Popravdě řečeno, četl jsem už nějaké díly, ale mám v těch edicích a celé řadě totální guláš. A ačkoli mě Thorgal vždy bavil, nějakou dějovou linii jsem během těch let úspěšně potratil, takže absolutně nevím, kde se na ní nyní nacházím. Naštěstí expozice příběhu je na začátku skrze nepřirozené dialogy (což rád nemám) docela vysvětlující, stejně jako vyprávění dále. A já nutně potřebuju vědět, co bude ještě dále...
Ačkoli je kresba opět poměrně nehezká, příběh mě nezajímá a nebaví, postavy jsou hloupé, happy endy trochu naivní a někdy je to celé zmatečné (např. bitka u císaře), líbilo se mi to o malinký chloupek více nežli úplně pitomý první díl. Nejlepší částí je pak samozřejmě historické okénko na konci.
Tentokrát mě zaujal Kapre, Země nočního slunce (cool atmosféra a prostředí kompenzující trochu zvláštní kresbu), ale hlavně - a nevím pořádně proč - korely v stripech Za mřížemi. Sranda.
Druhá kniha je skutečně o něco horší a přestože děj sklouzává k lehce laciným akčně-dobrodružným scénám (a chvílemi je trochu chaotický), je to zkrátka mysteriozní příběh zasazený do středověku s pěknou atmosférou. Proto jsem si četbu spíše užíval.
Kolosálně absurdní, divná a nesmyslná manga pokračuje ve své krasojízdě odnikud nikam, byť budí zdání, že se někam posouvá. Kromě věčného "hnn", idiotských postav, cákající krve a přebujelých koz, si člověk prostě nikdy nic neodnese.
Tak tomuhle stoprocentnímu hodnocení (po 40 hlasech!) se příliš nedivím. Šestý díl je snad drsnější než všechny ostatní, postavy naplno bezskrupulózní, děj má neuvěřitelné grády a kadenci slova "kurva" se smáli i mí polští známí, kteří do komiksu nahlédli. Člověk má snad chvíli pocit, že se vše pomalu uzavírá, ale ještě je řada věcí nedořešených. Uvidíme, kam je Aaron schopen zajít.
Nedlouhý komiks rozhodně neoslní po výtvarné stránce, ale emoce rozhodně vzbudí, místy z něho skutečně mrazí. Stejně jako doplňující text (neměl by Dewilde podobně jako Antoine Leiris se svou Vous n'aurez pas ma haine napsat spíše knihu?) působí trochu jako chaotické uvažování a popisování pátého přes deváté, ale ve skutečnosti se zde dotýká mnoho závažných témat jako je pocit viny, nenávist, paušalizace, ghettoizace či smrt. A to optikou díky zkušenosti, kterou my naštěstí nemáme. Snad dílo jako určitý druh psychoterapie pomohlo.
Celkové vydání a zejména načančaná kresba rozhodně vyhrává nad samotným steampunkovým obsahem s lehoulilinkatým nádechem erotiky a lehoulilinkatým náznakem humoru. Ten otevřený konec mě spíše štve, než láká, protože je to podle mě zbytečně dlouhé (akčnost příběhu tempo úplně nezachraňuje). S místy nepřirozenými dialogy též souhlasím. Ale hezky se na to celé dívá, to jo.
Celkové vydání a zejména načančaná kresba rozhodně vyhrává nad samotným steampunkovým obsahem s lehoulilinkatým nádechem erotiky a lehoulilinkatým náznakem humoru. Ten otevřený konec mě spíše štve, než láká, protože je to podle mě zbytečně dlouhé (akčnost příběhu tempo úplně nezachraňuje). S místy nepřirozenými dialogy též souhlasím. Ale hezky se na to celé dívá, to jo.
Tak mělo to být epochální uzavření jedné velké války a příběhu (který bude pokračovat), taká třešnička na dortu, ale nějak to na mě neudělalo takový dojem, jako předchozí vyprávění. Jak říká Lenny, některé nápady jsou opět výborné, ale celkově vzato trošku přímočarý šmytec.
Aaronovitch mě vždycky lákal, co se týče jeho románů. Minimálně to mívá hezké obálky a slibný námět. Ale ještě jsem se k němu nedostal, tak proto jsem si nechtěl kazit dojmy nějakou adaptací. Naštěstí mě uklidnilo, že má jít pouze o další příběhy Petera Granta, nikoli převyprávění.
Hned na začátku knihy na čtenáře vyskočí dvě londýnské vyšetřovatelky (ženy!) a k tomu je jedna ošátkovaná (!). A Peter Grant je černoch. Multikulturní propaganda?! Nejen Aquapark Čestlice a Lidl, ale dokonce i Argo?! No nic, dost vtipů. Komiks se hemží mnoha lehce divnými výrazy obličejů postav a pominu-li obecně kresbu, dialogy mi taky nepřijdou zrovna vybroušené. Zápletka s očarovanými auty je pro mě taky lehce "hmmmm...", ale jinak jde o celkem normální detektivku s paranormálními jevy. To je docela trendy. Ale jestli mě to nalákalo na ony knihy, to nevím.
Počáteční nadšení z prvního dílu lehce vyprchalo. Přes nepříliš líbivou kresbu je vizualizace některých bohů velmi zajímavá a originální, existence Sváru či Války zase dodává jakýsi gaimanovský prvek, který se ovšem rozplývá v akční "arkádovitosti" celého příběhu. Některá řada zvratů a bitek mi přijde poněkud nucená, ale rozhodně nad sérií ještě nelámu hůl.
Místo zcela irelevantních konspiračních blábolů a antimigrantské čecháčkovské frustrace reprezentované kolegy pode mnou bych se radši věnoval komiksu, který jsem zrovna teď dočetl, což považuji za takový základní přepdoklad k tomu, abych si něco dovolil hodnotit. Například srovnávat toto dílo s komiksem Jednou se zase setkáme, Sanam je minimálně po formální stránce značně mimo mísu.
Otázka fikce či nefikce mi též přijde zcela druhořadá, neboť autor zcela otevřeně přiznává, že tento příběh založený na skutečné události je doplněn fabulací, která je však zcela normální výtvarnickou licencí a nikterak nemění význam a vyznění celé knihy/příběhu. Respektive argument "je to fikce, nejsou to fakta, proto se mi to nelíbí" mi přijde sám o sobě velice podivný, nehledě na to, že to není tak úplně pravda. A zcela logicky, mám-li takto trapně apelovat na selský rozum - Kleist nebyl se Samií na korbě auta uprostřed Libyjské pouště a jaksi ji nenatáčel, aby o tom mohl podat věrné svědectví. Rádobycynické komentáře k tomu, že se uprchlíci prostě topí na moři a no a co, snad už ani nechci blížeji komentovat, jsou totiž jen trapné a ignorantské, lhostejno, zdali máme k imigraci pozitivní či negativní vztah.
Na Kleistovi obdivuji, že si umí vždy vybrat velmi zajímavé a vážné téma, které umí celkem zdařile scénáristicky zpracovat (cestopisně - Kuba, hudební životopis - Cash, holocaust - Boxer, atd.). O jeho příjemné kresbě se snad ani nemusím zmiňovat. Zde snad skutečně nejde tolik o životopisný příběh konkrétní osoby, ale o obecný princip a dění, které jsou Samiinou anabází reprezentovány. A to vše, jak je zmíněno v doslovu, "bez falešného patosu".
Ačkoli byl tento komiks mnohokrát oceněn a vychvalován, zase tak zásadní mi úplně nepřijde. Přesto se jedná o povedenou knihu a snad i složenou poctu jedné nešťastné a přespříliš ambiciozní dívce.
Klasická marvelovská vesmírná taškařice, která nejenom na českém trhu bude týt z toho, že existují filmy, které momentálně bodují. Já sám jsem tedy ještě neviděl dvojku, ale mně veškeré ty filmy až na pár výjimek (Iron Man 3, Deadpool) připadají na jedno brdo a splývají mi. Tady nám nechybí stručný origin ani - jak jinak - vesmírná invaze. To vše šrmrncnuté galaktickou diplomacií a vysokou politikou, nějakým tím vtipem či povedenější hláškou. Oceňuji poslední sešit díky nemainstreamové kresbě. Zářný příklad, kterak zajímavá kresba může zaujmout i na poli kdovíjak nebombastického příběhu.
Tento fantasy-dobrodružný příběh v kulisách fiktivního Japonska je bezesporu zajímavý a místy zábavný. Rozhodně i příjmeně nakreslený. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že Japonci o Japonsku umí prostě lépe než napodobující Evropané. V podstatě se jedná o samurajsko-avatarovsko-drákulovský mišmaš, který rozhodně neurazí, ale přesto mu něco chybí. Ze vzdušného hradu mi třeba neběhal tak mráz po zádech, jak bych očekával a jaký měl rozhodně potenciál. Hlavní postavy a jejich nesourodá skupinka je pro mě trochu neuchopitelná a lehce plochá. Sám jsem ale zvědav, zdali se dočkáme dalších dílů. Byla by totiž rozhodně škoda přijít o další dobrodružství...
Vždycky mi to kousíček knížky trvá, nežli se naladím na četbu, ale pak jsem naladěnej tak, že mě snad nelze rozladit. Pravda, předmluva Terryho Jonese a vzpomínka na to, jak na tom špatně je, stejně jako několik úmrtí (těch "hodných" i "zlých") v knize, mě značně dojaly, ale - a opět se opakuji - objevování Petersenova světa je naprosto krásný a dobrodružný zážitek.
Neříkám, že to není celkem příjemné počtení, ale jsem trochu zklamán. Až na pár výjimek mi pointy nepřišly tak zábavné, stejně jako typ humoru, který mě trochu míjí.
Kniha tentokrát prošpikována prima fóry a narážkami, ale jako celek mě to nebavilo. Mám rád svět Springfieldu, ne tyhle stylizace a nastavované převyprávěné nesmysly. Párkrát jsem se přitom docela zasmál.
Proč vybrali tu nejošklivější a nejobyčejnější obálku?:-) Gothtopie jakožto hlavní příběh mě bavil asi ze všeho nejméně a spolu s bonusy má člověk téměř pocit, že téma Batman je už natolik vyčerpané, že je třeba hrát si s alternativními scénáři a vesmíry. Celkově vzato mě však tato série příběhů docela bavila, hlavně začátek a konec booku.
Ačkoliv je tohle dobrá šílenost a šíblá absurdita, která asi nemá obdoby, musím souhlasit s kolegou cyboyem, že srovnání s Monty Pythony je trochu mimo mísu. Musím říct, že jsem si četbu ve srovnání s jinými komiksy docela užil - je to tak trochu jako v komiksu ztvárněný průlet mezi mračny banalit (jiné komiksy). Ale je to opravdu hodně weird a ten humor, který je místy velmi povedený, je většinu času ne úplně dokonalý a ne kdovíjak bránici šimrající. Ale zajímavá podivnost, rozhodně.
Ačkoliv je tohle dobrá šílenost a šíblá absurdita, která asi nemá obdoby, musím souhlasit s kolegou cyboyem, že srovnání s Monty Pythony je trochu mimo mísu. Musím říct, že jsem si četbu ve srovnání s jinými komiksy docela užil - je to tak trochu jako v komiksu ztvárněný průlet mezi mračny banalit (jiné komiksy). Ale je to opravdu hodně weird a ten humor, který je místy velmi povedený, je většinu času ne úplně dokonalý a ne kdovíjak bránici šimrající. Ale zajímavá podivnost, rozhodně.
Punishera respektuju, beru, mám rád... ale už je to dlouho, co jsem se kvůli mezeře ve vydávání, s PM od Ennise potkal. A teď nevím, jestli se změnil on, nebo já, nebo jde o díl, který mi prostě jenom tolik nesedl. Přímočaré akce s jednoduchou zápletkou a motivem pomsty mi nevadí, ba naopak, jsou-li dobře napsané. Tady se však vrací arcipadouch jen proto, aby se vrátil ještě několikrát, dal si do držky s Punisherem a... no nějak mi tady chybělo větší napětí, tohle byla jen lehce zbytečně natahovaná řezničina. A kresba "hodně nic moc".
Po Serpens Levis, které se mi opravdu nelíbilo, jsem mnohé nečekal, ale musím přiznat, že zde má příběh neuvěřitelně povedenou atmosféru a ono "mystery" tam kdesi okolo na mě nebývale fungovalo. Takže za mě příjemné překvapení.
Komiks není seriózní literatura, a už vůbec ne politická studie. (...) však (...) Uznal jsem, že formy mohou být rozličné a nelze se jim bránit z pouhé neznalosti.
Tenhle komiks se mi trochu těžce hodnotí. Politické či historické komiksy mě baví již z podstaty, navíc komiks z Arga, zajímavá kresba (trochu maškovsko-babanovská, ale ne kdovíjak líbivá a obálka by šla také lépe zvolit)... jenže je tu řada "jenže".
Jako by se tato grafická novela neuměla pořádně rozhodnout, zdali jde spíše o biografické vyprávění či historické dílo. Nemám nic proti syntéze obého, to je běžné, ale zde tak trochu přeskakují historky a epizodky sem a tam. Je jistě sympatické zpracovat životní osud příbuzného, který byl bezesporu u velkých událostí dějin 20. stol. a byl v kontaktu s velikány mezinárodní politiky (Brzezinski), na druhou stranu si člověk občas klade otázku, zdali celá role hlavní postavy není trochu zveličována, stejně jako zmiňované události z Glassboro, které se stávají jakýmsi pilířem vyprávění a odůvodněním, proč psát a kreslit o panu Rozvědčíkovi komiks. Dále se neumím s hlavním hrdinou zcela ztotožnit a mé sympatie úplně nemá. Byl vyhozen od rozvědky za relativně mírné názory, nicméně v 50. letech brutální komunismus patrně čile podporoval ("Sdílel jsem všeobecné nadšení pro věc.").
Je tu nějaký ten orální sex, vztahové problémy a zajímavá rozmíška v týmu imbecilů v kombinézách. Jinak to ani v patnáctém díle nedává žádný moc smysl.
Platí do jisté míry to, co píšu u "nultého" čísla... zprvu mě příběhy kdovíjak nebavily, ale Powell umí z toho "nic" vždycky začít tvořit a šmodrchat parádní zápletku, napětí... a pointu? Tentokrát si musíme počkat! Oh no!
Tuto sérii miluju, ale tohle je už jen takový dovětek. Opět jsem se milerád zatoulal do světa Lucifera, ale celkově mi příběhy přišly slabší. Každopádně setkání se Sandmanem, že si Hospodin dává darjeeling s citronem, úchvatný výjev z andělské bitvy nebo kresba Nirvány mě velmi potešily.
Čeští autoři v osmém díle docela válí, Lomové Tylova hlídka je prima vtipný příběh, Křížová cesta do sámošky od Geislerové je fakt funny, zasmál jsem se, Enuk od Toy_Box je smutným příběhem, který mnoho lidí zná moc dobře, Nikkarinův Bo a lovec hvězd má neuvěřitelnou atmosféru, až se mi začalo po tomhle autorovi a světě stýskat, Huskiosa a Sfinga taky zaujala... Obálka od Gruse též super. Z cizinců zaujaly hlavně Čtyři nebožtíci a Hlad, Návrat po letech se mi líbil celkem výtvarně. Ale je tam toho samozřejmě víc...
Občas si říkám, že ten čestný Usagi za sebou nechává víc mrtvol než Wehrmacht při Operaci Barbarossa. Tentokrát zde máme hezkou řádku krátkých příběhů, které mají místy trochu slabší a hlavně předvídatelnou pointu, ale já to Sakaiovi odpouštím - četbu jsem si nesmírně užil a cením fakt, že zde máme příběh o Sasukém (nikoli ten z Naruta, nýbrž hustodémonský lovec hustých démonů) a alespoň kraťoučkou mikropovídku s Katsuichim-senseiem, mou nejoblíbenější postavou série.
Musím též přiznat, že třetí díl byl docela napínavý, a tím pádem zábavný. Zmatečný a nepřehledný mi nepřišel, naopak mám pocit, že dějová linka byla velmi jednoduchá a relativně přímočará. Uvidím, co nás čeká dál, a docela se těším.
Dílo v takovém žánru japonské telenovely a japonské Hvězdné pěchoty zároveň. Více než o nějakou jednotící dějovou zápletku tu jde stále o vytvořený svět a jeho postavy, což mi zatím nevadí.
Další manga, podobně sci-fi fantasy postkatastrofická jako Útok titánů. Jen se zde o trochu víc řeší psychická rozpoložení postav a jejich "tajemná" minulost, místy je to dětské dobrodružství s lehce hororovou linkou - akce a řežba s hmyzákama je zatím upozaděna, což vůbec nemusí být na škodu. Uvidíme, co přinese druhý díl.
První svazek konečně za mnou. Za jiných okolností bych se spojení Rasputin a náckové chtějí ovládnout svět (jo a ještě staří bohové a mimozemšťané) vysmál, ale Mignola umí podávat příběhy jakkoliv, jen ne trapně. Navíc já jsem dávno konvertoval na hellboyovskou víru...
Kromě klasicky a vždy vtipného Mourrisona nabízí výbor Aargh číslo 16 samozřejmě další várku zajímavých věciček. Hned na začátku překvapí a zaujme příběh Ocelový kentauros, taková značně patetická velkolepá quest pohádka/fantasy s velmi příjemným výtvarným zpracování. Hodně zaujaly polské kousky - Goplana, Další snímek (scénář Kučerovský) a naprosto výborné Staratelství. Zaujalo Slyš mě, mně ideově příbuzné Ecce homo, velmi zdařilý a skvěle ztvárněný příběh V mlze mezi dnem a nocí a tradičně vynikající Šimková se svým Styxem.
Já vám nevím. Ať si každý vydává, co chce a uzná za vhodné, ale mohl by mít také trochu soudnost. Jasně, je to roztomilé, že si někdo nakreslil komiks, ještě k tomu v době komiksu a vlastně spousta jiným věcem nepřejícné, avšak tohle bych spíše ukazoval kamarádům v hospodě, kde bychom se tomu všemu po šestém kousku srdečně zasmáli a těšili se z toho (bez ironie). Jenže nerozumím příběhu vytrženému očividně z jeho dějové kontinuity, nerozumím formátu, nerozumím ceně... Prostě si autor udělal jen radost.
Nejsem velký znalec Sienkiewiczova díla, kdysi jsem o prázdninách jako mladší četl a louskal Ohněm a mečem, později jsem četl zásadní a skvělé dílo Quo Vadis. Kdybych si měl přesto zahrát nyní já na soudce a porotce, vyzdvihnu především velmi zdařilou kresbu Lukáše Komárka, který získal třetí místo. Nejartověji a velmi zajímavě je pojatá adaptace Barbory Skalové a G. A. Illescase, moc se mi líbilo též výtvarné pojetí patrné z ukázek prací Jindřicha Janíčka a Petry J. Stibitzové.
