Budu trochu parafrázovat erika, ale skutečně je to "do třetice všeho špatného". What da hell má znamenat tento komiks? Přes celkem normální a slušné mangy ala Naruto či Bleach, případně přes geniální příběhy Stana Sakaie, se dostáváme skutečně do onoho extra bizarního japonského světa, kde nic na první pohled nedává smysl. Tato definice není v mém případě sama o sobě kdovíjak negativní, ale Gantz je opravdu prapodivná série, které jsem ani tentokrát nepřišel na kloub. Sešity jsou číslovány čtyřmístným člíselm, takže třeba času dost a já se dočkám... nebo spíše budu neustále fascinovaně hledět, co se na těchto stránkách odehrává.
Jako by byli všichni až na drobné výjimky tak trochu šílení a zlí, egoističtí a nechutní. Až iracionálně a do extrému. Je jedno, zda jde o jednoho z hlavních hrdinů, který je přidrzlý nesympatický spratek, kterému nyní jde nejvíce o sex a kozy nově poznané přítelkyně, o trapně působící studentské gangy na škole nebo motorkářské bandy. Výjimkou budiž Kató, který je zase až nechutně dobrácký a hustý, podobně jako Superman nebo Vladimír ze seriálu První republika. Taktéž to vyznívá tuze trapně.
Hiroja Oku je nadrženej ouchyláček, který se možná minul žánrem, nicméně rozjíždí opravdu divný mišmaš s brutální dávkou obskurnosti. A jeho nakreslené postavy působí hrozně divně, někde na pomezí barokní extáze sv. Terezy a podivné neživé strnulosti renesančních bledých figur. Nové gantzovské vrhnutí postav do boje s mimozemšťanem na konci tohoto dílu je parádní tečka. Mluvím o tom mimozemšťanovi. Co tam tak jde. To je ještě víc "wat?" než Cibuláček nebo jaxe jmenoval z dílu prvního. A to wat teď není myšleno možná tolik špatně. Miluju bizarnosti a šílenosti. Ale i pošahanost má své meze, musí mít náznaky smyslu a musí mě to jakkoli bavit. Konsternovaně vyhlížím další díl.
Já jsem tak hrozně rád, že ta celá série je psaná s nadsázkou a vtipem, vážnost je zjemňována roztomilostí mnoha postav a celkovým vyzněním. A malý dojáček na konec. Nemělo by se mi to líbit vůbec, ale vždycky se do toho začtu.
Na úvod mě napadla úplně ta samá věta, kterou Kapis uzavírá svůj komentář: Kirkman se s tím nes*re. Tohle je kolosální masakr. Ale asi k němu muselo dojít, napínavé komiksové série musí mít své zlomy a měnit prostředí a zápletky. Dneska to tak chodí, člověk se jinak neumí soustředit nebo se nudí.
Hrdinové série nejsou hrdinové, natož superhrdinové, jsou to prostě normální lidé, kteří se chovají asi tak, jak by se skutečně zachovali - podle toho co můžeme odhadovat z představy o zombíkovské apokalypse:-) Zkrátka ta autenticita a "realističnost", kterou naťukl matrosh, je jednou z nejsilnějších stránek komiksu.
Mám k tomuhle dílu taky trochu rozporuplný postoj. První povídka se silnými historickými konotacemi mě nesmírně zaujala, i dále to bylo klasicky úžasné, ale přecejenom jaksi... slabší. Ani nevím proč mám ten pocit.
Po vesmírném a jubilejním králíkovi jsem se dostal konečně opět ke klasickému Usagimu se vším kvalitním, co k němu patří. Napětí, skvělé příběhy, dojemná rovina s Jotarem, Sakaiovy historické odkazy... no prostě paráda.
Kakaši je nejlepší postava celé série, takže logicky pozitivně kvituji, když dostane více prostoru. No a když Naruto neustále řve "chlípný mudrci!", je to celkem psina:-)
Souboj Gaary s hrdiny série a zejména s Narutem je celkem "epický". V porovnání s Death Note je ovšem zajímavé, čím vším (rozuměj jakým málem) se dá zaplácnout jeden díl. Jedna bitka a jedno vzpomínání Gaary na to, jak byl malý, nepochopený a nemilovaný. A svým způsobem dost roztomilý, dokud se nestal psychicky zcela "damaged". Až mi je té stvůry líto.
Velmi zajímavá sbírka příběhů jednotlivých sourozenců, která je pokaždé pojatá trochu jinak, a to nejen díky postavám v nich účinkujících, jakožto i v rozdílných scénářích a zejména výtvarných pojetích různých kreslířů. Hned úvodní příběh Smrt je skvělou a klasickou ukázkou "sandmanovského" příběhu, který mě nesmírně bavil, to samé platí o Snu - zde je zase nádherná fantaskní atmosféra, kterou na Gaimanovi tak miluju. Touha je trochu jiná, erotičtěji laděná, ale opět velmi vyvedený řekněme "sláinovský" příběh. Zoufalství je velmi experimentální a artový kousek, nicméně dobrý, Delirium je také jakýsi experiment, který mě ale bavil ze všeho nejmíň, nebyl jsem schopen sledovat příběhovou linku a moc jsem to nepochopil (Kapisova interpretace je každopádně dobrá). Nicméně je třeba tomuto kousku přiznat, že je skutečně "delirický" - stejně jako téměř všechy ostatní povídky, které jsou formálně a obsahově šikovně stvořeny tak, že téměř cítíte ony pocity, které dané postavy představují (Touha, Zoufalství, Sen...). Zkáza byl zajímavý, ale celkově slabší kousek, vynikající je na konci Osud, ale kterému celkově nadržuji, protože se Sandmanem je to moje nejoblíbenější postava ze všech zmíněných. Hodnocení zaokrouhluji lehce nahoru, ale ono si to obecně těch 5 hvězd asi zaslouží... prostě Sandman a já to žeru.
Celkový dojem: 90%
P.S.
Lenny: Sienkewicz udělal Delirium, ne Zoufalství - takže co se Ti z těch dvou nelíbilo?:D
Nejedná se o žádný aprílový žert, ale skutečně jsem si dneska tuhle knížku vzal a přečetl. Samozřejmě že s předsudky, ale útlé rozměry díla mě přesvědčily, že to nebude tolik bolet. A nakonec to není tak hrozné, jak jsem se domníval, místy jsem se i docela pobavil. Kniha mě také dnes konečně donutila jít do koupelny a celý se oholit a uvařit přítelkyni oběd, než se vrátí z práce. Je to totiž celkem vtipná sonda do mysli ženy. Stručná, nadsázkovitá, ale trefná. Jasněže je nesmírně smutné, když dnešní postmoderní žena neřeší nic jiného než chlapy, sex, restaurace a nákupy... ale s tímhle se autorky vypořádavají hned na první stránce komiksu - zatímco svět se topí v katastrofách, hrdinka si nemůže vybrat šaty. Nevím, zdali scénáristka vycházela z vlastních zkušeností (určitě do velké míry ano), ale co jsem tak koukal na google, celkem jí to místy sekne. Není to můj typ, ale nezadaná by dlouho být nemusela.
No, co dodat... je to ptákovina. Zatímco první díl mě jakžtakž navnadil, co si pamatuji, druhý díl mě nudil po celou dobu vyprávění. Dialogy a scénář je skutečně špatný, byť prvotní nápad či kresba tak hrozné nejsou.
Celkový dojem: 40%
P.S.: To mi připomíná, co se stalo s id vasek? Jeho komenty patřily k tomu nejzajímavějšímu tady.
Opět musím přiznat, že mě Sláine uhranul. Těšil jsem se na něj hrozně moc a četba mi byla skutečným potěšením. Občas si říkám, zdali by se mi Sláine tolik líbil, kdyby nebyl tak náramně nakreslen, zdali bych to nepovažoval za podivný mišmaš bájů a historie. To je klidně možné, ale takový pocit nemám. Klasická swords and sorcery linie míchající se s epickým příběhem a skutečně parádně výtvarně podaná, je v konečném důsledku skvělou fantasy lahůdkou...
Opět musím přiznat, že mě Sláine uhranul. Těšil jsem se na něj hrozně moc a četba mi byla skutečným potěšením. Občas si říkám, zdali by se mi Sláine tolik líbil, kdyby nebyl tak náramně nakreslen, zdali bych to nepovažoval za podivný mišmaš bájů a historie. To je klidně možné, ale takový pocit nemám. Klasická swords and sorcery linie míchající se s epickým příběhem a skutečně parádně výtvarně podaná, je v konečném důsledku skvělou fantasy lahůdkou...
Už jsem myslel, že mě série přestala úplně bavit, ale nakonec udržela moje jakési napětí. Doufám, že se ale nebude točit ve stejných cyklech nových a nových geniálních protivníků.
Mno, tak neznat Sakaie z dřívějších děl, tak hodnotím asi jinak. Tohle je skutečně taková nepříliš zajímavá skoro bych řekl na zakázku udělaná "rychlokvaška", které sice nechybí klasické usagiovské prvky, ale jinak to není žádná velká bomba, ze které bych si sednul na zadek a hltavě četl jako to dělávám u klasické série. Barvičky tomu ani moc nesluší, kresba působí (zvláště u Yokai) dosti dětsky. Nicméně rozhovor na konci a ukázka kresby jsou zajímavé. Kabukiman to vlastně vystihnul přesně.
Celkový dojem: 70% (ale to jen proto, že je to Usagi)
Komiksových detektivek (navíc v českém prostředí) není tolik (nebo mě míjí, nebo si je nepamatuji). Tohle je takové sympatické dílko, které je typicky české a "lomovské". Napětí je přiměřené, akce více než umírněná, dialogy striktně seriózní, cesta za vrahem celkem přímočará. Příjemná odpočinková četba:-)
Tož napínavé to stále je, Misa je sexy, scénář je propracovaný... ale už se to začíná možná lehce pohybovat na hranici překombinovatelnosti. Kdyby to skončilo minulým dílem, asi bych se ani nezlobil. Nový záporák je slizký, ale zůstává jenom slizký a odpudivý. Žádné sympatie k němu necítím, což se mnohdy stává. Near je celkem roztomilý, ale de facto supluje roli bývalého "L", který byl lepší a to mimoňství mu víc sedělo. Byl to takové přestárlé děcko, Near je jen děcko, byť geniální. Zajímavé je také to, že smrtonoši, kteří by v tomto - neváhám se použít to slovo - "psychothrilleru" měli plnit možná roli takovou, jakou jim přisuzuje jejich podstata a také vzezření, fungují patrně jako nejkomičtější stránka celého komiksu - vždyť jsou to úplní ňoumové. No a osamocený prezident USA ve své pracovně se svým telefonem a velikou mocí, je takové úsměvné a asi ne úplně reálné klišé.
Hostující Ennis nebo Sakai, to je celkem zajímavý nápad. Ne, že by jejich příspěvky trhaly bránice, ale je to rozhodně zajímavý a zábavný experiment. A první příběh Homererectus, který bych jako jediný vypíchl, je skvěle nakreslený a má super atmosféru.
Čarodějnické speciály jsou - jak už jsem říkal - horší než klasické příběhy, tentokrát je to skutečně bída. Krom parodie na Bažináče a pár momentů z Dvou vstupenek do pekla! jsem se moc nebavil.
Před několika týdny jsem si konečně přečetl Malého prince, takže jsem mohl v duchu své zásady sáhnout i po komiksovém zpracování. Sfarovská adaptace je prostě sfarovská a k námětu se vlastně velmi hodí. Ale zároveň má pravdu i Woffce, že je to kniha trochu zbytečná. S předělávkami slavných děl je prostě potíž, ale o tom jsem psal již několikrát. Tohle je zrovna relativně příjemná předělávka nesmírně dojemného a kársného příběhu. Nekazí originál a ani neurazí...
Jsem právě teď zjistil, že mi příběhově chybí díl předtím, ale nemám pocit, že by mi to nějak vadilo. To je přesně ten brak, který chci! Skvělé poctivé fantasy, kterému absolutně nevadí mišmaš s "reáliemi" (asi chápete proč v uvozovkách), které je navíc a v neposlední řadě parádně nakreslené. Sláina jsem si, myslím, definitivně oblíbil.
Halloweenské simpsonovské komiksy jsou obecně horší nežli ty normální, ale i tak se člověk někdy celkem pobaví. Mimochodem, ta tajemná všudypřítomná synchronicita, která provází můj život odjakživa, mi zase naservírovala poslední povídku "Temná Líza" - x-menovskou parodii - hned poté, co jsem si přečetl příběh o Dark Phoenix. To nevysvětlíš.
Tyhle výlety do minulosti mě baví i nebaví zároveň. Zdá se, že styl vyprávění je dávno překonán a leccos dnes působí hrozně úsměvně (dialogy, myšlenky), ale pak si člověk uvědomí, že je to celé zpracováno mnohem lépe než dnešní novodobí X-Meni. Je to všechno takové "poctivé", promakané, napínavé... a tolik textu, že si člověk říká, proč autoři nenapsali raději román.
Obskurní manga mě nepřesvědčila ani napodruhé. Je vlastně nesmírně zajímavé, že se na tolik stránkách vlastně kromě jedné akce a nějaké nekompletní "dovysvětlovačky" nic neudálo. A prsa dobrý.
No ty kráso, peklíčko. Obecně vzato nemám co dodávat ke komentáři k předchozímu dílu, ale! Normálně to s "L" jsem nečekal. Nechci spoilovat, tak jen řeknu, že to, jak to bylo scénáristicky provedeno, bylo parádní. Myslím ten konkrétní okamžik. Žádný cavyky, bum, je to. Jediné, co mi na celé sérii vadí - ale možná je to jen moje vina, kdy se u mangy neumím dostatečně intelektuálně naladit - je místy chaotické a komplikované spřádání Lightových plánů, ve kterých se někdy ztratím. Ale ono se to pak vždycky nějak vysvětlí no.
Když přicházela Misa Amane, měl jsem strach, že to půjde trochu do kopru. Nešlo. Teď ale přichází Near a Mello (pochopil jsem to dobře, že ta holčička je kluk?), a já se bojím o trochu víc... ale uvidíme...
Fascinující, kterak si komiks drží takovou dávku napětí, přičemž samotnou akci redukuje na samotné minimum. Vše dělají často pouze dialogy a promakaný scénář. Zatím stále baví - inteligentní manga detektivní thriller:)
Slabší stripy střídají ty povedené, ale nakonec jsou to stejně ty geniální, které vám utkví v paměti a podle kterých mi zůstane vždy vzpomínka na Macanudo. Markéta Pilátová nemá patrně ráda Miloše Zemana ani Michala Davida, což pozitivně přebíjí fakt, že používá české reálie... navíc věřím, že ono je to někdy obtížné přeložit v originále, aniž by to pro českého čtenáře neztratilo vtip. A další plusové body za odkaz ke Goreymu na konci!
Takové klasické osvětové dílko, jehož záměry jsou více než ušlechtilé. Humor stripů není kdovíjak třeskutě lomcující, ale o tom to není. Navíc "ukrajinská otázka" se v tuto chvíli stává možná o něco více aktuální.
Já jsem se tolik neztrácel, výjimkou budiž poslední příběh s Harvey Dentem, který je skutečně hodně špatný. Jde spíše o takové povídky rychlokvašky, které by mohly trochu přidat v rovině dektivní, když už to mají v názvu, neb se nikterak nevymykají běžné batmanovské produkci. Neočekávám, že se z Bruce stane Hercule Poirot, ale pěstní nakládačky jsou už trochu ohranou metodou.
Aneb jak se dá se stejným námětem pracovat zcela jinak. Grant Morrison ve svých snahách o rádobyepický scénář plný vesmírných chujovin, zmatků a nezábavnosti, mi JLA značně znechutil. Pak se mi dostane do ruky tato jednoduchá kniha a člověk musí Geoffa pochválit. Jak už jsem někde říkal, pokud nejste zrovna nadaný Bendis, tyhlety mainstream komiksy je často nejlepší dělat přímočaře, jednoduše. A ono to funguje. Příběh skutečně nenabízí žádnou velkou přidanou hodnotu, ale je to stále "jen" komiks o superhrdinech. Navíc je parádně nakreslen a dialogy jsou místy hrozně vtipné.
Na jedné straně z toho čiší ta "domácí" stránka, kdy autorka stvořila krásné vyprávění (nejen) pro mladší členy rodiny a kdy si člověk celkem živě umí představit, jak ony obrázky z diaprojektoru lemují bílé prostěradlo zavěšené kdesi v pokoji, na druhé straně oceňuji onu artovou stránku celého díla. Příběhy by šly určitě v mnohém trochu vypilovat, ale jejich originalita a skvělé umělecké zpracování je nesporné.
Má to pár dobrých a světlých chvilek, detailů... přesněji řečeno pár stránek. Jinak mi opět Grant Morrison opět dokazuje, že je to nejhorší scénárista, kterého jsem měl tu čest poznat. Celá kniha je plná přeplácané akce a barviček, nudných zápletek a soubojů; české vydání je slepencem příběhů, které k sobě sedí jenom díky několika hlavním postavám. Opět utrpení číst.
Marzi je dalším klasickým příkladem snahy dívat se na určitou dějinnou epochu či politické prostředí skrze jakési dějiny každodennosti, u kterých však hrozí, že ona "obyčejnost" bude až příliš obyčejná. K tomu Marzi možná občas sklouzává, ale jinak z celého díla nejsem tolik zklamán jako čtenáři pode mnou. Kresba je úžasná, celkový "design" působí příjemným, neřkuli až moderním dojmem, přestože samotný obsah i forma je vzhledem k popisovaným údalostem spíše nesmírně šedá. Aneb komunistická 80. léta v Polsku. Je to trochu náhoda, že jsem před týdnem byl zrovna v Krakowě a následně v hospodě potkal Poláka historika - na spoustu věcí, o kterých jsem tam přemýšlel či jsem na ně narazil, jsou tady probírány. Je fascinující, jak je polská společnost na jednu stranu tak moc blízká té české a zároveň v mnoha věcech tak odlišná. Nejsympatičtěji pak vyznívají pasáže, jak běžní Poláci vůči Jaruzelského režimu vystupovali... jistě, koho historie a politika tak moc nezajímá, vidí v knize pouze nudné vzpomínky malé holčičky, ale jenom o tom ta kniha není. Skrze vyprávění Marzi totiž neprosvítají jen ony celospolečenské kontexty, ale člověka při četbě napadá spousta jiných věcí - od toho, co všechno si sám pamatuje z dětství až po to, v jak úplně jiné době žije (a to uplynulo pouhopouhých 25 let). Jak si člověk dnes neváží svobody, které má, a zároveň si ani ale necení čistě materiálních věcí, které kapitalismus produkuje a nutí nesmyslně spotřebovávat. Nové, nové, nové, nové věci... kup, kup! Musíš. Marzi byla ráda za hadrovou panenku a pomeranče, které náhodou dorazily do Polska.
Kabukimanův komentář je trefný, výstižný a hlavně vtipný. Metafora s vepřem knedlem a dortem je více než vystihující:) Přesto to bylo celkem osvěžující počtení, držící si kvalitu sakaiovského vyprávění. Ale jednou stačilo - teď prosím zpět do 17. století...
Vynikající kniha, na kterou jsem se těšil od doby, kdy jsem věděl, že byla vydána. Znal jsem některé střípky ze stránek A2, ale tentokrát takhle pohromadě, to je čtenářské potěšení. Bavil jsem se snad téměř na každé stránce, moje oblíbené výtvarné duo boduje na celé čáře. Je místy až geniální, co se dokáže všechno odehrát na stránkách třípanelového stripu, jehož jeden jediný obrázek se vůbec nezmění.
Polemiku, zda sem toto dílo patří, částečně chápu, ale stojím si za tím - zejména kvůli druhému příběhu -, že sem skutečně patří. Je to kniha, která mě nezaujala tolik jako předešlé česky vydaná díla (Lenoška, Octárna), ale Gorey je Gorey, a člověk se nesplete, když po něm sáhne. Deflorované dívky jsou celkem vtipné, velkou roli v tom hraje ono lechtivé téma, které však nesklouzne nikdy v žádnou výraznou obscénnost. "Nebohé dítě" je pak naprosto dokonalý typicky goreyovský komiksový černý kousek, který u mě vyhrál na celé čáře.
Kamarád, co sleduje anime, se mi směje, že jsem co se týče děje někde v dalekém pravěku. No co, já za to nemůžu, čtu jak to vychází. A on je nerd, nebudu se cíleně a pravidelně koukat na anime přece! Každopádně tenhle díl už značí, že se rozjel monstrózní boj, jakási lokální geopolitika (není to oxymoron?) je v plném proudu a největší bojovníci si to rozdávají skrze ty nejsilnější a nejzakázanější bojové techniky. Má to šmrnc.
Už se to mele s elitními strážci, ale aby se to zase příliš nepřepísklo, Ičigovi se postaví jenom třetí důstojník jednotky. Hláškovací battle, pak trocha boje, vždyť ono se to od klasickejch superhrdinskejch komiksů vlastně zase tolik neliší. Jen je to japonský, a proto o dost divnější. Ale má to vtip!
Jen se mi zdá, že už jsem řadu stripů znal (což moc nevadí). Jen by mě proto zajímalo, zdali je to tím, že se stripy opakují, či už jsem je četl jinde v angličtině. Jsem líný hledat v knihovně v předchozích dílech. Budiž to záhadou. Amen.
Naprostý souhlas s desetiletým komentářem Zacka:)) Jinak Punisher je tady možná o chloupek menší psychopat než ten Ennisův (Micky stále žije), ale jinak je to furt pekelný psychopat. A sympaťák.
Jůůů, to byl pěkný komiks:-) Krásná kresba nádherně vykreslovala svět autorovy fantastické imaginace. Sympatické sci-fi, které mě rozhodně zaujalo a nenechalo chladným. Má někdo nějaké další (nové) informace ohledně případného vydání dalších dílů?
Mno, byl jsem celkem natěšený (moje cesta k Hellboyovi a Mignolovi nebyla jednoduchá), ale výsledkem je čirá průměrnost. První povídka celkem ujde, hlavně Oeming umí jako Mignola... téměř k nerozpoznání. Druhá povídka mě bavila nejvíce, měla relativně slušnou atmosféru, podobně jako první. Ale duchové, hračky a zombie mě už teda moc nebraly. Vizuálně pěkná knížka, ale i přes pevné vázání neuvěřitelně přepálená cena.
Dlouho jsme čekali, až jsme se dočkali. Horší je, že už jsem téměř zapomněl, o čem byl první díl, což mi - přiznám se - místy celkem dost vadilo. Nápady a momenty jsou tam více než zajímavé, i když zdá se mi, že atmosféra se oproti prvnímu dílu trochu změnila, přišla mi méně "klasicky-hororová".
Pod dekou já taky můžu, ale tohle není ani zdaleka Pod dekou:( Krajně nesympatická a krajně vypatlaná hlavní hrdinka znuděná USA jede do Mexika, aby zažila nějaké vzrůšo. Takový nudný lůzr se tam zkamarádí s bandou jiných marxistických lůzrů, kteří si vydělávají dealováním trávy, prodejem triček Che Guevary a obšťastňují ostatní svými přednáškami. Mexiko vypadá téměř nemexicky, neboť je vypravováno z jakési soukromé bubliny hlavní hrdinky, ale to tolik nevadí. Spíše se tam nic neděje, což by také nevadilo, jen je to celé takové nezajímavé. No, rave party s koksem, wow - no a dál? "Kapitalismus je zlo, Američané utlačují Mexičany, ale do USA bych se rád podíval a živil se jako DJ." Hm. Postavy na přesdržku, hlavní hrdinka by zasloužila několikrát lísknout, prvních dvěstě stran čekání. No a pak se to rozjede a je to celkem solidně napínavá záležitost, jejíž zápletku člověk tak trochu čekal, byť nečekal, že se nakonec rozjede.
Je to prazvláštní komiks. Na první pohled udělaný ve stylu oněch realsitických komiksů, co mám rád, je i velmi dobře nakreslen a knížka hezky vypadá. Obsahově je to však celkem zklamání.
Cha, celkem zajímavě vykreslný svět a zápletka, která rozhodně nenudí. Někdo v tom může vidět dystopické prvky a sci-fi, někdo zase zajímavé metafory (viz erik). Bisleyho kresba se mi líbila. Jenom celkové vypointování mi přišlo trochu slabé, respektive konec mi nějak nenabídl ono "správné" vyvrcholení, na které mě navnadil celkový děj. A nemám na mysli zrovna kozatou chirugyni (chiruržku, ženského chirurga?).
