Ono to jakože víceméně blbý je, ale zase mě to baví z nějakého blíže nespecifikovatelného důvodu. I ten Punisher Max je mnohem lepší, ale tohle je mnohdy vtipnější - nepočítám-li hromadu skutečně špatných vtipů. Kalužovo spílání o dementech je vlastně pravdivé, ale co, čte se to dobře. Docela mě baví ty retrospektivní věci... no. A tak prostě. A to je jako konec?
Dílo, které připomíná Guye Delisleho a jeho cestovatelské komiksové zápisky, ale zároveň dílo o dost (zá)vážnější a napsané s menší dávkou humoru. Propojení vlastní kresby a poznámek s vlastními fotografiemi je nápadité a pěkné, dodává celému dílu mnohem větší autenticitu. Člověk poznává velmi zblízka každodenní život Afghánců a válečnou realitu 80. let. Čtenář poznává, na jakých lidech, mentalitě a zemi si Sověti vylámali zuby a na čem ztroskotávají Američané dnes. Dílo by mohlo být dobrou reportáží a dokumentem o práci neúnavných a odvážných lékařů ve vnitrozemí, ale to by na komiks bylo asi málo, sám autor by se pak cítil asi sám nedoceněný a jeho práce oproti tomu pohodová, proto přidává dobrodružný příběh vlastního putování. Bohužel je pak celé dílo velmi rozvláčné a vzhledem k černobílým fotkám a jednoduše barevné a "strohé" kresbě Guiberta (viz Alanova válka) lehce unavující a nešťavnaté. Přitom příběh je to napínavý, reportáž vynikající...
Hranice mezi přiměřeně dobrým příběhem a humorem na jedné straně a slušnou slátaninou na straně druhé je v tomto případě opravdu tenká. Podobně jako u Santa Clause (4. díl) jsme zprvu svědky hloupého (a nikterak originálního) příběhu se strojem času a dinosaury, vzápětí následuje příjemný hlavní chod v podobě mafiánského vyřizování si účtů s Hitmanem. Ale ke konci se nám servíruje opět blbá hříčka s partičkou kolem Šestipíva. A kresba? Viz Kaluž. Jsem zvědavý na osmičku, protože v tomto díle zařvalo tolik lidí, že nevím, kdo tam bude vystupovat:-)
Jsa namlsán Bendisovým Daredevilem, přistupoval jsem k Millerově dílu trochu s obavami. Všechno co se v této knize, přesněji řečeno v pěti sešitech, odehrává, je víceméně známé, očekávatelné a svým způsobem velmi přimočaré. A ačkoli se tím pádem nejedná o nějaké světoborné dílko, četlo se mi náramně. Zmiňovaný patos jsem nijak nevnímal, neštval mě tak, jak to činí pravidelně u jiných komiksů. Nevím, zdali je to tím, že mám v sobě asi nějakou asijskou krev a miluju motivy pomsty, nebo mám rád slepce, který to všem padouchům nandá, ale mě se tahle knížka vlastně docela líbila.
Uf. Co říct? Komiks je to bezesporu unikátní a zajímavý, nicméně jak už bylo k tomuto dílu řečeno, vytrženo z dobového kontextu už to asi není ono. Moebiova kresba je opět úchvatná, i když mi jeho fascinace pohlavními znaky leze už trochu krkem:-) Fantasknost a surreálno je všudypřítomné, ale není to přesně tak snové, jak to miluji... těžko tenhle pocit popsat. Humor je spíše "humor" a příběhy jsou přinejmenším divné, ale ne v tom pozitivním slova významu. Přiznám se, že jsem čekal od "kultovního díla" trošinku víc.
Opět vynikající záležitost - nevím co psát, abych se neopakoval. Z grafické a obecně formální stránky opět uchcávám, příběh je libovoučký, napínavý, zajímavý a řeší skutečně zajímavé otázky, které se dají v mnohém (ale ne zcela) vztáhnout i na dnešní nefiktivní realitu globální politiky. Do polemiky o tom, na čí straně vlastně Wood stojí, se znovu moc pouštět nechci - hraje to dobře, navozuje dojem, že svět není tak úplně černobílý, ale myslím si o tom trochu své. Zrovna tenhle díl se pouští do USA bez skurpulí... ale je to skvělé.
Čekal jsem popravdě mnohem víc. Moje pocity se pohybují někde mezi bizarností, překombinovaností, lehkou nudou, nepovedenou snahou o humor... tenhle komiks má světlé chvilky, ale prostě mě nebavil, nemůžu si pomoct. A konec je zase patetický až hanba.
Originálně výtvarně pojatá komiksová úvaha o konzumním světě s hromadou velmi vtipných slovních hříček a hlášek. Jako pohádka to vyznívá ale velmi melancholicky a smutně, objevuje se onen typický a trefný kritický potenciál vymezující se vůči dnešnímu stavu věcí, což je naprosto v pořádku, ale v důsledku opět nenabízející lepší alternativu. Leda se někde v rohu pěkně zfetovat a opustit ten přízemní a povrchní svět, což je opět v pořádku. Ale společnost to nezachrání:)
Fantasticky výtvarně zpracované dílo, od kterého jsem se nějak nemohl odtrhnout. Kdyby to nebylo tak parádně nakreslené, tak se třeba budu nudit, ale opak je pravdou. Možná je to zcela iracionální pcoti, ale já jsem nadšen.
Mně to nepřišlo zase tak úplně strašný, četl jsem hromadu horších a přitom lépe hodnocených komiksů. Ale žádná sláva to taky není, to je pravda. Scénář je přitom - co se týče prostřední části - velmi zajímavý a snad i zábavný, ale začátek a konec, které ho obepínají, to je nepovedená nuda. Kresba se nepovedla v tom ohledu, že ty samé postavy vypadají na každém okénku jinak a člověk pak má v hlavě skutečnej guláš. Je to Fury? Nebo jeho parťák? Nácek? Ještěže mají jiné uniformy... tématicky to mělo mnohem větší potenciál, škoda. Lepší je si zahrát Call of Duty.
Fascinující a krásný komiks. Komiks, který nepotřebuje žádná slova, a přesto ke čtenářovi promlouvá nesmírně silnými emocemi. Co obrázek, to "sépií-filtrovaný" umělecký kousek. Zvlášť na ty větší obrazy se dá koukat skutečně dlouho a kochat se. A i z menších obrázků lidí a událostí čiší něco hrozně výmluvného, výstižného. Nějak jsem zprvu očekával např. klasický příběh typu cesta z Irska do USA, ale ono jde o velmi zvláštní surrealistickou parafrázi, která tímhle klasickým emigrantským příběhem klidně být může a velmi pravděpodobně je, ale také jim být konec konců nemusí. Ten zvláštní velmi exotický orientálně industriální a kapitalistický svět, do kterého se prchá z různých příčin, působí nadějně i děsivě zároveň. Úchvatně popsaný příběh a pocity emigranta, ke konci jsem byl téměř dojatý.
Tenhle díl je snad opět o něco LSDčkovatější a barevnější než předchozí a to je co říct. A Moore opět dokazuje, že je to Pan scénárista. Snaha zavést Bažináče mezi ostatní hrdiny DCčkového světa je taky roztomilá, zprvu možná křečovitá, jinak však zajímavá. Gaimanovské postavy vystupují (říkám gaimanovské, protože je znám zejména odtud, nehledě na to, kdo byl první), jako kdyby je psal opravdu Gaiman! Synkreze surrealismu, superhrdinství, hororu, mytologie, mystiky a kontemplace je vynikající vývar skutečně k pošmáknutí.
Vůbec mi nevadí, že se střídají na první pohled nedůležité epizody s těmi, které hovoří o větším příběhu, celkově to funguje náramně. Kde jinde se setkáme s kombinací tuctového hororu a přemýšlením nad problémem teodicea?:-)
Kůstek mě stále neskutečně baví, je to svět originální, plný humoru, roztomilosti, ale zároveň napětí a hororových scén. Přesto všechno se nemůžu ubránit takovému divnému pocitu, že je to všechno tak trochu natažené a podivně pompézní v rámci malého údolička a vesničky Sudová. Uvidíme, co bude dál.
Tohle je po Pražském upírovi naprosté překvapení. Velmi milé překvapení. Je to sice prapodivný mytologický guláš, které vévodí armáda Baby Jagy, která zabíjí bohy na potkání, ale jinak mi teď kresba strašně moc sedla do té parádní hororové atmosféry. Být každý Hellboy takový, tak se snad stane i mým oblíbencem. Místy jsem hltal okénko po okénku...
"Hledání absolutní pravdy" - toť klidně i název úvahy na téma, co všechno je a není tento komiks. Otázka, komu je vlastně komiks určen, trápí i Demnoga pode mnou, já sám si také nejsem úplně jistý. Já osobně jsem lehounce zklamán. Relativně obyčejnou kresbu nechme být, ta zde slouží pouze jako osvěžující forma řeckých nadšenců, kteří chtěli udělat komiks na zajímavé téma. Ale výsledek je přinejmenším rozpačitý.
Na knihy z rubriky "děsivá věda" je tento komiks až příliš dobrý. Bohužel se nemůžu ubránit dojmu, že do závratných výšin taky příliš nestoupá. Miluji knihy na téma kvantová fyzika či dějiny matematiky psané odborníky pro laiky (rozuměj debily jako já), ale tohle je - umocněno komiksovou formou - možná až příliš jednoduché. A tam, kde se kniha snaží být "chytrá" a vzdělaná, tak sklouzává místy do trapného patosu-kýče a vysvětlování typu "A to jste četli, že na Papua Nová-Guinea žijí lidé ještě v době kamenné? Hustý, co?" A rádobyvtipné a rádobyuvažující vstupy autorů do děje mě už vysloveně s*aly s prominutím.
Byl-li by to pouze čistý životopis Russellův (mimochodem vynikající osobnost) vyprávěný klidně třebas formou vlastní přednášky, možná by to byl lepší komiks. Fascinují-li někoho podobné příběhy, zajímavosti z filosofie, fyziky a matematiky, nechť raději sáhne po Barrowovi, Greenovi, Kakuovi, Hawkingovi, Feynmanovi, Daviesovi... autorů, kteří srozumitelně podávají tyto věci, je plno. Já jsem se četbou těhle knih asi připravil o to zajímavé z tohoto komiksu, vlastně už to skoro všechno znám. Sice velmi povrchně, ale tento komiks je ještě povrchnější.
Klasika vyšperkovaná několika geniálními vtipy a naopak místy vycpaná vatou... prostě průměrný Garfield:) Jinak měl jsem v ruce trochu podivný defekt, co se týče stránek, tak snad jsem výjimkou...
Jsou to spíše doprovodné ilustrace k textu, než komiks, ale čte se to docela hezky. Barbara Šalamounová výtvarně nezapře svého tatínka a je to celé takové roztomilé:) Myslím, že pro děti je to skvělá knížka, aby lépe pochopily něco z těch našich pohnutých dějin.
Musím se přiznat, že tenhle díl mě zaujal, příběh dostal novou šťávu a grády. Pevně doufám, že se příště dočkáme všech zbývajících soubojů, které jsou tentokrát celkem přehledné a zajímavé.
Já vím, že Lobo je klasik, ale mě tak zoufale nebaví. Krvavá řežba, prostoduché hlášky a vtipy, které bych vymyslel možná už na základce. Nebavil jsem se.
Nevím, zdali je tenhle díl skutečně o chloupek slabší než předcházející, nebo začínám být trochu přesycen. Není to špatné, ale tak trochu to nudí. To, co mě štve na Gaimanovi, se tady opět probouzí v plné síle - vše je to krásné, napozlátkované, tváří se to geniálně, atmosféricky, vznešeně, hluboce a hrozně artově. Ve skutečnosti je to možná spíše pseudointelektuální rádoby umělecký kýč. Ale stejně to budu číst!:-)
Pochvalné citáty od N. Gaimana a S. McClouda mně navnadily, stejně jako prolistování, které odkrylo kresbu připomínající školu Davida B. a M. Satrapiové. Samotný příběh byl pro mě však trochu zklamáním, čekal jsem totiž inteligentní a mysteriozní gaimanskou duchařinu, ale kniha je spíše tak trochu románkem pro dívky ze středoškolského prostředí, kde se řeší vlastní pubertální problémy, hezký kluci, apod. Poslední čtvrtina knihy najednou přeskočí do celkem slušné hororové roviny, ale i to se bohužel vypaří velmi rychle.
Jedno velké a hlasité meh. Nuda, nuda, šeď. Příběhy, co mě opravdu, ale opravdu (klausovské mručení) nezaujaly. Pár stíhaček, které na různých planetách udělají pif paf a pak to dobře dopadne. Už jsem se pomalu divil, že jsem u posledních pěti komiksů rozdal taková hodnocení, poté přišel zase parádní brak.
Zase odpudivá obálka, stupidní podbízivé citáty... a k tomu největší nonsens všech nonsensů - zajatý Michael, velitel hvězdných čet? Bitch please... ale co naplat, je to opět velmi vydařený komiks, kde se několik na první pohled rozcházejících a uměle roubovaných dějových rovin skládá v jeden mocný příběh, který si mě skutečně podmanil. Když pomyslím, kolik to má ještě pokračování a kolik toho vyšlo zatím v češtině... škoda, možná zapátrám po originálech. Nějakému srovnání s Gaimanem, které tu často zaznívá, bych se rád vyhnul, protože ten styl je velmi podobný a netuším, zdali bych nějaký výrazný rozdíl poznal, pokud bych nevěděl, kdo co napsal. Proto hurá na třetí díl.
Kapisovy virtuální orgasmy mě na tohle celkem navandily, to samé se nedá říct o úplně zmrvené obálce, fuj. Vnitřek je však parádní, "gaimanovina" z toho tryská plnými doušky. Lucifer je vykreslen parádně, postavy jsou libové libovoučké, atmosféra mysteriozní.
Ach, opět ta parádní kresba plus vytuněný scénář. Sice si občas představím Bena Afflecka, ale stejně chlapci Maleev a Bendis zapříčinili to, že začínám mít postavu Daredevila hodně rád.
Na můj vkus až mockrát (7x?) čiší ze stripu nemohoucnost a absolutní absence inspirace, jednou dvakrát na to můžete udělat vtip, ale potom? Pěkná řádka stripů je i celkem nevtipná vyplňjující vata, ale... při trpělivé četbě jste nakonec stejně odměněni nesmírně vtipnými či roztomilými scénkami, ať už zcela absurdními či trefnými z oblasti každodenního života. Vtip a něha, moudrost a tučnáci... to všechno jsou důvody, proč Liniersovi odpouštím zbytek. Už první díl se mi moc líbil, druhý na to navazuje. Ono dělat strip každý den není prča...
Hm, celkem oceňuji, že Ennis lacině nevyužil prostředí bordelů k lascivním erotickým obrázkům, což se samozřejmě ihned nabízí. Místo toho klasicky zůstal u krvavé řežby, tentokrát mezi balkánskou mafií. A ačkoli je tentokrát Punisher opravdu ale opravdu naštvanej, míra krvavé lázně nikterak nevybočuje z průměru. Já jsem narozdíl od předešlého dílu z nějakého neznámého pocitového důvodů mnohem více spokojen.
Velmi solidní sci-fi, velmi solidní kresba. Ostatně zatím vším, co vyšlo v crwácké edici Mistrovská komiksová díla, jsem zatím nebyl nijak výrazně zklamán.
Předlohu jsem nečetl, což mi obvykle vadí, nicméně kvalita této adaptace je natolik vysoká, že jsem na podobné myšlenky po pár stranách pozapomněl. Respektive nevím, co komiks zamlčel, změnil, případně zkazil, ale komiks funguje skvěle jako svébytné dílo. Hutná atmosféra, která dovoluje čtenáři sdílet tajemné pocity zkoumání nesmírného a neznámého vesmíru, ve kterém se skrývá mimozemská hrozba, je možná nejsilnější stránkou díla. Podobně skvělá je autorova přemýšlivost a uměřenost, která dodává příběhu silnou autenticitu. Myslím tím např. zakomponování fyziky, teorie relativity, apod. Žádné prostoduché zkratky typu Star Trek či Star Wars. Uměřenost (či chcete-li "realističnost") oceňuji v celkovém vyznění bojů a technologické vyspělosti lidstva. Válčí pár lodí, ve vesmíru existuje zprvu jen pár základen, takže žádné mohutně osídlené galaxie, ve kterých svádí boje tisíce křižníků a miliony pěšáků. Tažení připomínají spíše Kolumba, Cabrala či Apollo, než Alexandra, Napoleona nebo von Bocka, bráno pozemskými měřítky.
Vietnamská válečná zkušenost je možná místy cítit, nicméně já osobně jsem tyto paralely tolik nevnímal, ani jsem je upřímně řečeno moc nehledal. Spíše mě zaujala načrtnutá vize budoucnosti, která ze společenského hlediska strašně moc připomínala Huxleyho Konec civilizace, což bylo místy až mrazivé.
Dvě třetiny knihy jsem byl víceméně nadšen, pak kouzlo poněkud vyprchalo a konec knihy jsem bral již pouze jako povinnost. Celkově však jde o velmi dobré dílo.
Rád používám v hodnocení slova jako absurdní, obskurní, bizarní... tohle je ale jenom a prostě divné. Nerozumím poselství, cílu, smyslu, významu, marně pátrám, zdali tam něco jmenovaného v něčem, co se tváří jako příběh, vůbec je. Jaká je cílová skupina? Přesto se to čte lehce a na jeden zátah. Skrze zeď zvláštnosti a podivnosti prosvítají i vtipné momenty, nejen proto nepovažuji četbu této knížky za ztrátu času. Ale nezachápal jsem.
Úchyláček Nicky, drsná O´Brienová, naštvaný Castle... a zase jedna krvavá lázeň. Nuthin spešl tentokrát, prostě hromada krve a úchyláren. Předešlý díl byl mnohem lepší.
Souhlasím s erikem hned ve dvou věcech - souboje jsou zmatečné a chaotické, a za druhé, také mám problém orientovat se v postavách. Také mi drahnou chvíli trvá než se do příběhu dostanu, protože mám pocit, že ničemu nerozumím a že mě to vlastně nebaví. Od první třetiny to však zase napjatě hltám... divné.
Já jsem Wetemau kdysi četl, jakožto jednu z mála českých fantasy. Dokonce se mě na jakési autogramiádě kdysi dávno Adam Andres zeptala, jestli nechci být jejím osobním fanouškem:-) Každopádně si z knihy nepamatuju skoro nic, uchvácený jsem z ní nikdy asi příliš nebyl. Tato komiksová adaptace mi příběh alespoň osvěžila, jde o celkem sympatický pokus o vytvoření legendy ve světě bohů i lidské historie. Bohužel přehršel postav a jmen vzbuzuje v mysli čtenáře lehký zmatek. Přesto si nijak zvlášť nemůžu stěžovat, jde zatím o docela příjemnou záležitost, kterou lze prozatím hodnotit kladně.
Na knížku jsem se těšil strašně moc a ona mě nezklamala. Craig Thompson je přesně tím autorem, který je ve světě komiksu úplně někde jinde než většina ostatních. Nesouhlasíte-li s tím, že kvalitativně, tak tématicky zcela jistě. A takováhle krásná tlustá pevně vázaná kniha za 690,-? Sice jsem si ji nemusel kupovat, ale cena je to příjemná.
Perskou, arabskou, orientální či jednoduše islámskou tématiku v příbězích jsem si oblíbil při četbě Borgesových povídek - zde se velmi podobným způsobem ponoříme do mystického a hloubavého vyprávění plného kontrastů a emocí. "Jemná" černobílá kresba Thompsona (která je sama o sobě vynikající) se může zdát někdy trochu odfláknutá - je to přece jenom skoro 700 stran -, ale nikde to myslím zvlášť neruší. Komiks by stál určitě za rozsáhlejší komentář, ale nechme to tak, pravé zážitky tkví v četbě.
Kresba je zase místy opravdové pošušnáníčko, bohužel však slouží jako krásná fasáda pro docela obyčejný dům, tj. příběh. "Speciál k 65. výročí" - ačkoli kresebně působí mezi tím jinak ultramoderním výtvarným stylem jako pěst na oko, na druhou stranu mnohem lépe vykresluje minulost, o které se zde hovoří - je pak snad nejlepší částí této sbírky, neboť si na nic nehraje.
Další japonská duchařina, jehož hlavní hrdina má opět calvinovsko-narutovské vzezření. Na zadek z toho nepadám, děj je prachobyčejný, ale u prvního dílu jsem se zatím nenudil. Komiks je místy docela dost vtipný.
Vydařený díl, ve které kapitánka Kilina aspiruje na titul nejhezčí ženské z celé série. Nevím moc co dodat, většinu jsem napsal k předchozím dílům... snad jen to, že obrázek na straně 20 vpravo dole, konkrétně Yorickova bublina, je bezkonkurenční:-)
Já jsem také od tohoto komiksu příliš neočekával, ale nakonec jsem se dočkal velmi příjemného fantasy, které je skutečně plné klišé, nicméně servíruje je takovým způsobem, že to člověku vůbec nevadí. Klišovitý je i místopis, ale přiložené mapy skutečně potěší. Navíc mi nikdy nedošlo, jak je italština krom své libozvučnosti také nesmírně vhodná pro fantasy: Lacrima del Demone, Gola del Drago, Acquanera, Nido dell´Aquila, Foresta dell´Orso, Pontepiccolo... úžasné.
Je pravda, že příběh spojující klasicky putování hrdinů s velkolepou globální politikou/válkou fiktivního světa je na 300 stránkách odbyt lehce zkratkovitě, ale místní "lokace", kam nás vyprávění po celou dobu zavádí, jsou pěknou černobílou kresbou vykresleny parádně. Žádná hloubka, ale jednoduchost je celkovým rysem této knížky - stejně jsem se pobavil. A vůbec bych se nezlobil, kdyby to bylo delší, popř. to mělo pokračování.
Chm. Tak tedy slibovaného Kafky či "ostré společenské kritiky" jsem se skutečně nedočkal. Já ty předmluvy asi opravdu přestanu číst, ušetřím se tak před mnohým duševním trápením. Nakonec je to jen taková komiksová karnevalová hříčka, kdy, jak dříve bývalo zvykem, je všechno naruby a obráceně. Superman v Sovětském svazu je roztomilý nápad, ale tak mě vlastně napadá, že v Rusku je už jeden zcela reálně a momentálně sedí opět v Kremlu. Má černý pásek v judu, vládne milionům lidí, spravuje ekonomiku i vojsko, hasí lesní požáry, loví medvědy a nalézá ztracené archeologické poklady.
Ale zpět ke knize. Obecně nejsem fanoušek alternativních historií, ledaže by se vážně vyvedla (za všechny mě napadá kniha Phil K. Dicka - Muž z vysokého zámku), a ani soudruh Superman mě v tomto ohledu kdovíjak nepřesvědčil. Jakmile se jednou autor pustí do podobného podniku, měl by vědět, že nápad není všechno, pak se totiž musí všechno dělat dvojnásob poctivě. i kdybych měl pak Millarovi odpustit všechny chyby, jednu mu neodpustím. Mám pocit, že absolutně zmrvil a nepochopil postavu Josifa Stalina (i když ano, přiznávám, on se pochopit vlastně plně nedá). Spolu s nevyvedenou kresbou působí tato tajuplná komunistická arcikreatura jako dobromyslný strýček ministr Jan Kalvoda z raných 90. let.
Krom výše zmíněných motivů jsem se nedočkal ani žádného Orwella (kterého zmiňuje např. Killingjoke) - domnívám se, že z něho v knize neprosakuje ani zbla. Ale to je obecně problém komiksu jakožto žánru. Ačkoli má téma ohromný potenciál řešit hluboké problémy, tak stejně vyjdou nakonec do ztracena, neboť příběh je podřízen akci a monumentálnosti, případné úvahy podřízeny zkratce a atmosféra zahlušena kresbou. Netvrdím, že se kresba nepovedla, cítím z ní tu snahu o vyjádření sovětské estetiky, ale výsledkem je někdy spíše divnost a prazvláštní barevnost.
Musím uznat, že Millar do komiksu celkem duchaplně zakomponoval jiné postavy z DC univerza, což podle mého většina autorů neumí. Různé narážky a reminiscence se povedly. Obecně je ale přes veškerou mou kritiku tenhle komiks dost čtivý, příběh propracovaný a musím upřímně říct, že jsem se nenudil. Jen vždycky čekám něco víc, což prostě od tohoto typu komiksu asi nemůžu.
Touto sérií nijak nežiju, ale do ruky se mi dostal už čtvrtý, nejnovější díl. Další dávka bizarností, japonského "weird stuff" a estetiky, mystiky, soubojů a takřka softporno obrázků, mě ale přestává nějak už oslovovat. Klasická manga, tj. zjednodušené postavy ve světě naopak velmi realistickém a vykresleném, potěší sice čtenářské oko, ale příběh připomíná lehce matoucí seriálový sestřih.
Jonáš nám povyrostl, trochu zhrubl, začal chodit na pivo a stýkat se s "nebezpečnými živly", ať už jsou to rebelující intelektuální študáci, zaměstnavatel v knihkupectví či rudonosý Slávek, takový typický Švejk. Dokonce se Jonáš zamiluje a zapříčiní celkem očekávatelnou zápletku složité lásky. Ale dost, ještě mě někdo obviní ze spoilování. Ačkoli kresba nijak nevybočuje - ale je příjemná a překvapivě autenticky zachycuje Prahu, jak jsem psal u prvého dílu - a příběh na čtenáře neútočí nepřetržitou akcí, jedná se stále o velmi dobrý počin, který neagresivně připomíná, jak nechutná a absurdní doba to tehdy v 50. letech byla. Přesto dnes sahá KSČM opět po 20% voličských hlasů. Pán Bůh s námi a zlé pryč.
Tak nějak mě druhý díl oslovil více než první. Nevím proč, ale kresba a celkový styl mi lehce připomíná Nikkarina (snad se ani jeden z autorů neurazí).
Tentokrát zavítáme do post-apokalyptického světa, přičemž tato návštěva je zapříčiněná "stázovou" zápletkou tak trochu vypůjčenou z Červeného trpaslíka. Přes všechny paralely je ale tento komiks všechno, jen ne neoriginální. Dvě podivné postavičky uprostřed světa, který momentálně připomíná to nejdivnější z Dalího a to nejhorší z Bosche, hází do pléna nejrůznější ekologicko-politické agitační hlášky, což má za následek, že by mě ohromně zajímal samotný názor Petra Korunky. Zajímal by mě o to víc, neboť proklamované názory se v tomhle komiksu střetávají s velmi dobrou opozicí a ten, kdo měl dosavadní prohnilý konzumerismem a materialismem prolezlý svět zničit (Deviator), je očividně taky nemorální a autoritativní magor, koho může obdivovat leda nějaký bezcitný anarchoprimitivista:-) Komiks je ještě kromě podobných "think forward pictures" prošpikován - podobně jako v předešlém díle - mnoha vtipnými grafy, technickými ilustracemi a jinak vědecky ilustrativními obrázky, což mě na celé knize baví asi nejvíce.
Musím se přiznat, že komiks jsem si užil v originále a rozhodně to pro mě nebyla "oddechovka na půl dne", ale kniha, se kterou jsem strávil pár příjemných večerů. Teď už mohu konečně říct, že se jedná o zcela jedinečný (a závažný) komiks.
Nevím čím začít, neboť komiks je unikátní jak po stránce vnitřní, obsahové, tak po stránce vnější, tedy výtvarné. Horizontální formát, který se zprvu čte jako trhací kalendář se po pár stránkách naštěstí srovná, ale nesmírně bohatá mozaika okének nepřestane fascinovat až do konce knihy. Jak dlouho to musel Chris Ware asi malovat, nepřestává se vkrádat čtenářovi na mysl (mimochodem, odpověď je 7 let), zatímco si očima hledá cestičku zleva doprava, shora dolů a někdy tak různě cik-cak. Kompozice je totiž něco, s čím si autor nesmírně vyhrál a porušil tak klasické komiksové šablony. Někdy klidně až 20-25 různě velkých okének, které zaplňují jednu jedinou stránku a nevytváří žádnou pravidelnou komiksovou kostru, přesto nepůsobí rušivě, ale čtou se úplně zlehka a elegantně. Jaksi "pop-artově prostá" kresba pak z tohoto kvanta obrazů neudělá barevný guláš způsobující bolest hlavy, ale perfektně fungující komiksový zážitek.
Není to však zážitek veselý, Jimmy Corrigan je dílo smutné, emocemi překypující a velmi znepokojující. Poslední adjektivum je, řekl bych, asi nejvýstižnější pro celou knihu. Pokud si Ware hraje s obrazy, nepřestává si ani hrát s příběhem. Jsme svědky několika dějových linií, které jsou někdy skutečné, někdy snové, a každá se odehrává na jiném místě a v jiném čase. Různě se proplétají, odbíhají a zase se sbíhají, nečekaně střídají, v některých chvílích začínají působit už velmi zmatečně, ale právě tehdy, kdy už má čtenář pocit, že se ztratil, dějová linka a vyprávění se uklidní a vše se zase "vysvětlí". A tato zvláštní sinusoida se několikrát opakuje, ale jede po jasně vyjetých kolejích - vše má svůj řád a smysl.
Jak již bylo řečeno přede mnou, hrdinové jsou outsideři, u kterých není jasné, zdali by si zasloužili více soucit nebo pohlavek, aby se vzpamatovali. Monotematické a v jistém ohledu nudné životy však naruší společné setkání. Na pozadí šedi a bezčasí jsou jinak lehce asociální postavy konfrontovány a nuceny komunikovat, čímž vznikají poněkud trapné situace. Je jedno, zdali se v knize mluví o 20. či 19. stol. a předcích, tito antihrdinové nejsou žádné společenské "star". Ware je mistr okamžiku, detailů a dialogů. Navzdory umělé (nerovná se nekvalitní) kresbě působí veškeré situace paradoxně naprosto neuměle a přirozeně. Rozhovory a scény protkané všudypřítomnými citoslovci vytváří nesmírně autentickou atmosféru; každé zakašlání, podrbání, zakoktání, polknutí nebo vrznutí přivádí čtenáře rovnou na stránky papíru, které se tak skoro hýbají. Člověku je o to víc účasten některému z nešťastných Corriganů, ať už zažívá šikanu ve škole, nepříjemné setkání s otcem či neopětovanou lásku.
Je velmi zajímavé, že autor chtěl zprvu psát krátký experimentální strip a že čerpal ze svých vlastních zkušeností. To jsem se však dozvěděl až ex post a můj náhled na celý komiks to tedy nijak neovlivnilo, mohl jsem číst dílo samo o sobě očištěné od jakýchkoliv interpretací a informací. A jsem strašně rád, že jsem se k tomuto komiksu dostal, protože spadá do kategorie "nevšední a originální".
P.S.: Dočetl jsem se, že někteří lidé předhazují - včetně autora samotného - seriálu Family Guy, že postavu Jimmyho Corrigana vykradl a využil ho jako předlohu pro Stewieho Griffina. To mi však přijde úplně nesmyslné ze dvou důvodů. Podobnost obou postav sice existuje, ale není zase tak do očí bijící. Ale hlavně, jedná se o dvě úplně, ale úplně jiné osoby se zcela odlišnými vlastnostmi. Skoro bych řekl, že najdeme velmi málo kontrastnějších charakterů než jsou Jimmy a Stewie.
