Je tam sem tam pár dobrých vtipů, ale obecně vzato je to celkem nuda a není to zdaleka tak vtipné, jako sešity obsažené v dílech o Simpsonech jako takových. Bart je takový dětinštější prostě. "Konec dobrý, všechno dobré" pak byla asi nejhorší komiksová povídka, co jsem za poslední dobu četl.
Pro Corbena mám určitou slabost, i když nemůžu říct, že jeho kresba se mi vysloveně líbí. Je jen prostě děsně zajímavá. Někdy až karikaturní postavičky v kombinaci či spíše v kontrastu s realistickou a úžasnou kresbou okolí a prostředí vytvářejí zvláštní atmosféru, a to zejména na onom jeho poli hororu (vzpomeňme na Ragemoor nebo nějaké Hellboye).
Nejsem fanda ultrakrátkých povídek, takže ani teď člověk nestihne mnohdy na těch pár stránkách vstřebávat asi vše, tak jak by měl; třeba taková adaptace Havrana je podle mě vyloženě špatná či lépe řečeno nijaká. Přesto jsem si knihu užil, Poe jakožto námět je samozřejmě vynikající volba, corbenovské zpracování obecně skvělé, kniha od CC (v poslední době je to již pravidlem) parádně zhotovená.
To je tak neuvěřitelně post-postmoderní komiks. Žeru to, samozřejmě, většinou se od toho absolutně nemůžu odprostit, na druhou stranu si občas trochu říkám, jestli to není až moc přeplácané (na úkor logičnosti - kterou je teda trochu bláhové a troufalé hledat), jako by vám do naprosto úžasného guláše, který konzumujete, Carey přisypal ještě toffifee. A to proti toffifee nic nemám, chápete. A kdo to byl Roland, atp., nám autoři taky nemusí vysvětlovat tak polopaticky, ale což. Pořád je to zatím komiksová série, která svou kvalitou výrazně převyšuje ostatní, možná proto nechci být v důsledku až takový nekritický.
Zpočátku jsem se také skutečně příliš nebavil (první díl se mi docela líbil), příběh jednoduchý, přímočarý, anarchisté versus migranti (funny), opravdu to moc originalit nepřináší (viz Lenny), ale nakonec se mi stejně ono zasazení děje do 19. století celkem líbí. To se nedá moc říct o kresbě.
Zpočátku jsem se také skutečně příliš nebavil (první díl se mi docela líbil), příběh jednoduchý, přímočarý, anarchisté versus migranti (funny), opravdu to moc originalit nepřináší (viz Lenny), ale nakonec se mi stejně ono zasazení děje do 19. století celkem líbí. To se nedá moc říct o kresbě.
Vyloženě odvázanej z toho nejsem, je to mnohdy ošklivé jak Útok titánů, zpočátku dost předvídatelné, až moc mangovsky karikaturní a přitom ne tolik vtipné, zápletka průměrná, ale zatracovat to po prvním díle taky nechci.
Jasně, je to na Gaimana docela dost jednoduché, ale atmosféru to má. Možná by kresbě slušela víc černobílá než tahle hnědá/sépiová, či co to je, ale jako mírně strašidelná jednohubka poměrně dobrý.
- Víš, jako kluk jsem četl spoustu dobrodružných románů a pokaždé jsem vyloženě trpěl, když se padouch rozhodl všeho nechat, jen aby hrdinovi doprodrobna odvyprávěl svoje plány. Nedávalo to prostě smysl.
- Máš samozřejmě pravdu. Je to úplně mimo.
To byla celkem vtipná sebereflexe. Kdysi jsem psal, že mě originy celkem baví, jenže obávám se, že už jich je najednou zase nějak moc, ale tak takový už je DC svět. Tohle je vyloženě průměrný start nejznámějšího superhrdiny, který já osobně bych zkousl mnohem více, kdyby (maybe spolier!) neobsahoval megamonstrozní mimozemskou superinvazi, která málem vyhladí lidstvo, ale nakonec to na těch pár stránkách všechno stejně dobře dopadne. Achjo.
Wow. Organizaci RUAH neznám a věřím, že její působení v oblasti paliativní péče bude třeba více než chvályhodné a smekám klobouk před všemi, kdo pomáhají umírajícím lidem. Ale tenhle komiks je fakt úlet. Čert vem amatérskou kresbu a úděsný lettering. Kdyby to ale mělo aspoň nějakou hlavu a patu. Sloh vět a dialogů je příšerný a navíc prošpikovaný překlepy a chybami. Zároveň nemám nic proti náboženskému či jinak duševnímu chápaní smrti, ale tyto pověsti/metafory/pohádky jsou dost podivné, mele se tu páté přes deváté a nevěřím, že by si z toho mohl někdo něco výrazně utěšujícího odnést. Nic proti tématu, ale zpracování děs běs...
Nevím, zdali jsem s tímto "vyvrcholením" úplně jako čtenář "uspokojen", neb epická autorská "onanie" se místy na konci zadrhává na triviálních diskuzích ohledně filosofie či vysvětlování pojmu gordický uzel (ale je možné, že Amíci fakt netuší)... přes to všechno je to opět úžasný komiksový zážitek, nebeská bitva a blížící se armageddon, no neberte to. Jsem zvědavý, zdali konec série bude spíše sandmanovský, tedy nějaká povídková dohra/bonus, či se dozvíme ještě něco nového.
Příjemná záležitost z japonského prostředí, které mám rád, s místy skutečně úchvatnou kresbou! V té souvislosti můžu snad jedině vytknout zmiňovaný malý formát a pak - zcela subjektivně - onen rozverný meči máchající "mangáááááá stajl", který se mi k celkovému a obecně spíše realisticko-fantasknímu vyznění nehodí, když se sem tam objeví.
Hm, hm... spousta věcí mi furt trochu nevoní (prostě JAK se mohlo spousta věcí vůbec stát? třeba mi to Isajama ještě vysvětlí), ale trochu se nám to rozjelo a "napjalo".
Velepříjemné překvapení na poli plášťenkářů (a to ani nepočítám povedený vtip na adresu méhe oblíbeného Arsenalu, který je teď ještě více aktuální), který mě v rámci DC universa vlastně zavedl do úplně jiných sfér, které jsou přitom minimálně vzdělanému čtenáři známé, tj. řeckých bájí. Příběh není zbytečně přeplácaný a komplikovaný. Rozhodně zajímavý první díl.
Skalpy jsou skutečně jedna z nejlepších sérií, co tady vychází. Absolutně nevnímám, že by šlo o nějakou telenovelu, ve které se během pár sešitů nic nestane, tohle není žádná zk*rvená Ulice, tohle je drsná sonda do života poraženého etnika žijícího ve světě, o který nestálo. Marnost, vykořenění, pozemské slasti decimující indiánskou duši, však jsem to teď všechno viděl ve značné míře a na vlastní oči i v Kanadě. Tam se teda aspoň každý nestřílí na potkání jako v tomhle parádně sepsaném komiksu... thumbs up.
Já už to asi fakt nedávám, kresba se mi už začala trochu zajídat (nevím, kdo je kdo někdy), trochu jsem se ztrácel i v ději. Kdyby to byla ale kniha, ne komiks, asi bych si ji s chutí přečetl.
Na Snyderovi oceňuji, že se drží velmi pěkně dějové linky, nepřeplácává komiks postavami, zbytečnými bitkami, dějovými OMG twisty; zároveň drží napětí a tempo, je v rámci žánru relativně "realistický". Když zrovna zlobí a dělá pletichy Riddler, tak je to komiks o něm (možná nějaký ten sidekick k tomu) a nemusí se k tomu ochomýtat za jiných okolností celé pravidelné osazenstvo Arkhamu. Jen teda tý Julie je mi líto.
Na Snyderovi oceňuji, že se drží velmi pěkně dějové linky, nepřeplácává komiks postavami, zbytečnými bitkami, dějovými OMG twisty; zároveň drží napětí a tempo, je v rámci žánru relativně "realistický". Když zrovna zlobí a dělá pletichy Riddler, tak je to komiks o něm (možná nějaký ten sidekick k tomu) a nemusí se k tomu ochomýtat za jiných okolností celé pravidelné osazenstvo Arkhamu. Jen teda tý Julie je mi líto.
Stává se mi to často, stalo se mi to i u téhle debilní série - nějak si zvykám. Na tom, co říká cyboy bude mnoho pravdy, ale jinak má Gantz jednu velikou výhodu, čte se to fakt rychle. Akční řežba plus plno wtfoidních momentů a vždycky to nějak překousám.
Tenhle díl se tváří zprvu velmi epicky a vykresluje nám obrysy potenciální obří války, načež se velmi záhy stane sledem spíše kratších epizodek, ale zatím mi to vůbec nevadí; svět Mýtů žeru a nadšeně čtenářsky prožívám. Občasná změna kreslíře je také osvěžující, i když jsem fandou té klasické - kompozice obrázků a rámečku s podélnými pruhy na kraji stránek je fakt super.
Bleach, to je manga série, kterou podobně jako třeba Gantz, čtu vlastně ze setrvačnosti. Jenže už dvacátý díl mě překvapivě nenudil a když se jedenadvacátý tak trochu "uklidní" a vypadne ze Soul society, přičemž je to celé takové skvěle odlehčené, znovu se objeví ty crazy vtípky, co jsem měl rád ze začátku, a můj oblíbenec Iššin (srovnatelně jako třeba Kakaši z Naruta) se konečně rozjede; umím se přistihnout u toho, že mě to vlastně někdy docela baví!
Velmi hutná a depresivní atmosféra v kontrastu s roztomilým ptáčetem a jeho snahou a zároveň nepochopením okolního světa. Pointa se tváří na první pohled velmi "úderně", ale zase to tolik ve mně nezanechalo, to spíše celkové vyznění a estetika příběhu.
Přiznám se, že TIBET jsem si ještě nepustil, ale aspoň jsem si četl ony lyrics. Komiks je to velmi krátký, milý, hravý, pěkně nakreslený (Tom je prostě pán), ze všeho tak trochu cítím (a soucítím) takové ty nešťastné/nenaplněné/ukončené lásky, které se dají nekonečně popisovat v patetických či jiných metaforách, což samotný komiks vrací zase trochu na zem. Výraznější přesahy z anotace v tom totiž naopak tolik necítím, je to přecejenom útlý sešit.
Tyhle komiksy jsou pro mě lahůdkou a ačkoli příběh je relativně plochý a přímočarý, miluju onen vytvořený svět, s jeho mapami, mýty a hrdiny. Krásná práce.
Seriál neznám. Kniha je bohužel pouze sledem velmi krátkých epizod, které rychle uplynou s jednoduchou zápletkou pomsty a lehkým "ponaučením" na závěr, ale nemůžu říct, že bych se nudil. Na kresbu jsem si trochu zvykal, ale ona mnohde zvláštní dynamická kompozice je fajn.
Relativně zajímavá a trošku vtipná je poslední povídka Ve stínu svitu měsíce, kresebně mě zaujaly Belle morte a Padající hvězda, nejvíce mě asi bavilo Duchobraní a Návštěva. Jinak ačkoliv celkově trošku průměr, sérii moc fandím.
P.S. Ty manga stripy bývají docela dost nevtipné, co jsem tak vysledoval...
Musím říct, že některé kresby (zvlášť ke konci) vypadají zdařile mangovitě, ale ze samotných příběhů mě zaujalo snad jen Rytířství v oblacích. Na Vánoce s buřtem jsem se těšil, bylo to zase celkem dost vtipné, ale možná na mě až trochu moc wtfoidní úlet...
Sborník mě taky skutečně zaujal i přes logicky rozkolísanou kvalitu příběhů a kresby. A mám toho dost co pozitivně vypíchnout - hned první dvě povídky (Vyvolený, Dva konce akvaduktu) mě bavily a navnadily, klasicky bizarní Tesařové to samé. Dítě, které vidělo Mesiáše mělo celkem hezký námět, Štěpánka Jislová a její - jak jinak - hrdinky taky ušly:-) Zasmál jsem se hodně u Pro pár lam navíc, docela dost "krutej" (ale dobrej) byl Baron a úplně nejlepší, byť zcela bez pointy, bylo Prague Security Blues, velmi zábavná a originální záležitost.
Překlad je řekněme pomalu to nejzábavnější na celém Lobovi - vznikají celkem vtipné hlášky a dialogy. Příběhy jsou totiž zase stejně stupidní jako vždycky, ale tentokrát musím přidat třetí hvězdičku za povídku s pošť(ev)ákama, ta mě fakt pobavila:))
Stále je to docela hustý, ačkoli se prakticky nic nestalo. Zůstává jen ona tíže okamžiků a všudypřítomný mor. A smrt.
Kresba je taková lehce dětinská, ale na druhou stranu ke komiksu se nebývale hodí a popravdě asi nějaký čas trvá, než se nakreslí jedno z okének, které má často mnoho detailů či stínování. Jsem zvědav na závěr trilogie.
Po Saccovi a Bunjevacové (co si tak vzpomínám a vybavuji) další komiks z divoké balkánské historie. Asi se nelze divit těžce jednostrannému a černobílému stylu vyprávění lidí, kteří si podobným peklem prošli. Navíc proč relativizovat něco, co je pravda, byť ve své hrůzné podobě? Nedávno jsem si zase musel vyslechnout nářek a vztek nad tím, kterak zlý "bombometčík Havel" podporoval bombardování Jugoslávie a pád Miloševiče, kterak jsme zradili naše slovanské bratry a spřáhli se se zlými Spojenými státy. Tahle kniha je možná vystihující odpověď na otázku "proč". Klasická devadesátková kresba se nezaobírá pláštěnkami a barevnými slipy, nýbrž opravdu nechutnými zvěrstvy, které si nezadají se zločiny nacistů během druhé světové války (tak trochu genocida, tak trochu Leningrad). Klasické komiksové velké "bum" a "prásk" tentokrát nezpůsobují superhdinové, ale srbská armáda... když jsem si pročítal záveřečné přílohy, měl jsem skoro vlhké oči, opravdu. Síla.
"Tesařoviny" mám rád a konkrétně zde opět musím vyzdvihnout atmosféru spojenou s příjemnou dávkou absurdna a surreálna. Jenže celkové vyznění příběhu je příliš rychlé a musím se přiznat, že jsem to příliš nepobral - příliš věcí, které byly naznačeny, nejsou vůbec vysvětleny.
Dávno jsem najetej na hellbojovskou notu, takže si každou knihu víc a víc užívám, byť kvalita jednotlivých příběhů různě kolísá. Duchařiny, upíři, ba dokonce i ufouni se dají dělat dobře, nebo alespoň zábavně, když se to umí. Atmosféra jako vždy na jedničku. Corben mi připomínal trochu Petera Lairda od želváků, ale vymazlenějšího, méně infantilního.
Onen "stín pochybnosti" u mě s druhým svazkem trochu upadl, protože se jedná skutečně o povedenější a dobrodružnější styl vyprávění, který je - tentokrát jsem si toho mnohem více všímal - doprovázen skutečně úžasnou kresbou. Zajímavé zápletky zasazené do Sherlockova universa a zároveň dějin Británie vytvářejí celkem podmanivou komiksovou směs. Až mě to samotného překvapilo.
Předlohu asi jen tak číst nebudu, tak jsem se do toho pustil... kresba zvláštní, ale stejně jako námět i vyprávění dost atmosférická. Je to parádně temné, trochu mi vadí možná až místy strojená mluva a narativ (někdy i scénář - nemůžu se rozhodnout jetli takový ten "lineární mexican standoff" je výborná nebo poněkud ulítlá scéna), ačkoliv tu stylizaci chápu a beru. Velezajímavý fantasy-western, což o to.
Textovou část jsem přeskákal - ne, že by mě to nezajímalo, ale člověk to docela zná a články opravdu nejdou příliš do hloubky (ano, nejsem cílovka a nijak to nehaním). Stejně tak by člověk ocenil možná příběh vystavený jinak než doslovně podle sebepochvalného Vita Caroli, ale mladý čtenář se tak "dozví" jistě mnohem více věcí než jen z hodin dějepisu... co se týče kresby, tak se až někdy pohádkově sterilní středověk mění náhle v krvavé cákance ala Frank Miller... ale celkově v rámci žánru zase pohoda řekl bych...
Tož pro začátečníky či mírně pokročilé čí mladé či staré či nezkušené či lehkomyslné uživatele internetu obsahuje komiks jistě zajímavé rady. Výtvarná stránka neurazí, některé vtipy celkem pobavily, jiné byly celkem dost nevtipné...
Trocha nostalgického vzpomínání na Zámek, Masaryka a tak. Jinak okolní věci mě moc nezaujaly (Turini zase s erotickým nábojem, ale jinak o ničem; Péro zajímavě nakreslené, ale trochu wtf), snad jen to Svinstvo mi s razancí připomnělo určitá životní období.
Je to skoro na den přesně rok, kdy jsem si přečetl první Ságu (toto letí) a na druhý díl jsem se moc těšil. Je to celkem bezva příběh, ale přijde mi to celé takové mainstreamově konstruované a ačkoli místy příjemně divné, tak stále celkem prvoplánovité.
Celkem originální vizuální pojetí, které se místy může zdát až jednoduché, ale ve skutečnosti je často perfektně zkomponované a promyšlené. Docela se mi tyhle koláže líbí, mnohdy jsem nad vystřiženýma fotkama přemýšlel, jak moc bylo složité je dohledat a vymyslet jejich umístění v kompozici, byť hlavy uprostřed klasických kosatíkovských dialogů zase tolik dělat nemusí. A téma? Rozhodně zajímavé, i televizní díl se mi líbil. Celá ta forma k těm sedmdesátkách padne jak ulitá. Supr!
Exkurzy do minulosti jsou výborné, přičemž vzadu stále číhá cosi, napětí graduje, očekávání vzrůstá, příběh se blíží možná k velkému finále a Bóďa se zle kouká...
Panejo, tentokrát to fakt vygradovalo, docela jsem si po dlouhé době Bleach i užíval a dokonce navnadil na další díl. Masakr. Jen teda koukám na wikipedii, že jsme co se týče dílů teprve ve 2/7...
Cílovka bude asi skutečně jinde a já se snažím vždy hodnotit věci "v rámci žánru", ale prostě nemůžu si odpustit pár poznámek. Můj neoblíbený nešvar - zase ta zpropadená okénka, která jsou mnohdy řešena nešikovně a člověk často neví, kudy se ubírá děj a text. Ten je naštěstí však takový přímočarý a jednoduchý, že člověk asi nemá moc šanci se ztratit. Když se z nějakých neznámých pohnutek rozhodne Angelina Jolie vyšetřovat podivné věci, potká následně jednoho týpka a šup šup už jdou do akce, ani neví pořádně kam a proč, ale najednou je z toho akčňák a oni jsou akčními hrdiny. Jako nelíbilo se mi to moc, anglická citoslovce ("crash") tahají za oči, Jolie někdy sice hezky špulí a prostředí je zajímavé, ale scénář to trochu pohřbil.
