Vzato kolem a kolem se nejedná vůbec o špatný komiks. Sice jsem se lekl obálky, která krom neoriginálního zombie tématu nabízí reklamoidní titulky, které na knihách nemají podle mě co dělat, ale vnitřek nabízí celkem pěkné příběhy, které jsou velmi nápaditě zasazeny do historických epoch. Namlsalo mě to dokonce tak, že bych se koukl na Světovou válku Z.
Cyanide & Happines miluju a troufám si říct, že i dobře znám. Jedná se o jeden z mých nejoblíbenějších "internetových humorů". A ačkoli je to humor někdy extrémně černý, nejedná se o prvoplánovité nechutnosti, které mají jen šokovat, nebo blbosti typu Řezník. Naroubované na sprosťárny, absurditu, americkou popkulturu, nekorektní humor, skvělé pointy i nepointy, stává se z CaH skvělá zábava. Když si vezmeme, že webcomic běží již několik let, a to každý den aniž by ztratil kvalitu, tak klobouk dolů. Internetovou předlohu bych se nezdráhal hodnotit 100%, ale tato knížka mě tolik nedostala. Nevím, zdali je to tím, že většinu vtipů člověk už zná, nebo tím, že výběr použitých stripů - ačkoli jsou tam parádní bomby - není úplně "best of". Ale rozhodně je to i překladem. Ne, že by byl vysloveně špatný, ale zkrátka z principu. Spousta "puns" se ztratí (však v knize je několik stripů raději opoznámkovaných nežli přeložených) a člověk zvyklý na angličtinu míhající se kolem postaviček, trochu z té češtiny úpí. Jinak všem, kteří neznají, doporučuji, byť kdo neznal dodnes, asi bude trochu z jiného těsta, protože by si ke CaH patrně cestu dávno už našel.
Tak člověk to víceméně všechno zná z těch internetů, ale nač se nezasmát znovu u knížky? Je pravda, že jde o útlou knížečku, která na první pohled příliš nadšení neprobouzí, ale vzhledem k účelově jednoduché formě komiksů se k tomu asi nic jiného nehodí. Většina komiksů je parádních, za mě jednoznačně vedou Dagobetr, Slavníci 996, Klemend a Slánckí a samozřejmě Vašek a basa. A děkuju ještě jednou Zackovi za editaci textu, neb bez ní bych občas psal komentáře jako z oprásků.
Až doteď jsem neměl šajna vo co gou, no a teď si můžu vyčítat, o co jsem celou dobu přicházel. Vynikající a vtipný příběh, který tak hezky popisuje mladistvý svět nerdů, kterým to zase tak moc nejde s holkama, ale za to žerou X-meny, Buffy a Whedony, rádi masturbují (kdo ne?) a vymýšlejí kraviny ve škole. A jednou se tak stane, že se takový nerd stane hrdinou. A vůbec to není klišé, zápletka skvěle funguje, náš superhrdina je prostě spíše pako s ohromnou dávkou štěstí. Zkrátka další, ale povedená "dekonstrukce superhrdinského komiksu". Jo a malých roztomilých, avšak ve skutečnosti megadrsných holčiček, jsem viděl už hodně (např. moje oblíbená z Bleach), ale takový kontrast mezi kukadlama a nechutnou brutální řezničinou v podání Zabijačky jsem asi neviděl.
Tady je krásně vidět, jak někdy záleží na formě. To, co v seriálu vypadalo jako nemastné neslané křečovité (a pro lidi bez zájmu o historii jistě zcela nudné) dialogy, na papíře tak nějak i funguje. Kosatík je historik, možná i dobrý, ovšem jako scénárista k masarykovskému dílu se příliš nepředvedl. Opět - na papíře to možná vypadalo hezky, na obrazovkách byl výsledek dost rozpačitý. (Jenom dodám, že např. poslední díl o Slánském byl naopak vynikající.)
Celkový projekt je jinak sympatický, kresba neurazí, chujovinky okolo jsou prominutelnou uměleckou licencí... Scény trpí někdy jistou dávkou trapnosti a i v komiksu zůstanou ty nejnepovedenější dialogy hrůznou umělou stavbou, kterou by postavy v životě nevypustily z úst. Zde zkrátka historik chce chrlit informace skrze postavy, což ubírá na autentičnosti. Přesto všechno komiks neodsuzuji.
Pocitvý komiks, který neoplývá kdovíjakou duchaplností či bombastickým scénářem, ale je překvapivě vtipný a přiměřeně napínavý a akční. Rok 1989 byl dobrý i co se týče komiksů.
Batman bez Bruce Wayna není Batman. Příběhy točící se kolem protivných Robinů mě taky rozčilují. Batmanovi padouši jsou zase to nejobskurnější, co se dá v komiksech najít. Přesto to není tak hrozné. Kresba přes pár podivností (batmobily vypadají dosti infantilně) se mi celkem líbila.
Hrozně rád čtu Kapisovy komentáře, jsou parádní. Tentokrát jsem si ho přečetl více než jednou, neb mám jeden zásadní nedostatek, který chci velmi brzy napravit - a sice, Candida (Candideho?) jsem narozdíl od něj ještě nečetl. Ostuda. Takhle jsem si spolu se znalostmi ze střední, wiki a jeho komentářem mohl udělat lepší obrázek. Ale i bez toho jsem jaksi cítil, že komiksová adaptace je to poněkud volnější, a to nejen celkovým prostředím (velmi obvious), ale i odvyprávěným dějem. Kresbu Karla Jerieho mám také velmi rád, jen mě nikdy moc nebavily příběhy, ke kterým kreslil. Tentokrát si vybral konečně zajímavý námět a celkové pojetí se mi - přes bližší neznalost původního díla - celkem dosti zamlouvá. Snad než vyjde další díl, stačím přečíst originál.
Hehe, tak víc kontroverznější dva komentáře tu snad být nemohly - jedna hvězdička versus pět. O to víc jsem byl zvědavý, jaký komiks ve skutečnosti je. A nyní můžu říct, že Lightův komentář je úplně mimo mísu. Ale každý má právo na svůj názor, že.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na velmi zvláštní kresbu. Asi by se mi líbilo více jiné provedení, ale je to autorův styl a image. A nutno říct, že originální. V barvě se mi to líbilo mnohem více než u předešlých Pohádek navzdory dějinám. A příběh se mi líbil neporovnatelně více, protože pro tuto tématiku mám velkou slabost a autor se jí zhostil více než se ctí. Příběh se mi totiž nejeví jako prvoplánovitá provokace a bezduché převracení biblických příběhů a křesťanské tradice tak, jak je to dnes velmi populární, ale jako celkem hezké vyprávění čerpající patrně (hádám a nevím) z různých apokryfů, mytologií či "kacířských textů" a do velké míry asi i plynoucí z autorovy vlastní invence. Starozákonní děje mi přišly poněkud sympatičtější než následné popisování Spasitele, ale což... Komiks je to nadmíru vyvedený. A proto by si zasloužil lepší vazbu nežli rozpadající se paperback s okýnkem na obálce. To je fakt bída.
Opráski sčeskí historje to zrovna nejsou, také cílí na mladší ročníky, ale stejně jsem si to rád přečetl. Člověk se příjemnou formou něco málo zase přiučil a občas to bylo i vtipné.
Odpusťte mi mé předsudky, ale i k tomuto komiksu jsem přistupoval se značnou skepsí, a to zejména proto, že jsem někde zaslechl, že Alan Moore projekt řádně sepsul, a také proto, že se celá věc jevila jako jasný komerční tah vytřískat něco více ze slavných Watchmenů. Ale jaké bylo moje velké překvapení, když jsem se začetl! Komiks nerozjíždí žádnou veleakci a brutální souboje maskovaných superhrdinů a navzdory tomu, nebo možná právě kvůli tomu, se na stránkách může odehrávat tak trochu jiný, ale stále vynikající příběh. Přesněji řečeno příběhy: příběhy lidí, kteří si jako dospělí tak trochu na něco hráli, byli hvězdami, byli obdivováni, byli průkopníci a svým způsobem to byli drsňáci. Ovšem jejich soukromý život byl plný "normálních" problémů, obyčejných lidských krizí. Na jedné straně skupina superhrdinů cenící své chrupy na fotografy, na druhé straně banda joudů, kterým se často něco nepovede, mají problémy se svou sexualitou, strachem, alkoholem, nabytou slávou, atp.
Takoví jsou Minutemani, řeší se zde jejich soukromí a všechno narozdíl od všech klasických superhrdinských eposů to vyznívá tak strašně moc sympaticky a "realisticky" (a to v jiném smyslu - jasně, že se tu mihne i Dr. Mannhatan, ale to se absolutně nevylučuje), lidsky autenticky. Hedvábný přízrak už je jen pokračování a logický důsledek: ze Sally se stává spíše starostlivá máma se slavnou minulostí. Já myslím, že tohle se nakonec velmi povedlo.
Velmi zajímavý náhled francouzských autorů na jednu z nejdůležitějších událostí československé historie, který skvěle kloubí obecné "velké dějiny" a politiku s těmi dějinami malými, tj. dějinami jednotlivců, aktérů. A je jedno, zdali je řeč o těch, kteří aktivně tyto velké dějiny více či méně měnili a utvářeli, nebo o těch, kteří se jimi nechali spíše vláčet a chovali se tak, jak jim osud naservíroval. Komiks opět nevypovídá žádný jednostranný příběh, postavy mají nadhled, v komiksu se střídají humorné okamžiky s těmi velmi drsnými a brutálními, které by nikdo z nás nechtěl nikdy zažít. Švejkovské řeči jsou někdy nadmíru vtipné prupovídky, někdy naprosto blbé kecy. Líbí se mi narážky na Francouze a jakési francouzské zpytování národního svědomí kvůli Mnichovu. Na tento národ věc (sebereflexe a humor ze sebe sama) takřka nevídaná. Jsem nadšen, že podobné komiksy vycházejí.
Co se týče kresby, příliš mi nesedí obličeje, které svou lehkou karikaturou a jednoduchostí kontrastují s krásně nakresleným prostředím, do kterého jsou posazeny. Ano, legitimní a celkem běžný komiksový jev, nicméně mám-li něco vypíchnout, je to skutečně spíše nádherná krajina, města, atd...
Rozhodně to není tak špatné, jak jsem se původně domníval. Celkem sympatické převyprávění řeckých bájí pro mladší ročníky dělá z tohoto díla relativně slušnou "bájnou fantasy" či jak to nazvat. Je zde sem tam trochu zkratkovitosti, ale celkově se to četlo hezky.
Sborníky se skutečně špatně hodnotí, zvlášť když jde často o mladé začínající autory a jeich experimenty, které - nebudeme si nic nalhávat - za moc nestojí. Ale ona snaha stvořit nějaký komiks je na druhou stranu strašně symaptická. Co mě nezklamalo, jsou klasicky obě "tesařoviny", povídky, které vždycky mají skvělou atmosféru a bizarní zápletku. Dále mě pobavily všechny tři povídky o kočkách: Garfield tyranem, černá kočka (zažívám podobné věci doma, byť celkově mě to moc nebavilo) a dva kočičí archeologvé, celkem funny... Jinak celkový nakladatelský záměr a jakési "poslání" hodnotím přes nikterak výraznou kvalitu příspěvků velmi kladně.
Další díl mé favourite série. Už jen ta obálka! Burchielli je génius, nechci se opakovat, prostě jakýsi comics art designer, jehož styl mi nesmírně padl do oka. Navíc politicky laděný příběh, to je něco pro mě. Tentokrát americké volby: double juch juch. Jenže... nějak už mě to neustálé poukazování na zištné odsouzeníhodné nemorální pokrytecké lživé konspiračně-manipulativní zlé chování všech těch nahoře začíná nudit. Je to pořád o tom samém, vždy zabalené do lehce jiného příběhu. Aby se to vždy vše "zobjektivnilo", Wood dějovou linku trošku zašmodrchá. Ač jsou moje výtky k tomuto dílu doposavad nejsilnější, rozhodně nehodlám s touto válečně-politickou ságou seknout a ani na ní nedám dopustit:)
Obávám se, že Liniers je slabší a slabší, nebo mě už nebaví tolik jako dříve. Až moc velký počet stripů mě nechal zcela chladným, to jsem nečekal. Jinak celkový myšlenkový svět je stále roztomilý a několik stripů je stále geniálních. Ještěže tak.
S prvními stránkami do mě začaly vstupovat obavy, do jaké míry Ennis pouze využívá klišovité téma druhé světové války a co z něj proboha chce udělat. Ovšem brzy si mě Ennis získal. Prvním, zdánlivě banálním, předpokladem pro takové téma je, že válka nebyla tak úplně černobílá, což platí zejména o východní frontě, která se tak často prezentuje. Nechci tu psát o takových zbytečných věcech, jako že ne každý německý voják byl krvelačná nacistická zrůda, nebo že ne každý americký voják byl příkladem ctnosti. Hlavní je, že Ennis to pochopil. Jeho doslov o studiu pramenů je více než sympatická věc.
Co mi však trochu vadilo, byla ne úplně dokonalá kresba, která ne zcela dobře zachycovala válečné hrůzy, masakry a napětí, které postavy zažívaly. Vyhřezlá střeva připomínala dětské omalovánky, výbuchy střel spíše hvězdičky na obloze. Jinak těžko říct, která povídka mě zaujala nejvíce, každá měla něco do sebe.
Transmetropolitan je opravdu dobrá série a více než jakýsi "příběh" mě baví mozaika vedlejších příběhů a vypravěčských střípků, které dokreslují svět, který si Ellis vymyslel, a ve kterém Spider žije. Řečeno to bylo již mnohokrát: svět je to podivný a mnohdy pěkně odporný a svinský, nicméně v principech se často od toho našeho neliší. A Spider/Ellis se snaží ostatním otevírat oči, ať už jsou to sociálně-kritická témata, nebo například to, že konspirační teorie patří do hájemství pošukaných bláznů. A hlavně, je to vtipné.
S orwellovskými příměry bych byl hodně opatrný, protože jsou opět trochu mimo. Nicméně budoucnost je to děsivá a hrozná, na druhou stranu ne zas tolik vzdálená současnosti. Zkusme si jenom představit, jak si naší přítomnost představovali naší předci. Něco, co se zdálo naprosto "ulítlé", je dnes realitou. Co se týče příběhu, Spider do toho konečně praštil a sestupuje konečně do undergroundu, což se jaksi k jeho "poslání" a vzhledem k tomu, jak se Ellis snaží vykreslit zdejší americký systém, logičtější.
Co neustále dodávat? Punisher MAX je skutečně vydařená série a Punisher, ačkoli je to řezník a vrah, neuvěřitelně sympatická postava. Přestože se může zdát, že je to pořád o tom samém, střílení, krvi, masakrech (a je to do jisté míry pravda), Ennis umí pokaždé vystavět trochu jiný a nesmírně zajímavý příběh. Tentokrát se Punisher skutečně dvakrát namáhat nebude, většina věcí se točí kolem ženských - některých sexy, některých ošklivých, některých drsných, některých méně. A "kuřboholička" rozhodně pobavila.
Já tedy z prvního dílu kdovíjak odvařený nebyl, ale to neznamená, že je to vyloženě špatná série. Naopak, celkem mě baví. Chvílemi jsem si říkal, že mě druhý díl baví možná o něco víc, ale nevím. Příběh si drží stabilní napětí, přiměřeně zajímavé zápletky, celkem dobrou kresbu (byť mám někdy pocit, že každý vypadá jak upír), why not...
Po delší době parádní dílo, které mě drželo napnutého od začátku do konce. Sice jsem si neustále říkal, zdali se mi kresba líbí nebo nelíbí, ale musím přiznat, že k dokreslení hororové atmosféry funguje skvěle. Pro mě za mě, ať jsou tam klišé, ať je to pro někoho oddechovka, já jsem nadšený...
Souhlas celkem s předešlými komentáři. Je sice super nakopat zadnice náckům, kresba je skutečně relativně příjemná, ale souhlasím s tím, že Vrána je uměle naroubovaná na tento příběh, který je vlastně jen taková bezduchá řezničina hrající si na hlubší momenty.
Velmi zajímavé spojení mých dvou relativně oblíbených autorů Sfara a Guiberta přináší velmi bizarní příběh a zápletku. Mám rád wtfoidnosti a podivnosti, ale tady jsem zůstal udiven po celou dobu. Tváří se to normálně, ale je to hrozně divné (mladá žena se zamiluje do mumie, no a co), a to mě mátlo celou dobu. Příběh rychle plyne a místy je celkem vtipný, přesto jsem si opravdu celou dobu říkal wtf, wtf... jinak Guibertova kresba je jako vždy zajímavá.
Též jsem se dostal k tomuto dílo jakýmsi obloukem zpět a ačkoli si již řadu věcí nepamatuji plus některé souvislosti z jiných děl neznám, byl jsem velmi mile překvapen. Správně tajemný příběh s klasickým kontrastem mezi úctyhodnými silami zla a ironickým "prosťáčkem" Hellboyem mě tentokrát opět velmi bavil. A zase předmluva Alana Moora, což je známka kvality narozdíl od 90% jiných komiksových předmluv.
Kniha, ve které opět číhá celý regiment hrdinů i padouchů. Hrdinové donekonečna v lápaliích, ze kterých se ale dostanou (ještě aby ne, když je tu Batman a Superman), padouši donekonečna plánující nějaké to zlo, aby dostali nakopáno, byli zavřeni... a nakonec se samozřejmě zase vrátili. A zase. Přesto mi to tolik nevadilo, začínám si pomalu zvykat na tento relaxační komiksový styl, není-li to vyloženě arciblbost. Spíše to ukazuje na slabost scénaristů, kteří musejí servírovat jednoho padoucha za druhým, aby bylo s kým se mlátit, co řešit, a tím udržet čtenáře v napětí. Já ale ocením nějaký kontinuálnější ucelenější příběh. Samotný příběh skutečně nepatří mezi nejlepší, ale kresba je pěkná.
"Průměrný superhrdinský komiks v pozitivní slova smyslu." Jo. Přesněji to asi vyjádřit neumím. Propletenosti s Action comics jsem si také záhy všimnul a jsem zvědavý, zdali se toho u nás brzy dočkáme. Superman s modrýma spoďárama (bez posledních stránek bych si toho snad ani nevšiml) vypadá tak nějak líp. Více textu mi nevadilo, některé přitroublé hlášky (klasika) ano. Stejně jako moment, kdy Superman bojoval proti sobě neviditelnému soupeři skrze zpravodajské kanály. Ale číst se to dalo:)
Další komiksová adaptace mé veleoblíbené knihy. Toto Bernhardovo dílo je podobně jako Zámek od Kafky velmi specifické dílo a relativně těžko přenositelné do komiksu. Ale opět se to do jisté míry povedlo, byť mnoho skvělých a vtipných myšlenek starého Regera musí být logicky opomenuto. Kresba je taková jednoduchá a miloučká, primární je zde koneckonců text, i když se zde mluví často o výtvarném umění a dílo je zasazeno do muzea.
Obyčejná kresba doplněná místy - jak vtipně popsal WildBear - neskutečnými bláboly, ať už v dialozích či v myslích postav a vyprávění, které se však snaží tvářit převelice přehluboce a nastínit nám vnitřní psychologická pnutí v hlavách Spidermana či Kravena, jenž je skutečně podivným bláznem.
Mňam. Tma? Jsem Kraven. Jsem mrtvý? Dnes v noci. Je krásný - je odporný. Já. Já jsem. Já jsem pavouk. Miluju Tě. Už přichází... Rakev! Chycený. Tohle prostě nefunguje, tohle uměle šponované napětí... bez toho by to bylo určitě lepší.
Těžko lze navnadit tu atmosféru a pocity z tak skvělého díla jako je Kafkův Zámek na tak krátké komiksové ploše, nicméně Jaromírova kresba se hodí možná více než kterákoli jiná. Zprvu jsem byl dosti zklamán - říkal jsem si, že komiks působí chaoticky a nepřenáší to, co by měl -, ale postupem času jsem se dokázal naladit na tu správnou vlnovou frekvenci a komiks mi dokázal alespoň zčásti zprostředkovávat podobné zážitky, jako které jsem zažíval při četbě románu, který považuji za jedno z nejlepších literárních děl, co jsem kdy četl. Opět se mě naplno dotýkala ona kafkovská absurdita a odcizenost, ze které mnohdy běhá až mráz po zádech.
Ani nevíte, jakou jsem měl radost, když jsem včera tenhle sešit vyhrabal v jedné z krabic zahrabané hluboko v komoře. Náklad 100 000 mě překvapil - kde jsou ty doby. Skvělý komiks obsahující poctivý příběh míchající fantasy se sci-fi (historií, pohádkami, pověstmi, atd.) a úžasnou kresbu.
Nezdá se mi, že by tento díl nějak trpěl věcmi, které jsou mu níže připisovány. Kontemplativní povídky spolu s artovými či "halucinogenními" kresbami jsou místy úžasné, Bažináč ve vesmíru mě taky zaujal. Je to Moore a ten je skvělý vypravěč. Je pravda, že určitou ztrátu šťávy, kontinuity příběhu, jsem pociťoval, nicméně nebylo to nahrazeno plytkou vatou, ale naopak kompenzováno zajímavými příběhy. Třeba "Láska k mimozemšťanovi" je neuvěřitelný počin.
"Jen si to přiznej - ty prostě vůbec nejsi diskotékový typ."
"Ale ano, jsem - jen mi nesedla tahle konkrétní diskotéka. Světlo tam bylo tak tlumené, že jsem si skoro nemohl číst!"
(to je tak trochu i o mně)
Woodyho Allena mám celkem rád, ale nejsem jeho skalním fanouškem. Stripy o něm vyznívají podobně jako jeho filmová tvorba - něco je nesmírně vtipné, něco je zoufale nevtipné a nudné. A musím říct, že neustálé shazování se mě celkem nakazilo ve smyslu nálady, je mi teď trochu depresivně (řečeno s nadsázkou). Allen je prima, ale není geniální, jak se často píše. Tyto stripy bych v novinách ale četl rád, mají své dobové kouzlo...
Občas přemítám, zdali mi chce Spider opravdu něco hlubokého říct, neb zdá se, že často klouže po povrchu, či hůře, že říct nemá co. Jeho úvahy a storky nejsou nezajímavé, jen někdy připomínají prázdnou intelektuální onanii. Když se v druhé části dostáváme z lyričtějších výlevů zfetovaného, arogantního a frustrovaného novináře k epičtější části, napětí vzrůstá a z konce dokonce silně mrazí. A konspirátoři si opět přijdou na své a budou hledat paralely s reálným světem.
Nečetl jsem úvodní díly Hitmana, nicméně po jeho smrti v osmém dílu s názvem Zavíračka mi bylo celkem smutno, že už ho více neuvidím. Tommy nepatří úplně mezi mé TOP hvězdy, v porovnání s Punisher MAX mám možná radši i Franka, ale Hitman je celkem vtipná oddechovka. A totéž platí o tomto bonusu, byť první dva příběhy mě úplně nebavily. Jak nesnáším Loba, u jeho příběhu jsem se pobavil, jak nemusím JLA, byla to prima povídka s touhle partičkou. Westernovka a Šestipívův sen jakbysmet. Jen prostě neustále odmítám chápat překladatelské tendence... co krucipísek má Tommy mluvit o Kájovi Gottovi? Ale tohle je nešvar mnoha komiksů.
What the fuck have i just read? Už jsem se bál, že začínám propadat mangám, co se dostávají na český trh. Třeba to nakonec skončí tak, že se nebudu moct dočkat dalších dílů, že mě bude zajímat vývoj této série... ale teď tomu tak rozhodně není. Absolutně divná zápletka, postavy na přesdržku, dementní dialogy (překlad?), totální bizarnost v negativním slova smyslu (taková klasicky japonská divnost).
Jůů, to je místy až tak patetické, že je to vlastně hrozně krásné. Superman. Spasitel. Mění svět k lepšímu, lidé se stávají přátelštější, dobro vítězí nad zlem. Nevím proč, ale tentokrát - a přitom to napsal G. J., kterého nemusím - mi to vůbec nevadilo, tak nějak se to hezky četlo. Až na výjimky se zde ještě nelétá do vesmíru a necestuje tolik časem, je to všechno takové při zemi. A tyhle starty bývají zajímavé, musím si to do té doby užít, než se to zase neslušně zvrhne... :-)
Etiketa je hrozně zajímavé téma samo o sobě. Něco je snad pro normálního člověka přirozené (jinak je to barbar a idiot v jednom), něco se naopak zdá šíleně a vypjatě umělé, absurdní. Ale to je spíše téma do hospody nežli na komiksové fórum. Takže k podstatnému - tento komiks je prostě klasická špačkovina (kdo viděl nějaké díly v televizi nebo držel v ruce knihu, ví). Nic, co by vás mohlo překvapit. Ano, jednu dvě věci jsem se dozvěděl nové, beru to jako zajímavost. Jinak jde o klasickou snahu vydělat trochu víc peněz na populárním tématu. Proč komiks? Ano, je to někdy celkem pěkně názorné, ale tomu se musí obětovat kresba, která sice svou jednoduchostí pěkně vysvětluje, ale jinak je nanicovatá. Stylizace do superhrdiny je taková přitroublá. Na druhou stranu kvituji, že vychází i naučné komiksy, to mi přijde obecně vzato jako sympatické. Celkově jsem si to rád prolistoval, ale žádná bomba to teda není.
Jak mě první díl navnadil, zde jsem dlouho čekal na onu zábavu servírovanou v prvním sešitu. Povídky se jaksi převalují sem a tam bez pořádné pointy, příběh jde od devíti k pěti, zápletky mi nepřišly nijak zajímavé, veškeré komentáře postav k politice 20. století byly jak od hospodského idiota, černá obálka knihy je hned upatlaná, prostě past vedle pasti, zklamání... ale poslední příběh jakoby zažehl jakousi jiskru mého zájmu, povedl se. Svině.
Se zaujetím jsem se začetl do celkem "sexy" tvářícího se komiksu, který mě na prvních stránkách docela, přiznávám, navnadil. Postupem času mi začalo ovšem vrtat hlavou, co to držím v ruce za podivnost. Formálně se komiks tváří celkem moderně, kresba připomíná místy baban-mašek style. Jenže například výrazy a tváře postav často nekorespondují s tím, co postavy říkají, což mě dosti rušilo. Co mě však rušilo ještě více a každý autor komiksu by za to zasloužil nesmírně nalískat, je opět neuvěřitelně hloupé řazení komiksových okének (k lepší orientaci všudypřítomné šipky rozhodně vůbec nepomáhají) a opět neuvěřitelné neumětelství v řazení bublin (kdo co řekl dřív?). Dialogy jsou někdy velmi rozvláčné (proč nenapsal autor raději román, říkal jsem si někdy), napětí přestává celkem brzy fungovat, nelineární jakési "duo-vyprávění" se příliš nepovedlo, přes veškerou snahu se v komiksu objevuje klausovsky řečeno spíše nehumor sepsaný puberťákem, nežli humor...
...no a je to škoda, tváří se to hezky, ale celkový dojem je více než rozpačitý. Čím více stránek jsem měl načteno, tím více se mi chaotický příběh zdál kvalitativně horší a horší, až mám pocit, že jsem dočetl úplnou arci-pitomost. Ale tak tomu zcela jistě není, něco na tom je. Nevím ale přesně co.
Zprvu jsem si říkal, že se komiks tváří jako něco víc, než ve skutečnosti je, celá zápletka mě ani moc nebrala. Ale říkal jsem si, že děj aspoň rychle nerušivě plyne, drží si napětí. Ke konci knihy jsem však nakonec hltal plnými doušky až mě překvapil náhlý konec. Po přečtení tedy hodnotím spíše kladně, moc hezký komiks, místy celkem humorný, pěkně nakreslený, scénáristicky povedený, myšlenkově zajímavý.
Brutální nářez, ke kterému se schyluje v duelu dvou je nahrazen brutálním nářezem, který otevírá novou úroveň příběhu. Z individuální roviny se dostáváme na poněkud globálnější hřiště a já jsem zvědavý - přes lehkou chaotičnost v druhé části knihy - jak se s tím autor popasuje. Fanoušci seriálu asi dávno vědí, já ne, jsem proto napnutý!
Nejsem fanda Bleache, ale hrozně mě baví některé postavy (otec Kurosaki, Ururu...). Už jsem to asi říkal. Zde se v první polovině knihy setkáme s hlavní postavou, která hledá sama sebe, pak dostaneme trochu vaty a nakonec lákadlo na další díl. Tož sem s ním.
DC univerzum má jeden zásadní problém. Neustále se tam mezi hlavními hrdiny umírá, obejvují se následníci, světy se restartují, hrdinové vstávají z mrtvých, zkrátka různé scénáristické eskapády vzbuzující úsměv, někdy povatyžené obočí, někdy rezignované mávnutí rukou hraničící s hněvem. A tak místo toho, abychom se věnovali nějakým příběhům, musí nám Geoff Johns představit všechny ty Flashe, naťukávat jejich historii a polopaticky vysvětlovat. Nebaví mě to, ztrácím se v tom. K tomu všemu následuje to, co kritizuji po 456x: patetické psychologické sebereflexe, sáhodlouhé monology a drsňácké hlášky během zuřivě rychlé akce (navíc Flash, který umí pokořit rychlost světla! *vzdech*)... no klasika. Navíc Flash, aby vyfasoval nějakého padoucha, musí dostat někoho, kdo taky rychle běhá, jinak by se to blbě psalo. Ale to je to poslední, co by mi mělo vadit. Smutnější je celkový příběh, který nezaujme; navíc koketuje zase s nějakou pseudofyzikou a časovými paradoxy (cestováním v čase), což se prostě musí umět. Johns to neumí. Krásná obálka, těšil jsem se.
Tohle je opravdu luxusní série s neuvěřitelně dobře propracovaným příběhem, zkrátka kvalitní komiksový "román". Dám ruku do ohně za to, že když převzal sérii Ed Brubaker, tak se Bendisovi nemohl nikdy rovnat (ale nevím, neznám). Navíc kresbu Alexe Maaleva považuju za to nejlepší, co jsem kdy v mainstreamové oblasti viděl. A když spojíme geniální příběh s geniální kresbou, vznikne úchvatné dílo. Škoda, že štafeta musí dál. Bonusové příběhy s Punisherem už byla taková třešnička na dortu. Loučím se s touto sérií s velkou poklonou a s "wow" na rtech.
