Rád bych se někdy zeptal Guerry, prečo kreslí neustále tak atraktivní ženy. Copak většina ošklivejch umřela spolu s muži? Nebo je třeba Vida Guerra její sestra a kreslí podle ní... tak či onak, podobně jak říká erik, kresba ani zdaleka nevytrhne, děj tak nějak pomalu plyne... ale přesto všechno se to čte tak nějak hezky. Tentokrát skutečně přibylo akčního děje a soubojů, ale to u mě neznamená znak kvality, spíše naopak. Vaughan mě nechává neustále napjatého a já jsem stránku od stránky zvědavější, jak to teda je, kurňa.
Mám takový pocit, že kdybych tento díl série vynechal, příběhu to neublíží a já o nic nepřijdu. Nebo se pletu? První část jakožto psychedelicko-sexuální setkáni s filosofující agentkou... meh. Druhá část jakožto přestřelka s partou pomatených amerických vojand a srdcervoucí přiznání doktorky Mannové, že lhala, a její následující coming out... meh. Doufám, že moc nespoiluju, ale je to jako díl z Ordinace nebo nějaké venezuleské telenovely - neviděli jste? Nevadí, stejně se nic moc nestalo (ačkoli tvůrci se vám snaží namluvit opak), jedeme dál. Ještěže to všechno tak rychle plyne...
Zaznělo tu mnohokrát slovo "inťošství". Sám v Incalu žádné nevidím, ale nepopírám, že nějaká ambice o stvoření něčeho "hlubšího" tam určitě je a sálá téměř z každé stránky. Každopádně silnější stránky tohoto komiksu budou jinde, vždyť velká část knihy se utápí v hloupostech, ptákovinkách, šílenostech, pokusech o humor a bezbřehé otravnosti hlavní postavy Johna Difoola, který je pro mě typickým představitelem hloupého a nesympatického hrdiny.
Incal je opravdu zvláštní kniha, takové podivné ezoterické sci-fi, jehož příběh je přes grandiozní finále značně chaotický, ale dokáže do sebe zakomponovat ohromnou míru scénáristické fantazie, která dostává své dokonalé obrysy skrze báječnou kresbu. Na čtení mě skutečně nelákal příběh (naopak místy nudil), ale onen vykonstruovaný svět bizarních planet, ras a vesmírného boje s temnotou - a kdoví, jestli by se s tím popasoval někdo lépe než Moebius.
Taková hezčí forma propagačního letáčku pro Nový Bor. Kresba nijak nevytrhne a příběh také není kdovíjak napínavý, ale člověk se vždycky rád dozví něco nového. Co je však nejhorší prohřešek tohoto komiksu, to je několikeré idiotské řazení bublin do stejné úrovně, přičemž ta druhá (napravo) má být první částí dialogu. A to je co? To je základní chyba!:))
Tímto dílem se u mě tato série definitivně zařadila do kolonky "oblíbené". Sice jsem se na začátku málem pozvracel z předmluvy, ale pak už jsem si užíval Woodův příběh a zejména Burchielliho kresbu. A zas mám chuť hrát GTA: San Andreas, ten design a styl je prostě úchvatný. Stále mi sice trochu vadí - jak jsem psal u druhého dílu -, jak rychle se z Matta, joudy joudoviče, stal neohrožený novinář a drsňák, který ohne jakoukoli šťabajznu a vydrží dokonce i mučení, ale nakonec je stejně vždycky vržen zpět dolů, kde si uvědomí, že je jen slabý človíček v konfrontaci s tvrdou realitou. Přežil a budu mu fandit dál, protože chci další díly. Zn. hned.
Irituje mě to "počešťování" vtipů (a ne, nevím, jak to dělat jinak), irituje mě Dilbertova kravata, irituje mě ošklivost Dogberta... ale stripy jsou to opět parádní. Adams je nejsilnější samozřejmě v jeho klasických firemně-kulturních vtipech, ale umí to rozjet na jakékoli úrovni. Párkrát jsem se zase zasmál skutečně nahlas.
První stránky jsem se docela nudil, neboť jde o opáčko "viděli jste (někdy) minule", pak na mě vyskákali člověkolovci alias pseudoterminátoři, přerostlý krvelačný žralok, německy mluvící gremlini a koktající padouch Černá ruka. Nastalo typické nakopávání zadků, pak se to nějak všechno zamíchalo, že už jsem nějak přestal stíhat a když se do toho vklínily staré rodinné problémy ("so much for pathos"), byl jsem rád, že už jsem na závěrečnách stránkách. Zajímavá kresba na konci (viz toe) to nezachránila. Trochu slátanina.
Na tento komiks jsem se těšil od doby, kdy jsem na něj tady uviděl poprvé odkaz. Cítil jsem, že půjde o další závažnější dílo a v tomto ohledu jsem nebyl zklamán. Vlastně není nic, na co bych si tentokrát mohl stěžovat.
Přelom 20. a 30. let 20. stol., to byla všeobecně mizerná doba hospodářské, ale i politické krize - nejen v Německu. Ale Berlín představoval bezpochyby velmi intenzivně bublající kotlík, ve kterém se střetávaly dvě koncepce, které v budoucnu zanechají miliony mrtvých, komunismu (radikálního socialismu) a fašismu (nacismu). Křehká demokracie a liberalismus sice formálně Výmarskou republiku zastřešovaly, nicméně hrály až "třetí housle" a sloužily jako fackovací panák oběma nastupujícícm ideologiím. Berlín, Město kamene, velmi působivě zachycuje tuto atmosféru politické mizérie, pocitů beznaděje, zrady velmocí a strachu z vnitřního nepřítele; divokou atmosféru, která se přitom vkradla do relativně "civilizované" a "kulturní" společnosti. Ačkoli se zdá, že autor účelově jakoby vykresloval levicovou stranu jako tu sympatičtější a tu "hnědou" výhradně jako spolek zlých tyranů, celé město a jeho problémy jsou nahlíženy z mnoha stran a mnoha očima. Hrdinů tu totiž máme hned několik a každý pochází z jiné vrstvy společnosti, z jiného kulturního ovzduší, a má tedy jiné zkušenosti a názory na svět. Najdeme tak lidi názorově ukotvené, či naopak v chaosu tápající. Novinář Severing pak představuje někoho, kdo se snaží zachovat si nadhled. A to se myslím daří i J. Lutesovi, autorovi knihy. Těším se na další kapitoly...
Poměrně nudný díl skládající se ze zmatečných bojových scén v lese s hromadou různých konkurentů a "záporáků". Sakura byla neustále v pozadí, tak šup, tentokrát se konečně předvede... i když na to si očividně ještě chvíli musíme počkat.
Tak v první řadě musím říct, že mě formát knihy poněkud zaskočil, je to celkem nepraktické na čtení, a i když Grusova kresba je prostě super, není to taková megabomba, aby to muselo mít 42 cm na délku:) Rozhovor byl příjemný, velmi mě pobavily a potěšily obrázky na konci ve Volemanově galerii. Co se týče samotných jednostránkových příběhů, občas mi připomínaly Zen Žen Lely Geislerové, ale Grus přidává mnohem větší dávku šílenosti a potrhlosti. O trampotách psaní pravidelného komiksu do novin píše Grus otevřeně v rozhovoru, sám přiznává, že řada věcí se úplně nepovedla. A skutečně, část příběhů je takové... prostě "meh". Jiné zase celkem pobaví.
Krásné krátké mysteriozní místy až surrealistické příběhy. Něžnost promíchaná s hororem. Fantastická kresba. Byl-li autorovým cílem vzbudit v čtenářovi mysli představivost (jak píše na konci), u mě se mu to povedlo do posledního puntíku.
Tak moje třetí setkání s podivnými bestialitkami z dílny Charlese Burnse nijak zvlášť nepřekvapilo. Tentokrát nás svým živtoním dobrodružství provede maskovaný(?) superhrdina s pupkatou visáží antihrdiny. Tenhle "mexický wrestler" je takové svérázné soukromé očko a hrdina, který jde na věci zpříma. Prakticky až na výjimky se nestane, že by nastal nějaký problém, zádrhel či zajetí (inu, také se stane, ale málokdy), které využívají komiksoví tvůrci zcela běžně, aby stvořili "zápletku". Stejně se z toho hrdina nakonec vždycky dostane, tak proč se s tím zatěžovat. Vyšetřování slouží pouze jako průvodce bizarními zápletkami ve světě oněch nám dobře známých Burnsových zrůdiček a lehce depresivního světa. Bezesporu stále originální komiks.
Něžné příběhy, které dostávají jménu celé knížky a až na výjimky končí v roztomilé nepointě. Chápu, že pro někoho to může být otravné, ale já jsem to této jednohubce schopen s klidným srdcem odpustit. Měl jsem pocit, že z toho všudypřítomného bezčasí a nicotného děje stejně probleskávají hlubší emoce a myšlenky, než se na první pohled může zdát, ať už to byl či nebyl autorčin záměr. Pro mě je to přesně ten typ komiksu, ze kterého mívám při čtení opravdu radost.
P.S.: Veverka a zajíc si zaslouží celou sérii, jsou tuze prima:)
Příběh Káji a Filipa jsem už předtím někde zahlédl (Mateřídouška? Generace nula?) a bylo mi to už tehdy sympatické. Když se mi dostala do ruky celá kniha, bylo mi hned jasné, že nejsem cílová skupina, takže jsem se nijak zvlášť nepobavil. Každopádně pro děti jistě skvělý komiks, který se nebojí místy i "vychovávat". Svým dětem - kdybych měl - bych se to rozhodně nebál případně koupit:-)
Zajímavé, mě narozdíl od willise první dva (s úvodem tři) příběhy Kevina J. Andersona celkem bavily, neboť vypráví skutečně epický příběh války Republiky a Sithského impéria. Samozřejmě nic originálního, ale je to velmi poutavě a slušně napsaná "vesmírná fantasy". Následující příběh Veitche mě zprvu velmi zaujal svým vykreslením světa Onderonu, ale ke konci jde vlastně o prachobyčejnou pohádku, ve které se jen shodou okolností vyskytují tři neschopní učednící Jedi, z nichž si jeden nechá useknout ruku, což o pět tisíc let později inspiruje mladého Anakina a posléze i jeho syna. Poslední Veitchův příběh je celkem průměrný, ale snad se zde staví základy pro něco následujícícho. Nutno také dodat, že kresba víceméně všech příběhů je překvapivě slušná. U mě je to jasné - oproti nudné a tučné sbírce s Bobou Fettem znamenají tyto příběhy realtivně příjemnou změnu.
I druhý díl je bezesporu nesmírně zajímavý, ale já přese všechno tak nějak nechápu, o co má doopravdy jít. Prostředí je prapodivné, postavy jakbysmet, vlastně se po celou dobu skoro nic moc neděje, komiks tak díky zvláštní scenérii planety a ulítlým zestárlým anarchistům prostě pomalu plyne. Věta z popisu "Frederik Peeters využívá sci-fi k tomu, aby vyprávěl o mezilidských vztazích" je více než výstižná. Zatím si ale stále stojím za tím, že Peeters mohl ke svému vyprávění žánrově volit jinak.
Na první pohled zdaleka ne tak závažné dílo jako Modré pilulky. Spíše takový komiksový Easy Rider či Fear and Loathing in Las Vegas z bůhví jakého důvodu (?) zasazený do vesmíru. Ten vesmír a jakoby "sci-fi" prostředí je skutečně moment, který příliš nechápu. Jistě, otevírá nekonečný prostor fantazii autora, jenže ta je stejně v tomto ohledu držena celkem na uzdě. Nejdůležitejší je dle mého názoru onen psychologický rozměr postav, se kterým Peeters prostě umí pracovat. Nu což, třeba to také kreslil zfetovaný:-) (nutno dodat, že to nakreslil moc pěkně, v tomhle ohledu nesouhlasím s kapisem)
Novejší marvelovky a obecně novější mainstream komiks se snaží zaujmout novými cestami. Mnozí tvůrci tuší, že už nestačí furt někam jezdit a tam nechat pomlátit hlavního hrdinu a pár záporáků. Jde se na to různě, někdo zvolí rafinovanější zápletky, někdo artovější styl, někdo zabrouzdá do hlubin a tajů hrdinovy duše. Někdy se to povede, někdy ne. Tento komiks si zvolil cestu psychologie a stínů minulosti aniž by utrpěla akční dimenze, k tomu všemu je to dílo mnohdy docela vtipné. Za mě rozhodně povedený díl Spidermana.
Moje oblíbené tvůrčí duo Baban-Mašek zase stvořilo další ztřeštěnost!:) Tentokrát se ale musím přiznat, že shatterhandovsko-šumavské téma mě přes všechny vtipné momenty zase tolik nebavilo a neoslovilo. Rozhodně nejvíce zaválel kreslíř Grus (nejen krásná Barbora vyčnívá). Je to ale přesně ten typ komiksu, kvůli kterému tomuto pro mnohé pokleslému žánru holduju, více takových!
Boba Fett je pro mě ohromně nesympatická postava, již od jeho "frackovitého" období z filmu Klony útočí. Nemorální cool týpek, který nejde porazit, zajímají ho jedině prachy a klidně si to rozdá i s Darth Vaderem. Při čtení různě dlouhých a různě zábavných příběhů jsem nějak neměl (až na výjimky) s kým se ztotožnit, komu fandit... zbylo jen nezaujaté sledování zápletek, světů, ras i postav.
Lehce nekonzistentní, ale jinak celkem sympatické dílko z vikinského prostředí. Komiksů z konce 70. let se vždy docela bojím, ale tady jsem se po pár stránkách bát přestal.
Co k těm Simpsonům zase napsat? Asi jen to, že komiks skýtá možná trochu větší prostor pro bláznivé scénaristické nápady, které by v dnes již veleslavném televizním seriálu neprošly. Člověk se sem tam pobaví, ale pocitu z velmi slabého odvaru oproti seriálu se nikdy neubrání.
Bych čekal spíše opačný vývoj děje, tedy nejdříve zaučování, zkoušky, pak až velké akce plné velkých protivníků, velkých soubojů, velkých schopností a velkých emocí. Ale proč ne.
I třetí díl představuje velmi napínavé pokračování intelektuálního duelu mezi Kirou a L. Chápu, že série se někam musí vyvíjet, takže leccos odpustím. Jen se opravdu bojím toho, kam se komiks vydá poté, co se objevil Kira č. 2, nějaká sexy blond školačka. Autor už dokázal, že je machr, jsem ale zvědavý, zdali mu to vydrží a zdali nesklouzne k tradičnímu a bezzubému natahování série.
Souhlasím s Lennym a punisherem, že jde o vydařenější omnibus, nežli ten první. Co mě obzvlášť potěšilo, byla kresba Gianniho, kočky Káhira a Mořská čarodějnice a můj oblíbený náměť, Longinovo kopí. Příběhy jsou oproti minulým zábavnější a řekl bych, že i vtipnější.
Velmi útlý sešítek, který připomíná spíše ilustrovanou minipovídku než komiks, ale kresba Jaromíra 99 se k takovému tématu opět více než dobře hodí. René není žádný sympaťák, spíše obyčejný recidivista a arogantní hajzlík, ale jeho pocity vyložené na papíře velmi silně popisují život v kriminále a v černobílém světle komiksu vytváří znepokojivě hutnou atmosféru.
Kradete mi slova z úst!:-)
Ano, tohle je skutečně velmi povedený a geniální Tintin, u kterého jsem se v duchu nesmírně chlámal. Tato detektikva je nepřetržitým sledem gagů, vtipných scének a hlášek. A to nepočítám ten rasově-sociální rozměr cikánských kočovníků. Ač je Hergé správně smířlivý, spravedlivý a antixenofobní, jak dlouho se budou inkvizitoři politické korektnosti nečinně dívat na větu Nestora: "(...) Cikáni jsou vesměs darebáci, zloději a podobně."? Naštěstí to snad přehlédli.
Hned po Dreddovi jsem měl tu čest poznat další komiks z dílny 2000 AD. Sláine je poctivá fantasy, takový guláš barbara Conana, Dračího doupěte a keltských bájí čerpajících z neolitické kultury předků. Není to však žádný parazitující mišmaš, ale originální syntéza, která mě po pár stránkách začala i docela bavit. Hlavní postava, která umí ledajaké kousky, zejména se ohánět sekerou, skákat do výšky či házet štíty ála Captain America, je takový obyčejný barbar, který spoléhá na svaly a jednoduchá řešení. Jeho společník, trpaslík Ukko, je však postava o dost zábavnější a myslím si, že bez něj by celá série nebyla tím, čím je. (Ach, to jsem zase vypotil moudro... no nic.)
Obálka je ošklivá, ale černobílá kresba vevnitř je parádní. Nejdřív mě sice neustálé střídání realistického Bellardiniho a o dost expresivnějšího McMahona dost otravovalo, ale nakonec jsem si zvykl a bylo to - jak podotkl někdo pode mnou - osvěžující.
Pod/za relativně pěknou obálkou se skrývá skutečně béčkový akční příběh z jakéhosi lehce "post-apo" sci-fi, kde toho "fi" je více nežli nějakého zajímavého "sci". Svět, ani hlavní postava mě nijak nenadchla a příběhy, které divoce kombinují opravdu ledacos, od klasické dobrodružné cesty přes boj s totalitní společností po moralizující epizodky s prostředí kriminalistiky či genetiky, stojí také za starou belu. Až karikaturně ztvárněný moderní Caligula (či spíše Nero?) v podobě soudce Cala, Tweakova respektive Walterova "voztomivost" ani sem tam povedený vtip tuhle sérii v mých očích nezachrání.
Díl, který se námětem přibližuje i sci-fi, opět poukazuje na to, jakým je Hergé autorem. Totiž nejen autorem vtipným, plodným, šikovným a s citem pro dobrodružství, ale i autorem s neobyčejným rozhledem. Příběh má svá hluchá místa a potopení ostrova zdá se býti takovou křečovitou snahou nějak zápletku uzavřít, ale celkově jsem se nenudil.
Sůvy z nudlí! Širóni! Banda ztřeštěnců! Tři tisíce tři sta tisíc střílen! Hrom do Brestu! Balkánský kretén! Bašibozukové! Mizerové! Banditi! Surovci! Ziskuchtivci! Autokrati! Panděra natlásknutá! Kapitánovy nadávky nejsou zdaleka jediné, co mě na Tintinovi umí rozesmát. Ahaim!
Opět esteticky velmi povedené vydání, podobně jako u Daredevila. Černá obálka a pevná vazba plus vevnitř opravdu vydařená kresba, mňam mňam.
Co se týče příběhu, to by bylo na delší povídání. Každopádně se jedná o příběh, který mě bavil a mezi superhrdinskými komiksy jde skutečně o to kvalitnější, co je momentálně u nás k mání. A to přitom jde o klasickou "Ameriku" (ještě aby ne vzhledem k námětu), a to formálně i obsahově - patriotismus a americká optika, akce a násilí, relativně jednoduchá zápletka zabalená a podávána tak, že se tváří složitěji, trochu emocionálně psycholgického koření, historická retrospektiva, patos a polovičatý happy end s otevřeným koncem. Když se to dobře zamíchá, je to i docela poživatelné. Takový je i Captain America, dávám tedy palec nahoru a těším se na další vydání, bude-li.
Klasické dílo plné násilí, sexy dívek a touhy po pomstě. Marvova drsnost nepůsobí tak neautenticky a komicky jako v následném filmu, kresba je tradičně skvělá. O "nejchytřejším" a "nejpropracovanějším" příběhu bych se rozhodně přel, nicméně dílo je to opět povedené.
Asi budu za kacíře, ale 300 je pro mě v první řadě parazitování na a v jistém ohledu mrvení krásného historického námětu. Jo, jsem asi nefér, protože Thermopyly mě fasinovaly od malička, kdy jsem se začal nesměle zajímat o dějiny jako takové. U jiného komiksu a námětu bych proto jindy asi řekl, že komiks se nechal "sympaticky inspirovat". Ale kdo ví. Každopádně ještě před komiksem jsem viděl film, který teď můžu s klidným svědomím - když mám přečten komiks - označit za ještě větší znásilnění dějin.
Ale i přesto všechno musím uznat, že Millerova estetika a kresba je dokonalá. Příběh také baví. Po 4. dílu Sin City je to podruhé, kdy před Millerem musím chtě nechtě poslušně sklonit hlavu s uznáním...
Podobně jako u jiných manga komiksů u mě i tady nastala fáze "wtf, co to zase je, nechápu to, nechci to číst", která se pomalu měnila v "aha, dobře" až se nakonec proměnila v docela přiměřenou zábavu. Chápu, že řada věcí je jednoduše kulturně nepřenositelných, takže mám celkem problém asijskou tvorbu hodnotit. Na druhou stranu to, co se sem dostává, je většinou mainstream a ten se v mnoha ohledech neliší od toho našeho "západního". Takže komiks je napsán tak, aby byl akční, aby byl jakože vtipný a aby to celé dobře ubíhalo. To se povedlo, i když samotná zápletka a hlavní hrdina mě nikterak zvlášť nebere.
Nejsem žádný znalec a ani si na něj nechci hrát, chraň bůh - ale jakýsi těžko popsatelný "frankofonní styl" z tohoto komiksu sálá na sto honů a dává o sobě vědět nejen kresbou, ale i humorem. Výprava za ptákem času je krásně nakreslené fantasy a svět fantaskních, podivuhodných tvorů, krajů, měst a kouzel. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, se tedy skutečně vyvedlo a položilo základ tomu, na čem dobrá fantasy může stavět. Přesto se mi zdá, že zdaleka ne všechno se nakonec povedlo, přičemž na vině je rozhodně scénář, ne kresba. Příběh a jeho episody, které jak jsem řekl těží z magicky pojatého světa, se bohužel redukují na to klasické fantasy schéma, kdy aby všechno dobře dopadlo, je třeba dojít odtud tam, vzít tam tamto, ale střeží to ten a ten, kterého je třeba porazit. Toto schéma slouží jako kostra, na kterou se nabalí epizody, které však mezi sebou bohužel téměř nijak nesouvisejí, takže to celé připomíná triviálnější pohádky, ve kterých se za sebou vyskytují plejády sice originálních, nicméně lehce uměle roubovaných postav a zápletek. Z tohoto zklamání mě bohužel nevytrhly ani mnohdy nepříjemně přihlouplé hlavní postavy, neustálé erotické narážky na hranici pubertálního humoru, podivné dialogy, ani snahy o dějové zvraty či samotný konec příběhu. Nějaká nepravidelná okýnka v kombinaci s všudypřítomnými bublinami měly dokonce za následek to, že jsem na chviličku ztrácel nit.
Výprava za ptákem času není špatný komiks, ale rozhodně není dokonalý. Po vyřčených superlativech na tento komiks jsem čekal přece jenom něco víc.
Konečně jsem se pořádně setkal s klasikem, legendárním Tintinem. Setkání to bylo příjemné. Sice se mi také nepozdává nevědomost Inků o nadcházejícím zatmění slunce, ale budiž, Hergé se jinak skutečně věrně snažil zachytit jihoamerické reálie. Místy jsem se dokonce upřímně zasmál, kapitán je skutečný hláškař. Hrom do Brestu, líbilo se mi to!
"Connor Looney byl zabit...? Kdy k tomu došlo?"
"Brzy."
Nevím, zdali je to tou gangsterskou vlnou, na které se v poslední době vozím (filmy Povídka o policajtovi, Millerova křižovatka, koneckonců i v Někdo to rád horké jsou mafiáni), ale tak či onak, já jsem z tohoto komiksu nadšen. Není to komiks, který by řešil něco hlubokého a závažného, ale je to komiks, který je perfektně napsaný a velmi dobře nakreslený. Přesne ten druh odpočinkové knihy, do které se začtete a ona vás do poslední stránky nepustí. Rozhodně také vím, na jaký film se budu v nejbližší době koukat:-)
Občas si říkám, co by dělal komiks bez jaderné energie či radioaktivity. Když už nechrlí superhrdiny, tak aspoň dělá jinou neplechu:-) Po Supermanovi (Co se stalo s mužem zítřka) jsem si ale opět spravil chuť a mohu říct, že Moore je skutečně scénáristický génius a málokdo se mu vyrovná. S touto hororově laděnou knihou dle mého názoru překonal i skvělý "halucinogenní" druhý díl Bažináče. Tenhle díl jsem jsem četl s nadšením až do poslední stránky. Objev a příchod Johna Constantina mě také dost bavil.
Barvičky mě sice stále místy trochu odrazují, ale nějak jsem si zvykl.
Převeliká škoda, že jsem se nedostal (ani vlastně nemohl) k tomuto druhu komiksů, když jsem byl mrně - třeba bych si je oblíbil a dnes bych na ně jako Eco nostalgicky vzpomínal. Dneska už je fakt pozdě:-) První polovina knihy je klasická braková übernuda, druhá polovina je zajímavější.
