Atmosférická záležitost, ve které se Joker zblázní snad více než je u něj obvyklé. Jedná se též o komiks, u kterého mi ani příliš nezavází Batmanova suita, kterou skutečně nemusím (možná proto, že jsou skoro pořád mimo hru). Dokonce se i vedlejší legie záporáků jenom tak lehce mihne, což oceňuji. Vzájemné patetické a zamilované proslovy mezi Batmanem a Jokerem se daly číst a kresba byla fajn. Batman zase nezklamal.
Atmosférická záležitost, ve které se Joker zblázní snad více než je u něj obvyklé. Jedná se též o komiks, u kterého mi ani příliš nezavází Batmanova suita, kterou skutečně nemusím (možná proto, že jsou skoro pořád mimo hru). Dokonce se i vedlejší legie záporáků jenom tak lehce mihne, což oceňuji. Vzájemné patetické a zamilované proslovy mezi Batmanem a Jokerem se daly číst a kresba byla fajn. Batman zase nezklamal.
Stripy to nejsou moc vtipné, ani zábavné, většinou jde o vatu, banální prohlášení a jednoduché rádobyvtipné hlášky... mezi nimi se však najde sem tam vybroušený klenot, který překvapí svou vtipností, pointou, ba i moudrostí. Kvalita se postupem času trochu zlepšuje. Celkově jde o celkem milý "humor", mnohem sympatičtější než třeba Hajzl. Kuře, jsi sympoš, ale ne moc vtipné zvířátko:)
Byl to masakr a vlastně ani nevím, jestli jsem chtěl, aby to skončilo tak, jak to skončilo. Nicméně finále to bylo důstojné (ne tolik ono natahování série) i se všemi nedokonalostmi, které k tomu patří. Asi první delší manga série je za mnou - teprve teď při psaní komentáře si to uvědomuji:-) Bylo to setkání napínavé a milé, obzvlášť první díly a celkový nápad stojí za to vyzdvihnout.
Trošku se nám to tady vyostřuje a drolí, což je asi jen dobře. Nkěteré postavy jsou fakt sympatické a vtipné, což je zase jeden z nemnoha důvodů, proč nad sérií ještě definitivně nelámu hůl.
Nebyl by to Kirkman, aby se zase něco neposr*lo. Příběh je klasicky našláplý a napínavý, i když se třeba nic akčnějšího neděje, jakože i místy děje. Budu se opakovat, ale ono společenské a psychologické drama, které se mezi přeživšími odehrává je mnohem zajímavější nežli střílení do hlav zombíků...
Baban-Mašek, hřích nepřečíst to. Teprve na poslední stránce jsem si uvědomil, že čtu první díl jakési série, nikoli samostatný příběh, což mě (mile) překvapilo. Autoři nám předkládají zase pěknou dávku surrealismu z českého prostředí, pěknou kresbu a velmi zajímavý příběh... fakt mě mrzí, že musím čekat na další díl:)
Mýty už mi definitivně přirostly k srdci a ona nevyčerpatelná imaginace a zcela gaimanovský svět se nám obzvlášť ve druhé části otevírá dokořán. Pravda, první část s Jackem je opravdu odporně nakreslená a ještě jednou pravda, odtajněné zlo už není tak děsivé... nicméně příběh s Jackem mě bavil, Modrákova cesta nájemného vraha ještě víc. Ten svět, ta kresba a zasazená políčka do různých ornamentů apod., když Modrák putuje Rusí! Nádhera!
Já s komiksem mám problém, který už jsem zmiňoval minule, a to sice, že než vyjde další díl, pozapomínám dějové linky a postavy. Chvíli mi zase trvá než se do komiksu dostanu, než projdu procesem rozpomínání:) Kresba se mi moc nelíbí, Kulišák mě otravuje jen svou existencí, chybí mi nějaká komplexnější idea příběhu... nicméně atmosféra se povedla a s chutí jsem si komiks přečetl, ačkoli ho nepovažuju za totální bombu, jak někteří zdejší kolegové.
Když jsem si četl komentář kolegyně Draco o tom, jak se smíchy válela po zemi, představil jsem si ono klasické internetové "LOL!!!", při kterém se ve skutečnosti však nehne ani brva. Jenže tenhle komiks je opravdu dokonale vtipný, že i já jsem řval smíchy, opravdicky a doslova. Přítelkyně čtoucí si vedle Calvina zdvihala po britském způsobu obočí, ale vzhledem k tomu, že jsem ji donutil si to též přečíst, bude se válet dnes smíchy po zemi ona!
Letos se zkrátka nějak čtenářsky urodilo, je teprve březen a já už dávám po Calvinovi a Toy Box třetí - pavločapkovsky řečeno - absolutorium.
Ačkoli Hajzl "míří na ty správné cíle", rozuměj komouše, Zemana a Rusofily, humor stripů je tak k uzoufání a nehorázně nevtipný, že to snad ani více nejde. Kdybych humor označil za puberťácký, asi bych velmi silně podcenil inteligenci puberťáků. Zůstanu tedy u termínů jako primitivní a hloupý... nevím, co tou pseudodrsňáckou postavou chtěl autor vyjádřit, ale od pojmu "humorné stripy" jsem tak nějak čekal, že to bude legrace. Zasmál jsem se možná tak jednou. Pointy jsou nevtipné, opakující se, imho vykrádající anekdoty odjinud a naprosto jalové... phew, síla.
Perfektní. Tahle řada mě až na slabší výkyvy neustále baví. Zrovna včera jsem četl rozhovor s Maalevem, kterak Američané potřebují akci a na každé druhé komiksové stránce nějakou bitku. Ozymandias přesvědčuje o tom, že i komiksový příběh může být vystavený na něčem úplně jiném. Svým způsobem strhující vyprávění, ve kterém samozřejmě také dojde na akci, ale je mnohem více přemýšlivé a vypravěčské... příběh mě skutečně bavil a zaujal.
Karmínový korzár je klasickým dobrodružným příběhem, jehož dokonalá atmosféra a parádní až hororové vyprávění přebíjí celkové vyznění a pointu, která mě zase až tolik nesebrala. Je nutno dodat, že je to příběh zejména i fantasticky nakreslený (i Ozymandias je velmi, skutečně velmi dobře ztvárněn).
Dolarový Bill už je jen taková humorná tečka za jinak velmi dobrým komiksový souborem. Nižší hodnocení příliš nechápu, ale vem ho čert, já jsem spokojen...
Perfektní. Tahle řada mě až na slabší výkyvy neustále baví. Zrovna včera jsem četl rozhovor s Maalevem, kterak Američané potřebují akci a na každé druhé komiksové stránce nějakou bitku. Ozymandias přesvědčuje o tom, že i komiksový příběh může být vystavený na něčem úplně jiném. Svým způsobem strhující vyprávění, ve kterém samozřejmě také dojde na akci, ale je mnohem více přemýšlivé a vypravěčské... příběh mě skutečně bavil a zaujal.
Karmínový korzár je klasickým dobrodružným příběhem, jehož dokonalá atmosféra a parádní až hororové vyprávění přebíjí celkové vyznění a pointu, která mě zase až tolik nesebrala. Je nutno dodat, že je to příběh zejména i fantasticky nakreslený (i Ozymandias je velmi, skutečně velmi dobře ztvárněn).
Dolarový Bill už je jen taková humorná tečka za jinak velmi dobrým komiksový souborem. Nižší hodnocení příliš nechápu, ale vem ho čert, já jsem spokojen...
Proč to musí být jinak? Došla inspirace? Já bych všechny ty DC nesmyslný restarty a světy zakázala, mladá paní... smysl je ke konci stejnej, zdá se, že se v mnoha případech onen "šokující" a "jiný" start se stejně normalizuje a přetaví v to, na co jsme v Gothamu zvyklí... tak prečo taký tyjátr. Jinak kresba a kniha pěkná - prostě blbůstka v pěkném hávu.
Zápletka, zasazení děje a atmosféra se mi přesně trefila do vkusu. Asi je marné předpokládat (na hřbetu visí čísilko 1), že dojde k vydání dalšího dílu, zvlášť když v Comics Centrum i se Žabím morem je to nahnuté, ale aspoň tuto knihu jsem si docela dost užil. Díky za ni.
Na komiks mé oblíbené - a domnívám se, že pohledné, ačkoli chodí neustále v kapuci - anarchistky, antifašistky, výtvarnice, veganky a streetartistky jsem se těšil tuze moc a má očekávání se měrou vrchovatou naplnila, neb se mi do ruky dostala krásná, půvabně zpracovaná kniha, která vyvěrá z klasického toyboxovského stylu a která se zdá býti skutečně promyšlená a jak podotýká trefně paní kolegyně pode mnou, je to kniha "vyzrálá", dále pak skutečně emotivní, silná, dojemná, přemýšlivá a snová zároveň, že jsem nebyl schopen knihu zavřít do doby, než jsem ji dočetl až na poslední stránku a i dlouho poté ve mně zůstal velmi výrazný pocit, přičemž jsem si přál, aby Toy Boy kreslila a kreslila, jelikož její díla mě nikdy nezklamou, její pojetí mě vždycky zaujme, její světonázor, byť asi na mě v některých ohledech až moc "levicový" dá-li se to tak nazvat, je mi moc sympatický a já jsem zkrátka nadšen, nadšen tak, že to přebíjí i mou dnešní kocovinu.
Dílo svou závažností a tématem srovnatelné s legendárním Mausem. Hrdina sice není žádný sympaťák, ba naopak místy důkaz, že vyhlazovací tábory často přežili ti větší vychcánci a ti větší luckeři, ale i tak je to výpověď nesmírně drsná a hrůzostrašná, ze které běhá mráz po zádech. Kresba mi místy někoho silně připomínala, ale nevím koho - žeby Thompsona? Každopádně silný příběh.
Vždycky musím chtě nechtě a nutně komparovat s díly seriálu, které jsem viděl před tím, než vyšly dané komiksy. Zatímco výtvarníci pojímají každý díl skutečně osobitým a specifickým způsobem, přičemž ale scénář dodržují snad do poslední čárky, tak mám pocit, že Dan Černý si k tomu všemu ještě sem tam něco přidal, což oceňuji. Na první pohled se může zdát, že jde opět o lehce dětinskou "fanoušovskou", snad až simplifikující kresbu, která se k tak vážnému tématu nehodí, ale opak je pravdou - funguje to skvěle. Je to vtipné, svižné, zajímavé...
Jinak, jak šla v posledních letech Mladá fronta skutečně do kopru, tak alespoň ty komiksy vydává slušné...
Celkem roztomilý životopisný komiks se spíše "naivně-fauvistickou" až dětinskou kresbou, která však vůbec ničemu nevadí. Přistupoval jsem k tomu skepticky, ale nakonec mě toto dílo, které přitom kdovíjak nefilosofuje, nejde do hloubky a zdaleka se nevěnuje Goghovi tak, jak by asi mohlo, dosti zabavilo a zaujalo. Je to příběh, který Vincenta čtenáři přibližuje velmi lidským způsobem. Též jsem si vzpomněl na jeden z mých výletů po Provence, kdy jsem též navštívil Arles i samotnou Goghovu místnost v léčebně v St. Rémy a vůbec celý ten půvabný kraj zalitý sluncem.
Raketový nástup a můj pocit "wow" se trochu usadil, uvelebil, konsolidoval, můžu již se s klidem věnovat ději... ale ne, děj tryskem ubíhá dál, akce střídá akci, není čas na vydechnutí, jinak vás titány sežerou. Atmosféra je to hustá a doslova monumentální. Isajama fakt úplně hezky nekreslí, ale to tomuhle komiksu vůbec nevadí. Opravdu počátek zatím velmi zajímavé série...
Nevím, nějak mé nadšení z Lucifera trochu vyprchává. Do jisté míry souhlasím brkowyczem, že dva titáni jsou fakt troubové a nikdo nemohl čekat, že by Luciferovi či snad Michaelovi mohli ublížit... též takové to patlání zápletek a nových postav už trochu nefunguje, i když toto nekonečné, mýtické a surreálné (či nadreálné) čerpání z lidské fantazie a imaginace miluju a obdivuju. Ale lesbo fakáč Mazikeen v nebi pak už nevyznívá ani drsně, ani vtipně, nemá to tu luciferovskou rebelskou noblesu, se kterou umí poslat všechny ostatní do patřičných mezí... takových momentů je tam mnohem více, sám Lucifer se nějak změnil, patrně kvůli tomu, že jeho plán se trochu hatí. Ale i přesto všechno komiks nezatracuju a těším se na další díl. Snovač byl skutečně zajímavá postavička.
Trvalo mi chvíli než jsem se v chaotickém střídání časových rovin zorientoval, pak už to fungovalo dobře. Každopádně komiks je triviálním emo příběhem o pomstě, s patetickým stylem a skutečně hloupými dialogy. Celou věc zachraňuje parádní výtvarná stránka Alexe Maaleva.
V televizi mi přišel tento díl jako slabší (podobně jako 1.), ale nedají se mu upřít jisté kvality. Tou je například schopnost relativně poutavě vyprávět o velmi zásadních a bouřlivých událostech WW2 bez jediného výstřelu, či o atentátu prakticky bez jediné akční scény. Komiks sice naznačí shazované bomby z německých bombardérů a na konci znázorní samotný čin, ale i tak tkví jádro vyprávění úplně jinde. Vše se konstruuje pomocí - už jsem to zmínil dříve u této série - lehce umělých dialogů, které však svou popisností dokážou zaujmout. Beneš pro mě i nadále zůstává nepochopitelnou a nešťastnou postavou českých dějin, ale určité střípky Kosatík osvětlovat může. Kresba je taková, že krom Beneše a Churchilla (a možná Jaksche a Benešové) není možné rozpoznat ostatní obličeje, ale má své jakési kouzlo. Zvláštní lettering se do této "rozhárané" kresby docela hodí, byť jindy by měl skutečně iritoval.
Vše důležité bylo řečeno... sice jsem dostal ke konci cca asi na 4 stranách pocit, že jde o nějaké vyřazené a nepříliš dobré (nevypointované, nezajímavé a nevtipné) stripy, ale to mě hned zase upustilo. CaH je skutečně best komiks ever! Bude mi bez něj tak tuze smutno:.-( Ještěže mám všechny díly tak krásně vedle sebe v knihovně a můžu po nich kdykoli sáhnout:)
V žádném případě nudný díl, ba naopak! Tyhle zastavení, ve kterých se naplno projeví psychologické rozpoložení postav a sní se další utopické sny, jsou mnohdy zábavnější než to prachobyčejné střílení mozkožroutů. Vše se vyvíjí dobrým směrem, i když čtenář musí čekat, že pod slupkou bezpečí a naděje se skrývá nějaký obří průser. A mám za to, že za to budou moct spíše - jak napovídá poslední stránka - naši hrdinové, ale nechme se překvapit.
Uááá, je to snad díl od dílu lepší... tentokrát se mi sice po přečtení o zombících nezdálo, ale i tak mi z toho běhal mráz po zádech. Když už vypadá všechno oukej, dokáže se v jedné vteřině všechno parádně podělat a to z několika stran najednou. Nedivím se, že hrabe snad bez výjimek všem.
Držím palce Michaelovi, ať natrhne bráchovi sedací ústrojí! Pevně věřím, že je to boží záměr a Lucifer mu zase skočil na špek. Pro mě osobně krom velitele hvězdných čet tu není moc postava (snad vyjma Lucifera, ale to je zm*d), se kterým by se dalo ztotožnit, nebo komu by se dalo fandit. Uvidíme, kam se série vyvine, tohle je - pokud dobře počítám - přesný prostředek.
Jak podotýká Kapis, kresba je parádní, jen poslední kapitola je skutečně divně ztvárněná. Ne, že by kresba třeba jinde nefungovala, ale tady působí jako pěst na oko a ošklivě.
Mám rád japonské obskurnosti a některé nemainstreamové mangy patří k tomu nejlepšímu, co komiks může nabídnout. Město světel k této skupině patří. Pochmurná, leč naprosto lidská atmosféra každodennosti, osudy obyčejných lidí a k tomu slabé náznaky magična a černého humoru. Četlo se to pěkně, až na tu pachuť deprese, která v člověku po zavření knihy zůstane.
Vážím si každého člověka, který se snaží jít navzdory obecnému rasistickému a anticikánskému přesvědčení, které nepanuje zdaleka jenom u nás. Ovšem autorovy zastávky v ČR a na Slovensku se zdejšího čtenáře zákonitě dotýkají více. A to nepočítám tu bílou felicii, se kterou jezdí... prostě držák.
Takže chválím-li obecnou myšlenku a snahy Alaina Kelera, musím se zastavit i u samotného komiksu. Guibert a Lemercier předvádí klasickou dobrou práci, na kterou jsme u nich zvyklí. Tož další palec nahoru. Horší je to s formálním konceptem celého díla. Tím, že se kreslí něco, co by měla být možná vlastně fotoreportáž, zvláštně se celé umění zdvojuje a zbytečně recykluje. Navíc při vší úctě ke Kelerovi, jeho fotky se mi zrovna kdovíjak nelíbí. Plní určité reportážní a dokumentační funkce, černobílé barvy jsou také v pořádku, ostrost většinou funguje, ale celkové kompozice a jiné detaily fotek jsou nezajímavé, téměř amatérské. Mluvím ale za sebe, třeba jiného zaujmou mnohem více. Mohlo by mi to být jedno, ale ve chvíli, kdy jde o jednu z hlavních složek komiksu, mohlo by se pracovat s lepším materiálem. Stejně jako mě Keler nezaujal jako fotograf, nebaví mě ani moc jako vypravěč. Jistě, zažil nekonvenční příhody a výlety, ale prodat je moc neumí.
Co je ale bezesporu zajímavé, je popis cizince, který přijel do Čech a sleduje zdejší ghetta či pochod přiblblých nácků z Dělnické strany.
Na první pohled jako bych si bral do ruky nějakého nového Sacca, z rodinného vyprávění čiší sem tam Satrapová, sem tam David B., kresba je úplný Burns... a ten mě vždycky jaksi znepokojuje.
Chvílemi to vypadá, že autorka neví, zdali chce vyprávět svůj rodinný příběh, nebo chce vyprávět dějiny Balkánu. Nakonec to však skončí ve velmi šikovně zpracované syntéze, která v člověku zanechá silný dojem. Jugoslávci se sice dokázali vymanit z absolutní sovětské kontroly, ale zase trpěli neuvěřitelným etnickým napětím, které vyústilo v tolik nešťastných událostí. Otčina popisuje jednu z nich, malý příběh uvnitř velkých dějin.
Mimochodem, je zajímavé, jaké národy považují svou vlast za "otčinu" a jaké za "matičku/matku"... stálo by to za širší národnostně-psychologický rozbor:-)
Kniha určená spíše mladším ročníkům, má však takový přesah, že pobaví i dospělého. Jde o klasické židovské příběhy a anekdoty, které představují ten zvláštní specifický humor, u kterého se za břicho zrovna nepopadáte, ale nutí vás k úsměvu a zamyšlení. Syntéza westernu a židovské životní moudrosti je opravdu originální, ale její smysl a význam mi trochu uniká. Westernové jsou totiž jen kulisy, větší smysl této dimenze opravdu nevidím.
Tentokrát oceňuji zejména skvělou Lavričovu Symfonii krystalů a velmi vtipně pojatý pohádkový příběh se Skočdolesem od Jirků a Husáka (neví někdo, jestli to pak pokračovalo někde?). Zaujal Mawil, klasicky Lomová a Kučerovský, pobavil příběh Oběti novy (Sterian, Ciubotariu).
Ano, souhlasím, je to další takový inťoušský (Gaiman) a artový (McKean) komiks, které mám obecně rád. Je to velmi kontemplativní odvar, místy ala LSDčkovské kapitoly ze Swamp Thingu, místy Sandman, místy Batman jakoby zase od Moora. Další "mckeanovská návštěva" Arkhamu mě opět zaujala, stejně jako estetika pralesa. Děj je takový klidný a mírný potůček, který pomalu plyne...
Po relativně velmi krátké době tu máme další komiks o českých legionářích. Narozdíl od francouzských autorů jde však o úplně jiný pohled...
Tak zaprvé, cíleno je spíše na mladší čtenáře. Zadruhé, téměř nekriticky jsou zde legie oslavovány. Sice je třeba k historii přistupovat úplně jinak, na druhou stranu mám pocit, že si nějakou tu menší adoraci legionáři po dlouhých letech bolševické dezinterpretace a nenávisti asi zaslouží. Komiks je jinak velmi pěkně nakreslen a přináší mnoho zajímavých historických faktů. Já bych však s odpuštěním autorů zůstal u toho, co se mi příliš nelíbí... Jsou to především zmatečné grafické kousky v podobě přeskakujících obrázků a zejména dialogových bublin připomínající někdy spíše vánoční stromeček nežli "reader friendly" text. Je to podivná dvojice vypravěčů, fiktivního vojáka a koně, kteří se rádobyhumorně baví moderátorským stylem "a to je velmi zajímavé, Time" - "to rozhodně, Tome...". Je to snaha za každou cenu české legionáře ve všech ohledech ospravedlňovat a jejich činy možná až nereálně zveličovat a vyzdvihovat. Já sám legionáře nesmírně obdivuji a chovám k nim úctu (můj prapředek jedním z nich byl, zatímco druhý, jeho bratr, padl v Itálii na rakousko-uherské straně), považuji jejich činy v mnoha ohledech za velkolepé (ať už v Rusku, Arrasu či Zborově), ale jde to všechno podat jistě "střízlivěji". Pro účely historického přivzdělání a uvědomění si českých dějin však dobré.
Napětí série takřka nikdy nepoleví a děj plyne jedním kompaktním proudem, který však dokáže pojmout "vela" dalšího a nabírá na šířce, síle a nijak ho to neomezuje. Ačkoli by se mi v jistých kruzích posmívali, tak přiznávám, že Naruto mě baví...
Tenhle díl mi přišel trochu chaotický. Autor jako by chtěl zabrzdit (což není úplně na škodu), ale tak trochu nešťastným způsobem. Hrdinové způsobili rozruch a mohli by si asi klestit cestu dál, což by však znamenalo možná brzký konec zápletky a děje. Proto nastupují nové roviny a retrospektivní náhledy a další bullshity... ano, stěžoval jsem si, že Soul society mě nebaví, tak neotravujte dalšíma věcma!:))
Ta robotická a odduševnělá kresba postav, které jsou pravidelně orosené kapičkami, což připomíná neštovice, se mi naopak vůbec nelíbí... Sexu bylo skutečně pramálo, závěr knihy ale napovídá, že v tom autor býval/je dobrý. Proč nedělá raději porno? Podle mě by to bylo mnohem lepší:)
Tak se musím bohužel rozloučit s další dobrou komiksovou sérií, ale fakt, že to má konec, napovídá, že nejde o uměle natahovanou komerci, ale ucelený příběh. A to nesmírně kvalitní. Málokdy jsem zažíval tak nefalšovanou radost ze čtení, jako při setkávání s Kůstkem a jeho dobrodružstvím, jakémusi pohádkovému fantasy. Bylo to sice často takové lehce chaotické, kresba se měnila (z ultrasexy Trnky se ke konci stávala spíše malá holčička), příběh se nemohl rozhodnout, zdali vypráví grandiózní epický příběh či menší roztomilou historku, ale přesto to byl/je komiks jedinečný a skvělý. Na "absolutorium", jak by řekl Pavel Čapoun, to sice úplně nemá, ale pět hvězdiček na konec dát musím...
Tož nedá se tomu upřít sem tam nějaký vtip (překladatelům se někdy hláška opravdu vyvedla) a pokaždé originální zápletka, ale jinak je to klasický Lobo, tj. takový, jakého má většina lidí ráda... tj. takový, kterého já rád nemám. Infantilní humor plný krve a řežby. Nic víc.
Čím dál tím víc si uvědomuji, jak mě superhrdinové unavují a kterak je jejich svět tak krásně absurdní a nelogický. Odproštěn od toho všeho, se mi ale třetí díl celkem líbil, byl vtipný a ... prostě Batman. Vždycky se zdá, že se objeví nějaká hlavní dějová linka, ale nebyli bychom v Gothamu, kdyby se pravidelně nehlásili o své slovo nejrůznější záporáci, dokola a dokola. Jednou utečou z Arkhamu, podruhé vstanou z mrtvých, potřetí zase utečou z Arkhamu. Takže Batman má stále co dělat (kde bere čas na JLA a globální problémy fakt netuším). A když je to nuda, je tu vždycky Joker. Tentokrát působí jen tak v pozadí, tentokrát se hraje o tučňákovo impérium. Do toho se vloží übersexy manipulativní ekoteroristka Poison Ivy a aby toho nebylo málo, máme tu bandy Jokerových nekritických fanoušků... i když, ne všichni jsou tak nekritičtí, máme tu i sebereflexi! A jako vždy, střetává se tu fakt hnusné ošklivé zlo obřích rozměrů s Batmanem, který rád mrzačí, ale v životě by nikoho nezabil. Z toho vyplývá i jeho samo-soudcovská role, která je trochu selektivní. Někdo dostane nabacáno víc a víc nefér, někdo míň, někdo přijde na řadu první, někdo až druhý. Hledat v tom všem smysl asi nemá cenu, užijme si toho napětí, bitek a obskurních sociopatů:)
Čím dál tím víc si uvědomuji, jak mě superhrdinové unavují a kterak je jejich svět tak krásně absurdní a nelogický. Odproštěn od toho všeho, se mi ale třetí díl celkem líbil, byl vtipný a ... prostě Batman. Vždycky se zdá, že se objeví nějaká hlavní dějová linka, ale nebyli bychom v Gothamu, kdyby se pravidelně nehlásili o své slovo nejrůznější záporáci, dokola a dokola. Jednou utečou z Arkhamu, podruhé vstanou z mrtvých, potřetí zase utečou z Arkhamu. Takže Batman má stále co dělat (kde bere čas na JLA a globální problémy fakt netuším). A když je to nuda, je tu vždycky Joker. Tentokrát působí jen tak v pozadí, tentokrát se hraje o tučňákovo impérium. Do toho se vloží übersexy manipulativní ekoteroristka Poison Ivy a aby toho nebylo málo, máme tu bandy Jokerových nekritických fanoušků... i když, ne všichni jsou tak nekritičtí, máme tu i sebereflexi! A jako vždy, střetává se tu fakt hnusné ošklivé zlo obřích rozměrů s Batmanem, který rád mrzačí, ale v životě by nikoho nezabil. Z toho vyplývá i jeho samo-soudcovská role, která je trochu selektivní. Někdo dostane nabacáno víc a víc nefér, někdo míň, někdo přijde na řadu první, někdo až druhý. Hledat v tom všem smysl asi nemá cenu, užijme si toho napětí, bitek a obskurních sociopatů:)
Ačkoli se zase mnohdy zdá, že je nějaký strip úplně o ničem a lze opět vypozorovat, jak se Liniers občas pere s inspirací (viz Nepochopitelné konceptualy a další), tak vás hned na další stránce odzbrojí geniální či vtipnou pointou. Jiné jdou zase neuvěřitelně do hloubky, přestože se zdají banální, jiné pohladí takříkajíc po duši. Pár postav mě vysloveně nebaví (Alfio jeskynní koule nebo Magistr Vousatec), ale na některé nedám dopustit (odminula nový Křivej Chleba)... ale pozitivní nálada a dojem stále zůstávají.
Obával jsem se, že s pokračujícími díly to bude jenom horší a méně vtipné, ale "trojka" je naopak velmi zábavným výborem z díla toho šíleného prznitele jazyka českého. kolig bohů znáš tolikrád si pohanem - vole 2!... v tomto případě volte Opráski č. 3!
Dobré a vtipné zakončení této parádní série. Obávám se, že všechno, co jsem říct chtěl, už jsem řekl v komentářích u předchozích dílů - mám stejný problém jako Jerusalem, najednou mi nefunguje mozek a nemůžu dát slova na "papír":-) Bude se mi stýskat.
