Jako scénář k PC hře, třeba ke kampani, možná docela dobré. Tam jde přeci jenom spíš o to "rubání". Jako komiks je to obsahově ale hroznej průšvih - neoriginální a špatně napsaný fantasy brak.
Z Mattyho joudy se stal definitivně drsňák a situace konečně vykrystalizovala do takového trochu trapného klišé, přesně jak jsem čekal - vláda USA jsou totiž zlí darebáci, zatímco SSA docela sympatičtí svobodmyslní týpci. Jinak je to velmi čtivé dílko, čím dál víc si začínám uvědomovat jak ten skvělý rockstarovský "GTA styl" přenesli kluci i do této knihy. Za to palec nahoru.
Paralela s Joe Saccem je zajímavá, taky se mi vybavila. jenže tohle není "real" , tohle je vlastně švanda. Spíš mi ten celý styl připomněl Parchanty (hlavně tu kresbu žeru), takže jsem se docela těšil. Tak dobré to není, ale nezklame to. Je tam pár věcí, co mi vadí - např. až podezřele rychlá psychologická proměna hlavního hrdiny z ňoumy v profíka a jeho permanentní debílkovské chování. Ale i tak se těším na dvojku, co mi leží teď doma.
Další z komiksů, u kterého jsem jel na lince WTF?! => docela vtipné => místy geniální skvost. Fagi mi brutálně připomíná Mourissona se všemi jeho slovními hříčkami, až na to, že Fagi je ze 99% jenom hra se slovy. A často velmi absurdní a vtipná hra.
Velmi drsné a surové dílko, ale kdo by čekal u Punishera něco jiného, že? Kniha mě bavila celé první tři příběhy, které pěkně střídaly prostředí i věk hlavního protagonisty. Až čtvrtý příběh mi nesedl ani obsahem, ani kresbou. Jinak zajímavý pokus o psychologickou sondu do duše "férového" zabijáka.
Trochu jsem si říkal, že takhle nějak by vypadal Batman, kdyby ho psal Gaiman. Možná tomu napomohla i atmosféra stvořená artovou kresbou, kterou já rozhodně můžu. Tohle dílo má grády, Joker válí, Batman hraje druhé housle a k tomu všudypřítomné a doslovné psycho. Psychiatrie, duševní nemoci, lehké surreálno, zmatek, mentální chaos... to je všechno, co mě fascinuje a děsí zároveň a tenhle komiks to svým specifickým způsobem docela dobře vystihl.
Z tohodle komiksu na mě dýchá všudypřítomná roztomilost, laskavost a něžnost, která se neztratí ani v napínavějších či "strašidelnějších" scénách. K tomu všemu onen milý humor, nad kterým se skutečně člověk usmívá po celou dobu četby a místy vyprskne smíchy. Černobílá kresba místy připomínající stripy Red Meatu má v sobě přece jenom něco navíc a skvělým způsobem zachycuje nálady postav. A celý ten pohádkový svět nakonec láká k četbě dalších dílů.
Zdráhám se označit celý ten komiks za absolutně skvělý, ale musím říct, že by si mě získal, i kdybych se bránil co nejusilovněji.
Vše již bylo řečeno, přesto bych dva hlavní rysy zopakoval - za prvé, na to, že se má jednat o příběhy pro "děti od 8 let" je tam trochu hodně sexuálních a jiných narážek, které bych takové věkové kategorii asi neservíroval (i když třeba je dnešní mládež jinde, než jsem byl já v jejich věku, kdoví), a za druhé, vtipnost příběhů někdy výrazně kolísá. Přestože je Titeuf takový "wannabe Calvin" (nebo možná spíše proto), tak mě párkrát docela pobavil.
Nevím, co se se mnou děje, nebo jestli je ten komiks tak dobrý, každopádně scénář byl podle mě skvělý, napínavý a akční, kresba se také povedla. Příběh navíc zajímavě vytváří a vrací dojem ze studené války, což mě, jakožto milovníka historie a hry Twilight Struggle, strašně baví:-)
A stejně mě nakonec vždycky dostane, že ti největší drsoni, tentokrát Fury a Castle, jsou prostě největší správňáci a klaďasové.
Ne, že by mě četba tohodle Batmana nebavila, ale nemůžu se ubránit hořkého dojmu z překombinovanosti. Poslední tři stránky tedy Loebovi prominu a budu dělat, že tam nebyly.
Tentokrát by se i Shakespeare zastyděl, protože kolik postav pokaždé zařve, to je teda něco. Jinak série pokračuje v sympatickém tempu, žádné výrazné nelogičnosti jako erik bych neviděl... spíš s obavou očekávám (jako u Posledního muže) celkové rozuzlení, pokud existuje...
Souhlasím, velmi příjemné překvapení. Povídky jsou krásně absurdní, jak to mám rád, humorné a s letmými náznaky hororu. Těžko říct, jestli mě bavil více Tomáš nebo Vejška, každopádně Sestry byly asi nejdrsnější:))
Shrnuto, bavil jsem se náramně.
Na to, že jsem si před pár dny stěžoval, že jsem tenhle díl ještě nečetl, jsem se k němu dostal ňáko rychle.
No ale co říct? Prostě Dilbert je klasik, je vtipnej (i když místy má výpadky) a mnohdy hodí i to životní moudro. Kvalitní strip komiks.
Tak takovou patetickou slátaninu jsem dlouho nečetl. Scénář má nápad i své kouzlo, ale finální provedení je... přinejmenším rozpačité. Nesnáším plejády a legie všemožných i nemožných maskovaných superhrdinů a že se jich tady najde. Tenhle komiks je jedno velké WTF, byť věřím, že mnohé může zaujmout, mě ale rozhodně ne. Náznak gaimanovského mystična se ztrácí v monumentálních řečech o dobru a zlu, psychologie většiny postav je mizerná, závěrečnou apokalypsu stejně skoro všichni přežijí, finální zúčtování stejně skončí hloupým happyendem, veškerý potenciál imho promrhán... prostě... nevím no... a to ještě nemluvím o špatně ořezaných stránkách.
Třeba jsem to jen nepochopil, ale vůbec mi to nevadí. Raději se vrátím k rozečtenému Camusovi:-)
Wow. V první řadě si zaslouží obrovskou poklonu ti, co Daredevila kreslí. Mack to je umělecká kategorie sama o sobě, totálně úžasná záležitost. A kdyby každý kreslil mainstream jako Maleev a Guiterrez, svět by byl mnohem krásnější. BB Art a Crew to pak nezmršily (jasně, stránky se sem tam lepí) a můžete proto v ruce držet nádherné vydání, se kterým se chcete neustále ňuňat, mazlit, listovat, hladit, zandávat ho do knihovny a zase vyndávat, prohlížet a číst. Zcela vážně - po estetické stránce je to skvělý komiks. A tentokrát se ani nenavezu do scénáře, Bendis je totiž taky frajer. Příběh není nijak zvlášť složitý či nedejbože hluboký, ale po řemeslné stránce je skvěle zmáknutý (mluvím aspoň o tomto konkrétním českém výběru a vydání). Přirovnal bych ho vlnobití, kdy se příběhy hezky střídají za sebou a uvolňují místo další zápletce a přesto celek zůstává krásně pohromadě. Bendis si ani lacině nepomáhá akcí, honičkami a střílečkami, zvládá bravurně i bez toho. Pro mě příjemné překvapení.
Roztomilý pokus o "světový" komiks. Grusova kresba se pohybuje na hranici krásy a ošklivosti (myslím, že Eco by souhlasil). A Kopřivův scénář je takové průměrné scífko.
Tento komiks jsem četl docela dlouho, ale není to tím, že by byl tak tlustý. Spíše jsem se do něj nemohl tolik "dostat", nějak ta atmosféra u mě nefungovala tak, jak měla. Člověk tři čtvrtiny knihy nějak sleduje podobnou dějovou linku a čeká na to, co propukne těsně před koncem. Erupce rozuzlení a relativně šťastný dojezd je pak ve znamení patosu a citového tlachání - opět neoslní.
Není to špatný komiks, ale čekal jsem víc.
Tak mně se třeba Elbonia líbila moc. Je to prostě Dilbert a nelze to brát vážně, nebo ba co víc, ještě se tvářit uraženě. A že bychom se ve skutečnosti po 40 letech komunismu nějak moc vymykali těmto "bahenním" předstávám, se také nedá říct:-)
Ne, teď vážně, Dilberta sice řadím mnohem dál než CaH, Snoopy se mi také líbí víc, ale přesto dokáže Adams někdy vymyslet takový vtip, že se musím nahlas smát jak trouba. Přes všechny kouzelné situace se najde ale i mnoho slabších stripů, ty však nemohou zastínit dílo jako celek.
Jsem zvědavý a moc se těším na Velrybu, tu jsem nečetl.
Tentokrát si Lomová vypůjčila známého "podivína" a pěstitele kaktusů české historie A. V. Friče. Dílo je díky autorce typicky melancholické a něžné. Příběh pomalu plyne a člověk se knížkou rád prokousává až k samému konci. Oceňuji výběr originálního tématu i styl zpracování, i když se nemůžu místy ubránit pojmu, že pocity Indiána (ne)ztraceného v evropské civilizaci počátku 20. století by se daly vykreslit ještě hlouběji a že místy autorka klouže po povrchu. Na druhou stranu, jak se musel Čerwuiš cítit doopravdy, by těžko vykreslili současníci, natož komiksový tvůrce 21. století. Sympatický počin.
Ano, vskutku ambivalentní a bizarní dílko. Autor (autoři) nezapře vzdělání a smysl pro "sofistikovaný" humor. Proto se dočkáme mnoha zajímavých architektonicko-urbanistických střípků v ulicích pražských, zároveň mnoha absurdních a geniálních vtipů. Na druhé straně malba a písmo není mnohde příliš "reader-friendly" a příběhy nejsou těmi, z kterých bych byl zrovna na větvi. Yogiho hodnocení pode mnou, že se jedná o hranici mezi genialitou a trapasem je celkem trefné. Nevnímám to však tak, že toto dílo jako celek je tak trapné až je geniální, nýbrž že tyto dvě polohy se pravidelně střídají. Jinak řečeno, v moři nudy jsem se někdy obstojně bavil.
Indiana Jones je dobrodružná klasika... a taky trochu nuda. Tohle patří zkrátka do kategorie Jamesů Bondů a podobných záležitostí. Drsňácký hrdina se smyslem pro humor, obletovaný ženami a cestující po celém světě, aby se utkal s hromadami padouchů. A samozřejmě nikdy to nedopadne špatně. Radši se kouknu na Harrisona Forda než abych se pročítal stovkami stránek komiksu.
Nemám co dodat ke komentářům pode mnou... snad jen to, že Futurama komiks těží znovu z místy dobrých hlášek a vtipů, ale příběhy jsou opět celkem otřesné.
Typický Batman, nenudí, ani zvlášť nenadchne. Každopádně v celé té plejádě superhrdinů je Batman sympaťák a frajer. A napsaný bývá taky lépe než ostatní. První díl tentokrát jakože plyne a zároveň se nic zlomového nestane... uvidíme příště.
Velmi kvalitní hororová oddechovka, která zaujme originální kresbou, tajuplnou atmosférou a docela dobrým scénářem (včetně postav a dialogů). Musím se přiznat, že sem tam mi uniká nějaká menší nuance, ale o těch se snad více dozvím v dalším díle.
Já jsem se hrozně těšil, až se tomuto komiksu hezky vysměju, ale on mě nakonec docela mile překvapil. Jasně, ta omáčka je typicky stupidní: supermega prsteny, které se dobíjí zelenou lucernou, a jsou to nejničivější zbraní ve vesmíru; drsňácké dlouhé hláškování uprostřed akčních scén a rvaček, totální suverenita hlavního hrdiny, jenž ztratil rodiče a je to prostě totální hustofrajer... ale scénář celkově není úplně špatně napsaný, děj skvěle plyne a Lanternův vesmír je minimálně zajímavý.
Další z komiksů, kde jde mnohem více o obsah a sdělení, než o formu, která zde slouží pouze jako zajímavý nástroj vyjádření problémů s přistěhovalectvím. To však neznamená, že se zde nenajdou i výtvarně zdařilé práce. Zajímavá publikace.
Nechci do toho moc kecat, ale Watterson k této knížce žádný komentář nemá. Jen si Liniers vypůjčil jeden jeho citát. Ale napjatý jsem byl taky, aby se neřeklo:-)
Každopádně komiks je to výborný. Vskutku. Zamiloval jsem si ho tak, že se zařadí v mé hlavě mezi mé best oblíbence Calvina, Usagiho, Sacca, Goreyho, ad. Když jsem Macanudo ovšem začal číst, trochu jsem se bál. Mezi stripy, které mě posílaly smíchy málem pod stůl se objevovaly takové zcela nemastné ala vtip ze základní školy. Avšak jak se člověk noří dál a dál do tohoto nesmírně roztomilého světa, který však neoplývá jenom něžností a humorem, nýbrž také trefně vyjádřenými pravdami a společenskou satirou, nechá se úplně pohltit všemi těmi tučňáky, rybičkami, Fellinim a skřítky. Paráda. Rozhodně nesouhlasím s termínem "laciný humor". Naopak.
Levicové idealizování a černobílý pohled na svět, který má oslavovat latinskoamerického revolucionáře. Z této perspektivy se autor dokonce dostane k tomu, že Perón (de facto fašista) byl fajn (myslel na obyčejné lidi) a lituje téměř toho, že Kubánská krize dopadla tak smírně. To, jaký byl Che charakter, se snaží popsat spousta historek ze soukromého života, ale krom toho, že jsou roztomile nadsazovány, jsou také neroztomile nudné. Jakmile se začíná řešit politika, člověk má chuť s knihou praštit o stůl. Veškeré problémy, které spolu s kubánským komunismem vyvstaly, jsou zmíněny opravdu minimálně a letmo, jako jakýsi malý omyl, který se napraví. Propagandu by mohl zastínit děj, ale ten je uboze popisný a nudný (něco ve stylu příběhů z Anarchixu oslavující anarchistické hrdiny). Stejně tak forma neoslní, kresba je příliš obyčejná a nezajímavá. Z popisu se dočteme, že autor "atraktivním způsobem přibližuje život muže, jehož tvář je známa po celém světě". Řekněme, že to je ta největší lež. Není to ani atraktivní, ani střízlivá výpoveď.
Wow. Tohle dílo je přes svojí žoviálnost a popularizační simplifikace skvělým pokusem o "odbornou literaturu" v komiksu, na což jsem - pokud mě paměť nešálí - ještě nenarazil. A pokus je to velmi velmi vyvedený. Ne, že bych se teď koukal na komiks diametrálně jinak (ostatně, dost věcí nebylo žádnou novinkou), ale rozhodně mi to místy osvětlilo "řemeslně-uměleckou" techniku některých tvůrců. McCloud má dar vyprávět a vysvětlovat, vše ve velmi milé atmosféře. Navíc když se obrací na velké umělecké velikány našich dějin a obecně se zdá, že dává přednost kvalitnějším komiksům před mainstreamem a b/w před barvou, sbírá u mě body. Thumbs up.
Nechápu příliš smysl prvního souboru nazvaný "Jak na to" skládající se s nejrůznějších návodů. Návody samy o sobě by nemusely být špatné... říkáte si, co to plácám? Inu, sdílím třeba lásku Umberta Eca k seznamům jako takovým, návody by mohly fungovat obdobně. Jenže tyto forneyovské jdou absolutně mimo mě. Respektive ten humor, který se v nich má údajně nacházet. Podobně nudně (skutečně jsem se musel nutit k četbě) vyznívá kapitola "Další krátké komiksové povídky". Tenhle americký styl rádobyhumoru u mě vzbuzuje pouze zívající reflexy. O něco lépe pak vyznívá kapitolka s názvem "´92-´94" a úplně nejlépe jsem se bavil u poslední části "Spolupráce", a to zcela z jednoduchého důvodu: scénaře psal totiž někdo úplně jiný. Například epizody z "Co mě naučily drogy" byly dokonce velmi vtipné. Škoda, že takový není celý komiks.
Tož asi nejdříve k pomateným komentářům ála novinky.cz pode mnou (nechci tím tady špinit komentáře, více kdyžtak pindárna), ale... 203902: Jaké pokřivení? Narážíš-li na antifašismus, tak ten je takřka neoddělitelnou rukou anarchismu. Že je anarchimus a "anarchismus", s tím se dá bezpochyby souhlasit, ale to dnešní velice fádní, ale moderní, srovnávání nácků s anarchisty jakožto jinou stranu stejné mince tzv. extrémismu, musím odmítnout jako hloupé a povrchní. kabukiman: Ostrý výrok od člověka, který to ani nečetl. Také koukám, že média a jejich nálepka "extremismus" dělá svoje.
Ale k samotnému komiksu. Dost jsem jsem se na něj těšil, protože mlácení nácků je vždycky švanda. Jenže ouha, je to především anarchistický komiks, takže se člověk musí opět obrnit proti masivní levicové (dle anarchistů spekulativní označení) palbě. O bankovních loupežích mile označovaných jako "expropriace" ani nemluvě. Tenhle "sborníček" nelze hodnotit celkově, protože kvalita a "žánr" dílek se značně liší.
Zprvu bych chtěl opět vyzdvihnout (jako u Likvidátora) historické vsuvky krátce osvětlující zobrazované události. Nemůžu se však zbavit dojmu, že hlavní díla sešitu by se lépe daly odvykládat normální psanou formou, neboť ta komiksová nepřináší vůbec nic navíc, leda malé ozvláštnění a "sexy" podobu. To platí o Kronštadtu. Durruti a Anarchixu. Pak jsou zde dílka zcela troufalá a demagogická (I Am Palestinian!), nijaká (Konec komunismu) a až zcela stupidní, vymletá a debilní (Kormidlo osudů). Na druhou stranu tu najdeme až umělecky hodnotná (Zahrada), vtipná (No Exit, Veselá výchova - Lekce č.1: Jak se efektivně zbavit odpadu?) a vtipně zajímavá a originální díla (rubrika Poslali jste...).
Přes všechny minusy (často vyplývající spíše z jiného světonázoru) se rozhodně těším na další komiksy ČSAF.
Mno. O principech anarchismu jsem ochoten diskutovat hodiny a hodiny, protože jde o velmi zajímavou - a také širokou - ideologii. Na jejich propagandu jsem ale místy silně alergický. Člověk problému znalý se však umí proti takové mozkové masáži obrnit a propagandu odložit na vedlejší kolej. Kdybych měl ale naopak hodnotit pouze příběh, zbyla by pitomoučká dějová linie. Takže bez oné politiky, historie a ideového přesahu se tady prostě taky neobejdeme a musíme poslušně vnímat ekologicko-anarchsitickou agitku. Je chvályhodné, že alespoň ve zkratce hlavní hrdiny a historický námět ČSAF na stránkách komiksu připomene.
Možná bych mohl zkritizovat naskenování a lettering, ale je to spíše androš záležitost, takže budu pokorně zticha. Osobně jsem spíš zvědavý, zdali bude ČSAF ve vydávání pokračovat, nebo zůstane jen u slibů a anarch(ist)ické organizace:-)
Zase se člověk musí prokousat tou nekritickou a orgastickou adorací Gaimana (obálky, předmluvy, komentáře...), která hraničí s fanatismem, aby si konečně udělal čas na samotný příběh. A ten je opět neskonale zajímavý a dobrý... ale musí se kolem toho takhle neustále vyvádět? Ta omáčka okolo je děsivá, servírujte mi jenom samotného Gaimana prosím:-)
