešitě je jasné, že ze Star Wars to má sci-fi background a celkově pohádkový feeling, z Trůnů určitý naturel a fantasy prvky. Ale nakonec to je další road movie ala Vaughan. Posledního muže v tom ucítíte už od dveří. První sešit ale je jen drobná představovačka, máte šachovnici, pár figurek, první poměrně solidní tah a uvidíme, co se bude dít dál.
Proč vám to hlásím? No protože těch nových a zajímavých sérií se zas tolik neobjevuje a hlavně, je pátek a já se snažím z posledních sil dožít pracovní doby.
Batman/Deathblow: After the Fire (Brian Azzarello, Lee Bermejo & Tim Bradstreet)
Deathblow aka Michael Cray je vypiplaný mazel speciálních jednotek nasazovaných na různé mezinárodní operace. Je to dokonalý stroj na zabíjení, mariňák tělem i duší. A v tomhle příběhu hraje spíše druhé housle. Batmana všichni znáte. Temný, zuřivý, zahořklý muž. Prostě sympaťák.
Starý známý Bruce Wayna je po záhadném rozpoutání požáru v jedné z gothamských restaurací téměř zpopelněn. Stopy vedou k mezinárodně hledanému teroristovi jménem Max Kai, který čirou náhodou ovládá schopnost pyrokineze. Ve flashbacích zjistíme, že popálený muž z restaurace byl před deseti lety členem tajné služby a společně se speciálně vycvičeným zabijákem s kódovým označením Deathblow měl dopadnout onoho žháře, včetně jeho šéfa vedoucího teroristickou buňku. A právě k němu nyní směřuje Batmanovo vyšetřování. V cestě mu ale stojí CIA.
Azzarelův scénář nenudí, příjemně odsýpá, flashback sem, flashback tam, dějově je to přehledné. Takticko-špionážní žánr Batmanovi sluší. Avšak to hlavní, proč o tom vlastně píšu, je kresba. Dvě jména - Lee Bermejo a Tim Bradstreet. Dva z nejtalentovanějších (a mých nejoblíbenějších) kreslířů současnosti. První ovládá tužku, druhý to obtahuje tuší. Výsledek je fantastický. Vše je v tmavých odstínech, dynamika monstra jako je Deathblow vás jednoduše zavraždí a Batman už dlouho nebyl takhle bad-ass. Pokud si jako já uchcáváte nad Bradstreetovými obálkami k Punisherovi, budete tenhle crossover milovat. Akorát u posledního sešitu byl na post inkera dosazen Mick Gray a trošku (dost) se to tím posralo, takže dojem se závěru je přinejmenším rozpačitý (a flashbacky jsou zde navíc "vyblité", asi kvůli přehlednosti, což musel navrhnout nějaký blbec v DC/Wildstorm, který se neorientoval v předchozích dílech, jinak si to nedokážu vysvětlit).
erik: Za málo, ať se líbí. Je to na kvalitním papíře a ve zvětšeném formátu, dali si na tom záležet. Ještě jsem k tomu crossoveru našel alternativní obálku od Mignoly. A ta teda je.
Kaluž - nalákal si ma, kniha už je v kníhkupectve objednaná, za pár týždňov dorazí. Ešte musím vyriešiť, ako sa dostať k tomu crossoveru... Vďaka za zaujímavý tip.
Beasts of Burden: Animal Rites (Ewan Dorkin & Jill Thompsonová)
„It's a frog. A giant frog. A mother-humpin', big-ass, giant frog.“ (malý mopsík se upřímně podivuje nad rozměrným obojživelníkem)
Paranormální jevy, čarodějnice, zombie, démoni a duchové. Je vám to povědomé? Ne, tohle není Úřad paranormálního výzkumu a obrany. Tohle je Společenství moudrých hafanů a momentálně do svých řad verbuje nové učedníky. Těmi je ústřední pětice psů ze sousedství a jeden kocour, který dostal vyjímku, protože se jmenuje Sirotek, nad čímž by se i kámen ustrnul. A říkají si Beasts of Burden, protože jejich oblastí působnosti je zapadákov jménem Burden Hill (a taky je to trefný dvojsmysl).
Jejich první anomálií k rozlousknutí byl případ strašidelného domu, tedy přesně, strašidelné psí boudy. A hned z toho byla cena Willa Eisnera za nejlepší kraťas. Zvířecí charaktery jsou skvěle napsány, disponují výraznými a tedy snadno rozpoznatelnými vlastnostmi (husky jako tahoun party, mops je věčný morous a skeptik, dobrman strašpytel, nechybí roztomilý pohodář nebo moudrý rádce), navzájem se špičkují, ale drží při sobě a občas si očuchávají zadky.
Evan Dorkin, ten magor, co řadu let ve svých komiksech prznil "nevinné" mléčné výrobky, opět vytvořil svérázné dílo. Tentokrát však křičící po neskonalém obdivu a uznání i slušně vychovaných dospělých čtenářů (a otrlejších dětí). Vodovky Jill Thompsonové jsou, jedním slovem, famózní. Na tohle se můžu koukat hodiny. Možná si její práci pamatujete ze sandmanovských Krátkých životů. Tak to nic nebylo. To bylo jen takové obyčejné kreslení. To, co předvádí v Beasts of Burden, je malba se vším všudy, hra barev, světel, stínů, zkrátka lahoda pro oko.
Rozhodně nejlepší zde publikovanou povídkou je ta s názvem Lost, ve které partička pátrá po pohřešovaných štěnatech. Hororově úderné, přesto vtipné a dojemné zároveň. Tohle by se vyjímalo na stránkách Crwe jako když vyšije, kdyby ovšem Thompsonová toliko nepohrdala českou almužnou (nebo Jirkou Pavlovským?) - údajně je na nás příliš drahá. V tomto případě mají pod palcem práva na vydávání nejspíše Dark Horse Comics, takže kdo ví, možná se jednou přece jen dočkáme. Zatím nezbývá nic jiného, než zakoupit Beasts of Burden v originále. Tohle si totiž NESMÍTE nechat ujít. A máte-li doma psa/kočku je to vaše povinnost.
Hellboy/Beasts of Burden: Sacrifice (Ewan Dorkin, Mike Mignola & Jill Thompsonová)
„Aaaggh! It's the Devil! An' he's got a gun!“ (malý mopsík se upřímně podivuje nad největším světovým paranormálním detektivem)
Crossover jako víno. Mírně odlehčená verze Beasts of Burden, více humoru, jednodušší malba. Hellboy od Thompsonové vypadá jako ten nejlepší parťák do nepohody. Což samozřejmě je a zvířecím ochráncům pořádku se jeho přítomnost zrovna šikne, protože v místních lesích kdosi provádí rituální vraždy domácích mazlíčků. A to není jen tak, následné okolnosti samozřejmě budou vyžadovat rázný zásah, nejlépe kamennou pravačkou. Vysoce návyková jednohubka.
Demnog: Já původně chtěl taky tohle - psal jsem si právě s lidmi přes boneville (ani mě nenapadlo, že to mají i jinde) a vyděsilo mě jejich poštovný přes 200 dollarů. Tak jsem si raději počkal na listopadové vydání
to Lenny: dekuji:). Kdepak, koupeno u www.midtowncomics.com (hledej pripadne Bone 20th Anniversary Full Color One Volume HC Collectors Box Set) primo v USA. Jen to postovne je u nich fakt desive. Mam dojem, ze to bylo neco kolem 150-175 USD, jsem rad, ze jsem se mu vyhnul.
Pokud cekas na Bone One Volume 20th Anniversary Slipcased Color Edition HC tak si myslim, ze budes velmi spokojen a dokonce budes mit knihu zhruba o 1 cm sirsi nez je Box Setu:).
Batman: Thrillkiller (Howard Chaykin & Daniel Brereton)
Máte rádi Elseworlds příběhy? Tak tohle je jeden z těch nejlepších. A máte rádi kozy? Pak tady máte jedny z největších. Děj se odehrává na počátku 60. let minulého století, v oválné pracovně se poflakuje Kennedy, Beatles vymetají Berlínské kluby a žádný Batman neexistuje. Zkorumpovanou policii toho času srovnává do latě 'dynamické duo' Batgirl a Robin a policejní detektiv Bruce Wayne z toho má vrásky na čele. A Joker je ženská (s pětkama). Parádní třísešitovku Thrillkiller doplňuje ještě mírně omšelý one-shot Thrillkiller '62, kde již Wayne natáhne netopýří kostým, vystřídá Robina a společně s Batgirl natrhnou Jokerovi kozu i přestože jim plán mírně komplikuje podivně se zrodivší Harley Quinn (ale další vnady se počítají, takže jen houšť). Jedná se o velice netradiční pojetí batmanovské mytologie z kterého je cítit lehký noirový odér. A tak to mám rád, čte se to vážně skvěle. Občas na vás zamrká Two-Face, Killer Croc nebo Black Canary, ale ve zcela odlišných rolích než obvykle. Danny Brereton je komiksový MALÍŘ par excellence a na ty jeho ženské 'krev a mlíko' křivky je radost koukat. V takovém Gothamu by chtěl žít každý :)
The Punisher Kills The Marvel Universe (Garth Ennis & Dougie Braithwaite)
Co by se stalo, kdyby se tenkrát během pikniku v parku nepostřílela banda gangsterů, a namísto toho si tam dala dostaveníčko banda superhrdinů se šmejdem z vesmíru? Přesně to samé. Frank přijde o rodinu (Cyclops: „V takové křížové palbě to bylo nevyhnutelné“) a nad vším co se oblíká do barevných kostýmů vynese rozsudek smrti (Cyclops: „Je mi to líto, nevěděli jsme o nich“ ... BLAM BLAM). Je to celkem ošklivě nakreslená blbina, ale Spideyho poprava zahřeje u srdíčka. A hromadné zničení superhrdinů a superpadouchů na Měsíci bylo jak z čítanky pro začínající vrahouny. Prostě nenáročná jednohubka s "poselstvím", že pod maskou se vždy někdo skrývá...
Kája Saudek se dočkal muzea !!
Jeden z nejvýznamnějších českých komiksových kreslířů bude mít své vlastní muzeum.Návštěvníci zde naleznou na devadesát kreseb tohoto génia.
Nové muzeum věnované jeho umění toho snad bude důkazem.Komiksové muzeum Káji saudka se široké veřejnosti otevře příští pátek v ulici 28.října /Praha 1/ přímo nad klubem Batalion.
Nakladatelská anotace:
Ve svém novém románu se Umberto Eco vrací především do doby svého dětství a dospívání. Protagonistou příběhu je šedesátiletý antikvář Yambo, který se probudí z komatu s těžkou amnézií a pamatuje si jen citáty z literárních děl. Rozhodne se hledat vlastní vzpomínky na půdě rodinného sídla v bednách se starými rodokapsy, komiksy, gramofonovými deskami a školními sešity. Eco i v tomto díle plně rozvinul svou zálibu v intertextových citacích, zaměřil se však hlavně na oblast tzv. triviální literatury, jíž věnoval studii Nadčlověk pro masy. Yambo, stejně jako Eco, dospíval v Itálii ve 30. a 40. letech minulého století. Byl jeho vysněným hrdinou hrabě Monte Christo, Sandokan anebo Duce? Tajemný plamen královny Loany je román o citové výchově za fašismu. Vypráví o lidské odvaze i strachu, slabosti a síle, o ideologii, propagandě a cenzuře doby. Yambo objevuje útržky vzpomínek a skládá z nich svůj vlastní život. Eco–vypravěč přitom využívá narativní metodu, již nazval „mlžným efektem“. Při četbě románu jen pozvolna rozhrnujeme závoje mlhy zapomnění a snového oparu, abychom v dálce zahlédli tajemný plamen královny Loany, který září v hlubině nevědomí každého z nás.
no a když jsem na tomto foru, tak nemůžu nedoporučit i toto:)
Theodor W. Adorno - Schéma masové kultury
Cituji:
"Veškeré zakoušení umění je znehodnoceno hodnocením.":-)
MB: o to mi teď nejde, aby to bylo věrné předloze;-) Protože jsem ji stejně nečetl - ale bylo by škoda, kdyby komiks vycházel z nějaké cenzurované verze.
Kaluž: Myslím, že Věčnou válku si dám až v komiksu;-) Ale chápu tvé pohnutky, sám, než se vrhnu na Ztracené dívky na igelitem obalený gauč, tak si chcu dát znovu Alenku a poprvé si přečíst tu americkou a skotskou pohádku pořádně, abych co jak nejvíc tušil o čem to ten Moore píše.
Celluloid měl taky jednu z hlavních rolí na Komiksfestu;-) Nekonečný příběh koloběhu života
Původní verzi Věčné války nečíst, je cenzurovaná a slušně osekaná. U nás je to brožované vydání z roku 1996. Haldeman musel čekat docela dlouho, než mohl vydat Věčnou válku tak, jak ji původně napsal. To je naše vázané vydání z roku 1999.
to Kaluž: Koupil jsem si už první vydání z roku 1996. Zkoušel jsem to číst dvakrát, ale vždycky jsem se tak nudil, že jsem to hodil pod postel, pár měsíců do toho narážel luxem, a nakonec zase vrátil do knihovny. Tak to jsem se tedy nedostal přes tu úvodní část... Zkusím tedy potřetí a vydržet:o)
Tentokrát něco bez obrázků... Věčná válka (Joe Haldeman)
Jelikož se Crew chystá vydat komiksovou verzi Věčné války, rozhodl jsem si doplnit vzdělání a načetl k tomu literární předlohu. Nejprve jsem k tomu přistupoval opatrně, s rozvahou a klackem v ruce, přece jen další Stoneovská variace na prach a špínu války ve Vietnamu by se už mohla zajídat. Co tam pak ale dělá ta Hvězdná pěchota? První část knihy je víceméně popisná - vojín Mandella prochází vojenským výcvikem, aby pak se svou jednotkou mohl bojovat proti emzákům. Ke střetu nakonec dojde, vojín přežije a je odlifrován zpět na Zemi, kde je jakožto veterán s poctou propuštěn do civilu. Potud nic, co by se dalo považovat za klasiku žánru. Ovšem zbylé dvě části knihy to vytahují hodně vysoko. Ono se totiž k těm emzákům musí nejprve jaksi doletět (o tom 'jak' je zde téměř vědecky doloženo, takže si i teoretičtí fyzikové přijdou na své) a takové mezigalaktické cestování zabere trochu více času. Tedy MNOHEM více. Když se tedy náš hrdina vrátí zpět na svou domovskou planetu, ze světa, který znal před odletem již mnoho nezbývá. Populace přetéká z kontinentů, jídlo je na příděl, lidstvo žije v konstantním strachu a vše diriguje despotická OSN. Mrazivý zážitek. Nezbývá nic jiného než se rychle zdekovat a přihlásit se znovu do služby. Závěrečná část knihy je o dalším mezigalaktickém tažení, tentokrát se však pohybujeme již v řádu stovek let, kdy je Mandella v aktivní službě a společně s ním sledujeme změny ve společnosti. A vymýcení heterosexuality je jen jednou z mnoha. Zkrátka chuťovka. Nevím jak dlouho tohle dílo Haldeman sepisoval, ale je zde vidět celkem razantní progres v jeho psaní. Zatímco úvodní část se zdá být mdlá a bez svěžího nápadu, zbylé dvě, a ta třetí obzvlášt, jsou plné originálních myšlenek a i forma je více vypilovaná, čte se to prakticky samo. Úplný závěr mě vyloženě dojal. Celé je to samozřejmě o nesmyslnosti války, ať už té ve Vietnamu nebo kterékoliv jiné, ale způsob jakým je to odvyprávěno je rozhodně neotřelý. To, jak se s látkou popasoval belgický kreslíř Marvano si nemohu nechat ujít. Obrázkovou Věčnou válku si letos nadělím k Vánocům.
A něco bez písmenek... Celluloid (Dave McKean)
Chlápek se vrátí domů a zjistí, že jeho manželka je "herečka". I tak by se (ne)dal shrnout příběh z mysli vizionáře a umělce s nemalým talentem, jakým beze sporu Dave McKean oplývá. Na ploše nějakých tříset stran se rozehrává divadlo s nejedním tématem - samota, strach, chtíč, vášeň, vykoupení. Malá oslava voyerismu. To vše vyvedeno s citem McKeanovi vlastním. Komiks je zcela bez textu a není rozvržen do běžných políček, jedna kresba tak pokrývá vždy celou stránku, případně dvojstranu. Užití několika různých výtvarných technik (kresba/malba/koláž) při prolínání mezi 'realitami' je působivé a oku lahodící. Nejraději mám 'ovocnou' pasáž (nikdy už nebudu nahlížet na hrušku tak jako dosud), jejíž barvy a styl mi vyloženě šmakovaly. Mnoho stránek funguje samo o sobě, nestyděl bych se je zarámovat a pověsit na zeď. Od děje nečekejte nic zásadního, přece jen se jedná spíše o to 'umění', ale listovat si sem a tam a kochat se tou krásou se dá vícekrát, ne jako je tomu u mnoha jiných komiksů, které přečtete a zahodíte nebo zakonzervujete v knihovně. Pokud se vám líbí McKeanovy obálky k Sandmanovi nebo vizuální stylizace jeho filmu Maska zrcadla (a jste starší 18-ti let), jděte do toho.
Za, v přepočtu necelých, 430 Kč se dá sehnat tahle kráska v pevné vazbě:
Rohatého boha jsem už měl nějakou dobu v merku, ale stále mě odrazovala nevalná kvalita českého vydání (a s ním související přepálená cena). Pořídil jsem tedy tenhle výroční kousek od 2000AD a do poštovní schránky mi přišel naprostý luxus - kompletní vydání všech alb na křídovém papíře v nejvyšší kvalitě (ty barvy!), v pevných deskách s přebalem. Jako bonus Bisleyho skicář a Millsův komentář. Berte všemi deseti.
Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr (Christopher Golden & Mike Mignola)
Tak jsem se konečně dostal k téhle nekomiksové publikaci a musím doporučit všem milovníkům Hellboyových záhrobních výletů (případně Andersenova Statečného cínového vojáčka, kterémuž je tato kniha jakousi poctou a zároveň interpretací). Kapitán Baltimore během první světové války přijde o nohu, nakrkne jakéhosi významného krvesaje a rozpoutá tím peklo nad Evropou. Vedle toho zde máme tři hororové povídky vyprávěné Baltimorovými přáteli, které jakoby vypadly právě z Hellboyova universa. V jedné z nich zamíříme i do Rumunska a na tajemný hrad v Karpatech můžete rovnou zapomenout. Baltimore je vlastně takový po zuby ozbrojený Van Helsing s dřevěnou nohou, který, podobně jako pekelný rudoch, nejde pro ránu daleko. Knihu zdobí Mignolovy černobílé ilustrace, občas působivé (architektonické celky), ale většinou pouze fádně dokreslující tísnivou atmosféru, narazíte tedy na hroby, hrobky nebo hrobečky a sem tam nějakou tu lebku. Líbilo se, nejspíše se podívám i po komiksové adaptaci (kresbu dostal na starost Ben Stenbeck).
The Amazing Screw-On Head and Other Curious Objects (Mike Mignola)
No a tohle je už nefalšovaný komiksový nářez jaký umí jen Mignola. Vedle titulní a naprosto boží jednohubky s chlápkem, co má šroubovací hlavu (soukromý překlad - Závitník) a pracuje výslovně na prezidentův rozkaz, naleznete v téhle útlé sbírce ještě pár dalších kratičkých povídek mezi kterými obzvlášť vyniká ta s názvem 'The Prisoner of Mars', Mignolovy emzáci jsou totiž k sežrání :) Tohle bylo přesně dle mého gusta, příjemně švihlé, zábavné a nádherně nakreslené. Nesmí chybět ve vaší sbírce.
Ja taky netvrdim, ze Saudek kopiroval Moebia, ale ze je ta inspirace jasna a hlavne, ze mu vytvarne hodne prospela. Ok, na Muriel jsem zapomnel, netecu z toho, ale koukat se na to da, Pepik Hipik mi ale fakt prijde vylozene mizernej (v ruce sem to nemel, videl sem par stranek, mozna to je tim).
Máš pravdu že jsem se zbytečně trochu rozhořčil, ale asi je to tím, že mě namíchla ta "samozřejmost" s jakou jsi odsoudil dva moje oblíbené tvůrce. Ale je mi jasný, že jenom střílíme názory.
Akorát ještě jedna poznámka ohledně Saudka - podle mě nelze v žádném případě říct, že by jenom kopčil Arzacha, v určitém ohledu se jím sice inspiroval (šrafování), ale celkově je ta estetika pořád dost rozdílná. A stejně tak přece nemůžeš říct, že se nedá koukat na Muriel, Pepíka Hipíka apod. To jsou už dost vyspělý osobitý věci.
Kompozice, na ty urovni, jak s ni pracuji tihle dva, se da naucit a zvlada ji kazdy druhy amatersky fotograf, na to nepotrebujes talent.
Zrovna Sin City mi prijde ukazkova tim, jak jede Miller podle sablony. Dest funguje, ok, vsude bude dest. Obraceni svetla a stinu funguje, ok, budu to delat v kazdym interieru. Samozrejme, vsechny postavy pri vyskoku skladuji nohy pod sebe. Atd. atd. Saudek byl hravejsi, ale ze stylu si od chvile, kdy mu Neff (nebo kdo) ukazal Arzacha, neukrocil ani o milimetr. A na ty veci predtim se neda skoro koukat. Miller zas pred tim "objevenim" noiru vypadal jak klon mladyho Romity s tresem v ruce :) (Jsem zlej, vim :)
Vsak je za ne povazuj, nevim proc to beres jako hadku, si jen vysvetlujeme svoje uhly pohledu na jednu sloni nohu, ne? Si ty kolize s tvymi nazory beres zbytecne osobne :)
Myslel jsem spíš, že Saudek a Miller mají například velký smysl pro kompozici, což je bezpochyby znakem výtvarného nadání.
Ohledne experimentování - záleží spíš na tom, co považuješ za experiment. Je fakt, že Saudek a spol nevymýšlí zběsile pro každý příběh jiný styl, ale když se podívám řekněme třeba na speleokomiksy typu Po stopách sněžného muže, nemůžu říct, že by byly výtvarně unylý nebo že by se autor opakoval. Připadají mi vynalézavý a výtvarně zajímavý, žádná macha. To samý třeba se Sin City - co obrázek, to něco zajímavýho (když to trochu přeženu). Máš teda recht že po nějaké době oba autoři ustrnuli na jednom bodě, kterej jim vyhovoval, ale to se stane úplně každýmu umělci, Picassa nevyjímaje.
Počítám, že asi nemá smysl se hádat o tom, jestli to jsou mistři nebo ne, protože to je hodně věc vkusu. Já je za ně třeba považuju.
A ted nepocitam experiment toho typu, ze nasypu lsd do sodovky manzelce, mrsknu pred ni pokracovani sveho veleuspesne serie a do ucha ji slastne zaseptam "Koloruj!".
Se taky nebavime o kvalite kreslire, ale o talentu, i netalentovany kreslir muze dosahnout uctyhodne kvality. Navic, to co popisujes, je spis jejich scenaristicky vklad, puvodne byla rec o vytvarne strance. S temi mistry bych byl opatrnejsi, u Saudka je to dany naprosto nulovou konkurenci u nas (coz nevim, jestli vic uskodilo ctenarum nebo jemu), u Millera tim zasekem na stylu, ktery mu jde a to ja proste nemam rad. Mistr, ktery natahuje a obohacuje medium nezamrzne na komercne uspesnem bode. Kdy si naposled videl Millera experimentovat? Nebo i toho Saudka?
Keruju, protoze je zasadni rozdil mezi vyjadrenim radikalniho nazoru (jakkoliv autoritativne) a oznaceni vsech lidi, co s tebou nesouhlasi, za pitomce.
Ja samozrejme trochu provokuju, ale fakt jen trochu :)
"Miller je stejný patlal jako Saudek" "objevil se v určitém stylu a správně to uměl prodat"
Tenhle diskurz nedokážu interpretovat. Osobně neměřím kvalitu kreslíře podle toho, jak umí airbrushovat svaly, ale podle invence a překvapivosti. Miller i Saudek jsou oba naprostí mistři komiksového vyprávění, schopní pracovat se vkusnými kompozicemi i překvapivými záběry, kteří natahují a obohacují svoje médium. A jejich stylizace je unikátní, což je zrovna v komiksu podle mě důležitý. Označovat je slovem "patlal" mi prostě připadá divný.
(A nechápu, proč kéruješ do mejch obratů, když sám při vyjadřování názoru používáš úplně stejně autoritativní sloh.)
Neutrino: Pokazdy, kdyz v argumentaci pouzije "nikdo/kazdej rozumnej", tak si dej laskave par facek. Miller je stejny patlal jako treba Saudek. Kreslir naprosto prumerny, ktery se objevil v urcitem stylu (vypujcenem jinde) a spravne to umel prodat. Ne ze by se treba na Ronina nedalo koukat, ale Sienkiewicz to proste neni. Stejne jako Saudek neni Moebius.
jett: do comicsu patri vsechno, je otazka, jak se s tim pracuje. On je rozdil mezi tim, jestli je propaganda ustrednim motivem comicsu nebo jestli je samotny comics propagandou. A i to ma ve svete svoje misto, jen se to neda cist, pokud clovek vylozene neoslovuje tema.
Kapis: "o talentu Millera jsem nepsal ani slovo" - ty ne. S těmi granty. Já myslím, že to není ani potřeba. Ty velké národy to tak mají sami od sebe. Zkrátka ten komplex mesiášství a vyvolenosti se musí nějak projevit. Vsadím, že se tam na noc přikrývá vlastní státní vlajkou spousta lidí. Ale to se netýká jen Američanů, ale i Rusáků a Číňanů
invape, Neutrino: o talentu Millera jsem nepsal ani slovo, jen jsem komentoval zvolené téma. Ale asi CIA dává na podobnou masírku tučné granty;-) A co je lepší než dětem cpát do hlavy správný postoj zábavnou formou od nejútlejšího věku?
George Walker Bush: no jóó nóó;-) Jsem si toho všiml posléze, ale už se mi nechtělo zpátky logovat. A nemyslím, že "fušuju" akorát se snažím proniknout pod pláštík a pochopit co se to kolem nás děje za maras.
Tak jsem mrknul na pár recenzí toho nového Millera (třeba [a href=http://www.comicsalliance.com/2011/09/26/frank-millers-holy-terror-review/]zde[/a]) a jak píše Zack, propagandistický blábol. Ovšem s parádní kresbou, takže nakonec to možná i zkusím, přece jen jsem trošku zvědavý, jak hluboko Miller-scenárista zase klesnul. Z Batmana se stal Fixer a asi je to v tomhle případě dobře, tohle by netopýrovi nešlo přes pysky (i když v minulosti se také podílel na různých zhůvěřilostech). Na druhou stranu, batarang versus AK-47...
A aký maté nazor na diela, kde je vplyp Patriotismu/Nacionalizmu/Propagandy?
Ja napríklad nemožem vystať Captaina Ameriku alebo podobne ladené veci.
Patrí to do komiksu? A je to potom dobrý komiks?
Inak Frank na Marthe Washignton a hlavne na Sin City dosiahol svoj vrchol. Aj ked som ho nikdy nemal rád, kresba vSin City mi pirpada 2-rozmerna plocha. A nie kvoli astmosfére.
