Zajímavá ochutnávka komiksů. Mě osobně některé mile překvapily (Bazlova), na některé jsem zvědavý (Černý), na některé se vysloveně těším (Jerie, Majling), některé jsem už znal... Praktický je i přehled vydaných komiksů. A tak.
Další povedené stripy z českých luhů a hájů... pobavil jsem se několikrát dokonce tak, že to bylo minimálně i vidět (rozuměj smál jsem se). Pravda je, že některé pointy jsou trochu omleté, či se zde lehce opakují, ale samotné téma je vynikající.
Zopakuji to samé, co u prvního dílu. CaH je dokonalý webcomic, který ovšem trpí překladem (viz např. "veselá kost"). Ne, že by za všechno mohl překladatel, některé věci jsou prostě nepřeložitelné.
Tohle mě ani trochu neoslovilo. Jakoby Zoner Press vybíral samá "béčka", ne-li céčka na mangové scéně (všechna čest Spirále jakožto výjimce). Je to nuda, která mě vůbec nedokázala vtáhnout do děje. Dětinské dialogy, velmi průměrná kresba, démoni jakožto nepříliš zajímavá zápletka. Neuvažuji, že bych si chtěl dočíst další 4 díly, co mi tady leží. Škoda.
Půvabné, skvělé, není nad to strávit dva večery listováním si Macanudem - miluju ho, protože mi vždycky zvedne náladu!:-) A křivej chleba je vtipně absurdní nová postava, takovej troll...
Moc pěkně působí doslov, který otevírá a zároveň inspiruje k dalším otázkám: do jaké míry se prolíná fikce s realitou, jaký je vztah mezi autobiografií a fikcí? Naše vzpomínky jsou vlastně smyšlenky ovlivňované přítomností, kterým dáváme opožděně smysl. Navíc zde máme další typický příklad zcela obyčejného života, který v různých obměnách prožívá leckdo. Přesto je zajímavý. A nejzajímavější je výtvarná forma, kterou autorka pojala a která se v průběhu let, kdy byl komiks tvořen, velmi proměňuje. Snad se mi líbí více první stránky, které vypadají opravdu prazvláštně a místy dětsky. Opakuji, story je to lehce banální, ale člověka se to stejně dotýká a ztotožňuje se s postavami. Bez snahy hledat hlubší (a hlavně kvalitativní) paralely - něco jako třeba Ordinace v růžové zahradě:))
Zajímavá směs špionážní bondovky a sci-fi politického thrilleru. Zajímavé jsou též pokaždé jinak nakreslené kapitoly, přičemž si ovšem někdy říkám: není to moc hnusné? Jinak smekám, že se podařilo Čechovi navázat spolupráci s Američany, i když nejsem schopen s to posoudit, jak moc velkou díru do světa to udělalo. Mám takový podivný pocit, jakoby se komiks pohyboval na hranici profesionality a amatérismu, mainstreamu a androše, vymazelnosti a ulítlosti, propracovanosti a naivity. Každopádně četlo se to pěkně, jsem moc rád, že Crew jde do dalšího titulu...
No jo, s tím Dwightem jsou jenom problémy. Ale nelze se mu divit, takhle dokonale vybavené ženy by pomotaly hlavu leckomu, možná i Moravcovi s Pospíšilem. Škoda jen, že jsem si až moc věcí pamatoval z filmu, takže jsem byl ochuzený asi o pár vtipných a překvapivých momentů, ale to je jen můj problém, že to čtu až teď.
Krásné ženy bestie, drsní hoši, parádní noirová atmosféra, úžasná kresba, hříšný svět a poslední morální zásady, pomsta, cigára, sex, bary, pistole a auta... přesně jako to máme u téhle série rádi.
Když pominu - no, ehm - něco docela zásadního jako je velmi průměrný příběh, tak s potěšením shledávám, že humor se z této série nevytratil. Proto nevyprchává ani mé potěšení ze způsobu, jakým Geoff Johns partičku JLA pojal. Neutápí vše v supermanovském patosu, nýbrž přidává velmi vtipné dialogy a nebere se/to tak hrozně vážně. A tvoří střízlivě, žádné scénáristické eskapády. Na superhrdiny dobrý!
Když pominu - no, ehm - něco docela zásadního jako je velmi průměrný příběh, tak s potěšením shledávám, že humor se z této série nevytratil. Proto nevyprchává ani mé potěšení ze způsobu, jakým Geoff Johns partičku JLA pojal. Neutápí vše v supermanovském patosu, nýbrž přidává velmi vtipné dialogy a nebere se/to tak hrozně vážně. A tvoří střízlivě, žádné scénáristické eskapády. Na superhrdiny dobrý!
Předrsněnej... přehnanej komiks. Originální nápad, četlo se to dobře, ale ňouma s vizáží Eminema, který se najednou a záhadně naučí bojovat lépe než Chuck Norris mě nebaví. Střílet do koho chci, š*ukat koho chci, to není drsné, to není vtipné, natož napínavé... postrádám kohokoliv, komu bych v tomto komiksu mohl fandit, nebo tak něco. Banda zlých idiotů proti sobě. A konec? Skutečně se mnou komiks v jistém smyslu trochu *vy víte co*...
Sůva je klasika, jenom pan reverend je vykreslen až tak karikaturně zle a úchylně, že je to až směšné a já to Straczynskimu nežeru. Manhattan je skutečně filosoficko-fyzikální věc, ale tak trochu "pro mírně pokročilé", lehce nudí. (Zdá se mi to, nebo poprvé malujou modrého muže s jeho hlavními naughty bits, čemuž se předtím vždycky kreslíři vyhýbali?). A jak říká opět Walome - Moloch chytl za srdce. Ale jinak pro mě asi zatím nejslabší díl... z celkem "realistických" psychologických příběhů náhle lehce patetický mejnstrýmek.
Sůva je klasika, jenom pan reverend je vykreslen až tak karikaturně zle a úchylně, že je to až směšné a já to Straczynskimu nežeru. Manhattan je skutečně filosoficko-fyzikální věc, ale tak trochu "pro mírně pokročilé", lehce nudí. (Zdá se mi to, nebo poprvé malujou modrého muže s jeho hlavními naughty bits, čemuž se předtím vždycky kreslíři vyhýbali?). A jak říká opět Walome - Moloch chytl za srdce. Ale jinak pro mě asi zatím nejslabší díl... z celkem "realistických" psychologických příběhů náhle lehce patetický mejnstrýmek.
U druhého třetího dílu jsem nečekal, že série skončí tak "brzy", pokud ovšem opravdu brzy skončí. No dobře, wiki tvrdí, že skončí. Časem jsem však za to rád, geniální nápad se začínal překombinovávat a motat - z napínavé partie mezi Kirou a vyšetřovateli se stala trochu ubíjející koncovka. Tuna textu v podobě myšlenek hlavních hrdinů překrývala mnohdy obrázky a člověk si říká, proč Cugumi nenapsal raději napínavý knižní thriller. Každopádně s velkým očekáváním vzhlížím k poslednímu dílu.
Zbrusu nová manga série? Meh, řekl jsem si. Pak jsem se podíval na obálku a název - hmmm, třeba to nebude tak špatné. A ono fakt není! Když se odprostím od pár potenciálních nelogičností, které jsem během četby zaregistroval (ale už si je nepamatuji), tak se jedná o velmi působivý a zábavný příběh v zajímavě vykonstruovaném světě obrů a titánů. Z některých obrázků mě až mrazí, protože dříve se mi občas o obrech, které pronásledují lidstvo, zdálo a byly to nechutně živé hororové sny:) Inu, těším se na prosinec.
Jupí, další Usagi je tu! Netuším, zdali se kvalita zhoršuje, nebo jsem prostě jenom nasycen, ale ani tentokrát nedám plný počet. Zápletka a vlastně celá kniha mě opět a jako pokaždé nesmírně bavila, ale ta až příliš náhodná setkání a možná trochu překombinované scénáristické twisty s našimi nesmrtelnými hrdiny jsou na mě místy až moc. Ale jinak na ušáka nedám dopustit.
kaylin: Neuspokojivé? Já myslím, že kdybych chtěl, tak se uspokojím:D
Ale jinak jo, je to erotická nudná nuda... hezké obrázky. U některých se ale nemůžu zbavit dojmu, že byly jednoduše obšlehnuty z nějakého porna a překresleny.
Tenhle komiks má obrovský potenciál, ale zůstal nevyužitý. Zápletka pro dystopický sci-fi příběh dost dobrá, kresba též ucházející... jenže s příběhem je naloženo trestuhodně chaoticky a vyznívá zcela do prázdna. Kresba zase trpí patrně tiskovou kvalitou (o které mluví draco). To, že Turini umí kreslit hezká děvčata jsem si již všiml, ale proč to cpe všude msíto toho, aby se věnoval nějakému ucelenému vyznění, to nepochopím:-) Velká škoda!
Vysoké hodnocení a příslib historického komiksu z renesanční Itálie mě již strašně dlouho lákaly. Po přečtení jsem ale vysloveně zklamán a tak dobré hodnocení nechápu. Komiks je sice náramně nakreslený, ale to je asi poslední věc, kterou bych vyzdvihl. Borgia je takový mírnější Markýz de Sade, explicitně brutální a perverzní, ovšem jinak zcela bez hlubšího smyslu.
Marně dumám nad tím, co má komiks žánrově představovat a co mi chtěl sdělit. Na erotické dílo je tam toho "málo" (ve skutečnosti hodně, ale působí jen jako doplněk), historický komiks to také není, autorovy fabulace je tam přespříliš. Děj samotný má sice jakýsi "spád", ale v podstatě (a možná paradoxně) je nudný a nezajímavý.
Jsem opilý, a proto nebudu hodnotit asi zcela objektivně. Nikoli opilý alkoholem, ale tímto neskutečně silným a dojemným příběhem, který jsem zrovna teď přečetl. Zdá se mi to mnohem "autentičtější", nežli zmiňovaná Smečka z Bagdádu... a skoro se mi nechce věřit, že to napsal G. M. Such wow, much sad.
Zapomeňte na mayovskou romantiku a Vinnetoua, tohle je spíše drsnější Scorsese z indiánského prostředí. Jsem rád, že Crew vydává další originální komiks, navíc takový kvalitní surový příběh. Nejen, že Amíci vyhladili téměř celé původní obyvatelstvo, dali jim pak přičichnout i ke svým kapitalistickým neřestem. Těžko pak ale tohle dávat všechno za vinu bělochům, člověk je člověk, lhostejno zda irský přivandrovalec či Irokéz. Chlast, prachy a sex, to zamává s každým idealistou, dokonce i s bývalým ekologickým a lidskoprávním aktivistou...
Brutální, bez iluzí, zamotané, povedeně vykreslené i nakreslené, čtivé a zábavné. Jo.
Do čeho si ovšem zase rýpnu je narativní styl, kdy nám skrze uměle zkonstruované dialogy postavy vypráví, kdo je kdo, co se děje, proč se to děje. Čtenář nabývá znalostí a je perfektně informován, ale scény pak působí křečovitě a hloupě. Tedy alespoň pro mě. Kam se poděly myšlenkové pochody či vyprávěčské čtverečky místo bublin? Nemusím všude číst variaci na téma "Jmenuji se Helspont, jsem zlý démonita a jdu tě zabít, Supermane!".
Sbírka toho sympaticky politicky nekorektního, lechtivého, vtipně nakresleného, tvrdě satirického, antičecháčkovského a zejména správně kritického kresleného humoru. Snad poslední dobrá věc, která se dá v Reflexu číst.
Nemůžu se rozhodnout, zdali se mi to nelíbí, nebo to vlastně ujde... Pozitivum rozhodně je, že se v tom člověk neztrácí, pozitivum je, že Superman je i Clark a Clark má své problémy, pozitivní je záporák, je docela hustej. Na druhé straně všechny klasické negativa superhrdinského komiksu a Supermana zde také nacházím. Ale lepší než Morrisonův Superman.
Třetí díl mě už tolik nenadchnul, byť si neustále drží svou atmosféru a makabrózní nádech. Konec je takový... no, už to muselo nějak skončit. Nechápu však myšlenkové pochody některých postav... plno lidí by už uteklo v prvním nebo druhém díle, když spirála jen "zlobila" a neanektovala celé město. Tuším, že v druhém díle zazní "nestvůry? ty přece neexistují! hahaha" - to ty obyvatelé po celou dobu spali nebo si ničeho nevšimli? Nevadí, celkově vzato je to velmi povedená série, která mě bavila, jedna z nejlepších mang, co jsem měl příležitost si přečíst.
Ačkoli Peanuts vycházeli už od 50. let, stále v tom vidím trochu ten počáteční "nehumor" (jako když začínal Garfield), ze kterého prosvítá ovšem už celá... no, řekněme hromádka parádních stripů. Ale že bych se za břicho popadal jako u výběru toho nejlepšího, se říct nedá.
Na tuto záležitost jsem se těšil hodně dlouho, ačkoli jsem absolutně netušil, co mám očekávat. Pouze jsem spoléhal na zdejší pozitivní reakce. Nakonec se mi do ruky dostala velmi zajímavá hororová manga, která mi svou mysteriozní atmosférou připomínala trochu Myšlenky smyšlenky. Těším se na další díly, i když se také trochu bojím, že to bude poslední skutečně kvalitní manga ze Zoner pressu, zvlášť poté, co se na to nyní vybodli...
Taková naleštěná, ale místy značně zprasená brožura. Tisk skvělý, ale v kontrastu s "notýskovou" kresbou (která jinak není vůbec ošklivá!) to působí divně. I can see pixels somewhere!
Námět je skvělý, pojetí je problematičtější. Křesťanská propaganda z toho tryská proudem, dějiny jsou tu takovým velmi subtilním způsobem manipulovány na jednu stranu, nehledě na ty úsměvné dialogy a vyprávěčský styl. Nic proti křesťanství (sám se za křesťana považuju), ale absence objektivního nadhledu mě vždycky vytočí. Na druhé straně je zde mnoho faktografických informací na velmi malém prostoru, které přesto nezahlcují a mohou tak sloužit pro mladší ročníky jako velmi zajímavá exkurze do dějin 9. století.
Oba příběhy mají "skvělou" expozici... hned na první stránce se křečovitě (viz Letní sen) dozvíme kde, co, jak, proč a pak popojedeme... nějaká ta romantika, naivňoučké myšlenkové pochody hlavních postav, přiměřeně zajímavá zápletka zabitá přímočarým scénářem. Ale domnívám se, že cílová skupina čtenářů bude jinde, takže já půjdu zase o dům dál, jako bych tu nebyl.
Hehe, Kapis ve svém popisu opět velmi trefně - skutečně komiksově fapózní záležitost:) Taktéž se mi ovšem stávalo, že jsem měl jakési ponětí o tom, co se stalo dříve (ach těch odkazů!), ale moc si na to nevzpomínám. Ostatně, je vůbec zvláštní (a neděje se mi to poprvé), že mě dřív Hellboy tolik nebral, ale ty nejnovější díly mě ohromně pohlcují, mají vynikající atmosféru a skvělý mysteriozní nádech. A dodnes nevím, jestli se tvůrci a série časem zlepšují, nebo mě baví dovídat se více o příbězích, které znám, nebo se mi mění názory, nebo... kdoví. Paráda.
Zatímco Mahlerova adaptace skvělého díla Staří mistři byla velmi pěkná a mohl jsem porovnávat, neb jsem předlohu četl, zde jsem v pozici člověka neznajícího Musilův román. A je to škoda, neboť renomé, popisy obsahu a fakt, že to vydalo u nás Argo, napovídá, že se bude jednat o velezajímavou záležitost. Komiks je pak zajímavým intelektuálním kusem a adaptací čehosi, z čeho se asi adaptace jednoduše nedělá:) Tenhle kafkovský svět na mě udělal hluboký dojem, přestože autorovy funny postavičky se mi hrozně moc nelíbí, byť mají svůj karikaturistický půvab.
Souhlas s kaylinem hned v několika bodech: 1. kresba je moc pěkná, ale asi nezaujme každého, 2. dopisové části na počátku knihy se nedají rozluštit a číst, 3. jako celek zaujalo, avšak 4. rozporuplné pocity.
Sir Arthur Conan Doyle (jak skvostné jméno!) patří mezi ty autory a literární klasiky, které jsem ještě nečetl. Kamarád a znalec jeho díla ho má celého načteného, ale odrazuje mě, že jde sice o průkopníka detektivního žánru, ovšem z literárního hlediska jde údajně vlastně o hrozné sr*čky. Inu, pokud to Doyle chrlil takovým tempem, tak se nedivím. Základní povědomí o Holmesovi samozřejmě mám, ale jistě bych si komiks užil více, pokud bych ho znal lépe. Nevím, co mi uniklo - třeba nic, třeba plno věcí. Je však třeba říct, že jsem se přes místy trochu zmatečnou formu vyprávění nenudil a komiks si s radostí přečetl.
Celkový dojem: 70%
P.S. Neví někdo, jestli budou další díly, nebo zdali to už skončilo? (Jakýsi závěr tam je, ale pro mě značně neuspokojivý:D)
Obával jsem se, že ošklivý chlap a scénárista si zamachruje na tom, že on rozhodně není komiksový nerd a panic, ale že souloží o stošest. Tak trochu to v tom možná je, ale kniha je naštěstí o něčem jiném a je docela dobrá. Samotný sex je vykreslován poměrně nudně a jakoby mimochodem, byť je ho tam plno. Místo explicitního znázorňování všemožných pohlavních orgánů se zde jedná spíše o racionální výpověď hlavního aktéra, který nad tématem prostituce skutečně hodně přemýšlel a přemýšlí. A v tom je možná ten hlavní kámen úrazu - jak popisuje jeho přítel v dodatku a co také čiší z každé stránky: Chester možná "ztratil" přítelkyni, touží po sexu jinde a řeší pojmy jako "láska"; jenže je skutečně takovým "citovým robotem", emocionálně vyprázdněným a chladně kalkulujícím intelektuálem. Nic proti tomu, nic proti prostituci a nic proti jinému názoru, ale tento typ uvažování je mi poměrně cizí, i když může vést ke stejným závěrům, se kterými můžu souhlasit (tj. např. snaha, aby se šlapky měly dobře).
Sonda do života "kněžek lásky" je to zajímavá, myšlenky to nabízí taktéž prozíravé, takže člověku ani nevadí nepříliš sexy zpracování a kresba. Na druhou stranu si autor opravdu na nic nehraje, sám sebe vykresluje jako takového pidižvíka s průměrným penisem. Ale jeho vztah k bývalé přítelkyni skutečně nepochopím. Buď má neuvěřitelnou schopnost sebeovládání se a tolerance (což může souviset spíše s tou emocionální vyprahlostí) nebo je to trochu pošuk. Nebo kecá.
Tak stupidně a pateticky uměle scénáristicky vykonstruovaný moment, jakým je závěr této knihy, jsem asi dlouho neviděl. Jmenuju se ten a ten a dělal jsem pokusy, ten poslední by tvrdej oříšek, koukej, tady mám fotku u sebe... ty ho znáš? Wow, to je náhoda, že jsme na sebe zrovna narazili!:))
Co naplat, baví mě to. Chvíli jsem dumal nad tím, proč díl obsahuje sešity, které obsahuje a bál jsem se, že o něco třeba přicházíme, ale ono to již vyšlo v díle čtvrtém, takže paráda. Příběhy a zápletky jsou prima, i když - co si budeme nalhávat a Kapis to vystihl - útok na starý hrad plný nácků, kde se kují nějaké hrozné pikle a experimenty, zrovna neoplývá originalitou. Jinak bych ocenil možná větší zapojení dalších pohádkových postav, ale z náznaků ostatních tuším, že přijdou...
K tomuto "dílu" jsem se dostal v angličtině a abych každý den něco anglického přečetl, vzal jsem to na milost... EU je v mnoha věcech fajn projekt, ale tahle propagace/propaganda je úsměvná a děsivá zároveň. A zápletka? Nudnější jsem snad dlouho nečetl. Nechci být jako průměrný diskutér z novinky.cz, ale "kolik to muselo stát, taková hovadina? Na to šly moje daně? Za to může Kradousek a Šláfnberk určitě..."
Příběhy jsou fajn, postavy také, je to místy velmi humorné... ale jak tomu můžu uvěřit nějaké napětí a válečnou vřavu, když je to takové prostě... "pohádkové", roztomilé, místy dětsky nakreslené... ?:-) Až na hnusnou obálku mě to ale stále docela dost baví.
Je skvělé, kterak jsem dostal shrnutí předchozích dvou knih, neb je to skutečně doba, co jsem první dva díly četl (vyšly). Opětovné setkání se světem, který se tak trochu tváří gaimanovsky, ale je to trochu slabší (a zároveň lehce jiný) odvar. Kresba je místy hrozná, nebo spíše řečeno nudná a nezajímavá (to je tam i Talbot!), což mi někdy z podivného důvodu vadí (Gaiman má taky někdy obyčejné kreslíře, což mě nějak nehněte). Chybí tomu jakýsi větší sex-appeal, přitom příběhy jsou zábavné a dobré. A taky bych se mohl naučit psát bez závorek (a tak).
Opět se nic moc neděje, díl vlastně vyplní jeden hlavní souboj. Škoda, že vždycky víme, ať už nastoupí sebevětší destroyer, že Ičigo asi neumře, když je to o něm... ale co já vím. Hlavně, že se objevila zase černá micina. A mohla by se zase někdy objevit Ururu (15. místo v žebříčku má určitě jen proto, že se tam příliš neobjevuje).
4 dny J. Hábové jsou prima, rád jsem se opět setkal po dlouhé době s Oskarem Edem... Kučerovského Bruselský nepříběh je absolutní špica, top záležitost, kterou jsem v Aarghu asi doposud četl - i obecně jde o super komiksovou povídku! Nadšen. Ze Stromu zamrazilo, Barankův Epsilon byl hodně dobrý...
Rozuzlení se stále blíží, "lokální geopolitika", jak tomu u Kůstka říkám, se rozjíždí, zlo zatím vyhrává nad dobrem... ale hlavně, půvabná kresba a vtipy zůstávají.
Na "vykomunikovat" jsem si také hned vzpomněl. USA roku 1993 jsou až nebezpečně podobné našemu dnešnímu českému světu tisíců pseudomanažerů a zbytečných konzultantů - zkrátka i dnes velmi aktuální. Dilbert je klasik.
