+11 dalších obrázků

Kanada je mnohdy vnímána až lehce romantizujícím způsobem – obří země plná lesů, divokých řek, medvědů, rybářů, dobrého hokeje, společenské tolerance a jakéhosi progresivního liberalismu. Ve skutečnosti se za tím vším skrývají hluboké problémy historického (kulturní genocida původního obyvatelstva), sociálního (bydlení, drogy, zdravotnictví, národnostní napětí) a environmentálního (těžba) rázu. Něco z toho pak popsala ve své autobiografii kanadská autorka, jež se vrací zpět v čase do svého mládí, kdy se rozhodla efektivně umořit své dluhy ze školného.

Kate Beaton, celým jménem Kathryn Moira Beaton, autorka velice oblíbeného a satirického webkomiksu Hark! A Vagrant,^* se narodila na ostrově Cape Breton v provincii Nové Skotsko. Obyvatelé tohoto malebného ostrova na atlantském pobřeží severní Ameriky, kteří z velké části ovládají skotskou gaelštinu, jsou často odsouzeni k tomu hledat práci jinde. Opustit svůj rodný kraj i rodinu a vydělávat v kanadském vnitrozemí. Hluboká láska k domovu a smíření se s pracovní emigrací je hluboce zakořeněno v místní mentalitě, jak hned v úvodu upozorňuje Beaton: "Buď máte příležitost, nebo máte domov. Nemůžete mít oboje... dokonce i špatná práce je dobrá práce." Sama se přes protesty matky, v jednadvaceti letech po absolvování umělecké školy, vydává na ropné písky do provincie Alberta. Tam je příležitost, tam jsou peníze. Tam jsou životní zkušenosti, které jí hluboce zatřesou...

Ocitáme se tak uprostřed dehtových písků v Albertě, uprostřed kanadské divočiny devastované mohutným – a často povrchovým – těžebním průmyslem, v rámci kterého se kromě ropy vydobývají peníze na živobytí; smutně a daleko od domova. "Jednou sem přivezli největší jeřáb na světě. Mluvíte o největších strojích, jaké jste kdy viděli, a pak se nad tím vším objeví polární záře. Ten rozměr toho všeho je neuvěřitelný," vzpomíná Beaton. Těžká dřina (ač autorka tráví čas převážně ve skladu nářadí a později v kanceláři), noční a dlouhé směny, dlouhé pracovní týdny, severské počasí a špinavé okolí, to všechno jako by tolik nevadilo. Problém tkví jinde. Píše se polovina nultých let 21. století a chytré telefony vybavené nevyčerpatelným přístupem k internetu jsou teprve hudbou budoucnosti, společenská izolovanost těchto pracovních komunit je tedy značná. Komunity jsou to zároveň v drtivé převaze mužské. Poměr mužů a žen zde představuje poměr asi padesáti ku jedné. Je tedy příznačné, že se mladičká Katie stane na tomto místě něčím vzácným... a také žádanou kořistí.

Poměrně rozsáhlý grafický román s jednoduchou kresbou a bohatými nepřetržitými dialogy nám předkládá sled drobných historek z tohoto prostředí pracovních táborů (v mezičase Kate vyzkoušela též krátkou práci v restauraci či v námořním muzeu), do kterého Kate celkem s přehledem zapluje jak rybka, nicméně se brzy začne cítit jako rybka vystavená v akváriu. Mladí i zkušení pracovníci, kteří se zde neustále míhají na cestě za svými povinnostmi se zastavují se svými pracovními požadavky. A ty jsou kontinuálně doplňovány sexuálními narážkami a hodnocením, které oscilují na škále od blbých vtípků po otevřené sexuální obtěžování, jenž skončí minimálně v jednom případě i sexuálním násilím. Beaton zde popisuje svět, který je v tomto ohledu údajně systematicky "nemocný", nehledě na to, zdali se jedná o nadržené svobodné mladíky či "táty od rodin". Je to svět sexuální frustrace, dřiny, samoty, jednoduchého bydlení, drog, dluhů, absence společensko-kulturního vyžití i nízké vzdělanosti.

Že je navíc těžba ekologickým problémem, který ke všemu ničí životní prostředí severoamerických indiánských kmenů a přináší jim nemoci, je zmíněno okrajově a sama autorka si ho uvědomuje až později, což je do jisté míry možno omluvit tehdejšími mladými léty hlavní protagonistky. Ona špinavá práce a rozlehlé pláně lidské činnosti jsou někde "venku", kam sice jako diváci nahlédneme, ale většinu času trávíme spíše v zázemí.

Hlavním tématem zůstává určitá forma misogynie nebezpečně rozpuštěná v každodennosti. Přestože je komiks varovným dílem a výraznou obžalobou společnosti, popisované závažné téma kontrastuje s nejednoznačným vyzněním určitých scén. Netřeba explicitnosti, ale mnohé z interpretace je ponecháno na čtenářích, aniž by mělo ambici zrovna v těchto věcech vzbuzovat hlubší emoce. Přestože je zde zcela otevřeně popsán proces nekončícího sexuálního obtěžování, skutečná postava Kate Beaton se málokdy ozve. Spíše protočí panenky a odbude rozhovor jako pitomý, což, aniž bychom měli mít právo danou strategii jakkoli soudit, zanechává prostor pro další opakování negativního chování ze strany mužů: "Pokud nevíte, jak se s tím vypořádat, pokud jste se s tím nikdy předtím nesetkali, máte tendenci se do sebe uzavřít a nechat to na sebe působit. A na většinu toho, co ti lidé říkají, nestojí za to reagovat." A aby autorka vše zkomplikovala, projeví též na svých stránkách k okolo chodícím "predátorům" velkou míru empatie. Tito muži jsou produktem svého prostředí: "To je to, co pracovní tábory dělají." Navíc, ne každý se chová tak, jak je v komiksu popisováno.

Kniha je tedy fragmentárním a autentickým vyprávěním s lehce nedořečeným a opakujícím se traumatem o "hypermaskulinním" prostředí, které si svým stylem získalo značný ohlas, popularitu i komiksové ceny a nominace; za všechny zmiňme: Doug Wright Award for Best Book (2023), CBC Canada Reads (2023), či OLA Evergreen Award (2023). A v neposlední řadě v roce 2023 cenu Willa Eisnera za nejlepší komiksové memoáry.