Přiběh je v podstatě strašně jednoduchý a přímočarý, ale já pro tyhle "morální" cesty za pomstou mám slabost. Navíc příběh (přes tu zmíněnou jednoduchost) je dobře vystavěný, má skvělé tempo vyprávění a zejména a hlavně, je naprosto parádně nakreslený. Super kniha.
Jsem právě zjistil, že jsem ještě nečetl desítku... no tak či onak, moc jsem se na Macanudo těšil, hladí mě po duši, zvedá náladu a tak. I když jako vždy, některé stripy jsou úplně o ničem.
Já už si předchozí díly pamatuju jen velmi matně a ačkoli komiksu nemůžu upřít originalitu a jakési poselství, moc mě tenhle retrospektivní díl nebavil.
Opravdu krásný komiksový příběh, který přibližuje osobnost slavného zpěváka, jehož vlastně ani moc neznám, jen nějaký ten song. Teď sedím se sluchátky na uších, sjíždím jeho "bestofky" a googlím události a osobnosti spjaté se samotným Cashem. Těžké zhustit život takové hvězdy do komiksu, ale zde se myslím podařilo vypíchnout beletristicky zajímavé momenty a vyprávět velezajímavý životní osud umělce se složitou duší. Pravý čas dát si cígo...
Přistihl jsem se, kterak se těším na nové Hellboye či Ú.P.V.O. více než na většinu ostatních sérií. A netěšívám se zbytečně, tenhle typ příběhů mě tak strašně baví, aneb tajemné tajemno v tajemně tajemných kulisách. Netrapně, nýbrž úžasně.
Hilda je zase táááák roztomilá. První příběh a hlavně styl vyprávění mě bavily možná o chlup víc než u druhého, ale to je úplně jedno. Pearson je borec.
Petersen vykreslil a stvořil opravdu krásný svět, do kterého vnesl v podstatě "menší" dobrodružné příběhy, které jsou však významově silné. A baví mě ten svět na každé stránce více a více objevovat.
V tomhle díle se vyskytují dva pozitivní momenty: recykluje se zde moje oblíbená scéna toho, kterak vychází najevo, že si Batman vede složky na všechny členy JLA, aby je mohl případně zastavit, a to včetně sebe; a zadruhé, mihne se tu můj oblíbený John Constantine. Ale to je tak vše. Geoff Johns je opět ve své ráži a uvařil přeplácaný, (rádoby)zamotaný a velkohubý mišmaš, který nemůže končit ničím jiným než megařežbou zobrazenou na novobarokních obrazech plných extatického mlátícího se davu pláštěnek.
V tomhle díle se vyskytují dva pozitivní momenty: recykluje se zde moje oblíbená scéna toho, kterak vychází najevo, že si Batman vede složky na všechny členy JLA, aby je mohl případně zastavit, a to včetně sebe; a zadruhé, mihne se tu můj oblíbený John Constantine. Ale to je tak vše. Geoff Johns je opět ve své ráži a uvařil přeplácaný, (rádoby)zamotaný a velkohubý mišmaš, který nemůže končit ničím jiným než megařežbou zobrazenou na novobarokních obrazech plných extatického mlátícího se davu pláštěnek.
Já její komiksy žeru, na internetu se zjevují velmi často, protože jsou prostě dobré. Nevím, zdali je Sarah úzkostmi a nejistotou sevřená osoba, jak tady tvrdí kolega pode mnou, co vím ale jistě je to, že je autorka ve skutečnosti strašně krásná baba. A takhle to introverti prostě často mají, já sám se v těch stripech mnohdy poznávám, ačkoli nejde jen o introvertnost, ale i o spousta jiných životních "zkušeností". A nijak mě to nedeprimuje, naopak je dobré si to vše s nadhledem přiznat.
áel jo, takhle tóhrómati to púzboí hezgi, člofěk to nnmá přečtéňi za pět minut, ále žuije sí tó i dogonce tezet minút. sice je to azi tágofej otbrej markteíngowej tah, kterág vytřískat další prahy, alé kťibihc tó tóstál jago dárek, neůráziló bi mě to. brosťe sránta.
Mně se tyhle sci-fi "bonusy" či speciály také moc nelíbí. Většinu knihy je sice patrný Sakaiův rukopis a jde o čtivou dobrodružnou věc s několika emocionálními prvky, ale není to prostě ono. A finální souboj už je takový úlet (v negativním slova smyslu) ala Strážci vesmíru. Těším se zase na "normální" díl série.
Musím říct, že když Siku kreslil Manga Ježíše, tak to bylo překvapivě super. Tajně jsem doufal, že by to mohlo dopadnout podobně i tady. Jenže zde zůstalo z jeho strany pouze u kresby a scénáře se ujmul někdo jiný. No a výsledek je poněkud rozpačitý. Co se týče překladu, zdálo se mi, že překladatel využíval spíše modernějších verzí překladu Bible (nejsem ale v tomto ohledu takový znalec) a v různých pasážích mě to tahalo za uši, protože jsem zvyklý na jiné citace, ale to je jen asi můj problém, nechme to být. Horší je to se samotnými příběhy, které působí velmi zkratkovitě, a člověk biblického světa a příběhů neznalý, podle mě musí být naprosto zmatený a otrávený. Nejrůznější transformace biblických postav do superhrdinů a různé komiksové narážky (Faithman, Waterman, Soudce Dred, Perzekutor, atd.) může možná působit originálně, na mě ale spíše nudně a trapně. Přitom jsou však samotné starozákonní a novozákonní příběhy krásné, zajímavé a často poučné; člověk si rozhodně některé rád zrekapituloval. Často jsem si odběhl na wikipedii a googlil různé postavy a tím se pro mě četba stávala zajímavější. Ale z celkového pojetí nadšením rozhodně nehýkám.
Nedávno jsem četl anglický knižní originál a zklamán jsem nebyl, leč odvařen také ne. Zde se pak u komiksu sešla ona negativa - bývám u adaptací dost opatrný až kritický a již jsem četl podruhé něco, co mě tolik poprvé neoslovilo, ačkoli tentokrát v jiném hávu. A neumím si to vysvětlit, ale gaimanovsko-sandmanovský Russell na mě strašně funguje, zprostředkoval mi skvělý čtenářský zážitek, který doplnil (možná místy předčil) mou vlastní beletristickou imaginaci, což není běžné. Ano, může se to zdát jako fádní převyprávění, ale ponoříte-li se do příběhu, získává v rámci tohoto komiksu své nepopiratelné kouzlo, takové to neuchopitelné a těžko vysvětlitelné... zkrátka morfeovské.
Jasně, je to takovej akční sci-fi androš, ale s redakcí si mohli kluci dát teda více práce (hrubky, "překlepy"). Příběh je jistě zajímavý, respektive má zajímavou zápletku, ale z toho potenciálu, který to mělo, nevykvetlo kdovíco. Škoda.
Parádně nakreslený (vskutku "kochací", viz komentář pode mnou) dobrodružně-detektivní komiks, kterému nechybí ani humor, ani napětí. Jenom koncem jsem rozhodně neukojený!
"Moje vědecká existence nebyla ještě dokázána! Chápeš, jak je mi z toho trapně? (...) Ďábel! Zatraceně herdek himl! Neříkám vám jasně, že jsem ďábel?!! Měli byste mě oslovovat zlomení v pase a se zděšeným pohledem! To je tradiční poloha těla, a vy ji nedodržujete! Píše se to ve všech knížkách. Kurva!"
Nádherně nakreslené absurdně groteskní satirické dílo. Asi jsem též neprohlédl všechny metafory či alegorie, ale přes svou možná někdy účelovou nepochopitelnost a těžkou jinotajnost (stále lepší než Lynch), je to komiks krásně fantaskní a místy ohromně zábavný a vtipný (vtipně přeložený):
"Emoce! To je první podmínka pro good story. Vzbouřené city, nemožná love story, nějaké ty drobné společenské a politické náměty... ale most important je slza! People hladoví po tragice! The slza! (...) Emoce! Když je, profesore, spojíme s několika dobře rostlými symboly, tak well played!"
Předmluva a inspirace k námětu je bezesporu zajímavá, ale příběh mě trochu překvapil tím, že... neskončil. Trochu mi to připomíná ty české paranormální detektivky, ale nevím to jistě, protože na ně nekoukám. Jinak citoslovce "spěch...!" jsem neviděl možná ani v Garfieldovi.
V podstatě velmi dojemný příběh o silném tématu smrti, který je obdivuhodně rozsáhlý... a to je možná i jeho největší slabina, místy se mi zdá kniha totiž rozvláčná. A ačkoli reakce a mimika postav jsou pro mě někdy nepochopitelné v kontextu toho, co se řeší, jakýsi jemný humor, který se na stránkách občas objeví, celý komiks dokonale zlidšťuje.
Zatímco dvanáctý díl byl trochu zajímavý, s třináctým jsme zase tam, o čem Gantz bohužel většinou je - absurdní bezduchá mlátička, tentokrát ala výlet do Jurského parku s bonusem v podobě emzáka s moravským nářečím. Špica.
člowěg wžťickí přemížlí, zdáli se ˇaz úž trochú nefyčérpal, ále tady zaze čerba znové žíroké stútníce w potobě ťejin sfětófych. ále flastňě i filózofíé a umění. a ačkoli ze už néwálim tolik smáhcý, bar tóbríh štoůgů ze tam fžťicki najte....!...
Mně (ne "mě", milý flipflope - ať žijou grammar nazi!) se to zase tolik nelíbilo. Obecně bývám velmi skeptický k zápletkám založených na cestování v čase, protože je to látka velmi obtížná a ne každý se toho umí úplně zdařile zhostit. Buď se musí autor úplně vykašlat na nějaké časové paradoxy a jet si svou v novém prostředí, nebo se tím naopak zabývat musí a měl by to vypiplat. Clowes se samozřejmě pokusil o druhý případ, což je mu ku cti, ale celé je to takové trochu neoriginální. K tomu všemu je hlavní hrdina skutečně nesympatický pičus (mimochodem proč rovnou neskočil do dne vraždy, případně proč na ten den rovnou nepočkal?), který kleje jako dlaždič, a taková kresba se mi také nikterak nelíbí. Psychologické momenty točící se kolem Patience jsou ale na druhou stranu fajn, dialogy relativně také. Do koše bych komiks rozhodně neházel, ale čekal jsem asi více.
Ok. Takže tohle ani Ginsberg, ani Burroughs, ani místy prima kresba nezachrání. Tohle je psychedelický úlet ve špatném slova smyslu. Minulé díly jsem poměrně rád louskal, ale tohle je celkem slušný trolling. Jako by autor přecvakl, sjel se těma houbičkama, o kterých se v komiksu furt mluví, respektive se s nima parádně oddělal a předávkoval, a pak začal vymýšlet tenhle konec. Strašně z toho čiší snaha udělat cosi intelektuálně-uměleckého, ale takovéto pomalé dávkování a vypravěčské deklamování nějakých rádobyhlubokých pravd a hesel působí hrozně nudně, trapně, křečovitě... přirovnal bych to k psaní hodně špatné poezie.
"Jste úplně vedle, když to vnímáte jako spor Beneše s Hitlerem. Tohle je spor Hitlera s celým světem a s vesmírem a s Bohem, a můj problém je jenom v tom, že to kromě mě nikdo nechápe."
Tak tu máme v pořadí druhý, ve skutečnosti předposlední díl velmi zajímavé - a možná trochu nedoceněné - série Češi. Přestože se jedná o téma velmi zásadní a silné, mám pocit, že zrovna tento televizní díl mě kdovíjak nebavil. Komiks mě však upřímně zaujal a dokázal udržet napjatého, ačkoli člověk jaksi tuší, jak to všechno dopadne, a zároveň se zde žádné akční scény nekonají, neb je komiks opět založen zejména na dialozích. A v tom je možná právě největší síla celé série.
Štěpánka je vlastně svým způsobem "angažovaná autorka" a po např. Superhrdinech z východního bloku zpracovala další politicko-historické téma. A musím říct - přestože její práce je v tomto případě hlavně výtvarná -, že se ho zhostila více než sympaticky. Mohla do scénáře či zpracování komiksu propašovat nějaká svá témata a pokud tak učinila, nepůsobí to rušivě. Tohle je prostě dramatický rok 1938 a v těchto kulisách, které se doslova (a nápaditě) rozpadají, se dílo odehrává. Obecně i další drobné fantaskní prvky jsou prima.
Líbí se mi originální obálka, líbí se mi barvy, které střídají sytost s až "instagramovými" odstíny a které postupně spolu s československými vyhlídkami blednou. Štěpánčina kresba je zkrátka typická a baví mě, i když tváře lidí se často úplně nepodobají svým předlohám, ale stejně je zaručeně poznáte. Jenže proč napadat básnicko-komiksovou licenci, že. Navíc postavy mívají skvělé expresivní výrazy a mimika je povedená (démonický Hitler je teda možná až moc:D).
Většinou mívám ještě nějaký politický komentář či připomínku, tady se asi spokojím jenom s tím, že Beneše jako politika příliš nemusím, ale samotný Mnichov bych mu nezazlíval. Zkazil toho mnohem víc a jinde, zde byl skutečně obětí v nezáviděníhodné situaci... a komiks to popisuje více než trefně.
Andersson je prostě ujetej autor a jeho nejnovější komiks je logicky taky dobrá ujeťárna. Kalužova charakteristika "tak trochu zvláštní" je pak skutečným eufemismem:) Jsem velký fanda absurdity a snových adaptací, ale Max mi přes všechny skvělé komiksové momenty a dokonalé wtf okénka, které jeho díla obsahují, přijde místy trochu nudný. Rozhodně komiks nezatracuji, stojí za přečtení, ale trochu mě zklamal, podobně jako kdysi Bosenský plackopes.
To je vskutku bezduchá řezničina a kolosální chujovina plná čechismů, kterou nezachrání ani ojedinělý povedený vtípek či hláška. Je to děsná nuda. Zklamání. Hrozná blbost.
Zvláštní náhoda tomu chtěla, abych četl dalšího Batmana, ve kterém se krom Clayface objeví též doktor Langstorm a jeho man-batské sérum. Jenže tenhle komiks - alespoň v první půlce - je mnohem povedenější než ten "detektivní", správně batmanovsky temný, kreslí ho Maleev (!!), není tak zbytečně ukecaný a je prostě takový, jaký ho o Batmanovi chci. Jo a galerie obálek je úchvatná.
Zvláštní náhoda tomu chtěla, abych četl dalšího Batmana, ve kterém se krom Clayface objeví též doktor Langstorm a jeho man-batské sérum. Jenže tenhle komiks - alespoň v první půlce - je mnohem povedenější než ten "detektivní", správně batmanovsky temný, kreslí ho Maleev (!!), není tak zbytečně ukecaný a je prostě takový, jaký ho o Batmanovi chci. Jo a galerie obálek je úchvatná.
Celkem slabé příběhy, lehce přeplácané, točící se v kruhu - "já se jednou vrátím, Batmane!" řve asi milion sto padouchů, kteří se zde střídají opět jako na staroměstském orloji.
Celkem slabé příběhy, lehce přeplácané, točící se v kruhu - "já se jednou vrátím, Batmane!" řve asi milion sto padouchů, kteří se zde střídají opět jako na staroměstském orloji.
Film Na hraně zítřka se mi strašně líbil a nyní tuto mangu úplně neumím oddělit od Toma Cruise. Obě díla jsou trochu jiná (otázka je, jaká je původní románová předloha), ale trochu se obávám, zdali by mě komiks tak úplně bavil a hlavně, zdali bych ho tak pochopil, kdybych neviděl Edge of Tomorrow. Myšlenka a příběh skvělý, ovšem mangovitá adaptace, to není úplně ono, řekl bych.
Inu, mě tady konkrétně u tohoto komiksu genialita Moora (která je zcela jistě patrná u jiných) trochu uniká. Čte se to celkem příjemně, obsahuje to řadu zdařilých vtípků, ale obecně se mi to jeví jako relativně průměrná detektivka, byť v originálním prostředí a s originálními postavami.
"Jsou jen tři druhy vysokého umění: symfonie, ilustrovaná kniha pro děti a stolní hra."
Jistě by se tam dal zařadit - částečně s nadsázkou, částečně bez - někdy i komiks. Tenhle sice není úplně top, ale je rozhodně dobrej, dost dobrej. Svět, zápletka, příběh, vše je fajn, plus nesčetné a povedené vtípky. Norriho přirovnání je vlastně celkem pěkné...
Ačkoli je herní série poměrně známá, počítačovým hrám až na výjimky (Hearthstone) dávno neholduji a Assasin's Creed jsem nikdy nehrál. Toliko k mé (ne)znalosti či případné (ne)objektivitě. Jeidné, co se mi zdá alespoň trochu zajímavé je historický doslov o Salemu a "witchcraft hysterii", což je sice také věc obecně známá, ale člověk se vždy rád dozví něco více. Jinak je to nuda. Fakt jo. Ačkoli je hned první sešit zkonstruován klasicky tak, aby jako by napínal, vůbec mě to nezajímalo. Templáři vykreslení jako fakt šílení psychouši a padouši a Bratrstvo se mi jevilo zase jako skupina úplných pitomců. Celé se to má jaksi "rozředit" potenciálními zradami, a i když je zcela legitimní stavět příběh nečernobíle bez jasné dělící linie dobro vs zlo, tady jsou prostě jen všichni nějaká banda vylízaných dementů. Hlavní hrdinka se náhle stane strašně drsnou, její potenciál je skutečně vymazlený od samého počátku. Meh. Ději dokonce místy ani pořádně nerozumím a vlastně ani nechci, nebaví mě, scénáristicky je to všechno takové přihlouplé.
Mahler se tentokrát snaží dělat humor z velmi zajímavého tématu, a to sice filosofů a jejich myšlenek. Vůbec mi nevadí, že nejde o vtipy, které by měly trhat bránice a vyvolávat slzy smíchu, naopak, Mahlerův subtilní, možná lehce cynický humor, mi sedí. A ačkoli je to nápad skvělý, zpracování milé, jde často o pouhé hříčky, místy s trochu slabou "pointou". Tedy Mahlerovy adaptace Muž bez vlastností a Staří mistři se mi líbily asi o něco více, ale i tak je to zábavná kniha.
Nádherná alegorie a zároveň až děsivý, mrazivý (i takový umí Čech se svou jinak vždy milou kresbou být) popis totalitního orwellovského státu, který tak moc připomíná bolševické experimenty. Opět úchvatná kresba obsahuje plno zajímavých detailů, které člověka baví hledat a rozklíčovávat. Hranice dobra a zla jsou sice jasně dané, příběh přímočarý, ale vše perfektně funguje - vždyť popisuje věci (bohužel) tak dobře známé. A nejen proto jsem si včera rád připomněl nedožité narozeniny Václava Havla, který vlastně takovým čechovským hrdinou této knihy, "Janem Tleskačem" s číslem 21868 na čepici, byl.
Románovou předlohu jsem nečetl, ani jsem o ní v životě neslyšel. Ale prý se to docela čte, co koukám do statistik Městské knihovny. Co k tomuto dílu říct? Je to komiksová adaptace románu, takže je to dost ukecané, v čemž nevidím žádný problém, dialogy celkem ujdou. Horší je styl vyprávění a horečnaté myšlenkové pochody, co se honí postavám v hlavě - působí to scénáristicky křečovitě. Moc nerozumím tomu, proč autorka píše "komorní thriller", když by jí šlo mnohem lépe psát nějaký společenský román, či tzv. "chick lit", ale to myslím bez jakékoliv ironie a jízlivosti. Kresba není kdovíjak pohledná, skoro se vyžívá v lidské ošklivosti, ale co je horší, to je přehršel barviček, zvlášť co se rámečků týče. Všude něco jiného a působí to divně. A doslovná metaforičnost (či jak to nazvat) kreslíře, kdy v pasáži "fasády domů, šklebící se do noci, defilovaly po jeho boku, mnohé z nich, vráščité jako obličeje starých žen" nakreslí opravdu tváře starých žen na omítku, je to jak pěst na oko. Příběh obecně docela napíná, ale finální pointa, která má být asi šokující mi přijde trochu přihlouplá. Nikoli snad kvůli samotné myšlence, jako spíše kvůli celkovému provedení, když se poté ohlížím za příběhem zpátky.
Klasicky Meander s dalším zajímavým komiksem. Ačkoli typ humoru se nedá úplně srovnat třeba s další publikací z dílny Meandru Macanudem, dá se srovnat minimálně a obecně v tom, že Maain humor je milý, laskavý, mnohdy něžný, umí si dělat legraci sám (sama) ze sebe. Na první pohled jednoduché kresby ala Dagsson jsou ve skutečnosti vtipně a různě hravě poskládávány do stránkových stripů, jsou detailnější a místy šikovně doplněny nějakou tou fotografií. Za mě dost dobrý.
Mezihra, klid, neakce... no možná, ale já jsem napjatej při 90% četby týhle série. No a jak už jsem řekl hodněkrát předtím, já chci vědět, jak to bude dál!
Tak nejdřív oddělají celkem velkýho frajera, aby se na druhé straně barikády objevil jiný velký frajer. Nevím, jak to Kirkman dělá - trochu ho podezírám z toho, že se točí v cyklech klid-masakr-klid-masakr a že se třeba vůbec nikam neposouváme, ale já mu to furt strašně žeru.
Připomíná mi to trochu Dana Černého, trochu Pupíky a vůbec. Ale tady se cítím být mnohem více mimo cílovou skupinu, zároveň nejsem svědky žádných třeskutých vtipů, což se u zmíněných komiksů leckdy povede. Obecně je to celkem milá záležitost, pro starší děti zcela ideální, taky jsem si prožil střední školu a vše s tím spojené. Člověk chce nějak zapůsobit, do toho puberta, počínající snahy o vztahy, atd. Ale ta zápletka mě zase tolik nebrala - chápu, že jde asi o autobiografii, ale kdyby autorka nějaké situace třeba více "pohrotila" (za cenu menší autenticity větší zábava), nezlobil bych se na ní.
Motiv Vietnamu mě jako Kapise tolik netrápí, ale musím s ním naprosto souhlasit s plochostí postav a příběhu, který se - přiznávám - odráží i v plochosti a černobílosti vykreslení zmíněné vietnamské války. Hlavní průšvih je ale v celém zpracování. Levitující magoři versus helikoptéra respektive dopravní letadlo. Oh c'mon! Joe Hill a Plášť po Zámku a klíči, to je pro mě trochu podobné zklamání jako Jason Aaron a Muži hněvu po Skalpech.
Celkový dojem: 50%
------
Edit:
Toto je moje tisícáté hodnocení na komiksové databázi! Já su oficiálně nerd! Holy shit...
Síla. Vůbec se nedivím, že tahle kniha teď dostala cenu Muriel za scénář a nejlepší původní knihu. Dialogy, stavba příběhu, námět, snové prostředí - to všechno je setsakramentsky dobré, i když děsně, ale děsně depresivní. Brrr. A jak bylo řečeno pode mnou, Branko je také vynikající kreslíř.
Tohle vlastně není převyprávění novou formou, to jsou Wolkerovy básně doplněné (komiksovými) ilustracemi. Vyobrazení postav se mi nelíbí, ale to je můj subjektivní názor - krajiny jsou mnohem zdařilejší. Nicméně raději bych nechal u Wolkera asi pracovat svou fantazii a představivost u klasické sbírky básní.
Obálka je vážně odpudivá a připomíná produkci té nejbrakovější červené knihovny, ovšem to je asi tak poslední věc, která se dá této knize vytknout. Souhlasím s tím názorem, že kvalita tkví především v kresbě - u prvního příběhu jsem se vysloveně rozplýval nad tou krásou! Ty salóny, noční města či přírodní scenérie, to je prostě a jednoduše bomba. Lehce vybledlý Western v tomto směru už tolik neoslnil, ale to jen proto, že ho člověk nutně porovnává s prvními dvěma alby, jinak jde samozřejmě též o výjimečnou práci. Scénáristicky u mě opět vyhrál první příběh, ale story z divokého západu nebyla také špatná. Možná se místy až moc tlačilo na nějaké pořádné plot twisty, ale co, jde o úžasná díla.
Obálka je vážně odpudivá a připomíná produkci té nejbrakovější červené knihovny, ovšem to je asi tak poslední věc, která se dá této knize vytknout. Souhlasím s tím názorem, že kvalita tkví především v kresbě - u prvního příběhu jsem se vysloveně rozplýval nad tou krásou! Ty salóny, noční města či přírodní scenérie, to je prostě a jednoduše bomba. Lehce vybledlý Western v tomto směru už tolik neoslnil, ale to jen proto, že ho člověk nutně porovnává s prvními dvěma alby, jinak jde samozřejmě též o výjimečnou práci. Scénáristicky u mě opět vyhrál první příběh, ale story z divokého západu nebyla také špatná. Možná se místy až moc tlačilo na nějaké pořádné plot twisty, ale co, jde o úžasná díla.
