Jak říká andre, jde asi o určitý "mezidíl", ale to mi vůbec nevadí. Je zajímavé, že Sakai ještě ani jednou výrazně neklopýtl a stále si drží neuvěřitelnou kvalitu. Dále velmi oceňuji "poznámky k příběhu", které i v minulém díle (dílech?) lépe osvětlují historii a tradice Japonska. Jen tak dál, Usagi:-)
Tož, Anjela znám z internetu relativně dlouho, takže mě neměl moc čím překvapit (snad jen ošklivou obálkou). König sám sebe de facto vystihuje hezky v jednom stripu: "cynickej umí bejt každej č*rák", ale Anjel je k tomu všemu také vtipný. Neřekl bych, že je to dílo drsnější než Red meat, jak se píše na zadní straně v popisu, ale jako jakýsi jeho "žák" funguje skvěle.
První polovina velmi slabá, ale pak mě jejich "ksichty" dostaly málem pod stůl. A taky obsahuje skvělý strip "Jon říkal, že když rychle poběžím, vyhnu se cvičení..." - blik, cvak - "wait a minute!" Omlouvám se za vlastní parafrázi:-)
Nakladatelství Divus by se mělo přejmenovat na "Divnus". Ano, souhlasím s tím, že tohle není komiks na pochopení. Je to změť koláží, nesmyslů, vtípků, volných asociací a hříček. Některé hlášky jsou naprosto perfektní. Tedy rysy, co bych jinak hodnotil za 100. Ale vzato kolem a kolem, je to docela solidní arcipitomost, která přes svojí androš podobu nezastře to, že koláže jsou velmi odfláklé, někdy vyloženě hnusně nahňácané. Např. letos byl na Jednom světě krásný dokument o bezdomovci, který dělá koláže (Svět podle Iona B.). Tady by se mohl autor inspirovat, jak lze velmi primitivně s velmi primitivními nástroji udělat umělecké skvosty. Ale to je jen poznámka na okraj. Nápad dobrý, potenciál ohromný, velmi světlé momemnty, celkový výsledek ale značně rozpačitý.
Chvílemi jsem si říkal, kdy s tou knížkou mrsknu o zem, že je to o ničem. Je pravda, že celou dobu se kniha pohybuje na velmi tenké hranici mezi slušnou "zábavou" a nudnou snůškou nezajímavých banalit. Nakonec ale vyhrál první pohled, lehce i kvůli tomu, že řadu míst v knize (Panerie) důvěrně znám. Jo a... GNWP.
Nevyjádřil bych to lépe než vasek. Ctrl+c => ctrl+v a máte i můj názor. Je smutné, k čemu všemu se Mignola přiznává ve svých úvodech ve stylu: "jooo, tohle napadlo mou dceru, je to pitomost, ale tak jsem z toho něco udělal... no a tohle mi leželo v šuplíku mezi hromadou jinejch nápadů, tak jsem to taky vyblil".
Jediné, co mě logicky zaujalo - nejen jako Čecha, ale i jako Pražáka - je samozřejmě děj zasazený do Prahy, která je místy vykreslena příjemně tajuplně, tak jak to mám rád u povídek Gustava Meyrinka. Možná jsem asi příliš moc odkojen Meyrinkem nebo spíše Borgesem, ale tyto pokusy o fantastično a tajemno skrze Hellboye u mě vzbuzují rozpačitý úsměv. Hodně slabé a nevypointované povídky. S radostí se připojím do klubu "divných".
Tenhle komiks má skutečně dvě silné stránky - je opravdu nádherně nakreslený a překypuje silnými emocemi a city. Zvolení námětu, zápletky, prostředí a formy je velmi odvážné - mluvící zvířata disponující de facto lidskými představami a abstraktním myšlením jsou vrženi do zlého a krutého světa lidské války, kde přemýšlejí o svých snech a svobodě. Nemohu se zbavit pocitu, že tohle všechno je poněkud přehnané a ona veškerá roztomilost lvíčete, bezmocnost zvířat a tragický konec, jsou jaksi prvoplánovitým nástrojem chytnout nás za ty naše srdíčka - a to nejsem prosím žádný cynik, ale mnohdy velmi citlivý divák, co se rád dojímá. Zdá se mi, že na problémy, na které chce kniha poukázat, jsou lehce přeexponované, fungovaly by lépe samy o sobě ve své nejsyrovější podobě, ale přiznávám - na tom by se asi nedal vystavět komiksový příběh...
Shrnuto, jde o velmi originální, zajímavé, odvážné a krásně nakreslené dílo. Cvrnkat do kalhot nebo smrkat do kapesníku z něho ale nebudu. Draco pode mnou to vyjádřila všechno moc hezky a ani nejde o to, že bych s ní nesouhlasil, jenom to celé vnímám mnohem méně intenzivně. (I když ten konec jsem byl lehce dojatej... nasranej... dojatej)
Adamsova kresba mi silně neimponuje, nebaví mě. Dlouho jsem navíc při četbě zachovával poker face, ale ten se nakonec prolomil ve smích. Dilbert je skutečně vtipný a člověk se jen do toho (podobně jako u Snoopyho) prostě musí dostat. Ačkoli se originalita střídá někdy s méně povedenými a originálnimi vtipy, celkově jde o parádní strip comics.
Jim Lee je skutečně borec, s Loebem bych byl poněkud střízlivější. Tahle plejáda všemožných batmanovských hrdinů a padouchů předvádí velmi působivé divadýlko, ale jediné, co mě skutečně pobavilo a asi mi uvíze v paměti, je sem tam citoslovce "fap".
Neutrino: Proto jsem napsal "vytrženo z kontextu", tím myslím i odtrženo od smyslu sdělení (účelu). Možná jsem měl napsat místo "jde o" - "působí jako". Pokud bych to skutečně považoval za hloupoučké dílo, nehodnotil bych ho takto vysoko:) A Saudkova nadsázka je samozřejmě pověstná.
Yo, yo, yo... Usagi Yojimbo. Skutečně nevím, co mám napsat k dalšímu vyvedenému, tentokrát lehce detektivnímu dílu. Snad jen to, že Ishada je sympaťák a správňák - a že je velká škoda Javořinky.
Legenda, klasika... to všechno už zaznělo. Vytrženo z kontextu jde sice o naivně hloupoučkou dějovou linku, která kostrbatě řeší časové paradoxy, ale jinak je to svým způsobem a vzhledem k době vzniku prostě půvabné dílo.
Tenhle díl měl větší říz a byl bezpochyby zábavnější. Ale po celou dobu čtení Transmetropolitana mám podobný pocit, který nastínil erik níže, a sice, že společenská kritika tohoto "komiksového JXD" je jako vystřižená z "rubriky captain obvoius" - prostě nic nového pod sluncem. A co se týče celé série, z toho lavírování mezi vážným a zcela zběsile magorovským jsem poněkud rozpačitý. Ale zatím to funguje.
Poměrně slabší a nudnější díl nežli první. Typický komiks z kategorie "kdybys sis přečetl něco jiného, udělal bys lépe a možná by ses ještě přivzdělal":-)
Ten týpek je docela ulítlej sympaťák s pár dobrýma hláškama. Svět, ve kterém je ale děj zasazen, mi přijde poněkud wtfoidní a spíše odpudivý, nežli zajímavý. Kdyby byl Transmetropolitan zasazen do naší doby a glosoval jí, možná by se mi to líbilo víc. Ale jinak jo, nad některými částmi jsem se relatvině pobavil.
Zombie horory mě fakt neberou, navíc tohle je klasické klišoidní zpracování, které se - podle předmluvy autora - snaží údajně o "něco víc". Ale rozhodně jsem se nenudil a nic mojí inteligenci zasádně neuráželo, takže jsem po prvním díle relativně spokojen.
Na tuhle sérii jsem se těšil jakože dost, tak mám za sebou první díl. Maškova kresba, která mě tak baví u Pandemonia či "chobotnatovské" trilogie opět nezklame - složitější to je s příběhem. Nápad a námět je to originální, svým způsobem i chvályhodný. Jakožto přesvědčený antirasista si v době, kdy Novým Bydžovem procházejí náckové a fízlové jim dělají ochranku, rád ponořím do světa jiné kultury a mentality. Pravdou však je, že přes můj odpor k rasismu, jsem si cestu k romské kultuře nikdy moc nenašel (ve smyslu, že by mě hlouběji zajímala a bavila, či jinak fascinovala), a to jsem kvůli tomu četl nejrůznější romské povídky, apod. Ani tahle knížka ve mně nevzbudila v tomto ohledu větší zájem. Je roztomilé, jakým způsobem si Ferko vymýšlí své fantaspříběhy (to ti slibuju!) a obhajuje sebe i svůj život, nicméně pravdou zůstává, že takový život stojí za velké prd.
Každopádně velký respekt k lidem, kteří se o Romy zajímají, nebo je alespoň rasisticky neodsuzují a neřadí se tak do většinového stáda čecháčků. GNWP.
Dvojka opět skvělá, plná vtipů, akce... ale zdála se mi slabší. Jinak ubylo mých oblíbených citoslovcí oproti prvnímu dílu ("fudda, fudda", "whuppa, whuppa", "pok"...)
Jerieho silná stránka (co se týče kresby) je v historických námětech, zejména v antických, středověkých či orientálních válečnících, což se na Sofoklově příběhu skvěle uplatní. Slavný námět převzatý, ale celkem slušně přepracovaný, se mi celkově docela líbil. Rozhodně lepší než např. ta kravina jménem Šifra mistra Hanky, kde však za samotný scénář Jerie nemohl.
Tak čekal jsem zase vývar z rádobydrsňáckej hlášek, nesmrtelnejch hrdinů a strašně krutý akce, který se budu moct vysmát za její stupiditu. Jenže ono to je akční, krutý a drsný, ale taky nesmírně dobrý. Já nevím, jestli je to opravdu tak skvělý, nebo já jsem jenom zdegeneroval četbou komiksů, ale tohle mě bavilo od začátku do konce. Má to spád, má to fajn zápletku, Jockova kresba je dobrá a Diggle očividně není vůbec hloupej chlápek. Dialogy a hlášky nejsou z oné kategorie "chujovin" a já jsem až překvapivě spokojen. Dobrý start .
Hehe, roztomilá pohádka, plná krásných obrazů a až surrealistických nápadů. Ale skutečně je to určeno pro děcka... víceméně souhlas s komentářem Draco N. u novějšího vydání...
Nejslabší (ne však slabý) díl celé trilogie. Z válečných vzpomínek se staly vzpomínky poválečné, leč takové, kterých je na světě miliarda - ztratily svojí unikátnost.
Zajímavý doplněk k tomu, když zrovna paříte Call of Duty:) Ne vážně, tyhlety konkrétní válečné vzpomínky či jakási komiksová orální historie je vskutku povedená. Ačkoli Cope nezažil vřavu v první lini, o život mu jistě také šlo a jeho na první pohled "obyčejné" historky tvoří neskutečně zajímavý příběh. Pro českého čtenáře dvojnásob zajímavý, neboť se účastnil osvobozování Plzně a Prahy. Československu je víceméně věnován téměř celý druhý díl. Sám jsem třeba netušil o misi jeho jednotky, která jela za německým generálem skrze ještě wehrmachtem obsazené Čechy.
Kniha hezky plyne, relativně jednoduchá a kontrastní kresba je originální. Rozhodně kladné body pro Guiberta, který vykreslil Čechy důvěryhodně. Dále laskavý humor jenom přidává k zvláštnímu kouzlu celého vyprávění. Sám často přemýšlím nad tím, co kdyby mě samotného někam poslali na frontu - co bych já zhýčkaný a zpohodlněný Evropan asi tak dělal. Cope vypráví přesně o takové své vlastní prvotní "vyjukanosti" z války, ale zároveň jakési duchapřítomnosti, která jinému mohla chybět.
Star Wars... kultovní záležitost! (ale co mám dělat, když mně je celkem dost ukradená)
Já ani nevím, co mám psát, příběhy jsou takové ty správné akční, zamotané, plné kozatých hrdinek, emzáků, hlavních hrdinů Aliance i Impéria, banalit... no prostě docela nuda, která se dá ale přežít:)
Celou sérii jsem napjatě očekával, jak se autoři popasují s problémem, který nastolili. Zápletka je od začátku tajuplná a zvláštní, veskrze velmi dobrá. Pak se ovšem čeká na vyvrcholení a konkluzi, která může dopadnout víceméně dvěma způsoby - elegantně zakončí příběh (je jedno jestli otevřeně, s happy endem či bez něj) a následuje aplaus, nebo vše skočí úplným blábolem. Naštěstí jsem se včas dopídil, že toto není poslední díl:)) Takže otázka zůstává bez odpovědi, musím čekat na dalších 7 dílů... Otázka je, jestli si udrží série svojí kvalitu, dějově už trochu skřípe a nudí. Možná je proto dobře, že se konečně nakously - sice velmi lehce, ale aspoň nějak - i filosofické otázky života bez mužů, takže např. zmíněná epizoda s divadlem nebyl špatný nápad, ba naopak.
Knize by možná neuškodila nějaká předmluva, doslov, nebo jen malé malinkaté představení knihy/autora na obálce, ale nevadí - máme zde alespoň umělecké dílo ve své nejčistší podobě.
Knížka je to útlá, ale stačí mnohokrát pobavit. Navíc na malém prostoru skrývá ohromné množství narážek či odkazů zejména na jiná umělecká díla. Pohádky ze života jsou nesmírně hravé, místy drsné, přesto odlehčené. Příjemná jednohubka.
Nikkarine, jsi vážně krutor.
Tvůj svět a příběh jsou zase o něco lepší a mě to pekelně baví. Epizody v rámci celku nepotřebují zbytečné akce a střílečky, bez kterých se jiný průměrný komiks neobejde, a když už na nějakou akci dojde, má svůj smysl. Tahle kniha je nesmírně příjemná na čtení a jsem moc zvědav, kam se všechno vyvine.
D jako Draco, uškrcena milenci, N jako Nobilis, pobodána v červenci.
Tak tohle je surrealismus, kdyby to čtenáři Maxxe netušili. Ne vážně, Octárna je opět dokonalé Goreyho dílko. Jako milovník Edwarda Leara, nemůžu jinak než za 100.
Tak tohle mi opravdu silně nesedlo. Psychologie? Nevím, podle mě by se Fromm a Freud za břicho popadali... Surrealismus? Heh, tentokrát by se smíchy počůral Dalí s Ernstem. Ne fakt ne, zoufale špatnej komiks... pár vtipnejch odkazů na Gaimana nebo Wattersona to nezachrání. Píšete tu o nějaké intelektuálštině... kde je, rád bych jí viděl?
Lehce komerční tah (všude reklama na Valentýna), ale za to samotný Snoopy nemůže. Výběr je relativně citlivý a já se opět bavil, ne však tolik jako u "prvního dílu". Nicméně opět krásné vydání a krásná knížka.
Já toho Gaimana čtu jak mi přijde pod ruku, lehce cik cak, ale myslím, že to vůbec nevadí... mám k němu takový vždy skeptický postoj, snažím se vnitřně potlačit tu jeho skvělou pověst, která ho předchází. Ale tentokrát se Neil opět předvedl a já nemám téměř nic, co bych mohl vytýkat. Obzvlášť povídka Ramadán je krásná.
Co dodat? Zkrátka skvělý nakladatelský počin... nejvíce jsem se bavil či "začetl" u komiksu Deník 48-89, Čtyři dny v Koreji (trochu jako Guy Delisle), roflózního Nestrkej nos do polévky, dokonalého Hřebíku, zajímavého Mesiáše, Ústřice času, Jednou za život a Dneska zemřu?.
