Ty příběhy jsou zase kupodivu o něco blbější a naivnější (náhodné zaznamenání komunikace padouchů: "zaútočíme a pak budou vedení i miliony naše! hahaha!", atp.), ale když si tak vezmu, že bych to četl jako dítě, asi by mě to dost bavilo. Navíc moudrý Tříska, odhodlaný Leo a hlavě skopičiny dělající Michaelangelo... no není to roztomilé?
Tváří se to jako špionážní záhadný komiksový Da Vinciho kód ze středověku, ale je to vlastně jen takový obyčejný - a relativně pěkně nakreslený - dobrodružný komiks. Každopádně je mi hodně líto každé série, která nedovyjde...
Tváří se to jako špionážní záhadný komiksový Da Vinciho kód ze středověku, ale je to vlastně jen takový obyčejný - a relativně pěkně nakreslený - dobrodružný komiks. Každopádně je mi hodně líto každé série, která nedovyjde...
Musím souhlasit níže s louzou, že jde o zcela výjimečnou knihu a jeden z nejlepších superhrdinských komiksů, které jsem kdy četl (srovnatelný se světem Watchmenů), bravurně konstruován a bravurně vyprávěn. Co se týče pokračování, o kterém louza mluví, tak to mě teprve čeká a nemohu soudit, ale začínám se bát... každopádně první díl je naprostá pecka.
Třetí díl mě příběhově také příliš nepřitahoval, ale na druhou stranu je zde plno vtipů a humorných situací, které celou knihu pozvedávají. Jakoby ona nadsázka Nikopolovi slušela víc než ony "vážné věci" v druhém díle.
Nechtělo se mi Kapisovi věřit, že po prvním díle to bude tak špatné (myslel jsem si, že tam bude jen nějaká zlá narážka na čechosovětskou říši třeba), ale nyní mu musím dát za pravdu. Kresba mě sice neštvala, přijde mi na celém díle jako to nejlepší, ale jinak je to dost divná "sci-fi". A skutečně sešup dolu po těch 6 letech vzniku dalšího dílu.
Taková perla mi byla dlouho ukryta; ještěže v NKP se najde ledacos, o chloupeček víc než v MKP. Přítelkyně ve studovně drtí skripta, já si čtu starší komiksy. A tady jsem nesáhl vedle. Tyhlety sci-fi světy, fašismy (s volbami?), postjaderné a postkatastrofické regiony známe z komiksů jak své boty, ale tohleto vzniklo samozřejmě už na začátku 80. let... Miluju ty anachronismy, které se tam objevují, viz např. "Přestávka" na buclaté televizi po hokejovém přenosu, atp., a to se píšou 20. léta 21. století, což máme skoro za rohem. Čechosovětská Bratislava taky výborná. K Bikalovi si postupně nalézám cestu, nedávno jsem držel v ruce nějaké francouzské originály a zde tak pozoruju, že spojil svoje oblíbená témata - politiku (Teorie rozpadu) a postjaderný sci-fi svět včetně podivných zvířat v podobě Gogola či egyptských bohů (Animal'z). Rozhodně si jdu sehnat další dva díly trilogie.
Jsem už nějakou tu dobu majitelem tzv. "chytrého telefonu", takže v dobách, kdy jsem měl psát spíše diplomku, jsem sjížděl instagramy, candy crushe a... angry birds! Takže spousta narážek chápu, byť to zase tak třeskutě vtipné skutečně není. Ale děti to očividně žerou...
Ano, kecy:-) Ale že kecy jsou blbý, jsou jenom kecy. Vemte si katalog IKEA, jestli se vám líbí jen obrázky. Vata? Možná. Ale zábavná.
Ennis dokazuje, že umí, že je to mistr dialogů a že má dobrý smysl pro humor. U stripů z kolekce "Herr Star před zrcadlem" jsem se opravdu chlámal. Jinak retrospektivní ohledy, psychologické průniky do duší postav (co se zde trochu pohrdavě označuje za telenovelu), to bylo všechno fajn, včetně akčnějšího finále. Btw. Pupíkovskej John John se neinspiroval u Prdelmana?:)
Ale jo, nakonec tomu pět hvězdiček dát musím. Sice ty příběhy tak trochu nakonec vyvanou z mysli, ale během četby se člověk rozhodně nenudí. Příběh je pěkně vystaven a má dobré nápady, je opět skvěle vykreslen a nakreslen, a pevná vazba s barevným tiskem z Comics Centra je jako obyčejně pošušňáníčko.
Souhlas s řadou komentářů pode mnou - ta kresba je naprosto úžasná, nevzpomenu si teď na žádného Čecha, který by teď z voleje mohl konkurovat západní mainstreamové produkci. Třikrát, šestrkát bravo, pan Suchánek. Umět takhle kreslit a chodit s Alžbětou Trojanovou, to je pecka:D Sečteno podtrženo, kresba: 95%.
Jenže námět jde trochu mimo mě. Neffa mám celkem rád - nebo přesněji řečeno měl jsem -; když psal sloupky do LN působil na mě celkem rozumně. Dlouho jsem od něj ale nic nečetl. Jeho sci-fi (které jinak můžu) jsem se ale vyhýbal, jeho témata mě nelákala. Asi jsem dobře udělal, protože jeho povídky v tomto komiksu (krom té druhé ucházející alespoň nápadem a atmosférou) jsou dosti průměrné. Co mě však úplně šokovalo, jsou Neffovy doplňující texty, jakési "mezimluvy". Autor sci-fi (!!!) tam rozumbraduje nad tak neuvěřitelně banálními a triviálními otázkami ohledně mimozemšťanů a ještě banálněji si na ně odpovídá. Nemusí být každý autor génius a znalec kosmologie, kvantové mechaniky atp., ale takovou prostou úvahu jsem vskutku nečekal. Vskutku jsem čuměl: Naštěstí, opakuji, se nikdy nepotkáme. Ledaže by ano. Ano, je to vytržené z kontextu, ale i tak se to nese celé v podobném duchu...
Jak jsem zmínil, druhý příběh jsem si užil, první budiž, třetí je podle mého názoru velmi špatný, ale je to také dáno tím, že na příběhy s cestováním v čase jsem obecně dost přísný. Dobré byly "světy", ve kterých se příběhy odehrávají, připomínaly mi svět Transmetropolitana.
Já jsem poněkud jiný ročník, než aby na mě tady fungovala nostalgie - jsem totiž o rok starší než Kometa a ačkoli jsem byl odmalička geniální, ve dvou letech jsem ještě číst neuměl. Pravda je dokonce taková, že Mr. Sweeta, přestože obálka mluví o "legendárním komiksu", jsem neznal až do minulého týdne, kdy jsem si pročítal Komiks v Brně, kde se jeden příběh vyskytuje (mimochodem ten samý co tady).
Obecně vzato jsem rád, že jsem se seznámil opět s něčím novým. Z díla sálá upřímná radost, nadšení, záliba v onom zakázaném ovoci jménem Amerika a americký akční komiks. Místy mi to dokonce připomínalo Žlutého Roberta (moje nostalgie z dětství), jak příběhem, tak okýnky s padouchy. Však se Bohumil Fencl prý inspiroval i u Borna. Je to zkrátka celé takové dost roztomilé, ale i když je třeba brát v potaz dobu vzniku, už to jednoduše zastaralo. Vtipy a narážky jsou někdy dobré, je to celé dost nadsazené, kresba je zábavná a čte se to kvapem, protože je to extrémně dynamické - ale to je zároveň i zásadní slabina. Scénáře jsou fakt místy hloupoučké a situace a scény se střídají pomalu s políčky, což mě skutečně nebaví.
Sexy vizáž, úžasná obálka, originální kresba Lee Bermeja, Luthor jako hlavní postava je prima nápad, atmosféra je vážná, docela napjatý jsem vlastně byl až do konce... ale celé je to takové dost neslané, nemastné. Chybí tomu nějaké koření a lepší omáčka... Ale dost kulinářské terminologie; mrazivé je uvědomit si, že brutální Toymanův teroristický útok čtenáře komiksů moc nerozhodí, v Metropolisu nebo Gothamu se tohle děje každý den. Nyní by však svého Supermana a Batmana potřebovala Evropa, protože včera to nebyl kreslený a fiktivní Toyman, ale real shit.
#prayforparis
Takový Aargh "Brno Edition", takže zde najdeme průřez tvorbou většinou známých tvůrců. A opět se něco povedlo více, něco méně. Já sám mám četbu zpříjemněnou o to, že ačkoli Pražák, Brno mám v posledních letech docela prochozené a více "pochopené", kvůli přítelkyni se tu velmi pravidelně otáčím. Byl jsem tam před 14 dny, zítra tam jedu zase... zkontrolovat Joštův pyj a žirafu možná.
Nepřekonatelné komiksy zde nabídl Tomáš Kučerovský (asi se stávám postupně jeho velkým fanouškem, protože si od něj nepamatuju nic, co by se mi vyloženě nelíbilo, naopak mě to vždycky více než hodně zaujme), bavil mě Grus, Čech, Chalánková. Po výtvarné stránce mě zaujala většina tvůrců (hlavně Toy_Box, Šlajch, Tučapský), ale obecně vzato na scénářích je opravdu často vidět, že jsou to rychlonápady a že komiksová mikropovídka funguje málokdy. Já mám pocit, že na 4 strany se to nepovede skoro nikdy...
Znovu zopakuji, že jsem předlohu (ano, je to trestuhodné) nečetl, a proto se na ní neohlížím. Přesto jsem znovu překvapen tím, že je hodnocení, podobně jako u předešlého Potulného rytíře, tak průměrné. Ale do několika let GRRM načtu, pak se vrátím a dám vědět, jestli překvapení trvá:) Jediné, co mi skutečně trochu vadí, je příjemně realistická, ale poněkud sterilní kresba v poněkud instagramových barvách. Jinak fantasy-středověký příběh a svět jsou perfektně vykonstruovány a napsány, tady si není na co stěžovat. Naopak si to hrozně užívám...
Tak už tu nemáme rok jedna, ale rovnou rok nula - co bude příště? Rok minus jedna? Dva roky před Batmanem?
Snyder Batmana rozhodně umí (o dost více než Supermana), ale též mi trvalo značnou část knihy než mě o tom autor opět přesvědčil. Red Hoodův gang je esteticky prostě strašně zajímavý a ačkoli jsou ony červené "zkumavky" na hlavě trochu jiné než kdysi, stále to děsí a fascinuje zároveň:-) Nejsem komiksový encyklopedista, takže mě také potešilo, že nyní vím alespoň špetku o originu takového Riddlera... Díky Crwi, že se zase do netopýřího muže výrazněji pouští (viz jejich stránky na facebooku).
Tak už tu nemáme rok jedna, ale rovnou rok nula - co bude příště? Rok minus jedna? Dva roky před Batmanem?
Snyder Batmana rozhodně umí (o dost více než Supermana), ale též mi trvalo značnou část knihy než mě o tom autor opět přesvědčil. Red Hoodův gang je esteticky prostě strašně zajímavý a ačkoli jsou ony červené "zkumavky" na hlavě trochu jiné než kdysi, stále to děsí a fascinuje zároveň:-) Nejsem komiksový encyklopedista, takže mě také potešilo, že nyní vím alespoň špetku o originu takového Riddlera... Díky Crwi, že se zase do netopýřího muže výrazněji pouští (viz jejich stránky na facebooku).
Sem tam se nějaký vtípeček povede a samotná četba mě neotravuje, ale ačkoli se někdy Kidova sígrovitost a výlevy alespoň částečně a zdálky podobá Calvinovi, je to stále příliš průměrné... sedw to shrnul tak nějak stručně, leč přesně.
Kresba je sice sympaticky dynamická, ale stripy mě také moc nechytly - průměrný humor a má-li tématika zaujmout dnešní mladé, asi by se měla věnovat více PC hrám než arkádovitým 90's videohrám, protože nostalgie skutečně moc nefunguje. Ale kdoví, mluvím za sebe.
Jáááj, jako hráč a fanda Hearthstonu jsem se tuze těšil, ale nakonec jsem dost zklamaný. Mnoho pitomých patetických dialogů, strašně moc termínů, jmen a míst, které potěší a nezmatou skutečné znalce světa Warcraftu, mě však ale jenom hrozně moc obtěžovaly a hlavně nudily. Nic proti propracovaným světům, ale tyhle nicneříkající encyklopedické zkratky jsou scénáristicky strašně nešikovné. Příběhová linka je opravdu rádobyakčně přiblblá. Tak snad příští díl bude zase lepší.
Dříve než nějaký přemoudřelý komiksový geek vznese připomínku ohledně komiksovosti díla, řeknu, že komiks v knize zastoupen prostě je, a to mnohem výrazněji než v Deflorované dívce.
Musím konstatovat - jak se píše v anotaci -, že některé věci skutečně asi zestárly a nejsou tak provokativní, nicméně ona "jemná ironie" neustále baví a okouzluje. První Švestkouni mě kdovíjak neoslovili, klasická abeceda místy pobavila (Fetišista), místy moc ne. Čtvrteční liják ale opět ukázal dokonalý Goreyho cit pro absurdní humor a Nechutný pár celý zážitek opět korunoval. Hloupý žert už je jen jako bonus. Třetí, ani čtvrtý díl (či spíše a přesněji řečeno český redakční výběr) tedy nedosahuje kvalit Lenošky a Octárny, ale stejně Edwarda miluju...
Jak říká níže "brko-dj-wich", skutečně z toho běhá mráz po zádech. Málokdy se stane, že při čtení člověk pravidelně dostává husí kůži, je v komiksu zcela ponořený, je neustále napjatý a místy se mu chce i dojetím brečet. Tahle série patří mezi to nejlepší, co tady vychází a co jsem měl tu možnost číst. Scénář, kresba, atmosféra, dialogy, barvy - vše na jedničku.
Na knihu jsem se též moc těšil, zklamání přišlo jen lehounké. Přijde mi totiž, že z hrátek a vhledu do Nikkarinova zajímavého universa se stala pouhá akční honička. Vtip s hromem a zubařem mě však naprosto dostal:-)
Až se bude někdy konat soutěž o nejvíce nesympatického a slizkého padoucha, Zack Wells bude horký kandidát na první místo a získání sošky megachuje.
Neměl jsem zprvu pocit, že se příběh začíná rozjíždět, naopak jsem měl pocit z jakési stagnace a zamrznutí. Tvůrci si stvořili celkem zajímavý, byť pro mě místy překombinovaný svět a začali si hrát. Ale příliš brzy, ztratila se mi zápletka, cíl, kontinuita... začalo se ztrácet i to hlavní, atmosféra. Na druhou stranu nemůžu říct, že by mě četba nebavila, naopak. V druhé části se to láme a začne jít do tuhého, projeví se skvělý vypravěčský styl a dialogy. No a konec? HOLY FUCKIN' CRAP!!!
V Nýdrlandu jsme tolerantní a ctíme každý názor! Ale nemít žádný, to je vrchol všeho!
Nechci se mýlit - neb už si předlohu zase přestávám trochu pamatovat -, ale začínám dostávat pocit, že komiksový Candide se nezačíná odlišovat silně pouze svým universem, ale též i dějovou linkou. Dílo je to však stále svěží, nesmírně vtipné a plné nejrůznějších narážek, ať už grafických nebo slovních, které se týkají všeho možného a je nesmírná zábava je nalézat a dešifrovat. Kresba i styl (erotika, dynamika, karikatura) mi strašně připomínají Saudka.
Velmi příznačné a trefné se mi pak jeví ponaučení z levičácko-anarchistické revoluce (str. 46-47), které jak známo, opět a pouze žerou vlastní děti a stávají se jen rudou kopíí diktatur, které samy svrhávaly. A podobné myšlenky by rozhodně neměly zapadnout, neboť Voltaire, byť myslitel poloviny 18. stol., byl především filosof.
Tyjo, už je to přes 4 roky, co jsem opustil tuhle našláplou sérii, takže už bylo na čase se k ní vrátit. "Úcyhlácká dekadentní zvácenost" pěkně sérii vystihuje, oceňuji ještě celkem kvalitní černý humor a několik výrazných skoro hlavních postav (Svatý Zabiják, praotec D’Aronique, Herr Starr). Předrsnělost však jak známo nemusím... Také člověk, který načítá Lucifery a Sandmany a Mýty a tak dále, a ví, jak s tématem nadpřirozena, náboženství či mytologie, pracují jiní autoři, musí uznat, že tady to trochu není vončo.
Je to poněkud dětinský humor; někdy celkem vtipný, jindy vůbec. Na druhou stranu, nevyrostl jsem z dětinského humoru jako spíše z pohrdání dětinským humorem. Nemám zapotřebí dávat najevo, kterak je to pro prťata. Jasně, na Mimoních se dá dnes rejžovat spousta peněz, ale úplně beze smyslu a debilní to taky není.
Lze souhlasit s lecčíms, co už tu zaznělo - je to "wtf" a hned první sešit překvapí. Prostě úlet, a to v dobrém i špatném slova smyslu. Komiks je zvláštním mixem LOBOtomie, batmanovského obludária či příběhu jak vystřiženého ze Stand Up Guys (Jako za starejch časů). Ačkoli mi hlavní hrdinka není ani trochu sympatická, je celkem vtipná, zvrhle sexy, zvrhle roztomilá, a řekl bych že onen ženský scénáristický vklad je hrozně znát. Přece jenom žena chápe ženskou duši lépe, byť je sebešílenější. Můj styl humoru to není, ale je to často až groteskní, plné vtipných hlášek a narážek, kterým jsem se zasmál i já. Je to přiměřeně akční, takže i z toho důvodu se mi to četlo dobře... A kresba je fajn.
Nejsem znalec DC či jiné mainstreamové produkce, ale zdá se mi to jako svěží vítr a originální dílo. Chápu ho jako velkou nadsázku, a proto jsem si komiks i docela užil. Je to podobné jako s novým Mad Maxem: posuzovat ho přísným rádobyfilmařským okem, musel bych konstatovat, že je to ptákovina. Brát to jako nadsázku, znamená si užít vtipný akčňák.
Jedna z těch povídek, která vás na konci nechá samotného a hloubajícího, lehce znepokojeného, protože jste četli se zatajeným dechem až do samého závěru nezávěru. Takže místo finálního bombastického rozuzlení jste zanecháni ve stejně napjaté atmosféře jako po celou dobu četby. Krásně zpracovaná kniha, sympatický výběr námětu a krásná kresba. Baobab rulez.
Další bizarní padouch z batmanova rajónu, který měl těžké dětství, a proto se z něj stal naprosto enormní psychopat. Tož i z kozaté blondýny se zblázní kdekdo. Oceňuji, že krom "povinného" setkání se s Catwoman, které má však i jistý punc žárlivosti a zapadá do příběhu, se Batmanovi do cesty nestaví celá plejáda postaviček jako na orloji, což je pravidelný rys batmanovského universa. Naopak je to férový souboj Batman versus Mad Hatter, který má jasný začátek i konec doplněný nějakou tou zmíněnou kloboučníkovou reminiscencí na nešťastnou minulost. Co mě velmi pobavilo, je poslední bonusový příběh, kdy Scarecrow, Penguin a Mad Hatter opravdu místy vtipně hláškují.
Esence mainstreamu a průměrnosti, tedy Superman zachraňující svět v nepřetržité akci, ve vymazlené kresbě, hloubající sám o sobě, s dávkou patosu, vesmírného nebezpečí, teroristy a Lexem Luthorem.
Dostal jsem do ruky tento komiks, načež jsem navštívil jako každoročně malebné husitské město Tábor a naší rodinnou haciendu. A zde ve vedlejší uličce na starém městě objevil překrásný lehce zapadlý obchůdek Baobab, plný krásných knih a notýsků, kde se u krbu vyhřívala symaptická mladá prodavačka a o kousek dál podřimoval velký krásný pes. Jungovská synchronicita jako prase. O to větší - jelikož David B. se pouští do tří příběhů, přičemž dva mají vztah k Žižkovi a pověstem o adamitech. Člověk, kterému něco říkají Klokoty nebo Příběnice, zkrátka tuší a ví...
Fantastické příběhy čerpající z historie i mytologie se podobají spíše pohádkám, první je klasická povídka jak vystřižená z Příběhů tisíce a jedné noci, další dvě se tváří tak "středoevropsko-pohádkovsky". Na druhou stranu, ať už to dělá kresba nebo scénář, jsou to příběhy, které se odlišují a jsou originální. Zajímavý je též Davidův jakýsi (ne)hodnotící "odstup" od husitů a Žižky. Já ho samozřejmě jako bývalý student historie úplně nemám a husity vnímám spíše negativně, ale zde kališníci vystupují jako čistě neutrální postavy, nebo lépe řečeno - chvílemi jako hlavní postavy, se kterými je třeba soucítit, na druhé straně nábožensky pomatení vrahouni či hipísáci (adamité, pikarti).
Knihu jsem si jinak velmi užil, je to přesně ten baobabský styl, který by propagátor Bernášek pravděpodobně odmítl jako nezajímavé neumětelství, mně se to naopak velmi líbí.
Na tyto stripy jsem náhodou narazil kdysi tuším že na nyxu a už tehdy mě celkem zaujaly. Úžasná fantaskní a surrealistická atmosféra, která však vede k mnohdy brilantním pointám, podtržená specifickou perfekcionisticky "narýsovanou" kresbou plnou zajímavých technických detailů.
Myslím, že já sám se u této série neustále opakuju. Lehká scénaristická vata je silně prošpikována geniálními a často surrealistickými stripy (tentokrát už je to místy těžké dada), které mi vždy svou atmosférou navodí velmi příjemnou náladu, nebojím se dokonce říct, že mě i duševně obohacují a inspirují. Při čtení se často zastavím a prostě sním. A obálka je opět skvělá, nové postavičky též pobaví:-)
Ten příběh je ještě naivnější a přiblblejší než v díle prvním. Tahle rozmáchlá vesmírná dobrodružství bývají obecně přitroublá, na druhou stranu jsou to želváci se svými hláškami, jsou celkem vtipné a přiměřeně akční, tudíž kniha se čte celkem dobře. Co mě však štve nejvíc, že nemůžu rozlišovat želvy podle barvy pásek:-)
Opět úžasný čtenářský zážitek, krásný příběh doprovázený nádhernou kresbou. Japonská mytologie naroubovaná na sandmanovský svět, či možná naopak, se skvěle vydařila a celkové vyznění ve mně zůstane ještě hodně dlouho. Ještě o chloupek přitalčit na štětec a Pán snů by vypadal jako manga postavička. Což jeho účesu nevadí, a to je hlavní.
Mno. Obálka je špatná. S hrdiny našeho příběhu se neumím ztotožnit, s jejich lovestory už vůbec ne. Atmosféra strachu a teroru nějak vůbec nefunguje (přitom takové díly Sin City mají parádní atmosféru). Příběh je příliš jednoduchý, zápletka možná zajímavá, ale jakési "poslání" komiksu mě zcela míjí, stéká po mně a já zůstávám celkově nedotčen. Jediné, co stojí za pochvalu, je kresba, která je sice na několika místech trochu podprůměrná a matoucí, ale celkově geniální. A pak také vlastně vydání Comics Centra - palec nahoru, knížky oni umí.
Své fanoušky si to jistě najde, mě tyhle díly moc nezaujaly. Bart rozhodně není můj největší oblíbenec z rodiny Simpsonů, vlastní sešity by si zasloužily jistě jiní, třeba Homer nebo Flanders:) Tak či onak, zase obří rozdíly mezí Simsponovic komiksy a těmi, kde má hrát ústřední roli El Barto, nevidím...
Komiks je to od pohledu krásný (jinými slovy, tenhle retro styl a papír, barvy mám rád), taková historicko-vesmírně-naučná hipsteřina. Do zjednodušeného vyprávění a příběhu o dějinách kosmonautiky jsem se se ponořil a nesmírně mě to bavilo. Doporučuju k četbě mít otevřenou wikipedii - zaručuju skutečně zajímavě a poučně strávený čas. Zasazení do historického kontextu není od věci, ale příběh jakéhosi Eugena, který se vypráví jakoby mimochodem, bokem a paralelně s historií "Space Race" jsem nepochopil, nemá podle mě žádný smysl, anebo mi zcela unikl. Z kresby nadšeny zrovna dvakrát nejsem, ale proč ne, celkový design knihy to více než kompenzuje.
Masy netvorů zaplavují naše domovy! To je konec! Takhle nějak si představuje průměrný xenofobní Čech, co viděl černocha/muslima/uprchlíka maximálně v televizi (ale už by ho šel střílet), dnešní "migrační krizi". Anebo to naši hrdinové zažívají na vlastní kůži. Umřít může kdokoli. Skoro kdokoli. Ale stejně je to masakr.
Vskutku, kombinace matoucích a nudných flashbacků, patetických dialogů a ošklivé kresby, mi tu sérii trochu znechucuje. Tentokrát se dá mluvit o výrazně klesající tendenci!:) Ale ne, myslím, že u série ještě chvíli vydržím bez většího remcání, nápad se mi stále líbí... i když...
Paskřivec je geniálně vytvořená povídka, kterou jsem hltal stránku po stránce. Další povídky nejsou scénáristicky tak vybroušené, ale vždycky vévodí správně temná atmosféra. Za mě veliká spokojenost.
Ouje, to je fakt kolosální pecka. Patrně nejlepší kriminální komiksová série, co se dočkala českého vydání. Parádní noir, který více než na akci sází na atmosféru a dobře propracovaný scénář. Co příběh, to ponoření se do temného a surového amerického podsvětí, do světa, který tak zbožňuju na amerických filmech (Fargo např.).
