Už jednička se mi velmi líbila a pokračování rozhodně nezklamalo. Poctivý detektivní příběh zasazený do roztomile ulítlého steampunkového světa (200 let po Napoleonovi vypadá vše jak v 19. stol., ale mají tam i - asi viktoriánskou - televizi) je opět prošpikovaný mnoha vtípky či odkazy; zase zde potkáme i homo sapiens jako ty největší trouby, ale i Kačera Donalda s cigárem, kočku chovající kočku, myši hatící práci hlodavčímu detektivovi, atd. Drummond jako buldok jako premiér, tedy jako Churchill, ovšem vůdce socialistické republiky. Jedno okénko jako parafráze na Pijáky absintu od Edgara Degase - výborný. A to mi určitě plno věcí uniklo. Vlastně celá kresba je parádní. Jen vrcholící konec se mi v jednu chvíli zdál lehce přitažený za jezevčí chlupy, ale vypointované je to v podstatě taky skvěle.
Celkem působivý buddhistický komiksový epos s úctyhodnou kresbou (avšak pro mě nelibými barvičkami), s morálním poselstvím (láma navíc ke konci působí už jako Ježíš), protičínskou message i popisem temné stránky člověčenství, dokonce buddhismu samotného. Jodorowsky je skutečně unikátní a originální autor, který svou fascinaci východním náboženstvím nezapře, ale stejně mě toto dílo úplně neuchvátilo. Nechci přímo říct, že by Jodorowsky byl přeceňovaný, ale jeho komiksy - zdá se mi - se tváří mnohem hlubší a artovější než mnohdy ve skutečnosti jsou. Pod vznešenou kresbou, vážným příběhem, silnými myšlenkami se často odlupují lehká klišé, obyčejná akční dobrodružství a průměrné dialogy. Od Incala, přes Azracha a Kastu Metabaronů neumím o autorových komiksech vynášet silné soudy.
Celkem působivý buddhistický komiksový epos s úctyhodnou kresbou (avšak pro mě nelibými barvičkami), s morálním poselstvím (láma navíc ke konci působí už jako Ježíš), protičínskou message i popisem temné stránky člověčenství, dokonce buddhismu samotného. Jodorowsky je skutečně unikátní a originální autor, který svou fascinaci východním náboženstvím nezapře, ale stejně mě toto dílo úplně neuchvátilo. Nechci přímo říct, že by Jodorowsky byl přeceňovaný, ale jeho komiksy - zdá se mi - se tváří mnohem hlubší a artovější než mnohdy ve skutečnosti jsou. Pod vznešenou kresbou, vážným příběhem, silnými myšlenkami se často odlupují lehká klišé, obyčejná akční dobrodružství a průměrné dialogy. Od Incala, přes Azracha a Kastu Metabaronů neumím o autorových komiksech vynášet silné soudy.
Zaslechl jsem nějaké drby, že tvorba tohoto komiksu byla celkem anabáze, každopádně jde o sympatický projekt, který se věnuje velmi zajímavému příběhu, o kterém jsem neměl ani tušení. Problém ztotožnění se (srv. draco) s někým jsem neměl a nepociťoval. Spíše mě zajímal celkový osud celé výpravy, jejich adaptace v neznámém prostředí, potkávání cizího a budování úplně nové komunity a života. Jenže o tom se v samotném komiksu už téměř vůbec nedovíme (viz draco), jen pouhé náznaky. I doplňující text chybí (viz draco), a to je škoda veliká, protože předmluva je celkem o ničem, spíše takové PR pro fakultu.
Po výtvarné stránce jsem spokojen (Šimečková mi hrozně připomínala Jislovou tentokrát), jen by kresba nemusela být někdy tak karikaturní (což se podle mě nehodí) a Tereza Šmucrová - která jinak kreslí náramně - by nemusela dějové pasáže ze 60. let 19. století doplňovat moderními mapami s německými dálnicemi a současnými africkými zeměmi. Ale to je jen taková poznámka pod čarou a třeba jde o účel, umělecký záměr, či co, to já nevím. Anna Dvořáčková a Mariana Francová mě taky zaujaly, vlastně všechny 4 autorky porazily podle mě na hlavu své dva mužské spoluautory. Komiksový feminismus tentokrát vyhrál na plné čáře, a tímto zdravím Laydeez do comics.
Mně se to v komiksové podobě líbí prostě víc než v té knižní, nemůžu si pomoct. Je to poněkud doslovné a asi trochu otrocky převyprávěné, ale vůbec mi to nevadí - příběh je pěkný, správně gaimanovský.
Tak pokračování Rodinného tajemství je do jisté míry opáčko, ale čím víc se bude dětem zdůrazňovat, co se dělo a jaká zvěrstva byla napáchána, tím méně třeba budou později volit okamurovce, vandasovce, zemanovce, konvičkovce, klausovce, kotlebovce, lepenovce, wildersovce a jiné nácko-alternativy.
- "Stejně německou armádu uznávám. Je tak moderní a úderná."
- "Zavři klapačku, vole."
Dospělý se často uchechtne nad hláškami, kalupem vyprávění, zjednodušením a celkovou formou, ale v podstatě jde o velmi povedený komiks, který dětem může přiblížit tuto nešťastnou éru evropských dějin. Vzato kolem a kolem, je to vlastně příjemně až akčně plynoucí příběh, který zmiňuje mnoho detailů z historie a přitom si zachovává lidskou (i tu nelidskou) stránku příběhu. Konec je sice trochu "imposibruuuuu" a zároveň očekávatelný, ale jinak je tenhle komiksový počin více než chvályhodný.
Přesně tak, příběhy bez kontextu nejsou tak zajímavé. Ne, že by byly vyloženě špatné nebo nudné, ale raději si přečtu ucelenější příběh. A za Maleeva opět obrovské plus.
Přesně tak, příběhy bez kontextu nejsou tak zajímavé. Ne, že by byly vyloženě špatné nebo nudné, ale raději si přečtu ucelenější příběh. A za Maleeva opět obrovské plus.
Hrozně moc příjemný komiks se zajímavou kresbou a milou zápletkou a vyprávěním. Hard sci-fista by měl asi nějaké připomínky ohledně přehnaně antropomorfizované podobě a myšlení robotů, ale o to tu příliš nejde. Zároveň je komiks docela vtipný, opravdu fajnová věc.
And so much for pathos... ani chvíli se tahle série nestává nudnou a já jen čučím, jsem napjatej jak kšandy, občas téměř uroním slzu a čtu vše na jeden zátah. A ten Negan je fakt neuvěřitelnej týpek.
"Lidi berou modelku ještě hůř než děvku! Říkají, že děvky alespoň neukazují svoji prdel všem!" (Kiki)
Jo, taky jsem se na tenhle komiks děsně těšil. Když o sobě někdo napíše, že má "vysokou školu života", většinou jde o strašného imbecila. V případě Kiki se tohle jistě do knižní anotace napsat dá. Jde totiž o velezajímavý životní příběh venkovské dívky, která záhy a náhle poznává meziválečnou Paříž a její umělce, což přináší zvláštní střet kultur, ve kterém však Kiki umí brzy velmi dobře plavat a možná je to ta věc, co ostatní tak přitahuje. Je to opravdu divoký život plný umělecké i sexuální svobody, v podstatě nijak obdivuhodný a obsahující pád z výšin a smutný konec, ale je to život autentický a skutečně prožitý.
Zprvu jsem se bál, že se ztratím v přehršli umělců, kteří se v životě Alice Prin mihnou, ale nakonec to byla opět poučná sonda do francouzské avantgardy, a to spolu s medailonky na konci a s wikipedií na počítači. Možná bych komiksu vyčetl také poněkud rychlý konec, ale těžiště příběhu je asi skutečně před WW2. Kresba byla fajnová a během četby jsem si nemohl nevzpomenout na (dokonce několikrát zmíněného) Pascina, což je též skvělý komiks od Joanna Sfara a též dramatický životní osud.
"Všechno, co v životě děláme, i milování, všechno děláme v rychlíku, který nás veze na smrt." (Jean Cocteau)
Jestli je tohle knihovna, tak kde jsou houmlesáci?
Mně to přišlo naopak možná o chloupek lepší než Drákula a Prezidenti, ale těžko říct. Zkrátka pořád taškařice s pár dobrými momenty, ale i těmi otravnými čechismy. Pobavil retro sešit a setkání se Spider-Manem (fakt se to ofiko takhle divně píše?).
Největším problémem Ameriky jsou - Američané. (George Washington, 2014)
Ale jo, je to zase ptákovina, ale docela vtipná ptákovina. Taky mě obtěžují ty trapné "čechismy", asi se překladatel nechce obtěžovat s poznámkami pod čarou, neb to patrně trochu zabíjí vtip. Ale stejně mě to štve. Jinak komiks ve mně podnítil zase nějaké to brouzdání po wiki a zopakování si chronologie prezidentů USA, už jen za to má komiks plus. Dále za tu hromadu docela dobrých hlášek a narážek.
Z lesbických náznaků se nám to posunulo do lehce pedofilních, ale je to místy celkem sranda, stále napínavá akce a v rámci žánru, který zase tolik neobdivuji, je to velmi slušná série.
Atmosféra zůstala a je stále děsuplně pochmurná. Vidím tam určité metafory či alegorie, ale vůbec nevím, jestli jsou správně pochopené, či zda tam vůbec jsou. Nějakým způsobem, samozřejmě drsným, to končí, ale že bych jásal nad závěrem a nevysvětleným/nevyřčeným, to se říct nedá...
"...Kdybyste si vzali moji agenturu, tak vám to nesplatím už nikdy! Trochu logiky!"
"Kampak na mě s logikou. Já jsem bankéř! Pěkný večer přeji, slečno."
Mně to přijde zhruba na stejné úrovni jako předešlé dva díly, to jest otravný a opakující se nápad s posedlostí duchy, ale jinak skvěle nakreslený, svižně plynoucí, celkem vtipný a erotikou okořeněný komiks. I love Barcelona!
Luke Pearson kreslí nejvíc cute komiksy (Hilda). Philippa Rice je podle fotek cute holčina a s Lukem tvoří děsně cute páreček. Její kresba je taky cute, líbí se mi, jejich společné zážitky jsou taky dost cute. A tak. Mno.
Více než jednoduchý příběh o pronásledování jsem si užil opět kresbu, atmosféru a tentokrát i dialogy. Zvykl jsem si na onen styl a ironické výměny ka-tet mě hrozně bavily.
Já jsem měl jako malej ohromitánskou sílu. Dřív jsem to nechápal, že jsem ji dostal od Boha, abych pomáhal lidem, ne abych jim ubližoval.
Zmíněný citát je pěkná sebereflexe hlavního, opět romského, hrdiny, která se ovšem prakticky příliš neodráží v načrtnutém životním osudu, který je velmi pohnutý a ze všech tří asi nejdivočejší. Zde naplno vyplouvá na povrch surovost prostředí, nepřízeň sudiček stojících u kolébky, život, který se "nemazlí"... A ačkoli se závěr komiksu možná snaží vzbuzovat dojem možnosti "lepších zítřků", v tomto případě tomu věřím ze všeho nejméně.
Výtvarné zpracování je po grafické stránce úžasné, i když jsem se zprvu trochu bál, že bude komiks plný podivně sekvenčně naplánovaných stránek. Není. Příběh je velmi dobře vyprávěn, jednotlivé části jsou dokonale vypointované či jinak důrazně působící historky, které tvoří obdivuhodný celek.
Seděla jsem u okna. A najednou jsem viděla takovou černou rychlou šmouhu. Myslela jsem, že je to pták. Pak řekli, že to byl Horák.
Lelu Geislerovou mám hodně rád a její kresba hladí po duši, stejně jako dojemný úvod tohoto komiksu. Narozdíl od Nebuď jako gádžo! nepůsobí tak temně, a to nejen kvůli tomu, že je komiks barevný. Celou dobu tam někde prosvítá náznak naděje pro malou Lili, která je naprosto typickým případem toho, jak děti z nefungujících rodin jsou nějakým způsobem "damaged". Komiks umí být milý, a přitom dost vážný, melancholický, místy i děsivý - ať už jde o prostředí, ve kterém Lili musela vyrůstat, či o její imaginární kamarády z dětství připomínající duchy. A jak je silný úvod, je silný i konec, který skvěle podtrhává celé dilema a zmatek hlavní hrdinky.
Jediné, co se snad dá vytknout, je podle mě trochu špatný ořez stránek, kdy se některé bubliny téměř ztrácí ve hřebetu knihy, což je škoda.
Hehe, ač Pražák, též jsem chvíli bydlel za Cejlem. Chodíval a dodnes chodívám po té ulici často kolem třetí ráno, jakožto takový malý bobřík odvahy a můj neustálý boj s předsudky. Tak mi občas nabídnou sex nebo marihuanu, popř. tu trávu chtěj oni, někdy řvou a dělaj bordel. No a co. Ačkoli kolega pode mnou píše o reálných zkušenostech, tak "odpor k etniku" je prostě rasismus, lhostejno na zkušenostech. Já si třeba myslím o Češích jací jsou to často hloupí zm*di (reálné zkušenosti), ale nepotřebuju tu sdělovat, jak moc je nesnáším:-) Ale to je jen taková paradoxně uvozená poznámka pod čarou, kterou jsem si nemohl odpustit.
Docela se mě dotýká, že hlavní hrdina příběhu je můj vrstevník a jmenuje se také "Míša". V komiksu dokonce zazní i mně blízké destinace (Hanspaulka, Na Dlouhém lánu), kde má přebývat v průběhu času jeho rodina. Těžko člověk hledá v tomto komiksu pravdu, hlavní hrdina mluví jinak (čiší z něj sebestřednost), jinak mluví jeho očividně intelektuálně těžce zaostalá matka, jinak mluví zprávy a dokumenty psychologů či lidí z dětských domovů. Ostatně konfrontace těchto papírů s výpovědí matky, případně s celým vyprávěním, je asi to nejsilnější, co komiks nabízí.
Komiks - a vlastně celá tato série - kromě individuálních nešťastných příběhů otevírá mnohem širší otázku o smyslu dětských domovů, jejich náplni a celkově životě v nich. A je to pochmurné čtení, byť mnoho lidí zaměstnaných zde může mít dobré úmysly a práci zde vnímat jako určité poslání. Samotný Michal vzbuzuje střídavě lítost a empatii, možná mu člověk i uvěří jeho (i sociálně?) inteligenční výhodu oproti okolí; střídavě ale leze jeho raplovství a arogance na nervy.
Lettering je sice celkem děsný, ale k té kresbě se asi hodí.
Nápad dobrej! Provedení horší... Autoři se brání tomu, že by dělali undeground, že prý dělají "old school klasiku", zároveň přiznávají, že zprvu dělali "punk". Punk to teda je, ta kresba, ty pravopisné chyby. Jak říkám, nápad a experimentální provedení je sympatické, ale kresba není kdovíjak úžasná, příběhy většinou nejsou moc zajímavé, nejsou ani trochu dada (s kámošem v hospodě píšeme navazující příběhy a troufám si říct, že i po deseti pivech jsou zajímavější než tyhle komiksy), nejsou vtipné... a pak všechny v půlce skončí - jsem zvědavý, jestli vyjde pokračování a zdali se mi do té doby vše z hlavy nevypaří. Ale abych nebyl úplně nespravedlivý, taková povídka Vasquez, případně Nalezenec z hlubin, to by mě hodně zajímalo, jak dopadne.
Tak zatímco první díl jsem celkem hájil, druhý už mě tolik nebavil. Kresba je opět vynikající, ale nevím, tyjo, možná kdybych si pustil příště pornhub, vyjde to na stejno. Ten příběh a sci-fi kulisy v těžké snové jízdě poměrně nudí, i když se tváří přemýšlivě, a myšlenkové pochody hrdinů jsou otravné.
Tak zatímco první díl jsem celkem hájil, druhý už mě tolik nebavil. Kresba je opět vynikající, ale nevím, tyjo, možná kdybych si pustil příště pornhub, vyjde to na stejno. Ten příběh a sci-fi kulisy v těžké snové jízdě poměrně nudí, i když se tváří přemýšlivě, a myšlenkové pochody hrdinů jsou otravné.
Taková simpsonovská klasika, celkem jsem se pobavil. Jen jsem si říkal, že by z rádobymoravského přízvuku skotských buranů dostal Kapis zase vyrážku, neřkuli záchvat, čéče:))
Sice tomu trochu chybí vizuální sekvence, tj. "komiksovost", ale Sempého miluju odmala a jeho kresby pro mě neztratily ani kus své krásy, něžnosti a zábavnosti. Příběh se těmto atributům přibližuje také. Příjemná záležitost.
K těmhle ghúlům mám stále poněkud ambivalentní postoj. Nemůžu říct, že by mě to úplně nebavilo, na druhou stranu říct, že mě to baví, taky není úplně pravda.
Bezesporu dobrá série, u které si však nejsem stále jistý, kde je hranice mezi sofistikovanou mnohovrstevností a přeplácaností. Jinak ten gamebook by byl dobrý nápad, ale vlastně mě nakonec celkem dost nudil, neb se stejně brzy zvrhl v lineární děj zbytečně přeskakujících stránek. Ruku na srdce, Nikkarinova Spellsword Saga VII: Ultimate dragon fantasy quest byla v tomto ohledu stokrát lepší.
No... vím, že by to u mnoha lidí nesplnilo jejich komiksová očekávání a asi málo klasických komiksáků by bylo saturováno, ale já musím s poslední stránkou knihy a se slovy zrovna na zemi vyváleného Brabence konstatovat (stalo se mi též po ginu, Morganovi a zelené v sobotu): "Dobrý... to dneska bylo." Kurva dobrý. Přiznám se, že neumím příliš číst poezii, ale zde mi mnoho úryvků sedlo a doplňující kreslené příběhy jsou zkrátka báječné a humorné, byť z nich čiší zejména marnost či obava ze stáří. Tenhle androš v moderním knihařském hávu velice potěšil.
Filípkova kresba mi připomíná trochu Černého, trochu Saudka, trochu Mareše. Jinak já tohle hodnotit moc neumím, není to pro mě ani trochu, a tím nemyslím jen to, že komiksy jsou spíše pro děti. Četl jsem nějakého toho Foglara, knihy i komiksy, chodil jsem chvíli do skauta, kde jsme měli klubovnu, ale žádnou nostalgii nebo vztah k tomuto dobrodružně-klubáckému druhu literatury prostě necítím. Snad jen, že jsem si připomněl některé Batličkovy příběhy, které jsem četl jako malý na horách a kdysi se mi to moc líbilo. Ovšem zde na jednostránkových převyprávěních je veškerá "zábava" pryč. Kalinova "foglarovka" mi přišla chaotická lehce, Tomanovy příběhy už šly naprosto mimo mě.
Z výboru Nezbedné komiksy jsem byl - jak zpětně čtu tady na databázi - očividně dost nadšen. Zde už trochu váhám. Nechápejte mě špatně, protože Ladovu ilustraci mám moc rád a kniha samotná je opět krásně zpracovaná. Ovšem obsah mě tentokrát místy nudil. Na to, že má jít o "šprýmovné komiksy", přišly mi příběhy hlavně dosti nevtipné. Rozumím tomu, že velká část kreslených příběhů byla určena dětem, ale kdyby mi někdo argumentoval "dobovostí", tak s tím už asi souhlasit nebudu. Jistě, můžeme se dočíst v doslovu, že tehdejší meziváleční mravokárci měli s těmito "šprýmy" problém, asi to na ně byla divočina, ale stokrát vtipnější věci existovaly už přece několik staletí před Ladou. Obrázkový seriál založený na nekončící spirále pomsty ve smyslu, že si dvě postavičky vyvedou nějakou klukovinu a darebačinu, je zkrátka poněkud nudná. Nalezneme zde ale místy i motiv poučení, třeba u Frantíka Klinděry, někdy i vtípek, který vyloudil úsměv na tváři i mně. Ale to bylo dost vzácné. Rád jsem se něčemu opět přiučil, rád jsem se na onu dobu podíval určitýma očima, rád jsem prolistoval a pročetl pěknou knihu Ladových děl, ale zase jsem tolik nebavil, no... příběhy se pomalu rozjížděly, pak jsem jim třeba přišel chvíli na chuť, ale zase záhy skončily... a tak.
"Naši demokraté... víte, myslím si, že jejich největší a nejnebezpečnější iluzí je, že považují náš československý lid za demokratický."
Tak "konečně" poslední dílek do mozaiky v podobě velmi povedené série Češi pojednává asi o nejmrazivějším období české historie vůbec. Rozsahem jde o větší komiks a otázkou zůstává, zdali byl onen foglarovský motiv, který celé dílo natahuje, opravdu nutný, ale taková je zkrátka kreslířsko-básnická licence (podobně jako čarodějnické vsuvky, nebo jiné skrytější vtípky), která se v jiné podobě vyskytovala například i u benešovského dílu od Štěpánky Jislové. Kresba je velmi zdařilá, opět taková barevně příjemně instagramově vyblitá (ještě více nesytá než u Štěpánky) a "příběh" je dost silný sám o sobě. Ta zvláštně naroubovaná klubácká linie by podle mě mohla být rozpracována úplně v jiném autonomním díle a možná by mě bavila i číst.
A tak zatímco u Mnichova Beneš neměl skutečně příliš na výběr, v roce 1948 se mohl alespoň pokusit o odpor, šlo však o starého, nemocného a zlomeného muže. Jeho vlastní sebereflexe ke konci komiksu je zajímavá, místy možná dojemná, ale též i příliš alibistická a nabubřelá. Jeho vize socialistické demokracie byla a je prostě utopie a bullshit. Tehdy Edvard těžce zklamal a selhal... k doplňující četbě doporučuji knihu nedávno zesnulého historika Václava Vebera s názvem Osudové únorové dny 1948 (NLN, 2008).
Vždycky si říkám, že by Isajamův námět mohl nakonec vyprávět a kreslit někdo jiný a bylo by to o mnoho lepší, ale nakonec mě autor vždycky celkem uspokojí. Je to svým způsobem jedinečné a je to bezesporu napínavé.
Říct, že je to místy matoucí palahniukovská onanie, která až netrpělivě čeká na relativně očekávaný konec a pointu, by bylo možná trochu nefér. Snaha vyjádřit šílenství rodící se v hlavě je celkem povedené, ale příběh mě příliš nezaujal, autorovy vstupy ke konci jsou vyloženě otravné. Kresba ok. Ale udělalo se kolem tohoto komiksu tolik haló, že jsem se asi zbytečně moc "natěšil" na něco, co za to nestojí.
Neskutečně drsná, našláplá, emocema naplněná série pokračuje ve svém brutálním tempu. To tempo je totiž jako horská dráha, nějaké panely vás uklidní, vy si čtete a najednou BUM a už to sviští ve chvíli, ve které jste to fakt nečekali. A Negan je opravdu znamenitý p*čus, perverzní p*čus, na druhou stranu celkem trochu classy (stylish) p*čus:-)
Zase auta, zbraně, kočičky a lesbické náznaky, celkem příjemná akce (také kvituji s potěšením rozložení delšího příběhu napříč kapitolami, které nahradily krátké jednohubky z prvního dílu), občas trochu zmatečná rychlost děje a kresby, celkem stránková nálož, neurazí, ale ani nepošle do kolen...
Ona "rozjuchaná" kresba skutečně baví, stejně jako fantasy svět a postavy, ze kterých čiší rukopisy románských autorů. Je to místy i docela vtipné nebo erotické, jen ty zápletky s posednutím ducha jsou takové přitažené za vlasy a pitomé. Pevně doufám, že další díly budou trochu o něčem jiném...
Naprostý masakr. Ačkoli je většina "hrdinů" nesympatická životem semletá a pokřivenou egoistickou morálkou vedená individua, se kterými se člověk ztotožnit nemůže (za to je může někdy, v menším procentě případů, pochopit), člověk čte jejich příběhy přikován v sedě. Dal jsem to na jeden zátah, ani nedutal, chtělo se mi spát, ale musel jsem dočíst i poslední kapitolu. Skalpy jsou asi nejdrsnější a nejsyrovější věc, co tady vychází - samozřejmě, že nepočítám bezduché krváky, kde prvoplánovitě stříká krev a mozky. Ano, i tady občas nějaká ta lidská tekutina vystříkne nejen na zeď, ale síla Skalpů je někde jinde - navíc se to vše odehrává v "reálných"/uvěřitelných kulisách. Jen bych teď měl zase přečíst nějakou pitomost, v poslední době čtu samé dobré věci a připadám si nekritický:))
Do vlaku jménem Sandman jsem naskočil až někde uprostřed - přesto se to stalo snad mou nejoblíbenější komiksovou sérií ever (no dobře, Calvin a Hobbes trůní spolu s ním). Když si teď čtu příběhy, kterými to vlastně vše začalo, nijak nevadí, že jsem kdysi začal jinde. Oklikou vše do sebe zapadá, povídky jsou naprosto dokonalé, sice trochu ještě karikaturní, humorné, ale už i mrazivé a "fantasticky fantastické". Tehdy, na přelomu 80. a 90. let se zrodila skutečná legenda. Nemůžu jinak než plnou palbu...
Bezesporu jedna z nejlepších zde vycházejících sérií, tenhle díl jsem si - i přes (nebo že by proto?) značně přeslazený konec - extrémně užil. Je to ukecané, je tam mnoho postav, mnoho rovin... ale vůbec to neruší, naopak. Tenhle pohádkový fantasy svět miluju a podle wikipedie nejsme ani v polovině!
Já jsem předchozí komiksovou Kytici četl a kdovíjak mě nezaujala. Ono adaptovat poezii, byť epickou, má řadu úskalí. Je však třeba říct, že toto vydání se s tím vším popasovalo o poznání lépe. A to je přitom řada autorů z této kolekce vlastně "nováčci". O to více smekám.
Že je řada příběhů a básní "vyrvána" ze svého původního prostředí a je pojata moderně a velmi inovativně, vůbec nevadí, naopak jde mnohdy o velmi zajímavé přenesení a originální adaptaci. Třeba takové crocsy místo dřeváků v Miklušákově Svatojánské noci vysloveně pobavily. Mnoho "povídek" mě dostalo svým výtvarným pojetím, Turini se ve Svatební košili kupodivu zbavil takřka všeho erotického (jiného ho v podstatě neznám) a stvořil skutečně parádní hororovou atmosféru, která k této básni neodmyslitelně patří. Je třeba s nadsázkou dodat, že erotiky se nezbavil další "erotoman" Jan Gruml alias Slakinglizard (Zlatý kolovrat), jehož kresba není tak okulibá, ale já ho a jeho humor mám docela rád. Výtvarně se povedl i Holmanův Holoubek, Cettlova Vrba (oba autoři zrovna adaptovali dosti moderně), naprostá pastva pro oči je Záhořovo lože (by Longyi) a úplný orgasmus mi způsobuje Kateřina Bažantová, kterou znám jen z Pippa a je strašná škoda, že toho nekreslí víc, myšleno na poli českého komiksu. A její obálka je neméně awesome, vivat Ktaiwanita prostě.
Byl tu zmíněn doslov, na kterém mi více než závěry a myšlenky vadí jakási neucelenost, střípkovitost. Jinak srovnávání s moderní popkulturou není od věci, zmiňování moderních hoaxů či vnějších hranic je možná na první pohled divoká paralela, ale dává smysl. Ačkoli byl Erben bezesporu geniální autor, tak stavět ho na nějaký piedestal, zavřít ho do vitríny nebo do konzervy s nápisem "nesahat!", neprospěje asi vůbec ničemu a nikomu.
