Že jde o prolog, jsem si uvědomil/přečetl až po přečtení, takže jsem byl zprvu trochu překvapen do jakého (ne)konce se to dostává... teď to chápu... a pokračování mě celkem zajímá. Kresba je úchvatná, takže asi hlavně kvůli ní...
Souhlasím s erikem, že Bažináč tak trochu popírá sám sebe svou agresí, ale tak co, jde o ženskou, to jde všechno stranou, že... zasazení do Gothamu je zajímavé, ale je to všechno trochu přitažené za vlasy a extrémní. Sem tam se mi to zdá scénáristicky až moc uměle nalinkované či průhledné. Navíc Batman se mi zdá trochu divnej. Ale nic z toho není tak rušivé... jde opět kvalitní počtení, Moore umí.
Sem tam se nějakej vtípek zopakuje, ale já se klaním té neuvěřitelně kvalitní (nad)produkci stripů v průběhu tolika a tolika let. Bavil jsem se opět náramně.
Co si budeme povídat, opět fantastický díl, asi se posté opakuji, ale což... obohaceno Jotarovou roztomilostí, byť je to jako přes kopírak s malým Usagim, ozvláštněno tentokrát trochu více nadpřirozenými motivy (jen tak dál, klidně), ale držíc se klasického a skvělého vyprávěčského stylu... a když se objeví na scéně (on není neporazitelný, oh hell no!) Katsuichi-sensei, já si nemám na co stěžovat.
Hm. Tak z tohodle komiksu mám velmi ambivalentní pocity. Obálka parádní, člověk se těší, co se skrývá uvnitř. Následuje naprosto - to musím uznat - skvělá expozice, člověk se těší ještě víc. Jenže musím místy souhlasit s komentářem pode mnou. Od prvních chvil začne otravovat debilní, ale totálně zmršené řešení dialogových bublin, které jsou rozdělené, vinou se napříč obrázky, postrádají logický sled a člověk neví, odkud kam má číst. Postupem času se začínají plést i postavy, a to nikoli proto, že by jich bylo hodně, ale že jsou nakreslené tak jak jsou. Jinak proti kresbě snad žádných námitek, v pohodě. Zaznělo, že je to komiks nevtipný. To zase nesouhlasím, já se místy docela bavil. Ale řada vtipů z vyloženě českého prostředí, když hrdinové pocházejí z různých koutů světa? C´mon. Je vidět, že scénář nepsali žádní blbci, ba právě naopak. O to víc mě mrzí finální vyznění celého komiksu. K čemu mi jsou medailonky postav, když stejně k žádných zajímavým psychologickým či dějovým zvratům mezi posádkou nedochází? K čemu mi je ta zajímavá expozice, vykreslení světa druhé poloviny 21. století se zajímavými geopolitickými příběhy, otevření více dějových linek, atd., když to stejně celé k směřuje k naprosto primitivní hovadské zombie akci v celé druhé polovině knihy zakončené nějakou zhuleneckou pointou? Prostě promrhanej potenciál a nápad, zklamání, škoda...
Tak to mě teda, Broku, pochčij na holý záda. Opravdu jsem nečekal, že narazím na tak vtipný a kvalitní stripový humor, navíc z českých luhů a hájů. Calvin a Hobbes, když už tu zazněl, je samozřejmě u mě ještě tak o dvacet osm levelů výše, nicméně tohle se vážně povedlo. Škoda jen - pokud jsem to správně pochopil - že materiál na takovouhle knížečku se kreslil celkem 4 roky, takže kdoví jestli se někdy dočkáme pokračování. Ale i tak paráda, milé překvapení.
Spiderman opět hláškuje ostošest, vtipálek jeden. Jinak scéna a rozhovor s extrémně cute Mary Jane, jak dole výstižně popisuje brkowycz, je opravdu skvělá. I přes záchranu světa před jaderným vyhlazením (X-Men) mě tenhle sešit bavil.
Spiderman je relativně zajímavý, dokáže poutat mou pozornost, není to jen bezduché mlácení se... ale ti X-meni zase: "Uhm, mohl by někdo vysvětlit nám nováčkům, kdo je ten Wolverine...?" Sentinely na vás.
Ale nééé, místo FF tentokrát X-meni. Nemám rád X-meny. Nudí mě. Je to sebranka idiotů. Chápu, že nějaké té expozici je třeba věnovat čas, ale polopatické hlášky typu: "...budete mi říkat Cyclops. A teď než se setkáte s profesorem, chci, abychom si všichni projeli naše přezdívky...". Oúúúúúúú, to jsou tak realistické dialogy, Millare, Millare.
Zatímco Spiderman se pere zejména s psych(olog)ickými a vnitřními démony, které ale vyznívají všechny hrozně ploše, klišoidně a tak nějak povrchně, Fantastic Four se opět pere na férovku pěstmi, ohňem, atd. Zajímavé, jak jeden souboj dokáže vystačit na dva díly, nicméně to aspoň utíká. Těšil jsem se, že moderní pojetí (Ellis, Bendis) tomu dá trochu jinou šťávu než jsem tomu prozatím svědkem. Hodně dělá i ona místy "dětská" kresba.
Spiderman objevuje svoje schopnosti, tzn. nastávají takové ty komiksovské a školské klišé o tom, jak šikanovaný je najednou borec, mstí se svým utlačovatelům, dělá dojem na holky, bije se v ringu a najednou umí basketball. Ale furt je chytrej, bacha. Fantastic Four se poprali a jdou se prát dál, oukej.
Tak trochu čuchám dva scénáristické "podvůdky". Zaprvé se zdá, že Kira bude překolejen do jiných úrovní a Smrtonoši si budou hrát na jiném poli, až se zapomene, že hlavní hrdina - vlastně celkem sympaťák (mě teda nenachytáte, je to namyšlenej blbeček) - je vlastně první masový vrah. Za druhé, zápisník má tolik pravidel a nových pseudopravidel, že se to začíná podobat spíše hře Nomic. Mno, uvidíme...
Proč se dříve či později musí v každý manze objevit nějaká kundice s minisukní a extra kukadlama? Že se tak hloupě ptám, že... jak jsem se původně obával nového zjevu, tak nakonec jsem byl opět povrchně uchlácholen. Dobrá série.
Naivňoučké, hloupoučké, brakovité, zoufale nudné... nevím, zdali by mě to bavilo alespoň v době vzniku, ale dnes je to věc dle mého názoru překonaná. Sám sebe jsem načapal u toho, jak stránky už jen tak bezmyšlenkoivtě přecházím a prohlížím si obrázky...
Přelom dvacátých a třicátých let, hospodářská krize v plném proudu, nezaměstnanost, hlad, křehká a rozhádaná demokracie. Před blížící se nacistickou apokalypsou se jedna část lidí utápí v existenčních problémech, druhá tančí na potápějícím se titaniku, další usilovně přemýšlí, co s tím, ale uvědomuje si, že má omezené možnosti. Zmanipulované masy ideologií jsou silnější. Doba, ve které ještě může dostat nácek přes hubu (a může dopadnout i hůř), je sympatičtější, ale ti, co to vykonávají, stojí většinou na opačném pólu, který znamená stejně hrůznou diktaturu, jen v jiné barvě. Střed je slabý. Německo se šine pomalu ale jistě ke katastrofě.
Berlín "dvojka" pokračuje ve vyšlapané cestě prvního dílu, kdy se nám prolínají nejrůznější osudy a příběhy nejrůznějších lidí z nejrůznějších poměrů a s nejrůznějším politickým smýšlením. Celkově nelze vypozorovat žádný příběh, který by byl vyprávěn od A do Z, stejně tak nelze vysledovat, zdali druhá kniha slouží jako jakési C-D v celkové sérii. Ale vůbec to nevadí. Je to mistrné dílo s velmi dobře zachycenou atmosférou.
Aragorn: Copak nemáte ve vašem světě trolly, holčičko?
Líza: Jenom na síti.
U tohoto dílu mě nejvíc zaujala výtvarná stránka, která je zejména u prvního tolkienovského příběhu parádní, podobně pak pekloidní story a příběh s Očkem, který mě víceméně jediný bavil. Celkově je to totiž nuda vycpaná vatou a blbostma, bohužel.
Doktor na oslabeného Petera: Nebereš nějaké drogy? Marihuanu? (ach, ta Amerika)
Nejsem žádný veleznalec historie a vesmíru Marvelu, proto nemohu tolik soudit a porovnávat, zdali je jakýkoli pokus o "restart" nějak originální, dobrý nebo naopak dementní. Naopak se rád celkem přiučím počátkům hrdinů, byť se dané příběhy mohou v mnohém lišit od původních záměrů. Dnešní scénáristé (zdaleka ne všichni) umí být přece jenom méně naivní než kdysi, scénáristické řemeslo je o něco promakanější než dříve.
Spiderman je na rozjezd celkem v pohodě, Fantastic Four celkem ujde, už je to pár neděl, co jsem četl "Zrod", tak se mi to trochu osvěžilo. Z obsahové stránky tomu nemám co vytýkat (ne, že bych to bylo kdovíjak megabombastické), spíš to trochu s tou kresbou a celkově vydáním působí trochu infantilně. Jinak s povděkem kvituji určité vysvětlivky nakladatele pro nás debily.
Zajímavé vydání z počátku 90. let, jinak klasické oddechové počtení se Snoopym, který když má stripy u sebe, tak fungují rozhodně lépe než jeden strip denně v novinách...
Kašlete na politiku, nadávání na pana knížete v souvislosti s tím, že to vyhrál ten demagog, lhář a zločinec je skutečně to pravé "Nic než utrpení". Já se budu věnovat radši komiksu:-)
Předmluvy skoro nikdy nečtu, komiksové předmluvy jsou další z kategorie "nic než utrpení", ale tentokrát jsem se nějak začetl a ejhle... někdo zmiňuje Monty Python. Začínám být napjatý, protože na tohle rozhodně sylším. I když jakékoli srovnávání a snaha se jim rovnat je předem odsouzená k neúspěchu, inspirace jimi a záliba v nich je vždy známka rozhodně velmi dobrého vkusu. Hned po prvních stránkách jsem pak skutečně překvapen svérázným a ztřeštěně absurdním humorem, který mě baví. Žádná křečovitá snaha být za každou cenu vtipný, což zažívám u mnoha komiksů. A seká se to jedno za druhým jak v bláznivé americké komedii ala Bláznivá střela, hláška následuje gag, gag hlášku... okolní svět plný zombií pak slouží jen jako taková roztomilá kulisa. Ale dokáže být i hororová, opravdu zvláštní komiks. Jsem zvědavej, zdali se někdy dočkáme pokračování.
Parádní dílko, které mě velmi mile překvapilo. Takový Captain America vypadá zvenčí parádně, ale pak se člověk docela nudí... tohle vypadá zvenčí nudně, ale pak se člověk neodtrhne. Co z toho plyne? Brubaker by se měl vykašlat na kapitána a dělat podobné věci jako toto. Ne, samozřejmě jen subjektivní názor. Ed je ale bezpochyby scénáristický řemeslník jak má být... proplétané zápletky (někdy jen letmo, ale pěkně, aby zapadly do mozaiky), příjemný vyprávěčský styl, dobré dialogy... a nakonec máme velmi povedený kriminální příběh(y). Hlavně celkem realistický, a přesto napínavý.
Já jsem spíše na ty "street" hrdiny než na ty vesmírné, nejlépe na ty bez superschopností. Jsem rád, že jsem se opět více mohl seznámit s veleslavnou partičkou z JLA, ale...
Mimozemskou invazi ještě zkousnu, ale to co následuje v této knize, to je přeplácaný blábol a slátanina, která mou čtenářskou duši ukrutně trápila. Ou jééé, kámo, máme pár vtipnejch hlášek a jdeme to zase všem nakopat. Všichni jsou strašně silní, neporazitelní, my umíráme, ale ejhle, nakonec jsem zase vyhráli. Já vím, posmívám se tomu pravidelně, ale když to je přesně to, proč je komiks na jednu stranu tak milován (u mě jsou ty důvody tedy jiné) ale na druhé straně z intelektuálního hlediska vysmíván. Modrý superman, všichni sexouši, vesmírné hrozby... stejně to nakonec všechno musí hasit Batman, jako vždy. Protože je - tentokrát zcela bez ironie - nejlepší. Občas si říkám, co by bez něj DC dělalo. No nic, popojedem...
Tenhle díl mi nesedl, moc mě nebavil. Možná už jsem přesycen těma vtipnýma hláškama a až přepjatou karikaturou všeho. Ale přesně jak říká kapis - ty věci "okolo", Spiderův svět a anonymní postavy v něm, jsou rozhodně zábavné.
Smrt velkých superhrdinů nemůže brát nikdo moc vážně. Stejně všichni zase obživnou, restartují se nebo se objeví nějaký jejich dvojník z jiné dimenze. Někdy je to trapné hodně, jindy o něco méně. Smrt Capa je pak zápletka jako hrom! Ed Brubaker se jí zhostil... no, přiměřeně.
Nějak nevím, co mám psát, komiks se příliš nevymyká sešitům a omnibusům předchozím, nebo podobným superhrdinským komiksům z nové doby. Výjimkami budiž ona velká zápletka nebo doktor Faustus, kterého jsem si celkem oblíbil. Zejména jeho vizáž. Tato kniha začíná hodně roztříštěně, kapitoly (kapitolky) jsou spíše fragmenty na jednu dvě tři stránky a rychle se střídají v různých dějových rovinách, což komiksu dává celkem dynamický nádech. Hrdinové, zejména pak Fury a jeho parta, řeší průser kolosálních rozměrů a padouši mají opět navrch. Čekají nás tedy zase mlátičky a klasické souboje, do držky si zase dají i lidé, kteří by měli stát na stejně straně barikády. Ačkoli kresba působí velmi moderně, scénář je také relativně promakaný (často přemýšlím, zdali se i scénáře zdokonalují v čase? třeba jako technické vynálezy? platí toto i v umění?), ale je to prostě klasická marvelovina - během bitek si hrdinové povídají, zaznívají drsné hlášky, dialogy jak při sedánku u čaje, zloduši pronášejí svá patetická prohlášení ("jak pošetilé! mě nedostanete! haha!"), teroristické organizace typu AIM slouží jako boxovací pytle pro hrdiny, aby bylo komu nakopat zadnice, dokola a dokola... no je to někdy spíše úsměvné.
Přesně ta kniha, kterou si přejete mít v knihovně, krásné vydání, které láká k prolistování, k čichání stránek, užívání si obrázků... ale dost knižního fetišismu. Na jednu stranu jsem jako malý vždycky miloval Ladovy vánoční a zimní obrázky s ponocnými, sáňkami a krajinkami, ale jinak jsem ho nijak více nevyhledával, Mikeše tolik neznám, Švejk je prostě Švejk... ale tahle publikace mi otevřela novou dimenzi Ladova umění.
Je to fascinující výlet do doby, která je nám už přesně jedno století vzdálená. Generace se v našem českém prostředí obměnily, ale něco očividně přetrvává. Na jednu stranu je mnoho věcí i ona forma satiry mnohdy až příliš něžná (nebo tak se nám to aspoň dneska zdá), obsah je někdy vyloženě dobový a dnes již nepřenositelný, avšak stejně tak mnoho vtipů a narážek jede podle stejných šablon a konstrukcí a nevymyká se ("zase přijdeš pozdě z hospody!") běžným kresleným vtipům současnosti.
Je to ohromně zajímavé všechno sledovat, od vývoje Ladovy kresby, jeho techniky, způsobu vnímání tehdejší doby, satiry, cenzury, humoru, lidských vlastností, které se dodnes nemění, ale i třeba pohledu na budoucnost (viz Co se může stát v budoucnosti). Velkou pochvalu si opět zaslouží předmluva Tomáše Prokůpka.
Jsem rád, že takovéto knihy u nás vycházejí. Cena je nekřesťanská, ale pochopitelná. Raději toto než Captaina Ameriku za litr.
Jsem zvědavý, kolik těch zakázaných a krutopřísných životu nebezpečných technik ještě Kišimoto navymyslí, ale zatím mu to celkem baštím. Souboje končí a aby si čtenář oddychl, rozvíjí se další zápletky, což je celkem logický scénaristický tah. Jen nechápu, jak se někdo může rovnat Kakashimu? Můj oblíbenec nemůže nikdy prohrát. Doufám. Komerčně natahovaná manga, ale oblíbil jsem si ji.
Celkem souhlas s erikem - infantilní humor, hloupý plyšák, tajemná rádobykrutá lukostřelkyně... ale ten exorcista byl tak stupidní, až to bylo celkem vtipný.
Celkem nuda, patetický souboj se záporákem, který má na svědomí krásnou maminku... to by bylo, aby se hlavní hrdina nenaštval. Každopádně jsem si megaoblíbil Ischina, tatínka. Nevím, co bere za drogy, ale chci to taky! Skvělá postava, ze který chčiju smíchy a říkám si what the fuck, maan, what the fuck... I dont even...
Četlo se to celkem příjemně a hezky, je to místy i docela vtipné. I nějaký ten cool hororový moment se tam najde (pohled malého Roníka), náhled pod pokličku magorské mafiánské rodinky také stojí za to. A Constantine je opět sympatický ultradrsoň. Ale jinak příběh tolik neoslní, kresba téměř vůbec a některé věci, jako promlouvání Constantina přímo ke čtenáři, jsou řekl bych otravné...
Klasický a parádní Usagi, ve kterém se objeví mnoho mých oblíbených postav, zejména a hlavně Usagiho učitel. Už ta obálka s ním mě neskutečně lákala. Místo reminiscencí na mladá léta Usagiho (i když se taky objeví) se potkáváme spíše s mladým (a opět roztomilým) Jotarem. Tatíka nezapře. Co se týče osudového souboje, měl jsem největší strach, jak to dopadne, nakonec - no nebudu prozrazovat přece. Tenhle díl rozhodně nezklamal, například spolu se sedmým dílem se zařadil mezi mé top...
Moje oblíbená série šlape dál, ale přesto se nemůžu ubránit dojmu, že mi tentokrát něco málo chybí. Bavil jsem se přitom opět náramně, knihu zhltl za malou chvíli a na jeden zátah. Náznaky nějaké hlavní dějové linie - pokud něco takového v této sérii ještě existuje - se tady ztrácejí téměř úplně... pročítáme se opět krátkými příběhy, které jsou zdařilé, přesto se mi zdají trochu slabší než kterékoli předtím. Nevím. Ale je to snad poprvé, co nedávám (teď už s novým systémem hodnocení) 5 hvězdiček. Těším se však nesmírně na postavu samuraje Shizukuriho. Vypadá dost drsně.
Tohle je velmi svérázné dílko, které nás zavede do takové bláznivé rodinky konce 80. let v USA. Na první pohled rychle odsýpající humorný komiksový "sitcom" plný velmi přehnané karikatury, ale brzy se začínají obejvovat i ty trefně zmíněné "temné spodní proudy" (viz níže). Krom toho se člověk - jako vedlejší efekt - trochu dozví, jak se v té době v Americe žilo, přemýšlelo, co se poslouchalo, apod. I když na druhou stranu se skoro zdá, že Amerika se moc nemění. Každopádně seznámení s touto rodinkou bylo příjemné a vtipné.
Calvin, unless this is really important, hang up, ok?
Ok, dad, goodbye. This should qualify in another 15 minutes.
Aw mom! You act like I´m not even wearing a bungie cord!
Geeez! I gotta have a reason for everything?!
Better hurry, your Mom is yelling something.
A tuna dalších skvělých hlášek a stripů. Já to čtu vždycky po částech, tohle si prostě vždycky musím vychutnat, je to moje nejsrdcovější záležitost. Paráda, která opět nezklamala, nejlepší vánoční dárek:))
Parádní dávka surrealistické zábavy a příběhů, které jsou místy geniální, místy ale připomínají trochu primitivnější pubertální harašení (Immanuelle Lubrikant versus pornografický instalatér). Osobně jsem byl nejvíce nadšený, ba unešený z poslední povídky (Námořníci nábytku versus plážové dada).
Pro mě celkem veliké zklamání. Jak říká erik - velmi ukecaný komiks s intimní zápletkou. Nic, co by mi mělo vadit. Jenže celý příběh je neuvěřitelná nuda, skutečně jsem byl rád, když jsem se dočetl na poslední stránku. Snad některé myšlenky a momenty nejsou vysloveně špatné, to vůbec nechci tvrdit opak. Takové to typické gaimanovské "musíme se tvářit vážně a hluboce" se tady rozplývá v takovou nudící břečku. Možná jsem moc přísný, ale tentokrát mi Gaiman fakt nesedl.
Další z komiksů ukazující na život v totalitním/autoritativním režimu a zároveň další komiks, který se povedl. Platí sice to, že z tepla našich evropských domovů těžko můžeme porozumět Číně, její historii a zejména její mentalitě, o to hůře ji můžeme hodnotit. Přesto je více než zřejmé, že komunismus zde opět dopadl - jako všude na světě - jako hrůzný experiment nechávající za sebou lidské neštěstí a mrtvé. V tomto případě nepočítaně mrtvých. Ačkoli je výskyt komunismu v Číně věci historicky pochopitelnou a v lecčems i věcí osvětovou (konec podvazování noh, apod.), 50. a 60. léta jsou léta zrůdné maoisitické ideologie a jejích "nápadů" s nedozírými devastujícími následky.
Očima malého dítěte pozorujeme, jak se z nadšenců stávají nebezpeční fanatici, z dogmatiků následně opět racionálně myslící lidé. Revoluce opět požírá svě děti a permanetní revoluce ničí celé generace, ideologicky manipuluje a vede ke zcela absurdně nastaveným hodnotám vyjádřených v jednoduchých heslech, která se však tváří jako největší moudra. Kulturně nesmírně bohatá země se ničí sama (Velký skok, Kulturní revoluce) a dokonává to, co nestihli Japonci. Je to smutné a poučné čtení.
Skvěle nakreslené poctivé fantasy. A ledové prostředí severu se k nastávajícímu počasí více než hodí - i když já bych radši nějakou tu pláž, palmy a bikiny...
Něco vám povim. Jsem se lekl, že jde o nějaký zvláštní vydání nebo co. Ale vono se to jen tak jmenuje. Jináč si jako myslim, že ta série už je jakože dost natahovaná. Ne, že by mě úplně nebavila, to zase né, ale jestli na konci nenarazím na nějaký pekelně krutopřísný rozuzlení, tak budu lehce rozmrzelej. Taky jak tam teď přibyly další zvraty, nějaký ty dějový linky a retrospektivy - něco se jakože stalo jakože fakt někdy v minulejch dílech (kdo si to má všechno pamatovat), ale něco právě že ne a něco si nejsem úpe jistej jak to je -, tak se v tom už trochu ztrácím. Teda ke konci jsem se lehce ztratil. V dalším díle se zase najdu. Snad. Třeba ty vopičky, co a jak. Ale jinak to je dobrý respektive drží si to úroveň jakousi. Jen ta kresba by se mohla někdy odvázat, tím teď nemyslím poprsí hlavních či vedlejších hrdinek, toho tam je habaděj...
Co si budeme povídat, Bendis Daredevila umí, Maleev celou skvělou sérii jen umocňuje. Trochu mě mrzí, že v předchozích omnibusech pěkná řádka sešitů chyběla, ale co nadělám. Na první pohled se jedná tak trochu o slepenec, jak co se týče různých forem kresby, tak i příběhové linky, která se neustále vrací do minulosti, ale nakonec je to velmi příjemně namíchaný čtenářský koktejl. Je neuvěřitelné, co všechno Matt Murdock zažívá, od problémů se ženami, se svou "skrytou" identitou, s mafiány, se zločinem, s policisty, s SHIELDem, s minulostí... do toho ho opět navštěvují jiní superhrdinové, někteří na kafíčko, někteří ho jdou odkráglovat. Ale všechno je to scénáristicky velmi pěkně poskládané, řemeslně poctivě zmáknuté, na to že se jedná už o sedmou desítku sešitů.
Přesně tak, je to neustále to samé. Ale funguje to. Je to masakr. Krev, krev a zase krev. Drsnost, která není trapná (v komiksech ne zcela pravidelný jev). Punisher MAX mě baví.
Mám z toho celkem dost rozporuplné pocity. Obálka je fantastická, kresba je fantastická, první polovina knihy je fantastická... člověk hltá a ani nedutá, sleduje Jokera v akci a ví, že je to prostě da boss. Ale přesně jak říká erik, člověku trochu chybí ta "veselá" šílenost Jokera, tenhle je většinou spíš hodně, ale hodně naštvaný, podobá se Ledgerovi, ale chybí jeho hraní. Příběh, který ze začátku ohromně baví, se rozplyne v nudu. A to je veliká škoda, protože to je krásný komiks, kniha úplně k pošušňání se sexy moderní vizáží.
Namlsán prequelem Cesta slz jsem se pustil i do tohoto "klasičtějšího" Ghost Ridera. A je to komiks, na kterém se mi líbí spousta věcí, stejně jako se mi na něm spousta věcí nelíbí. Crainova kresba je opět skvělá, mám pro ní nějakou slabost. Klasický motiv boje nebe x peklo, to mě taky baví. A sem tam nějaký fórek se taktéž povedl. Jenže celá zápletka je lehce překombinovaná, motivy postav zmatečné, postavení nebe a pekla na roveň co se týče metod dost divné, plus pár nelogických či ne zas tak vtipných detailů... ale není to tak strašné, jak tu plno lidí píše.
Tentokrát až téměř dojemný díl! Trochu to brzdí fakt, že Hinatiny emoce a její obrat (důvod obratu) je zcela očekávatelný. Souboje pokračují, člověk zná hlavní postavy, ostatní hned zapomene, ale to nevadí. Na to, že se zápletka už dlouho drží kolem jedné věci, tj. duleů mezi ninjovskými adepty, série si drží svou napínavost. Podobně jako v Death Note, souboje se občas mění v sofistikovanou šachovou partii, v těhle zápletkách jsou Japonci prostě nějací dobří. Nevím proč mě tahle ptákovina docela baví.
Naprosto skvěle nakreslená šílenost. Buď nejsem intelektuálně na výši, nebo autoři žrali při tvorbě moc houbiček, ale prostě příběh jsem těžce nedával. Prvotní zápletka mě zaujala, myšlenka dobrá (už jako dítě jsem nad tím přemýšlel, že by to bylo super), ale onen tvůrčí gejzír mě nějako moc zahltil. A vydání to je luxusní, plakát taky hezký.
Velmi pěkná kresba plus slibně se rozvíjející příběh... ale ne, nakonec to bylo velmi prapodivné. Zvláštně poskládaná mozaika "příběhu", hodně divný vztah frackovitého Damiana (jedině řezat, řezat, řezat) a Batmana a zmatený konec. Přiznám se, že ten konec jsem moc nepochopil, moc jsem se teda nesnažil, protože mě to nebavilo. Líbivá forma s nic moc obsahem.
Atmosféra hodně dobrá, kresba hodně dobrá, příběh... no, všelijaký. Ke konci určitě přišlo zklamání, hrozně mi vadil podivný "scénaristický střih", ale jinak bych to úplně nezatracoval. Constantine je sice čur*k, jak říká draco, ale zároveň hroznej frajer.
