Mám dojem, že se obecně undergroundu u nás moc nedaří, protože jestli mi tady něco opravdu chybí, tak je to Simon Hanselmann a jeho megaprojekt Megahex, respektive Bad Gateway – nebo vlastně kterákoliv kniha z jeho košaté tvorby. A přitom upřímně nechápu, proč to tady ještě nevyšlo?!?

Ano, je tam alkohol, jsou tam drogy, grupáčové párty, nechtěný i chtěný anální sex, ale hlavně ten nejčernější humor, který tvoří ústřední trojice spolubydlících – čarodějnice Meg, kocour Mogg a sova Owl – a samozřejmě také jejich věčně zdrogovaný kamarád od vedle, vlkodlak Jones. Pochopitelně se dějem občas proženou i další postavy, ale tohle je takový ten need-to-know základ, který o tomto světě potřebujete znát.

Autorovi v USA a vlastně i jinde po světě vyšlo už tuším osm knih, nespočet zinů, artbooků a dalších píčovin. Nicméně to hlavní je, že každá kniha funguje dokonale samostatně a je složena hned z několika na sebe nenavazujících příběhů. Určité paralely zde sice jsou, ale čtenář by se musel stát zkušeným detektivem, aby rozluštil, v jakém pořadí je děj časově složen a zase rozložen. Výjimka samozřejmě existuje – a tou je Bad Gateway, která jako jediná (a teď mě neberte úplně doslova) mapuje jeden celý konkrétní příběh. Čtenáře tak čeká celých 176 stran vizuálního porna bez zbytečných odboček.

"We're gonna be fine..." "Yeah..." "Sure." "Okay..."

O ději toho moc prozrazovat nechci – přece jen největší kouzlo těchto drogových večírků je v tom, že po dočtení trochu litujete, že jste to vůbec četli. Je vám zle, nechcete existovat, ale musíte vstát, vystřízlivět a jít do práce, případně si nějakou konečně najít a zařadit se do škatulky obyčejného člověka v tomto přelidněném světě. Asi to není pro všechny – přece jen je to tak trochu underground – ale Simon je za mě naprostý génius a každou jeho další knihu a nově také sešitovou sérii (o té možná někdy příště) kupuju hned v den vydání.