Fíha, sice okaté Čechovovy pušky v podobě nalezených vidliček stačily vystřelit záhy a po až trochu nerealistické pasece způsobené mladíkem přichází trochu absurdní deus (s)ex(y) machina s perfektním načasováním i figurou, ale panejo, tahle manga (vlastně manhwa) má spád! Ve většině případů znuděně obracím stránky s bojovou akcí, ale zde je všechno řemeslně zaobaleno v napětí a parádní atmosféře.
Vodní světy (Costner), stejně jako rodiče chránící své děti v postkatastrofickém světě (McCarthy) nebo superpodivné vodní příšery (Itó) dobře známe; zde je však všechno zajímavě namícháno a modravá mořská hladina nekonečného oceánu třpytící se ve slunci přes všechnu tu hrůzu v hlubinách slibuje jakousi naději. Přestože z toho na druhou stranu budu mít asi noční můry. Jistě tomu hodně napomáhá barva, je to líbivé. A čte se to jedním dechem.
Já mám pro tyhle studentské komiksy ze Sutnarky slabost, bývají tam šikovní tvůrci. Stejnou slabost mám pro dějiny, i ty regionální, stejně jako pro všechny ty místní pověsti, legendy, historky, kuriozity, vyprávěnky. Toto je však - kromě snad prvního příběhu, z prstu vycucaného a lehce lacině "švejkovsky propohanského" - dílem skutečné historie, a to velmi zajímavé. U konce příběhu s pilotem Karlem Pavlíkem jsem zamáčkl slzu.
Chtěl jsem se trochu rozčilovat, proč to vychází po čtyřech letech, ale chápu, jde to paralelně s událostmi vydávaných nyní v rámci Ú. P. V. O. Ono se tam vlastně nic moc neděje, Abe hledá, všichni hledají jeho, dobří i špatní. Ale přesto je to zajímavý příběh.
Já si z téhle série dělám pořád srandu, ale tento díl mě zcela nepokrytě bavil - nevím, zdali jednoduchou zápletkou o únosu a záchraně (ač to není v této sérii nic nového), nebo tou přeroztomilou ještěrkou.
Anotace Pošťáka nebylo něco, co by mě kdovíjak lákalo, ba naopak. Ale s prvními kapitolami jsem se postupně dostával do příběhu, který je vařen pomalu jako asijský vývar, do kterého je v průběhu času postupně a neustále přidávána nějaká ingredience. A hezky to funguje. Občas se tam nábožensko-filosoficky blábolí, přičemž mě neobtěžuje samotná tématika, jako spíše nedomrlé názory aktérů. Přes to všechno je to psáno zajímavě, napínavě, originálně. A ač je to thriller, místy dosti brutální, svět, kde není příliš dobra, spíše jen odstíny černé (zla) a rudé (krve), člověk si k tomu městečku vybuduje vztah pomalu jako ke Springfieldu v Simpsonech. Zajímá ho, co kdo udělal zase v další kapitole za neplechu. Jen těch postav nebylo tolik a pracovalo se zejména jen s těmi hlavními. I bonusové materiály nebyly nesmyslné - navzdory tloušťce nelituji pročteného času.
Ty kratší příběhy mě baví, tentokrát ty ze současnosti (druhý a třetí) více než ten první. Neřeštielná rovnice měla zajímavý námět, Rutina byla takovou zajímavou sondou do každodennosti postapokalyptického městečka, s trochu blbou supervedlejší postavou v podobě pilota a trochu kanónenfutrovsky přemýšlejícím Johannem, ale s výrazně drsně vtipnou pointou.
Ananas na pizze, cyklisté, ponožky v sandálech, ale i témata mnohem mnohem vážnější - palestinsko-izraelský konflikt, či právě potraty; vše, na čem se lámou společenské debaty. V druhém případě pak i také politické debaty, které ovlivňují volby. Mluvíme-li o Polsku, jedná se pak o věc naprosto stěžejní, která dlouho byla a stále je skloňována, což je dáno bigotně katolickými vlivy hluboce zakořeněnými ve zdejší společnosti. Otázka potratů se pak ve světě může pohybovat od relativní benevolence po naprostou ilegalitu, přičemž Polsko se v jednu chvíli posunulo k té striktně nebenevolentní, dá se říct "klerofašistické". Otázka potratů se může týkat lehkomyslnosti, která jakoby netušila, že sex vede často k reprodukci, ale také - v Polsku vzhledem k potírání sexuální výchovy ne úplně vzácné - skutečné nevědomosti u dospívajících, že sex vede často k reprodukci. Může se týkat genetických vad či zdravotních komplikací, může se týkat velice špatného "načasování". Může se týkat i mnoha dalších věcí, ale komiks se zabývá zrovna těmito zmíněnými. Nesoudí a ilustruje, kterak je (bylo ještě nedávno) všechno v polském kontextu velice obtížné, kterak samotná volba je obtěžkána výčitkami vlastními a taktéž tlaky, odsudky a radami okolí i společnosti.
Přiběhy podle skutečných událostí, které dojímají, zbavují ženy stigmatizace, nutí k pochopení, nebo v jistých případech minimálně k zamyšlení, zároveň mě osobně přesvědčující o tom, že potrat je komplexním etickým (i žena splachující zárodek, údajnou "neživou hmotu", do záchodové mísy, to dělá téměř obřadně, loučí se ve své formativní zkušenosti) i psychologickým problémem nevyřešitelným jednoduchými postoji z obou stran, ale že vždy záleží na každém a jedinečném kontextu.
Zatím příběhově nijak výrazně nevyčnívající manga (souboj na celou knihu, superschopnosti, hláškování, patos), ale ten humor a pozitivní lehce cozy vibe tomu dává něco, co dělá celou sérii pro mě příjemně zábavnou.
Roztomilé a dojemné dílo, u něhož nakonec ten celkem jednoduchý příběh není zase tak důležitý - okouzluje totiž tajemně magická a příjemná kresba, surreálné prostředí a zejména vjemy, které nenápadně, přesto silně působí na lidské smysly. Je to místy taková literárně impresionistická manga.
Myslel jsem si, že po těch 20 letech, nebo jak dlouho to znám, mi to přijde trochu vyčpělé a pubertální... ale ne, ono je to neskutečně vtipné, absurdní a dobré.
Parádně černobíle nakreslený komiks s výbornou a tíživou látkou ke zpracování... trochu mi občas unikaly některé jiné úryvky, které byly do hlavního příběhu přimíchané, někdy podle mě trochu na sílu a zbytečně, ale jinak mám z celého díla dobrý umělecký pocit.
Nejsem z toho natolik odvařený, jako jsem byl u prvního dílu před deseti lety, ale jenom o chloupeček. Trochu mě ta jakoby silná pointa druhého příběhu stoprocentně nepřesvědčila, ale i tak je to stále naprosto dokonalý komiks, který v sobě kloubí dvě stránky, které by měl správný a dobrý komiks mít - výborný příběh i výbornou kresbu.
Mám rád delší příběhy, tady jsou přinejlepším takové ty "středně" dlouhé (a třeba se mi to jen zdá). Konkurence Vočkovi nebo americko-britské šprýmy mě celkem pobavily.
Příběhy o rozdvojené osobnosti Harveyho Denta, únosu Alfreda a o tom, že drogy jsou špatné. Poslední dva jsou jenom kratičké, ale první nakusuje zajímavé otázky ohledně obludária, kupování ostrovů, pomíjivosti loajálnosti mužské duše, pakliže jsou na obzoru ženy a peníze apod. Jenže to skončí téměř dříve, než to všechno začne.
Velkolepá epická fantasy s velice barevnou a ambiciózní kresbou, která trpí trochu dojmem digitálního "přetřpytkování", lehkého chaosu a místy kontrastu fotorealističnosti postav a odbytých pozadí. Útěk do jiných propracovaných fantasy světů pro mě bývá příjemným relaxem, v případě těch nejlepších, naprosto úžasným čtenářským dobrodružstvím, na které se nikdy nezapomíná. Zde je však až moc kartografie, jmen, magických výmyslů, historie a mýtů koncentrováno na malém prostoru komiksové formy vyprávění, které vyžaduje polopatické a strojové dialogy, případně celotextové pasáže, na férovku. Nic proti tomu, ale jsem trochu přehlcen. Jinak to vypadá relativně hezky.
Tři hvězdičky jsou spíše úctou před řemeslnou fantasy žánrovkou. Druhý díl si osobně nechám ujít, Šejič je pro mě lehce přeceňovaný autor.
Ono je to v komentářích pode mnou celkem dost zmíněno - v tomto příběhu jde spíše o surreálnou atmosféru míchající v sobě lovecraftovské a starozákonní motivy, které však tvoří prapodivný celek zasahující vizuálně, leč nudící příběhově (což není nic proti Bibli, ani Lovecraftovi, ale proti Lemirovi). Původní rozjezd založený na tajemství jednoho činžovního domu, kde žijí normální smrtelníci se svými civilními problémy, byl skvělý. Na konci však nezbyde ani jedno z toho, komiks se přetaví v jakýsi nadnesený survival trip. Veškerý - a mnohdy velice povedený - art okolo mi pak přijde lehce až jakoby nepatřičný.
Pokud jsme se ocitli v roce 1670, raději bych doporučil stejnojmenný polský seriál. Fry vystihl celkem trefný citát z komiksu, který v druhé polovině skutečně nedává valný smysl, eufemisticky řečeno. Přesto prvotní zápletka a atmosféra měla něco do sebe, docela mě pobavila i pointa. 60 % obsahu je ale škvár pohybující se na hranici klišovité duchařiny a lokální krvavé zombie apokalypsy.
Za naprosto úchvatnými obálkami, které působí příjemně esteticky dráždivě a epicky - podobně jako třeba Nazgûlové od Johna Howa -, se samozřejmě, jak bylo trochu opovržlivě diskutováno před vydáním této knihy, skrývá skutečně jednoduché, naivní a místy přitroublé sword and sorcery fantasy plné řežby, magie, monster a samozřejmě... nahotinek. Tomuto příběhu, který se ke konci naprosto utrhne z řetězu a deus ex machina příchody střídají jeden za druhým a ve kterém i samo zlo nalezne své svědomí, se však nedá upřít jakýsi ironický vtip a zároveň dojemnost. Neboť kdo by odolal pohledu malého zranitelného miminka? Nevím, zdali tento kontrast nějak funguje, příběh je to veskrze slátaninovský, ale až na samotný natahovaný závěr to odsýpá celkem slušně a člověk se úplně nenudí. Formální kolosální stránka knihy pak krásně ukazuje, že i brak se dá v jistém smyslu povýšit na něco, co vypadá zvnějšku lépe a ono to zvnějšku vypadá fakt fantasticky. Frazettovi, tomu se to povedlo.
On je to lehounce naivní příběh se svým náhodným a klišovitým setkáním dvou hlavních protagonistů jako vystřižený z young adult romance, to vše šmrncnuté pocitem z obrázků, že jsem, ač celoživotní Pražák, turistou v Praze, která je trochu ošklivě digitální. Ale proč ne, je to naprosto neškodné a v podstatě milé, já nejsem jenom cílovka. Ta duchařina tomu dává jakýsi náboj a napětí.
Domníval jsem se, že mi retrospektivní styl vyprávění bude vadit, ale nakonec tomu tak nebylo, poslední, respektive první, kapitola už byla taková hravá třešnička na tomto dojemně laděném láskyplném příběhu, který, ač řeší trable dávné a dlouho trvající lásky, je se všemi svými sladkobolnými epizodkami a pitvořícími se postavičkami paradoxně vlastně strašně neproblematický. Přesto pro mě tato "zpáteční" vyprávěcí linka měla jeden rys, který mě znepokojoval, a to sice, že vás zajímá mnoho věcí, které se měly stát potom, ale ty vy už všechny víte a už se je nedovíte, maximálně jejich kořeny; naopak se dobíráte jakéhosi velkého třesku (začátku) této romance - místo toho, že by se vám postavy a jejich životy jevily plastičtější a komplexnější, že by se pod špachtlemi scénáristy objevovala socha, se ony sochy nanášejí zpátky do kamenného kvádru. Takový zvláštní pocit z toho mám. Jinak komiks je to mile zpracovaný, je pěkný, zahřeje u srdíčka, pobaví. Takový ten Balada pro Sofii či Každý jeden den styl.
Achjo, tohle mě bolí. Jsem veliký fanoušek Corbenovy tvorby, hlavně té výtvarné, která zdaleka nesedne každému, takže jsem se na tento komiks velice těšil. Dostal jsem však prapodivný dobrodružný fantasy příběh, který skončil tak překvapivě náhle, jako svižně končily lecjaké epizody z Tugatova života. A nebylo mi to líto, ulevilo se mi. Tenhle komiks je naprostou esencí toho, co v takto stavěných příbězích působí jalově - přímočará linka plná epizod, kde se zjeví problém, který se časem vyřeší, a absurdně nahodilých setkání. To vše rámováno jakousi pseudozápletkou. To zajímavé, co zbylo, je samozřejmě přehnaná napumpovaná kresba, divnopostavy a náznaky humoru, které mě udržely u četby. Cos mi to udělal, Corbene?
Další příběh, ač o chlup starší, ve kterém je Batman zdrogovaný a zmanipulovaný pro nepěkné věci, chvíli tedy trvá, než se otřepe, a všem opět nakope zadnice. Postava darebáka v podobě jáhna je zajímavá, anarchie v Gothamu až nevídaná. Fakt se divím, že tam ještě někdo žije.
Je to bezesporu zábavný dobrodružný příběh raných devadesátek, pro které mám neobyčejnou slabost, se vší tou naivitou, patosem a scénáristickými povytaženími obočí. Batman feťákem a proti žralokům, neber to.
Není to hluboká antropologická studie, ale tato nenápadná manhua je milé překvapení, které i tak představuje nejen zajímavé tchajwanské zvyklosti, ale i dosti tklivý příběh o smrti, smíření s ní, ale i lidských snech, co se dají v životě ještě stihnout.
Po druhé stránce jsem si říkal "wow, to je fajná Jonasova kresba", po třetí už jsem si říkal "jejda, to bude průser". A skutečně, ač jdu, zdá se, proti dosavadnímu proudu, četbou natahovaného a zmateného příběhu, který mohl skončit už asi tak třikrát a nejlépe do čtvrtého sešitu, jsem se vysloveně protrpěl. Až si člověk říká, kolik zbytečně a přitom hezky nakreslených stran tady vzalo papíru. Cullen Bunn má hodně nápadů, sem tam i cit pro atmosféru a zajímavý detail, ale postupně zjišťuji, že to nakonec není až tak dobrý scénárista. Za krásnou obálkou od Jenny Frison se skrývá banální akční horor plný násilí, které je spíše tupé, než aby šokovalo, a to vše zakončené vyhaslou "pointou".
Roztomilá ztřeštěnost pokračuje, první souboj mangovsky nejklišovitější jsem si odtrpěl, obskurní obyvatel truhly mě pobavil a nakonec nás trochu o konspiraci trochu polopaticky vyprávějící a teprve načatý příběh upozorní na to, že lhát se opravdu nemá.
Sokol je velice významným "vlastivědným" prvkem české historie a je fascinující si jeho dějiny připomenout, pročítat a dozvídat se nové věci a zajímavosti. Tento příběh pak vypráví o době, kdy vlastenectví znamenalo hlásit se k určitým ideálům, které později vedly ke vzdoru vůči útlaku nacistické a komunistické totality; nikoli naopak, kdy se dnes leckterý nácek i bolševik vlastenectvím zaklíná. Sokol jako by byl u všeho, u dozrávajícího obrozenectví, vzniku republiky, odboji a boji za druhé světové války, hrál svou výraznou roli a do dnešních dob - přes komunistický zákaz - přežil. V tomto ohledu je komiks opravdu "naučný" i poučný.
Minimalistický vzhled obálky limitky se mi líbí, ale jakožto jediný nepatrný rozdíl oproti normální verzi to působí velice úsměvně. Ale nejsem sběratel, ani marketingový poradce Arga, tak je mi to jedno. Další věc, kterou nechápu, je, kde Michal Kocián, ač je tu mnoho "doslovného" realistického překreslování fotografií a obrázků lidí a budov, kde na všechny ty komiksy bere čas, vždyť to musí být tuna práce. Celé vyznění a zejména konec je trochu sebepropagační, ale tím se člověk nemusí nechat rušit.
Dílo Petera Wohllebena je velice podnětné a důležité ve snaze měnit civilizační paradigma ohledně chování se k lesům, pralesům, stromům a vlastně přírodě obecně. A jak mě bavila a oslovila jeho slavná kniha, musím říct, že se nečetla vždy úplně hladce, jako kdyby těm nesmírně zajímavým informacím a postřehům chyběla jakási šťáva. A komiksová adaptace a ještě pod taktovkou krásných tahů a barev Benjamina Flaa je asi ta správná odpověď. Když si čtete o přírodě, je normální, že chcete vidět obrázky, ilustrace, herbáře, nákresy, zelené krajinky... dejte to do povinné četby na školy.
Asi není příliš co dodávat k mému komentáři k prvnímu dílu. Snad jen, že některé komiksy na stole vedle prostě uzrají a když nadejde čas k četbě, odmění se vám příjemným chutným čtenářským zážitkem. Gaiman dělá to, co umí nejlépe, a i když se jiní Russellovi nevyrovnají na poli výtvarném, velice zdatně mu sekundují. Dokonce i David Rubín, který mi občas úplně nesedne, vytvořil něco, na co se pěkně kouká, přestože je stylově prostě jinde. Kulturně-komiksová lahůdka.
Jako čtu to (bohužel) snad všechno, ale Jodorovského univerzum je primárně přeplácané pseudofilozofické postmoderní prostředí plné originálních, leč hloupých světů se snad ještě dementnějšími obyvateli. Necenzurovaný výtrysk imaginace v nepovedeném střetu vážnosti a humoru.
... s inscenací Hamleta zasazenou do nevěstince, kde Hamlet je ve skutečnosti mladá prostitutka v lesbickém vztahu s bordelmamá, by měl problémy každý soubor.
To teda. A co pak s tímto příběhem? Komiks totiž také trpí, řekl bych nesměle, mnohem větší uměleckou ambicí, nežli se nakonec v celé své kráse, jež není úplně dokonalá, odhalí, nicméně i tak jde o velice zajímavé komiksové dílo s originálním námětem a sympatickými devadesátkovými vibes.
Tohle je nízký kýčovitý útok roztomilosti na lidi, co mají rádi kočky, a to ve specifickém a známém japonském přeslazeně potrhlém stylu. Přiznávám, že jsem se někdy poddal.
Nejsem kdovíjaký fanda Star Wars, ale tento komiks mě příběhově chytil a do konce už nepustil. Skvěle a hlavně zábavně sepsaný příběh z tuniské pouště vydupaného filmu, kterému nikdo nevěřil, snad nakonec ani Lucas sám, ale který se stal bezkonkurenčním fenoménem a je jím dodnes. Velká paráda.
Trochu nadsazené či možná lehce definičně minuté říkat tomuto "gamebook", když jde de facto pouze o možnost přečíst si hlavní část a pak kreslené apendixy (případně přeskakovat kapitoly). Zároveň jde o komiks, který se tváří, že je určen mladším čtenářům, nicméně jeho faktografický a biografický záběr je natolik nahuštěný, že může jít malému čtenáři místy hlava kolem. Tam, kde se naráží na kontroverzní témata typu budovatelského psaní i chování padesátých let, Šalamounová trochu mlží, stejně jako její hrdina Sekora. Tam, kde se řeší tragické události (nacistické lágry), neztrácí komiks svou zvláštní rozšafnost. Přes to všechno jde o nesmírně zajímavý a očividně hlouběji vyrešeršovaný životopis, který poučí, dojme i pobaví. A té práce, které za tím vším musí být - respekt.
Nikdy nesuď knihu podle obalu, dalo by se zde volat, neb za dětinskou fasádou se skrývá velice vtipný satirický komiks o nanouniversu uprostřed ohromného universa, který obývá věčně zpruzená princeznička. Její komentáře se pak dotýkají filozofie, přírodních věd, společnosti i feminismu, občas tomu na chvilku dojde dech, ale celkově vzato se jedná o strašně příjemné dílo v podobě takových jakýchsi vylepšených "stripů".
Asi bych raději četl komornější Ú.P.V.O. nežli postkatastrofický pseudozombie splatter s literární reminiscencí na The Road Cormaca McCarthyho. Ale "Když zamrzlo peklo" bylo celkem zajímavé.
Smutná reflexe konkrétních osudů tragických událostí způsobených ruskou agresí. Ze všech příspěvků vypíchnu příběh Anastasii Tovstokor, který je po formální stránce naprosto vybroušený, "profesionálně komiksový".
Právě kvůli ruské vojně a dělnickým jídelnám se rozšířilo povědomí, že boršč je dědictvím celého Sovětského svazu. Protože tito chlapci si rádi přisvojí cokoliv, co jim nepatří.
Byl jsem zprvu poněkud zklamán, že se nejedná o kulturní dějiny slavné polévky v komiksu, ale nakonec... v podstatě ano! Velmi milé komiksové vyprávění o přípravě na rande, které spočívá v kulinářské snaze ukázat se, přičemž věci nejsou tak jednoduché, jak se může zdát. Podobné gastrohádky známe i z Čech, aneb řekni mi, jak děláš svíčkovou. Maďaři a guláš, Řekové a tzatziki, Poláci a žurek, Izraelci a humus... je to všude. Tento komiks se s tím popasoval s vtipem i roztomilou pointou.
Je to přitroublé, ale velice zábavným způsobem. Studoval jsem chvíli i geografii zdejšího světa a ta je už ulítlá maximálně. Všichni řvou tak, že se jim huby otevírají do japonské Macochy. Všichni mají zásadní zásady nebo jsou šíleně šílení. Ale o tom to možná je.
Je to místy lehce předvídavé a z vaku šťastných náhod se rojí známé postavy, ale je to stále dobrý zábavný milý ušák. Pointa první povídky se mi líbila moc.
Když jde o sněhovou kalamitu, jsem zvyklý na Bolka Polívku, když jde o Hercula Poirota, jsem zvyklý na Davida Sucheta:)) Každopádně zde se jedná o příjemně nakreslenou jednohubku, která samozřejmě vděčí hlavně své předloze.
Svým způsobem zajímavější a napínavější souboj než v Death Note, do toho děsná atmosféra, jež na mě emočně působí (dojetí, zhnusení)... zkrátka tahle manga mi padla do noty. A ač se zdá, že se řítí do rozuzlení, je tu dalších 7 dílů, ve kterých upřímně netuším, co se odehraje. Snad se to nezkazí.
Humor černý jak obálky Smutenových knih a hřbety komiksů od Mighty Boys. Hrozně zvláštní, že je to v krátkém čase druhý autobiografický komiks, ve kterém se objevuje králíček s těžkou nemocí. Smutenův humor ale opravdu není tak něžný, jako v předešlém případě, je to humor nemající vnitřních překážek, humor pohybující se občas na hraně jakési dospělácké drsňácké infantility. Což je, alespoň navenek, výzbroj, která vás možná v takových životně zásadních a negativních chvílích do jisté míry ochrání. Ke konci komiksu však také cítíte, že je to všechno v tomto podání sice dost vtipné, ale úplná prd*el to taky není.
Zajímavá výtvarná stránka (místy spíše se všemi svými výstřihy a neonově-oparovou atmosférou dost líbivá) a ozvláštněný námět zde značně vyhrál nad samotným dějem.
Drží si to návaznosti na předešlý díl, opakují se věci, které jsem vypichoval i předtím - výborný námět, zvláštní realistická kresba, až mnoho podivných náhod ve scénáři s tentokrát lehce deus ex machina motivem. Ale, jelikož jsem si zvykl, autor si drží svou poctivou řemeslnou kvalitu a ve svých nápadech na mimozemskou flóru a faunu se naprosto utrhl z řetězu (a to myslím v dobrém), užil jsem si toto vizuální dílo i příběhově. Má to stále své mouchy, ale vlastně je třeba před celým komiksem svým způsobem smeknout.
Tak mám tu čest seznámit se s nejpopulárnější mangou a musím konstatovat, že ona určitá dětinskost a výrazová přehnanost je vyvažována zábavou. Tetovat si to na lýtko jako můj kamarád asi nebudu, ale je tu jakýsi potenciál, že zkusím i díl druhý.
